Bůh prokazuje svou svrchovanou moc na dětech milosti i na dětech hněvu! Ř 9, 17-18;

Bůh prokazuje svou svrchovanou moc na dětech milosti i na dětech hněvu! Ř 9, 17-18;

Motto: Přísloví 16:4 Hospodin učinil vše k svému cíli, i svévolníka pro zlý den.

Římanům 9:17 Písmo přece říká faraónovi: `Vyzdvihl jsem tě, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi. ´ 18 Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, činí zatvrzelým.

Úvod

Pokoj vám a milost drazí přítomní! Po delší době se vracíme do listu Římanům. Do deváté kapitoly. Pro lepší pochopení si nejdříve v úvodu z rekapitulujeme vše, co jsme se až doposud z listu Římanům dozvěděli. Pavel píše do Říma, do rozděleného křesťanského společenství. Mezi křesťany ze Židů a křesťany z pohanů panují neshody a rozdělení.  Proto se Pavel rozhodl napsat velmi jasné pojednání o jediném evangeliu jednorozeného Božího Syna Ježíše Krista. Toto evangelium je velmi vzácné svou jedinečností. Pavel se za něj nestydí, zná jeho slávu i cenu. Podle Pavla je evangelium čím? Poslouchejte verše Ř 1, 16-17.

• Římanům 1:16 Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. 17 Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: `Spravedlivý z víry bude živ.´

Evangelium je Boží mocí pro spasení každého, kdo věří. Jedno, zda Žida, nebo pohana z jakéhokoli jiného národa. Jen v něm a skrze něj se zjevuje Boží spravedlnost a není žádné jiné cesty k dosáhnutí Boží spravedlnosti, která jediná obstojí před Bohem! Verše 16-17 jsou vrcholem celého listu. Jsou tou nejsilnější, nejvzácnější, nejnádhernější myšlenkou celého listu. Jsou střechou, kterou je zastřešeno celé další učení v listu Římanům. Jsou základem, ze kterého vyrůstá každý důraz a každá myšlenka apoštola Pavla v tomto listu. Všechny hlavní doktríny, o kterých Pavel hovoří, jsou neodmyslitelně a pevně spojené, srostlé s verši Ř1, 16-17.

Učení o bezbožnosti každého člověka, který odmítá Boží evangelium. Učení o vzpouře lidí Ř 1, 18-32. Učení o tom, že lidé propadli marnosti a temnotě vlastních srdcí a myslí a jsou pod Božím hněvem.

Učení o tom, že všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy, ať Židé, či pohané Ř 2, 1 až Ř 3, 18.

Učení o tom, že ze skutků zákona nebude nikdo ospravedlněn, ale jen a jen z víry Ř 3, 19 až 4, 25.

Učení o dvou zástupcích lidského rodu před Bohem. O prvním Adamovi, jehož jediný skutek neposlušnosti vydal vše ve stvoření zhoubě hříchu a smrti. O druhém Adamovi, Kristu, jehož jediný čin poslušnosti získal ospravedlnění a spásu každému, kdo věří Ř 5 kapitola.

V šesté kapitole Pavel seznamuje všechny křesťany bez s nádhernou pravdou o tom, že život Božího dítěte již není pod vládou hříchu. Hřích již nad námi nepanuje. Protože jsme hříchu zemřeli spolu s Kristem na kříži.  Naopak jsme neodolatelně jako nová stvoření taženi od hříchu a nespravedlnosti k Bohu a k posvěcení, ke svatosti!

 To, že jsme povoláni k novému životu, jako nová stvoření potom potvrzuje sedmá kapitola, která dosvědčuje, že jsme mrtvi pro zákon i pro hříšné touhy zákonem podněcované v našich starých životech.

V osmé kapitole listu Pavel mluvil o moci evangelia. O tom, že není žádné obvinění proti Božím dětem. Není nikdo, kdo by je odsoudil. V celém stvoření, v celém viditelném ale i neviditelném světě není žádná moc, autorita, vláda, bytost, přírodní síla, která by nás odloučila od lásky Boží v Pánu Ježíši.

 A v deváté Kapitole jsme se začali seznamovat s další pravdou, která nám dává mocnou jistotu spásy. Jistotu, pramenící nejen z nepřemožitelnosti evangelia. Ale pramenící z poznání a pochopení, že dobrý Bůh nás miloval již před stvořením světa. Bůh nás v Kristu vyvolil a předurčil neochvějně, neotřesitelně a nezměnitelně ke spáse již před stvořením světa.

Dílo spásy je dílo Boha, jen Boha, nikoho jiného. Bůh neochvějně určil vše pod nebem, od počátku až do konce časů. V deváté kapitole nás Pavel seznamuje s učením o vyvolení, které nás učí nejprve na Izraelském národě, když na jeho příkladu ukazuje, že ne každý z tělesného národa Izrael je duchovní, pravý Izrael. Aby poté jasně deklaroval na Jákobovi a Ezauovi následující pravdu.

• Římanům 9:15 Mojžíšovi řekl: `Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji. ´ 16 Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává.

Dnes půjdeme dál k poznání toho, že Bůh je naprosto svrchovaný a svébytný. Vše pevně předem určil. A pevně třímá vládu nad celým stvořením přesně podle Své vůle. Vše, co se pod nebem dělo, děje a bude dít je dané Boží neochvějnou vůlí a vše je to ke slávě Boží. Dokonce i všechen vzdor ve stvoření a pod nebem je ke slávě Boží. A čím větší vzdor, tím větší sláva svrchovaného Boha! Náš dnešní text je Ř 9, 17-18.

Odkazy: Ř kap. 1 až 8;

Písmo, slovo Boha živého!

1. Písmo je pro člověka!

Poslední verš minulého kázání z Ř 9 kapitoly přinesl závažnou informaci. Podle Písma, Božího slova nezáleží na tom, kdo se namáhá a usiluje, ale na tom, který se smilovává. Na Bohu záleží! Náš dnešní text začíná slovy: Písmo přeci říká faraonovi…

Jak uvidíme dále, faraon je opravdu velmi dobrým příkladem k pochopení nauky o vyvolení. K pochopení nauky o Svrchovaném a Svébytném Bohu, který skutečně jen a jen podle své vůle si jednoho člověka zamiluje spasitelnou láskou a druhého odmítá. Žádný skutek nikoho z těch dvou v tom nehraje žádnou roli. Protože o všem bylo rozhodnuto před jejich narozením.

• Římanům 9:10 A nejen to: Také Rebeka měla obě děti z téhož muže, z našeho praotce Izáka; 11 ještě se jí nenarodily a nemohly učinit nic dobrého ani zlého. Aby však zůstalo v platnosti Boží vyvolení, o kterém bylo předem rozhodnuto 12 a které nezávisí na skutcích, nýbrž na tom, kdo povolává, bylo jí hned řečeno, že starší bude sloužit mladšímu. 13 Neboť je psáno: `Jákoba jsem si zamiloval, ale Ezaua jsem odmítl. ´

Jsme si jistě dobře vědomi toho, jakou bouři nesouhlasu vyvolá naše tvrzení u mnohých lidí nejen ze světa nevěřících, ale i z řad křesťanů! Ale myslím, že Pavel nám v deváté kapitole listu Římanům nedává na vybranou. A bylo by bláhové brát si z Písma jen to, co lahodí našim uším.

Písmo je přeci cele vydechnuté Božím svatým Duchem. Je nezbytné, dostačující, je autoritou ve věcech jak učení, tak křesťanské praxe. Má moc připravit Boží dítě ke každému dobrému činu. V celém světě neexistuje jediný dobrý čin, na který by vás Písmo nedokázalo připravit a vybudovat. 2 Tm 3, 16-17;

I náš dnešní text svědčí velice důrazně a jasně o důležitosti, váze, nezbytnosti a autoritě Písma! Právě proto, že začíná těmito slovy: Písmo přeci říká faraonovi…

Když Pavel přinesl tu nesmírnou váhu pravdy o tom, že na člověku nezáleží, ale jen na Bohu a Jeho slitování. Použil hned na začátku další věty právě slova: Písmo přeci říká faraonovi…

Jinými slovy, co říká Pavel? Říká: „Nevěříte, že v otázkách záchrany a spásy nezáleží vůbec na člověku, ale na Bohu a Jeho svrchovaném vyvolení před věky?  Tak se podívejte do Písma, co o tom učí a co říká faraonovi!

Písmo je milovaní pro člověka! Je to nádherný, svatý dar. Je nezbytným darem. Bez kterého nelze poznat Boha v Duchu svatém a v pravdě! A jen takovéto poznání Boha v Duchu svatém a v pravdě vede ke spáse. Dvě místa z Písma, která jasně mluví o jeho důležitosti. O tom, že Písmo je potřeba znát a dobře mu rozumět! První místo je ze sedmnácté kapitoly Sk.

• Skutky apoštolské 17:11 Židé v Beroji byli přístupnější než v Tesalonice: Přijali evangelium s velikou dychtivostí a každý den zkoumali v Písmu, zdali je to tak, jak zvěstuje Pavel.

Co udělali Židé v Beroji? Přijali evangelium, ale u toho nezůstali, šli do Písma. Dychtivě, byli hladoví, lační po slovu poznání. Byli vytrvalí, ukáznění. Každý den s modlitbou zkoumali jim předané evangelium ve světle Písma!

Drazí chcete znát dobře a pravdivě Boha? Potom buďte vděční za Písmo a svou vděčnost vyjadřujte každý den stejnou dychtivostí, stejným hladem a vytrvalostí jako Berojští!

Druhý text, který vyzdvihuje nezbytnost Písma je druhý list Pt, třetí kapitola:

• 2 Petrův 3:13 Podle jeho slibu čekáme nové nebe a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost. 14 Proto, milovaní, očekáváte-li takové věci, snažte se, abyste byli čistí a bez poskvrny a mohli ten den očekávat beze strachu před Božím soudem. 15 A vězte, že ve své trpělivosti vám Pán poskytuje čas ke spáse, jak vám napsal i náš milý bratr Pavel podle moudrosti, která mu byla dána. 16 Mluvil tak o tom ve všech svých listech. Některá místa jsou v nich těžko srozumitelná a neučení a neutvrzení lidé je překrucují, jako i ostatní Písmo, k vlastní záhubě.

Petr píše církvi, která očekává naplnění nového nebe a nové země. Očekává druhý příchod Pána Ježíše. V závěru potom mluví o moudrosti apoštola Pavla, která je zapsaná ve všech jeho listech. Tyto listy Petr jasně řadí k Písmu a co konstatuje na samotný závěr?

Někteří neutvrzení a Písma neznalí lidé pravdy v Pavlových listech překrucují k vlastní záhubě! Odmítat Písmo, neznat Písmo, překrucovat Písmo, to vše vede k záhubě člověka! Písmo je nezbytné. Buďme za něj vděční a používejme ho, jako Berojští!

2. Pravá víra staví pevně na Písmu!

Apoštol Pavel buduje pevnou jistotu víry. V učení o vyvolení je právě tak jako v učení o nepřemožitelnosti evangelia pevně zakotvena jistota víry a spásy. Není nikdo a nic, co by nás vytrhlo z Kristovi ruky. Z Otcovi ruky. Žádná taková moc není v celém stvoření. Ani v našich padlých tělech přetrvávající hřích takovou sílu nemá. Jeho vládě jsme zemřeli.

A Pavel to dokazuje i v deváté kapitole listu do Říma, ve kterém rozvijí právě nauku o svrchovaném vyvolení. Jákob se ještě nenarodil a nemohl učinit nic dobrého. Ezau se ještě nenarodil a nemohl učinit nic zlého. Jákoba si však Bůh vyvolil a vyhlédl na věčnosti, Ezaua na té stejné věčnosti odmítl! Písmo také dosvědčuje tuto jistotu i dalšími texty. Vždyť v jedenácté kapitole listu do Říma budeme číst o tom, že Boží dary a povolání jsou neodvolatelné.

To, co ale můžeme krásně pozorovat na Pavlově vyučování v deváté kapitole je, že pravá víra vedena Duchem svatým vždycky staví na Písmu. Vždycky vykládá Písmo. Vždycky vede sebe i druhé do Písma. Pravá víra si je dobře vědoma toho, co jsme si řekli před chvílí. Písmo je autorita, Písmo je nezbytné, Písmo je slovo Boha živého.

Apoštol Pavel staví celý list do Říma a každou pravdu v něm na své znalosti Písma svatého. V té době Písmo byl starozákonní kánon. A Pavel, když vyučuje o pádu a hříchu, o dvou zástupcích lidského rodu Adamovi a Kristu, o tom, že zákon byl dán pro poznání hříchu. Že z jeho skutků nebude nikdo ospravedlněn. Ale naopak z víry bude člověk ospravedlněn, tak jako byl ospravedlněn Abraham. Když vyučuje o vyvolení, vždy a ve všech těchto případech staví na znalosti Písma, starozákonního kánonu. Ten potom vykládá ve světle Kristova kříže. Pavel je dobrý hospodář, o kterém mluví Pán Ježíš v Mt.

• Matouš 13:52 A on jim řekl: "Proto každý zákoník, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré."

Pavel byl farizej. Znal dobře Písma svatá Staré smlouvy. A ve chvíli, kdy se stal z Boží milosti učedníkem království Božího a poznal Krista, dobře nakládal z věcmi ze svého pokladu. Se starými i novými. A k tomu jsme vedeni i my. Podívejte se do Lk 24 kapitoly. Dva učedníci jdoucí do Emaus rozmlouvají o událostech ukřižování Krista a o prázdném hrobu. Připojuje se k nim vzkříšený Pán, ale oni mají pro své pochybnosti šupiny na očích.

• Lukáš 24:17 Řekl jim: "O čem to spolu rozmlouváte?" Oni zůstali stát plni zármutku. 18 Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: "Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!" 19 On se jich zeptal: "A co to bylo?" Oni mu odpověděli: "Jak Ježíše Nazaretského, který byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem, 20 naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho. 21 A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo. 22 Ovšem některé z našich žen nás ohromily: Byly totiž zrána u hrobu 23 a nenalezly jeho tělo; přišly a vyprávěly, že měly i vidění andělů, kteří říkali, že je živ. 24 Někteří z nás pak odešli ke hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy vypravovaly, jeho však neviděli." 25 A on jim řekl: Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci! 26 Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a vejít do slávy?" 27 Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma.

Tím nejlepším příkladem toho, jak pravá víra stojí na Písmu je sám Pán Ježíš. Nejenom učedníky jdoucí do Emaus, ale celé zástupy vždy odkazoval k tomu, co je psáno. Satanovi se bránil vždy Písmem, tím, co je psáno. A učedníky vede od jejich nevěry až k plnému poznání pravdy tím, že jim ve všech částech Písma ukázal, že hovoří celá o Něm! Pavel postupuje stejně. A Timoteovi píše, že právě dobrá znalost Písma mu může dát moudrost ke spasení, a to vírou v Ježíše Krista.

Celý Starý zákon je o Kristu, vede ke Kristu a je ho potřeba vykládat ve světle Krista. Dnes můžete i v samotné církvi slyšet o tom, že Bůh Staré smlouvy je jiný Bůh než Bůh nové smlouvy. Je to hrozná hereze a blud. Ale dost rozšířená. Můžete slyšet o tom, že my dnes už nebudeme ty hrozné pasáže ze Starého zákona vykládat, protože nebudeme strašit lidi, nebo naše děti, tím tvrdým slovem. Takto mluví i vedoucí některých církví. I to je hrozná hereze a odpadnutí od pravdy Písma!

Když Pavel vyučuje o vyvolení a buduje tak jistotu naší víry, jde ve stopách svého Mistra a ve světle kříže vynáší z pokladu nové i staré. Buďme jako Pán, jako Pavel.

Odkazy: Ř 9, 10-13; 2 Tm 3, 16-17; Sk 17, 11; 2 Pt 3, 13-16;  Mt 13, 52; Lk 24, 17-27;

I nejzatvrzelejší srdce nejmocnějších lidí světa žije svou vzpouru pro slávu Boží!

1. Život faraona byl již před narozením pevně v rukou Boha!

Až doposud jsme se v našem dnešním kázání drželi jen prvních čtyřech slov. Na nich jsme si ukázali nezbytnost a důležitost Písma v životě křesťana. Tím jsme vybudovali ale dobrý, pevný základ i pro to, abychom dobře chápali další slova našeho dnešního textu. Zabýváme se naukou o vyvolení. Mluvíme o svrchovanosti, svébytnosti a nezměnitelné vůli Boží. Právě tím, jak poznáváme tyto Boží atributy, roste naše víra a jistota. Nauka o vytrvalosti a věrnosti svatých je totiž naukou o svébytné svrchovanosti, vytrvalosti a věrnosti Boží. Pavel píše do Filipis slova vděčnosti i jistoty.

• Filipským 1:4 a v každé modlitbě za vás všechny s radostí prosím; 5 jsem vděčen za vaši účast na díle evangelia od prvního dne až doposud 6 a jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista.

Musíme si dobře uvědomit, že pokud odstraníme nauku o svrchovanosti Boží a nauku o vyvolení. Potom nám zůstanou jen oči pro pláč. Vezměte dílo spásy a posvěcení z rukou Svrchovaného Boha, který vás vyvolil v Kristu ke spáse již na věčnosti. Rozhodl o tom a nezmění své rozhodnutí! Dejte ji do rukou člověka, lidského rozhodnutí a lidské volby. Nebo ji jakýmkoli jiným způsobem podřiďte čemukoli v celém stvoření viditelném i neviditelném. A mějte jistotu, že nikdo nebude spasen! Protože celý svět ve zlém leží 1 J 5, 19! A žádné stvoření nemá moc zlomit sílu tohoto prokletí z 1 J 5, 19. Proč? Protože to byl Svébytný a Svrchovaný Bůh, který svým slovem vyřkl tuto kletbu nad celým světem i člověkem v něm. Panovník Hospodin tvořící silou svého slova!

• Genesis 3:17 Adamovi řekl: "Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě, nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. 18 Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny. 19 V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš."

Proto platí, že to může být znovu jen tento Bůh, Panovník a Hospodin zástupů, kdo musí o člověku rozhodnout a vytrhnout ho z moci zla smrti! A Písmo učí, že tak učinil o každém svém dítěti na věčnosti, před stvořením světa! Ef 1, 3-6;

Držme se tedy pevně Písma, i deváté kapitoly Římanům, kterou Pavel pevně staví na své znalosti právě i Starého Zákona. Starý Zákon stále znovu svědčí o Bohu, který má vše pevně ve svých rukou. Který rozhodl již na věčnosti a všechno ve stvoření pevně vede a používá k naplnění svého nezměnitelného rozhodnutí. Proto můžeme klidně spát i na lodi zalévané vlnami a zmítané tou nejdivočejší bouří. Vždyť náš Bůh přeci všechno, co chce koná Ž 115, 3; A Izajáš?

• Izajáš 45:7 Já vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím zlo, já Hospodin konám všechny tyto věci."

Bůh koná vše, co chce podle své svrchované vůle. Má pod kontrolou své Stvořitelské moci světlo i temnotu. Pokoj i zlo. Dokonce i svévolníka pro zlý den naplánoval a učinil v přesně stanovený čas! Nevěříte?

• Přísloví 16:3 Svěř Hospodinu své počínání a tvé plány budou zajištěny. 4 Hospodin učinil vše k svému cíli, i svévolníka pro zlý den.

Důvěřujte tedy Bohu a Jeho synu Ježíši Kristu. Vložte pevně svůj život do jejich rukou! Vždyť Bůh má pevně v rukou naprosto vše. I vzpouru a zlo v duchovním i fyzickém světě. On ho naplánoval, předurčil ke své slávě. Svrchovaně ho používá, svrchovaně nad ním vládne!

A o tom jasně svědčí právě i apoštol Pavel v našem textu. On zná dobře padlé lidské smýšlení. Velmi dobře ví, jak se všichni začnout kroutit a křičet, když uvede do života pravdy učení o svrchovaném vyvolení! Učení o tom, že je to od počátku a vždycky Bůh, který povolává do bytí světlo i tmu, pokoj i zlo. Člověka spravedlivého i zlého a vše to předem na věčnosti rozhodl a určil!  Pavel je připraven na všecky námitky. Proto říká, všem, aby se dobře podívali do Starého zákona, aby dobře poznali Písmo a věděli co říká. V našem případě, co říká faraonovi.

• Římanům 9:17 Písmo přece říká faraónovi: `Vyzdvihl jsem tě, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.´

Náš Bůh je mocný, všemohoucí Pán Pánů a Král Králů a život faraona byl od věčnosti pevně v Jeho rukou. Faraon je dalším důkazem svrchované vůle Boží, která si vybírá, kdo a jak bude sloužit Božím záměrům! Mojžíš i faraon byli oba svévolní hříšníci a oba vrazi. Oba stejnou měrou zasluhovali Boží hněv a věčný trest. Mojžíšovi se dostalo Boží milosti, o které Bůh rozhodl již na věčnosti. Faraonovi se dostalo Božího trestu, a Bůh o tom rozhodl již na věčnosti. Vám všem milovaní, kteří věříte v Syna Božího se dostalo stejné vykupitelné milosti, jako Mojžíšovi. Není to nádherné? Ten, který tě povolal bratře, sestro, ten nechybuje a neselže. Jsi v dobrých rukou!

2. Paradox vzpoury proti Svrchovanému Bohu!

Pojďme se ale podívat hlouběji na to, o čem až doposud mluvíme. Mluvíme o tom, že Bůh se vždy oslaví. Na těch, které si na věčnosti zamiloval. I na těch, které na věčnosti odmítl jako i faraona.

 Nazval jsem to paradox vzpoury proti Svrchovanému Bohu. Když vedle sebe postavíte Iz 45, 7; Př 16, 4 a Ř 9, 17-18. Potom nemůžete než kapitulovat před Svrchovaným Bohem. Tak, jako na věčnosti Bůh rozhodl o Ezauovi a odmítl ho. Tak úplně stejně rozhodl o faraonovi, o jeho narození, o celé jeho existenci i o jeho konci. Vše si svrchovaně použil pro svou slávu! Aby jméno Živého Boha znělo po celé zemi, aby naplňovalo padlá lidská srdce bázní před Bohem. Život faraona byl na věčnosti naplánován a každý jeho nádech, každý okamžik jeho života sloužil ke zjevení a poznání Boží slávy. I jeho vzpoura, jeho zatvrzelost i každý jeho hřích!

A toto poznání Boží svrchované vůle i slávy, která se vždy naplní a nezabrání tomu nikdo, je pro lidi velmi důležité. Aby toto poznání pravého Boha naplňovalo všechna lidská srdce bázní před Bohem! A aby naplňovalo neochvějnou jistotou, nezměřitelnou vděčností i plnou radostí srdce každého Božího dítěte! Chápete dobře, co znamená, že Bůh je Svébytný, Svrchovaný a skutečně jediný Pán? Je díky tomuto poznání ve vašem srdci přítomná plnost pravé bázně Boží, ale i jistoty, vděčnosti a radosti?

 Když si uvědomíte, že tento Živý Bůh má vše pevně ve svých rukou od věčnosti až na věčnost? Tedy i váš život, vaši spásu a vaše posvěcení? To přeci znamená, že je jistojistý den, kdy stanete před Božím Synem a uslyšíte nejsladší slova. „Pojď dál služebníku věrný a přijmi odměnu z rukou svého Pána!“ Jistojistě přijde den, kdy budete plně proměněni a budete Mu podobni. Budete jako On! Vy, kteří jste byli zlí a nenáviděli jste Boha. Vaše zralé lidství bude dané mírou Kristovi plnosti a bude zářit ve spravedlnosti a svatosti pravdy ke slávě Boží! A to na věky věků!

 A vy, kteří nepatříte ještě Kristu skrze pokání a víru. Vy nechcete jednoho dne slyšet, že váš život došel naplnění toho, pro co byl stvořen? Nechcete, aby jednoho dne vaše zralé lidství zářilo svatostí, spravedlností a pravdou ke slávě Stvořitele? Vy nechcete slyšet z úst Krista ta slova tak nádherná, že již sama ta slova jsou tou nejsladší odměnou? „Služebníku dobrý a věrný, pojď dál a přijmi odměnu z rukou svého Pána!“ Chcete snad raději slyšet slova jiná? Slova o spravedlivém hněvu a trestu pro všechny zlé a nespravedlivé? Jsou strašlivá.

• Matouš 25:41 Potom řekne těm na levici: `Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům!

Proto čiňte pokání a věřte evangeliu. Protože paradox vaší osobní vzpoury proti Bohu je, že čím více se proti Bohu vzpíráte, čím více proti němu bojujete, tím více se On nakonec vyvýší a oslaví! Na vaší vzpouře drazí přátelé se Bůh oslaví! Čím větší bude vaše vzpoura vzdor, tím větší a slavnější bude Boží vítězství a sláva, z toho vzešlá. Protože Bůh totiž prokazuje svou svrchovanou moc a slávu na dětech milosti i na dětech hněvu!

 On svou slávu zjevuje na těch, které omilostnil, i na těch, které ponechává ve vzpouře. Ponechává je na pospas jejich zvrácené mysli a temnotě jejich srdcí. Naprosto všechno v jejich životech, každý vzdor i hřích je k Boží slávě. Faraonovi Bůh v Písmu říká: „Vyzdvihl jsem tě, abych zjevil na tobě svou moc a slávu před zraky pronárodů a celého tehdejšího světa! Proto jsem trpěl až do teď tvou vzpouru a vzdor!“

A potom Bůh odtáhl svou ruku od faraona. Odstranil z jeho života nadpřirozené vlivy všeobecné milosti, která drží zlo lidí i světa v pevných hranicích, aby bezuzdně nevybuchlo. Naplnilo se Ř 1, 18-32 a faraonovo zvrácené srdce propadlo nezkrotné bezuzdnosti vlastního hříchu k jeho věčné záhubě! Ř 1, 24; 26; 28;

Ale stejně tak i na životě každého dalšího člověka, který setrvává ve vzpouře Bůh zjevuje a zjeví svou moc, svou slávu a pravdu svého slova. Faraon je toho velikým příkladem.

Největším příkladem Boží neomezené vlády a svrchované moci je však Kříž našeho Pána Ježíše Krista. Srotili se vládcové země spolu s pohany a národem Izrael proti Hospodinu a Jeho Synu. Aby Krista, Dědice trůnu slávy a Bohatýra Nebes zahubili a zpřetrhali tak pouta Boží moci a vlády ve svých životech. Krásně o tom pojednává žalm druhý. A v Lk evangeliu, ve 23 kapitole čteme, že při ukřižování nastala kolem poledne temnota po celé zemi, slunce se zatmělo, Pán Ježíš skonal.

V tu chvíli začala veliká radost všech sil zla z řad duchů i lidí. Byla to však hloupá radost. Vzpoura proti Bohu je vzpoura proti dokonalé moudrosti a jejímu zdroji. A projevuje se tak, že dotyčný vzbouřenec ztrácí schopnost rozpoznávat dobré a zlé. Pravdu a lež. A tím ztrácí i moudrost.

Vzpoura a hřích činí ze vzbouřenců a hříšníků lidi nemoudré a hloupé. I když možná mají ty nejvyšší stupně vzdělání a tituly. Stejně tak i v duchovním světě.  I když možná kdysi satan byl nejmoudřejším z andělů i on ztratil pravou moudrost a přístup k ní.

A tak došlo k tomu nejmarkantnějšímu případu našeho paradoxu vzpoury proti Bohu. Největšímu v dějinách, kdy se síly zla radovali z vítězství, a přitom jejich největší skutek vzpoury, ukřižování Pána Ježíše Bůh proměnil ve své absolutní vítězství a v korunovaci své slávy!

Byl to Bůh, kdo na věčnosti o všem rozhodl a kdo v linii lidských dějin vše pevně třímal ve svých rukou a vedl právě k ukřižování! Pán Ježíš ke kříži neochvějně směřoval. On žil jen pro kříž!  Pán Ježíš žil jen pro ten okamžik, o kterém si vzbouřený svět myslel, že je jeho úplným vítězstvím. Ale co dělal v tu chvíli Bůh? Smál se marnosti vzbouřenců. Žalm 2.

• Žalmy 2:1 Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány? 2 Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho: 3 „Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme." 4 Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu.

Odkazy: Fp 1, 4-6; 1 j 5, 19; Gn 3, 17-19; Ef 1, 3-6; Ž 115, 3; Iz 45, 7; P5 16, 3-4; Mt 25, 41; Ř 1, 24; 1, 26; 1, 28; Lk 23, 44; Ž 2, 1-4;

Smiluji se, nad kým chci, a koho chci, toho činím zatvrzelým!

1. Děti milosti a děti hněvu!

Poslední náš dnešní bod. Bůh slaví vítězství nad vzpourou a hříchem dvěma způsoby.

 1) Milostí a slitováním!

 2) Soudem a trestem!

Děti milosti každým okamžikem rostou do podoby Krista a jejich srdce jsou každý další okamžik posvěcenější a podobnější srdci Krista.  Až jednoho dne dojdou v Kristu plnosti a budou Mu podobní. Jejich lidství bude v Kristu plné, dokonalé, ryzí, bude to svatost a spravedlnost člověka stvořeného k Božímu obrazu.

I děti hněvu rostou do určité podoby a jsou něčemu, někomu podobnější den ze dne více a více. Ve své zatvrzelosti napodobují a kopírují svého pána. A jejich srdce se den ze dne více a více podobají srdci tohoto zlého ducha! Poslouchejte vyprávění z Janova evangelia. Pán Ježíš mluví se Židy, kteří se odkazovali na to, že jsou potomstvo Abrahamovo.

• Jan 8:37 Vím, že jste potomci Abrahamovi; ale chcete mě zabít, neboť pro mé slovo není u vás místa. 38 Já mluvím o tom, co jsem viděl u Otce; a vy děláte, co jste slyšeli od vašeho otce." 39 Odpověděli mu: "Náš otec je Abraham." Ježíš jim řekl: "Kdybyste byli děti Abrahamovy, jednali byste jako on. 40 Já jsem mluvil pravdu, kterou jsem slyšel od Boha, a vy mě chcete zabít. Tak Abraham nejednal. 41 Vy konáte skutky svého otce." Řekli mu: "Nenarodili jsme se ze smilstva, máme jednoho Otce, Boha." 42 Ježíš jim řekl: "Kdyby Bůh byl váš Otec, milovali byste mě, neboť jsem od Boha vyšel a od něho přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mě poslal. 43 Proč mou řeč nechápete? Proto, že nemůžete snést mé slovo. 44 Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá.

Bůh se vždy oslaví. Poslouchejte, co o tom říká v Písmu. V Numeri 14, 21 stojí, že Hospodinova sláva naplní celou zemi. V žalmech čteme: Povznes se až nad nebesa, Bože, a nad celou zemí ať je tvoje sláva! Ž 57, 6; A žalm 104, 31 říká: Hospodinova sláva potrvá věčně! Hospodin se bude radovat ze svého díla.

Blíží se Vánoce. Dnes nemáme Vánoční shromáždění. Až ten další týden. I přesto, že jsme neměli dnes vánoční kázání o narození Krista, které je dobré.  A je vždy vhodné a příhodné ho kázat v čase Vánoc. Přesto si myslím, že jsme dnes měli to nejvánočnější kázání. Proč? Protože vám milovaní, kteří činíte pokání a věříte evangeliu, bylo připomenuto, že již jste dostali ten nejkrásnější, nejdražší a nejvzácnější dar, který vám už nikdo nikdy nevezme! Dar, který už nemůže být překonán! Máte spasitelnou víru v Krista, nové srdce, jste nová stvoření. Utíkejte tedy k Bohu, chvalte Ho, zpívejte Mu. Děkujte Mu!

A vám, kteří ještě nepatříte Kristu, ještě nečiníte pokání, nemáte spasitelnou víru v evangelium. Vám patří otázka. Jaký lepší a vzácnější dar byste chtěli dostat? Chcete letos prožít ty nejkrásnější, nejbohatší Vánoce? Utíkejte k Bohu, proste ať je vám dáno, tlučte ať je vám otevřeno. A chvalte Boha, děkujte Mu, že se nad vámi smiloval a dal vám slyšet evangelium!

 Je přeci pro vás lépe, aby váš život oslavil Boha za Jeho milosrdenství se srdcem podobným Kristu, než aby váš život oslavil Boha za Jeho spravedlivý hněv, soud a trest, se skřípěním zubů a se srdcem podobným srdci ďáblovu!

Jestliže o Bohu Bible platí slova Ř 9, 18, že se smilovává, nad kým chce, a koho chce, činí zatvrzelým. Potom to přeci musí přinést bázeň do každého lidského srdce. Jestli platí, že každé koleno se nakonec skloní? Není nejlepší učinit to tady a teď? Jestliže dnes slyšíme jeho hlas, jak můžeme dál zatvrzovat svá srdce? Žd 4,7; Chceme skončit jako faraon?

Písmo a celé dějiny spásy o Bohu svědčí, že je nanejvýše slitovný a milosrdný. Jímá ho zármutek nad každým zlem. Nepřeje si smrt žádného člověka, ale chce, aby se každý člověk odvrátil od hříchu ke Kristu. Od odmítání evangelia k víře v evangelium! Čiňte pokání a věřte evangeliu, to je příkaz plný dobroty a milosrdenství. Ježíš zaslibuje:

• Jan 6:37 Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven,

2. aplikace

Aplikace dnešního textu? Boží svébytnost, Boží svrchovanost, nezávislost. Písmo svědčí o Bohu, že je Bohem nebes i země a celého stvoření. I toho vzbouřeného. On všechno, co chce koná. Podle svého věčného plánu, který si předsevzal na věčnosti před stvořením světa. On tvoří světlo i tmu. Tvoří pokoj i zlo. Stvořil i svévolníka pro zlý den.

Má pod kontrolou každou tíseň, každé soužení, trápení, bolest, zármutek, zlo. Pokud uvádí tyto věci do našich životů, pořád platí, že je dobrý, slitovný, milosrdný a Jeho myšlenky o nás jsou myšlenky o pokoji. Není jednoduché pochopit a přijmout nauku o vyvolení. Ale pokud tomu dobře porozumíme, pak naše víra bude stejně pevná, jako Kristova.

To je proces růstu a posvěcení. Velikou roli v tom hraje Písmo a modlitba. Je to nezbytností. Pravda listu Římanům z osmé kapitoly, že nám všechno napomáhá k dobrému, že nás nikdo a nic neodloučí od lásky Boží v Kristu. Ta platí a může platit pouze ruku v ruce s naukou o svrchovaném Bohu, který se slitovává, nad kým chce. A koho chce činí zatvrzelým.

Bůh, který není svrchovaný, nebo Bůh, který se jakýmkoli způsobem ve své svrchovanosti, byť dobrovolně omezil. Takový Bůh není schopen garantovat jedno jediné zaslíbení, které kdy lidem dal. Takový Bůh by přestal být Bohem. Přestal by být svébytným, nezávislým, svrchovaným. Neměl by již věci pevně ve své moci!  Ale my víme, že náš Bůh takový není! Důvěřujme Mu a spěme proto klidně i uprostřed těch nejtěžších životních bouří. On svědčí o své slávě. Písmo přeci říká.

Izajáš 48:11 Kvůli sobě, kvůli sobě samému to dělám. Což smí být mé jméno znesvěceno? Svou slávu nikomu nedám."

Amen!

Odkazy: J 8, 37-44; 6, 37; Nu 14, 21; Ž 57, 6; 104, 31; Žd 4, 7; Iz 48, 11;