Anděl oznamuje narození Jana (Lk 1,5-25)

Pokoj vám a milost. Dobrý a požehnaný den vám všem.

Otevíráme znovu Lukášovo evangelium a prosíme Tě, Pane o vedení Tvého Ducha, aby nás uváděl do veškeré pravdy a dával nám poznat Ježíše. Amen. Budeme společně číst Lk 1,5-25.

Nevíme, jak se Lukáš dozvěděl tento příběh - pravděpodobně byl známý úzkému rodinnému kruhu, do něhož patřila také Marie, matka Ježíše a možná právě od ní se Lukáš tento příběh dozvěděl.

Bylo to temné období národa izraelského. Duchovní vedoucí zabředli do tradic, drželi se svých úřadů a pozic, byla mezi nimi rozšířená korupce a stranictví. Židovský král Herodes Veliký, který vládl v Judeji od roku 37 do roku 4 před Kristem, sice nechal obnovit chrám, ale byl to tyran a zlý vládce. Měl devět žen (někteří říkají, že dokonce deset), a jednu z nich dokonce nechal popravit bez nějakého zjevného důvodu. Ale ať už jsou kdekoliv jakkoliv temné dny, Bůh vždy má někde své zbožné a poslušné svaté.

• 5-7 Za dnů judského krále Heroda byl jeden kněz, jménem Zachariáš, z Abiášova kněžského oddílu. Jeho manželka byla z dcer Áronových a jmenovala se Alžběta. Ačkoli byli oba v Božích očích spravedliví a žili bezúhonně podle všech Hospodinových přikázání a ustanovení, neměli dítě. Alžběta byla neplodná a oba už byli v pokročilém věku.

Kněz z Abijášova kněžského oddílu. Král David rozdělil kněze do 24 oddílů, aby se střídali ve službě v chrámu (1Pa 24,1.4.10).

Po babylonském zajetí se ovšem vrátili kněží pouze ze čtyř oddílů, jak se můžeme dočíst v knize Ezdráš (Ezd 2,36-39). Tito zbývající kněží se znovu rozdělili do 24 oddílů a přijali jméno původních kněžských rodů. Zachariáš byl z Abijášova oddílu. To byl osmý oddíl. Zachariášova manželka Alžběta pocházela také z kněžské rodiny.

Zachariáš s Alžbětou byli Boží služebníci a to, co čteme v 6. verši nám ukazuje, že oba očekávali zaslíbeného Mesiáše. Před Bohem byli spravedliví. Proč to tak bylo? Protože žili bezúhonně podle všech přikázání a ustanovení? Rozhodně ne!

• Galatským 3,11 Je jasné, že nikdo není před Bohem ospravedlněn na základě zákona, neboť čteme: `Spravedlivý bude živ z víry.´

Oni věřili Bohu, věřili v Mesiáše, který měl přijít, podobně jako my věříme v Mesiáše, který již přišel. A to byl také důvod jejich bezúhonného života. Ale ačkoliv žili bezúhonně, přece měl jejich život jednu temnou stránku. Neměli děti, protože Alžběta byla neplodná.

A dokonce to vypadalo, že zůstane neplodná. Oba již totiž byli v pokročilém věku. Takto nás Lukáš uvádí do situace, vtahuje nás do děje.

• 8 Jednou, když přišla řada na jeho oddíl, Zachariáš konal před Bohem kněžskou službu.

Zachariáš sloužil Bohu. Byla to jeho povinnost, byl knězem a tak podle toho také žil. Konal před Bohem kněžskou službu.

Kněží byli rozděleni do 24 oddílů, a postupně se střídali ve službě v chrámu. Každý oddíl sloužil v chrámu osm dní - od soboty do soboty. Během týdne byla služba rozdělena mezi jednotlivé rodiny. V sobotu musel být v chrámu přítomný celý oddíl.

I my jsme kněžími Krále (1Pt 2,9). Je to vidět na našich životech? Jednáme podle toho? Služba Bohu - to je celý náš život, ať děláme, co děláme. To je naše poslání a má být vidět na všem, do čeho se pouštíme.

• Římanům 12,1 Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.

Zachariáš byl věrný služebník.

• 9 Podle zvyku kněžského úřadu na něj padl los, aby vešel do Hospodinova chrámu a obětoval kadidlo.

Služba uvnitř chrámu byla jednou z nejvíce vážených služeb a kněz k ní mohl být vybrán pouze jednou za život. Kadidlo se přinášelo dvakrát denně. Nejprve ráno před ranní obětí a potom odpoledne nebo večer po večerní oběti.

Kadidlo bylo libou vůní pro Hospodina. Dokonce ve Zjevení čteme, že:

• Zjevení Janovo 8,3-4 Jiný anděl předstoupil se zlatou kadidelnicí před oltář; bylo mu dáno množství kadidla, aby s modlitbami všech posvěcených položil na zlatý oltář před trůnem. A vystoupil dým kadidla spolu s modlitbami posvěcených z ruky anděla před Boží tvář.

V nebi andělé přinášejí kadidlo před Boží tvář - spolu s modlitbami svatých.

• 10 V čase zapalování kadidla se venku sešlo veliké množství lidí k modlitbě.

Bylo po večerní zápalné oběti a byl čas k obětování kadidla. V tento čas se scházelo množství lidí, kteří se modlili a čekali na kněze, až vyjde ze svatyně a propustí je s požehnáním.

Podívejme se na okolnosti tohoto příběhu - zbožný a spravedlivý kněz, který jde zapálit kadidlo a přinést tak Bohu oběť, která se Bohu libí, zástup lidí, který se modlí a čeká na Boží požehnání.

Lidé, kteří slouží Pánu a modlí se, to je živná půda pro Boží jednání. Často bychom chtěli, aby každé ráno byl u naší postele anděl se seznamem toho, co máme ten den udělat. A někdy je to dokonce tak, že bychom si představovali, že Bůh bude jednat a my si to budeme tak nějak užívat a budeme v klidu. Žádná služba, žádné oběti, žádné velké modlitební nasazení. Ale na konci bývá žádné Boží jednání. Vždyť Písmo říká:

• Galatským 6,7 Neklamte se, Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí.

Vraťme se zpátky k Zachariášovi. Zachariáš vchází do chrámu, do svatyně, kdy byl oltář na pálení kadidla, sedmiramenný svícen a oltář na chléb. Zachariáš měl zapálit kadidlo.

• 11-12 Vtom se Zachariášovi ukázal Hospodinův anděl; stál vpravo od kadidlového oltáře. Když ho Zachariáš spatřil, byl ohromen a přemožen strachem.

Všimněte si, že Bůh často k lidem promlouvá, když konají své každodenní povinnosti. Mojžíš pásl ovce, když ho Bůh zavolal, podobně David byl pastýřem a trávil s Bohem svůj čas. Gedeonovi se Bůh zjevil při mlácení obilí a Petr a jeho společníci čistili sítě, když je Pán zavolal, aby ho následovali. Celník Matouš seděl za svým stolem, když slyšel Pánova slova „Pojď a následuj mě“ a Zachariáš přinášel oběť na kadidlovém oltáři, když k němu Pán ústy anděla promluvil.

Neměli bychom si tedy myslet, že Bůh s námi bude jednat nebo k nám bude promlouvat jenom při zvláštních příležitostech, jako jsou shromáždění církve nebo nejrůznější konference či semináře, nebo jenom ve chvílích našeho ztišení. Ano, i tehdy k nám bude promlouvat, ale Bůh není nijak omezen tím, co právě děláme.

Je těžké řídit auto, když máte vypnutý motor a stojíte na místě. Podobně také Bůh chce řídit nás, nikoliv když stojíme, ale když žijeme své každodenní životy k Jeho slávě.

Co se stalo, když Zachariáš plnil své pracovní povinnosti? Ukázal se Hospodinův anděl. Třiadvacetkrát zmiňuje Lukáš anděly ve svém evangeliu. Nyní stojí anděl před Zachariášem v chrámu. A Zachariáš je naplněn strachem, bázní. Je ohromen a přemožen strachem.

Udělejme tady takovou malou vsuvku a podívejme se na to, co znamená bázeň. Bázeň to je zvláštní druh strachu, který je spojený s hlubokou úctou. Chtěl bych v tuto chvíli říci jenom pět věcí o bázni.

1. Mít bázeň znamená být moudrý.

• Přísloví 9,10 Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost.
• Přísloví 1,7 Počátek poznání je bázeň před Hospodinem, moudrostí a kázní pohrdají pošetilci.

Mít bázeň je známkou moudrosti a naopak její nedostatek je charakteristickým znakem pošetilosti - hlouposti.

2. Bázni je možné se naučit.

• Žalm 34,12 Pojďte, synové, poslyšte mě, vyučím vás Hospodinově bázni.

Jak je to možné? Boží slovo říká - poslyšte mě. Bázeň jde ruku v ruce s poslušností Bohu a jeho Slovu.

3. A to je třetí věc - znalost Božího Slova.

• Přísloví 8,13 Bázeň před Hospodinem znamená nenávidět zlo; nenávidím povýšenost, pýchu, cestu zlou, proradná ústa.

Dobré a zlé můžeme poznat jedině z Božího Slova. A to nás vede ke čtvrté věci, která souvisí s bázní:

4. Bázeň se může stát jenom něčím naučeným, tedy mrtvým.

• Izajáš 29:13 Panovník praví: "Protože se tento lid přibližuje ke mně ústy a ctí mě svými rty, ale svým srdcem se ode mne vzdaluje a jejich bázeň přede mnou se stala jen naučeným lidským příkazem,

Tato slova cituje Pán, když když mluvil s farizeji.

• Marek 7,8-9 Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice." A ještě řekl: "Jak dovedně rušíte Boží přikázání, abyste zachovali svou tradici!

A tak ve skutečnosti tady nebyla žádná bázeň Boží, ale povrchní, pokrytecká poslušnost a morálka. Ale opravdová bázeň má zaslíbení:

5. Bázeň totiž vede k životu.

• Přísloví 14,26-27 V bázni před Hospodinem má člověk pevné bezpečí a útočiště pro své syny. Bázeň před Hospodinem je zdroj života, pomůže uniknout léčkám smrti.

Je to pochopitelné, když bázeň souvisí s moudrostí, s poslušností Božímu Slovu, o němž Pán řekl, že tato slova jsou Duch a jsou život, když bázeň vede k pochopení dobrého a zlého a vyvarování se hříchu. Pojďme nyní zpátky do Lukáše.

Všimněte si toho kontrastu - Zachariáš, člověk, který byl před Bohem spravedlivý a bezúhonný. Jak to, že byl takový člověk naplněn hrůzou a strachem?

Bratři a sestry, tohle je přirozená reakce spravedlivého člověka při setkání s Bohem nebo se svatými anděly. Bůh nás nevede k uctívání andělů a můžeme to zcela jasně vidět ve Zjevení, kde se Jan setkává s andělem:

• Zjevení Janovo 19,10 Tu jsem padl na kolena k jeho nohám. Ale on mi řekl: "Střez se toho! Jsem jen služebník jako ty a tvoji bratří, kteří vydávají svědectví Ježíšovi. Před Bohem poklekni!"

Přesto zbožní lidé reagují z bázní, když se setkávají s Boží svatostí, která je patrná také na svatých andělech. V Písmu vidíme řadu příkladů. Proč to takhle je? Proč takto reagují ti, kteří jsou nazváni spravedlivými před Bohem? Je to proto, že naše spravedlnost je spravedlností, která nám byla připočítána Bohem. Není z nás a my na ní před Bohem nemůžeme nijak stavět. Jediné, co můžeme, je odvolat se na spravedlnost Kristovu a na jeho krev, která se vylila za nás.

Byli jsme prohlášeni za spravedlivé a za svaté. A to i přesto, že jsme hříšníci a často spolu s apoštolem Pavlem musíme volat:

• Římanům 7,22-8,1 Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím; když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy. Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?
• 25 Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! - A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu.
• 8,1 Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši.

A proto také následuje to, co čteme v následujícím verši u Lukáše.

• 13 Anděl mu řekl: "Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.

Je úžasné, že první slova z nebe, která zde můžeme slyšet, jsou slova „neboj se“. Zní to jako sladká hudba pro naše uši.

Tady zní dobrá zpráva - pro Zachariáše. Ale kdekoliv zní dobrá zpráva o Boží milosti a naplnění zaslíbení, tam se objevuje také další věc. Podívejme se do dalšího verše:

• 14-15 Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození. Bude veliký před Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít, už od mateřského klína bude naplněn Duchem svatým.

Budeš mít radost - to je dobrá zpráva, která přináší radost. Radost, která je mimochodem ovocem Ducha Svatého. To jsou dvě velké témata Lukášova evangelia. Devatenáctkrát se v Lukášovi setkáváme s radostí.

Tady je to radost z narození syna, ale nejenom zo toho - jakého syna anděl knězi Zachariášovi slibuje? Kněz Zachariáš, kněžská dcera Alžběta - ale jejich syn nebude knězem, ale velikým prorokem. Dokonce bude veliký před Pánem. Celý život bude žít jako Boží zasvěcenec - od svého narození.

Zasvěcenec byl symbolem svatého života, podobně jako malomocný byl symbolem hříšného života. Zasvěcení se Bohu bylo časově omezené a dobrovolné. Bylo to znakem vydání se Pánu. Ovšem v Bibli najdeme tři výjimky:

První je Samson.

• Soudců 13,2 Byl jeden muž ze Soreje, z danovské čeledi, jménem Manóach. Jeho žena byla neplodná a nerodila.

Jim se zjevil Hospodinův anděl a oznámil jim narození syna.

Dále to byl Samuel, který se narodil Chaně, která byla neplodná a kvůli tomu ponižovaná druhou ženou kněze Elkány. Prorok Samuel, o němž čteme:

• 1 Samuelova 3,19 Tak Samuel vyrůstal a Hospodin byl s ním. Nedopustil, aby některé z jeho slov padlo na zem.

Podobně vypadala služba Jana Křtitele, který byl třetím zasvěcencem od svého narození.

Podívejte se, co dále anděl zaslibuje.

• 16-17 A mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu; sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých a připravil Pánu lid pohotový."

To je prorocké zaslíbení ze Starého zákona z proroka Malachiáše:

• Malachiáš 3,23-24 Hle, posílám k vám proroka Elijáše, dříve než přijde den Hospodinův veliký a hrozný. On obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům, abych při svém příchodu nestihl zemi klatbou.

Sám Pán Ježíš potvrdil totožnost Jana Křtitele jako Elijáše:

• Matouš 11,10-11 To je ten, o němž je psáno: `Hle, já posílám posla před svou tváří, aby ti připravil cestu.´ Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší, než Jan Křtitel.

Tady je citát z proroka Izajáše 40,1-5. Jan Křtitel je tu Ježíšem představen jako největší z proroků. A potom Pán pokračoval:

• Matouš 11,14 A chcete-li to přijmout, on je Eliáš, který má přijít.

Nevíme, jestli si Zachariáš všechny tyto věci spojil, když slyšel slova anděla. Byl to kněz a jistě dobže znal Boží Slovo a všechna zaslíbení, která se týkala Mesiáše. Navíc očekával Spasitele, takže tato slova mu mohla být ještě bližší, než by se zdálo. Ale nyní, když slyší anděla, je zcela zaskočen. To bylo jistě něco, co Zachariáš určitě něčekal. Dokonce se zdá, že už ani nedoufal, že by někdy mohl mít a syna a slova anděla, která ukazují ještě mnohem dál, ho úplně vyvedla z konceptu.

• 18 Zachariáš řekl andělovi: "Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec a moje žena pokročilého věku."

Anděl řekl Zachariášovi - až se vrátíš domů, zplodíš se svou ženou syna. A Zachariáš se ptá - jak to poznám? Jaké bude znamení? Není to tragicky směšné?

Jste manželé, tak budete mít syna. Tvá modlitba byla vyslyšena. X Jak se to stane? To jako já mám něco dělat? Vždyť jsem stařec a moje žena už je dávno neschopná mít děti.

Kdo to byl Zachariáš? Potomek Abrahama - toho, který ve sto letech zplodil syna s devadesátiletou Sárou. Kdo jiný než zbožný kněz by měl spoléhat na Slovo Boží? Ale Zachariáš je plný nedůvěry a pochybností. „Bože, to už přece není možné!“

Ale Bůh je ten, kdo stvořil život. Bůh je ten, kdo způsobuje, že narodí nebo nenarodí dítě. Bůh je ten, kdo způsobí, že se dvě buňky v těle matky potkají a vznikne nový život. Slovy Písma - Bůh je ten, kdo otevírá a zavírá lůno ženy. A na slova tohoto Boha Stvořitele a dárce života Zachariáš odpovídá - to není možné. Jeho slova znějí skoro hloupě. Tady je ohromná nevěra. Ale Bůh nemůže přijmout nevěru. To nejde. Ale než se pustíme do nemilosrdné kritiky Zachariáše, prozkoumejme svá vlastní srdce. Jak pevná je naše víra?

Já rozumím Zachariášovi. On byl člověk stejný jako my. Jistě se dlouho modlil, za to, aby mu Bůh dal syna. Ale nyní pochybuje o Boží schopnosti naplnit své slovo.

• Přísloví 13,12 Dlouhým čekáním zemdlívá srdce, kdežto splněná touha je stromem života.

Jsem přesvědčen, že Zachariášovo srdce bylo hodně zemdlelé. On už nevěřil, že někdy uvidí svého syna. Ale my uvidíme, jak rozkvetl jako strom života, když se mu po narození Jana vrátila řeč a z jeho srdce a úst tryská chvála a jistá, pevná důvěra v Boží zaslíbení.

Nyní jsme ale v té temné hodině jeho života, kdy je jeho srdce zemdlelé a žádá si další důkazy Boží přízně. Podle čeho to poznám. Zachariáš je nám tolik podobný! Jak často stojíme v těžké situaci se zemdlelým srdcem a voláme: Pane Bože, kde jsi? Víš o mně? Slyšíš mě? Miluješ mě? Přijímáš mě?

Ale Bůh tolik miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna - za mě, za tebe! Potřebujeme větší důkaz Boží přízně? Podívejme se do textu:

• 19-20 Anděl mu odpověděl: "Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem; byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zvěst. Hle, oněmíš a nepromluvíš až do dne, kdy se to stane, poněvadž jsi neuvěřil mým slovům, která se svým časem naplní."

Představte si tu situaci. Skoro vidím toho anděla, jak je rozzlobený - jestli anděl může být a Zachaiáše, jak je před ním takhle maličký. Ten, který stojí před Bohem, nese zprávu od samotného Boha. Dobrou zprávu, radostnou, zprávu o naplnění naděje, zprávu o životě, zprávu o naplnění zaslíbení. A co na to člověk? Nevěří mu!

A tak přichází rychlý trest. Tvrdý a okamžitý. Oněmíš a nepromluvíš až do dne, kdy se to stane. Dokud se ti nenarodí syn a ty sám mu dáš jméno Jan.

Tady nebylo žádné dobrovolné mlčení. Zachariáš nemohl promluvit. Bylo to o to horší, že byl knězem a jako kněz měl propustit modlící se lid s požehnáním. Ale kvůli své nevěře nemohl dokončit svou službu. Jeho služba nedošla naplnění v podobě požehnání lidu.

Lid čekal, ale nedočkal se. Zachariáš už nečekal a dočkal se.

• 21-22 Lid čekal na Zachariáše a divil se, že tak dlouho prodlévá v chrámě. Když vyšel, nemohl k nim promluvit, a tak poznali, že měl v chrámě vidění; dával jim jen znamení a zůstal němý.

Lid čekal na obvyklé požehnání. Ale jenom víra je k požehnání, zatímco nevěra je k soudu.

• 2 Korintským 4,13 Ale máme ducha víry, o níž je psáno: `Uvěřil jsem, a proto jsem také promluvil´ - i my věříme, a proto také mluvíme,

Zachariáš nevěřil a tak nepromluvil a nepožehnal. Byl neschopný dát lidu kněžské požehnání, byl neschopný vysvětlit, co se to uvnitř svatyně stalo.

Bůh vyslyšel i jeho pochybovačnou prosbu a dal mu velice osobité znamení. Zachariáš měl velmi dobře a doslova na vlastní ústa poznat, jak se to stane.

• 23-25 Jakmile skončily dny jeho služby, odešel domů. Po těch dnech jeho manželka Alžběta počala, ale tajila se po pět měsíců a říkala si: „Toto mi učinil Pán; sklonil se ke mně v těchto dnech, aby mne zbavil mého pohanění mezi lidmi.“

Zachariáš se vrátil domů a dostal Boží požehnání. Boží Slovo se den ze dne před jeho očima naplňovalo, tak jak viděl těhotnou Alžbětu. Jistě v ten čas mnoho myslel na slova, která mu řekl anděl a promýšlel další místa z Písma.

Jediné co nemohl, bylo mluvit. Zachariáš je tady jako požehnaný kněz. Bůh ho poctil svou milostí a dal jeho ženě syna. Ačkoliv tenkrát neměli ultrazvuk ani jiné podobné věci, Zachariáš mohl mít naprostou jistotu o tom, že dítě, které se narodí, bude syn.

Alžběta se radovala v Pánu. Věděla, že se jedná o Boží dílo. Pán mě zbavil mého pohanění.

Neplodnost je tady představovaná jako pohanění. A je tomu tak v celé Bibli. Strom, který nenese ovoce, bude vyťat. Ratolest, která nenese ovoce, bude vyříznuta - aby ostatní mohly nést hojnější ovoce.

Slovo, které je zaseto do dobré půdy přinese užitek - třicetinásobný, šedesátinásobný i stonásobný. V Lukášovi 9 je podobenství o hřivnách.

 

Víra a nevěra. Požehnání a mlčení. Věrná služba, která vede k plodnosti a neplodnost. To jsou věci, které jsme dnes viděli. Kde stojíme, moji milí? Pán Ježíš říká - beze mě nemůžete činit nic. A Jan Křtitel volal - připravte cestu Páně. Jsi připravený na setkání s Pánem?