Křest (Mt 28,19-20)

Moji milí, velmi na mne zapůsobil náš první, vltavský křest třech bratrů: Vládi, Karla a Roberta v červnu 2016. Ta studená voda by byla moje smrt. Podívejme se dnes s odstupem, co to je, co znamená, skutečný, zachraňující křest. Bude to prospěšné pro nás všechny.

I. Zjevný křest je fyzický úkon

Před léty jsem si elektronicky dopisoval s jedním člověkem. Musel být asi z církve Ježíše Krista, nikdy jsem se to nedozvěděl; ten mi zdůrazňoval, že bez křtu vodou jsem ztracen. Nejen v katolické, ale i v celé řadě protestanských církvích se učí a věří, že tělesný křest vodou je naprosto nutný ke spasení; že k samotné víře je nutné dodat křest vodou nebo něco dalšího. Tady je důkaz z Tridentského koncilu:

Kánon 12. (6. zasedání):

Kdo by prohlásil, že ospravedlňující víra není ničím jiným než důvěrou v božské milosrdenství odpouštějící hříchy kvůli Kristu, anebo že tato důvěra je jediná, jíž jsme ospravedlňováni, ten nechť je vyobcován [=proklet, anathema sit].

Jinými slovy: Pouze víra a důvěra v Boží milost, která odpouští hříchy kvůli Kristu, proklíná, je prokletí! Většina katolíků věří, že bez zjevných sedmi svátostí, sedmi nařízení, tj. bez (1) křtu, (2) biřmování, (3) eucharistie (večeře Páně), (4) pokání (svátost smíření), (5) pomazání nemocných, (6) manželství a (7) kněžství (svěcení) není možné vstoupit do společenství s Bohem.

Jiní jsou skálopevně přesvědčeni, že dodržení kalendářní soboty, nebo dokonce neděle (cokoliv si pod pojmem dodržení představují) je také spásná nutnost; prostě něco, co musí být ke Kristu přidáno.

Nyní prosím o pochopení. Všechny tyto zjevné, vnější svátosti, tělesné úkony různých náboženství, včetně našeho křtu i upomínky poslední večeře Páně, které křesťané i ostatní nábožně založení lidé dělají, jsou ve své podstatě neutrální. Jsou to pouhé fyzické úkony. Jak katolické fyzické pokropení „svěcenou“ vodou, nebo protestantské potopení ve křtitelnici, nebo řece, je ve své zjevné, opakuji zjevné, fyzické, viditelné podstatě jen tělesný úkon.

II. Motiv křtu je Boží láska

Nicméně, náš Pán Ježíš Kristus, tento tělesný úkon přikázal:

• Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku. (Matouš 28:19-20)

Každý skutečný, nově zrozený křesťan, přece Krista poslouchá. Proto se s radostí nechá pokřtít, s radostí bude jíst tělo a pít krev svého Spasitele, Pána Ježíše Krista, protože chce zachovávat vše, co jeho Pán přikázal. Křesťan se nechá zjevně pokřtít vodou, nikoli proto, že musí, aby byl spasen; ale proto, že je spasen, že miluje Krista, a z lásky Boží Jej poslouchá.

Kdo však zachovává jeho slovo, vpravdě v něm láska Boží dosáhla svého cíle. Podle toho poznáváme, že v něm jsme. (1J 2:5)

„Že v něm jsme“ ve skutečnosti, v duchovním smyslu znamená, že jsme do Něho, do Krista, pokřtěni, tj. vloženi.

Motivem nově zrozeného křesťana tedy není, že musí, aby si zajistil spasení (dobře přece ví, že ke Kristu nelze nic přidat); jeho motivem je, že již je spasen, že je již v Kristu, kterého poslouchá, protože Jej miluje a udělá pro Krista vše, co od něj jeho Pán požaduje. Motivem být pokřtěn nebo jíst tělo a pít krev při památce, je Boží láska ve spaseném člověku, která dosáhla svého cíle, jak jsme právě četli v 1J 2:5. Příčina křtu vodou je, že nás Bůh z lásky znovuzrodil z vody a Ducha (J 3:5); a důsledek je, že znovuzrození křesťané z lásky, kterou v nich vypůsobil Duch Boží, poslouchají Krista, a nechají se pokřtít podle Jeho příkazu, jak jsme četli v Mt 28:19. Řečeno z jiného úhlu pohledu: Příčina zjevného, tělesného křtu vodou je tedy duchovní skutečnost, tj. duchovní křest, tj. duchovní ponoření, duchovní vložení do Krista; důsledek je fyzický obraz, svědectví, symbol, poslušnost a poddanost znovuzrozeného Kristu, tj. zjevné ponoření, vložení do vody. Nikdy tomu není naopak. Samotný fyzický křest vodou, pokud se spásy křtěného týká, nezapříčiní nic, protože křtěnec je již spasen. (To jistě nevylučuje skutečnost, že se nechávají pokřtít i nespasení).

Kristem nařízený, naordinovaný, zjevný křest vodou je symbol, přiznání nebo prohlášení věřícího před svědky, že již náleží Kristu, miluje Ho a říká Mu své: ANO. Jistou (nikoli naprostou) souběžnost vidíme ve svatbě, kdy nevěsta svému ženichovi (který si ji vyvolil), říká před svědky své: ANO. Kdyby ho ale před svatbou niterně nemilovala, nepodrobila by se zjevné svatbě. Obdobně, křesťan, protože Krista niterně miluje, podrobuje se zjevnému křtu vodou. V obou případech, láska k milované osobě (příčina), předchází zjevný slib a závazek před svědky (důsledek). Křest vodou tedy v žádném případě neznamená, že až po křtu, bude křtěnec teprve Kristu náležet!

Křest je vnější tělesné znamení, obraz, stín, fotografie, otisk, symbol vnitřní duchovní skutečnosti a tou je Kristus! Když je nový věřící křtěn vodou, tak prohlašuje, že jeho spása vězí, abychom použili jazyk Tridentského koncilu – pouze ve víře a důvěře v Boží milost, která odpouští hříchy kvůli Kristu. Křesťan se s radostí podrobuje křtu vodou, protože Ježíš Kristus je už Pánem jeho života!

Bohu se líbí, a co započítává, je náš duchovní závazek Pánu Ježíši Kristu, protože jsme již do Něho duchovně pokřtěni, vloženi, přebýváme v Něm; a tato duchovní skutečnost je zjevně, tělesně zobrazena křtem vodou, vložením, ponořením do vody. Jistě, tolik lidí bylo pokřtěno, a přesto se Bohu nelíbí. Jejích úděl je zobrazen většinovým starozákonním Izraelem:

• všichni byli křtem v oblaku a moři spojeni s Mojžíšem, všichni jedli týž duchovní pokrm a pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. A přece se většina z nich Bohu nelíbila; vždyť `poušť byla poseta jejich těly´. (1 Korintským 10:2-5)

III. Fyzický obraz a duchovní skutečnost

Abychom lépe pochopili vztažnost mezi zjevným fyzickým křtem vodou, a vnitřním duchovním křtem Duchem svatým, pochopme nejprve rozdíl mezi fyzickým obrazem a duchovní skutečností. Jsou prostě reálie, které se vztahují na tělesnou, fyzickou oblast; a reálie, které se vztahují na duchovní oblast. Dobrým příkladem je slovo a jeho význam, které nese. Na jedné straně je zde fyzický zvuk slova; a na druhé straně je zde duchem chápaný význam tohoto slova. Neexistuje neslušné nebo slušné slovo, protože fyzikální zvuky nepatří do duchovní nebo duševní oblasti. Zvuk slova je ve své fyzikální podstatě z hlediska ducha neutrální. Existují však neslušné a slušné asociace, tj. spojitost nebo vztah nitra člověka k neutrálnímu zvuku slova. Třeba český zvuk „bič“ je prostě bič na koně. Nevězí v něm nic, co by nás burcovalo. V angličtině tentýž zvuk „bič“ znamená fenu, čubku, a přeneseně povětrnou ženštinu. Podívejte se do slovníku, jak se španělsky zní infinitiv nejpoužívanějšího slovesa „být“ a zčervenáte, protože jste Češi. Se Španělem zvuk tohoto slova ani nehne. Zvuk za nic nemůže, ten je duchovně neutrální. Zjevné slovo je pouze zvuková, fyzická forma, která je spojena, vztažena, asociována s nějakou duchovní, vnitřní koncepcí, abychom si v tomto fyzikálním světě, fyzickým jazykem v ústech a fyzickými smysly, v tomto případě sluchem, mohli sdělit, co máme na srdci, co vězí v našem nefyzikálním, metafyzickém duchu. Zvuk slova je pouze vnější fyzický obraz naší vnitřní, duchovní skutečnosti. Komunikujeme fyzickými obrazy. Jazyk se skládá pouze z obrazů a idiomů. Když řeknu, že jsem ztratil hlavu, nikdo, ani já, ji nepůjde hledat. Mimochodem, Starý zákon jsou fyzické obrazy Krista, Nový zákon je již duchovní skutečnost, totiž Kristus sám.

Podobně, analogicky: Co je podstatné? Zjevný křest vodou nebo skutečný křest Duchem Božím, jenž hříšníka vložil do Krista? Co je podstatné? Fyzický zvuk slova, nebo jeho asociace s duchovním, reálným, niterním pochopením? Co nás opravdu zachraňuje? Fyzický obraz, potopení, ponoření do vody, anebo to, co zjevný křest vodou pouze zobrazuje? Zjevně totiž zobrazuje duchovní skutečnost, že nás Kristus skrze Božího Ducha ponořil, vložil do sebe?

Biblický slovník, Adolf Novotný:

Křest je slovo v češtině souvisící se slovesem křtíti; obě tato slova jsou odvozena od slova Kristus. Řecké baptisma však souvisí se slovesem značícím ponořiti [baptizein, bapteiri] s významem mnohem širším: „smýti, omýti“ buď celé tělo nebo aspoň část, buď ponořením anebo politím či omočením [J 13,26; Zj 19,13; Mk 7,4; L 11,38; v řeckém textuje ve všech těchto případech užito téhož baptizein nebo baptein.] V době Ježíšově byli pravděpodobně ti, kdo z pohanství přestupovali k židovství, obecně podrobováni obřadné očistné koupeli čili „křtění“. Tento židovský „křest“ byl udílen všem k židovství přistupujícím, mužům i ženám; muži se mimo to podrobovali ještě obřízce. (Konec citátu)

Tedy; řecké sloveso BAPTIZO, které čeština překládá, jako křtít znamená ponořit, potopit, namočit, vsunout. České „pokřtění“ je téměř výstižné, ve své podstatě vyjadřuje duchovní ponoření, potopení, namočení, vsunutí do Krista. To neslovanské jazyky nemají. Opravdu zde jde o duchovní po-křtění nikoli o fyzické po-vodnění. Kdybych mohl to slovo vylepšit, aby bylo ještě výstižnější, tak bych jej změnil z pokřtění na vkřtění. Angličané mají řecký baptism, Němci die Taufe, ale Kristus není kořenem těchto slov jako ve slovanských jazycích.

IV. Zachraňující křest

Opakuji; to skutečné pokřtění, které nás zachraňuje, a bez kterého není nikdo spasen, je duchovní ponoření, potopení, namočení, vsunutí do Krista. Když potopíme okurky do láku, tak jimi lák prostoupí; a jakou má chuť lák, tak budou chutnat i okurky. Jsme-li potopeni do Krista, potom bychom měli chutnat, vypadat a jednat jako jedná Kristus.

Všude se opakuji. Neumím letět ve výšce 10 kilometrů, neumím se pohybovat 1000 kilometrovou rychlostí. Když si ale obléknu na sebe letadlo, když do něho vstoupím, když jsem v něm vnořen, potom vše co dělá letadlo, to dělá i se mnou. Letím v 10 kilometrech 1000kilometrovou rychlostí.

Když jsem pokřtěn, vnořen do Krista, pak vše co dělá Kristus, dělám s Ním. Například:

• Byli jsme tedy křtem [=duchovním, nikoli vodním] spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom - jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce - i my vstoupili na cestu nového života. Jestliže jsme s ním sjednoceni [vnořeni], protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání. (Římanům 6:4-5)

Petr to řekl úplně jasně, když nám připomněl starozákonní, předpotopní, fyzický předobraz, portrét, stín skutečného, duchovního křtu:

• …Tenkrát Boží shovívavost vyčkávala s trestem, pokud se stavěl koráb, v němž bylo z vody zachráněno jenom osm lidí. (1 Petrův 3:20b)

Archa byla fyzický typ Ježíše Krista. Kdo se fyzicky octl v arše, byl uchráněn před fyzickými vodami a utonutím. Nikdo, kdo byl v arše, by se na živu neudržel, i kdyby byl tím nejlepším plavcem světa. Co dělala archa, dělalo její osazenstvo. Tak jako byla tehdy fyzická záchrana jen pro ty, kdo byli vsunuti, ponořeni, pokřtěni do archy; tak dnes, duchovní záchrana se vtahuje jen na ty, kdo jsou pokřtění, ponořeni, prostě namočeni do Krista. Kdo nevězí v Kristu, je jako každý, kdo byl tehdy mimo archu, duchovně zahyne a utone.

Petr dále upřesňuje:

• To je předobraz křtu [=to bytí v arše], který nyní zachraňuje vás. Nejde v něm [=v tom pravém křtu, tj. v ponoření do Krista] zajisté o odstranění tělesné špíny [=jak by mohlo být v pouhé vodě], nýbrž o dobré svědomí, k němuž se před Bohem zavazujeme - na základě vzkříšení Ježíše Krista, (1 Petrův 3:21)

Křest, který nás zachraňuje je být duchovně uschován v Kristu, podobně jako byl Noe tělesně uschován v arše. Křest do vody nebo vodou nás nemůže zachránit, protože v tom zachraňujícím křtu nejde o obmytí tělesné špíny vodou, ale o závazek Bohu - skrze vzkříšení Ježíše Krista! Kropenka, křtitelnice, vana, bazén, jezero, rybník nebo Vltava, to vše, se proměňuje v obyčejné tělesné smývání špíny, pakliže křtěnec není duchovně pokřtěn a uschován v Kristu.

Maličká vsuvka: Kdybychom zpochybnili celosvětovou potopu, a udělali z ní jen lokální záplavu, tak se sice zalíbíme naturalistickým i teistickým evolucionistům, ale zničíme Petrův argument ohledně skutečného duchovního křtu. Kdyby potopa nebyla celosvětová, potom by byla záchrana možná i mimo archu. V duchovním smyslu tedy i mimo Krista. Suchých míst pro „dobré“ lidi bez Krista je ve všech náboženstvích přece nespočetné množství.

Pokračujme: Petr tedy říká, – ve křtu vodou nejde zajisté o odstranění tělesné špíny! Ve křtu se vnitřně zavazujeme Bohu na základě vzkříšení Ježíše Krista. V Něm jsme pohřbeni i vzkříšeni! V Něm jsme znovuzrozeni, v Něm máme účast na prvním vzkříšení:

Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši, (Efezským 2:6)

Když mi bylo sedm dní, byl jsem pokřtěn. Ptám se s Petrem? Šlo mi o dobré svědomí (1Pt 3:21), k němuž jsem se před Bohem zavazoval? Vždyť mi bylo jen 7 dní! K tělesnému křtu jsem přistoupil až v 37 letech, až po té, co jsem byl pokřtěn do Ježíše Krista Duchem Svatým. Až když jsem byl v arše Ježíše Krista bezpečně usídlen, teprve potom jsem byl potopen do řeky Jordán, abych uposlechl z lásky nařízení svého Pána.

Tělesný křest vodou, ať pokropením nebo potopením, není podmínkou spásy, ale důsledkem spásy. Ukřižovaný lotr byl spasen, pokřtěn Duchem Božím do Krista, když visel na kříži! Na zjevné pokřtění vodou neměl čas! Na druhé straně Stalin i Hitler byli pokřtěni jako děti vodou, a přesto je takový křest nespasil.

V. Co, kdo, jak, kde, kdy, kam a proč?

Každou událost ve všech oblastech bychom měli chápat odpověďmi na otázky CO, KDO, JAK, KDE, KAM, KDY a PROČ atd.:

1. CO a KAM:

To veliké CO je křest! Křest, který nás zachraňuje. To veliké KAM, je Kristus. Je to ponoření, vsunutí do Krista. Osobní duchovní substance, do které jsme pokřtěni, je sám Kristus. České slovo „křest“ to výstižně sděluje:

• Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt [=nikoli do vody]? (Římanům 6:3)
• Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli [=oblékáme Krista, nikoli vodu]. (Ga 3:27)
• Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše [=dali se pokřtít do jména Ježíš, nikoli do vody] (Skutky 19:5).

Podobně v Sk 2:38; 10:48; Ko 2:12.

2. KDO:

Ten, Kdo nás křtí, ten Kdo provádí záchranný duchovní křest, je sám Pán Ježíš Kristus:

Na to Jan všem řekl: “Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než jsem já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on [=Ježíš Kristus] vás bude křtít Duchem svatým [=prostřednictvím Ducha svatého; nikoli prostřednictvím vody] a ohněm [=konečný soud, ohnivé jerero]. …” (Lukáš 3:16)

3. JAK nebo KÝM:

Pán Ježíš Kristus, aby nás do sebe pokřtil, používá osobního prostředníka – Boha, Ducha svatého. Duch Boží je ten osobní Prostředník, kterým nás Kristus do sebe křtí. Duch svatý je v této funkci vždy zmíněn v instrumentálu (7. pádě) nebo s předložkou „s“.

Již jsme zmínili:

• … on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. (Lukáš 3:16b)  

Nebo:

• Jan křtil vodou, ale vy budete brzy pokřtěni Duchem Svatým. (Skutky 1:5)

Nebo:

• a byli předem vyhlédnuti od Boha Otce a posvěceni Duchem, aby se poslušně odevzdali Ježíši Kristu a byli očištěni pokropením jeho krví [=být v Kristu pokřtěn, přebývat v Něm]: (1Pt 1:2a)

Dnes se v mnohých denominacích často hovoří o „křtu Ducha Svatého“ (genitiv, 2. pád). Jakoby byl Duch svatý ten, kdo křtí, a ne ten kým Kristus křtí. Duch svatý v genitivu, ve 2. pádu je spojen jen s následujícími a podobnými výskyty:

…křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého (Duch svatý zde není křtitel); …počala z Ducha svatého; …plný Ducha svatého; …dá Ducha svatého; …přijměte Ducha svatého; …dostanete sílu Ducha svatého; …dar Ducha svatého; …byl plný víry a Ducha svatého; …rozhodnutí Ducha svatého; …ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého; …vaše tělo je chrámem Ducha svatého; …láska Boží a přítomnost Ducha svatého; …pečeť zaslíbeného Ducha svatého; …jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého (Duchem svatým); …účastníky Ducha svatého; …Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého; ATD.

Ani jednou „Křest Ducha svatého“ (genitiv). Křest Ducha svatého je teologická koncepce, která v Bibli neexistuje.

VI. Součinnost Trojjediného Boha ve křtu

Trojjediný Bůh koná vždy součinně: Otec vyvolil, Syn spasil, Duch znovuzrodil. Dále hovoří Ježíš Kristus:

• Amen, Amen pravím vám, kdo přijímá toho, koho pošlu, [=Ducha Svatého] mne přijímá [=skrze Něho vás vložím do sebe]. A kdo přijímá mne [=koho jsem do sebe pokřtil Duchem svatým], přijímá toho, který mne poslal [=Otce] (Jan 13:20).
• Až přijde přímluvce [=Duch svatý], kterého vám pošlu od Otce, Duch Pravdy, jenž od Otce vyhází, ten o mě [=Ježíši] vydá svědectví. (Jan 15:26)

Duch Boží vydává svědectví o Kristu. Když dostaneme dar Ducha svatého, když jsme znovuzrozeni, přijmeme Krista, protože nám o Něm Duch svatý pověděl. Svědectví Ducha Božího je ten Prostředník, instrument, kterým nás Kristus do sebe vkládá, noří, tj. křtí. Duch svatý je potom v nás; a my jsme pokřtěni, uloženi, zapečetěni v Kristu Duchem Božím. Tomu někdy říkám svatý sendvič: Duch svatý v nás a my v Kristu.

• A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení. (Efezským 4:30)

Podle Jana 13:20, Otec vyšle Syna a Syn vyšle Ducha svatého, který také vychází od Otce. Duch svatý znovuzrodí vyvolené Otcem a vykoupené Synem. Tito znovuzrození již novým srdcem vidí, tj. věří v Kristovu oběť na kříži; a tak, skrze Ducha nebo Duchem svatým, Kristus do sebe vtáhne ty, které mu dal Otec. A jakoby to nestačilo, Otec vtáhne do sebe zpět Ježíše Krista i s námi i s Duchem svatým:

• V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně, a já ve vás [=skrze Ducha]. (J 14:20)

To je ten křest, který nás zachraňuje! Duchovní křest je nejintimnější intimita par excelence; je to vnoření do celé Boží trojjedinosti:

• Ježíš přistoupil a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ (Matouš 28:18-20)

VII. Křest je ztotožnění, sjednocení s Kristem

Podívejme se na některé texty z Písma:

• Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom - jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce - i my vstoupili na cestu nového života. Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání. Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili. Vždyť ten, kdo zemřel, je vysvobozen z moci hříchu. Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít. Vždyť víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje. Když zemřel, zemřel hříchu jednou provždy, když nyní žije, žije Bohu. Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši. (Římanům 6:3-11)

VIII. Způsob křtění vodou:

Křest vodou je stínem opravdového křtu do Krista. Klíčovým prvkem Kristova nařízení je voda. Křest symbolizuje smrt, pohřbení a vzkříšení Ježíše Krista a nás v Něm (Ř 6:2-11).

Přesný způsob křtu vodou není popsán. Věřím, že ani není důležitý, už jen z té skutečnosti, že nás nezachraňuje. Kdyby nás zachraňoval zjevný křest vodou, Písmo by nám dalo přesný návod jak jej uskutečnit. Vše ovšem nasvědčuje tomu, že ponoření do vody lépe symbolizuje ponoření (baptizo) do Krista než pouhé pokropení vodou. I Jan Křtitel nebo Filip křtili v řece nebo hlubší vodě.

• Jak pokračovali v cestě, přišli k jakési vodě. Eunuch řekl: „Hle, voda. Co brání, abych byl pokřtěn?“ Filip řekl: „Jestliže věříš z celého srdce, je to dovoleno.“ Odpověděl: „Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží.“ Rozkázal zastavit vůz a oba, Filip i eunuch, sestoupili do vody, a Filip ho pokřtil. Když vystoupili z vody, Pánův Duch uchopil Filipa a eunuch ho již nespatřil, ale pokračoval ve své cestě a radoval se. (Sk 8:36-39)

Dále, Písmo učí, že každý věřící je kněz:

• Vy však jste `rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu´, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. (1 Petrův 2:9)

Proto, každý znovuzrozený je oprávněn pokřtít svého nového bratra v Kristu.

Každý nový věřící by měl dychtit po křtu vodou, protože chce poslouchat nařízení svého Pána. Kdo nedychtí po křtu vodou, snad ani nechápe svůj zachraňující křest v Kristu, potažmo ve jméno Otce, Syna i Ducha svatého.

AMEN