Jednota v Kristu – Ef 1,10

Nezměnitelný Boží plán

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 26. ledna 2014

Pokoj vám a milost, milí svatí. Pokračujeme v našem výkladu listu Efezským a před námi je další verš – verš 10. Abychom lépe rozuměli kontextu tohoto verše, přečteme oddíl od sedmého do dvanáctého verše. 

Jednota církve to je dnes velmi populární téma. Ale není to jenom věc současnosti – úsilí o jednotu – ale nakonec vždy především o tu formální, můžeme vidět v průběhu celých církevních dějin. Formální jednota je pak často prosazována na úkor duchovní jednoty, která je založená na pravdě Božího slova.

A to je problém úsilí o jednotu i v současnosti. Mnozí vám řeknou, že to nejdůležitější je láska a Boží slovo musí jít až na druhé místo. Co se ale stane, když to takto uděláme? Ztratíme Boží slovo! Dříve nebo později k tomu dojde – stačí se podívat do historie církve. Tam, kde nastal tento proces – a nastal mnohokrát v průběhu posledních dvou tisíc let – tam vždycky skončil stejně. Nemáme žádný případ, který by ukazoval něco jiného. Dejte Písmo na druhé místo a ztratíte všechno.

Dnešní text ale není o jednotě církve. Je o mnohem širší jednotě – je o jednotě všeho. Desátý verš je o vyvýšenosti Krista, o Jeho nadřazenosti nade vším, je o Jeho prvenství ve všem, je o Jeho velikosti, o Jeho slávě. Ukazuje nám, že Kristus (a my uvidíme – a v listu Efezským je to zdůrazněno – že spolu s Kristem je to také Jeho nevěsta, církev), je Božím plánem číslo jedna. Vyvýšit Krista a učinit ho Hlavou všeho je věčným Božím záměrem, plánem, který Bůh měl již před stvořením světa a který se nám rozhodl odhalit. Vykoupení z verše sedm je významným krokem k naplnění tohoto plánu.

Podíváme se dnes společně na tři věci, které nacházíme v našem textu. Jednak uvidíme nepohnutelnost Božího plánu, dále se podíváme na dokonalost tohoto plánu a nakonec na cíl Božího plánu. Pojďme k prvnímu bodu:

I. Nepohnutelnost Božího plánu

Mluvíme o Božím plánu. Minule jsme si řekli o Boží vůli a ukázali jsme si, že musíme rozlišit mezi dvěma druhy Boží vůli: Jednak jde o svrchovanou Boží vůli – to je ta, která se vždy a za všech okolností uskuteční a jejíž rámec nám v hrubých obrysech, nikoliv v detailech, zjevuje Boží slovo. Tuto vůli vždy a za všech okolností naplňujeme a nelze se jí vzepřít. Vedle ní je tady přikázaná Boží vůle – to je to, co Bůh přikazuje ve svém Slově. To je to, co máme dělat a to, čemu se tak často vzpíráme. Bůh nám zjevil svůj plán, svou vůli. To, o čem je řeč na tomto místě, je ona svrchovaná Boží vůle – to je plán, který nám Bůh odhalil. Tento plán je nepohnutelný. Podívejte se do našeho textu, jakými slovy nás Bůh ujišťuje o neměnnosti Jeho plánu.

A. Předsevzal si (v. 9)

Bůh si předsevzal. Toto sloveso je svázáno se slovy „přivede k jednotě“, doslova „sjednotí pod jednu hlavu“. Vychází to z toho, co je řečeno v devátém verši – že Bůh odhalil svou vůli, svůj záměr, své rozhodnutí, ale směřuje to k plánu, k ekonomii, ke správě – v níž sjednotí všechno pod vládu Krista.

Bůh učinil rozhodnutí, předsevzal si. To je Boží závazek. Bůh se zavázal sám v sobě a sám při sobě. Už toto samo je naprosto dostatečné. Jestliže se Bůh zavázal sám v sobě, jestliže si předsevzal, potom svůj závazek také splní. Bůh není jako člověk se svým předsevzetím. Znáte to – typická novoroční předsevzetí… Kde a kdy končí? Obvykle velmi brzo. Ale Bůh není jako my. On je věrný – a to na prvním místě znamená, že je věrný sám sobě. Nikdy neuhne. Bůh nikdy nelže, v Bohu není žádná záludnost, temnota, dokonce ani stín. Takže to, co si předsevzal, také naplní.

B. Naplánoval

Přesto Boží slovo zdůrazňuje Boží naplnění dalším slovem – v ekumenickém překladu máme výraz „podle svého plánu“. V originále je tam slovo, které známe dobře z našeho vlastního slovníku – je tam slovo OIKONOMIA – ekonomie.

U tohoto slova bychom se měli na chvilku zastavit, protože toto slovo má v Písmu trochu jiný význam, než jak mu obvykle rozumíme dnes. V Novém zákoně je toto slovo jenom osmkrát a překládá se hned několika výrazy. Nejčastěji znamená správcovství nebo správu, tedy to, co dělá správce. Tak je to například v Lk 16, kde je příběh o nepoctivém správci nebo v 1K 9,17, kde čteme:

• 1 Korintským 9:16-17 Nemohu se chlubit tím, že kážu evangelium; nemohu jinak, běda mně, kdybych nekázal. Kdybych to činil ze své vůle, mám nárok na odměnu; jestliže jsem byl povolán, plním svěřený úkol.

Ten svěřený úkol je OIKONOMIA.

Na dalších čtyřech místech (2x Ef, 1x Ko, 1x 1Tm) se potom toto slovo překládá slovem plán nebo záměr. Tak je to v našem případě.

• Efezským 3:2 Slyšeli jste přece o milosti, kterou mi Bůh podle svého plánu udělil kvůli vám…

Na místech jako je toto, znamená OIKONOMIA Boží plán – plán spásy, vedení ke spáse, Boží spasitelný záměr. Takže nám dává smysl ekumenický překlad, kde je napsáno, že si Bůh předsevzal podle svého plánu.

To slovo přináší další ohromnou jistotu. Všimněte si – je tady předsevzetí, je tady také plán, to znamená, že tady jsou konkrétní kroky, je tu vyznačená cesta. Nejsme ponecháni napospas sami sobě, svým dohadům, smyšlenkám, pocitům. Je tady Boží plán, podle kterého se vše děje. Je zde předsevzetí, a je tady i plán, ale musí tu být ještě síla, která tento plán:

C. Vykoná!

A tak to je! O velikosti této moci budeme číst v závěru první kapitoly:

• Efezským 1:20 Sílu svého mocného působení prokázal přece na Kristu: Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích…

Ale i z našeho verše vidíme, že Bůh svůj plán dokoná. Mluví o tom s absolutní jistotou a slovy, která jsem teď rozebral, chce tuto jistotu zdůraznit.

Na tomto místě si musíme položit otázku, proč Bůh chce, abychom rozuměli tomu, že Jeho plán je naprosto jistý? Proč Pavel takto zdůraznil tyto věci Efezským? Myslím, že odpověď je jednoduchá a směřuje nejen k efezským křesťanům, ale přímo k nám – Pavel na tomto místě ukazuje, jak velký je náš Bůh. Chce, abychom viděli velikého, mocného a slavného Boha. Pavel nepíše: „Bůh je všemohoucí“, ale říká: „Náš Bůh se rozhodl, předsevzal si, připravil plán a tento plán také naplní.“ To je jeho popis Boží moci. Mohli bychom to říci také jinak – například jako žalmista:

• Žalm 135:6 Všechno, co Hospodin chce, to činí na nebesích i na zemi, v mořích i ve všech propastných tůních.

Pojďme dál a podívejme se na to, co se z našeho textu dozvídáme o:

II. Dokonalost Božího plánu

Apoštol Pavel popisuje Boží plán těmi nejvznešenějšími slovy. Už jsme si několikrát řekli, že tento úvod do listu Efezským je jako symfonie. Je to jako mohutné burácení velkého orchestru, je to strhující proud, který vás vtáhne svou silou a nutí vás, abyste se nechali unášet a vést – tento proud Božího slova vás táhne k nebeským výšinám, přitahuje nás k Božímu trůnu, abychom před Božím majestátem stáli v úžasu a bázni a naše srdce aby byla proměněna už jenom tou skutečností, jak veliký je nás Bůh.

Devátý a desátý verš ukazují velikost Boží moci, která je zde popsaná v kontextu Božího plánu. Ale nejenom to – odhalují nám také mnoho věcí o tomto Božím plánu. Tento plán je naprosto dokonalý – musí takový být – je to Boží plán a Bůh neplánuje nějaké zmetky. Bůh nedělá záložní plány, kdyby náhodou plán „A“ selhal, aby nasadil plán „B“. Nic takového. Bůh má vždycky jenom plán „A“. A my si můžeme být naprosto jistí, že to je vždy ze všech variant to nejlepší. O Božím plánu je zde kromě toho napsáno, že přijde:

A. Ve správný čas

Doslova tady čteme „v plnosti časů“ – podtrhuji dlouhé „ů“ na konci.

Jedná se tedy o plurál. Co to znamená? Jak si máme představit plnost časů?

Podobná slova použil Pavel na jiném místě:

• Galatským 4:4 Když se však naplnil stanovený čas [když přišla plnost času - ČSP], poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu…

Na tomto místě se mluví o určitém vyvrcholení dějin – došlo k události, ke které směřoval celý Starý zákon. Došlo k tomu, k čemu nedošlo nikdy předtím – Bůh se stal člověkem a vykoupil padlé lidstvo. Boží syn se narodil jako člověk Ježíš a stal se Kristem, tedy Spasitelem a Králem. Toto je skutečně událost, která rozlomila dějiny vedví. Doba zaslíbení a doba naplnění. Doba očekávání a doba příchodu. Doba otroctví a doba milosti.

Minulý týden jsme z 1Pt mluvili o tom, že Kristus přišel kvůli nám na konci časů (1Pt 1,20). To je přesně ten okamžik. Od příchodu Krista, od Jeho vtělení a ukřižování už mluvíme o poslední době, o posledním čase, apoštol Jan dokonce říká, že přišla poslední hodina. Oč to tedy mluví apoštol Pavel, když říká, že Bůh dokoná svůj plán, až se naplní čas, v plnosti časů? O jaké plnosti je tady řeč?

Je tady ještě druhá událost zaslíbená Starým zákonem, potvrzená Novým zákonem, očekávaná od okamžiku Pánu – a to je definitivní obnova padlého stvoření, včetně padlého člověka.

• Žd 9:28 …Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých; po druhé se zjeví ne už kvůli hříchu, ale ke spáse těm, kdo ho očekávají.

Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy – to je ta první událost – Kristovo vtělení. Až přijde plnost časů, zjeví se Kristus podruhé – ke spáse těm, kdo ho očekávají. Plnost časů, o které je tady řeč, je Kristův druhý příchod, který bude znamenat dokonalou obnovu všeho padlého.

Bůh Otec si nechal přesné načasování této události zcela ve své moci, ale Boží slovo nás ujišťuje, že:

• Žd 10:37 …už jen docela krátký čas, a přijde ten, který má přijít, a neopozdí se.

Boží načasování je naprosto dokonalé. Proto může apoštol mluvit o plnosti časů. Čas se naplní, dospěje ke svému konci, skončí. Potom už žádný čas nebude, bude jenom věčnost. Boží plán je přesný a do puntíku přesně načasovaný. Apoštol Pavel k tomu v listu Římanům říká:

• Římanům 11:25-27 Abyste nespoléhali na svou vlastní moudrost, chtěl bych, bratří, abyste věděli o tomto tajemství: Část Izraele propadla zatvrzení, avšak jen do té doby, pokud nevejde plný počet pohanů. Pak bude spasen všechen Izrael, jak je psáno: ‚Přijde ze Sióna vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnost; to bude má smlouva s nimi, až sejmu jejich hříchy.‘

Ovšem dokonalost Božího plánu netkví jenom v jeho načasování, ale také:

B. Ve správném uspořádání

Tady se znovu dostáváme ke slovu OIKONOMIA, o kterém už jsme mluvili. Je to plán – a plán znamená, že každá věc má své přesné a předem určené místo. Proto je to plán. Není to chaos. Není to, jako když kocourkovští postavili krásnou radnici, ale neudělali v ní okna. A potom byli překvapení, že uvnitř není žádné světlo a chtěli v pytlích nanosit dovnitř. Kocourkov je dobrým synonymem toho, co neznamená plán. Je to opak plánu.

Plán znamená řád. Plán znamená soulad. Plán znamená harmonii. Znamená to, že každá věc ladí spolu s ostatními. Jednotlivé části zapadají do sebe a navzájem se doplňují a navazují na sebe. To je plán. To je správné uspořádání.

Právě takto je popsán Boží plán. Je to dokonalý plán, protože jeho tvůrcem je dokonalý Bůh. Nezapomněl na žádný detail. Nezapomněl by udělat okna.

• Přísloví 16:4 Hospodin učinil vše k svému cíli, i svévolníka pro zlý den.

Bůh není Bohem zmatku, ale Bohem řádu. A Jeho plán ukazuje na dokonalé uspořádání všech věcí. Boží plán je o tom, že všechny věci jsou na svém místě – jsou přesně tam, kde je chce Bůh mít, jak je tam chce Bůh mít a kdy je tam chce Bůh mít. To je dokonalé. To je Boží plán, nad kterým my můžeme jenom žasnout.

III. Cíl Božího plánu

Nyní se dostáváme k samotnému jádru desátého verše, k tomu, co je tím vlastním Božím plánem. V desátém verši je to vyjádřeno jedním slovesem v infinitivu, který je do češtiny přeložen slovy „přivede k jednotě“. Některé překlady uvádějí „přivést pod jednu hlavu“, ale význam skutečně zvláštního slova, které tam v originále je, odpovídá onomu sjednocení nebo přivedení do jednoty v Kristu. To je cíl Božího plánu – vyvýšení Ježíše Krista, sjednocení všech věcí v Něm. Toto je nejdůležitější Boží plán, který nám Bůh odhalil. Na prvním místě se to týká Krista a Jeho církve, ale náš verš jde ještě dále – jde ke všemu na nebi i na zemi.

Vyvýšení Krista je to nejdůležitější o co Bohu jde. Pokud si tohle budeme uvědomovat, zjednoduší nám to spoustu věcí a pomůže nám to vyřešit celou řadu otázek. Vyvýšení Krista, sjednocení všech věcí v Něm, je cílem celého stvoření, cílem celé historie. Všechno bylo stvořeno proto, aby byl nakonec Kristus vyvýšen, aby byl oslaven tím, že všechny věci do Něj budou zahrnuty.

Podívejme se na několik věcí, které vysvětlují toto Kristovo vyvýšení a sjednocení všeho na nebi i na zemi v Kristu. Nejprve si musíme připomenout, že:

A. Kristus je zdrojem všeho stvořeného

Kristus stvořil všechny věci – věci duchovní i tělesné, svět viditelný i neviditelný. Hmotný svět, který dobře známe a nebeský, duchovní, nehmotná svět, o němž toho víme mnohem méně. Obojí je stvořeno Kristem, je to stvořeno v Něm, skrze Něj a pro Něj. Vytvořil jak svět andělů, tak svět lidí. Jinými slovy – všechny věci, jak na zemi, tak v nebesích, mají svůj původ u Krista a závisí na Něm. Paralelní pasáž Písma nacházíme v listu v listu Koloským, kde čteme:

• Koloským 1:17 On předchází všechno, všechno v něm spočívá,

Ježíš Kristus má přednost přede vším a není závislý na ničem, ale všechno závisí na Něm, všechno spočívá v Něm. Ale nejen to:

B. Kristus již je hlavou všeho stvoření

Znovu v listu Koloským čteme:

• Koloským 1:18 On jest hlavou těla – totiž církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých – takže je to on, jenž má prvenství ve všem.

Hlava jednoduše znamená autoritu, vládu, řízení. Zde je řeč o církvi, která je tělem Ježíše Krista. Církev je cele podřízená Kristu. Je tady řeč také o zmrtvýchvstání Krista – je prvorozený z mrtvých. Ježíš Kristus vstal z mrtvých jako první ze všech. Vstal z mrtvých jako ten, kdo překonal smrt, takže smrt již nad Ním nepanuje a tak se stal počátkem zmrtvýchvstání. Má prvenství úplně ve všem. Církev také spojuje tělesný a duchovní element. Kristus je hlavou církve, těla, které je fyzické a zároveň cele duchovní.

• Efezským 1:22 ‚Všechno podrobil pod jeho nohy‘ a ustanovil jej svrchovanou hlavou církve…

Kromě toho o Kristu je také řečeno, že:

• Koloským 2:10 On je hlavou všech mocností a sil.

Je jejich autoritou a Jemu jsou podřízeny. Je mu dána veškerá moc na nebi i na zemi (Mt 28,18). Pán vládne nad duchovním i fyzickým světem. Již nyní se nic nevymyká Jeho vládě a až se naplní čas, bude všechno přivedeno ke:

C. Sjednocení v Kristu

Před námi se objevuje otázka – co to znamená toto sjednocení? Všimněte si toho, že spojení „v Něm“, „do Něj“, „skrze Něj“ tvoří refrén celé první kapitoly listu Efezským. Na konci třetí kapitoly Efezským je chvála Bohu, který všechny věci dělá ke své slávě, a čteme tam:

• Efezským 3:20-21 Tomu pak, který působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit, jemu samému buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši po všecka pokolení na věky věků! Amen.

Toto je část sjednocení, o němž je řeč – v církvi a v Kristu Ježíši.

Ale už jsem říkal, že nejde jen o církev – jde o celé stvoření. Proto jsme si připomněli, že Kristus je zdrojem, počátkem všeho a hlavou všeho. A musíme si připomenout ještě jednu věc – dosud je tady stvoření, které je vzpouře proti Bohu, tedy stvoření, které s Bohem nemůže být v jednotě.

Celé stvoření se vzdálilo svému Stvořiteli. Satan se ve své pýše chtěl rovnat svému Tvůrci. Byl smeten, a strhl s sebou třetinu nebeského zástupu.

Ovšem andělská vzpoura se ale neomezila jenom na nebe, ale satan v podobě hada svedl Evu a s ní i Adama, aby odepřeli poslušnost Bohu a jednali podle jeho vůle. Pýcha jim zatemnila úsudek a došlo k hříchu. Od té chvíle se každý člověk rodí jako hříšník. Ale nejenom to – došlo k porušení celého stvoření, které bylo svěřeno člověku, aby ho spravoval a staral se o něj. Hřích zasáhl stvoření na nebi i na zemi. Všechno bylo porušeno. Proto apoštol Pavel říká:

• Římanům 8:19-20 Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů. Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti.

Celé tvorstvo bylo vydáno zkáze a marnosti. V celém stvoření vládne smrt, a její zbraní je hřích. Proto celé tvorstvo potřebuje smíření a proto můžeme také říct, že celé tvorstvo bude sjednoceno v Kristu.

D. Sjednocení veškerého stvoření

• Efezským 1:10  že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu.

V originálním textu je zdůrazněno ono všechno, a potom je to rozvedeno slovy – to na nebi a to na zemi. Sjednocení se týká všeho, co jest. Tak, jako je Kristus Stvořitelem všeho, co jest, tak, jako je zdrojem všeho, co jest, tak, jako je hlavou všeho, co jest, tak jako je v Něm smířeno všechno na nebi i na zemi (Ko 1,20), právě tak to bude také sjednoceno v Kristu.

Musíme ale projít tuto kapitolu ještě jednou od začátku, protože jenom tak dobře uvidíme, co všechno je zde míněno. Ve čtvrtém verši čteme o vyvolených, kteří byli vyvoleni před stvořením světa. Ti byli předurčeni Bohem k synovství – k tomu aby oslavovali Boha a dělali mu čest. I oni byli Božími nepřáteli:

• Římanům 5:6 Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné.
• Efezským 2:4 Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy.

Byli jsme bezbožní, mrtví ve vinách a hříších, ale Kristus nás mocí svého kříže a skrze práci Ducha svatého proměnil – dal nám novou přirozenost, a s ní také víru, milost k pokání, dar synovství, zapečetění Duchem svatým, atd.

Nyní je tady nové stvoření. A až se naplní ten stanovený čas, tak bude proměněno – budou nám dána nová těla. To je chvíle, na kterou se těší příroda, která byla vydána marnosti.

Všechno staré stvoření bude vydáno plamenům společně s anděly, kteří padli, společně se všemi, kteří nejsou zapsáni v knize života.

K tomu dojde v den Kristova druhého příchodu. To je ten vrcholný okamžik. To je Boží plán. To je Boží cíl. V onen den přijde Kristus s desetitisíci svatými anděly a vezme si svou církev. V onen den bude svatba Beránkova, kdy se Kristus a Jeho nevěsta stanou jedním tělem. Spolu s církví budou do Krista zahrnuti také svatí andělé – vše, co je na nebi. Už nyní se od církve učí Boží mnohotvaré moudrosti – potom ji budou na věky chválit a oslavovat.

Nic nesvatého, nic nečistého, nic bezbožného zde nebude mít místo – to vše bude odděleno, to vše bude vybráno jako koukol z pšenice a spáleno ohněm. To, co zbyde – jak na zemi, tak v nebesích – to všechno bude navěky sjednoceno s Kristem a v Kristu.

IV. Závěr

To nás vede k samotnému závěru. Chtěl bych, abychom si řekli dvě věci – jedna je o nás a ta druhá je o Kristu. Ta první je vlastně otázkou:

A. Jsi v Kristu?

Je to otázka, kterou jsme si kladli hned v prvním verši epištoly a je to otázka, kterou si musíme klást neustále. Boží slovo nám přináší jistotu a v dnešním textu jsme viděli velikou míru jistoty – ta jistota není z nás – je to jistota velikého a věrného Boha, kterého máme.

Vedlo toho nám Bůh znovu a znovu – a dnes také tímto textem – klade stále stejnou otázku: Jsi v Kristu? Apoštol Pavel napsal Korintským křesťanům následující slova:

• 2 Korintským 13:5 Sami sebe se ptejte, zda vskutku žijete z víry, sami sebe zkoumejte. Což nechápete, že Ježíš Kristus je mezi vámi?

Na jiném místě napsal: Kdo stojíš, hleď, abys nepadl (1K 10,12). Apoštol Jan napsal křesťanům celý list, v němž je ujišťuje a utvrzuje ve víře, ale zároveň také nastavuje jejich víře zrcadlo, aby si uvědomili, zda je to skutečně pravá víra.

Jak je to s vámi, moji milí? Jste v Kristu? Je to osobní otázka pro každého z nás – každý z nás se jí musí zabývat a ptát se: Jsem v Kristu? Budu konci věků sjednocen s Pánem a budu trávit věčnost v Jeho nádherné a svaté přítomnosti? Spoléhám se cele na Kristovo dílo na kříži? Věřím tomu, že je dostatečné, takže je schopné přenést před Boží tvář?

Pokud tomu tak je, tak se radujte a vzdávejte Pánu chválu za dar jeho milosti. Vyvyšujte Ho, padněte před Ním – před tím, který je:

B. Kristus je počátek i konec

On sám je středem toho všeho. Od začátku až do konce je v našem textu Kristus středem. On je vrcholem, je vyvrcholením všeho, co kdy bylo, je a bude. Skrze Něho, v Něm, skrze Jeho oběť… V Něm bylo stvořeno všechno, co jest. On je hlavou toho všeho. V Něm bude sjednoceno všechno – to na nebi i to na zemi. V poslední knize Bible čteme o Kristu:

• Zjevení Janovo 22:13 Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec.

Od začátku až do konce jde o Krista. Proto o Něm prorok mluví jako o úhelném kameni – je to skutečně klíč. Proto může Pán říci, že veškerá Písma mluví o Něm, proto může otevřít Písma a vykládat učedníkům od Mojžíše, přes proroky všechno, co se vztahuje na Něj.

Je skutečně klíčem, bez Něj se nedostaneme nikam dál. Bez Krista, který je vrcholem všeho, nemá nic smysl.

Nám nezbývá, než mu vzdát chválu a radovat se z Jeho velikosti a z toho, že nám odhaluje tyto vzácné a ohromná pravdy o sobě.

Amen.