… k budování Kristova těla (Ef 4,12)

Úsilí o krásnou církev

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 28. srpna 2016

Pokoj vám a milost, milovaní svatí. Znovu dnes otevíráme list Efezským a budeme pokračovat ve výkladu našeho textu. Mluvíme o jednotě Kristova těla, viděli jsme prostředky, které Bůh použil k zajištění jednoty, minule jsme viděli, jak Bůh obdaroval svou církev, obdaroval každý jednotlivý úd Kristova těla a v dnešním textu uvidíme, proč to Bůh udělal, co je cílem každého jednotlivého obdarování. Text, který je před námi ukazuje, že každý dar, který Kristus dal své církvi, má sloužit k tomu, aby svatí byli připraveni k dílu služby a svou službou se podíleli na budování Kristova těla. Dnes se zaměříme jenom na jediný verš – verš 12 – a rozebereme si tyto tři věci, které jsou v tomto verši obsažené. Aby nám ale pro samé stromy nezmizel les, budeme číst celý oddíl od prvního do šestnáctého verše.

Máme před sebou oddíl, který popisuje jednotu i krásu Kristovy nevěsty, církve. Je zde popis jednoty, je zde základ i cíl jednoty a zde také rozmanitost této jednoty. Kristova církev se skládá z jednotlivých údů, z jednotlivých křesťanů a každý z nich má své místo v těle Kristově. Velmi podobná slova jako zde čteme v listu Korintským, kde se Pavel zabývá právě rozmanitostí a pestrostí Kristova těla a vysvětluje, že všichni nemohou být stejní:

• 1K 12:4-6 Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; rozdílné služby, ale tentýž Pán; a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech.

I zde je vidět důraz na jednotu – jeden Duch, jeden Pán, jeden Bůh, i zde je důraz na rozmanitost – rozdílná obdarování, rozdílné služby, rozdílné působení moci. Bůh stvořil každého z nás jinak, každý člověk je naprosto jedinečným originálem. A úplně stejně to platí v duchovní oblasti – kdo je v Kristu, je nové stvoření a každé toto jednotlivé nové stvoření je naprosto jedinečné. Každé toto jednotlivé nové stvoření dorůstá do podoby Ježíše Krista. Proto v listu Korintským apoštol Pavel dále pokračuje těmito slovy:

• 1K 12:7 Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu.

Ale zatímco v listu Korintským je pastorační důraz, který je položený na jednotu i na pestrost – Korintská církev byla rozdělená a vzorem pro následování se stali někteří lidé – Petr, Pavel, Apollos, lidé se pyšnili svými duchovními dary a tak dále rozdělovali církev, do Efezu Pavel píše s trochu jiným důrazem – ukazuje na základní, fundamentální principy, které fungují uvnitř Kristova těla. Proto nevěnuje tolik pozornosti jednotlivým obdarováním – minule jsme viděli, že zmínil v podstatě čtyři duchovní dary, které mají sloužit jako reprezentativní vzorek, na němž ukazuje ty zásadní pravdy – Kristus obdaroval svou církev, aby byla jednotná, a k tomu mají sloužit všechny duchovní dary, které jednotliví křesťané přijímají. Každý křesťan má svým obdarováním sloužit společnému prospěchu – tedy jednotě těla Kristova.

• Efezským 4:12 … pro přípravu svatých k dílu služby k budování Kristova těla…

Pojďme se tedy důkladněji podívat na ty věci, které jsou v našem dnešním verši – stojí za vysvětlení, stojí za výklad. Je to sice jenom krátký verš (12 slov v E, 14 v řeč.), ale na nich stojí celý život církve. Tady je programové prohlášení Kristovy církve. Tohle je náplň práce pro Kristovu nevěstu. Je zde popsáno, proč jsme vůbec tady, co a jak máme dělat. V předchozích dvou kapitolách jsme viděli teologický základ Kristovy církve, zde se dostáváme k praktickým aplikacím.

Pán každého jednoho křesťana obdaroval svou milostí. Nejprve milostí ke spasení. To je naprostý základ, bez něhož se nedá jít dál. Člověk se musí nejprve stát křesťanem, aby se mohl podílet na tom nádherném úkolu, který je popsaný ve dvanáctém verši. Musí činit pokání a uvěřit v Ježíše Krista – teprve potom můžeme mluvit o tom, že je v Kristu, že je křesťanem. Křesťanem se člověk nestává tím, že se narodí do křesťanské rodiny, ani tím, že je někde členem církve, křesťanem se člověk stává jenom novým narozením, narozením z Ducha svatého, znovuzrozením. A to je dílo Boží milosti, to je práce Ducha svatého v nás. Člověk slyší evangelium, že má činit pokání a věřit v Ježíše Krista, který byl ukřižován a vstal z mrtvých, a jestliže v něm Duch svatý začne svou práci, takový člověk neváhá ani vteřinu a utíká ke Kristovu kříži a prosí o milost, protože najednou velmi jasně ví, že ztraceným a vzdorovitým hříšníkem a jeho jedinou nadějí, je Kristus.

Ve druhé kapitole jsme četli o tom, že jsme spaseni milostí skrze víru a jsme spaseni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil (Ef 2,8-10). Bůh nám dal milost k tomu, abychom byli zachráněni, a dále nás zahrnuje hojností své milosti, abychom mohli konat ty skutky, které nám připravil. V našem dnešním verši jsou tyto skutky popsané:

• Efezským 4:12 … pro přípravu svatých k dílu služby k budování Kristova těla…

Používám tento vlastní překlad (máte ho v osnovách), protože v podstatě všechny české překlady nabízejí interpretaci tohoto verše, kterou originální text neobsahuje. V originálním textu nejsou žádné čárky ani pomlčky mezi slovy, ani tam nejsou žádná slovesa ani slovesné tvary. Jsou tam tři předložky – první je jiná a další dvě jsou stejné a jsou tam tři podstatná jména, která jsou vždycky rozvinutá přívlastkem – příprava, dílo a budování. A celý ten verš ukazuje na to, že účelem darů, jimiž Kristus obdaroval jednoho každého svatého, je příprava svatých. Tato příprava se týká služby, díla služby, tedy aby sloužili, a tato jejich služba směřuje k finálnímu cíli, jímž je vybudování Kristova těla. Potřebujeme se stále držet kontextu, který mluví o všech svatých, o každém křesťanovi, protože drobné nuance ve výkladu tohoto verše mohou velmi snadno a jednoduše vést k rozdělení Kristova těla na více obdarované, kteří připravují druhé a méně obdarované, kteří potřebují být připravováni. Potom jsou to vlastně ve skutečnosti ti více obdarovaní, kdo doopravdy budují Kristovo tělo – a rázem tady máme systém dvojího lidu, duchovních a laiků, systém, který má své kořeny ve Starém zákoně, kde jsou kněží a lid, ale který jde přímo proti tomu, co je záměrem, obsahem i výsledkem slavné nové smlouvy, ve které nyní žijeme.

• 1Pt 2:9 Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu‘, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.

Kristus obdaroval svou církev a před námi je hlavní – pozemský – cíl:

I. Pro přípravu svatých

• Efezským 4:12 … aby své vyvolené dokonale připravil …

Je tady na začátku spojka „aby“, což je legitimní způsob, jak přeložit řeckou předložku, která je použitá v tomto textu. Ukazuje na záměr, důvod, účel. Kristus vystoupil na nebesa, zajal nepřátele a dal dary lidem. Každému z vás byla dána milost, každého obdaroval! Proč? Aby své svaté dokonale připravil. Ještě lépe řečeno – pro přípravu svatých. Je tady slovo, které znamená zdokonalení, vybavení, připravení. Je to podstatné jméno, které je jenom na tomto místě v Novém zákoně, takže ho nemůžeme srovnat s dalšími výskyty. Dokonce i v řečtině doby apoštola Pavla se toto slovo vyskytovalo jenom zřídka. Ale máme v Písmu sloveso, ze kterého je toto podstatné jméno utvořené. To sloveso nám odhaluje širokou škálu významů. Když učedníci spravovali sítě poté, co se vrátili z rybolovu (Mt 4,21), je tam použité toto sloveso. Když Pavel vybízí křesťany, aby napravovali své nedostatky (2K 13,11) nebo přivedli bratra, který sešel na správnou cestu (Ga 6,1), je tam znovu toto slovo.

• Židům 11:3 Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného. (ČSP – uspořádány)

Když je žák dokonale připraven, je jako jeho učitel (Lk 6,40). Ještě dva verše přečtu, abychom viděli celou škálu:

• Žd 13:21 …nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista.
• 1Pt 5:10 A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ.

Je tady slovo, které se může použít jak pro opravu, tak pro vystrojení nebo vybavení někoho nebo něčeho vším potřebným, může se použít pro obnovu, nápravu, uspořádání a vždycky v sobě nese aktivní prvek. Toto slovo – resp. podstatné jméno vytvořené od tohoto slovesa, používá apoštola Pavel k tomu, aby popsal účel duchovních darů – mají sloužit k přípravě svatých. A v 1K 12,7 jsme četli, že to má být ke společnému prospěchu. Duchovní dary tady nejsou pro to, aby sloužily těm, kdo jimi byli obdarováni, ale aby jimi tito obdarovaní sloužili svatým.

Apoštol nebyl povolán jako apoštol k tomu, aby se doma před zrcadlem těšil ze svého apoštolství nebo aby si tam prohlížel své duchovní svaly. Prorok Agabus nedostal dar proroctví proto, aby se dozvěděl o hladu, který měl přijít do Judska, takže by se sám mohl přestěhovat do Egypta, kde hlad nebyl – nic takového. Obcházel všechny církve, varoval a je a díky tomuto varování apoštol Pavel udělal sbírku mezi církvemi v Acháji a Makedonii, aby pomohli církvím v Judsku, které trpěly hlady. To je způsob, jak mají být používány duchovní dary. Znovu a znovu klade Písmo důraz na společný prospěch. Co tedy máme dělat, abychom připravovali svaté? Slovo příprava, které je v našem verši, bychom mohli přeložit také jako výcvik nebo trénink. Přesně to máme dělat, to je úkol každého křesťana – pro přípravu svatých. Úkolem každého jednoho z nás je vycvičit svaté – vzpomeňte si, co říkal Ježíš:

• Matouš 28:19 Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky…

To je ono, o tom mluvíme. Každý křesťan získává učedníky a připravuje je přesně podle toho, jak ho Pán obdaroval svou milostí. Znamená to něco speciálního? Když se totiž řekne trénink, tak si obvykle představíme nějaký program, systém nějakých věcí, ale to je způsob, jak přemýšlí moderní člověk. Starověký člověk se na věci díval jinak – když byl otec tesařem, syn se stal také tesařem. Jak? Navštěvoval učiliště pro tesaře? Ne! Chodil se svým otcem do dílny. Nejdřív se díval a zametal hobliny, potom mohl něco uříznout a nakonec dostal svůj vlastní úkol, svou práci. Co dělal jeho otec celou tu dobu? Připravoval nějaký speciální program pro svého syna? Naprosto ne! Otec dělal svou práci. Každý den dělal přesně to, co měl dělat. A úplně stejně je to také s naší službou. Každý z nás musí především sloužit tím darem milosti, který přijal od Pána. Znovu opakuje apoštol Pavel tytéž věci křesťanům v Římě:

• Římanům 12:4-8 Jako je v jednom těle mnoho údů a nemají všechny stejný úkol, tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy. Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás: Kdo má dar prorockého slova, ať ho užívá v souhlase s vírou. Kdo má dar služby, ať slouží. Kdo má dar učit, ať učí. Kdo dovede povzbuzovat, nechť povzbuzuje. Kdo rozdává, ať dává upřímně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo se stará o trpící, ať pomáhá s radostí.

Nesloužíme sami sobě, ale sloužíme druhým. Sloužíme jim tak, jak nás Bůh obdaroval. To je služba Kristovu tělu, to je služba svatým a to je také příprava svatých. Učíme se tím, že děláme věci společně, že vidíme, jak druzí jednají podle svého obdarování. Když vidím bratra či sestru, jak věrně a vytrvale prokazují skutky milosrdenství, třeba tím, že se starají o někoho, kdo se nemůže postarat sám o sebe, vede mě to k tomu, abych také přemýšlel a hledal, jak sám mohu druhým prokazovat milosrdenství. Když vidím bratra či sestru, jak radostně a ochotně sdílejí s nevěřícími lidmi evangelium, je to pro mě velkým povzbuzením a sám se učím, jak sdílet evangelium s druhými. Když vidím bratra či sestru, jak prakticky pomáhají druhým ve sboru, jak se starají o jídlo a pití, o to, abychom se měli kde scházet, nebo z čeho jíst či pít, učím se, co to znamená praktická pomoc druhým. Jestliže je někdo obdarovaný k tomu, aby vykládal Bibli, a dělá to věrně, ostatní svatí z toho mají jednat ten užitek, že rozumí, co říká Písmo a také se sami učí, jak přistupovat k Božímu slovu, jak vykládat Bibli a rozumět jí. Přesně to je způsob, jak se všichni svatí podílejí na přípravě svatých. Není to nic komplikovaného, co by bylo vyhrazeno jenom pro nějakou speciálně obdarovanou skupinu lidí, ale je to něco, co je určené všem křesťanům. Je to programové prohlášení Kristovy církve. To je způsob, jak církev žije. Společně jedni druhé připravujeme. K čemu? To je druhý bod dnešního kázání:

II. K dílu služby

Všichni svatí používají své dary k tomu, aby připravovali ostatní svaté k dílu služby. Toto je velmi důležité místo, protože nám říká nejenom to, že každý svatý je obdarován, ale ukazuje nám také, že každý svatý je služebník. Církev Kristova je společenstvím služebníků. Jedni druhým sloužíme tak, abychom všichni byli připraveni a připravováni sloužit víc a lépe. To je smysl darů, jimiž Kristus obdaroval svou církev.

Kristova církev velmi záhy opustila nádherné pravdy o všeobecném kněžství věřících a už na konci prvního století začala vyzdvihovat některé muže na úkor ostatních. Na jedné straně byli služebníci a na druhé straně byl lid, laici. A toto je něco, čeho se církev nezbavila během celé své historie. Ve třetím století církev převzala starozákonní systém rozdělení na kněze, levity a lid a ten aplikovala na novosmluvní Boží lid – bylo tady kněžstvo, byli zde ustanovení laičtí služebníci a byli zde laici. A tohle najdete v církvi dodnes. Reformátoři sice vyhlásili všeobecné kněžství věřících, ale nijak ho neuvedli do života církve. Naopak! Vyhlášením všeobecného kněžství na straně jedné a zachováním „profesionálů“ na straně druhé ještě více prohloubili propast mezi tzv. duchovními a laiky. V praxi to potom vypadá, že jsou nějací speciální lidé, kteří mají k Bohu blíž, mají určitá privilegia v Božím lidu, liší se od ostatních svým vystupováním, svými právy, svým oblečením… Lidé, kteří tzv. slouží a potom ti ostatní…

Moji milí, to je naprosté převrácení toho, co nám říká náš dnešní text. Ale opravdu se nemůžeme takovému převracení divit. Jednak je tady dlouhá tradice takového smýšlení a potom přicházejí lidé, kteří vám vysvětlí tento text tak, že potřebujeme „pět služebností“ z verše 11, aby křesťané byli připravováni ke službě a církev byla budována. Když se to takto vysvětlí, tak vede přímo k tomu, že je to jenom těch pět zvláštně obdarovaných lidí, kteří ve skutečnosti budují církev. Ostatní jsou budováni jimi a je jasné, že se bez takových lidí neobejdeme – a rázem tady máme ekvivalent kněžstva, i když se mu v různých denominacích říká různě – např. apoštolové, pastoři, kazatelé nebo i starší. Ale co říká kontext? Všichni máme být připravováni k dílu služby a všichni se máme podílet na tom, abychom druhé připravovali k dílu služby. Výsledkem je, že všichni slouží, všichni jsou služebníci. Všichni jsme údy jednoho těla:

• Ef 4:15-16 On je hlava, z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími, a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno.

Celé tělo roste, celé tělo se buduje, celé tělo se podpírá. Ne každý úd je stejně významný a důležitý, ne každý nese stejnou zátěž, ale přesně o tom mluví tento text – „podle toho, jak je každé části dáno“. Každý slouží druhým svým obdarováním a tak se společně navzájem budujeme k dílu služby.

Doslova ten náš text mluví o skutcích diakonie (= dílo služby). Slovo diakonie se ale dneska používá v posunutém slova smyslu, než jak ho nacházíme v Novém zákoně. Diakonia je jedno ze slov pro službu v Novém zákoně a znamená službu v tom nejširším možném významu. Od praktické služby u stolů, službu potřebným, přes např. finanční pomoc, kdy církve dělaly sbírku na chudé v Jeruzalémě a Bible to nazývá službou, nebo službu kázání evangelia, kterou byl pověřen Pavel (Sk 20,24 – E „úkol“) až po službu Božím slovem, jak o tom mluvili apoštolové.

• Sk 6,4 My pak budeme i nadále věnovat všechen svůj čas modlitbě a kázání slova. (dosl. „službě slova“)

My známe z Písma diákony, ustanovené služebníky. To slovo diákon má dneska velmi široký význam, takže si myslím, že by bylo mnohem vhodnější mluvit o ustanovených služebnících – takových, kteří jsou zodpovědní za nějakou oblast služby v církvi, jako byla například péče o vdovy a sirotky. Vedle nich jsou v Písmu ještě ustanovení starší, kteří jsou také služebníky (stejně jako každý další křesťan), ale kteří mají zodpovědnost za sycení Božího lidu, jsou zodpovědní za vedení a duchovní ochranu péči – a to všechno do velké míry souvisí s vyučováním Božího slova. Ne nadarmo je synonymem ke slovu starší slovo pastýř a také dohlížitel (episkopoj). Takže vidíme, že jsou dvě skupiny ustanovených služebníků, ale to nejsou jediní služebníci v církvi. Každý křesťan je připravován k tomu, aby vykonával dílo služby.

Účelem duchovního obdarování každého jednotlivého křesťana je připravit ostatní křesťany, svaté, tedy sloužit druhým křesťanům. Na tomto místě můžeme vyzdvihnout vhodnost ekumenického překladu, který říká „dokonale připravit“, protože důraz je položen na cíl a tato příprava skutečně směřuje k dokonalosti, jak ukazuje následující verš:

• Efezským 4:13 … až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti.

Máme se navzájem připravovat k dílu služby. Ke skutkům, které nám Bůh připravil, abychom v nich chodili. Máme být připraveni ke službě, což znamená, že musíme sloužit – sloužit jedni druhým v církvi a sloužit také lidem kolem nás. Těm, kdo nejsou křesťané, máme sloužit na prvním místě tak, aby je to vedlo ke Kristu. Věřícím máme sloužit tak, aby byli budováni v Kristu, aby rostla jejich láska ke Kristu, k jeho slovu, k jeho církvi a aby je to vedlo k tomu, aby sami toužili po tom ještě více a lépe sloužit. Služba začíná u těch nejbližších – začíná doma (mluvili jsme o tom minule, že kdo zanedbává svou rodinu, zapřel víru a je horší než nevěřící – 1Tm 5,8). Jestliže někdo neslouží doma, nemůže sloužit v církvi. Taková služba by byla čirým pokrytectvím, které by bylo dělané na oko, pro lidi. A teprve z církve, když člověk slouží svatým, může služba křesťanů přetékat a vytékat ven do okolního světa. Ale musí mít svůj základ v rodině a ve vzájemné službě svatým. Tohle je vysvětlením Ježíšových slov, která řekl svým učedníkům:

• Jan 13:35 Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.

Nemluví se tu o lásce ke světu, nemluví se tu o lásce k nevěřícím, ani o lásce k nepřátelům, přestože i tu nám Písmo přikazuje. Mluví se tu o lásce ke svatým, která se projevuje vzájemnou službou, o skutečné lásce, která je velmi prakticky prokazovaná v kontextu místního sboru.

Jsem moc vděčný za to, že toto je sbor, který slouží. Jsem vděčný Bohu za to, že nemusíme trávit mnoho času vysvětlováním toho, že každý křesťan je služebník a každý křesťan slouží, protože si sloužíte navzájem. A dokonce většina z vás jste služebníci na plný úvazek, protože naplno pracujete, abyste sebe a své rodiny uživili, a sloužíte Bohu, jak nejlépe můžete a umíte – to je skutečná služba na plný úvazek. Jsem moc vděčný také za to, za mě, za Honzu i za Pavla, jak se modlíte jedni za druhé a jak horlivě sloužíte finančně, s jakou ochotou a radostí dáváte, abych se mohl věnovat modlitbě a studiu Božího slova. Přesně to je způsob, jak má církev fungovat. K tomu vede vzájemná služba – směřuje nás to přímo k poslednímu bodu dnešního kázání:

III. K budování Kristova těla

• Efezským 4:12 … pro přípravu svatých k dílu služby k budování Kristova těla…

Konečným cílem každého obdarování a každé služby je vybudování Kristova těla. Za myšlenkou, která zde je, stojí stavba duchovního chrámu, příbytku Božího, svatyně svatých, kde přebývá Bůh. Když se apoštol Juda ptal Pána Ježíše na to, jak se chce dát poznat okolnímu světu, Ježíš mu řekl:

• Jan 14:23 Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.

Láska k Bohu se bude projevovat láskou k bližním, ke svatým na prvním místě. Tato láska je vyjádřena vzájemnou službou, která vede k budování duchovního příbytku Božího – a to je způsob, jak se Kristus dává poznat světu. Není to skrze nějaké zázraky, čímž neříkám, že Bůh zázraky nedělá, není to skrze nějaká znamení na nebi nebo na zemi, ale na prvním místě je to skrze společenství svatých, skrze církev. Církev je tím nejdůležitějším nástrojem, skrze který se Kristus dává poznat nevěřícím lidem.

Když si křesťané navzájem slouží v lásce, když se navzájem připravují k dílu služby, je Kristova církev budována a roste v nádherný chrám posvěcený Boží přítomností. Je svatyní svatých, místem zjevného Božího působení – lidské životy jsou zde proměňovány – od sobectví a sebestřednosti k vzájemné služby, k zaměření na to, co slouží druhým. Od uspokojování sebe sama a svých choutek, žádostí a falešných potřeb, naplňování potřeb druhých, k hledání Božího uspokojení, k hledání Boží slávy. To se děje, když si navzájem sloužíme, když připravujeme jeden druhého ke službě Kristu i svatým, když se povzbuzujeme k lásce a k dobrým skutkům. Konečným cílem této budovy je plnost Kristova těla, plnost Krista. Církev je jeho tělem, Kristus je její hlavou. Církev je:

• Efezským 1:23 … plností toho, jenž přivádí k naplnění všechno, co jest.

Církev je Boží rodina, která roste jako stavba pevně spojená dohromady, kde Kristus je úhelným kamenem (Ef 2,21). Církev je Kristovou nevěstou, kterou Kristus miluje, na které ukazuje svou lásku. Proto také přikazuje mužům, aby milovali své manželky:

• Ef 5:25-27 … jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná.

Kristus pečuje o svou církev. To je jedna z nejdůležitějších myšlenek, které nacházíme v listu Efezským. Kristus pro svou církev udělal úplně všechno. Zamiloval si jí před stvořením světa, kdy vyvolil jednotlivé údy, prokázal jí svou lásku tím, že se obětoval za svou vyvolenou nevěstu, a svou obětí jí očistil a posvětil. Tak si jí sám připravil, aby byla svatá. Kristus sloužil a slouží své nevěstě – vystoupil vzhůru, zajal nepřátele a dal dary lidem – obdaroval svou církev, aby se připravovala na svatost, aby sloužila, aby si křesťané sloužili navzájem a tak budovali tuto nádhernou Kristovu nevěstu do slávy a nádhery, aby byla čistá a svatá, bez poskvrny, vrásky a čehokoliv podobného.

Církev je novým stvořením, tajemstvím, které bylo skryté, ale nyní je odhalené (Ef 3,5-6), církev je cílem celého stvoření. Proto se nebeské mocnosti skrze církev učí poznávat mnohotvarou Boží moudrost (Ef 3,10). Veškeré stvoření, které známe, dosavadní stvoření předpotopní i po potopní je tady proto, aby bylo vytvořeno nové stvoření, církev a aby se církev skrze službu jednotlivých křesťanů budovala do plné podoby Ježíše Krista. Jednotliví křesťané jsou proměňováni do podoby Ježíše Krista mocí Ducha svatého, Božím slovem a skrze službu ostatních svatých. Kristova sláva se tak zrcadlí na celé církvi, která je světlem i solí okolnímu světu. To je cíl, k němuž vede vaše služba.

Nemusíme vytvářet speciální programy pro hledající, nemusíme se snažit zaujmout svět tím, že budeme dělat stejné věci, jako dělá svět, nemáme se stát charitativní organizací ani sociální službou, ale máme sloužit jedni druhým tím darem milosti, který jsme od Boha přijali.

• 1 Petrův 4:10 Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal; tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti.

Tak se na vás bude zjevovat Boží sláva a porostete v poznání Boha a toho, kterého poslal, Ježíše Kristu. Tak bude Kristus vyvýšen jak ve vašem osobním životě, tak také v životě celé církve. Právě tak je církev budována do nádhery a krásy Kristovy nevěsty, kde každý úd je plně zapojen a společně slouží druhým a roste v poznání Pána Ježíše Krista.

Každý duchovní dar, který máme, nám byl jenom svěřen a my jsme jeho správci. Proto hledáme to, co slouží druhým. Jsme v Kristu, patříme Kristu, jsme odevzdaní svému Pánu, a jestliže jsme odevzdaní hlavě, musíme být odevzdaní i jeho tělu, tedy církvi. Proto se už neptáme „Co z toho budu mít?“, ale „Jak mohu nejlépe prospět a posloužit ostatním svatým?“ Nepatříme sami sobě, milovaní, ale bylo za nás zaplaceno výkupné! Proto svým životem, svým tělem, svou službou Kristovu tělu oslavujte Boha. Chcete oslavovat Krista, vyvýšit ho ve svých životech a sloužit mu? Musíte připravovat svaté k dílu služby k budování Kristova těla, musíte sloužit Kristově církvi. Není jiná možnost, není jiná cesta. Cesta k oslavě Krista a ke službě Kristu vede jenom skrze tělo Kristovo, skrze nevěstu, která se už nyní zjevuje ve své kráse. Pohleďte, jak ji v prorockém vidění zahlédl král David:

• Ž 45:14-18 Královská dcera v celé své slávě již čeká uvnitř, svůj šat má protkaný zlatem. V zářivém oděvu ji vedou králi a za ní její panenské družky, k tobě je uvádějí. Průvod se ubírá v radostném jásotu, vstupuje v královský palác. Namísto otců budeš mít syny, učiníš je velmoži po celé zemi. Tvé jméno budu připomínat po všechna pokolení; proto ti národy budou vzdávat chválu navěky a navždy.

Amen.