MÁŠ U BOHA JEŠTĚ DRUHOU ŠANCI? (Jon 3,1-10)

 

MÁŠ U BOHA JEŠTĚ DRUHOU ŠANCI?

(Jon 3,1-10)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 8. května 2022

 

Jen se bojte Hospodina a věrně mu služte celým srdcem. Hleďte, co velikého s vámi učinil.

1 Samuelova 12:24  

1. Úvod: Pokání není konec, ale začátek života s Bohem

Milost vám milí hosté, i pokoj všem domácím víry od Boha Otce i Pána Ježíše Krista! Otevřme dnes Písmo opět v knize proroka Jonáše, ve třetí kapitole. Co následuje po pokání? Víra. Odpuštění. Nový život. To vše jsme viděli u Jonáše. Učili jsme se z Božího jednání s Jonášem, co znamená a jaký je obsah biblického pokání. Svými slovy a jednáním Jonáš říká:

- uznávám svou vinu před tebou svatý Bože,

- uznávám, že je spravedlivé, abys hřích potrestal, neboť ty jsi svatý a žádný hřích nemůže trvat navždy. Jen ty, svatý Bůh, jsi věčný a co je hříšné bude po právu zničeno.

- přijímám tvůj spravedlivý trest za moje hříchy.

Jaký to však div! Místo konce svého života, místo smrti svého těla a věčného trestu pekla, hle: Bůh vyslyšel volání hříšníka: smiluj se nade mnou, Bože, zachraň mne! Nejvýš milosrdný Bůh slyší hlas kajícího se prosebníka. Spravedlivý Bůh, překypující láskou, více než ochotně odpouští Jonášovi jeho viny. Ano, dostojí své spravedlnosti, trest za hřích přijde. Ale potrestán bude někdo jiný. Stejně jako Jonáš, stejně i my dnes,

• Ř 3:24-25 jsme ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši. 25 Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří. Tak prokázal, že byl spravedlivý, když již dříve trpělivě promíjel hříchy.

Jonáš je omilostněn! Kvůli Kristu a z Boží milosti. A co nyní. Je to vyvrcholení Božího jednání s Jonášem? Stačí to, být zachráněn pro věčnost a potom už je jedno, jak tvůj život bude vypadat? Ne! Teprve nyní je ten začátek, který nemá konec! Jonášovým pokáním a vírou začíná nový život, který už nikdy neskončí! Místo temné budoucnosti pod Božím hněvem, nastal nyní nový rozbřesk. Jako jarní ráno, když začíná svítat, ptáci jeden po druhém rozeznívají své hlasy k Boží chvále a všechno spěje vstříc novému dnu! Tak Jonáš stojí na břehu moře, vyvržen velrybou, aby vykročil do začátku nového věku svého života: tady začíná Jonášova požehnaná věčnost! Milý bratře, milá sestro, byl jsi zachráněn z bezbožnosti svého života, kdy jsi žil a neohlížel se na to, že máš žít pro Boží slávu? Byl jsi zachráněn od věčné smrti v pekle? Byl jsi vyproštěn z provazů smrti, které tě poutaly k hrozné budoucnosti, kdy na tebe měl být vylit spravedlivý hněv živého Boha? Chci ti říci: Jestliže jsi byl zachráněn od tohoto, byl jsi zachráněn také pro něco! A co to je? Jonáš byl zahrnut Boží milostí také k něčemu! Aby se z odpůrce Boží vůle stal Božím služebníkem. Nyní, když se Jonáš pokořil před Bohem a vydal mu svůj život, Bůh z něj činí svůj nástroj, aby na Jonášovi zjevil něco ze své slávy! A Bůh to učiní! I tebe Bůh nejen zachránil od hrůzy svého svatého, spravedlivého a věčného hněvu, ale zachránil tě také pro něco. Zachránil tě, abys mu sloužil. Jestli jsi křesťanem už delší dobu, a přesto někdo uvnitř dobře víš, že žiješ spíš pro sebe a pro časnost než pro Boží věčné království, podívej se na Jonáše. On dostal od stejného Pána, jako máš ty, druhou šanci!

2. Boží povolání

• Jon 3:1 I stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi podruhé.

Druhou šanci. Bůh mu říká:

• Jon 3:2 "Vstaň, jdi do Ninive, toho velikého města, a provolávej v něm, co ti uložím."

Všechno, co Jonáš v poslední době prožil, od svého útěku před Bohem na lodi do Taršíše, přes vydávání svědectví lodníkům, přes pád do mořských hlubin, přes dny v břiše ryby, naplněné úpěnlivými prosbami k Bohu, až po své vyvržení na mořský břeh, to všechno Bůh použil, aby jej přivedl k oddané službě proměněného srdce. Bůh zjevně dává člověku druhou šanci. Ale polož si otázku: musíš i ty projít takovými hrůzami, abys konečně začal žít cele pro Boha? Musí Bůh i tebe volat 2x, abys poslechl? Musí se stát v tvém životě těžké věci, jako v tom Jonášově, abys začal poslouchat Boha? Jonáš už poslouchá.

• Jon 3:3  Jonáš tedy vstal a šel do Ninive, jak mu Hospodin uložil.

 Bratři a sestry, není to úžasné? Když my zde ve sboru přemýšlíme, jak zasáhnout evangeliem toto město nebo města a vesnice, ve kterých každý bydlíme, tak musíme plánovat. Zjišťujeme, jaké máme zdroje: tedy kolik máme peněz, abychom za ně nakoupili evangelizační kalendáře. Plánujeme, do které čtvrti určitý den půjdeme a kam půjdeme další týden. Povzbuzujeme se, abychom šli celý sbor a rozdávali kalendáře. A výsledek? Možná nevidíme příliš ovoce z této služby. Ale my ani dokonce nevidíme, že by naše vlastní srdce a nohy byly odhodlány Bohu takto sloužit. Máme obavy: co si lidi řeknou? nebo si říkáme: já na to nejsem, chodit po ulici a něco lidem dávat. Neumím mluvit s cizími lidmi. Ne neumíme. Máme obavy. Stydíme se. Bojíme se. A podívejte, co dělá Bůh. Dává druhou šanci. Druhou šanci Jonášovi, který mu nechtěl sloužit, když by to mělo být jinak, než si Jonáš vysnil. Dokud si byl jistý v kranflecích, že to bude fajn, protože nese lidem dobrou zprávu, jak čteme v 2Kr 14,12, tak sloužil. Běda však, když měl jít do Ninive k pohanům a tam zvěstovat Boží slovo. Musel projít tvrdou školou, ale Bůh se nad ním smiloval a dal mu druhou šanci. Co máme dělat, když dostaneme druhou šanci my? Na celé Ninive Bůh vystačil s jedním jediným Jonášem. Jonáš neplánoval, nesháněl další lidi, kteří by mu to pomohli zvládnout, nesháněl peníze na misii. Ne. Prostě poslechl a šel. Máme mocnou zbraň na naše obavy a domnělé neschopnosti, na naše strachy jít na ulici s evangeliem.

• Jk 5:16 Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého.

Ta místnost v kanceláři sboru musí být v úterý plná až k prasknutí. Musíme spolu prosit Boha, aby nám požehnal, pomohl nám a posvětil nás. Povolání máme: máme jít ke všem národům a získávat pro Ježíše učedníky (Mt 28,19). Teď potřebujeme Boží pomoc to povolání naplnit. Bůh má takovou moc. Na Ninive stačil jeden Jonáš. Na Ústí, Teplice, Dubí i Lovosice Bůh povolává nás všechny! Musíme se spolu modlit! Měl Jonáš nějakou pomoc pro svou misi? Ano, Pán jej učinil pro ninivské znamením. Podívejme se více zblízka na město a obyvatele Ninive.

1. Znamení

•  Jon 3:3-4 Jonáš tedy vstal a šel do Ninive, jak mu Hospodin uložil. Ninive bylo veliké město před Bohem, muselo se jím procházet tři dny. 4 Jonáš vešel do města, procházel jím jeden den a volal: "Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno."

Bible říká o Ninive, že to bylo veliké město před Bohem. Podle historiků jeho obvod mohl měřit kolem 100 km. Bylo to město mnohem větší než Babylon. V době Jonáše šlo o hlavní město pohanského světa. Hradby, které jej obepínaly, byly široké tak, že po nich mohly jet 3 vozy vedle sebe. Celkem na nich bylo 1200 věží. Tři dny by Jonáš musel jít ulicemi města, aby jej celé prošel. A on, po obnově svého ducha Boží milostí, v poslušnosti vyrazil. Jonáš je znamením od Boha pro ninivské obyvatele. Sestra Eva nám dobře na biblické hodině připomněla slova Pána Ježíše z

• Lk 11:30 Jako byl Jonáš znamením pro Ninivské, tak bude i Syn člověka tomuto pokolení.

Jonáš byl ve starozákonní době znamením pro ninivské, aby věřili zprávě, kterou přináší. A co my? Nám je dáno jiné, lepší, znamení, přinášející spásu. Syn člověka, Ježíš Kristus. Jonáš byl znamením pro časnou záchranu. Syn člověka je znamením pro věčnou spásu. Jonáš nikoho svým pobytem v břiše velké ryby nezachránil. Nám je od Boha dán Syn člověka, Ježíš jako znamení pravdivosti evangelia: Bůh odpouští hříchy těm, kdo ho prosí a věří mu, ze On sám ospravedlňuje bezbožné vírou v Krista a odsuzuje spravedlivě ty, kteří mu nevěří. A na důkaz pravdivosti této zprávy jej vzkřísil z mrtvých.

• Sk 17:31 Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých."

2. Zpráva o přicházejícím soudu

Jaká je Jonášova zpráva pro ninivské? Ještě 40 dní a Ninive bude vyvráceno! Tak ještě je čas, ale každým dnem se krátí. Kolik stačilo dní, než se ninivští rozhodli činit pokání? Jeden. (v. 4)

• 5 I uvěřili ninivští muži Bohu, vyhlásili půst a oblékli si žíněné suknice od největšího až po nejmenšího.

Kolik dní je potřeba, abys ty slyšel evangelium o spáse, která je jedině skrze víru v Krista a činil pokání? Jeden! Poslouchej, co o tom říká Duch svatý skrze pisatele listu Židům:

• Žd 3:15 Je řečeno: `Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru!´

Vyznávej Bohu svou nevíru dnes! Vyznej mu svůj hřích už dnes a nečekej až na někdy... Ninive dostalo 40 dní čas na pokání. A tito pohané, krutí modloslužebníci, kteří neznali slitování nad nepřáteli, nyní vyhlásili půst a na znamení pokání si sundali svoje pohodlné oblečení a navlékli se do žíněných suknic. A udělali to ne 39. den, ale hned ten první! Jeden den rozhlašoval příchod Božího soudu Jonáš ve městě a oni uvěřili! Jonáš je pro ninivské znamením. Zvěst o tom, co se mu stalo se musela roznést a dorazila až k nim. Když uslyšeli, co se stalo, řekli si: ten člověk musí být poslán od Boha, když s ním udělal takové věci! Když byl Izrael vyveden z Egypta, ze zajetí a prošel suchou nohou přes moře, zatímco faraonovo vojsko se utopilo, roznesla se tato zpráva rychle mezi národy, obývajícími zemi, odkud kdysi do Egypta Izrael sestoupil. Stejně tak se nyní ví, kdo je Jonáš. Bůh ho zázračně uchovával po tři dny v břiše mořské obludy a daroval mu život. Musíme poslechnout, co nám přišel říci! A co víc, byli odhodláni také jednat podle toho, co Jonáš říká. Už nám zbývá jen 40 dní a bude soud. Proč Jonášovi uvěřili? Slyšeli o 3 dnech, které strávil v rybě a nyní ho vidí živého. Mají před očima živé potvrzení Boží moci. Pak slyší z Jonášových úst zvěst o přicházejícím soudu. Věří jí. A nakonec poslechnou.

3. Více než Jonáš

• Lk 11:32 Mužové ninivští povstanou na soudu s tímto pokolením, neboť oni se obrátili po Jonášovu kázání – a hle, zde je více než Jonáš.

Oč větší svědectví máme dnes my před našima očima! Je zde někdo větší, než Jonáš! Pán Ježíš Kristus. Jonáš je člověk, který se narodil matce a měl také otce, Amítaje (2Kr 14:25). Ale Ježíš Kristus je Bůh od věků, počat v Marii, své matce, z Ducha svatého. Na zemi otce nemá. Jeho Otec je v nebesích. Je jím věčný Bůh. Jonáše Bůh povolal, aby byl jeho prorokem. Jonáš však odporoval Bohu a neposlouchal jeho povolání. Naproti tomu Ježíš Kristus byl ve všem poslušný svému Otci (Fp 2:8; 1K 15:28; R 5:19).

• Fp 2:6-8 Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, 7 nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka 8 se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.

K čemu vedla Kristova poslušnost Otci?

• Ř 5:19 Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšníky, tak zase poslušností jednoho jediného mnozí se stanou spravedlivými.

Neposlušnost Jonáše jej přivedla do nitra velké ryby na 3 dny a tři noci. Bylo to kvůli Jonášovu provinění a rozhodně jeho pobyt nikoho pro věčnost nezachránil. Ale Syn člověka byl v srdci země, tedy v hrobě tři dny a tři noci ne pro své viny, ale pro naše!

• 1Pt 2:22 On `hříchu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest´.

Jonáš je hříšník, Ježíš je bez hříchu. Ninivští museli Jonáše vidět a slyšet, aby uvěřili jeho zprávě. Ježíše dnes nikdo nevidí a přece je blahoslavený každý, kdo mu věří. Jonášova zvěst vedla k pokání a záchraně lidí ve městě. Kristova zvěst vede k pokání a záchraně všech na světě, kdo věří. Jonáš je hříšník, který potřebuje sám spásu. Kristus je bez hříchu a spásu přináší. Jonáš je posel, nesoucí od Boha zprávu do Ninive. Kristus, když přichází do světa, je ta zpráva sama. Evangelium. Jonáš je člověk, jako my. Kristus je Král!

3. Pokání v Ninive

1. Ovoce pokání

Ninivští vyhlásili půst a oblékli si žíněné suknice. Sundali si své pohodlné oblečení a na znamení pokání se oblékli do hrubých kozích kůží (Ez 26:16). Pokořili se před Bohem a navenek to dali najevo tímto způsobem. Ninivský král šel v tom lidu příkladem. A šel v pokoře ještě dál. Usedl do popela. I zvířata zahalili do kůží na znamení, že své pokání myslí vážně. Že to pokání není jen hrou před očima lidí i Boha, dosvědčili ovocem skutků. Odvrátili se od své zlé cesty a páchání násilí. Vším, čím jsi, čiň pokání. Někdo se ptá: jak poznám, že moje pokání je opravdové, biblické? Takové, které je upřímné a dostatečné před Bohem, aby mi odpustil hříchy? Každé upřímné pokání vede k opuštění starého života, ve kterém nebylo místo pro Boha. A stejně jako v životě ninivských se pozná po ovoci: oni se odvrátili od své zlé cesty a páchání násilí (v. 8). Písmo nám dává nádherný příklad, jak vypadá ovoce pokání. Do města Jericha jednoho dne přicházel Ježíš. V tom městě bydlel vrchní celník a veliký boháč – Zacheus se jmenoval (Lk 19). Ale spasení přišlo do jeho domu. Ježíš jej našel a dovedl k pokání. Duch svatý v něm Boží milostí pracoval a přivedl Zachea skrze pokání ke spáse. Jak to víme? Ježíš mu řekl:

• Lk 19:9-10 Ježíš mu řekl: "Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův. 10 Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo."

A Zacheus?

• Lk 19:8 Zacheus se zastavil a řekl Pánu: "Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně."

Jeho pokání a víra se projevily ovocem víry, skutky. Už nechtěl obírat druhé jako dřív, ale chtěl těšit Boha svým životem, vždyť se mu dostalo takového privilegia: Bůh mu odpustil! Bůh jej spasil! Bůh jej vytrhl z moci hříchu a smrti a dal mu spasení, věčný život! Haleluja! Vyznáváš Bohu své hříchy? Opouštíš je? Už nechceš, aby vládly tvému životu, protože nyní je jeho králem Ježíš? Pak je to důkaz pravého pokání k Boží slávě. Malí i velcí, děti i dospělí, ženy i muži, dívky i mládenci – každý se odvracel od svých hříchů a pokořil se před Bohem. Věděli ninivští, jak to dopadne? Ne, ale měli naději, doufali, pokořili se. Snad se Bůh smiluje.

 

2. Boží milost

• Jon 3:9 Kdo ví, možná že se Bůh v lítosti obrátí a odvrátí od svého planoucího hněvu a nezahyneme." 10 I viděl Bůh, jak si počínají, že se odvracejí od své zlé cesty, a litoval, že jim chtěl učinit zlo, které ohlásil. - A neučinil tak.

To je naděje každého pokání, že Bůh se slituje. Náš Bůh je totiž Bohem veškeré milosti (1Pt 5,10). Lidé v Ninive to pochopili. Kdy některý z jejich pohanských bohů udělal něco podobného, co se stalo s Jonášem? Tři dny a tři noci živý v útrobách ryby! Tenhle rebel, odbojník a neposlušný prorok na sebe přivolal spravedlivý Boží hněv. Ale co se stalo? Bůh jej dovedl k pokání a daroval mu milost! Je tu ještě naděje, že se stejně tento mocný Bůh, jemuž se nemůže žádný jiný lidmi vymyšlený bůh rovnat, že se tedy Všemohoucí Bůh slituje! Chci se vás zeptat: kolika procentní naději ninivští u Boha měli? Bylo něco, čím by ho mohli uplatit, ohromit, zaujmout a pohnout k lítosti? Ne, nebylo nic takového. Už Mojžíšovi Bůh řekl:

• Ř 9:15   `Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.´

A apoštol Pavel veden Duchem svatým dodává:

• 16 Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává.

Tady je náš klíč k věčnosti! Takový je náš Bůh. Plný milosti a slitování. Pán Ježíš tohoto Boha představuje lidem:

• Mt 7:7-11 Proste, a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno. 8 Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. 9 Což by někdo z vás dal svému synu kámen, když ho prosí o chléb? 10 Nebo by mu dal hada, když ho prosí o rybu? 11 Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, tím spíše váš Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí!

Jestliže ninivští v pokoře prosí Boha o milost a dotvrzují, že to myslí vážně tím, že už nechtějí hřešit proti Bohu a odvracejí se od zlých skutků, Bůh je neodmítne! Takový je náš Pán – plný milosti a pravdy (Jn 1,14).  To stejné platí pro tebe, milý příteli! Pán Ježíš, tento Bůh v lidském těle, tě ujišťuje:

• J 6:37-40 Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven, 38 neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal; 39 a jeho vůle jest, abych neztratil nikoho z těch, které mi dal, ale vzkřísil je v poslední den. 40 Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já jej vzkřísím v poslední den."

Doba milosti ještě trvá! Pojď k Ježíši, pojď k němu ještě dnes! Bůh je milostivý. Už jen to, že posílá Jonáše, aby nesl slovo o přicházejícím soudu ninivským, je projev veliké Boží milosti! Boží lásky! Ještě je čas k pokání, ještě máš naději! Čiň pokání a obrať se! Je snad maminčino varování svému dítěti, když se blíží k přechodu přes silnici jen výhrůžkou, když mu říká: nevběhni do silnice, nejprve se rozhlédni! Není to snad projev její lásky k dítěti? Tak i Boží volání skrze Jonáše o přicházejícím soudu do Ninive je projevem Boží milosti! Bůh nechce, aby nikdo zahynul, ale aby každý činil pokání a byl zachráněn! (2Pt 3,9) Roztrhněte svoje srdce, ne oděv! (Jóel 2,13) Vždyť léto Hospodinovy milosti trvá (Lk 4,19)

• 10 I viděl Bůh, jak si počínají, že se odvracejí od své zlé cesty, a litoval, že jim chtěl učinit zlo, které ohlásil. - A neučinil tak.

Jazykem, kterému dobře rozumíme, Bůh promlouvá k nám: odpouštím ti. Jonáš dostal druhou šanci. Hříšník dostává druhou šanci. Křesťan, který se odvrací od následování Krista, dostává druhou šanci. Jonáš dostal druhou šanci. Myslím, že Pán dává takovou druhou šanci i nám, tomuto sboru. Dává nám ji v našich slabostech, abychom se posílili jeho mocí a vykročili ve věrnějším následování. O vydávání svědectví na ulici jsme už mluvili. Ale je ještě jedna oblast, kde myslím potřebujme mnoho růst v posvěcení. V knize Zjevení Pán Ježíš mluví k 7 církvím. Krom jedné, všechny potřebovali Pánovo napomenutí. A jednu z nich, tu v Efezu, Pán chválí, za její vytrvalost v dobrých skutcích. Byla to církev statečná, která se držela pravdy evangelia a navzdory pronásledování vytrvale zvěstovala Krista. Ale v jednom selhává. A jestli se v tom nezmění, Pán tu církev rozežene. V čem byla slabá?

• Zj 2:4 Ale to mám proti tobě, že už nemáš takovou lásku jako na počátku.

Vychladla její láska. Láska křesťanů v této místní církvi. Za co by Pán mohl chválit církev, ke které patříme my? Nás? Myslím, že jistě za věrnost v následování Krista, zřejmě za život v pravdě evangelia, učí nás být štědří. Ale co láska k druhým? Nevychládá nějak? Dáváme peníze, materiální potřeby a mnohdy i čas. Ale otevíráme srdce? Není tu někdo, kdo je osamělý? Možná neumíme mluvit cizí řečí, a tak máme obavy: co bychom si říkali, když si nerozumíme? Ale tak tomu být nemá, bratři moji! Co kdyby dnes přijel do našeho města tvůj příbuzný, kterého jsi již roky neviděl? Začal by zde bydlet, chodit do práce, jeho děti do školy. Každé pondělí bys jej potkal ráno na zastávce, jak jede do práce. Pozdravil bys. Jednou, když si zapomněl doma průkazku i peněženku, koupil bys mu jízdenku. Ale jinak nic. Nechal bys ho v cizím městě jen tak? Nebylo by snad přirozené ukázat mu, kde co ve městě kde je? Nebo s jeho rodinou šel jen tak do parku a strávil s nimi čas? Ukázal jim zoo? Jistě bys chtěl vědět, co celou dobu, kdy jste neviděli, dělal. A že žil 30 let od dětství v cizině a neumí pořádně česky? Však byste jste se nějak domluvili! Známe dobře výzvu pisatele listu Židům, abychom nezanedbávali společná shromáždění (Žd 10,25). Víte, co jiného předchází tomuto verši?

• Žd 10:24 Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům.

A zde jsou více než příbuzní – v tomto sboru jsou bratři a sestry vykoupení převzácnou krví Božího Syna Pána Ježíše. Bůh nám dává druhou šanci. Ještě trvá doba Jeho milosti. Přimkněme se ke Kristu, On nás povede.