Bratři, tak oslovuje Pavel své děti v Kristu. Musíme tady, po víceméně formální a velmi káravé první polovině třetí kapitoly, cítit Pavlovu lásku. Pošetilí Galatští - bratří. To není láska, jak ji známe z televizních seriálů. To není bezzubá a plytká láska, kterou tak často představují křesťané. Tady je skutečná Boží láska, která míří ke Galatským slovy apoštola Pavla, slovy pravdy
V předchozím oddíle se Pavel soustředil na zkušenost Galatských a hned vzápětí tuto zkušenost uvádí do souladu s Božím Slovem. Je důležité, abychom jako křesťané prožívali veliké věci s Bohem, je ale také nesmírně důležité, aby tyto věci byly v souladu s Božím Slovem. Lidské zkušenosti mohou totiž velice snadno zmást a odvést nás od pravdy.
Záleží na tom, co lidem říkáme o spasení a o životě s Kristem. List Galatským nám ukazuje, že to je skutečně klíčová věc, že to není jedno, ale že jde o otázku věčného života a věčného zahynutí.
Spoléhat na jinou spravedlnost než na Kristovu znamená pohrdat Boží milostí a tak být navěky odsouzen k životu bez Boha v pekle.
Když jsme poznali Boží milost, tak jsme zbořili stavbu své vlastní spravedlnosti, vyznali jsme svou hříšnost, svou neschopnost, cokoliv dobrého udělat a hledali jsme Krista a jeho spravedlnost. Ale jestli chci znovu stavět sám na sobě a na svých zásluhách před Bohem, jenom usvědčuji sám sebe jako hříšníka. Hříšníka, který zoufale potřebuje Boží milost.
Pavel velice razantně vystoupil proti falešným učitelům a ve svém listě dělal všechno pro to, aby se galatští křesťané znovu vrátili ke svobodě v Kristu Ježíši.
Dnes je mnoho takových, kteří zkoumají a učí to, po čem touží lidé - proto, aby mohli žít v pokoji a v bezpečí. Učí všechno, co je přijatelné pro člověka bez ohledu na to, že je to v protikladu s Božím Slovem nebo s jejich svědomím. Ovšem ti, kdo hledají jenom to, po čem touží Bůh, dráždí a pobuřují samotné peklo. Takoví musí snášet výčitky, urážky, pomluvy a často nakonec smrt. Kdo se chce líbit lidem, ten není služebníkem Kristovým.
Byli jsme vysvobozeni, abychom se stali „chválou slávy Jeho milosti" (Ef 1:6). Byl to náš Pán Ježíš Kristus, který se sám dal za naše hříchy, byl to Bůh Otec, který dal svého jednorozeného Syna a náš Pán dal sám sebe podle vůle Boha a našeho Otce. Neměli bychom tedy oslavovat Boha tím, že přijmeme Jeho vysvobození, které nám dal ze své milosti, když nás vytrhl z tohoto věku zla skrze svého Syna Ježíše Krista? Čiňme to skrze poslušnost evangeliu, tak že půjdeme do celého světa a budeme zvěstovat tuto dobrou zprávu všemu stvoření.
Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 22. července 2007
Pokoj vám a milost. Přeji vám dobrý a požehnaný den. Máme dnes znovu vynikající příležitost společně uctívat Pána skrze Jeho Slovo. Kéž to můžeme činit s pokorou a v Boží bázni. Ježíš často napomínal ty, kdo ho následovali slovy:
