Jazyk života (Fp 4,1-9)

Radujte se v Pánu!

Jarda Kernal, Ústí nad Labem, 3. dubna 2005

Když jsem dělal autoškolu, tak jsem se musel naučit mnoho věcí. Byla to tlustá kniha teorie. Ale abych udělal závěrečné zkoušky, musel jsem také prokázat, že umím jezdit autem a řešit dopravní situace.

V mnohém mi to připomíná křesťanský život. Scházíme se, abychom společně oslavovali Pána Boha a abychom se učili z Jeho Slova. Ale to nestačí. Nesmí se nám stát – jako mnoha lidem – že přijdeme domů a nebudeme vědět, proč jsme byli společně s Božím lidem a co jsme dělali, slyšeli, přijali. Potřebujeme hned uvádět do života – prokazovat to naše umění, žít křesťanský život. Je mnoho lidí, kteří o době tvrdí, že jsou křesťané, ale jejich život se v ničem neodlišuje od životů jiných lidí.

2 Prosím Euodii a prosím Syntychu, aby stejně smýšlely v Pánu.

Euodie a Syntyché byly ženy, které patřily do církve ve Filipis. Pavel nepokládá za důležité informovat nás o podstatě jejich sporu, ale muselo to být něco, čím byly obě ženy známé. Pavel je každou zvlášť napomíná. Dělá to prostřednictvím svého bratra. Řeší problém obou žen. Jestliže Pavel ve vězení věděl o jejich sporu, muselo to být něco, co bylo zjevné a známé všem. A Pavel je napomíná a vede je k jednotě v Pánu. Vede je ke stejnému smýšlení, podobně jako celou filipskou církev (Fp 2,2). Vede je k tomu, aby přijaly jedna druhou, aby přijaly pohled na tu druhou tak, jak jsou – bez poznámek a předsudků, aby jedna druhou přijala jako sestru v Pánu, aby se přijaly tak, jako Pavel přijímá filipské v 4,1 Proto, moji milovaní a vytoužení bratři, moje radosti a koruno, takto stůjte v Pánu, milovaní.

Vidíme, že když budou tyto sestry chodit v Pánu, tak problém bude vyřešen. Zjevně tyto dvě sestry nebyly a ani nechtěly zůstat samy. Na jedné straně to bylo to, co způsobovalo problém, na druhé straně to bylo to, díky čemu mohl být problém vyřešen. Jsou věřící, kteří když de dostanou do sporu s druhými, tak odcházejí ze sboru (a často potom odcházejí úplně od Boha), nebo vytvářejí frakce v rámci sboru, kdy se možná pozdraví s tím druhým ale se zaťatými zuby a často tímto svým postojem strhávají další. Taková církev je potom rozdělená a lidé právem ukazují na pokrytectví uvnitř takové církve.

Proč něco takového vzniká? Co se skrývalo za sporem Euódie a Syntyché? Neznáme konkrétní věci, ale můžeme tu mluvit o pýše, sobectví, soběstřednosti, možná žárlivosti na úspěch ve službě té druhé, hádky, spory o nějaké věci, …

• Římanům 12,16 Mějte porozumění jeden pro druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním službám. Nespoléhejte na svou vlastní chytrost.
• 1 Korintským 1,10-11 Prosím vás, bratří, pro jméno našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni byli svorni a neměli mezi sebou roztržky, nýbrž abyste dosáhli plné jednoty smýšlení i přesvědčení. Dověděl jsem se totiž o vás z domu Chloé, bratří, že jsou mezi vámi spory.

Na tomto místě chci udělat jednu velmi důležitou poznámku. Pavel byl často informován druhými o problémech dalších lidí, tak jak to vyžadovaly okolnosti, ale nikdy to nenazýval pomluvami ani to nedával jako příklad pomluv.

Praxe často vypadá tak, že když někdo přijde s nějakým problémem druhých lidí, tak čelí reálnému obvinění z pomluv. Ale v Písmo nenalezneme úplnou podporu tohoto názoru. Je správné a biblické dovolit vedoucím, aby věděli o tom, jak pokračuje nějaký problém nebo pokud má někdo nějaký zvláštní problém.

Musím ale poznamenat, že problémy, které řešil Pavel, byly problémy skutečné nikoliv imaginární.

A ještě jedna poznámka – Pavel vždy jmenuje zdroj svých informací. Nenaslouchá anonymním slovům nebo stížnostem, které nemají svůj původ v doložitelných věcech. Naopak – jestliže někdo přináší nepodložené informace, tak ho napomíná. Jestliže ale budeme mlčet o věcech, které mohou poškodit naše bratry a sestry, nebo ublížit tělu Kristovu, potom bude Bůh jednat především s námi – na to vemte jed.

3 A žádám i tebe, věrný spojenče, pomáhej jim. Ony přece spolu se mnou bojovaly v evangeliu, a také s Klementem a s mými ostatními spolupracovníky, jejichž jména jsou v knize života.

Ženy hrály v Pavlově službě důležitou roli. Zde byly dvě, které měly problém a jejichž služba tím byla ohrožena. Proto Pavel řeší tento problém. Nepřechází ho. Chce, aby obě ženy mohly dále kvalitně a účinně sloužit.

Euodie a Syntyché nebyly jedinými ženami v rané církvi. Další ženy byly např.: Apfie (Fm 2), Lydie (Sk 16, 13-40), Marie z Říma (Ř 16,6), Nymfa (Ko 4,15), Persida (Ř 16,12), Foébé (Ř,16,1-2), Priscilla (Sk 18, 1-28;Ř 16,3; 1K 16,19; 2 Tm 4,19), Tryfaina (Ř 16,12), Tryfósa (Ř16,12).

Podívejme se v krátkém přehledu na to, co najdeme v Písmu o ženách v rané církvi:

Modlily se (Sk 1,14), přijaly Ducha (Sk 2,17), obrátily se po kázání evangelia (Sk 2,41), církev se scházela v jejich domě (Sk 2,45-47; Ko 4,15), přijímaly pomoc (Sk 6,1-2), byly vězněny (Sk 8,3), pomáhaly potřebným (Sk 9,39), vstávaly z mrtvých (Sk 9,40), podporovaly Pavla a jeho společníky (Sk 16,15), byly osvobozovány od démonů (Sk 16,18), často byly mezi prvními obrácenými ve městě (Sk 17,34), cestovaly s Pavlem (Sk 18,18), učily druhé (Sk 18, 26), sloužily jako doručovatelky Pavlových listů (Ř 16,1), společně s muži zvěstovaly evangelium (Fp 4,3).

Pojďme ale zpět do listu Filipským.

Pavel žádá, prosí svého kamaráda, kolegu, věrného přítele, spolubojovníka v duchovním boji, aby pomohl těmto dvěma ženám, které se podílely spolu s ním na šíření evangelia. Pracovaly také s Klementem a s dalšími, jejichž jména jsou v knize života.

Je zde několik zajímavých momentů. Podívejme se na ně:

1. Pavel žádá skutečného spolupracovníka, aby pomohl těmto ženám, aby mohly znovu pokračovat v práci, protože to byly věrné služebnice, které pomáhaly Pavlovi.

2. Nevíme, proč Pavel prosí právě tohoto muže, ale je možné, že někdo jiný by neuspěl v úsilí přivést tyto ženy zpět k cíli evangelia a k ceně, kterou běžíme získat.

3. Malichernost, nebo úzkoprsost těchto žen je učinila nepoužitelnými pro Boží dílo.

4. Jednalo se o napravitelný, řešitelný problém.

5. Jakákoliv zbabělost nebo neochota vést druhé k nápravě byla pro Pavlovy „věrné spojence“ neodpustitelná.

6. Pavel pracoval s mnoha ženami v šíření evangelia – už jsme si ukázali celou řadu, ale to neznamená, že by se jednalo o starší sboru nebo o „kazatelky“.

7. Posláním církve je šíření evangelia. Je to něco, oč musíme stále usilovat.

8. Jména věřících jsou zapsaná v knize života.

4 Radujte se v Pánu vždycky; znovu říkám: Radujte se!

Pavel dal jasné instrukce svému věrnému spojenci, a nyní ukazuje církvi, jak má žít křesťanský život. Takový život, který je zaměřený na získání ceny.

Tím prvním, k čemu nás Pavel vyzývá je potřeba radovat se. Slovo radujte se je v obou případech rozkazem. Vzpomeňme si na to, že Pavel píše z vězení a že se raduje (v 5 verších se toto slovo vyskytuje 9x v listu Filipským – 1,8; 2,17-18; 3,1 a 4,4). My nejsme ve vězení, takže v čem je problém? Jaká bude naše výmluva?

Pavel na nás nepůsobí takovým dojmem, že by jeho radost byla výsledkem nějaké dobré chvíle nebo toho, že se nějaký čas má dobře. On říká: Radujte se v Pánu vždycky! A ukazuje na to, co je hlavním důvodem radosti – v Pánu. Ne na základě toho, co se odehrává ve vašem životě, ne podle okolností, ne podle lidí, ne podle toho, co zrovna prožíváte, ale v Pánu.

Důvodem, proč se můžeme stále radovat v Pánu je, že Pán se NIKDY NEMĚNÍ!

Jeho zaslíbení platí stále – dnes stejně jako v době, kdy byla napsána do původních rukopisů. Věřím také tomu (a vidím to na mnoha dalších místech), že Pavel se raduje z toho, že církev úspěšně šíří evangelium. Duchovní růst, služba a kázání evangelia, to jsou věci, které přinášejí radost do Pavlova srdce. Pavel byl mužem radosti. Stejný příkaz k radosti, jednoduchý, ale mocný dává v 1. Tesalonickým 5,16, když píše: Stále se radujte!

Pavel ale neříká, že věřící by měli jednat jako hlupáci mimo realitu nebo mít na tvářích falešné úsměvy, ani že by neměli prožívat bolest a zármutek ve svém životě. Jednoduše nám přikazuje radovat se v Pánu. A tak, když se budeme dívat na Ježíše a když budeme spočívat v Něm, budeme mít dobrý důvod k radosti.

5 Vaše vlídnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko.

Další věc, ke které Pavel zve věřící je v naší době tak trochu anachronismem. Křesťané mají být vlídní, mírní. Podívejme se na další místa v Písmu, která nám pomohou lépe porozumět tomu, co má Pavel na mysli, když nás vybízí k mírnosti.

• 1 Timoteovi 3,3 ne pijan, ne ziskuchtivý nebo rváč, ale vlídný, ne svárlivý, ne lakomec.

Slova ne rváč, ale vlídný ukazují a vysvětlují, co má Pavel na mysli v našem textu. Slovo rváč je protiklad ke slovu mírný. A ukazuje nám na to co znamená vlídnost nebo mírnost. Slovo rváč znamená agresivní, bojovný, útočný, vznětlivý,

A podívejme se ještě na jiný text:

• Titovi 3,2 ať o nikom nemluví zle, ať nejsou svárliví, ale vlídní, a ať prokazují veškerou krotkost vůči všem lidem.

Je to tak. Jsou to stejné věci, jako v 1. Tm 3. Je zde jediná odlišnost – vlídnost musí být prokazována všem lidem. Je to přesně totéž, co Pavel píše Filipským. Naše vlídnost má být známá všem lidem.

Na dalším místě čteme:

• Jakubův 3,14-17 Máte-li však v srdcích hořkou závist a svárlivost, nechlubte se a nelžete proti pravdě. To není moudrost přicházející shůry, ale pozemská, přirozená a ďábelská. Kde je totiž závist a svárlivost, tam je také nepokoj a veškerá špatnost. Ale ta moudrost, která je shůry, je především čistá, dále pokojná, vlídná, povolná, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nestranná a nepokrytecká.

Tatáž pravda. Použitá za různých okolností. Jenom Jakub přidává poznámku, že setrvání v tomto způsobu života, je možný pouze tehdy, když se necháme vést Boží moudrostí.

Máme být vlídní ke všem lidem. Proč? Pán je blízko. Nemůžeme si dovolit žít takový život, který by někoho mohl odvést od cesty k Pánu. Proč někteří věřící ztrácí vášeň pro Krista? Protože zapomněli, že Pán je blízko. Proč jsou někteří věřící nepoužitelní pro Boha a pro Jeho dílo? Zapomněli, že Pán je blízko. Blízkost našeho Pána, očekávání jeho brzkého příchodu nás vede k životu zaměřenému na jediný cíl – získání Krista.

6 O nic nemějte starost, ale za všech okolností své žádosti skrze modlitbu a prosbu s díkůčiněním oznamujte Bohu.

Třetím příkazem, který dává Pavel Filipským je: Nestarejte se! To neznamená, že máme vést lehkomyslný nebo nezodpovědný život v tomto světě ani že se máme přestat o všechno starat. Podívejme se na dvě místa, která mohou velmi obohatit naše porozumění tomu, k čemu nás tu Pán skrze své Slovo vyzývá:

• Matouš 6,24-34 Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude toho jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu." "Proto vám říkám: Nemějte starost o svůj život, co byste jedli a co pili, ani o své tělo, co byste si oblékali. Není snad život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na ptáky na nebi. Nesejí, nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. Nejste snad vy mnohem dražší? Kdo z vás může pečlivým staráním přidat ke své výšce jediný loket? Proč si tedy děláte starosti s oblečením? Pomyslete na polní lilie, jak rostou. Nepracují ani nepředou, ale říkám vám, že ani Šalomoun ve vší své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh takto obléká polní trávu, která dnes je a zítra bude hozena do pece, neoblékne snad mnohem spíš vás, vy malověrní? Nemějte tedy starosti. Neříkejte: `Co budeme jíst?´ nebo `Co budeme pít?´ anebo `Co si oblečeme?´ Všechny tyto věci totiž vyhledávají pohané, ale váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost a toto vše vám bude přidáno. Nemějte tedy starost o zítřek, neboť zítřek se bude starat o své věci. Den má dost svého trápení."

V těchto verších je 6x použito totéž řecké slovo – starost.

A ještě zajímavější je použití tohoto slova u Lukáše.

• Lukáš 10,38-42 A když šli, stalo se, že vešel do jedné vesnice a jistá žena jménem Marta ho přijala do svého domu. Ta měla sestru jménem Marie, která si sedla u Ježíšových nohou a poslouchala jeho slova. Ale Marta byla zaneprázdněna množstvím služby. Ta přistoupila a řekla: "Pane, tebe nezajímá, že mě má sestra nechala sloužit samotnou? Proto jí řekni, ať mi pomůže." Ježíš jí tedy odpověděl: "Marto, Marto, staráš se a trápíš se mnoha věcmi. Jen jedno je však potřeba. A Marie si vybrala dobrou část, která jí nebude odňata."

Nejzajímavější na těchto dvou pasážích je spojení mezi tím, co má na mysli Matouš, když píše, abychom se nestarali a tím, co míní starostmi Lukáš v příběhu Marie a Marty. Lukáš ukazuje na správné duchovní priority v našem životě.

Marie si zvolila naslouchat Ježíši, což pro ní bylo v dané chvíli to nejdůležitější, byla to priorita v jejím životě. Marta se soustředila na službu Kristu – službu svým vlastním způsobem. A když se její plán začal hroutit, obvinila Marii, kterou Ježíš pochválil za její moudrost, když si vybrala to, co bylo opravdu důležité.

Mít starosti znamená, že jednoduše nedůvěřujeme Bohu ve všem. Je to stav naší mysli, kdy se staráme o mnoho věcí, které nesouvisí s tím, jak máme jako křesťané žít.

Co je východiskem z této situace? Spíše než se starat o mnoho věcí tak se raději za všechno modlit.

Pavel nám tu nedává nějakou lacinou radu typu: „dělej, že nemáš starosti, nebo vyznávej, že nemáš starosti“, ale vede nás k těžké a dlouhodobé práci – k modlitbě. Za všech okolností, všechny své starosti, prosby, žádosti – předkládejte Bohu. To není snadné řešení. Je to velmi jednoduché řešení, ale nikoliv snadné. Znamená to spolehnout se na Pána, který je blízko, důvěřovat mu za všech okolností a trávit s Ním čas na modlitbách a při naslouchání Jeho Slovu. A jestliže budeme s vděčností přicházet k Němu a přinášet mu své starosti potom budeme žít:

1. V radosti

2. S vlídností

3. Bez zbytečných starostí a

4. Ve stálých modlitbách za všechny věci v našem životě.

Co se nám stane, když budeme takto jednat? Podívejme se do následujícího verše:

7 A Boží pokoj, který převyšuje všechen rozum, bude střežit vaše srdce i vaše mysli v Kristu Ježíši.

Pokoj Boží, nebo pokoj od Boha bude naším osobním strážcem. Pokoj, který je větší než náš rozum, než všechno, co dokážeme svou myslí postihnout, prozkoumat, rozsoudit. Převyšuje všechny naše pocity, touhy, cíle. Je to pokoj, který vládne v naší mysli a v našem srdci.

Naše srdce a naše mysl jsou dvě místa, která zakoušejí největší útoky. Ďábel chce zatemnit naší mysl, svět chce strhnout naše srdce, mnoho věcí útočí na naší pozornost, na naše soustředění na Krista a chce nás odvést od cíle našeho běhu.

Srdce a mysl jsou dvě věci, o které bychom se měli velmi starat, kde bychom se měli trápit starostmi.

Potřebujeme Boží pokoj, který nás bude střežit. Ale jenom, když jsme smířeni s Bohem skrze Ježíše Krista, můžeme zakoušet tento pokoj. S nikdo, kdo není zachráněn a smířen s Bohem nemůže mít tento pokoj mysli a srdce.

Naše mysl je jedno z míst, kde se odehrává duchovní boj. Abychom mohli žít vítězně, musíme se proměňovat obnovou své mysli. Nejjednodušší a zároveň nejdůležitější způsob (neřku-li vůbec jediný způsob), jak mohou být naše životy proměňovány a naše mysl obnovena je popsán v následujícím verši:

8 Závěrem, bratři, cokoli je pravdivé, cokoli počestné, cokoli spravedlivé, cokoli čisté, cokoli milé, cokoli má dobrou pověst, je-li nějaká ctnost a nějaká chvála - o tom přemýšlejte.

Příčinou většiny problémů současné církve je její odklon od Božího Slova. Představte si na chvíli, jak by vypadal váš život, kdybyste pravidelně trávili svůj čas aplikací toho verše. A jak by vypadal takový život, kdyby se takový způsob myšlení stal neoddělitelnou součástí vašeho života. Jsem přesvědčený o tom, že by to znamenalo radikální změnu způsobu našeho života. Změnu, která by se zákonitě projevila v našich vztazích (představte si, že o druhých lidech přemýšlíte jenom takovýmto způsobem), v naší práci – jak by to změnilo náš přístup k práci a k našim kolegům, v tom, jak trávíme svůj volný čas – zkusme promyslet, které aktivity, filmy, rozhovory uplynulého týdne nemají kvality zmiňované v tomto verši.

Pavel vyzývá křesťany, aby se soustředili na správné věci. Na prvním místě se to týká Božího Slova – nechme svoji mysl proměnit právě Božím Slovem.

Mám jeden návrh na následující týden: V našem textu je osm veršů – vynechme druhý verš čtvrté kapitoly a každý den tohoto týdne, který dnes začal, přemýšlejme o jednom verši z našeho textu. Začneme 3. veršem. Přečtěte si ho doma ještě několikrát, přečtěte si ho v jiných překladech, pokud je máte k dispozici a přemýšlejte nad tím slovem. Zkoumejte, jak ho budete používat v různých situacích vašeho života, co všechno z něj vyplývá, k čemu nás ve svých důsledcích vede, atd. Zítra stejně naložte se 4. veršem a pokračujte dále. V úterý se sejdeme a můžeme se zde chvíli sdílet o tom, jak Bůh skrze tato slova proměňuje naše životy.

Ale ten Pavlův text se primárně nesoustředí na Písmo. On mluví o všem co má uvedené kvality. A tak se tento verš může stát metrem našeho rozhodování. Budu sledovat následující televizní program? Je pravdivý, počestný, spravedlivý, čistý, milý, má dobrou pověst, bude to k mojí chvále a povede mne to k ctnostnému životu? Budu číst tyto knihy, časopisy, noviny? To je jen několik z mnoha otázek, ale můžeme to použít ve všech oblastech svého života. Je to každém jednání, myšlenkách, slovech, o tom, na co se díváme, o tom, s čím zacházíme.

Pavel na svém životě ukazuje křesťanům, jak to mají dělat.

9 Čemu jste se naučili a přijali, co jste slyšeli a viděli na mně, to dělejte a Bůh pokoje bude s vámi.

Čtyři důležité věci nám předkládá Písmo v těchto slovech:

Co jste se naučili – spoléhat se na Boha, to není čistě intelektuální záležitost, ale není to něco, co by bylo proti logice. Bůh nám zde říká: to co přikazuji, dává smysl, je to logické, často rozumem ověřitelné. A je třeba se to naučit. Proto studujeme Bibli. Ne jenom že jí čteme, ale přemýšlíme nad ní, zkoumáme jí, hledáme souvislosti.

Co jste přijali – je mnoho věřících, kteří slyší slovo, ale nepřijímají ho. Jedním uchem dovnitř, druhým uchem ven. Často se potom diví, že nevidí ovoce Božího Ducha ve svém životě. Jestliže ale nespoléháme na Boží Slovo, jestliže v našem srdci a v naší mysli není slovo víry, které Duch Boží oživí, co může vyrůst. A tak jestliže nezaséváme, nečekejme bohatou sklizeň. Musíme důvěřovat tomu, co Bůh říká, důvěřovat tomu, co jsme se naučili z Božího Slova.

Co jste slyšeli a viděli na mně – co se prokázalo jako pravdivé v životech druhých lidí, co má dobrou pověst. Co není pouhá teorie, ale životní praxe.

To dělejte – jak jednoduché. Dělejte to. Žijte podle toho. Nestáčí znát a vyznávat dobré věci. Musíme podle nich jednat. Žít je. Tím se vracíme na začátek, Křesťanský život má dvě koleje – teorii a praxi. A nedá se jet jenom po jedné z nich. Jinak velice rychle vykolejíme.

Závěr tohoto verše obsahuje zaslíbení – Bůh pokoje bude s vámi. Když pojedete v obou kolejích, váš život se bude odlišovat od životů druhých lidí odvahou, radostí, mírností, modlitbou a stálou Boží přítomností.

Amen.

/p