BUDOVÁNÍ HOSPODINOVA CHRÁMU (AG 2,20-23)

 

Budování Hospodinova chrámu (Ag 2,20-23)

 

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 2. března 2025

 

Kdo zvítězí, toho učiním sloupem v chrámě svého Boha a chrám již neopustí; napíšu na něj jméno svého Boha a jméno jeho města, nového Jeruzaléma který sestupuje z nebe od mého Boha, i jméno své nové. Zjevení Janovo 3:12  

 

Pokoj vám, milí svatí, a milost Pána Ježíše Krista nechť se rozhojní mezi námi. Procházíme knihu starozákonního proroka Agea, abychom za pomoci Ducha svatého rozuměli, k čemu nás skrze svoje slovo Pán Bůh volá dnes. Agea Hospodin poslal, aby vyřídil židům, kteří se vrátili z babylonského zajetí zpět do Judska a do Jeruzaléma, aby ho poslouchali. Hlavní poselství lidem skrze Agea bychom mohli shrnout takto: stavte Boží chrám.

 

1. Boží slovo uprostřed otřesů nebe a země

Sledujete zprávy v televizi nebo čtete na internetu o tom, co se děje ve světě?  Zaměstnává vaši mysl starost o budoucnost? Protože zprávy, které se na nás ze všech těch sdělovacích prostředků, medií a sociálních sítí valí, jsou opravdu znepokojivé. Válka na Ukrajině, nepředvídatelná opatření pro celou společnost ve Spojených státech, terorismus kvetoucí na Blízkém východě, detailní špehování a pronásledování vlastních občanů v Číně i nejistota, jak se bude zítra žít v naší zemi. A to jsou jen ty největší události, které způsobují hluboké starosti člověku. Co bude zítra? Kam se svět žene? Jakou budoucnost máme my a jakou mají naše děti? To jsou těžké otázky, které vyvolává hřích tak všudypřítomný v tomto světě. Máme mnoho otázek. Někteří křesťané se snaží řešit hřích světa světskými prostředky. Píší na sociálních sítích o jedněch lidech obdivně a odsuzují druhé. Podporují politiky, kteří podle těchto křesťanů ví, jak dát věci do pořádku. Protestují na ulicích na demonstracích. Volají další: pojďte, změníme svět! Ale věci světa jsou v rukou někoho jiného než v rukou hříšných lidí. Proč by měl křesťan volit světské prostředky, když jde o jiný druh boje, zápasu se zlem? Kdo je ten, jenž řídí dějiny ke své slávě? Je to některý prezident? Někdo z mocných lidí na planetě? Vždyť

• Př 21,1 Královo srdce je v Hospodinových rukou jako vodní toky; nakloní je, kam se mu zlíbí.

Srdce lidí je v Božích rukách a Bůh se lidem, kteří si myslí, že to oni mají vše ve svých vlastních rukách, Bůh se takovým lidem směje.

• Ž 2,4-6 Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu. 5 Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem: 6 "Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře!"

On ustanovil svého Krále, Ježíše Krista. To On jedny zanechává v jejich hříchu, a tak spějí k věčné smrti a druhým dává milost a zachraňuje je k věčnému životu. Ne lidé, ale Bůh má moc dát život! (Ř 4,17) Je marné soustředit se na politiku a doufat, že svou podporou politikům oni přinesou zemi spravedlnost. Ale je naprosto jisté, že spravedlnost se bude ve světě prosazovat všude tam, kde se někdo obrátí ke Kristu a začne spravedlnost milovat. Nové srdce, které uvěřilo Ježíši Kristu, nebude prosazovat zlo, ale spravedlnost Kristovu v tomto světě. Proto jediná a zároveň jediná jistá cesta, jak žít ve spravedlivějším světě už nyní, je vést lidi k víře v Pána Ježíše. Nic méně ani nic více. Evangelium je Boží mocí ke spasení! Je to Boží moc k proměněn srdce, Boží moc vedoucí ke spravedlnosti.

 

2. Povolání Zerubábela ke službě Bohu

1. Bůh vyvoluje ke službě

Co nás Pán Bůh učí na příkladu židů v Jeruzalémě? Už je to 16 let, co se vrátili z Babylona, ze zajetí. Vraceli se s nadějí na nový život, znovu doma ve své vlasti. Po 16 letech ale Židé v Jeruzalémě byli na pokraji zoufalství. Ačkoliv se tvrdě namáhali a pracovali, jejich výdělek byl bídný. Země dávala malou úrodu a co vyzískali, sotva stačilo na obživu. Možná se lidem začaly honit hlavou takové myšlenky: Má to vůbec cenu, namáhat se? Jít za Bohem? Tvrdě pracujeme a blahobyt nikde. Sloužíme Bohu a požehnání je daleko. Tak k čemu to všechno? A ke všemu se zdá, že celý svět je vzhůru nohama. Bůh otřásal nebem i zemí (v. 21-22)

• 21 "Řekni judskému místodržiteli Zerubábelovi: Otřesu nebem i zemí. 22 Podvrátím trůny všech království a zlomím sílu království pronárodů, převrátím vůz i s těmi, kteří na něm jezdí, klesnou koně i jezdci, každý padne mečem svého bratra.

V centru babylonské říše došlo k převratu. Jedni bojují proti druhým a nikdo jistotně neví, co bude. Ti, co byli doposud u moci, se nyní třesou strachem, co s nimi bude, jestli si pod novým vládcem zachrání alespoň život. A ti, co království dobývají, jsou nemilosrdní. Každý si hledí svého, aby zachránil krk. A o židy v dalekém Judsku se nikdo starat nebude. Budou vydáni na milost a nemilost jejich nepřátel, kterých mají v zemi dost a kteří se je snaží už dlouho zničit. Chrám je stále v troskách. Bude vůbec chtít Bůh v tom novém přebývat? Má to vůbec cenu držet se Boha, když je tak daleko a zdá se, že se o židy vůbec nezajímá? Babylonské království je v rozvratu a padlo. Babylonský král Belšazar, následník Nebůkadbezara, byl zabit (Dan 5,30) a království bylo dobyto rukou médských a perských králů. Ale Boží lid je v rukách Hospodinových. On nyní povolal svého služebníka, místodržitele Zerubábela, aby vedl židy v Jeruzalémě, aby vedl svůj starozákonní lid. Už skrze Agea volal všechen svůj lid v Jeruzalémě, aby se k Němu cele přiklonili a sloužili mu celým srdcem. Dal jim zaslíbení, že jim bude bezpodmínečně žehnat (v. 18). Ale podívejte se, jak doteď Hospodin nazýval Zerubábela: ve verších 1,1; 1,14 a 2,2 – místodržitel. Hospodin o něm mluví jako o úředníku, který je dosazen na své místo, aby spravoval záležitosti babylonské říše v Judsku. Ale nyní v posledním verši celé knihy, ve v. 2,23 je to jiné:

• 23 V onen den, je výrok Hospodina zástupů, vezmu tebe, svého služebníka, Zerubábeli, synu Šealtíelův, je výrok Hospodinův, a učiním tě pečetním prstenem, neboť jsem tě vyvolil, je výrok Hospodina zástupů."

Pán Bůh povolává svého služebníka. Jako povolal dříve Mojžíše, Davida a Daniele. A teď za svého služebníka povolává Zerubábela. Služebník Boží je člověk, který je blízko Hospodinu. Skrze něj a s ním Bůh jedná. Pán Bůh povolává Zerubábela a učiní z něj pečetní prsten (v. 23). Co znamená pečetní prsten? Otisk tohoto prstenu označoval danou věc, třeba dopis, jako podepsaný vlastníkem prstenu. Značka pečetního prstenu říkala všem lidem: toto patří majiteli prstenu. Hospodin učinil Zerubábela svým pečetním prstenem, znamením Božího vlastnictví. Všichni nyní vědí: Zerubábel patří Hospodinu. On si ho vyvolil (v.23) Zerubábel nevypadal jako někdo, kdo by měl najít u Boha přízeň. Vždyť už to je 16 let, co jsou židé zpět z babylonského zajetí v Judsku, aby obnovili bohoslužbu, oltář a chrám. Ale za tu dobu ztratil odvahu i poslušnost. A ten, který měl lid vést? Jak jednal vedoucí židů, Zerubábel? Zdá se, že právě tak, jak ho v tom následovali ostatní židé. Ztratil odvahu a nevedl národ cele za Hospodinem. Bůh je musí napomínat a volat k poslušnosti. Proto poslal proroka Agea. Tak proč si ho Bůh nyní povolává ke službě? Jedině z milosti. Neboť jsem si tě vyvolil. (v. 23) Hospodin si Zerubábela povolal do služby ne pro skvělost tohoto člověka, pro jeho schopnosti nebo odvahu. Ne. Vyvolil si ho. A když Bůh vyvoluje, pak ne za zásluhy, ale z milosti. K čemu ho vyvolil? Vyvolil ho, aby vedl Boží lid, vyvolil ho, aby stavěli Hospodinův dům. Vyvolil svého služebníka, aby vedl stavbu Hospodinova chrámu v Jeruzalémě. A to je starozákonní obraz Božího jednání pro nás, novozákonní církev. Je to obraz o Božím lidu, který Pán povolává, aby stavěl Boží chrám, ve kterém přebývá Hospodinova sláva a odkud Bůh udílí svůj pokoj. Zerubábel je uveden v rodokmenu Pána Ježíše Krista – jak u Matouše, tak i u Lukáše. To je starozákonní obraz. Zerubábel je obrazem Ježíše Krista. Nyní ho Bůh povolává, aby byl tím, kým ho Bůh chce mít: vedoucím, který má bázeň před Bohem. Mužem, který používá své dary a povolání, které dostal od Pána, k Boží slávě. Mužem, který u Boha čerpá svou naději a také odvahu a sílu. Mužem, který vede ty, které mu Bůh svěřil. Zerubábeli, tebe jsem povolal, dal jsem ti schopnosti k vedení lidí, zjevil jsem ti svou moc, když jsem vás přivedl zpátky do Jeruzaléma a povolal jsem tě ke stavbě. Tak se ujmi této služby. Nenech se zastrašit lidmi, kteří jsou proti tobě. Nenech se přemoci svou slabostí, že to nezvládneš, že to nedokážeš, ale obrať se s důvěrou ke mně. Modli se, hledej svou sílu u mě a já ti ji dám. Vždyť jsem si tě vyvolil! Když Bůh volá své služebníky do služby, buďte si jisti, že je možné mu sloužit. Že není nic ani ve vašem okolí – lidé, kteří by byli proti vám, ani nic uvnitř vás – nedůvěra Bohu, že je to možné, nízké sebevědomí, vědomí své vlastní nehodnosti a nedostatečnosti. To všechno dává sílu Bůh překonat. Protože Jeho povolání je mocné a nepřemožitelné. Proto můžeš sloužit Bohu i ty!

 

2. Pečetní prsten

• 23 V onen den, je výrok Hospodina zástupů, vezmu tebe, svého služebníka, Zerubábeli, synu Šealtíelův, je výrok Hospodinův, a učiním tě pečetním prstenem, neboť jsem tě vyvolil, je výrok Hospodina zástupů."

Nejen, že Bůh Zerubábela vyvolil, aby byl jeho služebníkem, ale nyní o něm říká ještě něco nádherného: učiním tě pečetním prstenem. Jestliže nějaké zboží, či listina byly označeny pečetním prstenem, bylo na nich tak vyznačeno, komu patří. Hospodin svého služebníka Zerubábela dělá pečetním prstenem. Bude na tobě vidět, Zerubábeli, že mi patříš, že jsi Hospodinův. Bude na něm patrná Boží milost i požehnání. Ty, které vedeš, budou požehnáni s tebou. Zerubábel je tu starozákonním obrazem Ježíše Krista. Ježíš Kristus je Syn Boží. Bůh o něm lidem dosvědčil:

• Mt 17:5 "Toto jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte."

V Nové smlouvě se však to znamení Boží milosti mocně rozšiřuje. Protože každý, kdo uvěřil v Ježíše Krista byl označen duchovní pečetí, která říká: tento člověk patří Bohu. Bylo za něj zaplaceno výkupné, byl obmyt Kristovou krví, byl s Bohem smířen a stal se Božím dítětem.

• Ef 1:13-14 V něm [v Kristu] byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého 14 jako závdavek našeho dědictví na vykoupení těch, které si Bůh vydobyl k chvále své slávy.

Duch svatý do nás vtiskl pečeť Ježíše Krista, pečeť Boží, která nyní svědčí před světem i duchovními mocnostmi: tento člověk je navěky Božím vlastnictvím. Nikdo jiný, ani ďábel, ani smrt, na něj nemá nárok. Je můj!

• 2K 1:21-22 Ten, kdo nás spolu s vámi staví na pevný základ v Kristu a kdo si nás posvětil, je Bůh. 22 On nám také vtiskl svou pečeť a do srdce nám dal svého Ducha jako závdavek toho, co nám připravil.

Tak místodržitel, Boží služebník Zerubábel, vyvolený a povolaný Bohem, aby vedl Boží lid v Jeruzalémě ke stavbě Božího chrámu, je nám kladen v Písmu před oči jako fyzický obraz toho služebníka živého Boha, který svou obětí přináší spásu zástupům

 

• Iz 53:1-12 Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost… jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. … jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel.  Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu.  "Tím, co zakusí, získá můj spravedlivý služebník spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme. On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných.

 

3. Povolání ke stavbě

Zerubábel měl stavět s židy chrám v Jeruzalémě, z kamenů a ze dřeva. Chrám, který měl jen omezenou dobu životnosti. Jeho nádhera nedosahovala nádhery prvního Šalomounova chrámu. A nakonec byl ničen v roce 70 po Kr. Římany. Ježíš Kristus je úhelný kámen daleko lepší stavby, která je trvalá. Její sláva je větší než sláva pozemského chrámu. Je to stavba, která přináší lidem pokoj s Bohem na věky věků. Je to církev živého Boha, stavba budovaná z živých kamenů, ze znovuzrozených z víry v Krista. Církev Boží je duchovní stavba, na které se ukazuje Boží sláva, moudrost, velikost. Hloubka jeho lásky, protože ji vykoupil svou krví sám Ježíš Kristus, Boží Syn. Církev je tedy duchovní stavba.

• Ef 2:20-22 Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. 21 V něm je celá stavba pevně spojena a roste v chrám, posvěcený v Pánu; 22 v něm jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží.

A každý, kdo uvěřil Kristu, je živý kámen ve stavbě duchovního Božího chrámu.

• 1Pt 2:5 I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista.

 

1. Bůh povolává

Abychom dobře rozuměli stavbě Božího chrámu, církve, musíme tu stavbu rozdělit na dvě části – tak, jak to dělá Písmo. Ta první část – to je povolání do církve. Jak se někdo může stát živým kamenem Božího chrámu? Co pro to musí udělat? Na jakém základě se člověk rozhoduje, že se připojí k církvi?

 

Písmo nás v tom nenechává na pochybách. Dobrou ilustrací a vysvětlením je text z Pavlova dopisu Římanům. Na příkladu starozákonních bratrů – Jákoba a Ezaua, dětí Rebeky a Izáka, nám Duch Boží vysvětluje, jak se člověk stane Božím dítětem:

• Ř 9:10-18 A nejen to: Také Rebeka měla obě děti z téhož muže, z našeho praotce Izáka; 11 ještě se jí nenarodily a nemohly učinit nic dobrého ani zlého. Aby však zůstalo v platnosti Boží vyvolení, o kterém bylo předem rozhodnuto 12 a které nezávisí na skutcích, nýbrž na tom, kdo povolává, bylo jí hned řečeno, že starší bude sloužit mladšímu. 13 Neboť je psáno: `Jákoba jsem si zamiloval, ale Ezaua jsem odmítl.´

Proto lidem říkáme evangelium a modlíme se za ně, protože spasení není z lidí, z lidského rozhodnutí, ale je to Boží dar! Písmo odhaluje tvrdou realitu důsledků hříchu v lidském srdci: není, kdo by sám od sebe chtěl milovat živého, pravdivého a svatého Boha. Není ani jeden. Máš komu vzdávat chválu po celou věčnost! Protože Bůh se nad tebou smiloval. Ale Bůh se smilovává i nad takovými lidmi, kteří s ním nechtějí mít nic společného, nad lidmi, kteří si myslí, že ho nepotřebují. Protože pravda je taková: kdyby to Bůh nechal na nás, nikdo, ani jeden, by se k němu neobrátil. Ale ze své lásky a svou milostí některé lidi povolává ke spáse, k věčnému životu. Vysvobozuje od hříchu a smrti. Je to jen a jen Boží milost.

• 14 Co tedy řekneme? Je Bůh nespravedlivý? Naprosto ne! 15 Mojžíšovi řekl: `Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.´ 16 Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává. 17 Písmo přece říká faraónovi: `Vyzdvihl jsem tě, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.´ 18 Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, činí zatvrzelým.

Kázání, zvěstování, šíření, sdílení evangelia – to je prostředek spasení. Kdo činí pokání a uvěří Kristu, že za něj zemřel a vstal pro jeho ospravedlnění – ten je přidán jako živý kámen do stavby Božího chrámu. Jinak, než Boží milostí se jím nikdo nestane. Tak Bůh staví ten chrám. To je jedna pravda o stavbě duchovního chrámu. Tu druhou, neméně důležitou, nám Písmo také vysvětluje:

 

2. Církev staví chrám

Ale Pán používá k budování svého chrámu, církve Krista Ježíše prostředky milosti. Má snad církev sedět a čekat, co se stane? Ne, má se modlit a sloužit. Protože se Pán Bůh rozhodl, že svou církev bude budovat skrze práci svých dětí. Proto každému jednomu z nás, Božích vykoupených dětí, dal duchovní dary. Nikoho nevynechal, ani tebe. Jaké dary nám dal?

• Ř 12:6-8 Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás: Kdo má dar prorockého slova, ať ho užívá v souhlase s vírou. 7 Kdo má dar služby, ať slouží. Kdo má dar učit, ať učí. 8 Kdo dovede povzbuzovat, nechť povzbuzuje. Kdo rozdává, ať dává upřímně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo se stará o trpící, ať pomáhá s radostí.

Další duchovní dary jsou vyjmenovány v 1. listě Korintským 12-14. List Efezským o dalších mluví v

• Ef 4:11 A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele,

Každý křesťan má svůj duchovní dar. Proč nám je dal?

• Ef 4,12-13 aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby – k budování Kristova těla, 13 až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti.

 

Vidíte? Bůh nám dal své dary, abychom budovali Kristovo tělo – církev! Dal je nám a bude ji budovat On sám, ale skrze nás! Protože On nás posílá, ne abychom žili v klášteře, ale abychom byli solí a světlem ve světě. Protože jak by mohl někdo uvěřit bez slyšení evangelia?

• Ř 10:14 Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou uslyšet, není-li tu nikdo, kdo by ho zvěstoval?

To je jeden směrem budování církve, který nám Pán svěřil. Chce, abychom lidem říkali o smíření, které s Bohem mohou nalézt ve víře Kristu Ježíši. Je to jeho příkaz:

• 2K 5:19-20 Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. 20 Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem!

3. Služba posvěcení církve

Tato služba Bohu a jeho evangeliu se doplňuje ještě s jedním druhem služby. Chrám se staví navenek tím, že se do něj přidávají nové živé kameny obrácených lidí. Je tu však ještě druhá část stavění chrámu: To je služba posvěcení církve. Všechny dary v církvi používáme, abychom si navzájem pomáhali k jednomu jedinému cíli, který oslaví Pána:

• Ef 4:13 až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti.

Proto jsme tak důkladně studovali list Koloským. Abychom dobře rozuměli, co je posvěcení. Pavel to shrnuje krásně takto:

• Kol 3:3 Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu.

A v listu Efezským rozvádí, co to znamená posvěcení:

• Ef 4:22-23 Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, 23 obnovte se duchovním smýšlením, 24 oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.

 

4. Závěr

Už lépe rozumíte, proč Ageus volá židy v Jeruzalémě

• Ag 1:8 Vystupte na horu, přivezte dříví a budujte dům! V něm budu mít zalíbení, v něm se oslavím, praví Hospodin.

Už rozumíte, že to je Boží volání k nám? Pán Bůh tu volá mne, volá tebe, volá každého v této místní církvi, abychom se posvěcovali a sloužili v církvi.

• Ga 5:13 … ale služte v lásce jedni druhým.

Proč?

• 1K 6:19-20 Nepatříte sami sobě! 20 Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha.

Čiň pokání, aby nic nestálo v cestě tvému používání darů, které jsi dostal, k Boží slávě v církvi. Na prvním místě posvěcujte sami sebe. Pak i vaše služba v církvi se bude rozhojňovat a přinášet ovoce. Bůh bude oslavený a vaše nejvnitřnější křesťanská touha tím bude naplněná.

 

• Kol 1:10-12 Tak budete svým životem dělat Pánu čest a stále se mu líbit, ve všem ponesete ovoce dobrých skutků, budete růst v poznání Boha, 11 a z moci jeho božské slávy nabudete síly k trpělivosti a radostné vytrvalosti; 12 a budete děkovat Otci, který vás připravil k účasti na dědictví svatých ve světle.