Jednota křesťanů není volba (J 17,20-26)

Podmínky pro jednotu křesťanů

Jaroslav Kernal, Kladno 20. května 2007

Jsem moc rád, že opět mohu být mezi vámi a že máme vzácnou příležitost společně uctívat Pána skrze Jeho Slovo. Je to nádherné, když věřící otevírají Boží Slovo a sytí se z něj. A je to o to mocnější, když to nedělají pouze v neděli, ale když je nedělní společné shromáždění takovým vyvrcholením našeho každodenního chození s Pánem a přebývání v Jeho Slově.

Máme dnes před sebou samotný závěr Ježíšovy modlitby - velké a mocné modlitby. Mohli bychom v této modlitbě strávit mnoho hodin a věřím, že bychom stejně nevyčerpali její hloubku a nenasytili se její nádherou a mocí. Chceme ovšem projít Janovým evangeliem a tak se dnes budeme soustředit z Ježíšovy modlitby na to, co z ní tolik čiší a tryská. Jedna z hlavních věcí, za které se Ježíš modlil, je jednota křesťanů. A to je hlavní věc, o které dnes budeme společně mluvit.

Každý rok se v Praze pod záštitou bývalého prezidenta, občana Václava Havla koná Fórum 2000 - místo, kde se setkávají nejvlivnější osobnosti světa - politického, kulturního a náboženského. Součástí tohoto setkání je bohoslužba, která je společná pro všechny - pro křesťany, buddhisty, muslimy, židy. A každý rok vidíme představitele českých církví, kteří se podílejí na této akci. Stávají se tak součástí velkého tzv. ekumenického hnutí.

Mezi křesťany dnes existuje veliký trend - spojovat se dohromady s dalšími. Budovat jednotu - spojovat, nebýt kontroverzní, všechno pěkně uhladit a dát do jednoho pytle. A tak jsme mohli před časem vidět papeže, jak se modlí společně s buddhisty nebo později s muslimy. Vidíme, jak se křesťané ve jménu jednoty spojují a nepřemýšlejí, jestli je to správné či nikoliv. Je na tom něco špatného usilovat o jednotu? Vždyť i Ježíši jde o jednotu!

Podívejme se nyní společně do 17. kapitoly Janova evangelia. Přečteme si celou tuto Ježíšovu modlitbu. Otevřete si prosím své Bible a sledujte spolu se mnou text Božího Slova.

Dostali jsme se k závěru Ježíšovy modlitby. Ježíš se nyní soustředí na učedníky, kteří uvěří skrze svědectví apoštolů. V této se modlitbě se Ježíš modlí i za nás. Ježíš tu otevírá nebeské konto a z tohoto konta čerpáme dnes i my.

Tím, co tolik vystupuje v této modlitbě do popředí, je jednota křesťanů. Ježíš se tu modlí za jednotu křesťanů. A to je úžasná věc. Ale abychom mohli praktikovat tuto jednotu, potřebujeme pochopit, co tím Ježíš myslí.

Toto není jediné místo v Bibli, které mluví o jednotě věřících. Např. v listu Filipským čteme: Mějte stejný ohled ke všem, stejnou lásku. Ať jste jako jedna duše a máte jednu mysl. Buďte jednotní, nerozdělení. Buďte jedním tělem.

My jsme jedno Tělo Kristovo. Není žádné jiné.

• Galatským 3,28 Nejde už o to, kdo je Žid nebo Řek, otrok nebo svobodný, muž nebo žena - všichni jste jedno v Kristu Ježíši.

Všichni jsme jedno - v Kristu. V listu Efezským, apoštol Pavel popisuje znovu Jednotu Ducha - ve 4. kapitole - jedno tělo, jeden Duch, jedna církev.

Možná ale řeknete - no jo, oni to měli jednoduché. Tehdy nebyly žádné jiné církve, oni nemuseli zápasit s tím, co my. Jim se to zachovávala jednota Ducha. S takovými věcmi ovšem nemohu vůbec souhlasit. Jsem přesvědčen - alespoň co se týče křesťanů v naší zemi, že je to přesně naopak. Pro nás by mělo být zachovávat jednotu křesťanů mnohem snazší. Ovšem k tomu, abychom to mohli dělat, potřebujeme zjistit některé důležité údaje, které souvisí s jednotou.

Jsou to čtyři údaje a my potřebujeme dobře porozumět těmto věcem, abychom nemíchali jablka a hrušky a nevydávali je za totéž. Jedná se o to, 1. komu je určena jednota, 2. jaký je základ této jednoty, 3. jak můžeme tuto jednotu budovat a 4. v jakém prostředí se tato jednota buduje.

Podívejme se nyní do našeho textu, protože v prvním verši našeho oddílu - ve verši 20, nacházíme odpověď na první bod.

Komu je tedy určená tato jednota?

• 20 Neprosím ale jen za ně. Prosím i za ty, kteří ve mě uvěří skrze jejich slovo.

Ježíš se v modlitbě zaměřuje na všechny věřící a rozšiřuje rámec své modlitby. Ježíš se modlil za svých jedenáct učedníků, ale Jeho srdce i vize míří mnohem dál. Modlil se za ty, kteří uvěří díky svědectví těchto učedníků. Modlil se za nás.

Kromě jiného to ukazuje na to, že to největší selhání učedníků, když opustili svého Mistra, bylo pouze dočasné. Budou zde další lidé, kteří od nich uslyší o Ježíši a uvěří v Něj skrze jejich svědectví. Ježíš jde na kříž s vědomím toho, že Jeho dílo nepřijde vniveč. Nevkládá nějaké „liché naděje“ do svých učedníků, ale ví, jak to bude dál, protože On je zachovává, protože On je dobrý pastýř, který neztratí ani jedinou ze svých ovcí. Ježíš ví, že ti, kdo jsou jeho učedníci, nebudou neplodní, ale ponesou ovoce.

Vidíme tedy, že když se Ježíš modlí za jednotu, vztahuje ji jednoznačně ke svým učedníkům. Opravdovou jednotu mohou budovat pouze znovuzrození lidé.

Můžeme nějak charakterizovat Ježíšovy učedníky? Podívejme se na několik míst z Janova evangelia a ukažme si hlavní znaky učedníků, zmíněné v těchto kapitolách. Když budeme tyto věci procházet, pokládejme si otázku - platí tato věc o mně? Jsem Kristovým učedníkem nebo si na to jenom hraju? Žiji takto z lásky ke Kristu?

• Jan 13,34-35 Dávám vám nové přikázání: Milujte jedni druhé. Milujte jedni druhé, jako jsem já miloval vás. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, když budete mít lásku jedni k druhým."

Podle čeho lidé poznají učedníky Ježíše? Podle toho, že říkají, že jsou učedníci? Podle toho, že chodí do církve? Podle toho, že jsou pokřtění? NE! Poznají je podle toho, jak žijí. Poznají je podle vzájemné lásky.

• Jan 14,15-16 "Jestliže mě milujete, zachovávejte má přikázání. Já pak požádám Otce a dá vám jiného Utěšitele, který s vámi zůstane na věky.
• Jan 14,21 Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován mým Otcem a já ho budu milovat a dám se mu poznat."
• Jan 14,23-24 Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo; můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a budeme žít s ním. Kdo mě nemiluje, nezachová moje slova. A slovo, které slyšíte, není mé, ale Toho, který mě poslal, Otcovo.

Tady je další důležitý znak opravdových učedníků. To jsou ti, kdo přijali Ducha Svatého. Jak to poznáme, že jsme přijali Ducha? Jednak je to subjektivní záležitost, protože Duch svatý dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. Potom je to vnější svědectví a to, že rosteme v poznání Pána a jeho slova. A nakonec je to objektivní věc - totiž, že ve víře přijímáme to, co říká Bůh ve svém Slově. A tato skutečnost nezůstává neviditelná.

• Jan 15,5 Já jsem vinná réva a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce; beze mě nedokážete nic.
• Jan 15,8 Když ponesete hojné ovoce, bude tím oslaven můj Otec a budete moji učedníci.

Život z Božího Ducha je životem plným ovoce. Jaké to je ovoce? Je to ovoce života, lásky a je to ovoce našich úst:

• Jan 15,27 A vy také vydávejte svědectví, protože jste od počátku se mnou.

Opravdu nádherný a komplexní je popis křesťana v 17. kapitole.

• Jan 17,6-8 Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a dal jsi je mně. Zachovali tvé slovo a nyní poznali, že všechno, co jsi mi dal, pochází od tebe. Slova, jež jsi mi svěřil, jsem předal jim a oni je přijali. Skutečně poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že jsi mě poslal.

Křesťan je tedy člověk, který zná Ježíše a zachovává Jeho Slovo, přijímá ho s radostí a roste v poznání Pána.

Pokud to nějak shrneme, kdo je tedy křesťan, kterého popisuje Boží Slovo? To je člověk, který skrze Ducha Svatého zná Ježíše a poznává ho stále víc a zachovává Jeho Slovo ve dvou důležitých oblastech: ve svém jednání - je to jednání lásky k druhým a ve svém mluvení - to je vydávání svědectví o Ježíši. Právě za tyto lidi se Ježíš modlí:

• 21 Ať jsou všichni jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě; ať jsou i oni jedno v nás, aby svět uvěřil, že jsi mě poslal.

Jenom pro lidi, o kterých jsme mluvili, je možná tato duchovní jednota. Jenom tito lidé jsou jednotní. Ježíš se modlí za tuto jednotu mezi všemi věřícími. A chci to zdůraznit - tato jednota je možná jenom mezi opravdovými věřícími. Není možná pro ty, kdo nejsou věřící, není možná mezi křesťany a lidmi z jiných náboženství, není možná mezi křesťany a buddhisty nebo ateisty. Není možná ani pro ty, kdo si říkají křesťané a nejsou jimi.

Nesnažme se vytvořit nebo budovat společenství nebo jednotu s těmi, kdo nejsou křesťané. Takové úsilí je předem odsouzené k nezdaru. Používejme Boží Slovo k tomu, abychom rozuměli, s kým máme budovat jednotu a s kým ne. Ať je pro nás Písmo tím měřítkem, které bude rozhodovat o našem životě.

Základ opravdové jednoty

Ježíš se tu modlí za jednotu svých učedníků. Ježíš ve své modlitbě vidí ten obrovský zástup před Božím trůnem ze všech národů, ras, jazyků, společenských vrstev - a modlí se za to, aby překonali rozdíly, z nichž pocházejí a porozuměli své jednotě, která je založená na Něm.

Ježíš se nemodlí za uniformitu nebo institucionální jednotu mezi věřícími, ale za osobní aktivní jednotu, která společně svou rozmanitostí obohacuje církev.

Zatímco uniformita hledá jednotu mezi jablkem a hruškou, což ale to nejde, jednota způsobená Duchem Svatým spojuje rozmanité v lásce. Zatímco instituční jednota (což je často spíše uniformita) chce spojovat na základě nějakých vnějších věcí, takže není vypůsobená Duchem Svatým, Ježíš hledá jednotu srdcí naplněných Duchem Svatým.

Musíme se spolehnout na to, že tato modlitba se naplnila a že církev je jednotná. Naše selhání je v tom, že nedostatečně rozumíme této pravdě a nežijeme v ní.

Základ naší jednoty je stejný, jako je základ jednoty mezi Otcem a Synem - rovnost osob. My všichni jsme díky kříži postaveni na stejný základ. Vzorem naší jednoty je jednota Boží Trojice. To je taková jednota, která dovoluje rozdílnost osob, ale zachovává stejný základ.

• Filipským 2,6 Způsobem bytí byl roven Bohu, na této rovnosti ale netrval.

Ježíšova modlitba za jednotu však směřuje ještě dál. Duchovní jednota křesťanů ukazuje na církev, která reprezentuje Ježíše ve světě. Výsledkem jednoty křesťanů je mocné svědectví o Ježíši. Aby svět poznal, že jsi mě poslal.

• 22 Dal jsem jim slávu, kterou jsi dal mně, aby byli jedno, jako jsme jedno my.

Ježíš se modlí za to, aby církev byla charakteristická slávou. Těm, kdo uvěří skrze svědectví učedníků, dává Ježíš svou slávu - slávu, kterou Otec dal Jemu.

• Jan 17,5 Nyní mě, Otče, uveď k sobě do slávy, kterou jsem u tebe měl předtím, než byl svět.

Ještě dříve než bylo cokoliv stvořeno, měl Ježíš slávu u Otce. To nám mimochodem ukazuje na to, že Kristus existoval před stvořením světa, což je v protikladu tomu, co učí některé sekty a co si myslí mnoho lidí - totiž že Kristus byl stvořenou bytostí.

Tato sláva - a to je druhá věc, které potřebujeme porozumět v otázce jednoty křesťanů, tato sláva je základem, na kterém máme stavět. Už jsme si řekli, že jednota je možná jenom mezi opravdovými křesťany. Dokonce jsme si ukázali, že mezi opravdovými křesťany je jednota realitou, kterou máme žít. A tady je základ této reality - Boží sláva, Kristova sláva.

Cílem života každého Kristova učedníka je Boží sláva. Všechno dělá k Boží slávě. Tak to říká Písmo. A jenom toto je základ, na kterém můžeme budovat jednotu.

Můžeme spolu nesouhlasit, můžeme mít různé názory, můžeme mít odlišné pohledy na některé věci v Božím Slově, ale dokud bude východiskem, základem těchto našich názorů Boží Slovo a jeho kvalitní interpretace, potom nám půjde o Boží slávu a budeme jednotní. Pokud se ovšem postavíme na jiný základ než je Slovo Boží - může to být lidské učení, tradice, kultura, teologický systém, věda, psychologie - cokoliv - potom už jde jenom o lidskou slávu a ne o slávu našeho Pána a potom není možná žádná jednota.

Často je to tak, že jsou zde lidé, kteří používají stejný slovník, ale slova - jako spasení, církev, vykoupení, milost, Ježíš Kristus, nebo i Bůh - taková slova často mají úplně jiný význam. Každý mluví o něčem jiném - používají stejná slova, ale s jiným významem. A to může vypadat dobře, ale jen do chvíle, než začnete pátrat po významu jednotlivých slov. Proto si všimněte, že jedním ze znaků současné ekumény je úporné úsilí nerozdělovat se na významu, nesnažit se slova nějak definovat, ale naopak - hledat, co nás spojuje. To je úrodná půda pro každé falešné učení a falešné mesiáše. Zde musíme dávat dobrý pozor, zda Kristus, o kterém mluvíme, je skutečně Kristem, jehož zjevuje Boží Slovo:

• 2 Korintským 11:4  Když někdo přijde a zvěstuje jiného Ježíše, než jsme my zvěstovali, nebo vám nabízí jiného ducha, než jste dostali, nebo jiné evangelium, než jste přijali, klidně to snášíte! 

A tak i my stojíme před Bohem každý sám. Sám za sebe. Jenom já a Bůh. A ochota plnit Boží vůli je znakem Boží slávy v našem životě. Když církev jedná podle Boží vůle je to známka Boží slávy, která se projevuje v církvi.

A tak když máme tutéž slávu, kterou měl Syn u Otce, nezapomeňme na to, že to byla tato sláva, která se tak často projevovala pokorou, slabostí, utrpením a která byla s konečnou platností prokázána obětí na kříži.

Jak budovat jednotu?

Jak máme žít v této slávě? Znamená to, že budeme sdílet s druhými Kristovu slávu - slávu Jeho přítomnosti v našich životech. A tak naše soustředění se na Krista bude podporovat jednotu. Znamená to soustředit se na samotného Pána Ježíše.

• 23 Já v nich a ty ve mně, aby byli dokonale jedno a aby svět poznal, že jsi mě poslal a že jsi je miloval, jako jsi miloval mě.

Ježíš se modlí za jednotu v lásce. Modlí se za dokonalou jednotu svých učedníků.

Já v Tobě a Ty ve Mně - to je nekompromisní, dokonalá jednota. Jednota bez strachu nebo nátlaku. Ježíš chce jednotu lásky a společné identity v Kristu.

Všimněme si paralelní struktury ve verších 21-23:

21a aby byli jedno

  21b jako ty Otče ve mně a já v Tobě

    21c aby i oni byli jedno v nás

      21d aby svět poznal, že jsi mě poslal

22b aby byli jedno

  22c-23a jako my jsme jedno, já v nich a ty ve mně

    23b aby byli dokonale jedno

      23c aby svět poznal, že jsi mě poslal a že jsi je miloval, jako jsi miloval mě

První a druhé „aby“, vždycky ukazuje na jednotu věřících, která je v obou případech znázorněná jednotou, která existuje mezi Otcem a Synem. Třetí „aby“ vždy ukazuje na výsledný efekt této jednoty ve světě.

Nejsme tady bezdůvodně jako Ježíšovi učedníci. Byli jsme do světa posláni s určitým záměrem - zjevit světu Ježíše Krista. Slovy - naším svědectvím, skutky - naší vzájemnou láskou a konečně naší jednotou, která je založena na poznání Kristovy slávy v nás.

• Jan 17:15  Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého. 

To je smysl jednoty a to je jediná cesta, jak můžeme skutečnou křesťanskou jednotu budovat - poznávat Krista v osobním vztahu stále víc a chodit s Ním každý den.

Prostředí pro budování jednoty

• 24 Otče, chci, aby ti, jež jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, aby viděli slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval před stvořením světa.

Ježíš prosí za dovršení jednoty, což je trvalé a hluboké obecenství s Kristem. Završení tohoto obecenství přijde v okamžiku Kristova druhého příchodu.

• 1 Korintským 15,28 Až mu tedy bude všechno poddáno, pak se i sám Syn poddá Tomu, který mu všechno poddal, aby Bůh byl všechno ve všem.

Toto je zaslíbení společenství s Ním, jehož naplněním si můžeme být naprosto jistí.

Všimněme si několika výrazů, které nám pomáhají pochopit prostředí jednoty nyní - před Kristovým příchodem.

Sláva, spravedlnost, poznání, láska.

Jsou tady dvě věci, které tvoří prostředí křesťanské jednoty - pravda a v následujících verších je to láska.

Jako nelze veslovat v člunu s jedním veslem - to se budete točit stále dokola, tak také nelze oddělit lásku od pravdy. Láska může vyrůstat jenom z pravdy a pravda se může projevovat jenom v lásce. Láska bez pravdy je opičí láskou, falešnou láskou a pravda bez lásky je soudem, tvrdým zlým a lživým odsouzením.

Ježíš silně touží a modlí se za to, aby jeho učedníci byli pevní, posvěcení a jednotní. Sdílíme stejnou touhu? Nebo naše touhy odpovídají více světu než Ježíšovu srdci? Za co se modlíme?

• 25-26 Spravedlivý Otče, svět tě nezná, ale já tě znám. Tito poznali, že jsi mě poslal, a já jsem jim dal poznat tvé jméno a ještě dám, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a já v nich."

Tady je takřka triumfální závěr Ježíšovy modlitby. Tak jak se Ježíš blíží ke kříži, je stále více plný jistoty a vítězství. Bitva je ještě před ním, ale On jde vpřed jako přemožitel. Ježíšova mysl nebyla sevřena zmatkem nebo strachem.

Modlitba je uzavřena velikým tajemstvím křesťanského života - Ježíš a Jeho láska přebývá ve věřících. Ježíš opouští své učedníky, ale nenechává je samotné. Místo sebe jim posílá svého Ducha a skrze tohoto Ducha bude přebývat v učednících navěky.

Proč jsem na začátku říkal, že by pro nás mělo být snazší zachovávat jednotu křesťanů? Je to proto, že jako křesťané jsme přijali Ducha Svatého, který nás uvádí do veškeré pravdy a proto, že máme Boží Slovo, které je pravdou. K opravdové jednotě nám tedy stačí soustředit se na to, co je hlavním tématem Božího Slova - a to je vtělené Boží Slovo, Boží Syn, Pán Ježíš Kristus a jednat podle Slova - zachovávat ho. A na tom není nic těžkého ani komplikovaného.

Tak se bude projevovat Boží sláva v nás. Tento Ježíšův dar slávy věřícím vede k jejich jednotě, jejímž konečným výsledkem je konfrontace světa s tím, kdo je to Ježíš. Jsme těmi, jimž jde o Boží slávu v našich životech?

Když to shrneme

Žiješ a jednáš vždy:

• s vědomím, že bez Krista je člověk (každý kolem tebe) navždy ztracen?
• s ohledem na šíření a růst Božího království nebo tak, abys „přežil“?
• s pocitem větší „čistoty“ a „svatosti“ než nevěřící kolem nebo s vědomím toho, že jsi hříšník zachráněný milostí Boží?
• se strachem z nesouhlasu a odmítnutí nebo laskavě a nekompromisně říkáš pravdu?
• chceme jenom vydržet další den, přežít do další neděle nebo aktivně pracujeme na šíření a růstu Božího království?

Chci vás povzbudit - nebojte se být upřímní v odpovědích na tyto otázky. Pravda je taková, že my sami nikdy nedokážeme žít křesťanský život. To je nad naše síly. My sami nikdy nedokážeme milovat druhé a budovat jednotu v lásce. Je totiž jenom jediný, který to dokáže a to je Ježíš. Ale On žije v nás a On to udělá právě ve tvém i v mém životě.

Církev je jednotná, když poznává pravdu, roste v lásce a žije pro Boží slávu.

Jaká jsou kritéria pro jednotu mezi církvemi?

Láska - musí se projevovat ke všem. Příští týden uvidíme, jak Ježíš prokázal svou lásku nepřátelům!!! Neměla by být o to více zjevná mezi opravdovými bratry v Kristu?

Pravda - v dnešní době velice důležitá. Mnozí se dnes urážejí nad pravdou a staví ji do protikladu k lásce. Ale láska a pravda se nevylučují. Je to právě naopak. Láska s pravdou musí jít ruku v ruce, jinak přestávají být láskou a pravdou.

• Efezským 4:15  Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. 

Nebeský Otče. Stojíme v úžasu před Tvým dílem spásy. Děkujeme Ti, že jsi všechno dokonale připravil, abychom mohli žít jako svědkové o Tvém Synu. Toužíme po tom, žít jako Tvoji svědkové, jednotní v lásce a poznání Tebe, zakotvení v pravdě. Dej nám k tomu svou moudrost i sílu. Amen.

• Jan 13,34-35 Dávám vám nové přikázání: Milujte jedni druhé. Milujte jedni druhé, jako jsem já miloval vás. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, když budete mít lásku jedni k druhým.Cílem života každého Kristova učedníka je Boží sláva. Všechno dělá k Boží slávě. Tak to říká Písmo. A jenom toto je základ, na kterém můžeme budovat jednotu. Často je to tak, že jsou zde lidé, kteří používají stejný slovník, ale slova - jako spasení, církev, vykoupení, milost, Ježíš Kristus, nebo i Bůh - taková slova často mají úplně jiný význam. Každý mluví o něčem jiném - používají stejná slova, ale s jiným významem. A to může vypadat dobře, ale jen do chvíle, než začnete pátrat po významu jednotlivých slov. Proto si všimněte, že jedním ze znaků současné ekumény je úporné úsilí nerozdělovat se na významu, nesnažit se slova nějak definovat, ale naopak - hledat, co nás spojuje. To je úrodná půda pro každé falešné učení a falešné mesiáše. Zde musíme dávat dobrý pozor, zda Kristus, o kterém mluvíme, je skutečně Kristem, jehož zjevuje Boží Slovo: