Mít bázeň, znamená bát se Př 28,12-14;

Mít bázeň, znamená bát se Př 28,12-14;

Přísloví 28:13 Kdo kryje svá přestoupení, nebude mít zdar, ale kdo je vyznává a opouští, dojde slitování. 14 Blaze člověku, který se stále bojí Boha, ale kdo zatvrdí své srdce, upadne do neštěstí.

Motto: 2 Korintským 7:1 Když máme taková zaslíbení, moji nejmilejší, očistěme se od každé poskvrny těla i ducha a přiveďme k cíli své posvěcení v bázni Boží.

Úvod – Bázeň je potřebná

Pokoj vám a milost od Boha Otce i Pána Ježíše Krista! Dnes se budeme zabývat tématem, kterým mnoho lidí v církvi stále nerozumí. Budeme mluvit o bázni z Boha.

Toto téma současná církev vůbec nezná a je to problém, který nastal před desítkami a možná již stovkami let odklonem od důrazu na Písmo k jiným zdrojům.  Hříšnému člověku a jeho padlému srdci byl dán větší prostor než svatému slovu svatého Boha. Zvláště pak od druhé světové války evangelikální křesťané úplně přestali číst knihy o bázni z Boha a také se přestalo v evangelikálních církvích na toto téma kázat. A to navzdory faktu, že celé Písmo neustále od začátku do konce mluví o bázni z Boha a nazývá opakovaně pravé věřící jako ty, kteří se Boha bojí. Dokonce jedno z nejsilnějších zaslíbení pro Novou smlouvu stvrzenou krví Pána Ježíše Krista čteme již u Jeremiáše a zní:

• Jeremjáš 32:39 Dám jim jedno srdce a jednu cestu, aby se mě báli po všechny dny, aby dobře bylo jim i jejich synům po nich.

Ano slyšíte dobře! Bůh ústy proroka Jeremiáše říká doslova, že to je On, kdo z nás učiní nová stvoření, jejichž určujícím znakem je, že se bojí svatého Boha! A to po všechny dny svého života.

Je mnoho lidí v církvi, kteří celé své poznání i svou teologii staví na svých smyšlenkách, pocitech a na lidském, hříchem pokřiveném chápání Boha. Z Písma si potom na podporu svých tvrzení, představ a smyšlenek vytrhávají z kontextu některé texty a verše a jiné, které jsou v Písmu citovány třeba i mnohem častěji nechávají ležet, jako by nikdy nebyly Duchem svatým napsány. Tím se staví proti pravdě Božího slova, Písma a staví se také proti Jeho autorovi Bohu samotnému. Staví se jako autorita nad Boha, nad Jeho slovo.  Dochází pak někdy až k tomu, že celá jejich teologie, celé jejich poznání Boha je postavené na několika verších, někdy i jen na jednom jediném, který v jejich srdcích laská  pádem a hříchem zasažené lidské smyšlenky a pocity. Lahodí jejich sluchu, jak varuje list 2 Timoteovi, ve čtvrté kapitole.

Typickým příkladem je 1 Janův list, ve kterém Jan ve čtvrté kapitole dvakrát zopakuje, že Bůh je láska. Ano, Písmo musí platit. Bůh je láska, a láska je od Boha. Ale Bůh je třikráte svatý.  A je to Jeho láska, která soudí a trestá přísně každé zlo a provinění. A ty, kteří odmítnou činit pokání, ty Bůh odsoudí do věčného trestu a záhuby. Bůh je tedy láska, ale právě tato láska přísně odsuzuje a odsuzuje ty, kteří se od zla neodvrátí do pekla. A dokonce sám Boží Syn, Pán Ježíš varuje hříšníky a ukazuje jim na to, čeho a koho se mají bát. A mnozí to neradi uslyší, ale Pán Ježíš nám říká, že se máme bát Boha. Máme se bát Jeho Otce! Když říká, že se jako křesťané nemáme bát lidí, kteří mohou zahubit jen tělo, dodává k tomu se vší vážností následující slova.

• Lukáš 12:5 Ukážu vám, koho se máte bát. Bojte se toho, který má moc vás zabít a ještě uvrhnout do pekla. Ano, pravím vám, toho se bojte!

České slovo bázeň pochází ze staročeského výrazu bázn. Ten pak je ze staroslověnského bojázň a to je s praslovanského termínu bojazň.  A mít bázeň znamená jednoduše bát se. Čteme.li tedy v Písmu, že máme mít bázeň před Bohem, znamená to, že se máme bát Boha. Nic víc, nic míň. Bát se Boha je znakem pravého věřícího, jak říká americký kazatel McArthur i mnoho dalších. A naopak nemít strach z Boha, nebát se Ho a nemít v srdci ani kousek místa pro strach ze svatého Hospodina, to je znakem vzbouřených svévolníků. Těch, co nepatří Bohu.  Žalm Davidův, žalm 36 začíná velmi vážnými slovy.

• Žalmy 36:2 Tak zní vzpurný výrok svévolníka: „Nemám v srdci místo pro strach z Boha.“ A to do očí mu říká.

Jak je to tedy s tou bázní a strachem ze svatého Boha? Milovaní, je nanejvýš potřebná, a kdo ji nemá a nechce mít, má vážný problém. Souvisí s Božím neměnným charakterem. Bůh je svatý, je dobrý a ano, On je láska. Láska, která postihne soudem a trestem každé zlo. A proto my, kteří jsme hříšníci obmytí drahocennou krví Krista, se Boha, Krista bojíme.  Chápeme cenu, která byla zaplacena. Je příliš velká na to, abychom se Boha nebáli.

Nemáme mít strach ze samotného soudu a trestu na prvním místě, ale máme mít strach z Toho, kdo je Soudcem celé země i všech lidí, protože On je svatý! Vždyť jsme slyšeli, že všichni staneme před soudnou stolicí svatého Krista. A celý život bude před Jeho očima v jediném okamžiku jako na dlani. Život viditelných skutků, i život vnitřní, každá myšlenka, pocit i nejskrytější motiv. Nebudí to bázeň ve vašich srdcích?

Dnešní text je z knihy Přísloví. Zní.

Přísloví 28:13 Kdo kryje svá přestoupení, nebude mít zdar, ale kdo je vyznává a opouští, dojde slitování. 14 Blaze člověku, který se stále bojí Boha, ale kdo zatvrdí své srdce, upadne do neštěstí.

Odkazy: Jr 32,39; Lk 12,5; Ž 36,2;

Strach Adamův je prokletí, Strach Izákův je dar a požehnání!  

Náš dnešní text mluví o citlivosti na Boží pravdu, na Boha a Jeho svatého Ducha. O citlivosti, která se neobejde bez bázně z Boha. Kdo se Boha svatě nebojí, jednoduše nemůže mít tuto potřebnou citlivost na Jeho svatého Ducha. Nemůže potom obstát ve světě, který je celý pod mocí Zlého. V padlém těle, ve kterém setrvávají všemožné hříšné sklony a žádosti. A neobstojí se srdcem, o kterém Písmo svědčí, že je nejlstivější ze všeho a nevyléčitelné! Jr 17,9;

Tato bázeň, tento svatý strach z Boha nemá nic společného s panickým strachem Adama a Evy, kteří od Boha prchají a skrývají se! Něco podobného potom vidíme také ve ZJ 6,15-17.

• Zjevení Janovo 6:15 Králové země i velmoži a vojevůdci, boháči a mocní – jak otrok, tak svobodný, všichni prchali do hor, aby se ukryli v jeskyních a skalách, 16 a volali k horám a skalám: "Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu, a před hněvem Beránkovým!" 17 Neboť přišel veliký den jeho hněvu; kdo bude moci obstát?

To, co vidíme u Adama s Evou a u lidí ve ZJ šest je strach svévolníků. Je to panická hrůza a děs, který zbavuje lidi veškerého pochopení skutečnosti, veškerého zbytku poznání pravdy a moudrosti. Činí z nich nesvéprávné blázny, kteří mají sebevražedné sklony a raději zahubí sami sebe, než aby se poklonili před Bohem a činili pokání! Tito lidé došli do absolutní zatvrzelosti a jejich mysl je v úplné beznadějné temnotě. Ř 1,21; Padnout ještě hlouběji, vzdálit se od poznání pravdy ještě dál, stát se ještě tvrdším, necitlivějším a vzpurnějším vůči Bohu a pravdě znamená ocitnout se v pekle!

Oproti tomu svatý strach z Boha, svatá bázeň je naopak poznání pravdy a ceny Kristovi krve a Kristova kříže. Znamená to přestat tápat v temnotě, znamená to uvidět, znát pravdu, stanout ve světle.  Kol 1,13; Je to dar od samotného Boha, Jehož jedno ze jmen je jaké? Poslouchejte, jak Boha nazývá Jákob, když ho Lában dostihl při jeho útěku.  

• Genesis 31:42 Kdyby se mnou nebyl Bůh mého otce, Bůh Abrahamův a Strach Izákův, propustil bys mě teď s prázdnou. Bůh viděl mou trýzeň a námahu mých rukou a na dnešek sám rozsoudil."

 Tento svatý strach z Boha, který je tak dobře vystižen v jednom z Božích jmen je dar! Je to poznání a pochopení pravdy, kterou Bůh vkládá do člověka spolu s novým srdcem a mocí vylitého Ducha svatého v den spásy, pokání a víry! Právě proto je tento strach, bázeň před Bohem nazývána v Písmu počátkem moudrosti! Slyšte:

• Žalmy 111:10 Počátek moudrosti je bát se Hospodina; velice jsou prozíraví všichni, kdo tak činí. Jeho chvála trvá navždy!

 Tam, kde není tento počátek, tam zákonitě nemůže být ani žádné pokračování, růst moudrosti, a nakonec plnost moudrosti!  Bázeň Boží a od Boha je přesně ta bázeň o které mluví žalm 130 ve verši třetím a čtvrtém verši. A vede přesně k tomu, o čem žalm 130 mluví ve verších 5-7.

• Žalmy 130:3 Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku? 4 Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň. 5 Skládám naději v Hospodina, má duše v něho naději skládá, čekám na jeho slovo. 6 Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, když drží stráž k jitru. 7 Čekej, Izraeli, na Hospodina! U Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení,

Vidíte tu posloupnost? Žalmista poznává v okamžiku rodící se pravé víry Boží nezměrnou svatost a svou zaprodanost zlu, hříchu! Uvědomuje si, že nemůže před Bohem žádným způsobem obstát a že je ztracen, pokud se Bůh nad ním nesmiluje. Poznává, že Boží hněv je důkazem právě Boží lásky ke všemu dobrému a čistému a nenávisti ke všemu zlému! Poznává, že svatý a milující Bůh musí spravedlivě naložit s každým zlem ve světě a s každým hříchem každého člověka!

Zároveň ale rozpoznává právě Boží milosrdenství i slitování. Neutíká se před bohem skrýt, ale spěchá k Němu v prosebné modlitbě. Což je druhý krok moudrosti rodící se právě z bázně! To Duch Boží rodí toto poznání v srdci věřícího. Podívejte se do žalmu 130, rozdělte ho.

1. Poznání Boží svatosti a spravedlnosti proti hříchu! Bůh je svatý, člověk hříšný, zasluhuje trest. Verš třetí.
2. Strach ze svatého Boha a Jeho spravedlivého trestu. Žalmista ví, že nemůže obstát.
3. Poznání Božího milosrdenství a slitování. Verš čtvrtý.
4. Bázeň se není  Adamův strach, ale dar od Boha, pravdivá bázeň Boží. Verš čtvrtý.
5. Nadějí člověka se stává Bůh sám a Jeho slovo. Verš pátý.
6. Člověk očekává celým srdcem naplnění naděje tím, že trpělivě očekává na Boha a Jeho jednání. Verš šestý.
7. K této samé naději člověk vede i druhé. Verš sedm.

To vše se děje jakoby postupně a vlastně najednou. Poznání pravdy, počátek a okamžitý, následný růst moudrosti! Člověk v zármutku srdce vyznává před Bohem své hříchy, volá o smilování, bojuje s hříchy a opouští je, umrtvuje je. A to jsme přímo v našem textu, ve verši třináctém.

Přísloví 28:13 Kdo kryje svá přestoupení, nebude mít zdar, ale kdo je vyznává a opouští, dojde slitování.

Ten, koho Bůh usvědčí z hříchu a jehož srdce naplní zármutkem podle Boží vůle nikdy nebude krýt svá přestoupení. Ví dobře, že Bůh všechno vidí a nic mu neunikne, což je skutečnost, které znovu posiluje jeho vnitřní svatou bázeň. Ale díky Bohu a Jeho dobrotě poznává i další pravdu. Poznává Boží nezměrné slitování! David to potvrzuje Ž 51.

• Žalmy 51:19 Zkroušený duch, to je oběť Bohu. Srdcem zkroušeným a zdeptaným ty, Bože, nepohrdáš!

Žalm 51 napsal král David poté, co ho navštívil prorok Nátan a přinesl mu slovo Božího usvědčení. David slyšel: „ten nenasytný muž Davide, který měl mnoho ovcí a přesto okradl nebožáka o jeho jedinou ovečku, ten zloduch jsi ty!“

David si je dobře vědom stejně jako autor žalmu 130, že před Bohem nemůže obstát a nemá Bohu co dát. David ví, že i to zkroušené srdce je dílem Boha, který se nad Davidem slitoval. Je to Bůh sám, kdo nadpřirozeným způsobem činí Davidovo srdce, které David ve svém hříchu tolik zatvrdil, opět citlivým na Boha.

To srdce, které ve své hříšné touze a slepotě David zbavil veškeré bázně. Davidova chlípná touha byla tak velká, že se David přestal bát Boha! Milostivý Bůh ho však obnovil a vrátil Davidovu bázeň, svatý strach zpět do srdce. Proste o tuto bázeň, proste o to, abyste se báli Boha. Tato bázeň je potřebná a chrání před pokušením i pádem do hříchu. Deficit této bázně potom povede člověka od hříchu k hříchu, tak jako Davida. Povede to člověka do neštěstí, do zkázy. To říká Př 28,14.

Přísloví 28,14 Blaze člověku, který se stále bojí Boha, ale kdo zatvrdí své srdce, upadne do neštěstí.

A zhřeš-li kdo z křesťanů? Pak ho ta samá svatá bázeň povede rychle k pravému pokání a posvěcení. To je náš další bod.

Odkazy: Jr 17,9; ZJ 6,15-17; Gn 31,42; Ž 111,10; 130,3-7; 51,19;

Pravá bázeň vede k pravému pokání přináší posvěcení!

Když člověk poznává z Boží milosti pravdu o svatém  Bohu, o sobě a o spáse, děje se tak proto, že Bůh ho učinil novým stvořením. Naplňuje se zaslíbení z Jr 32,39 a z…

• Ezechiel 11:19 A dám jim jedno srdce a vložím do jejich nitra nového ducha, odstraním z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z masa,

Ten, kdo Boha nenáviděl a byl Jeho nepřítelem Boha miluje. Ten, kdo miloval více tmu než světlo, hřích více než spravedlnost najednou miluje spravedlnost a dobro. Ten, kdo byl neodolatelně přitahován tmou a hříchem.  Ten, kdo byl dokonce naprosto zotročen hříchem. Ten je neodolatelně přitahován vším, co je z Boha. Tíhne k dobrému, touží po dobrém, dychtí po spravedlnosti, má hlad po Bohu! Narodit se z Boha, znamená Boží naprostý, nadpřirozený a milostivý zásah, na základě vyvolení v Kristu na věčnosti Ef 1,4; Tento zásah mění od základu vše, činí vše nové!

V tomto nadpřirozeném Božím zásahu působí stejná Boží moc, která Krista vzkřísila z mrtvých. A tento nadpřirozený čin Boží lásky je naprosto nezbytný. Bez něho nejsi člověče křesťan. I kdybys znal Bibli z paměti a modlil se 24 hodin denně. I kdyby si spal v modlitebně pod kazatelnou a byl horlivý ve všech službách! Tento dar si ničím nemůžeš zasloužit ani jinak získat. Bůh ho dává svrchovaně podle své vůle jen těm, kterým chce! A i to je poznání, které může vzbudit pravou bázeň z Boha, když Bůh dá.

• Římanům 9:15 Mojžíšovi řekl: `Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji. ´ 16 Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává.

To, že člověk, který miloval zlé, najednou jako nové stvoření miluje Boha se děje proto, že starý člověk vírou na kříži s Kristem umírá a nový se rodí. 2 K 5,17; Nový již nechce a nemůže krýt svá přestoupení.

To co dříve miloval nyní nenávidí. Z podstaty nového stvoření to nenávidí. Je to naprosto neslučitelné s jeho životem. Touhy jeho staré přirozenosti jsou naprosto neslučitelné s dílem Ducha svatého v něm! Dochází u Boha odpuštění, a tak dochází i pravé bázně před Bohem. Zná cenu odpuštění.

Vždyť autor žalmu 130 věděl, že Bůh se smilovává a budilo to v jeho srdci svatou bázeň! Ty jako křesťan dnes víš mnohem víc! Ty znáš plně cenu kříže a krve Božího Syna. Nic nezůstalo skryto před tebou z těch mocných pravd evangelia. Máš všechno, co potřebuješ ke zbožnému životu! A to musí budit ještě mnohem větší bázeň ve tvém srdci, než měl autor žalmu 130. On hleděl do budoucnosti, která byla skrytá. Ty vidíš plně vše, co Bůh zjevil ve svém Synu!

• Židům 1:1 Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; 2 v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. 3 On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech

 Je tvá bázeň tedy větší? Bojíš se tedy Boha více, než autor žalmu 130? Když si uvědomíš, co musel pro tebe Syn Boží podstoupit. Když si to uviděl, zůstalo tvé srdce beze špetky svatého strachu z Boha? To je velmi špatné. Skutečně znáš pravdu, skutečně je tvá víra živá, spasitelná?

• Marek 14:33 Pak vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Přepadla ho hrůza a úzkost. 34 I řekl jim: "Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!"

Myslíte, že Pána přepadla hrůza a děs pro to strašlivé fyzické utrpení? Ne, ale věděl, že se stává pro nás hříchem, že bude muset jít na kříž sám bez podpory lidí, a nakonec bude opuštěn od samotného Otce! Víte, co to znamenalo pro Něho, že se stane hříchem za nás? On nebyl jenom bezhříšný člověk. Bezhříšný člověk to byl i Adam před pádem, ale zde je svatý Boží Syn a svatý člověk uprostřed pokolení zla!

A tak se modlí k Otci usilovně. Roní krvavé krůpěje a dokonce prosí, je-li to možné, aby ho tato hodina minula. Volá k Otci, zda není jiný způsob, jakým by mohli být hříšníci spaseni. Je to snad Kristova slabost? Ne! On přeci ví, že pro tuto hodinu přišel! Křtem má být pokřtěn a úzkost svírá Jeho srdce, dokud se tak nestane. Lk 12,50; Ježíš není slabý, to jenom prostě ta hodina je tak strašlivá a ten kalich Božího svatého hněvu, který patří tobě, mně, nám všem je tak hořký, hrozný, drtící. Pohled na něj vysává každou částečku síly Božího Syna! Pod tíhou Ježíš klesá k zemi! Zem se stává tvrdým ložem!

 A nebe mlčí. Otec mlčí. Není jiný způsob, kterým bychom mohli být my, zkažení hříšníci zachráněni! Bůh Syn se musí stát hříchem, musí trpět, prolít krev a být opuštěn Otcem v té nejtemnější hodině světa! Musí zemřít sám na hrozivém kříži jako nejsprostší zločinec!

Už chápeš bázeň Boží, kterou Bůh dává do srdce vykoupených? Ne? Tak snad ještě tohle.

• Filipským 2:12 A tak, moji milí, jako jste vždycky byli poslušní – nikoli jen v mé přítomnosti, ale nyní mnohem více v mé nepřítomnosti – s bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení. 13 Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí.

Tvrdíš, že jsi křesťan. Odmítáš bát se Boha. Ž 36,2; Stavíš všechnu svou víru na polopravdě. Polopravdy používá ďábel k oklamání církve a věřících. Gn 3,1; Nechápeš a nechceš chápat co skutečná bázeň před Bohem je a jak je potřebná. Jak požehnané je bát se Boha podle Jeho svaté vůle.

Co ale potom uděláš s příkazem z Fp 2,12? Uvádět své spasení ve skutek neznamená si ho zasloužit, ale projevit svým životem to, že jsem byl Bohem z milosti již spasen. Žít podle této milosti. Usilovat o posvěcení. Milost, která nám byla dána uvádět ve skutek v životní praxi! A máme to činit s bázní a chvěním. Máme se bát svatého Boha! S tímto postojem v srdci mají křesťané usilovat o posvěcení! Zahrnuje to zdravý strach z Boha, z hříchu proti Němu!  Nebojíš se Boha? Nebudeš posvěcen!

Odkazy: Ez 11,19; Ř 9,15-16; Žd 1,1-3; Mk 14,33-34; Fp 12-13;

Pravá bázeň přináší pokoj s Bohem!

Druhý verš našeho textu nazývá člověka, který se bojí Boha blaženým.

Přísloví 28,14 Blaze člověku, který se stále bojí Boha, ale kdo zatvrdí své srdce, upadne do neštěstí.

Synonyma jsou šťastný, spokojený, prožívající radost, pokoj a plnost života! Opakem tedy je nešťastný, ztrápený, soužící se, nespokojený, smutný, zarmoucený, ztrápený trpkostí a tíhou života! Neklidný, zmítaný sem a tam.

Pokud chcete být skutečně šťastní, nepůjde to, pokud ve svém srdci nemáte místo pro strach z Boha! Podívejte se, o čem mluví čtrnáctý verš. On mluví o dvou skupinách lidí. Jedna je blahoslavená, blažená. A je to proto, že se stále, tedy ustavičně bojí Boha. Druhá nemá žádné místo v srdci ani v životě pro strach z Boha. Už jsem dnes četl ze žalmu 36.

• Žalmy 36:2 Tak zní vzpurný výrok svévolníka: „Nemám v srdci místo pro strach z Boha.“ A to do očí mu říká.

Žalm 36,2 mluví o naprosto shodném zatvrzování srdce jako Př 28,14.A to vede do zkázy. V církvi mohou být skuteční věřící, kteří dobře nechápou výroky Písma, které kladou tolik váhy a takový mocný důraz na bázeň před Bohem. Ale pokud v takovém postoji člověk zůstává dlouhé roky, navzdory pravdám Písma a jejich zdravému vyučování. Pokud se takový člověk dlouhodobě nemění ve svém postoji, nebo dokonce zatvrzuje srdce proti výrokům Písma, něco je špatně.

Je takový člověk skutečný křesťan? Bůh to ví, zda ano, nebo ne. Takový člověk nemusí být nutně vzpurný svévolník. Ale něco v základu je u takového člověka špatně. V tom nejhorším případě to skutečně může znamenat, že nepatří Bohu se všemi důsledky! Stavět se proti pravdám Božího slova, vybírat z nich jen to, co se mi líbí, stydět se za ně je velmi nebezpečné! Pán Ježíš nás varuje.

• Lukáš 8:18 Dávejte tedy pozor, jak slyšíte: Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co myslí, že má."

Někdy mluvím s lidmi v církvi a oni sami sebe vidí jako křesťany. Ale náš rozhovor se ubírá směrem, který jejich postavení zpochybňuje. Slyším slova, která říkají. „Víš, já to vidím takhle!“ Namítnu jim: Dobře, říkáš to a to, ale Písmo ti nedává za pravdu. Písmo dokonce stojí v naprostém protikladu tvému výroku!“

„No, to mě moc nezajímá, já to vidím prostě takhle!

„Opravdu? Ale Písmo je přeci Boží slovo, plně inspirované a to, co ty říkáš je v rozporu s Písmem!“

No to je možné, ale to já nepřijímám, já to vidím prostě jinak!“

Takový postoj k Písmu je skutečně velmi nebezpečný. Staví člověka jako arbitra nad Boží slovo a tím i Boha samotného. To je pýcha. Uvědomme si, co právě Písmo říká o odmítání pravdy Písma a to nejenom v Lk 8,18;

• Marek 8:38 Kdo se stydí za mne a za má slova v tomto zpronevěřilém a hříšném pokolení, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde v slávě svého Otce se svatými anděly."

Možná, že nejde úplně o stud, ale je to odmítání pravdy Božího slova.  Stud, vzdor, pýcha, to všechno mohou být motivy takového jednání. Dám ještě jeden příklad, velmi povzbuzující i varovný.

• 1 Petrův 2:5 I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista. 6 Neboť v Písmu stojí: `Hle, kladu na Siónu kámen vyvolený, úhelný, vzácný; kdo v něj věří, nebude zahanben. ´ 7 Vám, kteří věříte, je vzácný, ale nevěřícím je to `kámen, který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným´, 8 ale i `kamenem úrazu a skálou pádu´. Oni přicházejí k pádu svým vzdorem proti slovu – k tomu také byli určeni.

Všimněte znovu rozdělení na dvě skupiny. Ta první jsou ti, kterým je Ježíš Kristus, a tedy i Jeho slovo naprostou vzácností a neotřesitelným základem, na kterém staví svůj život víry.

• Ta druhá skupina Krista zuřivě odmítá a s ním i Jeho slova pravdy! Oni přicházejí k pádu svým vzdorem proti slovu – k tomu také byli určeni.

Kde chcete stát vy milovaní?

Minimálně takový člověk okrádá sám sebe. Protože nemůže být skutečně blažený, když nestaví svůj život na pravdách Písma, ale na polopravdách, na skutečnostech, které vybírá tak, jak se mu to hodí, nebo líbí jeho tělesnému, padlému srdci. Život takového člověka není pevně zakotven v Písmu a jeho pravdách, nýbrž si vybírá podle svého padlého uvážení co sám chce. Staví se jako autorita nad Písmo a tím i nad jeho autora Boha. A vytváří si obraz „boha“ podle svých představ.  To je druh modlářství. Před modlářstvím Písmo důrazně varuje. Ve světě, kde vládne zlo je velmi nebezpečné. Jan o tom mluví. A mluví také o tom, že křesťan nemůže být k pravdě hluchý. Nemůže ji nerozumět a nemůže ji zatvrzele odmítat.

• 1 Janův 5:19 Víme, že jsme z Boha, kdežto celý svět je pod mocí Zlého. 20 Víme, že Syn Boží přišel a dal nám schopnost rozeznávat, abychom poznali, kdo je pravý Bůh. A jsme v tom pravém Bohu, protože jsme v jeho Synu Ježíši Kristu. On je ten pravý Bůh a věčný život. 21 Děti, varujte se modlářství.

Bůh nenechává svoje děti ve zlém světě nezaopatřené. Jan dosvědčuje, že máme v Kristu schopnost rozeznávat pravdu, rozeznávat kdo je pravý Bůh. 1 J 5,20; Pán Ježíš ve velekněžské modlitbě prosí Otce, aby své děti ve světě zla od zlého spolehlivě zachoval ve svém jménu J 17,11!  a také říká.

• Jan 10:1 "Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, je zloděj a lupič. 2 Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. 3 Vrátný mu otvírá a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. 4 Když je má všecky venku, kráčí před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas. 5 Za cizím však nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají."

Opakovat stále totéž je dobré. Opakování matka moudrosti. Pravá ovce Kristova zná Kristův hlas. Jde za ním a nenechá se splést jinými hlasy! Ať už jsou to hlasy vnitřní, z vlastního padlého lidského srdce, nebo hlasy vnější, různé nauky jiných lidí, nebo dokonce nauky duchovních, démonských sil. Abyste milovaní dosáhli mistrovství v rozpoznávání pravdy, v rozpoznávání hlasu vašeho Nebeského Pastýře, staňte se prosím lidem modlitby a Písma, lidem Písma a modlitby. Buďte ve svých srdcích poctiví, buďte Berojští!

• Skutky apoštolské 17:11 Židé v Beroji byli přístupnější než v Tesalonice: Přijali evangelium s velikou dychtivostí a každý den zkoumali v Písmu, zdali je to tak, jak zvěstuje Pavel. Amen!

Ž 36,2; Lk 8,18; Mk 8,38; 1 Pt 2,5-8; 1 J 5,19-21;