Jen když se zvěstuje Kristus! Fp 1, 12-18

 

Jen když se zvěstuje Kristus!

 (Fp 1,12-18)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 13. prosince 2020 

Ne nás, Hospodine, ne nás, ale svoje jméno oslav pro své milosrdenství a pro svou věrnost! Žalm 115:1 

  Milí bratři, sestry v Kristu Ježíši, milí přátelé, milost vám a pokoj od Boha Otce a Ježíše Krista, Pána našeho!

Z Boží milosti jsme se mohli shromáždit k uctívání Pána v kruhu církve. Buďme znovu a znovu vděční za takovou milost. Zakoušíme, že shromáždění církve není vůbec samozřejmost, jak jsme měli dlouhé roky ve zvyku. Kéž o to víc, čím víc si uvědomujeme tuto výsadu shromáždění, kéž roste i naše vděčnost Pánu a vzájemná láska církve.

Dnes máme před sebou text Písma, o kterém bychom směle mohli říci: je napsán pro nás a do naší situace. Ano, mám za to, že to je nesmírný důkaz, že Boží slovo je živé a pochází od živého a milujícího Boha - Otce všech vykoupených Kristem Ježíšem. Pojďme otevřít Písmo v Pavlově listu Filipským, budu číst z kap. 1:1-18.

Budeme se dnes dívat, co nám Duch svatý přináší skrze oddíl od 12. do 18. verše 1. kapitoly. Vím, že nejeden z nás si během uplynulých měsíců kladl otázky: proč se to vše v našem sboru děje? Místo, abychom oslavovali Pána, je společenství místní církve poničené. Služba evangelia, ze které jsme se roky radovali, je nyní otřesená.  Jak Pán Bůh ve své moudrosti používá těžké životní situace v životě svých dětí, křesťanů, ke své slávě.

• Fp 1:12-14  Rád bych, bratří, abyste věděli, že to, co mě potkalo, je spíše k prospěchu evangelia, 13  takže po celém soudu i všude jinde je známo, že jsem vězněn pro Krista, 14  a mnohé bratry právě mé okovy povzbudily, aby se spolehli na Pána a s větší smělostí mluvili beze strachu slovo Boží.

Podívejme se na příběh apoštola Pavla. Co předcházelo v jeho životě této chvíli, kdy píše dopis Filipské církvi? Pomocí nám je kniha Skutků apoštolských, kde se dozvídáme více o Pavlově misii i o tom, co vedlo k jeho uvěznění.

I.                

Jak Pán používá naše těžkosti

Apoštol Pavel se asi v roce 62 po Kr. dostal do vězení. S největší pravděpodobností jde o vězení v Římě. Byl někdo z vás ve vězení? Pravděpodobně ne. Ale odpověď na následující otázku určitě zná každý: dostává se člověk do vězení za odměnu nebo za trest? Odpověď je zřejmá. Tak i apoštol Pavel nebyl ve vězení za odměnu, ale čekal zde na císařský soud, který měl rozhodnout, zda je Pavel vinen dle obvinění, která proti němu vznesli židé z Jeruzaléma. Byla to těžká obvinění, že se Pavel provinil proti židovskému zákonu, proti chrámu a proti císaři (Sk 25:8).

A.   

Věrnost Kristu dovedla Pavla až do vězení

Ve Skutcích 23 čteme, že byl apoštol Pavel zatčen v Jeruzalémě. Pak byl z Jeruzaléma  převezen do Cesareje, kde strávil ve vězení 2 roky. Místodržitel Félix, který jej měl soudit, však čekal od Pavla úplatek. Když jej nedostal, nechal Pavla ve vazbě, aby se zavděčil židům. Po něm se stal nástupcem Festus. Ten zasedl k soudu a dal předvést Pavla. Byla vznesena obvinění, Pavel se hájil a nakonec se jako římský občan dle svého práva odvolal k císařskému soudu do Říma. Během následující několika měsíční cesty z Cesareje do Říma zažil Pavel další ztroskotání lodi, na které pluli. Na ostrově Malta se mu do ruky zakousla zmije. Ale přes to všechno ho Pán ochránil a nakonec došel až do Říma. Protože byl Pavel římský občan, dostal dovolení, že může bydlet v najatém bytě. Spolu s ním tam ovšem byl vždy i voják, který ho měl hlídat (Sk 28:16).  Pavel se nemohl ani volně pohybovat, jak čteme ve v. 14, protože byl v okovech. Také o jídlo se museli starat ti, kteří byli s Pavlem - tedy Timoteus, o kterém čteme v 1. verši našeho listu, či Epafroditos vyslaný filipskou církví ku pomoci Pavlovi. Tak vypadala Pavlova situace. A je to hrozné, být ve vězení. Omezen ve své svobodě, připoután řetězy. A přeci to, co je hrozné, a to nejen v očích světa, Pán Bůh používá v životě křesťana ke své slávě.

• Ř 8:28  Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.

To, co se nám někdy jeví jako prohra, používá svrchovaný Bůh ke své slávě. Zvlášť když jsme uprostřed těžkých dní či měsíců a zdá se, že není ani naděje na lepší časy, pak máme přirozeně sklon upadat do duchovní deprese. Je to jako když má kůň klapky na očích. Nevidí napravo ani nalevo.  Jak když jdete dlouhým tunelem a není vidět konec, všude jen tma. A přece nás naše smysly mohou klamat. Pán Bůh nás učí, abychom chodili vírou, ne podle toho, co vidíme očima. Znamená to učit se spoléhat na Jeho vedení, i když nerozumíme, proč se nám dějí takové věci. Jestli se opravdu jedná o prohru nebo vítězství, to se dá nakonec poznat. Může nám pomoci několik otázek, které bychom si měli položit. 

1) Vedla tě těžká situace ve tvém životě k hlubšímu vztahu s Bohem anebo ses od něj odvrátil a hledal řešení a východiska podle své moudrosti, aniž bys prosil Pána o pomoc a nechal se jím vést podle principů Božího slova?

2) Je výsledkem těžkého období v tvém životě, že jsi z něj vyšel více posvěcený? Anebo jsi ještě více zabředl do hříchu?

3) Jsi nyní, po tom, co jsi prošel zkouškami, věrnější Pánu ve službě jeho království anebo jsi od něj daleko a nestaráš se ani tak o svoji věčnost, jako spíše o svoji časnost?

Jestli tě to vše vedlo blíže k Pánu, pak to bylo k prospěchu evangelia. I pro apoštola Pavla bylo to, co jiní považovali za ostudu a ztroskotání, tedy Pavlovo uvěznění, ku prospěchu. Proto říká ve verši 12:

• Fp 1:12  Rád bych, bratří, abyste věděli, že to, co mě potkalo, je spíše k prospěchu evangelia,

B.    

Jak se Pavlovo vězení mohlo stát požehnáním?

·       

13  takže po celém soudu i všude jinde je známo, že jsem vězněn pro Krista,

Místo, aby Pavel klesal na duchu, uzavřel se do sebe a do svých bolístek a začal litovat sám sebe a do jaké že to hrozné a nespravedlivé situace se to dostal, místo a by spílal židům, kvůli jejichž obvinění je teď spoután řetězy, slyšíme z jeho úst to nejméně pravděpodobné zhodnocení celé situace:

To vše se obrátilo k prospěchu evangelia! Pán Bůh použil to, co mělo vést k Pavlovu konci, ke své slávě! Celý soud v Římě věděl, proč je Pavel ve vězení. Rozhlásil totiž mezi nimi evangelium!

Jako by dnes u soudu obžalovaný mluvil o Božím Synu, kterého Bůh poslal na zem v lidském těle, aby na něm potrestal hřích. Spravedlnost, o které se u soudu tak často mluví, hledá se, a přitom každý ví, že nikdo není bez viny, tu Bůh dává darem těm, kdo věří Jeho vzkříšenému Synu. A tak všichni  - žalobci, soudci, obhájci, svědci i obžalovaní, zapisovatelé i dohlížitelé, ti všichni uslyší evangelium!

A tak Pán Bůh použil Pavlovo vězení ke své slávě. Někteří z těch, co slyšeli Pavlovo svědectví, se obrátili ke Kristu. Činili pokání a uvěřili Kristu, který zaplatil za jejich hříchy svou krví, svým životem.

Tak si Pán použil Pavlovu lásku k Pánu Ježíši, která v očích světa přivedla Pavla na dno, aby se Bůh oslavil ve spasení mnohých z císařského dvora i z pretoriánské gardy, která ho střežila. Bůh je mocný, nemyslíte? Věrná láska ke Kristu dokáže přinést ovoce, co bychom si ani nepředstavili.

V archivu Cambridgeské univerzity v Anglii je uchována jedna vzácná kniha. Je to Bible z osmnáctého století. Ta Bible je ve velštině a je v ní rukou tento zápis: Mary Jones se narodila 16. prosince 1784. Koupila jsem ji v 16. roce svého věku. Jsem dcerou Jacoba Jonese a Mary Jonesové, jeho manželky. Pán mi může dát milost. Amen.

Ta Bible patřila Mary Jonesové. Uvěřila Pánu Ježíši ve svých 8 letech. Od chvíle, kdy se naučila číst, její touhou bylo mít svou Bibli. Doma žádnou neměli. Nejbližší stavení, kde by se mohla do Bible podívat, bylo tři kilometry daleko. A tak začala šetřit peníze na Bibli. Když našetřila na Bibli, bylo jí 15 let. Nejbližší místo, kde se Bible dala koupit, bylo 42 km daleko od jejího domova. A tak Mary vyrazila. Neměla boty, tak šla přes kopce a lesy bosa až do městečka Bala. Když tam dorazila, musela ještě dva dny čekat, než přivezli novou zásilku Biblí. Nakonec po šesti letech si Mary koupila svou první Bibli. Kazatel, který ji tu Bibli obstaral, Thomas Charles, byl tak dotčen příběhem mladé Mary, že ho to vedlo, aby se zasadil o šíření Biblí po Walesu. Tak byla nakonec založena Britská biblická společnost, která od té doby začala šířit Bible nejen na britských ostrovech, ale po celém světě. Jen v roce 1972 tato společnost rozšířila po celém světě na 172 milionů výtisků Bible či jejích částí. A na počátku toho všeho byla jedna osmiletá bosá dívenka, která milovala Pána Ježíše.

Náš Bůh je mocný. On může i tvou, ve tvých očích těžkou, a možná se ti zdá až bezvýchodnou, situaci použít ke své slávě. On to dělá, takový je náš Pán. Jemu patří chvála! Ano, to co Pán dělá skrze těžké situace svých dětí, to co udělal skrze život apoštola Pavla a jeho uvěznění, to nás zvedá k mohutné chvále!

C.    

Bůh se na nás oslavuje!

Přesně tak

• 14  a mnohé bratry právě mé okovy povzbudily, aby se spolehli na Pána a s větší smělostí mluvili beze strachu slovo Boží.

Bratři a sestry, jak by nás naše nynější těžkosti neměly povzbudit! Vždyť Pán je věrný! Jeho milost trvá ještě dnes. Máme svobodu dělit se o evangelium, dělit se o to, co Kristus udělal v mém životě, s dalšími lidmi - na ulici, v sousedství, ve škole i v práci. Není čas plakat ve vězení. Je čas být statečný a odvážný navzdory situaci, do které jsme se jako církev dostali! Pavlova odvaha, Pavlova láska, Pavlovo odhodlání - to vše má svůj původ v Boží milosti, kterou ho Bůh zahrnul a použil si jeho okovy ke své slávě ve spasení mnohých.

Tak bude i tvoje věrnost Kristu, tvoje odvaha a tvoje láska k Pánu, způsobená Duchem svatým v tvém srdci, povzbuzením k odvaze dalším bratrům a sestrám kolem tebe - tvým dětem, tvému manželovi, komukoliv ve tvém okolí. Mary Jonesová milovala Ježíše a byla mu oddána, apoštol Pavel byl věrný Kristu i ve vězení a Bůh si je i jejich nezáviděníhodnou situaci použil, aby se oslavil. To je Boží dílo! Jemu buď chvála a sláva, jedinému Bohu a jeho Synu Ježíši Kristu! Ano, vím, žijeme v padlém světě a tak ne vše bude čisté a krásné. Je to i Pavlova zkušenost, stejně jak ta naše. Pavel pokračuje popisem své situace:

II.            

Dvě motivace ke kázání evangelia

·        

15  Někteří sice káží Krista také ze závisti a z řevnivosti, jiní však s dobrým úmyslem. 16  Jedni z lásky, protože vědí, že jsem tu k obhajobě evangelia, 17  druzí z touhy po uplatnění, ne z čistých pohnutek, a domnívají se, že mi v mém vězení způsobí bolest. 18  Ale co na tom! Jen když se jakýmkoli způsobem, ať s postranními úmysly, ať upřímně zvěstuje Kristus; z toho se raduji a budu radovat.

To nezáleží na tom, jako jsou naše motivy při evangelizaci? Nebo je jedno, kdo evangelium káže? Či dokonce nezáleží na obsahu naší zprávy?

A.   

Šíření evangelia se špatnými motivy

Zjevně se v Římě káže evangelium! Mnozí jsou povzbuzeni Pavlovou věrností Kristu ve vězení a jejich víra je posílena! A přece ne vše je tak krásné, jak to na první pohled vypadá. Římské domácí církve jsou rozdělené.

•  
  

  15  Někteří sice káží Krista také ze závisti a z řevnivosti, jiní však s dobrým úmyslem.

Pavel píše list Filipským asi v roce 62 po Kr., ale rozdělení v římských církvích už je patrné z jeho dopisu Římanům, který napsal asi o 4 roky dříve.  Jedni bratři zlehčovali druhé pro jejich slabší víru (Ř 14-16). Pavel je musel napomínat a povzbuzovat v křesťanské lásce, která nehledí v první řadě na důležitost své vlastní osoby, postojů a nároků, ale klade bratra za přednějšího sebe. Ani po 4 letech není situace o mnoho lepší! Nejednota v církvi znovu vyvstává napovrch díky požehnání, jakým je v Římě služba apoštola Pavla - ta z vězení! Písmo nám neříká, kdo přesně tito oponenti Pavla byli a jaké přesně byly jejich motivy. Ale zjevně je to apoštol Pavel, kdo v tom hraje zásadní roli. Je tou příčinou snad Pavlův způsob služby? Jako kdysi odmítal vzít na další misijní cestu Jan Marka, protože už je jednou opustil uprostřed těžké služby a místo, aby byl oporou v těžkostech, tak odešel ze služby pryč? (Sk 15:36-39)

Nebo to bylo Pavlovo přesvědčení, že evangelium musí slyšet jak židé, tak pohané? Někteří obrácení křesťané ze židů by kázali zase jen židům! Některým lidem v římských církvích způsobil Pavlův příchod do Říma zjevně bolesti hlavy! Ale musíme tu dát pozor. Udělali bychom chybu, kdybychom si řekli: no, ale to nebyli opravdoví křesťané. Byli to křesťané! Nebyli v opozici vůči Kristu, ale byli v opozici vůči Pavlovi. Pokaždé, když se Pavel setkal s falešným evangeliem, které nevedlo lidi k milosti v Kristu Ježíši, okamžitě proti takovému jednání vystoupil. V Galacii byli lidé, kteří hlásali jiné evangelium, než to Kristovo, "evangelium" skutků, založené na plnění Mojžíšova zákona. (Gal 2:14) Pavel neváhal a od první kapitoly svého listu galatské církvi říká: kdo hlásá jiné evangelium, budiž proklet! (Gal 1:9) Ale tady v Římě jsou lidé, kteří sice mají špatné motivy, protože chtějí uškodit Pavlovi, či jeho pověsti mezi lidmi, ale přesto káží evangelium. Nejde o falešné evangelium. Jsou to křesťané, a přece ne všechny motivy v jejich jednání jsou správné. Ale Bůh bude s nimi jednat!

B.    

Motivace daná Duchem svatým

Duch svatý nám v Písmu dal poznat, jaké byly motivy apoštola Pavla ke službě evangelia. Prozkoumáme oddíl v 1. listu Pavla Tesalonickým, 2. kap.:

·       

1Te 2:1-12  Sami víte, bratří, že náš příchod k vám nebyl marný. 2  Víte také, jak jsme předtím ve Filipech trpěli a byli pohaněni; a přece nám náš Bůh dal odvahu hlásat vám, přes mnohý těžký zápas, evangelium Boží. 3  Naše poselství nepochází z omylu ani z nekalých úmyslů, ani vás nechceme podvést. 4  Bůh nás uznal za hodné svěřit nám evangelium, a proto mluvíme tak, abychom se líbili ne lidem, ale Bohu, který zkoumá naše srdce. 5  Nikdy, jak víte, jsme nesáhli k lichocení, ani jsme pod nějakou záminkou nebyli chtiví majetku - Bůh je svědek! 6  Také jsme nehledali slávu u lidí, ani u vás, ani u jiných; 7  ač jsme mohli jako Kristovi poslové dát najevo svou důležitost, byli jsme mezi vámi laskaví, jako když matka chová své děti. 8  Tolik jsme po vás toužili, že jsme vám chtěli odevzdat nejen evangelium Boží, ale i svůj život. Tak jste se nám stali drahými! 9  Jistě si, bratří, vzpomínáte na naše úsilí a námahu, jak jsme ve dne v noci pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž, když jsme vám přinesli Boží evangelium. 10  Vy i Bůh jste svědky, jak jsme se k vám věřícím zbožně, spravedlivě a bezúhonně chovali. 11  Víte přece, že jsme každého z vás jako otec své děti 12  napomínali, povzbuzovali a zapřísahali, abyste vedli život důstojný Boha, který vás povolal do slávy svého království.

Když jednotlivé zbožné motivy projdeme, můžeme identifikovat, jaké mohly být motivy lidí, kteří sice kázali evangelium Ježíše Krista, ale ne z lásky k Pavlovi, ale ze zášti a řevnivosti, tedy soutěživosti. Špatné motivy zvěstování evangelia máš, když:

·       

v. 4: kázáním evangelia se chceš zalíbit více lidem, než Bohu, který zkoumá srdce.

·       

v. 5: lichotíš posluchačům, jak jsou milí a hodní, abys je získal.

·       

v. 5: ve skrytu duše toužíš po zisku z evangelia - něco na tom vydělat pro sebe.

Když vydáváte křesťanské knihy, může přijít pokušení. Špatný motiv je doporučovat a nabízet lidem knihy ve sboru, aby si je koupili a já tak měl výdělek. Na to musíme dávat pozor. Dobré motivy jsou ale jiné: nabízet knihy proto, aby je lidé četli a byli proměňováni do podoby Pána Ježíše svým posvěcováním s pomocí dobrých knih.

·       

v. 6, 7: může ti dělat dobře, že tě lidé znají - přináší to slávu. Dělá ti dobře pocit důležitosti?

To jsou špatné motivy ke zvěstování evangelia. Zkoumej svoje srdce před Pánem, sám ve svém pokojíku, zda něco z toho neovládá také tvoje srdce. Jestli ano, vyznej to Bohu. On je Bůh plný slitování. Odpouští svým dětem a vede je, pomáhá nám, k posvěcení.

Zpět k Pavlovi. Co se od něj můžeme naučit? Zaprvé - správné motivy služby. Jsou do hloubky popsány v 1Te 2. A zadruhé jeho postoj. Je ve vězení. Kvůli evangeliu. A místo, aby byl naštvaný na jiné zvěstovatele evangelia z osobních důvodů, protože nemají rádi styl Pavlovy služby, on se raduje! Centrem jeho jednání je jediné: prospěch evangelia, bez ohledu na cenu, jakou to jeho osobně bude stát. Na sobě mu nezáleží. Na Kristově evangeliu záleží vše. Spějeme bratři a sestry Pavlovým směrem? Daří se nám denně umírat světu a žít více evangeliu? Nebo jsou naše nohy po kolena zabořeny do hutného bahna hynoucího světa, protož si pořád myslíme, že ta nablýskaná slupka na povrchu nás unese a my půjdeme ladně a krásně tímto životem? Záleží nám více na vlastní reputaci nebo úctě a obdivu lidí, než na evangeliu? Nebo postupně dokážeme být v očích světa více a více "blázni pro Krista"? To je i Pavlův postoj.

III.        

Z toho se raduji, když se zvěstuje Kristus!

·       

18  Ale co na tom! Jen když se jakýmkoli způsobem, ať s postranními úmysly, ať upřímně zvěstuje Kristus; z toho se raduji a budu radovat.

Jak to asi Pavel nesl? Dotklo se jeho citů, že jsou někteří kazatelé evangelia proti jeho osobě? Určitě - vždyť je Pavel člověk jako každý jiný, má city, prožívá radost i na druhou stranu zklamání. Jedno je však nad osobní zranění způsobená nedůvěrou, závistí a řevnivostí. Princip evangelia je důležitější než osobní pocity. Ty hojí Kristus, lékař lidské duše, milující Pastýř. K tomu se Pavel uchyluje se svými slzami. A Kristus jej ve vězení posílí, jak přislíbil, On jej provede i tímto trápením. Proto může tento člověk zvolat i z hlubin vězení, z pout a soudu, jasným hlasem:

• Jen když se jakýmkoliv způsobem zvěstuje Kristus! Z toho se raduji a budu radovat!

Dokud nám více záleží na vlastní reputaci, dokud považujeme v hloubi srdce sami sebe za důležitější, než je zvěstování evangelia Ježíše Krista, pak budeme znovu a znovu zklamaní z lidí, z jejich nepochopení mé osoby, mých slabostí, nebo budeme zklamaní z jejich nedocenění mých schopností i obětí, které přeci vydávám pro druhé.... Ne, to není cesta za Kristem, to je stále jen nevyzrálá víra, která potřebuje modlitby druhých v církvi a Boží milost. Pán Ježíš to věděl a rozuměl tomuto principu. Vždyť apoštol Pavel se učil právě u něho. Bylo by bláhové očekávat, že tedy bude jednat a smýšlet odlišně. Ano, je to ten známý oddíl v listu Filipským, který vykresluje podstatu Ježíšovy služby evangeliem.

• Fp 2:6-8  Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, 7  nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka 8  se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.

Bratři a sestry, to je program pro nás, následovníky Ježíše. Ti, kteří na této zemi chodili ve víře před námi, tomu také rozuměli. Proto o nich, svědcích víry, Písmo říká:

• Žd 11:13-14  Ve víře zemřeli ti všichni, i když se splnění slibů nedožili, nýbrž jen zdálky je zahlédli a pozdravili, vyznávajíce, že jsou na zemi jen cizinci a přistěhovalci. 14  Tím dávají najevo, že po pravé vlasti teprve touží.

Jsme jen cizinci a přistěhovalci na této zemi. To není náš pravý, konečný domov. Proto i hodnoty, které svět považuje za důležité, musíme vždy hodnotit optikou našeho skutečného domova: věčného Božího království. A v něm není místo pro sebestřednost. V něm budou všichni lidé mít mysl Kristovu. Stejné hodnoty, stejné radosti i uspokojení, to všechno bude vyvěrat v dokonalou lásku - k Bohu samotnému, k druhým křesťanům.

Když šlo o evangelium, neváhal Pavel ani minutu stát na pravdě a odsoudit falešné zvěstovatele i jejich zprávu, která místo života věčného přináší smrt. Když šlo o Pavlovu osobu, neváhal ani minutu, vydat pro evangelium všechno co má, ano i sám sebe a to z lásky ke Kristu. Bude Pavel i naší inspirací?

Amen!