Jenom nové stvoření (Ga 6,11-18)

Čím se budeš chlubit?

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 30. prosince 2007

Pokoj vám a milost. Moji milí, scházíme se dnes k poslednímu nedělnímu shromáždění v tomto roce. Je to zároveň příležitost, kdy se naposledy budeme zabývat - tedy doufám pouze v kázání - listem Galatským. Nechci dělat nějakou rekapitulaci uplynulého roku - k tomu, myslím, ještě budeme mít příležitost zítra nebo v dalších dnech. Ale sešli jsme se proto, abychom společně uctívali našeho Pána kromě jiného také výkladem a nasloucháním jeho Slovu.

Pojďme tedy společně do Božího Slova. Budeme číst z listu Galatským ze šesté kapitoly od jedenáctého verše.

Tento poslední odstavec Pavlova listu Galatským nám opět odhaluje velmi silné emoce. Pavel se až do konce svého listu držel tématu. Neuhnul ani o píď. Nenechal se zviklat ani nijak ukolébat. A tak závěr listu Galatským je takovým strhujícím přehledem, shrnutím těch nejdůležitějších věcí z celého listu. V určitém slova smyslu je to také vyvrcholení celého listu - Pavel zde rozkrývá podstatu křesťanského náboženství a ukazuje co je jeho chloubou. Ukazuje to na protikladu tělesného náboženství falešných učitelů, kteří chtěli Galatským vnutit obřízku. Ale pravá chlouba - to je kříž Ježíše Krista.

Svět kolem nás se rád chlubí - a dnešní doba zvlášť - čísly, statistikami, lidé se rádi chlubí špatnými věcmi - kolik toho kdo kdy vypil, jak moc mu bylo špatně, jak kdo byl nevěrný svému manželskému partnerovi, jak se komu podařilo pohybovat se na hraně zákona.

A někdy je to tak, že se jako křesťané necháme strhnout tímto proudem a chlubíme se také - čím? To je otázka, kterou chci, abychom dnes měli před očima a v mysli. Co je mojí chloubou? Čím se můžu chlubit?

Pojďme nyní do našeho textu a podívejme se na to, co zdůrazňuje Boží Slovo, aby se tyto věci mohly stát také naším vlastním důrazem. Potom nebudeme chodit v těle, ale budeme žít Duchem, jak jsme si před časem ukázali.

• 11 Podívejte se, jak vám velkými písmeny píšu svou vlastní rukou.

Pro Pavla bylo obvyklé používat sekretáře k zápisu svých dopisů. Někteří říkají, že to bylo proto, že Pavel měl nějaké problémy se zrakem, jak by mohl naznačovat následující verš:

• Galatským 4,15 Kam se podělo to vaše nadšení? Mohu vám dosvědčit, že kdyby to bylo možné, byli byste pro mne obětovali vlastní oči.

Ať už tomu budeme věřit nebo ne - a nemůžeme dogmaticky trvat na tom, že Pavel problémy se zrakem měl, tento verš v šesté kapitole nám ukazuje, že písař pravděpodobně nebyl k dispozici a Pavel musel napsat buď pouze poslední řádky svého dopisu, nebo dokonce celý dopis, sám.

Nemá valný smysl spekulovat nad tím, zda Pavel psal dopis sám nebo s písařem. Podívejme se ale na několik dalších míst v Písmu, která nám ukazují na skutečnost, že Pavlův zápis vlastní rukou nebyl nic neobvyklého:

• 1 Korintským 16,21 Pozdrav mou, Pavlovou rukou.
• Koloským 4,18 Pozdrav mou, Pavlovou rukou. Pamatujte na to, že jsem v poutech. Milost s vámi.
• 2 Tesalonickým 3,17 Pozdrav je psán mou, Pavlovou rukou. Tím je ověřen každý můj dopis, tak vždy píšu.

Každý dopis je ověřen Pavlovou rukou. Myslím, že pro Galatské to bylo obzvláště důležité. A myslím, že to byl také důvod velkých písmen - Pavel chtěl, aby si hned všimli tohoto jeho podpisu.

Je to psáno mou - Pavlovou - rukou. A velká písmena, která Pavel použil, měla jasně ukázat, že to je důležité. Jako kdyby Pavel napsal - tyto věci, které píšu na závěr, chci velice výrazně podtrhnout, abyste si jich všimli a aby se hluboce vryly do vaší mysli. Kéž nám Pán dá milost, aby se tato slova vryla také do naší mysli a nejenom tato slova, ale celé poselství listu Galatským.

Proč chtěl Pavel tolik zdůraznit své autorství a důležitost těchto slov? Nalézám dva důvody:

Jednak chtěl, aby bylo jasné, že dopis napsal on. To jsme si již ukázali. Chtěl bych k tomu připojit ještě jeden verš:

• 2 Tesalonickým 2,2 abyste se nedali snadno vyvést z rovnováhy nebo vylekat nějakým projevem ducha nebo řečí či listem, domněle pocházejícím od nás, jako by den Páně měl už nastat.

Galatští se neměli mýlit. Bylo to totiž velmi důležité, aby měli jistotu, že dopis pochází od Pavla. A zde je druhý důvod: Protože šlo o spasení z víry v Ježíše Krista. Celý tento dopis je o tomto jediném a celého listu jasně vysvítá, že spasení je jedině z víry v Ježíše Krista. Proto ten důraz, proto ta velká písmena, proto tak jasný a zřetelný podpis.

Je zde důležité autorství a je tady také důležitý obsah. Držte to ve své mysli.

Galatským 5,1 Tu svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte proto pevně a nedejte si na sebe znovu vložit otrocké jho.

Až do konce listu nechtěl Pavel nic ponechat náhodě. A potom pokračuje jasným odhalením falešných učitelů:

• 12 Ti, kdo vás nutí k obřízce, se chtějí ukázat před lidmi a vyhnout se pronásledování pro Kristův kříž.

Pavel odhaluje motivy judaistů. Namísto duchovního růstu, který přichází se spasením a posvěcením, chtěli tito falešní učitelé obřezat Galatské. Doslova je tam, že je nutili k obřízce - podobně jako předtím nutili Tita.

• Galatským 2,3-5 Ale ani Titus, který tam byl se mnou a je Řek, nebyl přinucen, aby se dal obřezat, jak chtěli ti, kteří předstírali, že jsou bratří, a pokoutně se mezi nás vetřeli s úmyslem slídit po naší svobodě, kterou máme v Kristu, aby nás uvedli do otroctví zákona. Před těmi jsme však ani na okamžik necouvli a nepodrobili jsme se jim, aby vám byla zachována pravda evangelia.

Nijak z toho ovšem nevyplývá, že jim to podařilo. Ale jistě tam byl velký tlak. Nutí vás, aby se mohli ukázat před lidmi. Tady by měla být nějaká šou. Chtějí dobře vypadat. Je to zcela ve smyslu toho, co Pavel napsal dříve:

• Galatským 1,10 Jde mi o přízeň u lidí, anebo u Boha? Snažím se zalíbit lidem? Kdybych se stále ještě chtěl líbit lidem, nebyl bych služebníkem Kristovým.

A vyplývá z toho jediné - tady nejde o služebníky Kristovy. Oni možná mluvili o Kristu, ale důsledně se vyhýbali jednomu tématu - a to byl kříž.

Nemluv o kříži, o to je takové nízké a kruté a nikoho to nezajímá. Lidé chtějí slyšet jiné věci. Jak se cítit dobře, jak se zbavit pocitu viny, jak být úspěšný v životě, jak dobře vychovat děti, jak řešit manželské problémy, jak být dobrým Božím služebníkem, … Tady není místo pro kříž.

Kříž - tenkrát, stejně jako dnes - je pohrdaným tématem. Dokonce je to tak, že kříž přináší pronásledování. Dělej náboženské skutky, buď horlivý ve svém náboženství, soustřeď se na vnější věci - a budeš žít mrtvé náboženství. Mluv o kříži - přijde život, ale také pronásledování.

Jestliže odstraníme z křesťanství kříž a zaměříme se na vnější věci, stane se přijatelným náboženstvím pro většinu lidí. A je to znovu a znovu tendence Božího lidu. Proto Bůh posílal proroky:

• Izajáš 29,13 Panovník praví: "Protože se tento lid přibližuje ke mně ústy a ctí mě svými rty, ale svým srdcem se ode mne vzdaluje a jejich bázeň přede mnou se stala jen naučeným lidským příkazem,

Stejná slova použil Ježíš, když mluvil s farizeji (Mk 7,6-7). Podobně náboženský formalismus byl trnem v oku Martinu Lutherovi a Bůh v jeho životě použil právě list Galatským, aby probudil reformaci církve. Později to byli lidé jako Wesley nebo Whitefield, kdo vrálili do církve evangelium.

Je snadné vyhnout se pronásledování tím, že maličko ubereme z evangelia - obřízka přece neznamenala tak moc - ale takový zisk mohla přinést. Stačí trochu odsunout kříž.

Zároveň ale musíme dát pozor na to, abychom Kristův kříž nezaměnili za něco jiného - za svůj vlastní kříž nebo za svou představu o kříži. Je tolik křesťanů, kteří naříkají nad těžkostí svého kříže, ale když s nimi mluvíte, tak zjistíte, že pouze nesou důsledky své naivity, hříšnosti, falešného učení - a vydávají to za kříž Ježíše Krista. A přitom nesou jenom svá vlastní břemena - břemena své tělesnosti.

• 13 Jsou sice obřezaní, ale oni sami Zákon nedodržují! Chtějí po vás obřízku, jen aby se mohli pochlubit vaším tělem.

Podívejme se na ten ohromný kontrast třináctého verše. Tady jsou falešní učitelé - sami obřezaní a chtějí, abyste se dali obřezat, nutí vás k obřízce tím, že bez toho nemůžete být spaseni. Nutí vás k zachovávání zákona - ALE: sami zákon nedodržují.

Pavel věděl, o čem mluví - on býval jedním z nich! Oni byli velice aktivní a snažili se vytvářet velice dobrý dojem. A zdá se, že se jim to dařilo - jinak by Pavel nemusel psát tento dopis. Ale Pavel dobře věděl, že nelze zachovávat zákon. Tito lidé udělali dojem na ty, kdo byli naivní a hloupí (pošetilí Ga 3,1), na ty, kdo neměli dobrý a pevný vztah s Bohem. Takové lidi uvedli do otroctví zákonu. Ale sami zákon nedodržovali - a ani to nebylo jejich úmyslem. Jediné, o co šlo těmto lidem, bylo pochlubit se tělem. Jejich dílo bylo založeno na tělesných věcech - na věcech, které nemohou přinést spasení nebo dát život. Stála za tím tělesnost a pýcha.

James Montgomery Boice to popsal tak, že tady byli „lovci duchovních trofejí, kteří chtěli podat dobré zprávy o obrácení zástupů v Galácii“.

Podívejte se na ty učitele, říká Pavel. Nutí vás k obřízce, ale sami zákon nezachovávají. Tak jaký je důvod je následovat? Jde jim jenom o to, pochlubit se vaším tělem, pochlubit se počtem „obrácených“ v Galácii.

Tisíce lidí reagovali na výzvu. Pokřtili jsme tolik a tolik lidí. Církev vyrostla o desítky členů. To je lidská chlouba. Ale kde je duchovní růst? Kde jsou silní a pevní věřící, hluboce zakotvení v Boží milosti a v Božím slově?

Není nic špatného na tom, když lidé reagují na výzvu kazatele, když se konají v církvi křty nebo se připojují noví věřící k místní církvi. Ale jestliže toto je naší chloubou, potom jsme na tom stejně jako falešní učitelé v Galácii. Jde nám o tělesné věci a chceme se chlubit vnějšími věcmi.

A je tady ještě něco, co bych chtěl zdůraznit z tohoto textu. Jsou tady lidé, kteří tzv. kážou vodu, ale pijí víno. A to je nesmírně nebezpečná věc. A nemusí se týkat jenom falešného učení. Může se jednat i o zdravé učení, které ale nebude uváděné do praxe. Takové učení je stejně mrtvé jako ono falešné. U takových lidí dochází k jedné velice závažné věci - k otupení svědomí. Takové jednání, které tady Pavel popisuje, je totiž pokrytecké jednání a lidé, kteří takto jednají, jsou nečestní, neupřímní a nejsou pravdiví. Čím více takto jednají, čím více se rozchází jednání a mluvení, tím otupenější se stává svědomí takových lidí. Je to sebeklam - člověk ze sebe dělá něco, co není. A jak tento sebeklam pokračuje, lidské svědomí se stává naprosto necitelným.

• Efezským 4,18-19 Mají zatemnělou mysl a odcizili se Božímu životu pro svou nevědomost a zatvrzelé srdce. Otupěli, propadli bezuzdnosti a s chtivostí dělají hanebné věci.

Tady jsou popsáni lidé, kteří už nevědí, že hřeší. Tak daleko je dovedla jejich zatvrzelost. Varujme se proto takového jednání. Varujme se lidí, kteří říkají hezká slova, ale jejich životy mluví jiným jazykem.

Vezmu-li to osobně - vím, že když vás povzbuzuji, abyste si přečetli v Písmu nějaký text, nebo se připravili na biblické studium tak, že si třeba pětkrát přečtete pasáž, kterou budeme studovat, a já sám to neudělám, tak jsem stejný jako ti lidé, kteří jsou popsaní v tomto třináctém verši.

Ale Pavel pokračuje a chce ukázat na rozdíl mezi sebou a judaisty. Zatímco oni se chlubí tělem, on:

• 14 Já se však nechci chlubit vůbec ničím - kromě kříže našeho Pána Ježíše Krista, skrze nějž je mi svět ukřižován a já světu.

Pro judaisty byl kříž objektem hanby. Pro Pavla byl kříž slávou. Judaisté oslavovali tělo, Pavel Spasitele.

Judaisté se chlubili každým, kdo přijal obřízku. Chlubili se tělem - počty.

Svět je ukřižován pro mě a já pro svět. Stojíme mezi dvěma světy. Ale co stojí mezi námi a tím světem kolem nás? Co stojí mezi námi a naším starým životem? Co stojí mezi námi a naší minulou snahou nějak si zasloužit přízeň u Boha, dojít k Němu na základě vlastních zásluh? Jedině kříž Ježíše Krista. Kříž, kde Ježíš zemřel a já začal žít. Kříž, kde Ježíš zemřel, protože zaplatil za mé hříchy svým vlastním životem. Kříž, kde Ježíš zemřel a díky kterému mě nyní drží daleko od mé hříšné přirozenosti. Je to kříž, kde Ježíš zemřel, díky kterému jsem mohl přijmout Ducha Svatého, který mě posvěcuje. To je to, čím se mám chlubit. Toto je moje chlouba.

Mám nový život díky Ježíši, ne kvůli sobě. Byl jsem pozdvižen k novému životu Ježíšem a ne náboženstvím. Žiju díky Ježíši, protože jenom díky Němu můžu žít.

• 1 Korintským 1,26-31 Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených; ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic - aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem. Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši; on se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením, jak je psáno: `Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu´.

Člověk, který byl spasen Ježíšem Kristem, nebyl spasen k tomu, aby žil světsky. Ale Ježíš Kristus se postavil mezi něj a svět a drží ho pryč od jeho minulosti a vede ho k uctívání skrze Ducha Svatého. Duch Svatý mu připomíná cenu, kterou zaplatil Boží Syn - prolití krve.

Když potom stojíme před rozhodnutím obrátit se zpátky ke světu, tak vidíme to, co stojí mezi námi a světem - a to je kříž. Pavel ukazuje, že kříž je to, co přitahuje skutečné věřící - nikoliv nazdobená zlatá ozdoba, jak ji známe z našeho okolí, ale hrubý, krutý vražedný nástroj, jímž byl zavražděn náš Pán. Pro svět je tento kříž stále bláznovstvím a pohoršením. Ale křesťané již mají jiný vztah ke světu a to, co se líbí světu, není totéž, co se líbí křesťanům. Už se nemůžeme dívat stejným způsobem. Už se nemůžeme radovat z hříchu, žádosti nebo jiných špatných věcí.

Díváme se na kříž, na Spasitele, na Jeho prolitou krev a už se nechci vracet k minulému životu. Když přemýšlím nad tím, co udělal pro mé spasení, když ho vidím jako dokonalého obětního beránka, který zemřel za mě na mém místě - tak to je to, co mě drží pryč od světa. To je moje měřítko. Tady musím hledat srovnání - na kříži Ježíše Krista. Nikdy na to nesmíme zapomenout, že to je kříž, co stojí mezi mnou a světem.

• 15 V Kristu Ježíši nemá význam obřízka ani neobřízka, ale jen nové stvoření.

Ani tělo, ani obřízka, ani neobřízka - nic z toho nemá žádný smysl, ale jenom nové narození, nové stvoření v Kristu.

Nové stvoření - to není náboženská horlivost, ani tzv. dobrý křesťanský život. Nové stvoření to je nový status věřícího, který věřící přijal na základě Kristova kříže. Znamená to odstranění nepřátelství mezi člověkem a Bohem, kdy se z Božího nepřítele stává Boží přítel - víc než přítel - syn, dědic. Protože Boží hněv byl místo na mě - hříšníka - vylit na Krista na jeho kříži. Jedině díky této události je tady nové stvoření a jedině skrze víru (když tomu uvěřím) se mohu nově narodit.

Není jiná cesta. Není jiná možnost spasení. Není jiná možnost ujištění, že již nejsem Božím nepřítelem.

Poslechněme si, co napsal apoštol Pavel věřícím do Korintu:

• 2 Korintským 5,17-21 Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem! Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti.

Dejte se smířit s Bohem. To je nové stvoření. To je to jediné, na čem doopravdy záleží. Kde je nové stvoření, tam bude pokoj s Bohem, tam bude láska, tam se bude projevovat ovoce Božího Ducha. Tam bude ujištění o synovství - Duch svatý, který v nás volá: Otče!

Kde tyto věci chybí, tam může být klidně hromada „křesťanského“ náboženství, ale není-li tam nové stvoření, je tam smrt, chlad, pokrytectví a pýcha.

Staré věci pominuly, hle je tu nové. Co je tady nové?

Nová smlouva (Mt 26,28; 1K 11,25), nové přikázání (J 13,14), nové učení (Sk 17,19), nové stvoření (Ga 6,15; 2K 5,17), nové lidství (Ef 4,24). To všechno přichází s novým stvořením. Ale je toho ještě více. Jsou zde věci, které ještě budou nové:

Dostaneme nové jméno (Zj 2,17), dozvíme se nové jméno Spasitele (Zj 3,12), bude zde nový Jeruzalém (Zj 21,2), Bůh stvoří nové nebe a novou zemi (Zj 21,1) a nakonec všechny věci budou nové (Zj 21,5).

To je nové stvoření. A k němu se dostaneme jedině novým narozením. Musíte se znovu narodit. Na tom záleží. To je skutečně něco - naproti tomu obřízka a neobřízka ve světle těchto věcí neznamená vůbec nic. A žádná vnější tělesná věc. Jde o nové srdce, nové narození.

• 16 Na všechny, kdo se budou řídit tímto pravidlem, ať přijde pokoj a milosrdenství jakožto na Boží Izrael.

Každý, kdo se bude řídit těmito standardy, bude zakoušet pokoj a milost jako pravý Boží Izrael. Jenom ti, kdo chodí - jak je doslova v originálním textu - podle těchto principů, zakoušejí pokoj a milost od Boha.

Toto je jeden z veršů, který ukazuje na to, kdo je pravý Izrael. Všichni opravdoví věřící rozumí tomu, že nutně potřebují žít podle těchto věcí a znovu a znovu se k nim vracet. Kristův kříž a nové narození. To jsou hybatelé našich životů. Zdroj, jímž je kříž a novota života vyjádřená novým stvořením. To jsou věci, které musí být každodenní realitou našich životů.

Tři věci chci zmínit z tohoto verše:

1. Církev je Boží Izrael. Všichni, kdo se řídí tímto pravidlem - tedy Izrael Boží. To je skutečný Boží lid, vyvolení svatí.

2. Církev má pravidlo, jímž se řídí. Jsou zde dvě nádherná slova, která poukazují na pravidlo víry - jedním z nich slovo kánon - měřítko. Něco, co se používá ke srovnání. Církev má Boží Slovo jako měřítko víry. Nebo jinak řečeno - všichni, kdo používají toto měřítko - to je církev. A kde není nebo je toto měřítko různě poupravené - to není církev.

Druhé slovo, které je tady je slovo řídit se - nestačí mít měřítko, ale je potřeba se jím řídit. Všichni řidiči na našich silnicích mají ve svém autě tachometr (věc, která měří rychlost), ale ne všichni řidiči se jím řídí. To slovo doslova znamená „jít jako voják v jedné lajně“. Každý, kdo se řídí tímto pravidlem. A znovu, když to otočíme - tam, kde lidé sice mají Písmo, ale neřídí se jím, tam nemůže být řeči o církvi. Proto když křesťané říkají, že Písmo je jejich měřítko víry, rád ptám, co to konkrétně znamená a jak se to projevuje v praktickém životě.

3. Církev má milosrdenství a pokoj. Kdy si může být církev jista milosrdenstvím a pokojem? Kdy může zakoušet jednotu, pokoj a požehnání? Když se drží pravidla víry - Božího Slova.

To znamená, že ti, kdo takto jednají, jsou pravý Izrael, praví vyvolení Boží.

Dnes je mezi křesťany velmi populární hlásit se k Izraeli, modlit se za Jeruzalém, vracet se k tzv. židovským kořenům křesťanské víry. Často jsou však tyto postoje založené na malé znalosti Písma nebo špatné interpretaci.

Boží Izrael - to jsou ti, kdo se chlubí Ježíšem Kristem ukřižovaným, kdo jsou ukřižováni světu, kdo jsou spaseni jedině skrze víru v Ježíše Krista - bez skutků zákona, bez lidských nařízení, bez denominací, bez zbytečných obřadů nebo nějakých vnějších věcí. To jsou ti, kdo jsou obřezáni v srdci:

• Římanům 2,28-29 Pravý žid není ten, kdo je jím navenek, a pravá obřízka není ta, která je zjevná na těle. Pravý žid je ten, kdo je jím uvnitř, s obřízkou srdce, která je působena Duchem, nikoli literou zákona. Ten dojde chvály ne od lidí, nýbrž od Boha.

Jinými slovy - to je nové stvoření. A to je to, oč jde. Apoštol Pavel už měl dost této trapné diskuze o zákonu a zákonictví. Vracet se k zákonu znamenalo podle něj pohrdat Boží milostí, odloučit se od Krista - pro něj to byla urážka toho, co mu bylo nejdražší a proto pokračuje:

• 17 Ať už mě s tím nadále nikdo neobtěžuje. Jizvy na mém těle jsou znamením, že patřím Pánu Ježíši.

Tady vidíme další emotivně napjatý okamžik. Dále pak ať už mě tím nikdo nezaměstnává. Pavel považuje celou věc za uzavřenou a nechce se k ní vracet.

A jako zdůraznění přidává slovo o svých jizvách. Jaké jizvy nosili falešní učitelé? Žádné! Obřízka nebyla „jizvou Ježíše Krista“. Obřízka je jizvou zákona. Ale skrze ní unikli pronásledování, které pokrylo Pavlovo tělo jizvami.

• 2 Korintským 6,4-6 ale ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci, v mnohé vytrvalosti, v souženích, tísni, úzkostech, pod ranami, v žalářích, nepokojích, vyčerpanosti, v bezesných nocích, v hladovění; prokazujeme se bezúhonností, poznáním, trpělivostí, dobrotivostí, Duchem svatým, nepředstíranou láskou, …

To byly jizvy, které ukazovaly na to, komu Pavel slouží a komu patří. Pavel se nestyděl za tyto jizvy, ale chlubil se jimi jako znamením toho, že patří Pánu. Bylo to jako značka, která se v Římě vypalovala otrokům. Pro otroky ponižující znamení, ale pro Pavla chlouba. On byl otrok Ježíše Krista (Ř 1,1).

Chtěl bych vám navrhnout, když se vás lidé zeptají, co děláte - odpovědět: sloužím jako otrok velkému králi. Schválně kam se bude váš rozhovor potom ubírat a co bude vaší chloubou.

• 18 Milost našeho Pána Ježíše Krista s vaším duchem, bratři. Amen.

Pavlova závěrečná slova požehnání jsou pozoruhodná. Ačkoliv list Galatským bychom zařadili mezi velmi osobní dopisy, nenajdeme v něm žádný pozdrav nějakým osobám, žádnou zmínku o dalších lidech v Galácii. Pavel svůj dopis končí stejně, jako ho začal. Krátkým a skoro úsečným pozdravem.

Pavel jim žehná milostí a tento pozdrav je vroucím připomenutím toho, že Boží milost bude jejich každodenním údělem.

I my každý den potřebujeme Boží milost. A i my potřebujeme laskavé připomenutí, kterým apoštol končí svůj list (jediný list, který končí tímto slůvkem) - bratří. Ačkoliv Pavel napsal tvrdý list a přísný, přichází s takovým zjemněním na závěr - jeho otevřené srdce s láskou volá: bratři.

Sám Duch Svatý vykoval meč z nejjemnější, ale také z nejtvrdší oceli. Meč ostrý jako břitva. Kéž nás Pán sám vyučí bojovat tímto mečem k Jeho slávě. Amen.