Boží srdce pro ztracené II. (Lk 15,8-10)

Ztraceni v Božím domě

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 14. února 2010

Dobré dopoledne vám všem, domácím víry i vám, kteří jste mezi námi hosté. Sešli jsme se dnes jako společenství Božího lidu, jako ti, kdo vyznávají Pána Ježíše jako svého Spasitele a Pána. Neshromáždili jsme se tady proto, že tento náš sbor je naším domovem, ale proto, abychom společně uctívali našeho Pána a těšili se ze zaslíbení jiného domova, který nám Bůh zaslíbil. Mohu vás ujistit, že Boží Slovo říká, že my, kdo věříme v Pána Ježíše Krista, jsme zde na této zemi jenom hosté všude kamkoliv přijdeme. Podívejme se do listu Židům:

• Židům 11:13 Ve víře zemřeli ti všichni, i když se splnění slibů nedožili, nýbrž jen zdálky je zahlédli a pozdravili, vyznávajíce, že jsou na zemi jen cizinci a přistěhovalci.

Ale je tady také druhá strana téže mince – Boží pohled na člověka. My jsme něco z něj viděli minulý týden, kdy jsme mluvili o ztracené ovci – o člověku, který je bez Boha naprosto ztracený – a pro Boha je jako cizinec bez domovského práva. Ale apoštol Pavel připomíná věřícím, že když se narodili z Božího Ducha, když byli smířeni s Bohem a očištěni od svých hříchů Kristovou prolitou krví, tak:

• Efezským 2:19 Nejste již tedy cizinci a přistěhovalci, máte právo Božího lidu a patříte k Boží rodině.

Proto jsme se dnes sešli jako Boží lid, abychom uctívali Boha – tak nějak za pochodu. Na cestě domů, do nebeského domova, do Boží přítomnosti, kde budeme společně s Kristem, nejenom v Duchu Svatém, ale tváří v tvář. Otevřme nyní Lukášovo evangelium a budeme společně číst celou 15. kapitolu.

Byli zde náboženští vedoucí, kteří neměli čas a ani chuť, aby se věnovali hříšníkům a vedli je k tomu, aby se odvrátili od svých hříchů. Na jejich tvrdou, zraňující výpověď o tom, že Ježíš přijímá hříšníky a jí s nimi, odpověděl Pán trojpodobenstvím.

Odpověděl jim v podobenství - řekl jim JEDNO podobenství ve třech ilustracích - jde stále o totéž, je to o ztracené a nalezené ovci Lk 15:4-7, o ztraceném a znovu nalezeném penízi Lk 15:8-10, a o ztracených synech Lk 15:11-32, přičemž jenom jeden byl nalezen. Tyto tři části podobenství na sebe velmi těsně navazují a ze třetího verše vidíme, že jde vlastně pouze o jedno jediné podobenství.

Všimněte si také ve verši 8 slovíčka nebo, kterým Ježíš navazuje na předchozí podobenství. Tímto slovíčkem spojuje obě podobenství do jednoho a dělá tak z nich jedno jediné. Podobně ve verši 11 čteme: řekl také. Znovu to odkazuje k předchozímu a všechno to vede zpět k reakci na reptání zákoníků a farizeů ze druhého verše.

Všechny tři části učí jednu věc – a to je Boží srdce pro ztracené - Bůh chce zachránit hříšníky! Ukazuje to na lásku, kterou má Pán Ježíš k lidem, kteří jsou ztracení ve svých hříších, kteří jednají zle.

Připomeňme si slova apoštola z listu Římanům a Efezským:

• Římanům 5:6 Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné.
• Ř 5:8 Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.
• Efezským 2:4-5 Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni!

A když apoštol Pavel psal svému milovanému synovi ve víře Titovi a popisoval bezbožné lidi:

• Titovi 3:3-5 Vždyť i my jsme byli kdysi nerozumní, neposlušní, zbloudilí, byli jsme otroky všelijakých vášní a rozkoší, žili jsme ve zlobě a závisti, byli jsme hodni opovržení a navzájem jsme se nenáviděli. Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha: On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého.

Potřebujeme si stále připomínat tyto věci, protože to nám pomáhá držet se daleko od zlého a nelaskavého postoje farizeů, kteří se považovali za spravedlivé. I dnes je v církvi celá řada farizeů, kteří reptají na to, že Bůh přijímá hříšníky. Varujme se podobného postoje. V tom nám pomáhá právě Boží Slovo a konkrétně náš oddíl, který odhaluje pravdu o Božím srdci, které hledá hříšníky a také pravdu o nás, protože i my jsme zbloudili jako ovce, byli ztraceni jako mince a žili ve vzpouře jako hříšný syn.

Dnes máme před sebou jenom kratičké podobenství o ztracené minci, ale chtěl bych, abychom se skrze toto podobenství podívali na celou patnáctou kapitolu. Lukáš nám představuje Boží srdce pro ztracené. V každé části je společné téma, které je zdůrazněné - něco se ztratilo a bylo to nalezeno. Ovce, mince, synové. Ježíš používá opakování, aby zdůraznil důležité věci. A nakonec je zde vždy radost - radujte se se mnou. To je obrázek Božího srdce. Takže i v našem dnešním kázání si ukážeme tyto tři věci – jak toto podobenství mluví o ztracenosti, jak nám ukazuje Boží srdce a nakonec také, jak zdůrazňuje radost ze spasení. Ovšem ještě než se pustíme do našeho textu, chtěl bych zmínit jednu důležitou věc, která se týká tohoto podobenství.

Ježíš toto podobenství říká jako reakci na reptání zákoníků a farizeů. Znovu to opakuji, abychom to měli stále před očima, protože někdy přistupujeme k tomuto podobenství z trochu jiné perspektivy. Někteří věřící se dívají na toto podobenství tak, že mluví o návratu věřících, kteří odešli od Boha. Je to pohled, který se na celou patnáctou kapitolu dívá oknem podobenství o ztraceném synovi. Syn byl stále syn, a to i tehdy, když opustil otcův dům a odešel utratit své jmění do světa. Pokud bychom přijali tento pohled, potom bychom museli také o ztracené ovci a o ztracené minci mluvit jako o odpadlých věřících. To bychom ovšem museli zcela popřít první verš patnácté kapitoly:

• Lukáš 15:1 Do jeho blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli.

Toto je perspektiva, ze které se musíme dívat na celé podobenství. Kristus přijímá hříšné lidi – to je jedno z hlavních témat celého Lukášova evangelia (viz Lk 19,10). A klíč k tomuto podobenství je hned v následujícím verši:

• Lukáš 15:2 Farizeové a zákoníci mezi sebou reptali: "On přijímá hříšníky a jí s nimi!"

Bez těchto dvou veršů nelze rozumět celé patnácté kapitole. Byli zde Židé, kteří měli zvláštní smlouvu s Bohem, ale přesto každý z nich – jednotlivě – museli navázat skutečný vztah s Bohem skrze znovuzrození a pokání z Ducha Svatého. Bez nového narození není žádné spasení.

Nyní již pojďme do našeho textu a podívejme se na první věc.

I. Podobenství o ztracenosti

Ježíš dává druhý příklad ztracenosti – ztracená mince.

• Lukáš 15:8 Nebo má-li nějaká žena deset stříbrných mincí a ztratí jednu z nich,…

Znovu se tady objevuje něco ztraceného. Nějaká žena ztratila jednu minci z deseti, které měla.

Nejprve si musíme povědět něco o tehdejší společnosti. Lidé většinou žili v domech, které byly hodně malé a často neměly žádná okna. Většinou (zvláště na venkově) to byla jenom jedna větší místnost, kde probíhal veškerý život. Byly samozřejmě i větší a velké domy, jako např. dům, který nedávno objevili archeologové v Kafarnaum a který pravděpodobně patřil představenému synagogy – byl to dům, v němž podle odhadů mohlo žít kolem sta lidí. Ale většina domů byla malá. Uvnitř bylo ohniště, které osvětlovalo vnitřek domu, případně se používaly olejové lampy.

Podlaha takových domů byla zpravidla tvořená pouze z udusané hlíny. A často byla pokrytá vrstvou prachu. To byl běžný obraz, který se objevil před očima lidí, kterým Ježíš vypravoval své podobenství. Pokud jste něco ztratili v takovém domě – zvlášť něco malého, bylo velmi obtížné to nalézt.

Tady byla žena, která měla deset stříbrných mincí. Musíme si uvědomit, že v tehdejší společnosti, zvláště v té venkovské – což byla většina izraelské společnosti, byly mince něčím vzácným. Na venkově se skoro nepoužívaly. Lidé si vystačili s tím, co měli. Používaly tzv. výměnný obchod. Takže pokud žena měla deset stříbrných mincí, bylo to něco navíc, co měla mimo své každodenní používání.

Další věc je skutečnost, že ženy často používaly mince jako součást své výbavy a věna. Někdy je dokonce nosily na krku jako náhrdelník – dodnes to můžeme vidět na některých místech Středního Východu. Takové mince potom sloužily jednak jako určitý poklad, taková záloha, nebo spořitelní knížka, ale navíc sloužily také jako šperk. A z tohoto pohledu byly takové mince ještě mnohem vzácnější.

V našem podobenství je jedna žena, která ztratila jednu z deseti mincí. Předtím to byl pastýř, kterému se zatoulala jedna ovce ze sta. Nyní je tu jedna žena s jednou mincí. V následujícím podobenství je to jeden ze dvou synů. Pokaždé je zde něco vzácného, co se ztratilo a je nalezeno.

Pokaždé je to obraz hříšného člověka. Poprvé to byla ovce, která se ztratila na poli, v přírodě. Ovce, která bloudí, protože je hloupá a neumí najít cestu zpátky. To je o nás. Nebyli jsme křesťané, většina z nás není z křesťanských rodin a všichni jsme bloudili ve svých hříších.

• Izajáš 53:6 Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech.

Byli jsme ztraceni a zoufale jsme potřebovali a stále ještě potřebujeme skutečného pastýře, který nás vezme na ramena a odnese nás domů. To je Pán, který vzal naše hříchy na sebe a místo nás obětoval svůj život na kříži. Zakusil Boží hněv kvůli našemu hříchu. Je to náš Pán, kdo nás nese na svých ramenou v každé chvíli našich životů. A je to On, kdo nás bezpečně dovede až domů.

V dnešním podobenství je to mince, která se ztratila v domě. Mince, která má velikou cenu. Stejně tak je to s hříšníkem, který je stvořen podle Božího obrazu. Vidíme tady určitou podobnost s příběhem, který budeme číst později v Lukášovi – když zákoníci zkoušeli Pána a chtěli ho přechytračit otázkou, zda je v pořádku platit daně. Tehdy Pán řekl:

• Lukáš 20:24-25 "Ukažte mi denár! Čí má obraz a nápis?" Odpověděli: "Císařův." Řekl jim: "Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu."

Denár nese obraz císařův. Kdo nese obraz Boží? Hříšný člověk, který byl stvořen bez hříchu podle Boží podoby. Mince, která má nesmírnou cenu. Každý hříšník má svou cenu před Bohem, protože každý člověk byl stvořen Bohem k tomu, aby naplnil Boží záměr a to bez ohledu na to, zda bude spasen či nikoliv. Dobře to vysvětluje kniha Přísloví:

• Přísloví 16:4 Hospodin učinil vše k svému cíli, i svévolníka pro zlý den.

A všimněte si v našem podobenství ještě jedné „maličkosti“. Zatímco ovce se zatoulala v krajině, mince se ztratila v domě. Farizeové byli z národa, který si Bůh povolal, aby byl jeho zvláštním vlastnictvím. Přesto byli ztraceni v tomto Božím domě. Podobně hříšníci a celníci, kteří přicházeli ke Kristu a jedli s Ním, byli Izraelci. Lidé, kteří byli ztraceni ve svém domě plném Božích zaslíbení.

Ale hříšníci a celníci byli ti, kdo skutečně činili pokání a z jejich pokání se radovalo celé nebe.

Také dnes jsou mnozí, kteří jsou ztraceni ve svém domě. Jsou lidé, kteří vyrůstají v křesťanských rodinách, jako např. naše děti. A jsou lidé, kteří ačkoliv vyrostli pod vlivem zbožných rodičů, jsou ztraceni. Křesťany se nestáváme tím, že vyrosteme v křesťanské rodině, tím, že toho víme hodně o Bohu, nebo tím, že si čteme Bibli a modlíme se.

Jsou lidé, kteří vyrostli v křesťanských rodinách a přece odmítali Boha. Jsou lidé, kterým druzí svědčí o Kristu a oni jakoby neslyší. Jsou ztraceni v domě. Jsou tak blízko záchrany, tak blízko milosti, tak blízko Božího spasení a nového života v Kristu a přece ho nemají. Dovolte mi jeden příklad z historie:

Když velký anglický kazatel Charles Spurgeon slavil své 50. narozeniny, jeho stařičký otec řekl: „Já sám jsem měl věřící rodiče, kteří se za své děti horlivě modlili. Můj syn měl také takové rodiče. Jeho obrácení je odpovědí na naše pokorné modlitby.“ V takovém prostředí Spurgeon vyrůstal a vstřebával lásku k Božímu Slovu. A modlitba za děti pro něj byla vždy prioritou a ještě ve věku 55 let si vyžádal adresy synů a dcer řady kazatelů a zaslal jim dopisy s následujícím textem:

Drahý příteli, dostalo se Ti velké výhody, že máš rodiče, kteří se za Tebe modlí. Tvé jméno je známé v předsíni nebe. Modlíš se však i Ty? Ne-li, proč ne? Je to v pořádku, zanedbáváš-li svoji duši, kterou jiní tak vysoce cení? Veškeré vzdechy a zápasy Tvého otce Ti neprospějí, dokud nebudeš i Ty hledat Pána.

Zůstaneš jako mince, která se ztratila v domě. Ztracená ve svém hříchu, bez Boha, bez milosti, bez pokoje, v prachu a špíně, kterou nabízí hřích. Je mnoho příkladů takových mincí v Božím Slově: Izmael, starší bratr Izáka – jeden byl bezbožný a druhý byl z Boha. Dvojčata – Jákob a Ezau.

• Římanům 9:13 Je psáno: `Jákoba jsem si zamiloval, ale Ezaua jsem odmítl.´

Synové kněze Élího, o kterých Písmo vydává svědectví, že sice dokonce žili v Božím domě, sloužili ve stánku, ale byli to ničemníci a Boží jméno bylo kvůli nim v pohanění. Synové proroka Samuele:

• 1 S 8:3 Jeho synové však nechodili jeho cestou, ale propadli lakotě, brali úplatky a převraceli právo.

Synové krále Davida – vyrostli v blízkosti toho, jehož si Bůh zamiloval a přece mnozí z nich byli svévolníci. A mohli bychom pokračovat skrze celé Boží Slovo. Jako hvězda v temnotě se tu pak třpytí jméno Timotea, o němž čteme:

• Skutky apoštolské 16:1-2 Tak se Pavel dostal také do Derbe a do Lystry. Tam byl jeden učedník jménem Timoteus; jeho matka byla židovka, která uvěřila v Krista, ale jeho otec byl pohan. Bratří v Lystře a v Ikoniu o něm vydávali dobré svědectví,

A na jiném místě o něm apoštol Pavel napsal:

• 2 Timoteovi 1:5 Připomínám si tvou upřímnou víru, kterou měla už tvá babička Lóis a tvá matka Euniké, a kterou máš, jak jsem přesvědčen, i ty.
• 3:15 Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše.

Timoteus byl nalezen v domě. Hříšník, který činil pokání a byl spasen skrze víru v Ježíše Krista. Stejní hříšníci jsme také my, moji milí. Hříšníci, kteří mají svou cenu před Bohem. Hříšníci, kteří byli stvořeni k Božímu obrazu. Ale jako mince oné ženy, která byla ztracena v prachu země, také my jsme byli svým hříchem vrženi do prachu, sraženi k zemi.

Jako Kain, který byl sražen hříchem, když zabil svého bratra Ábela. Jako král David, kterého hřích cizoložství s Batšebou srazil do nejhlubšího bahna. Jako král Achab, který nechal zavraždit Nábota, aby mohl ukrást jeho vinici. Stejně byl hříchem zasažen Petr, když třikrát lhal o svém vztahu k Pánu Ježíši Kristu. A stejně zničující mocí působí hřích v životech mužů a žen i dětí i dnes. Hříšník se válí v prachu a bahně svého hříchu, neschopný vstát a zbavit se své nečistoty. Jedině pokání a víra v Krista vedou k tomu, že hříšník je nalezen, očištěn a zachráněn Boží milostí. Jak je to s vámi, přátelé? Byli jste nalezeni v domě jako ztracená mince? Nebo na poli jako zatoulaná ovce? Jste zachráněni Bohem a jeho milostí nebo se snažíte z vlastní síly seškrábat bahno hříchu, ačkoliv se v něm topíte dál? To nás vede k dalšímu bodu našeho kázání. K Božímu charakteru, k Božímu srdci, které hledá hříšníky.

II. Boží srdce

Podívejme se nyní na několik slov, jimiž je popsána činnost ženy v podobenství a na nich si ukážeme práci Božího Ducha v hříšnících.

• Lukáš 15:8 Nebo má-li nějaká žena deset stříbrných mincí a ztratí jednu z nich, což nerozsvítí lampu, nevymete dům a nehledá pečlivě, dokud ji nenajde?

Rozsvítí lampu, vymete dům, hledá pečlivě, dokud nenajde. To je úžasný popis Božího slitovného charakteru. Podobně jako pastýř měl sto ovcí a když jednu ztratil, tak si neřekl, že mu těch zbylých 99 stačí, ale vydal se hledat jednu jedinou ztracenou ovci. Stejně tak je zde žena, která hledá ztracenou minci. Co na tom, že má ještě devět dalších. Je třeba najít jedinou ztracenou.

Žena dělá úplně všechno pro to, aby ztracenou minci nalezla. Nic nezanedbá. Nic nenechá náhodě. Zde je třeba poznamenat, že pohyb žen byl ve starověku značně omezený, proto bylo té ženě jasné, že mince se ztratila v domě. Není třeba ji hledat někde jinde. A tak žena bere lampu, vymetá dům, čistí ho, hledá pečlivě, důkladně a velmi vytrvale. Hledá tak dlouho, dokud minci nenajde. Podobně jako předtím pastýř, který hledal ovci také tak dlouho, dokud ji nenalezl (v. 4).

Žena, která je zde popsaná, je obrazem Boha, který hledá hříšníky. Mohli bychom v celém podobenství spatřovat určitou symboliku – dobrý pastýř, který hledá své ztracené ovce – Boží Syn, Pán Ježíš Kristus. Žena, která udělá úplně vše, aby minci nalezla – Duch Svatý, který nás přitahuje k Bohu, usvědčuje z hříchu a uvádí do veškeré pravdy. A otec, který zdálky vyhlíží ztraceného syna. Bůh, který přijímá hříšníky a raduje se z jejich pokání.

Žena bere lampu a ozařuje jí všechno, co je v jejím dosahu. Podobně Boží Duch používá Boží Slovo:

• Žalm 119:105 Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.

Boží Slovo je světlo, které osvětluje lidskou hříšnost. Duch Svatý používá Boží Slovo. Podívejme se v rychlosti na několik veršů:

• Jan 16:8 On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud:
• 1 Petrův 1:23 Vždyť jste se znovu narodili, nikoli z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a věčné slovo Boží. … 25 to je to slovo, které vám bylo zvěstováno v evangeliu.
• Titovi 3:5 On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého.

Takže čteme v listu Římanům:

• Ř 10:17 Tedy víra je ze slyšení, a slyšení skrze slovo Boží. (KR)

Proto také všude, kdekoliv se káže Boží Slovo, tam pracuje Duch Boží a hledá ztracené mince. Povolává hříšníky, usvědčuje je z jejich hříchů, dává jim nové srdce a víru a vede je k pokání.

A všimněte si, že udělá všechno pro to, aby našel i tu poslední ztracenou minci, i toho nejztracenějšího hříšníka. V nebi nebude nikdo chybět. Každý, kdo byl před stvořením světa vyvolený ke spasení, bude ke spasení také přiveden.

• Římanům 8:29-30 Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.

Bůh hledá hříšníky, přivádí je ke Kristu, ospravedlňuje a uvádí do slávy.

• Jan 6:44 Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den.

Spasení je Boží dílo. Jsou zde hříšníci, kteří jsou ztracení a potřebují být nalezeni. A jedinou cestou je Kristus. Věř v Pána Ježíše Krista a budeš spasen ty, i celý tvůj dům (Sk 16,31). To je Boží srdce, které hledá hříšníky, dokud je nenalezne. To je Boží milost, která nás povolává k tomu, abychom věřili v Krista. To je dílo Ducha Svatého, který nás pozvedá z prachu země, Kristovou krví nás obmývá od špíny hříchu a uschopňuje nás k víře v jednorozeného Syna Božího. A co vy, co ty? Věříš?

Pokud ještě ne, volej Boha, dokud je čas. Volej k Němu, aby se ti dal poznat. Volej k Bohu, aby tvůj život proměnil skrze víru v Pána Ježíše Krista. Nepřestávej, nevzdávej to, neodkládej to na jindy. Dnes je čas spasení.

A pokud věříš, potom se raduj, protože Bůh přišel do tvého života a dal ti nové srdce. Dal ti milost k pokání i víru v Ježíše Krista. Celé nebe se raduje, když jediný hříšník činí pokání. To nás přivádí k poslednímu bodu našeho kázání – a to je:

III. Radost ze spasení

Co udělá žena, když najde svou ztracenou minci? Podívejme se do našeho textu:

• Lukáš 15:9 A když ji nalezne, svolá své přítelkyně a sousedky a řekne: `Radujte se se mnou, poněvadž jsem nalezla peníz, který jsem ztratila.´

Svolá sousedy a raduje se spolu s nimi. Nenechá si svou radost pro sebe, ale sdílí se s ní dál. Právě tak křesťané, kteří nalezli spasení, nemohou zůstat zticha, ale musí se sdílet s ostatními o tom, co zakusili s Bohem. To je přirozenost spasení. Ale to je také přirozenost Boží.

Příkladů v Písmu znovu nalezneme celou řadu. Dobrou ilustrací může být muž, z něhož Pán vyhnal celou legii démonů. Chtěl jít za Kristem, ale Pán mu řekl:

• Lukáš 8:39 "Vrať se domů a vypravuj, jak veliké věci ti učinil Bůh." I odešel a zvěstoval po celém městě, jak veliké věci mu učinil Ježíš.

Nebo žena, se kterou se Ježíš setkal u studny a která se napila vody živé:

• Jan 4:28-29 Žena tam nechala svůj džbán a odešla do města a řekla lidem: "Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všecko, co jsem dělala. Není to snad Mesiáš?"
• Jan 4:40-42 Když k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny. A ještě mnohem víc jich uvěřilo pro jeho slovo. Oné ženě pak říkali: "Teď už věříme ne proto, cos nám o něm řekla; sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa."

A mohli bychom pokračovat dál a dál skrze knihu Skutků, kde Pán každého dne přidával ty, které povolával ke spáse, skrze epištoly a nakonec bychom se dostali až k nám samotným. I zde byl někdo, kdo přinesl zprávu o spasení také nám. Sdílel se s námi o radosti, kterou zakusil v Pánu.

Ale radost, o které čteme v našem textu, není jenom radost ze sdílení dobré zprávy. Podívejme se do našeho textu v Písmu:

• Lukáš 15:10 Pravím vám, právě tak je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání."

Dostáváme se k rozuzlení našeho podobenství. Nejde jen o radost ženy, která nalezla ztracenou minci, ale jde o radost, která hýbe celým nebem. Z čeho že se to nebe raduje? Z toho, když jediný hříšník činí pokání.

Lukáš tady použil trochu zvláštní výraz – „před anděly Božími“. Jinými slovy tady Lukáš říká, že sám Bůh se raduje, když hříšník činí pokání. Protože to je okamžik, kdy je hříšník nalezen a zachráněn. To je Bůh, který se slitovává, a to je také Bůh, který se raduje. A, moji milí, tady volá také nás, abychom se radovali spolu s ním. Nikdy totiž nesmíme zapomenout na radost ze spasení, na to, že nebe se raduje, když hříšníci přicházejí ke Kristu. Dobrý pastýř se raduje, když nachází svou ztracenou ovečku, žena se raduje, když nalézá ztracenou minci ve svém domě a otec se raduje, když jeho syn, který byl mrtev, je zase živ a nalezen.

Bůh nás volá k tomu, abychom se spolu s Ním radovali ze svého vlastního spasení, abychom se radovali ze spasení druhých a – abychom se podíleli na přivádění hříšníků ke Kristu. To je Boží volání. Jak odpovíš?

Závěr

Dostali jsme se na samotný závěr. Byla zde ztracená ovce, která se zatoulala, mince, která se ztratila v domě, syn, který se ztratil ve vzpouře - my všichni jsme sešli z cesty – někteří jako ovce, někteří se ztratili doma, je tolik lidí, kteří jsou ztraceni ve vzpouře - potřebujeme osobní kontakt s Bohem. Vztah. Osobní setkání, zkušenost.

V posledním podobenství je ještě čtvrtý, který je ztracený - starší bratr. Ten je jediný, který není nikdy nalezen, není žádná radost v jeho srdci - reprezentuje farizeje. Znovu vidíme, že nejvíce zatvrzelí jsou lidé se svým náboženstvím.

V každé části podobenství je Bůh reprezentován jinak - pastýř, žena, otec. Jeden, kdo trpí a hledá svou ovci – Syn, který nese své ovce na svých ramenou až domů. Jedna, která pečlivě vymete všechno a hledá minci – Duch, který světlem Božího Slova přitahuje ztracené. A nakonec Otec, který vyhlíží ztraceného syna a vychází mu naproti. Boží srdce stále hledá a hledá ty, kdo jsou ztraceni.

Znovu můžeme v tomto podobenství vidět ohromné Boží milosrdenství a slitování.

• Jan 1:11 Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.

Přišel mezi hříšníky a zkrachovalce, lidi bezmocné a bez naděje. Přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo. A našel nás! Nikdy to s námi nevzdal ani nevzdá, ale hledal nás a vedl, dokud nás nepřivedl k pokání, dokud nás nenalezl. A když visel na kříži Golgoty, byly to právě naše hříchy, které ho tam dovedly. Proto mu neodplácejme nevděčností, s radostí děkujme za spasení a milost, kterou jsme poznali. Amen.