Kudy vede cesta domů? (J 13:31 – 14:14)

Nyní víme, že víš všecko a že nepotřebuješ, aby ti někdo kladl otázky. Proto věříme, že jsi vyšel od Boha." Jan 16:30

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 9. prosince 2018

Pokoj vám, bratři a sestry, milost a pokoj od Boha Otce a Pána Ježíše Krista. Otvíráme spolu tak jako každou neděli Boží slovo, abychom z něj čerpali pro náš každodenní život a oslavovali tak Pána Boha. Toto slovo zjevuje, že nám lidem, nebylo pod nebem dáno jiného jména než Ježíš Kristus, ve kterém bychom mohli být spaseni (Sk 4:12). Dnes pokračujeme ve výkladu Janova evangelia oddílem z 13. kapitoly, verše 31 až do kapitoly 14, verš 14. Přečtěme nyní tento text (J 13:31-14:14), ale pro pochopení kontextu budu číst již od verše 21 kapitoly 13. Čtěme prosím pozorně a s porozuměním. To nejdůležitější však je, aby nám pomáhal Duch svatý. Proto nejprve vyprosíme Boží pomoc.

I. Úvod

Jestli jste teď četli pozorně, pak jsme společně na začátku cesty odkrývání obsahu a významu těchto slov a vět. Naším společným cílem je nyní duchovním porozuměním vidět, jak je celý oddíl nádherně naplněný samotným životem, pravdami evangelia, jak jimi oplývá a překypuje. Kéž je nám toto slovo postaveno před oči jako naplněná nádoba plná sladkého medu. Nyní jen stačí natáhnout ruku a nabírat z jeho bohatství. Tvůj život, křesťane, bude ochucen sladkým a nádherným ujištěním samotného Ježíše Krista! Jen pojď a nasbírej ten přesladký pokrm, který nasytí, ukojí hlad, naplní tě pokojem a zmocní tvou duši. On nás vyzbrojí k tomu, k čemu Bůh vyzývá Boží děti tak, jako v případě Jozue, když mu řekl: "buď rozhodný a udatný!" (Joz 1:6)

Pojďme se nasytit a získat novou sílu a odvahu ke křesťanskému životu, k věrnému chození s Ježíšem v Duchu svatém. Nasyťme se pravdami Božího slova z oddílu J 13:31-14:14. nalezneme tu pokrm pro svou duši, nalezneme tu sílu Božího ducha ke každodennímu svědectví křesťanského života v tomto světě.

II. Kudy vede cesta domů (13:31-35)

Celý oddíl začíná Ježíšovým prohlášením:

• Jan 13:31  Když Jidáš vyšel ven, Ježíš řekl: "Nyní byl oslaven Syn člověka a Bůh byl oslaven v něm; 32  Bůh jej také oslaví v sobě a oslaví jej hned.

a. Bůh byl oslaven (31-32)

Cože? Co to tu Ježíš říká? Právě byl nejen svědkem, ale zároveň jednou ze dvou hlavních postav té největší a nehorší zrady, která se kdy v dějinách stala! Právě z domu, kde Ježíš a jeho 12 učedníků jedlo společně poslední jídlo na tomhle světě, odešel Jidáš, aby Ježíšovým nepřátelům řekl, kde ho dnes v noci najdou - mimo dosah zástupů lidí, mimo moc davu, který by svého hrdinu Ježíše jistě bránil proti zatčení. Jidáš - do poslední chvíle se tvářil jako jeden z okruhu 12 nejbližších Ježíšových přátel, nyní dal propuknout cele své hořkosti a výčitkám vůči Ježíši. Nyní se odhalilo, co je skutečně v jeho srdci - a nebyla to láska k příteli, ani důvěra Ježíši. Nyní se odhalilo, co je skutečnou náplní Jidášova srdce - je to vlastní pýcha, která se staví na samotného Boha, která se nechce poddat svému Stvořiteli a Pánu. Nyní vyšlo najevo to, co máme my všichni společné s Jidášem: je to hříšné srdce, vnitřní člověk. Je to jen a jen Boží milost, že nás skrze víru v Krista vysvobozuje mocí Ducha svatého z tohoto stavu. Je to naše jediná naděje v našem životě - Kristus Ježíš, který dává život skrze evangelium!

Tak jak Ježíš může říci, že byl Bůh právě oslaven? Vždyť nejen, že Jidáš zradil Ježíše, ale i ostatní učedníci místo lásky ke Kristu projevili v tu chvíli svou sebestřednost, když se jen dohadovali, kdo z nich je důležitější než ostatní (Lk 22:24). Ale právě v tom všem byl Pán Bůh oslaven! Před očima máme hrůzu lidského sobectví, Jidášovu zradu člověka Ježíše, která vyústila ve smrt Božího Syna. Jak mocný musí tento Bůh Bible být, když z hrůzy a děsu hříchu, i z utrpení, kde člověk nevidí již žádnou naději, On vše dovede k té nejnádhernější skutečnosti lidského života – k vykoupení a věčnému životu! Hledíme tu s dlaní na ústech, stejně jako nebeské mocnosti a vlády, na výsledek Boží svrchovanosti a lásky. Z toho, co vypadalo jako největší fiasko v dějinách, jako vítězství ďábla, zjevila se ve vzkříšení Ježíše Krista hloubka, šířka i délka, vpravdě zkrátka velikost Boží slávy. To je Boží sláva zjevená v Kristově lásce k nám. Bůh jej oslavil! Použil i Jidášův hřích, aby byl hřích poražen!

Oslaví jej i v událostech, které apoštol Jan dále vylíčí ve svém evangeliu. Už to nebude trvat dlouho, jen několik hodin a vše bude odhaleno. Bůh zvítězil, smrt je poražena.

• 1K 15:54  A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: `Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil!

b. Ale co bude dál? (33)

Učedníci to však nyní nevidí. Žádná sláva, žádné vítězství, ale naopak všechno se zdá jít dolů z kopce. Naděje hasnou, naopak přibývají otázky: co bude dál? Ale pamatujete si, co o sobě řekl Ježíš v 10. kapitole?

• J 10:14  Já jsem dobrý pastýř;

Proto ani teď učedníky neopustí, aniž by je povzbudil a vystrojil pro příští dny, měsíce i roky jejich života. Dokonce je vystrojuje pro věčnost!

• 33  Dítky, ještě jen krátký čas jsem s vámi. Budete mě hledat, a jako jsem řekl Židům, tak nyní říkám i vám: Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete.

Kam nemohou učedníci přijít? Když Ježíš mluvil k nevěřícím farizejům, mohlo by nás jako odpověď napadnout, že to je jasné: žádný člověk, kterému Bůh neodpustil jeho hříchy, nemůže s takovým nákladem viny žít věčně v Boží přítomnosti a radovat se z něj. Nevěřící farizejové nemohli přijít k Otci, kam Ježíš odchází. A Ježíš jde zpět k Tomu, který ho poslal: ke svému Otci v nebesích. Ale tady stojí Ježíšovi učedníci. Nemají sice pevnou a hlubokou víru, ale přesto Ježíši vydali své životy - uvěřili mu, uvěřili v něj. Tak jak to, že oni, věřící, nemohou přijít tam, kam nyní Ježíš odchází?

Myslím, že jediné vysvětlení Ježíšových slov leží ve významu: nemůžete nyní zemřít, jako já. Nyní ještě není ten čas, budete mne následovat později (36). Nyní vám ještě svěřuji důležitý úkol: budete mi svědky!

• Sk 1:8  ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země."

Co je řešením napětí, které je vyvoláno touhou křesťana být s Pánem, v jeho svatosti a ne uprostřed duchovní bídy v tomhle světě, kdy dokonce nejsme schopni cele se líbit Pánu, ale musíme každý den skrze poslušnost Bohu bojovat se svými sklony k hříchu, kdy musíme každý den nést následky prokletí stvoření v podobě nemocí sužující naše těla a jeho stárnutí, kdy zklamáváme naše nejbližší ve vztazích, stejně tak jako oni nás kvůli nedostatku projevené lásky?

Zjevně to není okamžitá smrt. A bylo by to. Už bych byl s Pánem, což je jistě mnohem lepší, než tento přítomný život. Apoštol Pavel později prožíval stejně mučivé otázky. A nalezl na ně odpověď. Sám kvůli evangeliu uvězněný, píše sboru do Filipis:

• Fp 1:21  Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk. 22  Mám-li žít v tomto těle, získám tím možnost další práce. Nevím tedy, co bych vyvolil, 23  táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší; 24  ale zůstat v tomto těle je zase potřebnější pro vás. 25  Proto pevně spoléhám, že zůstanu a budu se všemi vámi k vašemu prospěchu a k radosti vaší víry, 26  abyste se mohli mnou ještě více chlubit v Kristu Ježíši, když k vám opět přijdu.

Tuto pevnou jistotu získal od Krista. Stejný Ježíš Kristus, který povzbuzoval Pavla Duchem svatým ve vězení, nyní povzbuzuje a vyzbrojuje svých jedenáct učedníků v té horní místnosti, kde právě pojedli svou poslední společnou večeři.

c. Nové přikázání (34-35)

Jak je vyzbrojuje pro dobu, kdy od nich odejde a oni zde na zemi zůstanou bez svého Mistra a Pána? Co říkáte někomu, s kým se nyní dlouho neuvidíte, na rozloučenou? Obvykle to bývá něco jako: Měj se dobře! Dávej na sebe pozor! Jak rozdílné a moudré je Ježíšovo slovo pro učedníky od našich slov, kdy nevíme ani, co pořádně říci! Dává jim nové přikázání.

• 34  Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. 35  Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým."

Ano! To je náplň a poselství všech Kristových učedníků: dobrá zpráva, kterou nyní zvěstujeme světu! Je to evangelium, které je nyní naplněním křesťanova života. Máme stejnou úlohu jako apoštol Pavel. Být užiteční druhým proto, aby i oni rostli v Kristu. Naše spasení se viditelně projevuje láskou. Milujte se navzájem - to je Ježíšův příkaz všem jeho učedníkům. Láska je především služba druhým. To je přikázání do církve, do jejího života. A co svědectví nevěřícímu světu? Svědectví o Kristu, o pravdě evangelia, o jeho moci přinést nový život člověku, to všechno svět pozná skrze církev. Nebudeme-li mít lásku k sobě navzájem ve sboru, svět nepozná, že jsme Kristovi učedníci.

• Ga 5:13  Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým.

Služba je projevem lásky mým bratřím a sestrám ve sboru, v církvi. Je to projev ovoce Ducha svatého. Tam, kde není láska v životě člověka ve sboru, tam kde není služba druhým, tam je potřeba zkoumat své srdce, zda opravdu žijeme z Ducha svatého anebo ze svých sil, zda žijeme k Boží radosti a pro Jeho slávu anebo k své sobecké radosti a nakonec pro svou slávu. Tak jak se máme milovat? Jak prakticky milovat Kristovu církev v místním sboru?

• Jako já jsem miloval vás (34)

Je to nové přikázání Kristovo. Ne, že by tu nikdy takové přikázání nebylo, vždyť dobře známe Ježíšovo shrnutí Zákona:

• Mt 22:37  On mu řekl: "`Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.´ 38  To je největší a první přikázání. 39  Druhé je mu podobné: `Miluj svého bližního jako sám sebe.´

Jak vypadá naplnění lásky k druhým v církvi? Právě jsme to viděli. Studovali jsme spolu, co se právě událo při večeři učedníků s Pánem Ježíšem. Jan 13 je především vysvětlením, jak vypadá křesťanská láska pokorné služby druhým – má je za přednější sebe. A to je naše cesta domů, k nebeskému Otci. Ano, učedníci nyní nemohou odejít spolu s Ježíšem k Otci. Protože Ježíš má náplň pro jejich životy, stejně jako pro naše. Chce nás používat jako své nástroje ke zjevení své slávy tady a teď! To je privilegium, kterým Bůh zahrnuje svou církev! Podívejte se na učedníky! Jsou to snad lidé pevné a hluboké víry, kteří vědí, jak žít na každý den a tak je nic nemůže překvapit? Ne. Jsou lidé, kteří pořádně nerozumí tomu, co se děje a nemají nejmenší tušení co dělat.

III. Odpověď učedníkům (13:36-14:14)

A tak nyní Ježíš postupně mluví se třemi ze svých učedníků, aby jim pomohl hledět na jeho slávu a žít v pokoji s Bohem pro svědectví Kristu.

a. Ježíšovo slovo pro Šimony Petry (13:36)

První z učedníků, který je zcela zmatený z toho, co se děje, je Šimon Petr. Ano, ten Petr, který se před nedávnem k Ježíši přiznal. Na Ježíšovu otázku, zda i tito nejbližší učedníci chtějí od něj odejít stejně jako mnoho jiných jeho učedníků, vyznal Ježíše a svou víru v Něj:

• J 6:67  Ježíš řekl Dvanácti: "I vy chcete odejít?" 68  Šimon Petr mu odpověděl: "Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. 69  A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží."

Petr se teď Ježíše ptá: "kam jdeš?"

• Jan 13:36  Šimon Petr mu řekl: "Pane, kam odcházíš?" Ježíš odpověděl: "Kam já jdu, tam mne nyní následovat nemůžeš; budeš mne však následovat později." 37  Šimon Petr mu řekl: "Pane, proč tě nemohu nyní následovat?" Svůj život za tebe položím." 38  Ježíš odpověděl: "Svůj život za mne položíš? Amen, amen, pravím tobě: Než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš."

Já chci jít s tebou! Opravdu! Jsem tak moc pevně rozhodnutý, že i svůj život za tebe položím (37). Pozdější apoštol, nyní však ještě jen nechápající učedník Petr, ještě pořád hlavně věří sám v sebe, ve svou vytrvalost a ve své schopnosti.

Je to dobře věřit ve svoje schopnosti? Nebo je to špatně? Vždyť díky svým schopnostem, vytrvalosti i ochotě k osobní oběti vzdát se třeba svého pohodlí lidé objevují tajemství přírody, bohatství země i hlubiny vesmíru. Ano, píle, vytrvalost, skromnost a pracovitost spojená se schopnostmi člověka, pokud je bez závislosti na Bohu, nás povede ke stejnému zvolání, jako Petra: já budu dělat zázraky pro Krista!

Petr si je tady jist svou věrností Kristu a je odhodlán jít až na smrt pro Ježíše! Jak hořká však bude škola, kterou musí v příštích hodinách ještě projít. Boží krušná výchova se mu bude zdát v jednu chvíli přísná (Žd 12:11), ale přinese dobré a trvající ovoce do Petrova života. To aby opravdu dobře porozuměl, že v lidském srdci se usadil hřích, který ho vždy znovu srazí. Bez Boží pomoci nejsme schopni dostát všem svým rozhodnutím, nejsme schopni vždy vytrvat, nejsme schopni využít dokonale naše schopnosti. Vždycky nás pronásleduje naše vlastní slabost, lenost a neochota dát přednost Boží slávě před domáháním se té své v očích druhých lidí. Je dobře věřit Bohu a žít v úzkém vztahu s Ním. Modlitba a Slovo jsou v tom nezastupitelnou pomocí. Pak se naučíme používat své schopnosti v závislosti na jejich Dárci, pak budeme vytrvalí ze síly, kterou dává On. Pak obstojíme. To se nyní bude muset naučit Petr. Třikrát zapře Ježíše, než nastane nový den. Co musí Bůh připravit v našem životě, abychom se tomu naučili i my? Není lepší se cele přimknout skrze důvěru k Bohu, skrze úzké společenství s Ježíšem? To je praktická víra. Ne nadarmo Písmo nám znovu opakuje to, co Pavel apoštol napsal korintským křesťanům:

• 1K 10:12  A proto ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.

Uč se důvěřovat Kristu na prvním místě, ne sám sobě. Jak? Poznávej ho v Písmu čím dál lépe, modli se a naučíš se to.

• Tvoje srdce ať se nechvěje úzkostí! (14:1)

To je Ježíšovo zvolání ke všem jeho učedníkům, kteří dnes slyší jeho slova. Jsi Ježíšův učedník? Přichází na tebe někdy strach, co bude, když tu Ježíš není vedle tebe? Cítíš se osamělý? Pán Ježíš je dobrý Pastýř. On použije cokoliv, aby Petra zbavil závislosti sama na sobě a přivedl ho k porozumění, že musí čerpat svou sílu od Pána. Ježíš použije cokoliv i v tvém životě, aby tě této skutečnosti naučil. Máme se navzájem milovat. A moc to neumíme. Máme mu důvěřovat a moc nám to nejde. Ale můžeme se tomu u Krista učit! A to je křesťanova jistota! Na cestě domů nejsme sami! Ježíš nás na ní buduje a používá jako nástroje pro slávu svého království, v jehož čele je Bůh sám!

b. Ježíšovo slovo pro Tomáše

Ale jak má vypadat ta každodenní víra v Krista, která nás má dovést tam, kde je nyní Ježíš, domů k Otci? Je tu učedník jménem Tomáš, skrze kterého nás tomu Pán Ježíš chce naučit.

• 5 Řekne mu Tomáš: "Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?" 6  Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.

Domů k Otci, do jeho věčného království můžeme dojít jedině po cestě, kterou je Ježíš. Jedině skrze pravdu, kterou je Ježíš a jedině život, kterým je Ježíš. A Pán Ježíš chce, abychom byli spolu s ním v Božím království. Proto udělá také vše, abychom tam s ním byli! Máme skutečného přítele nyní v tuto chvíli, který je připraven nám pomáhat. A máme skutečný domov u našeho Otce, kde již nyní máme připraveno místo a jednoho dne budeme do tohoto nádherného domova přivítáni!

Ježíš je ta cesta k Otci.

Je-li nějaký způsob, jakým by se lidé mohli dopátrat živého Boha, pak Písmo zjevuje, že je to právě Ježíš. Věř mu! Poznávej ho! Syť se jím! Hledej, co je jeho vůle. Ptej se nad Písmem, co by dělal Ježíš, co si o tom myslí On, co se jemu líbí. Následuj ho v jeho šlépějích a On tě dovede k Otci domů, protože On je ta cesta.

Ježíš je pravda.

Každý se ptá, co je pravda? Úplně každý. Ale odpovědí najdeme mnoho a mnoho. Pilát se ptal, každý se ptá. Dnešní západní svět dospěl k názoru, že protože těch předkládaných vysvětlení co je pravda je opravdu mnoho a nelze s jistotou říct, která z nich je ta pravá a které jsou jen imitací pravdy, bude bezpečnější nechat každému tu jeho pravdu.

Všimli jste si, že ale podle toho nikdo nežije? Pravda mého souseda končí tam, kde mě to začne omezovat v mojí vlastní takzvané pravdě! Že by mohl mít každý tu svou pravdu je lež! A je celkem lehce odhalitelná. Možná je to jen spíš než cokoliv jiného, moderní výmluva proto, abych se nemusel podřídit té skutečné jediné pravdě. Hříšný člověk se nechce podřídit Bohu! Ale tam, kde se to stane, dojde k něčemu úžasnému. Poznal jsi i ty ve svém životě, co dělá Ježíš Kristu, co dělá sama pravda? Pravda tě osvobodí! Ježíš Kristus osvobozuje z otroctví hříchu! To nikdo jiný nedokáže, jen pravda, jen Ježíš Kristus!

Ježíš je život

• Ř 8:6  Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj.

Žít v 21. století v Čechách, to je pro většinu lidí jako nádherný večírek na luxusní zaoceánské lodi. S tím, co máš, se dá docela dobře žít a co nejvíc užívat všechno, co se kolem nabízí! V podpalubí parníku někteří plují v nejnižší třídě. Není to žádný přepych, ale jedou. Jídlo je, střecha nad hlavou a občas sem dolehne i nějaká ta muzika! A ti co mají lístek do nejvyšší třídy, zase vyzkoušejí prostě všechno, co se dá, jen aby si to tu užili. Ale pozor, ta loď se jmenuje Titanic. Její plavba jednoho krásného dne skončí. A skončí pro všechny stejně. Jak to víme? Jednoduše. Každý přeci umírá! Bez výjimky!

Ale Ježíš je život! A jak víme toto? Pravdomluvný Bůh to říká. A jestli tomu nevěří někdo z tohoto důvodu, mám tu ještě jeden. Smrt nemohla Krista zadržet v hrobě. Byl třetího dne vzkříšen a nyní žije! Stačí se zeptat svědků vzkříšeného Ježíše: stovky očitých svědků viděli Ježíše po jeho vzkříšení. A víte co? Zeptejte se milionů těch, kterým Bůh odpustil hříchy a učinil je svými dcerami a syny! Proč? Protože sám svatý Bůh zaplatil jejich dluh. Můžou vám to dosvědčit, můžou vám o tom vyprávět a vy můžete vidět jejich proměněný život. Je to život Ježíše Krista v životě křesťana!

• Nikdo nepřichází k Otci, než skrze Krista (6)

Toto slovo pověděl Ježíš všem Tomášům, kteří potřebují pomoci se zorientovat, aby znali cestu, která vede domů k Otci.

c. Ježíšovo slovo pro Filipy

A pak je tu slovo, které má Pán pro Filipa. Ježíš pokračoval:

• 7  Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli." 8  Filip mu řekl: "Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!" 9  Ježíš mu odpověděl: "Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce? 10  Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky. 11  Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky! 12  Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci.

Filipova víra byla slabá a jeho srdce se chvělo úzkostí. Zjevně prahlo po pokoji s Bohem. Boha nikdo nikdy neviděl. A přece probuzené srdce, které poznalo svou bídu nesvatosti, tolik prahne po Boží milosti, po odpuštění. Jen kdybych přesně viděl Otce a rozuměl, jak je možné být s ním navždy, v tom domově, o kterém mluvíš Ježíši! Ale nevím, jaký Bůh opravdu je! Nevím, jak být s Ním! Čtyřikrát Ježíš Filipovi opakuje stejnou pravdu:

• Kdo vidí mne, vidí Otce.

Znovu volá Ježíš. Dívej se na mne! Věř mi! Následuj mne! Upři svou víru, svůj duchovní pohled na mne a hned začneš rozumět tomu, kdo je Otec. Je to veliké tajemství: čteme o Ježíši v Písmu a tak se dozvídáme o Otci. Věříme Ježíši a tak důvěřujeme Otci. Ježíš nám odpouští hřích a tak jsou odpuštěny u Otce (Lk 7:47). Dvě zjevně rozdílné osoby: Syn a Otec a přece jeden Bůh. Otec je Bůh a Syn je Bůh, oba jedné podstaty a přece ve dvou osobách. Jeden jediný Bůh a přece dvě odlišné osoby.

To je víra biblická víra. To je důvěra Ježíši: že On mluví pravdu a proto ji přijímám. Nerozumíme, jak je to možné ale věříme, že to je tak, jak říká. Dobře nám připomínají slova kancionálové písně:

Důvěřuj se v Pána, ó duše má,

z večera i zrána On ti pomáhá.

Milý příteli, ať už jsi Petrem, stále ještě tolik důvěřujícím sám sobě místo Bohu samotnému, ať už jsi Tomášem, který neví, jak jít za Bohem anebo jsi Filipem, který potřebuje ujištění o Boží lásce a odpuštění, jedno je jisté.

Jestliže miluješ Krista, On tě volá, aby ses mu ještě více odevzdal ve víře. Věř mu! Podívej, co skrze Ježíše Otec dělal. Jaké skutky!

IV. Kdo věří ve mne (14:12-14)

A nyní nám ustaraným učedníkům, jejichž srdce se tak často chvěje úzkostí, Ježíš přímo říká:

• 12  Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci.

Vidíte těch jedenáct nejistých učedníků! Jsou jako vyplašení zajíci! A ti že mají činit skutky větší než sám Ježíš? Při pohledu do knihy Skutků apoštolských však nenajdeme, že by učedníci proměňovali více vody ve více vína, než Pán. Nenalézáme je, jak chodí větší vzdálenosti po vodě, než jejich Mistr. Nejsou to větší zázraky přírody, co bychom v jejich životě služby v Písmu objevili.

Je to však dopad evangelia, které věrně apoštolové káží a šíří, o kterém je celá kniha Skutků apoštolských. Zvěst o vzkříšeném Ježíši, který zaplatil všechen dluh u Boha za hříchy svého lidu, se nezadržitelně šíří po zemi. Další a další lidé jsou obviněni z hříchů a volají ve víře v Ježíše k Bohu. A nalézají odpuštění a věčný život! Tady, v té horní místnosti v Jeruzalémě, je nyní shromážděno 11 učedníků, jejichž životy jsou a ještě zanedlouho budou, totálně proměněné. Zanedlouho, po vylití Ducha svatého započne věk Církve. Tisíce a tisíce žen, dětí i mužů v každé generaci až doposud jsou připojováni ke všeobecné neviditelné církvi, protože i oni uvěřili tomuto Kristu. A toho všeho, bratři a sestry, jsme dnes součástí i my! Vaše srdce ať se nechvěje a neděsí úzkostí ze své slabosti. Ať se chvěje radostí a vděčností našemu Pánu! Můžete všude vyprávět, jak veliké věci vám učinil Bůh!

Pán Ježíš se tu nezastavuje. Jeho vyzbrojení a povzbuzení učedníků se nezastavuje! Jeho budování svatých ve víře se nezastavuje, ale mohutní stále více!

• 13  A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. 14  Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním.

Není nic, o co bychom Ježíše ve víře v něj prosili, co by nám ke slávě Otce nedal! Skrze víru v Krista nás Duch svatý den za dnem obnovuje, abychom rostli do plnosti toho, k čemu jsme byli stvořeni. Dokonce do plnosti Kristova lidství.

Vaše srdce, ať se nechvěje!