BĚŽ PRO NEBESKOU CENU! (FP 3,12-16)

 

BĚŽ PRO NEBESKOU CENU!

(Fp 3,12-16)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 11. července 2021

Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky Božími, máte z toho užitek, totiž posvěcení, a čeká vás život věčný.

Římanům 6:22  

 

Pokoj vám, milé sestry, bratři, ve jménu Ježíšově! Vítám také naše hosty: kéž se mezi vámi rozhojní Boží milost skrze Jeho slovo i dnešní výklad.

 

Úvod: Ohromná úleva

Dnes budeme hovořit o nebeské ceně, běhu a cíli apoštola Pavla, jak o nich píše ve v. 12-16. Tento oddíl začíná slovy

• 12  Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus Ježíš.

Jak ohromná úleva to byla pro Pavla, když mu Bůh dal poznat svou milost ve spasení, když poznal Krista. Setkání s živým vzkříšeným Kristem se stalo středobodem Pavlova života. Vše se změnilo, vše se obrátilo doslova vzhůru nohama. To setkání vedlo k Saulově kapitulaci na vlastní spravedlnost před Bohem. Zjistil, že nemá, co by Bohu dal, aby si získal jeho přízeň a věčný život. Ale Boží milost mu dala víru v Krista, jež zemřel pro Pavlova přestoupení, a byl vzkříšen pro jeho ospravedlnění. Konečně mohl Pavel nechat daleko za sebou toho farizeje Saula, o jehož úsilí zalíbit se Bohu jsme četli ta ohromující slova ve Fp 3:4-6. Jakou pílí, úsilím a horlivostí naplnil farizeus Saul svou mysl a svůj život ve snaze žít pro Boha.

• Fp 3:5-6  obřezán osmého dne, z rodu izraelského, z pokolení Benjamínova, Hebrej z Hebrejů; jde-li o zákon - farizeus; 6  jde-li o horlivost - pronásledovatel církve; jde-li o spravedlnost podle zákona, byl jsem bez úhony.

Zdálo se mu, že tak dobrý byl a tak dobrý život žil, že si snad musel Pán Bůh dát ruku na ústa a říct: Wov! To je dokonale svatý člověk ten Saul. Je jako já. - Jaká to ale pošetilost! Vždyť

• Ř 3:10-11  jak je psáno: `Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, 11  nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha;

To Pavel napsal po obrácení o sobě - o farizeji Saulovi, když se podíval zpět na svůj život před setkáním s Kristem.

• Ř 3:20  Vždyť ze skutků zákona `nebude před ním nikdo ospravedlněn´, neboť ze zákona pochází poznání hříchu.

Kristovo vzkříšení vše mění! Co by Pavlovi zbylo, když přišel o své zásluhy před Bohem, které ve skutečnosti nikdy žádnými zásluhami ani nebyly? Co mu zbylo? Co ještě mohl nabídnout jako výkupné za svou bídnou, domýšlivou duši? Nic. Nic neměl, nic neměl, co by stačilo na zaplacení za jeho hříchy. A pak se ozval ten hlas! Hlas Kristův! Přišel, aby se stal Spasitelem hříšníků - a Pavel k nim patřil na prvním místě. Každý hříšník, který se setkal se Spasitelem, uslyší to, co Duch svatý říká v Písmu:

• Ř 3:21-24  Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky, 22  Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. Není totiž rozdílu: 23  všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; 24  jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši.

Jak nádherné je evangelium! Jsme ospravedlňováni zadarmo, Boží milostí! Protože dobrým životem to nejde, Neumíme, nedokážeme žít svatě a spravedlivě. Když čteme Desatero přikázání¨, jež dal Bůh židům, stejně jako oni ani my bychom nebyli schopni říci: Ano, to je můj život, takhle žiji já. Ne. Ze Zákona pochází poznání hříchu, nespravedlnost. Ta je jen a jen z milosti. Znáš Pána Boha, jako svého Otce v nebesích, který místo na tebe vylil svůj hněv na svého věrného, milovaného Syna? Pavel nechal svou samo spravedlnost daleko za sebou. Když konečně poznal Boží milost, odpuštění hříchů, když mu Bůh tam na té výpravě do Damašku připočetl Kristovu spravedlnost skrze víru, když mu Bůh místo pekla daroval věčný život s Ním na nové zemi a novém nebi, dosáhl však již Pavel cíle? Byl na konci své cesty za Bohem?

Nebeské povolání

Ne, to ještě nebyl cíl, celý příběh. Vždyť Pavel říká:

• 12  Nemyslím, že bych již byl u cíle

A. Nebeský cíl

Co je tedy cíl Pavlova života? Nebyl to snad den, kdy uvěřil? Nebyla to chvíle, kdy začala v jeho srdci růst víra v Krista? Nebyl to snad den, kdy mu Duch svatý přinesl pokoj s Bohem do nitra? Ne, to ještě není cíl. To je jen nový začátek, který vede k cíli. A co je ten cíl křesťanova života? Co je cíl apoštola Pavla? Co je cíl pro mě a pro tebe, milý křesťane? Je to dokonalost. Dokonalost v Kristu. Je to cíl být s Bohem, s Kristem, v nebi. Ten cíl znamená být svatý, neboť náš Otec je svatý. To je náš cíl - být duchovně i tělesně svatí, dokonalí, abychom mohli být se svatým, dokonalým, čistým a spravedlivým Otcem v nebi. Jaký je On ve svém charakteru, takoví musíme být i my. Adam s Evou byli svatí. Proto měli úzké společenství s Bohem v zahradě Edenu. K tomu je Bůh stvořil. Ale hřích je obral o svatost, oddělil je od Boha, který vždy byl a navždy zůstane svatý, i když oni ne. A stejně tak každý jejich potomek se rodí jako ne-svatý, jako hříšný člověk. Jsme odděleni od svatého Boha. A nebýt Boží milosti v Kristu, byli bychom od Boha odděleni kvůli hříchu navěky. Kristus všechno mění! On přišel, aby nás zbavil prokletí hříchu. On zrušil náš dlužní úpis, všechno, co na něm svědčilo proti nám, všechno, co v našem životě křičelo: nesvatý, nesvatý, nesvatý; hříšník, hříšník, hříšník. Co nám znemožňovalo společenství s Bohem, co nám odpíralo věčný život u Boha a naopak přinášelo odsouzení a věčnou smrt, co na nás uvalilo Boží hněv - to Kristus přibil na kříž a tím zcela zrušil. To je minulost. A co budoucnost?

Když Pavel psal tento dopis Filipským, byl v římském vězení, byl to již starý muž. Znal Krista a Boží spasitelnou milost už snad 25 let. Ale ještě stále nedosáhl dokonalosti. Ještě není svatý jako Kristus. Stal se snad dokonalým ve chvíli, kdy uvěřil Kristu? Někteří křesťané jsou přesvědčení, že křesťan se stává dokonalým již při obrácení anebo při zvláštní příležitosti, která následuje po obrácení. Odvolávají se na požadavek Písma na naši dokonalost. Jedním z těchto míst je příkaz Pána Ježíše v:

• Mt 5:48  Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.

Tito bratři říkají: je-li toto příkaz Páně, pak musí být křesťan schopen tento příkaz naplnit. Ale v Písmu jsou uvedeny i příkazy Boží, které nejsou lidé schopni naplnit. Jako příklad můžeme uvést Boží příkaz všem lidem, aby litovali svých hříchů a obrátili se k Bohu:

• Sk 17:30  Bůh však prominul lidem dobu, kdy to ještě nemohli pochopit, a nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovali a obrátili se k němu.

A přece bez Boží milosti nejsme schopni to udělat, neboť jak praví Slovo v Listu Efezským:

 

• Ef 2:1-2  I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, 2 v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu.

Stejně tak křesťanům, Božím dětem Bůh dává příkazy, které nenaplňujeme dokonale, ale musíme v nich růst, zápasit o posvěcení, o věrnost Bohu:

• 1Pt 1:22  Když jste nyní přijali pravdu a tak očistili své duše k nepředstírané bratrské lásce, z upřímného srdce vytrvale se navzájem milujte.

Nedokážeme to - vytrvale se navzájem v církvi milovat: jsou chvíle, dny, kdy si lásku neprokazujeme, ale sváříme se, kdy se nemilujeme a nesloužíme jeden druhému. Musíme tak znovu činit pokání před Pánem i před lidmi a s jeho odpuštěním jít v moci Ducha svatého dál a pracovat na naplňování Pánova příkazu. Ne, nejsme dokonalí. Apoštol Pavel to ví. On i my jsme byli ospravedlněni při svém obrácení, ale od té chvíle musíme růst v posvěcení.

• Ř 8:1-2  Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, 2  neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.

Jak to posvěcování vypadá? Co o něm Písmo říká? Apoštol Pavel ve v. 12 říká, že je to

B. Běh do cíle

• 12  Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil,

Pavel běží. Běží, aby dosáhl dokonalosti, aby se jí zmocnil. Jak může on a my dosáhnout dokonalosti? A kdy jí dosáhneme? Kde je začátek tohoto běhu a kdy skončí? Na samém počátku posvěcování leží klíč, bez kterého by nic nezačalo. Pavel běží do cíle posvěcení, protože na samém startu se ho zmocnil Ježíš.

• 12b: protože mne se zmocnil Kristus Ježíš

To je klíč k dosažení dokonalosti. Tomu procesu, který vede k dosažení cíle, Písmo říká "posvěcení". Posvěcování má svůj přesně daný začátek. Nejde se posvěcovat dříve a nejde to ani později. Začíná při obrácení. Když jsi uvěřil Kristu, že zemřel za tvoje vlastní viny, které tě odsuzovaly před svatým Bohem k věčnému trestu v ohnivé peci, kde je pláč a skřípění zubů (Mt 13:49; 25:30) a Duch svatý ti dosvědčil: je ti odpuštěno. Tehdy tě Bůh ospravedlnil a dal ti nový život. To je začátek posvěcení. Bez Kristovy vykupitelské oběti není nebeská cena v cíli! Jestli jsi ještě nepřišel ke Kristu, jestli jsi ještě nesložil své veškeré naděje na věčný život v Boží milost zjevenou v Kristově oběti a vzkříšení, pak nejsi ještě ani na startu toho nejdůležitějšího běhu svého života! Ještě ani nemůžeš doběhnout do cíle! Jdi tedy dnes na start, na ten nedůležitější a nejlepší závod, jaký kdy můžeš podstoupit. Jdi ke Kristu! Nyní je tu ale další otázka: jak dlouhý je ten běh? Kdy skončí náš úkol posvěcovat se? Protože, ačkoliv jsme před Bohem ospravedlněni Kristovou obětí, stále v nás zůstává hřích, který máme den ze dne umrtvovat. A to je skutečnost, která bude trvat až do našeho setkání s Pánem. Až zemřeme, bude naše duše s Pánem. Budeme v okamžiku zbaveni veškerého zbývajícího hříchu v nás a budeme učiněni spravedlivými. Na začátku, při uvěření, jsme byli prohlášeni za spravedlivé, v okamžiku smrti bude naše duše učiněna spravedlivou, bezhříšnou. V nebi jsou ti, co zesnuli ve víře v Krista, spravedliví:

• Žd 12:22-23 Vy stojíte před horou Siónem a městem Boha živého, nebeským Jeruzalémem, před nesčetným zástupem andělů, 23  a slavnostním shromážděním církve prvorozených, jejichž jména jsou zapsána v nebi, a před Bohem, soudcem všech, a před zesnulými spravedlivými, kteří již dosáhli cíle,

Potom, při druhém příchodu Pána Ježíše na zem bude vzkříšeno i naše tělo, sjednoceno s duší a naše posvěcení bude zcela dokončeno. Co je cílem posvěcení? Dokonalost. Ten nejdůležitější běh tvého života běžíš, abys získal cenu! To je ta nebeská cena, uvedená ve verši 14.: Boží povolání v Kristu (v. 14). Dokonalost, ke které jsme povoláni Bohem, se dá měřit a jejím měřítkem je Kristus. K tomu cíli také Bůh každého křesťana vybavuje nějakým duchovním darem, jak svědčí list Efezským.

• Ef 4:11-13  A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, 12  aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby - k budování Kristova těla, 13  až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti.

Ano, zralé lidství, měřené Kristovou dokonalostí, je tvým povoláním, křesťane! Proto upři svůj pohled na Krista, protože On je vzor, do kterého máme skrze posvěcování dorůstat, abychom nakonec, až dojdeme do cíle, obdrželi tu nebeskou cenu.

C. Kristus: náš cíl

Chci se tě zeptat: proč chceš být v nebi, křesťane? Je to proto, že tam už nebudeš mít žádné trápení? Je to proto, že v nebi bude radost a už žádný pláč, žádný hřích? Toužíš po nebi, protože tam už nebudeš muset bojovat s pokušením a prožívat hluboká zklamání sám ze sebe, když jsi pokušení podlehl? Nemůžeš se dočkat, až budeš v nebi, protože už tě tam nebude trápit tvé bolestivé a nemocné tělo, ale bude zcela proměněno a oslaveno? Těšíš se na tu nádheru, kdy vše stvořené bude zbaveno té korupce hříchu, který vše dobré poznamenává a ničí, jak to dobře známe ze svých životů? V novém nebi a nové zemi bude vše zbaveno zničujícího vlivu hříchu a bude obnoveno do slávy a nádhery. Stvoření bude naplněné Božím pokojem a odpočinutím. To je nebe. Ale to vše nádherné a dobré nemůže být náš cíl. Protože existuje ještě vzácnější, nádhernější a vznešenější cíl: Bůh sám. Bůh sám. On je ten tvůj pravý cíl křesťane. Nic míň! Od něj vše v nebi pochází a jemu vděčí za svou existenci. Musí být tedy nejskvostnější a nejvzácnější cíl tvé pouti, křesťane. Podívej se na Boha, který není vidět. Podívej se na Jeho charakter, který zjevuje Písmo. Podívej se na Krista, Boha v lidském těle.

• Žd 1:1-3  Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; 2  v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. 3  On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem.

Na Kristu nám Bůh zjevuje svou slávu (2K 4:6). Od Něj se učíme, co je křesťanská dokonalost.

• 2K 4:6  Neboť Bůh, který řekl `ze tmy ať zazáří světlo´, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově.

Podívej se na Krista a uvidíš, co je dokonalost, ke které jsme povoláni: k jakému charakteru? Dívejme se na Ježíšův charakter. Učíme se, co je láska a jak jedná. Ježíš je naplněn láskou k vyvoleným Božím. Z lásky k nám a z poslušnosti Otci se dobrovolně zřekl svého postavení, své slávy a stal se člověkem. Nelpěl na své rovnosti s Bohem. Ještě když jsme byli hříšní, On za nás zemřel (Ř 5:8). Podle tohoto vzoru našeho Pána poznáváme, co je to pravá láska a co znamená milovat. Tak získáš nebeskou cenu, když budeš napodobovat svého Spasitele. U Krista se učíme o zbožných touhách, které jsou k Boží slávě a skrze které porosteme do plnosti lidství. K jakým touhám jsme povoláni? Podívej se na Ježíšovy touhy, když říká:

• Žd 10:7  Zde jsem, abych konal, Bože, tvou vůli, jak je o mně v tvé knize psáno.´

Kristovou největší touhou bylo oslavit Otce. K tomu směřovalo všechno, jak smýšlel i jak jednal. Přinášíš slávu Bohu svým životem? Je tvoje každodenní chození svědectvím o Bohu, o evangeliu? A dále: k jakému způsobu života jsme povoláni? Podívej se na Kristův:

• Mt 20:28  Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé."

Jako nejposlednější otrok v domě umývá v předvečer svého zatčení nohy učedníkům. Ano, Božím dětem, ale i Jidášovi, který ho zradil a Ježíš to ví. Čím je tvůj život charakteristický? Je hlavně třeba, aby ti druzí sloužili? Ve sboru? V rodině? Nebo jsi vykročil na cestu následování Pána ve službě a rozhodl se sloužit doma svým nejbližším, v církvi své duchovní rodině, lidem kolem sebe? To je běh pro nebeskou cenu. Ještě jednu důležitou otázku si musíme zodpovědět, abychom dobře běželi do nebeského cíle.

Posvěcování je úsilí

 

A. Kdo posvěcuje

Čí je dílo posvěcení? Kdo ho dělá?

Písmo svědčí o zvláštním zdroji posvěcení. Na jednu stranu je to Bůh, kdo učinil vše pro naši spásu. Doslova vše. On nás vyvolil před stvořením světa, poslal Krista, aby se stal smírčí obětí za naše hříchy, svou smrtí nás Kristus vykoupil ze mzdy hříchu - věčné smrti. V určený čas nás povolal skrze slyšení evangelia k víře. Daroval nám milost k pokání a víru. A to není konec. Daroval nám také svého Svatého ducha, aby v nás přebýval. To on způsobuje, že chceme a činíme, co se Bohu líbí.

• Fp 2:13  Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí.

A nakonec je to Boží moc, která nás:

• 1Pt 1:5   ....skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase.

A tak nás dovede až domů, do věčného příbytku v nebesích. Posvěcení je tedy zjevně Boží dílo. A přece Pavel píše:

• 12  Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus Ježíš. 13  Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, 14  běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši.

B. Kdo běží

Ten, kdo běží, není Bůh sám, ale apoštol Pavel! Stejně tak je to můj i tvůj běh pro nebeskou cenu. Té dokonalosti se můžeme zmocnit jen tak, že poběžíme za Kristem. A všimněte si, že je to běh - a ne vysedávání, posvěcení vyžaduje úsilí. Je to energická činnost, při které neztrácíme ze zřetele cíl. Všechna pozornost je upřena dopředu, k tomu co je před námi, zapomínaje na to, co je za námi! Ten běh se běží kupředu, ne v kruzích stále zpět. Není to ani vyklusávání na místě. Je to závod do cíle! A proto se Pavel odtrhl od všeho, co je za ním, dobré i zlé. Náboženské úspěchy, dobré skutky, úspěchy ve službě, stejně jako hříchy, promarněné příležitosti, neštěstí, musí být zapomenuty. Ty nemohou určovat či kontrolovat přítomnost ani budoucnost.  Křesťané nemohou žít z minulých vítězství ani nemohou být ochromeni vinou z minulých hříchů (vyznaných a odpuštěných). Pán Ježíš nás varuje:

• Lk 9:62  Ježíš mu řekl: "Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží."

Nedívat se zpět, ale kupředu, na Krista a běž životem tak, abys získal nebeskou cenu!

• Př 4:25-27  Tvé oči ať hledí rovně, zpříma před sebe se dívej. 26  Sleduj stopy svých nohou, všechny tvé cesty ať jsou pevné. 27  Napravo ani nalevo se neuchyluj, odvrať od zlého svou nohu.

Pavel při svém běhu za Kristem nechal za sebou farizeje, který si chtěl udělat jméno u Boha. Z Boží milosti byl oblečen do Kristovy  spravedlnosti a jeho vlastní špinavé hadry vlastních skutků odepsal (Fp 3:7). Bůh jej prohlásil za spravedlivého (Ř 5:1) před Božím soudem. Během toho běhu přišly také zlomové okamžiky. Jeden z nich byl, když se Pavel ve službě evangeliu rozešel s Barnabášem kvůli Markovi (Sk 15:36-39)

• Sk 15:36-39  Po nějaké době řekl Pavel Barnabášovi: "Navštivme opět naše bratry ve všech městech, kde jsme kázali slovo Páně, a podívejme se, jak se jim daří." 37  Barnabáš chtěl s sebou vzít také Jana Marka. 38  Pavel však nepokládal za správné vzít ho s sebou, poněvadž je opustil v Pamfylii a v práci s nimi nepokračoval. 39  Vznikla z toho taková neshoda, že se spolu rozešli: Barnabáš vzal s sebou Marka a plavil se na Kypr,

Nečteme v jeho listech, že by stále vzpomínal na těžkosti tohoto rozchodu. Nesledujeme, že by se v myšlenkách stále vracel k tomuto bodu zlomu ve spolupráci s Barnabášem a Markem. Nevidíme v Písmu, že by tato bolestivá zkušenost ochromovala Pavlovu současnou službu. Ne, tak to nečteme. Věřím, že se Pavel za Marka i Barnabáše celou tu dobu modlil. On je přeci modlitebník za všechny církve (2K 11:28)! Ale Pavel běžel s pohledem upřeným na Krista, ne zpět. Protože kdyby se ohlížel zpět, tak by se utápěl v depresi z toho, co se stalo. Přemýšlel by horem dolem, proč se to stalo a byl by zklamaný a smutný. Jeho mysl a služba by byly ochromeny. Jeho běh by byl jen klopýtání. Ale on i my musíme běžet! Ne sedět, ne klopýtat za Kristem. Běžet s nadějí, že Bůh ví proč a On má vše ve své ruce. Naši minulost i budoucnost. Nejsme bez naděje! Pán Bůh Marka, Barnabášova bratrance, obnovil do služby (Kol 4:10)

• ol 4:10  Pozdravuje vás můj spoluvězeň Aristarchos a Barnabášův bratranec Marek, o němž jste již dostali pokyny. Až k vám přijde, přijměte ho.

A nakonec, když se blížil závěr Pavlovy služby, se Marek stává Pavlovým pomocníkem! (2Tm 4:11)

• 2Tm 4:11  Jediný Lukáš je se mnou. Marka vezmi s sebou, bude mi užitečný jako pomocník.

Minulá selhání, hříchy, které jsi vyznal Bohu, Bůh ze své milosti odpustil. A to spravedlivě.

• 1J 1:9  Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.

protože krev Jeho Syna Ježíše nás očišťuje od každého hříchu (1J 1:7). Za ten hřích visel Boží Syn na kříži. Jako zločinec, opovržení hodný. A jeho krev tě očistila. Úplně. Dokonale. Navždy. Bůh ti odpustil. Nesetrvávej v minulosti, ale běž za Kristem. Dnes!  Písmo rozvádí, co takový běh vyžaduje:

• 1K 9:24-27  Nevíte snad, že ti, kteří běží na závodní dráze, běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu? Běžte tak, abyste ji získali! 25  Každý závodník se podrobuje všestranné kázni. Oni to podstupují pro pomíjitelný věnec, my však pro věnec nepomíjitelný. 26  Já tedy běžím ne jako bez cíle; bojuji ne tak, jako bych dával rány do prázdna. 27  Ranami nutím své tělo ke kázni, abych snad, když kážu jiným, sám neselhal.

Ještě nejsme u cíle, bratři a sestry, ale běžme pro tu cenu, kterou je Kristus. Bůh sám je náš cíl. Vždy budeme mít starosti, budeme zápasit s hříchem, který se nás tak snadno přichytí. Ale nespěme, nestůjme. Náš Spasitel je nádherný – upřeme své oči na něj a běžme za ním. On je naše radost a naše vítězství!