Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! (J 7,31-53)

Ježíš Kristus je zdrojem věčného života.

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 17. září 2017

I.    ÚVOD: ZPĚT KE ZDROJI PRAVDY O KRISTU

Milí přátelé, drazí svatí v Kristu Ježíši, pokoj vám a milost!

Když se dnes někde mluví o Ježíši Kristu, spojují lidé jeho jméno se slovy jako je láska a odpuštění. Zato samotné křesťanství spíše spojováno s lidmi než s Kristem a podle toho také křesťanství nemá vždy dobrý zvuk u lidí - panuje názor, že křesťanství je prostě to, co pochází původně od Krista, ale lidé to později celé pokazili a zneužili.

Každý kdo chce poznat pravdu, musí jít zpět ke zdroji, aby mohl porozumět pravdivě. Proto půjdeme i dnes otevřít Bibli, která sama prohlašuje, že pochází od Boha a o které to samé prohlašoval Ježíš Kristus a jeho následovníci.

Bible v Janově evangeliu zaznamenává stejný zápas v myslích lidí, jaký čeká každého, kdo chce nalézt odpověď na otázku: jak můžu poznat Boha?

Už kniha Přísloví dávala návod, jak můžeme Boha poznat:

• Přísloví 2:1 Můj synu, jestliže přijmeš mé výroky, uchováš-li mé příkazy ve svém nitru, 2 abys věnoval pozornost moudrosti a naklonil své srdce k rozumnosti, 3 jestliže přivoláš porozumění a hlasitě zavoláš na rozumnost, 4 budeš-li ji hledat jako stříbro a pátrat po ní jako po skrytých pokladech, 5 tehdy pochopíš, co je bázeň před Hospodinem, a dojdeš k poznání Boha.

Písmo je zjevením od Boha, zjevením jeho samého. Pro člověka není nic důležitějšího v životě, než poznat tohoto živého Boha a Jeho milovat skrze poslušnost Jeho vůli.

Bůh v Písmu volá:

II.  HLEDEJTE KRISTA, DOKUD JE ČAS (7:31-36)

Láska a odpuštění nejsou jediná slova charakteristicky spojená s osobou Ježíše Krista. Dalším důležitým důrazem Kristovy služby je rozdělení.

Uprostřed týden trvajících svátků stánků učil Ježíš veřejně v Jeruzalémě v chrámu. Zástup lidí jej poslouchal a Ježíšova slova vyvolala mezi lidmi rozdělení: jedni ho chtěli zajmout a zahubit (v. 30), mnozí v něj však uvěřili (31).

• Jan 7:31 Ale mnozí ze zástupu v něj uvěřili a říkali: „Až přijde Mesiáš, bude snad činit více znamení než on?“

Byli tu lidé, kteří pod tíhou důkazů uvěřili, že Ježíš musí být ten zaslíbený zachránce, Spasitel. Uzdravoval nemocné, odpouštěl hříchy, mluvil o Bohu tak, jak to ještě nikdy nedávalo všechno větší smysl. Nejde mu o vlastní slávu, ale všechno, co říká a co dělá, ukazuje na dílo Boha. Nikdo ho nemůže usvědčit ze lži - a tak to co říká, je pravda. Proto je Kristus důvěryhodný.

a)  Víra roste ve zkouškách

Ale pokud je něčí srdce zaměřené na sebe, pak nevidí a neslyší, nechce vidět ani slyšet, co Kristus říká. Jsou tu farizeové, znalí Mojžíšova zákona, kteří ale nechtějí upřímně podrobit svou víru, svou představu o Bohu, o Mesiáši, testu pravdivosti.

Nejlepším testem pravdivosti i opravdovosti naší víry je konfrontace s jinými názory. Ježíš ukazoval pravdivost svého poselství neustále skrze rozhovory s lidmi, musel vysvětlovat, ukazovat, že to co říká je pravda ve světle Písma, vrhá světlo tam, kde nebylo porozumění a tak vše dává dobrý smysl.

Kam ale vede zatvrzelost, neochota podrobit svoje názory, svou víru, testu pravdivosti. Nikdo z farizejů se nešel přesvědčit, kde že se Ježíš narodil. Dali na domněnky - je z Galileje a tak to nemůže být opravdový Mesiáš, protože o tom Písmo říká, že se narodí v Betlémě. Ježíš se tam však Marii narodil...

Podívejte se, kam lenost, neochota přesvědčit se o pravdě tyto lidi zavedla! Ty, kteří měli být vedoucími, učiteli, ukazateli k Bohu skrze svou znalost Písma, se nyní domluvili dokonce se svými rivaly saduceji, z nichž pocházeli velekněží, že Ježíše zatknou. Musí se ho zbavit, protože všechno nabírá na síle. Už ne jen v Galileji jdou lidé za Ježíšem, ale nyní i v Jeruzalémě. Farizeové se cítí se ohroženi.

Jak zvrácené! Ti, kteří měli jásat, že Bůh posílá vysvoboditele, Mesiáše, o kterém svědčí Písma, že přijde a vysvobodí svůj lid, ti ho nyní chtějí zatknout!

Jak lehce se stane těm, kteří mají mít nejblíže k Bohu, že nejsou ochotni zkoumat svou víru ve světle pravdy Písma. A důsledek je katastrofální. Církev, místo aby ukazovala na Krista, pak ve skutečnosti zvěstuje všechno možné, jen ne cestu spasení. A tak lidé v důvěře, že přeci teologové, kazatelé, církve, musejí znát pravdu, jsou svedeni a nebudou zachráněni.

Proto tolik záleží na tom, jestli jako sbor, místní církev Kristova, studujeme Písmo, hledáme Boží vůli skrze zjevené slovo, zápasíme o pravdu. Protože když na to rezignujeme a zaměníme hledání pravdy v Písmu za naše představy o Bohu, o Kristu, o cestě spásy, pak se nám velice rychle a snadno může stát, že budeme slepými ukazateli a falešnými učiteli a místo ke spáse povedeme ukolébané duše do zahynutí.

Proto neustále povzbuzujeme jeden druhého k tomu, abychom četli Bibli, diskutovali to, co v ní nacházíme, podrobovali naši víru argumentům jiných názorů, kladli otázky na biblické hodině a hledali biblicky zakořeněné odpovědi. Jinak se stane, že my a spolu s námi další budou chtít hledat Krista, ale nenajdou ho.

b)  Čas ke spáse se krátí

• J 7:33-34 Ježíš řekl: „Ještě krátký čas budu s vámi, pak odejdu k tomu, který mě poslal. (34) Budete mě hledat, ale nenajdete. A kde jsem já, tam vy přijít nemůžete.“

Už to nebude dlouho trvat, od října, na svátky stánků, kde nyní Ježíš učí až do dubna, kdy bude zatčen a ukřižován. Půl roku a potom již nebude mezi lidmi, ale odejde k Otci, který je v nebesích, aby usedl po pravici Boží na trůn, který je mu připraven a ujal se vlády (1Pt 3:22).

Ano, přicházejí dny, o kterých prorokoval Amos:

• Am 8:11 -12 Hle, přicházejí dny, je výrok Panovníka Hospodina, kdy pošlu na zemi hlad, ne hlad po chlebu ani žízeň po vodě, nýbrž po slyšení slov Hospodinových. 12 Budou vrávorat od moře k moři a ze severu na východ; budou pobíhat a hledat slovo Hospodinovo, ale nenajdou.

Slovo, které se stalo tělem, už nebude mezi lidmi. Ježíš s jistotou říká to, co se má stát a co nikdo nemůže ani uspíšit ani oddálit:

• 1 Tm 1:15 Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného souhlasu: Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky.

Nejen židé hledají svého Mesiáše dodnes. Odmítli toho, kterého poslal sám Otec. Ale jiný už poslán nebude, aby spasil. Je jen jedno jméno dáno lidem, ve kterém je spása: Ježíš Kristus. Petr a Jan, apoštolové, směle po vzkříšení Kristově prohlašovali směrem k židům:

• Sk 4:11 Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným. 12 V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.

Většina lidí v naší zemi hledá jiného spasitele: a nejde většinou o žádnou osobu, ale stvořené věci tohoto světa, o kterých si myslí, že je naplní štěstím, pokojem a radostí.

Porovnejte, která z nabídek štěstí celého světa vám dá jistotu, že budete vzkříšeni. Kdo z lidí vám daruje věčný život? Kdo vám je efektivně, skutečně, schopen odpustit hříchy?

Hledejte Krista, dokud je možné ho nalézt! Každý má dnes stejnou příležitost jako měli farizeové a velekněží v chrámu před 2000 lety. Oni tu možnost promarnili a nedošli tam, kde je nyní Ježíš - u svého nebeského Otce, ve slávě, spravedlnosti a radosti.

A nebo se připojíte k židům a budete se Kristu posmívat: kam to odešel, že já tam nemohu za ním? Mysleli si, že když jej oni odmítli, odmítnou ho i židé v cizině, a tak už mu nezbyde než jít k pohanům, kterými tak pohrdali.

• Jan 7:35-36 Židé si říkali mezi sebou: „Kam hodlá jít, že ho nenajdeme? Chce snad jít mezi pohany a tam učit? (36) Co znamenají slova, jež řekl: ‚Budete mě hledat, a nenajdete, a tam, kde jsem já, vy nemůžete přijít‘?“

Nikdo nepřichází k Otci, než skrze Krista (14:6). On šel připravit příbytky pro ty, kdo k Otci přijdou. Ale u Otce není žádného místa pro ty, kteří odmítli Krista.

Později, ve Skutcích apoštolských 28:25, Pavel pověděl židům shromážděným v Římě:

• 25 "Duch svatý dobře pověděl vašim předkům ústy proroka Izaiáše:26 `Jdi k tomuto lidu a řekni mu: Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte. 27 Neboť srdce tohoto lidu otupělo, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže očima neuvidí a ušima neuslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se - a já je neuzdravím.´ 28 Vězte," dodal Pavel, "že tato Boží spása byla poslána pohanům. A oni ji přijmou."

A tak se opravdu naplnilo proroctví, kterým se ve své slepotě židé Kristu vysmívali: evangelium je hlásáno všemu stvoření pod nebem a spásy docházejí lidé všech jazyků, ras i národů. Celá země je naplňována poznáváním Hospodinovy slávy! Na ušlechtilou olivu židů, jež Krista ve většině odmítli, byla naroubována skrze víru celá země!

Kristova slova se naplňují. Každý se může přesvědčit, že mluví pravdu. Není žádný jiný spasitel, který by zemřel, byl vzkříšen a žil na věky a ještě o tom vydal dostatek důkazů lidem. Jiný Kristus, Spasitel, než Ježíš Nazaretský, není. Marně hledají lidé spásu mimo Ježíše Krista.

Zato obrácených lidí přibývá dnes a denně po celém světě. Evangelium není spoutáno a přináší nový život. Kristus vládne. Haleluja! Denně se kristovci dělí o evangelium s dalšími lidmi – a nemluvím jen o vzdáleném světě, ale o naší zemi, o městech a vesnicích, kde žijeme. Boží království se šíří i v takové tvrdé zemi. Proč? Protože

III. BŮH SÁM VOLÁ LIDI A ZVE JE KE SPÁSE! (37-39)

• Jan 7:37-39 V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! (38) Kdo věří ve mne, ‚proudy živé vody poplynou z jeho nitra,‘ jak praví Písmo.“ (39) To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven.

a)  Vrchol svátků

Týden trvající svátky stánků vrcholí! Lv 23:40-43 popisuje, jak měl být tento svátek slaven.

• Lv 23:39 Nuže, patnáctého dne sedmého měsíce, když sklidíte zemskou úrodu, budete po sedm dnů slavit slavnost Hospodinovu. Prvního dne bude slavnost odpočinutí i osmého dne bude slavnost odpočinutí. 40 Prvého dne si vezmete plody ušlechtilých stromů, palmové ratolesti, větve myrtových keřů a potočních topolů a sedm dní se budete radovat před Hospodinem, svým Bohem. 41 Tuto slavnost budete Hospodinu slavit po sedm dní v roce. To je provždy platné nařízení pro všechna vaše pokolení. Budete ji slavit v sedmém měsíci. 42 Sedm dní budete bydlet ve stáncích; všichni domorodci v Izraeli budou bydlet ve stáncích, 43 aby všechna vaše pokolení věděla, že jsem přechovával Izraelce ve stáncích, když jsem je vyvedl z egyptské země. Já jsem Hospodin, váš Bůh."

Farizeové vedli lid ke slavení svátku. Z historie víme, že svátek se slavil po sedm nebo osm dní a každý den probíhal v chrámu stejný obřad. Lid přicházel do chrámu a každý nesl zelené větve z palem, myrty, a topolu a kladli je kolem oltáře, až jej zakryli na připomínku přebývání ve stanech na poušti po vyjití z Egypta. Tisíce a tisíce lidí přinášeli každý den větvoví a kladli je kolem oltáře. Lid stál kolem. Velekněz potom šel k rybníku Siloe, nabral vodu do zlaté nádoby a Vodní branou ji vnesl do chrámu. Tam před zraky lidí vylil vodu na oltář, aby připomněl, jak Bůh dal Izraelcům vodu ze skály, když putovali pouští a měli žízeň. Tehdy volali k Mojžíšovi a dalším vedoucím: "Dejte nám vodu, chceme pít!" Nikde nebyl pramen, ale Bůh řekl Mojžíšovi, aby udeřil holí do skály - a objevila se voda a lid pil a nezahynul. To místo pojmenoval Mojžíš Meriba.

Každý den během slavnosti stánků lid jednou obešel oltář zakrytý zelenými ratolestmi, a v poslední den svátků jej obešli sedmkrát. Ano, sedmi násobným obejitím hradeb Jericha skončilo putování pouští a Izrael vstoupil do zaslíbené země. Šest dní se při obcházení hradeb Jericha troubilo, ale sedmého dne šli potichu a pak se hradby zhroutily.

To, co se nyní dělo poslední den svátku stánků celou tuto historii Božího vysvobození, záchrany z Egypta a uvedení do zaslíbené země, připomíná.

A když velekněz vyléval vodu na oltář z té zlaté nádoby, lid odříkával Izajáše 12:3:

• Iz 12:3 S veselím budete čerpat vodu z pramenů spásy.

A potom sbor lévijských kněží zpíval žalmy 113 až 118 - chvalozpěvy Hospodinu, tzv. halel, z čehož se odvíjí naše „haleluja“, neboli chvalozpěv Bohu. Žalmy chval a díkůvzdání.

Nejbarvitější ze tří hlavních židovských svátků, týden trvající svátek stánků, den za dnem připomínal všem zúčastněným Izraelcům, jak je Bůh po 40 let vodil po poušti, staral se o ně, o jejich jídlo, šaty i obuv, o vodu. Na poušti je voda vzácná, proto je tak významným symbolem Boží záchrany. Nakonec Bůh dovedl národ do země, kterou jim zaslíbil.

Sedmkrát lid obešel v tento velký den svátků oltář a velekněz na něj vylil vodu. Lid si připomínal slova Izajáše: S veselím budete čerpat vodu z pramenů spásy:

A do této situace, vyvrcholení celého svátku, poté co sedmkrát obešli oltář, se ozvalo hlasité zvolání:

• v. 37 Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!

Tady je ta pravá duchovní skála, ze které tryská pramen živé vody! To je duchovní skála, ze které vyvěrá duchovní nápoj (1K 10). Ježíš Kristus, Bůh v těle mezi námi.

To je Ježíšovo volání napříč generacemi, napříč národy a to je jeho volání k nám! Vidíte, že Ježíš volá ke všem, kteří v chrámě byli, k přátelům i nepřátelům - k těm, kteří ho v tom proběhlém týdnu chtěli zajmout, k chrámové stráži, vojákům, kteří to měli na příkaz farizejů a velekněží udělat, i k těm, kteří mu uvěřili.

Evangelium, dobrá zpráva Krista Ježíše je Boží volání ke všem lidem bez rozdílu.

Kdo může přijít?

b)  Jestliže kdo žízní

Co je kvalifikací, aby člověk ke Kristu mohl přijít?

Je to dnes i u nás rozšířené: kdo je bohatý, ať zaplatí a přijde? Ne. Je to: kdo je slušný člověk, ať přijde? Nebo volá Ježíš: kdo má nemocné tělo? Kdo je odmítán lidmi a má nízké sebevědomí? Kdo to chce zkusit s Kristem? Ne, ne, ne.

Jedinou podmínkou je: kdo žízní!

Co způsobuje žízeň? Je to nedostatek vody. Nezapomeňte, že v zemi, kde je voda vzácná, používá Ježíš fyzickou vodu jako obraz duchovní skutečnosti. Kdo má nedostatek vody - života. Kdo rozumí, že umírá bez živé vody, kdo žízní po spravedlnosti.

Jak to, že někteří v zástupu žíznili a jiní ne? Bylo na některých lidech něco dobrého, že si vybrali jít ke Kristu?

Písmo nám to vysvětluje: Všichni lidé jsou duchovně mrtví pro své hříchy (Ef 2: 5), před Bohem není nikdo spravedlivý (Ř 3:9-10).

Ale Bůh řekl:

• Ř 9:15 `Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.´ 16 Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává.

Chvalte Boha, že dává milost, aby lidé byli zachráněni. Je to Boží Duch, který způsobuje, že člověk žízní po spravedlnosti ve svém životě a nechce už hřešit.

To je nové narození, které se děje uvnitř člověka. Nikodémovi to vysvětloval Ježíš:

• J 3:5 Ježíš odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. 6 Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. 7 Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. 8 Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha."

Žízníš po spravedlnosti? Jsi obviněn ve svém nitru z hříchu? Nevíš a ani nemůžeš se nijak zbavit viny? Pak žízníš duchovní žízní - běž ke Kristu!

On volá lidi:

c)   ať přijde ke mně

Jestliže žízníš - po čem žízníš? Jestliže to jsou věci tohoto světa, pak je hledej ve světě, nemusíš chodit ke Kristu. Ale jestliže jsi usvědčen ze svých vin, pak nechoď nikam jinam, než právě ke Kristu! Protože není jiné místo, kde bys nalezl pokoj pro svou duši: není nikdo jiný, kdo by mohl odpouštět hříchy tak, abys byl na věky věků očištěn, zbaven odsouzení a prohlášen za spravedlivého před svatým Bohem Všemohoucím. Není jiný způsob, který by ti přinesl pokoj do srdce, pokoj s živým, věčným a svatým Bohem.

Kristus je jediný prostředník mezi člověkem a Bohem. Žádný člověk nemůže zprostředkovat jinému člověku přijetí u Boha, nebo mu zajistit odpuštění hříchů. A je to hřích, když je člověk přesvědčen, že potřebuje jiného člověka k tomu, aby mohl předstoupit před Boha - obvykle si to lidé myslí o knězi, někdy o kazatelích....

Ne; Bůh sám roztrhl chrámovou oponu a to od shora dolů na znamení, že je to Jeho dílo a ne lidské, aby bylo zrušeno oddělení svatyně svatých, kde přebývala Jeho sláva a tak skrze Kristovu dokonalou oběť, když obětoval sám sebe na golgotském kříži, otevřel do široka cestu k sobě pro každého, kdo je očištěn prolitou krví Krista skrze víru.

d)  Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!

Začni pít z toho zdroje živé vody: Kristus je plný odpuštění, milosti a lásky pro všechny, kdo v pokání přicházejí k Němu skrze víru. On je zdroj milosti, který nevyschne navěky. Každý den je Kristus zdrojem, ze kterého pít znamená mít život. Přesvědčila se o tom samařská žena u studny, o níž jsme četli ve 4. kapitole, přesvědčili se o tom lidé v Kafarnaum, když jim Ježíš vysvětloval, kdo bude vzkříšen: kdo jí jeho tělo a pije jeho krev. To vše odkazuje znovu a znovu na dostatečnost Krista pro věčný život člověka.

Kdo věří Kristu, nebude nikdy žíznit! (6:35), ale navíc

e)   J 7:38 ‚proudy živé vody poplynou z jeho nitra,‘ jak praví Písmo.“

To je nádherné zaslíbení, hodné jenom našeho Pána! On dává ze své lásky více než štědře. Nejenom, že člověk, když svůj pokoj s Bohem nalézá v Kristu, dojde odpuštění hříchů a ospravedlnění, ale Bůh přidává do jeho života jedno požehnání za druhým.

Bylo by co mluvit o tom, že nás kvůli Kristu učinil svými dětmi, adoptoval nás do své rodiny, učinil dědici požehnání, daroval nám všechno, ale Bůh ze své nádherné a nezměřitelné lásky z nás učinil také požehnání pro druhé lidi.

O, jak někdy upadáme do deprese, že jsme neužiteční služebníci, slabí, malí, hříšní, neschopní, osamělí, nesmělí, slabí.... Mohl bych pokračovat ještě dlouho. Satan chce, abychom se soustředili sami na sebe a litovali sami sebe. Ale Kristus má lepší plán pro tvůj den! Sotva otevřeš oči, připomeň si Kristovo ujištění: budeš dnes požehnáním pro druhé lidi!

Proudy živé vody poplynou z tvého nitra. Jsou to proudy! Někdy jsou možná skryty jako podzemní řeka, ale i ta jednoho dne vytryskne na povrch a nezůstane skryta. Kde pracuje Duch Boží, tam nezůstane člověk bez svědectví života. To není otázka našich schopností či neschopnosti, to je otázka Božího díla a jeho pravdivosti. Co On dělá, to nikdo nemůže zmařit! Ve svém srdci nacházíme často zklamání, ale Kristus nás nikdy nezklame.

Možná to požehnání, které skrze člověka Bůh dává druhým, je nám nyní skryto. Ale den Kristova příchodu vše zjeví. Pak se ukáže v plnosti, jakou milost přinesl Bůh do životů druhých skrze ten náš.

IV. KRISTUS ALE TAKÉ ROZDĚLUJE (40-53)

Znovu se v zástupu strhla vášnivá debata: kdo je tento Ježíš? (40-44). Je to skutečně ten Prorok (40), snad zaslíbený Bohem Mojžíšovi:

• Dt 18:17 Hospodin mi řekl: "Dobře to pověděli. 18 Povolám jim proroka z jejich bratří, jako jsi ty. Do jeho úst vložím svá slova a on jim bude mluvit vše, co mu přikáži. 19 Kdo by má slova, která on bude mluvit mým jménem, neposlouchal, toho já sám budu volat k odpovědnosti.

Ale Ježíš není jen prorok, On je Slovo od Boha samotné!

• Jan 7:41 Druzí prohlašovali: „Je to Mesiáš!“ Jiní namítali: „Což přijde Mesiáš z Galileje?

Další uvěřili, jiní pochybovali kvůli neznalosti. Nastal zmatek, ve kterém však svou pevnou rukou vládl Bůh: Ježíše stráže nezatkli, protože ještě nepřišel Bohem, již před stvořením světa ustanovený čas. Proto na něj nikdo nevztáhl ruku.

Došlo to tak daleko, že tím, kteří měli být učiteli Zákona, ti kteří měli jít druhým příkladem ve zbožnosti, stali se ukázkou rychle postupující větší a větší zatvrzelosti a zloby.

Chrámová stráž byla v chrámě uprostřed vyvrcholení celotýdenních oslav, když vnímavost přítomných byla na vrcholu a do toho zazněl jasný hlas:

Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!

I strážci byli usvědčováni Ježíšovými slovy. Měla na ně takový dopad, že byli přemoženi Ježíšovou mocí - a tak ani nesplnili svůj úkol, ale plni údivu nad Ježíšem se vrátili ke svým nadřízeným.

Srdce farizejů se nyní odkrývá ve své nahotě: my jsme ti, kdo ví, jak to všechno je! Lidi v zástupu, to je jen chátra!

Větší aroganci moci a zároveň tak hluboký sebeklam lze jen těžko najít.

Ale ti, kterým bylo více svěřeno, budou souzeni s větší přísností.

Pak je tu ještě jeden člen židovské rady, nám již známý Nikodém. V Nikodémovi pracoval Duch Boží. Před rokem a půl přišel za Ježíšem tajně v noci, aby se to nikdo nedozvěděl. Nyní se veřejně Ježíše zastal. Možná jeho víra v tuto chvíli nebyla velká a našla odvahu jen na jednu větu:

• Jan 7:51 „Odsoudí náš zákon někoho, aniž ho napřed vyslechne a zjistí, čeho se dopustil?“

Také se to hned vrátilo na jeho hlavu: Nejsi také ty z Galileje? Nepatříš k němu???

Nezapomeňte, že Nikodém je uprostřed nejvyššího shromáždění vůdců Izraele. Mají dokonce k dispozici policii. Jsou schopni nechat někoho ukamenovat nebo dokonce vymoci na Římanech ukřižování člověka. Jsou odhodláni a schopni vyloučit člověka ze synagogy, což v biblickém jazyce znamená vyvržení ze společenství Izraele, v konci konců zatracení.

Ale pamatujete? Proudy živé vody poplynou z nového srdce! Ježíšovo povolání ke spáse vyjasňuje, kde kdo stojí: srdce zatvrzelých farizejů se vybarvuje vší hrůzou důsledků hříchu vzpoury proti Bohu.

Na druhou stranu srdce proměněná Duchem svatým rostou ve vydávání ovoce. To, co se stalo Nikodémovi, je jistým znamením toho, co se bude dít i v dalších životech: je tu nová odvaha ke svědectví.

V.  ZÁVĚR

Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije: to je Ježíšovo zvolání. Přijít může jen ten, kdo toto zvolání uslyší. K tomu nás, církev, Bůh povolal, vyzbrojil a poslal: abychom přinášeli lidem radostnou zvěst o spasení v Kristu Ježíši.

Kdo žízní - to nás vyzbrojuje porozuměním, abychom volali lidi k pokání dříve než k víře v Krista; ať přijde ke mně - to je jistota naší zvěsti, že spása je jen u Krista; a ať pije: je zárukou Boží proměňující moci v každém, v kom započal své dílo.