Doufej v Hospodina (Ž 4)

Kristus je má spása!

Pavel Borovanský, 29. července 2018, Ústí nad Labem

Pokoj vám milovaní v Kristu Ježíši! Máme za sebou první sborovou dovolenou. Bůh splnil naše přání, o kterém jsme několik let mluvili a za které jsme se i modlili. Myslím, že nám všem Bůh velmi požehnal. Téma Písmo ve všech oblastech života církve a křesťana bylo pro nás všechny důležitým, základním a požehnaným tématem.

Také budování společenství a jednoty vztahů, obohacené tím, že se nakonec sešli věřící ze tří sborů, bylo pro mne a věřím, že i pro všechny přítomné velikým povzbuzením. Jak dobré pro mne bylo sledovat, že jednota křesťanů je něco, co je dávno již vybudované podstatou církve, která spatřila světlo světa o Letnicích. Pravá církev Kristova je vybudována na pravdě, že Ježíš je Kristus, Syn Boha živého a že jen On má slova věčného života. Petr v Janově evangeliu vyznává.

• Jan 6:67-69 Ježíš řekl Dvanácti: „I vy chcete odejít?“ Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží.“

A tak jednota církve je dílem Ducha svatého, které trvá, protože pravda vyznání o Kristu je věčná a nikdy nepřestane být pravdou. Pravda o Kristu je tou jednotou církve, Kristus je jednotou církve. Když promyslíme do důsledků tuto věc, uvidíme, jak marné a ubohé jsou snahy křesťanů, kteří se rozhodli budovat a vybudovat jednotu svou, vlastní. Vnější, nepostavenou na pravdě. Naopak budovanou na úkor pravdy. Pravda v tomto „křesťanském“ ekumenickém hnutí nemá valný význam. Není důležitá. Pokud brání sjednocení, musí jít stranou. Je buď úplně zavržena, nebo musí být zapomenuta alespoň na chvíli. Všichni se alespoň chvílemi musí tvářit, jakože pravda vůbec neexistuje. Ale pokud neexistuje pravda, potom neexistuje ani sám ježíš Kristus, protože On je pravda.

O to více si cením Boží milosti, kterou jsem mohl vidět na lidech ze tří sborů, kteří nemuseli vymýšlet a budovat něco vnějšího a skrz na skrz lidského, protože jednotu jejich společenství tvořil sám Bůh Duch svatý pravdou navždy zapsanou v srdcích nových stvoření, která sám povolal k životu věčnému. Jen tato jednota postavená na pravdě a práci Božího Ducha je živá a proto může růst a sílit. Protože není z tohoto světa, ale z Boha. Vše ostatní je odsouzené k zániku, neboť je to z tohoto světa a ten je celý pod mocí zhouby, zlého a smrti. Celý také se vším zanikne.

Dnes nebudeme posilovat tuto jednotu víry, smýšlení a pravdy ničím jiným, než pravdou samotnou. Tak, jak jsme zvyklí a jak nám Bůh ve své nevýslovné dobrotě žehná, půjdeme dnes znovu do Písma. A výkladem Písma svatého přineseme náš podíl jednotě pravdy, jednotě církve Kristovi! Náš dnešní text bude žalm čtvrtý. Přečtěme ho společně celý.

Žalm 4:1-9 Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů. Žalm Davidův. Když volám, odpověz mi, Bože mé spravedlnosti! V soužení mi zjednáš volnost. Smiluj se nade mnou, vyslyš mou modlitbu! „Urození, dlouho ještě bude tupena má sláva? Milujete marnost, vyhledáváte lež. Vězte, Hospodin pro svého věrného koná divy. Hospodin slyší, když k němu volám. Jste tím pobouřeni, nezhřešte však. Přemítejte o tom v srdci na loži a buďte zticha. Oběť spravedlnosti mu obětujte, důvěřujte Hospodinu.“ Mnozí říkají: „Kdo nám dá užít dobrých věcí?“ Avšak nad námi ať vzejde jas tvé tváře, Hospodine! Mému srdci dáváš větší radost, než mívají oni z hojných žní a vinobraní. Pokojně uléhám, pokojně spím, neboť ty sám, Hospodine, v bezpečí mi dáváš bydlet.

Požadavek rostoucí z jistoty víry

Když volám, odpověz mi, Bože mé spravedlnosti! V soužení mi zjednáš volnost. Smiluj se nade mnou, vyslyš mou modlitbu!

A. Vykřičník

Autor žalmu král David se modlí, volá k Bohu. A je v tom veliká naléhavost a odkrytá Davidova zoufalá potřeba. David je zbožným mužem a zbožným králem. Bible nazývá Davida mužem podle Hospodinova srdce. Když v první knize Samuelově v šestnácté kapitole má Samuel určit a pomazat Saulova nástupce, čteme tam tato slova:

• 1 Samuelova 16:3-7 Na obětní hod pozveš Jišaje a já ti dám vědět, co máš dělat. Pomažeš mi toho, o němž ti povím.“ Samuel vykonal, co řekl Hospodin. Když přišel do Betléma, vyděšení starší města mu spěchali vstříc s otázkou: „Přinášíš pokoj?“ Odvětil: „Pokoj. Přišel jsem obětovat Hospodinu. Posvěťte se a půjdete se mnou k obětnímu hodu.“ Pak posvětil Jišaje a jeho syny a pozval je k obětnímu hodu. Když se dostavili a on spatřil Elíaba, řekl si: „Jistě tu stojí před Hospodinem jeho pomazaný.“ Hospodin však Samuelovi řekl: „Nehleď na jeho vzhled ani na jeho vysokou postavu, neboť já jsem ho zamítl. Nejde o to, nač se dívá člověk. Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce.“

A poté je Samuel veden k tomu, aby pomazal Davida. To David, v tu dobu mladíček, sotva odrostlý chlapec byl tím od počátku Bohem zamýšleným králem Izraele. On byl mužem podle Hospodinova srdce.

David jako zbožný muž a král čelil ve svém životě mnoha soužením i protivníkům a nejinak tomu bylo, když psal čtvrtý žalm. David volá k Bohu. Podívejme se na jeho volání.

Když volám, odpověz mi, Bože mé spravedlnosti! V soužení mi zjednáš volnost. Smiluj se nade mnou, vyslyš mou modlitbu!

Vidíme, že na konci první a třetí věty je vykřičník. A ten má v českém překladu vyjádřit naléhavost Davidovi modlitby. Je to tak, že bychom mohli říci, že David vznáší před Bohem a k Bohu svůj oprávněný nárok na Jeho jednání, vysvobozující a zachraňující. Je to tak. A neznamená to, že by David byl před Bohem nepokorný, nebo nějak neuctivý ve svém přístupu k Němu. Podívejme se, jak David své volání formuluje.

Když volám, odpověz mi, Bože mé spravedlnosti!

David jedná z víry a ve víře Božího služebníka. Ví, že je Bohem povolaný a má právo dovolávat se jako král Izraele zastání u toho, kdo je Králem Králů nade vším stvořením. Každý služebník má právo dovolávat se zastání a pomoci u svého pána, pokud se mu děje nespravedlnost, nebo pokud ho nepříznivé okolnosti přivedou do nesnází. Proto i Boží služebník David přichází ke svému Pánu s prosbou o pomoc.

David nazývá Boha Bohem své spravedlnosti a tak jasně ukazuje, že je „pouze“ spravedlivým z víry. Z Boží milosti. Pokud by Bůh nedaroval Davidovi dar víry a přímé srdce, nemohl by David mluvit o žádné své spravedlnosti. Bůh je dárcem i obhájcem spravedlnosti krále Davida. A právě toho se David dovolává, aby Bůh se Davida zastal a obhájil ho před jeho nepřáteli. Zdroj pro Davidovu spravedlnost i pro Boží vysvobozující zásah v Davidově životě je Bůh sám a nikdo jiný. Jde o Boží slitování, milosrdenství a dobrotu. Ale pro nás je důležité a velmi povzbuzující, že i my máme stejné právo, stejnou milost volat k Bohu. A dokonce ještě větší, protože jsme nejen služebníci, ale i Boží děti skrze Pána Ježíše Krista! Bůh v Kristu je i nám dárcem a Bohem naší spravedlnosti. Jsme-li souženi, volejme k Němu!

B. Volnost v soužení

David dále prohlašuje: „V soužení mi zjednáš volnost.“ Kraličtí zase: „v úzkosti jsi mi prostranství způsoboval“ a Pavlíkův překlad: „v tísni jsi mi zjednal prostor.“

Ať už je David tísněn jakýmkoli způsobem, ví, kam se má obrátit. Zkušenost jeho víry je jasná. David ani na chvíli nepochybuje. David se neptá, ale konstatuje prostý fakt. Bůh Davidovi v soužení vždy sjedná volnost. A volnost Bůh může sjednat dvojím způsobem. Může naprosto změnit okolnosti Davidovi tísně, může zatočit s jeho nepřáteli. To je ten první způsob a vidíme to dobře v Davidově životě. Když Izrael vytáhl s jeho vzbouřeným synem Abšalómem proti Davidovi, Bůh dal Davidovým bojovníkům veliké vítězství. Ze vzbouřených padlo 20 000 mužů. Zabit byl i Abšalóm.

Boží moc je ale daleko větší, může nás provést propastí soužení, bolesti, tísně a utrpení i přesto, že ji neodstraní z našich životů. Žijeme v padlém světě pod vládou zlého. A jmenované věci jsou věci zlé a bolestné. Jsou to důsledky hříchu a pádu. Boží moc kříže ale může vzít všechny tyto zlé okolnosti, provést nás jimi a přetavit je v dobré. Doslova to, co nás mělo zahubit, stane se pro nás v konečném důsledku požehnáním. Bůh nám dá sílu tím vším projít, nést kříž. Ve víře obstát a nepadnout. Tříbí nás, posvěcuje a dává nám růst. Vše napomáhá k dobrému Božímu lidu. A Jakub říká:

• Jakubův 1:1-4 Jakub, služebník Boží a Pána Ježíše Krista, posílá pozdrav dvanácti pokolením v diaspoře. Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky. Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti. A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků.

David byl velký král. Ale jen z Boží milosti. Jinak byl stejným hříšníkem, jako my. A nebál se spěchat k Bohu. Předstoupit před Něj. Volat k Němu. Vznést svůj nárok! Vy všichni jste národ svatý. Lid náležející Bohu, královské kněžstvo a dokonce Boží děti. Proč byste se měli bát, nebo pochybovat. Tíží vás břemena, soužení, bolest, trápení, nebo jste dokonce pronásledování a ostouzeni? Volejte prosím k Bohu, vzneste svůj nárok! Vždyť vás všechny draze vykoupil krví svého Syna. Jak by vám spolu s ním nedaroval vše. Copak by vám Bůh mohl něco odepřít? Mohl by odvrátit od vás svůj sluch? Ne! Písmo svědčí:

• Izajáš 42:3 Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající. Soud vyhlásí podle pravdy.
• Matouš 12:20 Nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí, až dovede právo k vítězství.

Můžeme zažívat volnost a svobodu v Kristu i uprostřed nejtěžších chvil. Dokonce i spoutaní okovy a zavření ve vězení. Uzamčení v těle, které je padlé a se sklony k hříchu. Uprostřed vězení hříchu, temnoty světa a smrti můžeme zažívat volnost a svobodu v Kristu. Jedna zbožná sestra Joni Erickson je ochrnutá od krku dolů. A přesto prožívá v Kristu i v takovémto soužení volnost, o které píše král David. To je Boží úžasná milost a moc kříže. Cesta víry není složitá. Je mnohdy těžká, hodně těžká, ale není složitá. Volejme k Bohu a věřme evangeliu jako David. Bůh se slitovává, protože je Bohem slitovným a nanejvýš milosrdným. David to ví.

C. Milosrdenství Boží, naše záchrana (volání modlitby)

„Smiluj se nade mnou, vyslyš mou modlitbu!“ To jsou slova Davida. David prvními slovy druhého verše vznáší svůj nárok. Nárok Bohem povolaného služebníka. Posledním slovy druhého verše ale vyjadřuje svou pokoru a vědomí toho, že Bůh je Svrchovaný. Nás nemusí toto vědomí lekat. Bůh si nás zamiloval a přijal nás za své děti. Jeho úmysly s námi jsou plné lásky a pokoje. A navíc čteme v Písmu, že…

• Žalm 51:19 Zkroušený duch, to je oběť Bohu. Srdcem zkroušeným a zdeptaným ty, Bože, nepohrdáš!

Je to jen a jen Bůh, kdo zachraňuje. Kdo se slitovává. To u Něj je záchrana. V tomto čase i v čase budoucím. Pro tento věk pomíjivosti i pro věčnost: Je to život a dílo Jeho Syna Ježíše Krista. Kříž smrti Božího Syna i kříž odpuštění a života věčného všech, kdo jsou povolání podle Božího rozhodnutí, aby věřili. David patří k této skupině Bohem vyvolených a povolaných. Těch, co naprosto důvěřují Hospodinu. Jeho spravedlnosti a Jeho spáse.

Víra spravedlivých, trn v oku mocným tohoto světa

A. Urození světa tupí Davidovu slávu (tupí tedy Boha)

Ale je tu i druhá skupina lidí. Davidových nepřátel, ale hlavně Božích nepřátel, nepřátel Božího evangelia. Oni pronásledují Davida, protože Davidova víra je jim trnem v oku. David je jako bílá vrána uprostřed hejna černých. David je nazývá „Vy urození“, a znamená to doslova, vy, kteří si myslíte, že jste mocní sami v sobě. Že jste ti praví mužové a vládcové, kteří rozhodují, mají moc, vysoké postavení v národě a určují dění. Kraličtí mluví o knížatech.

Jsou to lidé tělesní a vyznávající vnější projevy moci, síly. Jejich naděje je v tomto světě a v jeho způsobech. David se svou vírou a pevnou důvěrou v Hospodina je jejich pravým opakem a je jim trnem v oku. Proto je jako bílá vrána mezi černými. Beránek mezi vlky. Postavte beránka mezi vlky a on bude už jen svou přítomností provokovat a probouzet ve vlcích jejich dravou přirozenost. Rozsviťte světlo v temnotě a ta se jej bude snažit pohltit. Ale tento beránek se v Bohu nebojí. Ale mluví a svědčí, ne o sobě, ale o Bohu.

Ž 4,3-6 „Urození, dlouho ještě bude tupena má sláva? Milujete marnost, vyhledáváte lež. Vězte, Hospodin pro svého věrného koná divy. Hospodin slyší, když k němu volám. Jste tím pobouřeni, nezhřešte však. Přemítejte o tom v srdci na loži a buďte zticha. Oběť spravedlnosti mu obětujte, důvěřujte Hospodinu.“

B. Davidovo svědectví víry napomíná

David má velikou důvěru v Boha. Nemlčí, ale napomíná své pronásledovatele. Svědčí jim evangeliem, přesto že pro Davida ve srovnání s námi zůstává evangelium pořád hodně zastřené. Přesto svědčí svým pronásledovatelům, napomíná je a vede je k pokání! David se nebojí ozvat. Napomenout je a pojmenovat věci pravými jmény. Ukázat jim na jejich hřích. „Budete mne ještě dlouho pronásledovat a tupit Boha, mou slávu?“ David, který ví, že Bůh je Bohem jeho spravedlnosti, stejně tak ví, že Bůh je Jeho sláva. On nemá žádnou svou slávu, jen Bůh sám je Davidovou slávou! Bůh je jedinou Davidovou slávou. A David pokračuje…

 „Milujete prázdnotu, lež, vaše počínání je marné. Celý váš život je marnost. Nejen to, že mne pronásledujete. Ale i ta vaše snaha mne zabít, je celá marná. Protože Hospodin je věrný a koná pro svého spravedlivého divy!“

Milovaní v Kristu buďte proto bdělí. Protože čím více poroste vaše víra a důvěra v Boha a Krista, tím více budete beránky mezi vlky a budete probouzet hlad těchto vlků, synů světa, jak mluví kraličtí. Oni budou tupit vaši slávu, Boha, Krista a Jeho evangelium. Jejich zloba bude vylita na vás, ale mířit bude mnohem, mnohem dál a výš. Na svatého Izraele.

• Jan 15:20 Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: Sluha není nad svého pána. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat

 Nebuďte překvapeni. Modlete se, abyste měli sílu to nést ale také dokonce svědčit, protože mnozí z těch vlků mohou patřit Pánu. Vždyť i my jsme byli draví vlci. A možná jsme pronásledovali a tupili nějaké křesťany ve starém životě.

C. Blaze těm, kdo se nade mnou neuráží

Když se podíváme pozorně na náš text, znovu velmi dobře uvidíme, jak mluví a svědčí o Kristu. Zloba urozených je vylívána na Davida, ale ve skutečnosti patří hlavně Bohu, Kristu. Je to nenávist, zášť a zloba padlých lidí vůči Stvořiteli. Když David mluví o Hospodinu, jenž koná divy pro svého věrného, mluví o sobě, ale jen jako o předobrazu Krista. Toho od věků určeného Božího svatého a Věrného.

Ž 4,4-6 Vězte, Hospodin pro svého věrného koná divy. Hospodin slyší, když k němu volám. Jste tím pobouřeni, nezhřešte však. Přemítejte o tom v srdci na loži a buďte zticha. Oběť spravedlnosti mu obětujte, důvěřujte Hospodinu.“

Bůh konal divy pro Davida. Chránil a vytrhoval jeho život v tomto světě z nebezpečí tohoto světa. Ale není větší div, než ten, který byl vykonán na kříži. Nebo spíše navzdory Kristovu kříži! Svatý Boží Syn byl učiněn hříchem, stal se pro nás hříchem. Jeho život v tomto světě nebyl zachráněn, tak, jako Davidův. Byl obětován za vinu nás všech. Byl započten mezi nejhorší zločince, jakoby Bůh Otec nebyl Bohem Kristovi spravedlnosti. Ale to bylo jen zdánlivé nezastání se Krista. Nikdo ze vzbouřených lidí ani sám ďábel neviděli hloubku Boží svaté moci. Nepochopili ji, nerozpoznali a slavili bláhově vítězství, když Byl Ježíš vydán a zemřel na kříži, když byl dán do hrobu! Jenže v Izajášovi čteme…

• Izajáš 53:7-11 Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel. Byl zadržen a vzat na soud. Kdopak pomyslí na jeho pokolení? Vždyť byl vyťat ze země živých, raněn pro nevěrnost mého lidu. Byl mu dán hrob se svévolníky, s boháčem smrt našel, ačkoli se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti. Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu. Spatří potomstvo, bude dlouho živ a zdárně vykoná vůli Hospodinovu. Zbaven svého trápení spatří světlo, nasytí se dny. „Tím, co zakusí, získá můj spravedlivý služebník spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme.

Byl vyťat ze země živých, ale přesto bude dlouho živ a spatří potomstvo. Ano Kristus zemřel, ale smrt ho neudržela ve své moci. Hospodin vykonal pro svého Věrného div nad všechny divy.

A tak David mluvíce o sobě, svědčí o Kristu, jako jeho předobraz. A když vede syny tohoto světa k pokání, říká…

„Jste pobouřeni tím, že Bůh koná pro své věrné divy? Nezhřešte ale proto. Raději zmlkněte a přemýšlejte o tom v srdci, až půjdete spát.“ A když říká: „Oběť spravedlnosti mu obětujte, důvěřujte Hospodinu.“ Nemluví o ničem jiném, než o pokání. Zde není řeč o obětovaných beranech, kozlech, holubicích, mouce ani o oleji. Jediná oběť spravedlnosti od hříšníka, která je Bohu libá, je pokání. Vyznání a opuštění hříchu!

David chce, aby se poklonili před Bohem, před Kristem a nepohoršovali se nad Ním a nad Jeho konáním. Přesně v Duchu samotných Kristových slov z Mt:

Matouš 11:2 Jan uslyšel ve vězení o činech Kristových; poslal k němu vzkaz po svých služebnících: „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“ Ježíš jim odpověděl: „Jděte, zvěstujte Janovi, co vidíte a slyšíte: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“

My bychom úplně stejně měli být odvážní, jako David, jako sám Ježíš. Nazývat věci pravými jmény a vést lidi k pokání. K tomu, aby obětovali Bohu a Kristu tu jedinou, přijatelnou oběť spravedlnosti a přiznali Mu, že je Bůh, Stvořitel i Soudce, že je Pravdivý ve svém svědectví o sobě. Zatímco my lidé, jsme všichni hříšníci a lháři! Už jsme to učinili? A činíme to ve svých životech? Přinášíme Bohu oběť spravedlnosti v Kristu, v pravém pokání? Je to důležité, milovaní. Protože Ježíš říká: „Blaze tomu, kdo tak činí, kdo se nade mnou neuráží, ale chválí Boha za Jeho divy.“

Ž 4,4-6 Vězte, Hospodin pro svého věrného koná divy. Hospodin slyší, když k němu volám. Jste tím pobouřeni, nezhřešte však. Přemítejte o tom v srdci na loži a buďte zticha. Oběť spravedlnosti mu obětujte, důvěřujte Hospodinu.“

Pojďme do posledních veršů. Do veršů 7-9.

Kde je náš poklad je i naše srdce

Ž 4,7-9 Mnozí říkají: „Kdo nám dá užít dobrých věcí?“ Avšak nad námi ať vzejde jas tvé tváře, Hospodine! Mému srdci dáváš větší radost, než mívají oni z hojných žní a vinobraní. Pokojně uléhám, pokojně spím, neboť ty sám, Hospodine, v bezpečí mi dáváš bydlet.

A. O dobrých věcech

Všichni lidé na celém světě a po všechny časy od Adama k dnešku touží po dobrém životě. Chtějí být šťastní. Zažívat pokoj, mír a bezpečí. Netrpět bolest, nebo hlad. Slovy Písma a čtvrtého žalmu chtějí užít ve svém životě dobrých věcí. A ptají se. „Kdo nám dá těchto dobrých věcí?“ Ta touha je dobrá. Vychází z věčného zdroje všeho dobrého, z Boha samotného. Není na tom nic špatného, chtít všech dobrých věcí tohoto světa. Jakub říká…

• Jakubův 1:16-17 Neklamte sami sebe, milovaní bratří! `Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování´ je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu.

Ale problém je v tom, že celý svět ve zlém leží. A padlý člověk dychtí a prahne po bohatství a štěstí tohoto světa za každou cenu. I za cenu vzpoury a hříchu proti svatému Bohu. My nepřipustíme, aby nás kdokoli o to připravil. Šli jsme dokonce jako lidstvo tak daleko, že jsme ukřižovali Božího Syna. Bůh nám dal svět do správcovství. Ale my jsme zatoužili být jeho vlastníky. Ne pro Boha, pro Boží slávu, ale sami pro sebe. Soustředně a neskutečně sobecky sami pro sebe, po svém a i za cenu hříchu a vraždy Boha Syna, pravého a jediného dědice, toužíme mít vinici, jež nepatří nám.

A nejen David, ale i celé Písmo nás učí, že to vše je lež, marnost a zhouba! Pokud takto jednáme. Propadli jsme smrti! Ne jen tady a těla, ale věčné! David vyznává pro naše poučení:

B. O jasu Hospodinovi tváře

„Avšak nad námi ať vzejde jas tvé tváře, Hospodine! Mému srdci dáváš větší radost, než mívají oni z hojných žní a vinobraní.“

David je tísněn, pronásledován. Nepřátelé usilují o jeho život. Ale Davidovo srdce jásá. „ I kdybych měl být tísněn a pronásledován, tupen, urážen. Žít o hladu, v bolesti a strachu po celý zbytek života, pokud budeš se mnou Bože, pokud se mnou bude tvá milost, pak mám ten největší dar, největší důvod k radosti!“

A nám znějí v uších Kristova slova, která říkají totéž. Jen ještě jasněji a naléhavěji.

• Marek 8:35-38 Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej. Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život? Zač by mohl člověk získat zpět svůj život? Kdo se stydí za mne a za má slova v tomto zpronevěřilém a hříšném pokolení, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde v slávě svého Otce se svatými anděly.“

Přijít o život pro evangelium to neznamená jen fyzickou smrt, odchod z tohoto světa pro evangelium. Ale především to znamená zapřít sám sebe, svůj život v tomto světě nežít sobecky a pro svou slávu, ale pro boha, Krista a Jeho slávu. Znamená to kvůli Pánu, pro Něj a podle Jeho vůle žít v tomto světě, i kdyby to znamenalo nepřestávající tíseň a soužení. Kdo se stydí, kdo se pohoršuje nad Bohem a Jeho evangeliem, nad divem, který učinil pro svého Svatého, ten zahyne navěky.

Kdo se však zahledí do divů Hospodinových a nalezne v nich zalíbení. Kdo se zahledí do jasu Boží tváře jako David. Kdo podle toho jedná a žije, ten je blahoslavený pro svou víru a skutky. Jakubův 1:25

„Avšak nad námi ať vzejde jas tvé tváře, Hospodine! Mému srdci dáváš větší radost, než mívají oni z hojných žní a vinobraní.“

Pomalu jsme dospěli k závěrečnému bodu. David končí svůj žalm slovy:

C. Ve věčném bezpečí je ten, kdo doufá v Hospodina, v Krista!

Pokojně uléhám, pokojně spím, neboť ty sám, Hospodine, v bezpečí mi dáváš bydlet.

Král David završuje svou chválu Bohu slovy o pokoji. O bezpečí, které je neotřesitelné a věčné. Nevíme, jestli sám David dohlédl tak daleko. Až za práh tohoto světa. Za bránu věčnosti. Osobně si myslím, že ano. Jeho nadějí byl přeci Bůh sám. Měl tedy naději dokonalou, věčnou a nehynoucí stejně jako my. Ale i kdyby David vědomě vztahoval svá slova jen na tento svět, k viditelným věcem. Platí, že byl puzen Duchem Božím a ukazoval tak i za oponu tohoto světa. Když mluvil o pokoji. O tom, že uléhá i před zraky nepřátel pokojně a pokojně, beze strachu spí a probouzí se! Bůh mu dává bezpečně bydlet. David bydlí v bezpečí. David bydlí v Bohu, v Kristu. Ježíš je ten příbytek navěky bezpečný. I my máme podíl, i my jsme povoláni. Ježíš říká:

• Jan 14:27 Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí!

Prosme, volejme k Bohu, modleme se jako David. Aby naše víra byla stejně pevná, jako Jeho. Amen!