VAŠE SVOBODA JE JEN V KRISTU! (Koloským 2,16-3,4)

VAŠE SVOBODA JE JEN V KRISTU! (Koloským 2,16-3,4)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 19. února 2023 

Avšak `když se obrátí k Pánu, je závoj odstraněn´. Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda. 2 Korintským 3:16-17                                                                                                           

Pokoj vám, Kristem milovaní domácí víry. Buďte vítáni i vy, milí hosté. Kéž sám Pán požehná naše dnešní uctívání Hospodina skrze výklad jeho slova. Kéž nás posílí skrze zjevení své slávy. 

1. Úvod: Pravda evangelia dráždí svět

Učíme se z Božího slova, jak chodit vírou s Kristem Ježíšem. Každý máme nějakou budoucnost. Bez výjimky. Víš, jaká je ta tvoje? Víš, co s tebou bude zítra, pozítří? A nakonec to nejdůležitější – víš jistě, jak strávíš věčnost? Bůh sám k nám vztahuje své ruce (Ř 10,21) a chce, abychom jej hledali (Sk 17,27). O svou církev má zvláštní péči. Vždyť ji draze vykoupil krví svého jediného Syna! Vidíte, jak je k nám Bůh dobrý? Dal nám také list Koloským do Písma, abychom se učili o něm, učili se rozpoznávat, co je dobré a co zlé, pro ten současný dočasný život i pro ten věčný. Máme dobrého a spolehlivého učitele. Když půjdeme s ním, tak se neztratíme, nezabloudíme na cestě do Božího království. Kristus je naše jistota věčnosti. Tady je jeho ujištění:

• J 14:6 Ježíš mu řekl: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.

Proto je list Koloské církvi Božím darem pro nás. Ta místní církev byla ohrožována světem: svůdným lákáním, že přeci Kristus není všechno. Už jsme se učili o svodech lidské filosofie, pohledu na svět, na smysl života, ve které není místo pro Krista Krále! Dejte si pozor, říká Pavel (2,8), nedejte se svést ani lidskou moudrostí ani skutky prázdného náboženství, ve kterém jde o to, co si o vás myslí lidé, místo toho, abyste usilovali líbit se Bohu (2,11). Proč se nemáme nechat svést? Protože pravda je v Kristu! List do Kolos je mocný zdroj pro posílení křesťanovy víry:

Jen se podívejte, jak tu Pavel představuje Krista – v 1. kapitole od 15. verše. Je Kristu někdo roven? Je někdo větší než On? Kristus je věčný a jediný Bůh. On vše stvořil pro svou slávu. Jak to, co je pod našima nohama, tak i to co je nad našimi hlavami. Co vidíme očima, i svět neviditelný. Pro nás se stal člověkem a smírnou obětí, aby nás smířil s Bohem (1,15-20). Vírou v Krista je kdokoli, ať žid anebo pohan zachráněn pro věčnost, aby byl účasten Boží slávy (1,27). Poznáním Krista křesťan rozumí smyslu svého života (2,3). Ve světle Krista je každá jiná filosofie nebo náboženství odhalené a nahé, bez moci dát život věčný. A přece už 2000 let svět bojuje proti církvi. Prostřednictvím nevěřících lidí

• 1Pt 5:8 …ďábel, obchází jako `lev řvoucí´ a hledá, koho by pohltil.
• Mt 24:24 Neboť vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět veliká znamení a zázraky, že by svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné.

Svět totiž dráždí pravda evangelia. Proto ji chce zesměšnit a znemožnit v očích lidí. Všemožně se svět ve vzpouře proti Bohu snaží ukázat, že pravda evangelia není taková, za jakou se vydává: Výlučná – tzn. není žádná druhá pravda, ani třetí. Přinášející spravedlnost před Bohem a věčný život. Ale přesně taková pravda Ježíše Krista je! Odhaluje náš hřích, naši vzpouru proti Bohu. Vždyť i svědomí každého člověka to dokazuje. Křičí: nejsi tak dobrý, jak si myslíš! Tak jako přicházeli do církve falešní učitelé se svými svody, tak je to stejné dnes – možná jen takový člověk nebude stát na prahu shromáždění, ale s jeho svody se setkáte v rozhovoru nebo na internetu. Bude ti tvrdit: Kristus není všechno. Proto nás Pán dnes vyzbrojuje skrze list Koloským. Stejné svody čekají na tebe, milý křesťane. Před čím tedy apoštol Pavel varuje dále křesťany v Kolosách? 

2. Tři druhy číhajícího nebezpečí

1. Zákonictví

• Kol 2:16-17 Nikdo tedy nemá právo odsuzovat vás za to, co jíte nebo pijete, nebo kvůli svátkům, kvůli novoluní nebo sobotám. 17  To všechno je jen stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus.

Po staletí Bůh jednal s Izraelský národem jako s národem vyvoleným mezi všemi ostatními, protože si jej zamiloval (Dt 7,6). Uzavřel s nimi smlouvu a dal jim přikázání, aby je dodržovali, a tak byli odlišeni od ostatních národů. Mezi ně patřily zákony a regulace týkající se jídla a pití. O jídle Hospodin řekl:

• Lv 11:1-2 Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi a řekl jim: 2 "Mluvte k Izraelcům: Ze všech zvířat na zemi smíte jíst tyto živočichy:

Atd.

A následuje výčet zvířat, které Izraelci mohli jíst. Stejná pravidla byla dána i pro nápoje.

• Lv 10:8-9 Hospodin promluvil k Áronovi: 9 "Ty ani tvoji synové s tebou nesmíte pít víno nebo opojný nápoj, když budete vcházet do stanu setkávání, abyste nezemřeli.

Další přikázání se týkala slavení národních svátků. Národní náboženský život vrcholil během roku různými svátky, ať to byla připomínka vyvedení Izraele z Egyptského otroctví, tedy Velikonoce, nebo svátek připomínající putování Izraele po 40 let po poušti, než vešli do zaslíbené země – svátek stánků. Také každý nový měsíc v roce měl své dané svátky: novoluní. I pro ně byla dána pravidla, jak je slavit.

• Nu 10:10 Na trubky budete troubit v den své radosti, o slavnostech, při novoluní, při svých zápalných obětech nebo svých hodech oběti pokojné, aby vás připomínaly vašemu Bohu. Já jsem Hospodin, váš Bůh."

 Svátky byly spojeny s obětováním (Nu 28,11) a společným jídlem. Zvláštní místo v životě Izraele měla sobota. Sedmý den v týdnu, který byl oddělený, svatý, od ostatních dní v týdnu.

• Ex 20:8 Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý.

Den odpočinku byl znamením staré smlouvy mezi Bohem a syny Izraele (Ex 31,16-17). Pokud jsi byl Izraelec, měl jsi dodržovat všechna přikázání Mojžíšova zákona. To byla smlouva Boha. Kdo jí dodržel, měl jistotu věčného života. Spravedlivý život před Bohem zaručuje věčný život s Bohem. Kolik Izraelců takhle dosáhlo věčného života? Ano, víme to naprosto přesně. Můžeme je všechny spočítat.

• Ř 3:10 jak je psáno: `Nikdo není spravedlivý, není ani jeden,
• Ř 3:20 Vždyť ze skutků zákona `nebude před ním nikdo ospravedlněn´, neboť ze zákona pochází poznání hříchu.

Mojžíšův zákon byl dán, aby Izraelci poznali svoji hříšnost. Nemohl je zachránit pro jejich neschopnost jej plnit. A teď by někdo chtěl, aby jeho dodržováním křesťané v Kolosách něco doplnili ke Kristu a ke svému spasení z milosti? To by Krista vůbec nepotřebovali!

• Ř 3:21-25 Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky, 22 Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. Není totiž rozdílu: 23 všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; 24 jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši. 25 Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří.

Vidíte? V Mojžíšově zákoně bylo přes 600 přikázání. Ale apoštol Pavel o nich říká:

• 17 To všechno je jen stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus.

Dodržováním zákona nemohl být nikdo spasen pro věčnost. Myslíte, že když jste uvěřili Kristu a byla vám dána jeho spravedlnost, že nyní můžete růst v posvěcení stejnými přikázáními, stejným zákonem? Kristus je konec zákona.

• Ř 10:4 Vždyť Kristus je konec zákona, aby spravedlnosti došel každý, kdo věří.

Jsem spasení vírou a jsme také vírou posvěcováni. Někdo říká: Kristus zrušil obřadní a občanský aspekt Mojžíše. Morální část zákona zůstává. Ale by bylo málo!

Zachovávat desatero je dobré, ale nestačí to k růstu do podoby Krista. Mojžíš napsal: Nezcizoložíš. Dobrá, nebudeš tedy mít jinou ženu než manželku. Stačí to? A co tvoje srdce? Co když přemýšlí ne o jedné, ale o dalších a dalších ženách, a přitom navenek vypadáš jako spořádaný člověk. Mojžíšův zákon je jen stín. Skutečnost je Kristus. Je to Duch Kristův ve vás přítomný, milí křesťané, kdo vás bude neodolatelně volat, abyste milovali – a to znamená poslouchali Krista. Jeho cílem je proměnit nejen naše jednání podle pravidel, ale proměnit nás cele – naše srdce, tedy smýšlení. Aby bylo jako to jeho, Kristovo! Proč dodržovat stín, tedy zákon, když přišla skutečnost? Liturgicky čistý pokrm – třeba mana z nebe, byl jen stín. Pravda a skutečnost je v Kristu – On je chléb života (J 6,35). Kdo jí jeho, bude živ na věky. Dodržování velikonočních svátků je stín (Ex 12), skutečnost je velikonoční Beránek Ježíš Kristus (1K 5,7). Jakou spravedlnost u Boha nám může přinést dodržování (svěcení) neděle, když ten, kdo dává skutečný odpočinek od hříchu a jeho důsledků, je Kristus? Řekneš si. Uf, ale to bylo před dvěma tisíci lety. Mě nikdo Mojžíšův zákon nenutí dodržovat, abych měl věčný život. Ne, asi to ne. Ale stejně jako tehdy i dnes tu jsou lidé, kteří slídí po tvé svobodě v Kristu. Chtějí, abys byl stejný jako oni, dělal stejné věci jako oni a pak tě přijmou mezi sebe. Někdo chodí s kolegy po práci hrát basketbal. Pak jdou všichni do hospody. Pojď s námi, napij se s námi, pak zapadneš do party. Nebo jsi ve třídě, kde mají všichni mobil. Až na tebe. A dokud nebudeš stejná i v tomto, budeš jiná, a ne součástí třídy. Ani jeden z příkladů není duchovní podstaty. Ale slouží nám ke stejné ilustraci jako náboženské povinnosti židů. V ničem takovém nenajdeš věčný život. Ten je jen a jen v Kristu. A jestliže věříš Kristu, jestliže jsi s ním byl ukřižován skrze pokání a také vírou spolu s Kristem vzkříšen (2,12), pak

• 2:16 Nikdo tedy nemá právo odsuzovat vás za to, co jíte nebo pijete

nebo co v Kristu děláte nebo neděláte. Skutečnost je Kristus. Důvěřuj Kristu a pak tě druzí nemohou o spasení připravit. Ale v Kristu máš svobodu jednat, jak se jemu líbí, v dobrém. Ne v opilství, ne v hádkách, ale v čistotě. Máš svobodu od hříchu. To, že budeš jako svět, to tě nezachrání pro věčnost. I kdyby to byly cnosti. Kristus zachraňuje. Nenech si sebrat tu svobodu v něm druhými lidmi, aby ses jim zalíbil. Lepší je líbit se Bohu. 

2. Mystika

Stejně jako žádné vnější dodržování pravidel tě nemůže zachránit pro věčnost, tak ani falešná pokora, či falešná duchovnost tě nepřivedou blíž k Bohu.

• 18 Ať vám neupírá podíl na vykoupení nikdo, kdo si libuje v poníženosti a uctívání andělů, jak to v marné pýše své mysli viděl při svém zasvěcování. 19 Takový člověk se nedrží hlavy, Krista, z níž celé tělo, pevně spojené klouby a šlachami, roste Božím růstem.

Každá kultura má vliv i na církev. Podřídí se jí anebo bude církev světlem a oporou pravdy? To je zápas každé místní církve v každé době. Církve prvního století v oblasti Frygie, kde ležely Kolosy, byla vystavena kultuře, kde uctívání andělů, tedy duchovních bytostí, bylo velmi rozšířené. Apoštol Jan, když byl v Efezu, asi 180 km daleko od Kolos, varoval církev před uctíváním andělů v Zj 19,10. Církevní otec Ireneus ve 2. století církev varoval a napomínal, aby se v modlitbách křesťané neobraceli k andělům, ale volali k Bohu, k Pánu, který vše stvořil. Ještě v roce 739 po vítězné bitvě nad Saracény byla sláva a díky připisovány archandělu Michaelovi. Uctívání andělů bylo v této kultuře rozšířené. Je to snad jen záležitost minulosti? Určitě ne. Uctívání andělů je rozšířené i dnes. Slyšeli jste už někdy slova: Andělíčku, můj strážníčku, opatruj mou dušičku? Nejsou to slova, kterými někteří dospělí učí děti modlit se k andělům? Ale ten, kdo je Pán, kdo má moc vést člověka v růstu do plného lidství, vést v posvěcení, to je jedině hlava církve – Kristus. Nikde jinde, než u Krista nenajdeš sílu přemáhat svůj hřích a růst v posvěcení. Nikde jinde totiž není zdroj růstu v poznání, cnosti a radosti než v Ježíši.

•  2,18 (B21) Nenechte se připravit o vítěznou odměnu nikým, kdo si libuje ve falešné pokoře a v andělském náboženství; nikým, kdo se zabývá svými viděními, nesmyslně se pyšní svou vlastní tělesnou myslí

Falešná zbožnost si libuje v tzv. „duchovních zážitcích“. Je to tak rozšířené dnes v naší zemi, snad jako v prvním století v Malé Asii. Tzv. vidění a duchovní zážitky jsou v rukou lidí nástrojem manipulace druhých. To je výzbroj tělesných lidí, kteří se považují za elitu a učitele druhých. Naproti tomu živý Bůh Duch svatý vede křesťana do Písma.

• Žd 1:1-2 Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; 2 v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky.

 

• 1J 5:3 V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání; a jeho přikázání nejsou těžká,

 

Setkali jste se už s člověkem, který vám tvrdil: Bůh mi řekl….. a pokračoval čímkoliv? Setkali jste se s někým, kdo vám vyprávěl o duchovních viděních, která měl jen on a nikdo jiný? Na koho byla soustředěna pozornost? Na člověka na prvním místě – místo na Krista! Na koho je soustředěna pozornost, když se někdo modlí k andělům, nebo k zemřelým lidem, kterým se někde říká svatí? Na někoho jiného ale ne na Krista! Kristus zažil zde na zemi stejné pokušení. A jaká byla jeho odpověď?

 

• Mt 4:10 "Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: `Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.´

Držte se Krista – On je hlava, ze které budete jako církev růst v posvěcení. Ne z uctívaní andělů, svatých nebo z nadpřirozených zážitků. Jen v Kristu.

 

3. Sebezapírání

Třetí dnešní Pavlovo varování před svůdci od Krista se týká askeze – tedy sebezapírání, odříkání si něčeho, dokonce podstoupení utrpení, a to vše proto, aby člověk dosáhl větší zbožnosti.

• 20 Jestliže jste spolu s Kristem zemřeli mocnostem světa, proč si necháváte předpisovat:
• 21 neber to do rukou, nejez, nedotýkej se – jako byste stále ještě byli v moci světa?
• 22 Jsou to lidské předpisy a nauky o věcech, které se použitím ničí.
• 23 Vydávají se za moudrost jako zvláštní projev zbožnosti, sebeponižování nebo tělesné umrtvování, ale nic neznamenají pro ovládání vášní.

 

Církevní otec Athanasius píše ve 4. století o Antonínu Poustevníkovi, zakladateli egyptského mnišství. V odříkání šel velmi daleko:

Když chtěl jíst a spát či přistupoval k jiným tělesným potřebám, styděl se a uvažoval o duchovní schopnosti duše. Nezřídka, přistupoval-li s mnoha jinými mnichy k jídlu a vzpomínal na pokrm duchovní, odřekl si stravu a odešel od nich daleko pryč. Pokládal totiž za hanbu to, že jedl. (ŽsAP 45)

Ustavičně se postil, spodní oděv, který byl žíněný, a vrchní – kožený, zachovával až do smrti. Vůbec se nemyl a nikdy si neumýval nohy. Ba dokonce je ani prostě nepohroužil do vody, kromě krajní nutnosti.

 

V odříkání ho však trumfnul někdo jiný: Simeon Stylita, řečený Sloupovník. V 5. století si nechal postavit sloup, nakonec vysoký 16 m, na něm plošinu se zábradlím. Tady, vzdálen od světa, žil 36 let. Odtud kázal a dával rady množství lidí, kteří za ním přicházeli.řed lidmi možná takový život vypadá zajímavě, mnozí ho obdivují, že se někdo dovede tak ovládat. Ale přiblíží někoho k Bohu? Postíte se? Postíte se pravidelně? A museli jste si také prozápasit, proč se postíte? Jestli je to kvůli hubnutí, míjíme se cílem půstu. Jestli je to proto, že se to má, minuli jste se cílem půstu. Jestli se postíte, abyste měli více času pro modlitbu, abyste podpořili naléhavost svých modliteb před Pánem, pak to má smysl. Ale jakékoliv odříkání proto, abyste byli duchovnější, je marné. Do podoby Krista rosteme jinak. Poznáváním Krista z Božího slova a poslušností jeho slovu. Věrností navzdory okolnostem, které nás od něj chtějí dovést. Ani zákonictví, ani mysticismus, ani odříkání nás nepřiblíží Bohu. Ta cesta je jiná.

3.  Nádhera v Kristu

• 3:1 Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží.  K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem. 3 Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu. 4  Ale až se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete v slávě

To, co nás přiblíží k Bohu, je Kristus! A pokud budeme chtít jít cestou světa, k Pánu nevede. Je to možná cesta pohodlná, široká, ale má jednu nevýhodu: vede do zahynutí (Mt 7,13). Vždycky mě fascinovalo přemýšlet nad tímto učením Pána Ježíše.

• Mt 7:13 Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. 14 Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.

Co musíš udělat pro to, aby ses dostal na širokou cestu, která vede do záhuby?  Nic. Vůbec nic! Už na ní totiž od narození stojíš! Je to cesta, po které jde každý hříšník – vstříc soudu a odsouzení, vstříc Božímu spravedlivému hněvu. Ale jít úzkou cestou, která vede k životu, to je Kristova výzva:

• Mt 7:13 Vejděte těsnou branou;

To znamená duchovní změnu. To je Kristova výzva: vejděte! Ano, čiň pokání a věř evangeliu. Tak vejdeš na úzkou cestu následování Krista, která vede k životu (Mt 7,14). Obrať se, uvěř, vejdi těsnou bránou na úzkou cestu Krista. Říkáš: ale já chci následovat Krista. Odhoď všechno, co si chceš před ním schovat. Věci, o kterých neví ani tví nejbližší – ale Bůh je zná. Vyznej mu svou nevěru. Říkáš, že nelžeš? A řekl bys to Bohu tváří v tvář? On ví, že to není pravda. Vyznej mu své pokrytectví, člověče dvojí tváře. Stavíš se do dobrého světla v očích druhých lidí? Lidi možná oklame tvůj vyžehlený oblek a uhlazené jednání. Bůh zná tvoje srdce, o čem přemýšlíš a co miluješ. Ví, že tam pro něj není mnoho místa, protože ho zabíráš ty sám. Vejdi těsnou branou pokání. Jan Křtitel si nebral servítky s lidmi, kteří za ním přicházeli k Jordánu, aby se nechali pokřtít.

• Lk 3:7-8 Zástupům, které vycházely, aby se od něho daly pokřtít, Jan říkal: "Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nastávajícím hněvem? 8 Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání,

Obrať se ke Kristu. Není nic jiného, není nikdo jiný, kdo by tě mohl zachránit pro věčnost. Jeho nám Bůh Otec daroval – svého Syna, abychom skrze něho měli v srdci pokoj s Bohem. Nebili jeho nepřátelé, ale vykoupené děti Boží. Svět, který nezná a nechce znát Krista, bude vymýšlet nové a nové náhražky místo Krista.

• Sk 4:12 V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni."

Z toho nelze ubrat. K němu nelze nic přidat.