O tichosti Krista!

Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 10. dubna 2020

 

To místo Písma, které četl, znělo: "Jako ovce vedená na porážku, jako beránek, němý, když ho stříhají, ani on neotevřel ústa."

(Skutky apoštolské 8:32)

 

I. Úvod

Pokoj vám a milost drazí sourozenci v Kristu. Čas návratu ke společným shromážděním je zatím stále ještě před námi. A tak i dnes 10. 4. 2020 se společně sjednotíme k poslechu kázání prostřednictvím záznamu na sborových stránkách. Text kázání je zde také k dispozici. Každý rok se v tento čas scházíme večer, abychom si připomínali ukřižování Pána Ježíše Krista. Je velikonoční pátek, nebo také Velký Pátek. Připomínáme si události, které nastaly více než před dvěma tisíci lety.

Tyto události byly a jsou vrcholem lidských dějin. Jsou také zdrojem života všech lidí i celého živého světa. Písmo mluví o prvním příchodu Ježíše Krista i o zápase, který podstoupil s temnotou na kříži.

• Jan 1:1-9 Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.  Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan.  Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho.  Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.  Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.

Proč říkám, že příchod Božího Syna v těle člověka na tento svět a Jeho ukřižování je vrcholem lidského bytí. Proč je zdrojem života všech lidí, co kdy žili, bez ohledu, zda v Krista věří, či nikoli? Je to velmi jednoduché. Všimněte si veršů 3, 4 a 9 v první kapitole Janova evangelia. Všechno povstalo skrze Krista. Bez Něho by neexistovalo nic ani ze živé, ani z neživé přírody, verš třetí. Bez Krista by nebyl život, protože v Něm je život všech živých bytostí. A tento život ze zdroje, jímž je Kristus je také světlem lidí, verš čtvrtý a devátý.

Proto je velmi důležité, jakým způsobem s tím, co se stalo na Golgotě, naložíme. Jak se k tomu postavíme. Protože kdokoli to odmítne jako nepodstatné, nedůležité, nebo dokonce jako nepravdivé a lživé, odděluje sám sebe od zdroje života. Sám sebe hubí a maří! Sám sebe odsuzuje navždy do věčné temnoty a smrti daleko od Boha Krista.

Dostalo se nám tedy veliké výsady a velmi zvláštní, drahocenné a nepochopitelné milosti, když můžeme mít v srdci pravdu o Kristu. Kristův život a světlo. Drahocenná je ta milost proto, že cenou je krev samotného Boha, Božího Syna, který v těle člověka dal sám sebe za nás. Prolil svou krev Sk 20, 28. Zvláštní je proto, že je nepochopitelná lidským rozumem, pokud Bůh sám nevloží do nás spolu s novým srdcem porozumění a pochopení této zázračné milosti Ez 36, 26.

 Buďme proto i dnes vděční a citliví na Boží hlas, slovo i Božího Ducha. A ti, kteří nemají toto nové srdce a porozumění pro zvláštní, nepochopitelnou a drahocennou milost. Ti ať prosím doposlouchají a dočtou toto kázání. Neodcházejte prosím pryč a nemávněte rukou nad zprávou o muži, Božím Synu, který zemřel, aby vykoupil svou smrtí každého, kdo věří z věčného odsouzení a smrti. Neříkejte prosím, že si to poslechnete, nebo přečtete někdy jindy. Vrchol lidských dějin už nastal a je přes dva tisíce let za námi. Již se blíží čas žně a oddělení zrna od plev. Písmo o tom pravdivě svědčí:

• Matouš 3:12  Lopata je v jeho ruce; a pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm."

Pojďme tedy k našemu dnešnímu textu. Abychom dobře pochopili a srdcem poznali tu zprávu zpráv o ukřižování Krista a o vykoupení Božího lidu. Budeme číst.

Skutky apoštolské 8:32 To místo Písma, které četl, znělo: `Jako ovce vedená na porážku, jako beránek, němý, když ho stříhají, ani on neotevřel ústa.

Odkazy: J 1, 1-9; Sk 20, 28; Ez 36, 26; Mt 3, 12;

II. Písmo jako zdroj pravdy, poznání a autority!

A. Písmo, nezbytný zdroj!

Dnes budeme v jednom jediném verši. Má dvacet jedna slov. Ale v nich je podstata evangelia. Je v nich podstata vykoupení. V těchto několika slovech je vše, co potřebujeme ke zbožnému životu, zachyceno a předáno Božímu lidu. A kdybychom přišli o Písmo jako celek, stačilo by si v srdci zapamatovat těchto 21 slov a každý den si je připomínat. Podívejme se tedy na bohatství, která nám tento verš uchovává.

Autor Skutků Lukáš začíná verš slovy: „To místo Písma, které četl, znělo!“ Někdo by mohl namítnout, že v tomto obyčejném oznámení faktu a stavu není nic významného, co by mohlo posílit a budovat mou víru. Ale to je omyl.

První věcí, která je důležité pro nás, je skutečnost, že Písmo jediné je zdrojem autority, poznání a pravdy. Pravdy, která osvobozuje od otroctví hříchu.

• 2 Timoteovi 3:16-17 Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.

V písmu jde o slova plně vydechnutá Božím Duchem. V Genesis čteme, že Bůh vzal prach země, učinil z něj člověka a potom mu vdechl v chřípí dech života Gn 2, 7; Tak se stal člověk živým tvorem, doslova duší živou. Víme také, že Bůh vše tvoří svým mocným slovem. Řekne a stane se! A v neposlední řadě apoštol Jakub píše v první kapitole svého listu, ve verši osmnáctém následující slova:

• Jakubův 1:18 Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření.

Boží slovo je slovem života. Duch svatý vydechl veškeré Písmo. Slovo pravdy, které má podle Jakuba moc dát člověku nové narození. Podle Pavla je Boží slovo, Písmo plně dostatečné k učení, k usvědčení, k nápravě a k výchově ve spravedlnosti. Není nic v tomto světě, žádný čas, žádná okolnost ani síla, stav, či situace, ke které by nás Písmo nedokázalo přihotovit a není žádný dobrý čin ani ten nejšlechetnější a nejkrásnější, k jehož vykonání by nás Bible nemohla připravit a vybudovat!

Dnes v době, kdy se nemůžeme společně scházet k uctívání a vyvyšování Krista, je dobré si uvědomit výjimečnost toho, co máme, jestliže vlastníme Bibli. A milovaní stačí pouhý jeden výtisk na jednu rodinu! My dnes žijeme v době konzumní, kdy máme každý v rodině svou vlastní Bibli. Dokonce máme k dispozici i několik překladů Božího slova!

Jak je tedy možné, že přístup viditelné církve a přiznejme si, že často i náš, je k Písmu tak vágní, vlažný a neuctivý? Když rozšíření Písma v posledních desítkách let došlo takového rozmachu, že máme v knihovnách několik různých překladů a každý svou vlastní Bibli? Kde je problém? Není v počtu biblí na rodinu a v množství vlastněných překladů. Je v lidském srdci a mluvili jsme o tom již v posledním kázání.

• Přísloví 27:7 Sytý šlape i po plástvi medu, kdežto hladovému je každá hořkost sladká.

Jsme přesyceni, jsme sytí! Vším tím nadbytkem ve všech oblastech, a tedy i v té duchovní oblasti. V oblasti, která sytí naši duši a živí náš nový život v Kristu. Chybí náležitá úcta k Písmu, touha a hlad po Písmu. A potom musí i zákonitě chybět i poslušnost Písmu! Bůh nám odňal společná shromáždění. Aby nás zastavil, přivedl k pokání a k poznání jakou milost a výsadu jsme měli a máme ve společných shromážděních. Stejně tak chce, abychom si vážili toho, co máme v Písmech svatých.

Otázka tedy zní. Poučíme se zde v české kotlině, nebo nám bude muset Bůh odebrat i Písmo? Bude dál viditelná církev zastírat, hanět a převracet evangelium v ekumenickém hnutí s ŘKC? Bude dál přijímat zvrhlost světa svým postojem k homosexualitě? Bude dál volat po ordinaci žen na místa starších a kazatelů? Bude dál hlásat, že Písmo není nutné poslušně následovat a podle něho žít? To všechno jsou totiž důsledky přesycení Písmem, a následným pohrdnutím a opuštěním Písma! Jak málo chápeme hodnotu výsad, které máme, dokud je neztratíme.

Pokud se tomu nevzepřeme v pokání a nevrátíme se k Písmu, možná zažijeme dobu, kdy nám Bůh odejme i Písmo. Už jednou učinil to stejné. Po Bílé Hoře byli vyhnáni pastýři Božího lidu a lidem byly zabavovány pro víru užitečné knihy a na prvním místě samozřejmě Písmo. Náš dnešní text milovaní začíná takto: To místo Písma, které četl, znělo: A jsou to velmi důležitá, vážná slova. Na nich potřebujeme postavit svou víru! Potřebujeme Písmo!

B. Písmo, zdroj, kterého máme být plní!

Přijdeme-li o Písmo, co potom budeme dělat? Vidíme, že Písmo je nezbytnost, je to životní nutnost. Ukázali jsme si, jak Písmo svědčí samo o sobě ústy apoštolů Pavla a Jakuba. A nakonec i autor Skutků Lukáš nám nepřímo ukazuje na význam Písma! Jde o situaci, kdy se Etiopský dvořan vrací domů z Jeruzaléma a čte Izajáše. Bůh mu přivádí do cesty Filipa, zbožného muže, který byl plný Ducha Kristova.

• Skutky apoštolské 8:26-29 Anděl Páně řekl Filipovi: "Vydej se na jih k cestě, která vede z Jeruzaléma do Gázy." Ta cesta je opuštěná. Filip se vydal k té cestě a hle, právě přijížděl etiopský dvořan, správce všech pokladů kandaky, to jest etiopské královny. Ten vykonal pouť do Jeruzaléma a nyní se vracel na svém voze a četl proroka Izaiáše.  Duch řekl Filipovi: "Běž k tomu vozu a jdi vedle něho!"

Co dělá etiopský dvořan?  Čte Písmo! Studuje ho, rozjímá nad ním a snaží se mu porozumět. Je trpělivý a vytrvalý. Doslova si nad Písmem láme mozek!  Čte právě z proroka Izajáše 53, 7 a závity se mu vaří usilovným přemýšlením nad tím o kom a o čem mluví tento text Písma Iz 53, 7. A tam právě stojí náš dnešní text, který je ve Sk citovaný.

• Izajáš 53:7 Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel.

Bůh vidí dvořanovu touhu a snahu porozumět, najít smysl. A posílá mu na pomoc Filipa. Proč Bůh posílá dvořanovi Filipa? Byl plný Ducha Božího! A byl plný Božího slova, Písma! On ho dobře znal a byl tím nejlepším, koho mohl dvořan potkat!  A zde se drazí v Kristu na chvíli zastavíme. Čeho jsme ve Skutcích, v osmé kapitole svědky? Jsme svědky toho, jak Bůh obrací etiopského dvořana. Jsme svědky okamžiku znovuzrození. A koho, či co Bůh v této chvíli používá, Koho a co posílá?

Posílá zbožného člověka, plného Ducha Božího a posílá také své slovo, plně vydechnuté Božím Duchem! Jsme u největšího poslání církve i každého věřícího člověka. Máme jít do celého světa kázat evangelium celému stvoření. A jak to máme činit? Máme kázat a vykládat Boží slovo. Potřebujeme proto, být plní Božího Ducha a plní Božího slova.

Boží slovo nás vyučuje, usvědčuje, vychovává a připravuje ke každému dobrému skutku.  A tím nejlepším dobrým skutkem je to, co činí ve Sk 8, 28-32 Filip. Potřebujeme Písmo číst, jako etiopský dvořan. Potřebujeme ho vykládat, jako Filip s tím dvořanem. Musíme být plní Písma, abychom byli plní Božího Ducha. Duch Boží cele vydechl a vydechuje své slovo a my ho musíme dýchat a jíst a pít! Až budeme plní, až budeme přetékat. Písmo a jeho výklad bude z nás vyvěrat.

C. Písmo, zdroj, který vyvěrá a zní!

Máme život v Kristu díky Písmu a z Písma. Nelze tvrdit, že patřím Kristu, pokud můj život nepatří Písmu. Písmo cele vydechl Bůh, Duch svatý. A tentýž Bůh vdechl život do chřípí člověka. A skrze své Písmo, prostřednictvím svého Ducha svatého vdechuje život i svému lidu. Nový život v Kristu. Náš text začíná slovy: To místo Písma, které četl, znělo: Písmo je tím zdrojem pravdy a života. Nezbytně potřebným zdrojem. Písmo musíme číst, studovat, rozjímat nad ním, jako etiopský dvořan. A to se stejným úsilím. Se stejnou vytrvalostí a trpělivostí. Se stejnou touhou až i nám se bude vařit mozkovna a všechny závity.

Musíme Písmo vykládat sobě i druhým, jako Filip. Se stejnou touhou. Stejně ochotně a rádi. Máme přeci dát odpověď každému, kdo by se nás vyptával na naději, kterou máme ve svých srdcích 1 Pt 3, 15; Protože k tomu nám je Písmo dáno! To místo, které dvořan četl a Filip mu ho poté vykládal, to místo totiž znělo!  A znělo proto, že Písmo má znít! K tomu nám bylo dáno, aby znělo a bylo vykládáno po celém světě a všem lidem.

Když se rozezvučí zvony a stojíte-li poblíž, máte pocit, že každičký tón zvonu do vás proniká a prostupuje vás. Nezastaví se před vaším tělem, masem a kostmi. Nespokojí se jen s vaší myslí a srdcem. Ale prostoupí vás naprosto a cele. Vyplní každou buňku vašeho bytí. Vaší bytosti. A vy zjistíte, že rezonujete a vibrujete společně se zvonem a v souladu s jeho tónem! Takto musí křesťan být plný Písma, jako je zvon celý a plný tónu, který vydává. Jako vyvěrá tón ze zvonu. Zasahuje, naplňuje a prostupuje vše živé i neživé kolem sebe, tak musí vyvěrat a znít Písmo z nás a zasahovat celé stvoření kolem nás. Písmo, evangelium musí znít celičkou zemí!

• Žalmy 118:15 Ze stanů spravedlivých zní plesání nad spásou. Hospodinova pravice koná mocné činy!

Evangelium je Boží mocí ke spáse pro každého, kdo věří, pro Žida i pro pohana. Ř 1, 16-17.  A víra, která tuto víru přináší a ze které se spása rodí? Apoštol Pavel nám odpovídá následovně.

• Římanům 10:17 Víra je tedy ze zvěstování a zvěstování z pověření Kristova.

Třetí věcí, kterou nám zaznamenal Lukáš v prvních slovech Sk 8, 32 je tedy skutečnost, že Písmo zní a musí znít, protože jde o pověření Kristem! Tolik první slova našeho dnešního textu.

• Sk 8:32 To místo Písma, které četl, znělo:  

Odkazy: 2 Tm 3, 16-17; Gn 2, 7; Jk 1, 18; Př 27, 7; Sk 8, 26-29; Iz 53, 7; 1 Pt 3, 15; Ž 118, 15; Ř 10, 17;

3. Nechal se vést pažemi hříšných, po cestě patřící hříšným, na místo hříšných!

A. V moci hříšníků!

Třicátý druhý verš osmé kapitoly Skutků pokračuje.: Sk 8, 32 nn Jako ovce vedená na porážku, jako beránek, němý, když ho stříhají, ani on neotevřel ústa. Kdo je tím beránkem? Tím, kdo jde na porážku?

Až do této chvíle jsme se soustředili na Písmo. Boží slovo vydechnuté Svatým Duchem. On je autorem Písma. Ale o kom to Písmo svědčí. Když Pán Ježíš kárá farizeje, co jim říká?

• Jan 5:39 Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně.

Písmo svědčí o Kristu. Od prvního slova až k poslednímu. Dokonce každé písmenko a čárka. Ty totiž nepominou, dokud se vše nestane ta, jak je dáno a psáno! A tak náš dvořan čte. Čte o muži, který se nechá vést jako ovce na jatka! Jak se chová ovce, beránek vedený na porážku? Víte je to snadné.  Nedá to žádnou práci ani námahu. Kdybyste vedli plemenného berana v plné síle, vzpíral by se a bojoval. Ale roční beránek ne. A když vedete ovečku je to až k pláči ta odevzdanost toho zvířete. Ale ukázka této odevzdanosti je jen náznakem. Jen se přibližuje poddajnosti a pokoře Krista Ježíše, který je tím mužem, o němž Písmo svědčí od začátku až do konce. O němž čte dvořan v 53. kap. Iz.

Tak, jako se ovce odevzdá řezníkovi, tak, a ještě pokorněji a mírněji se odevzdává Boží Syn! A komu se odevzdává milovaní? Odevzdává se do rukou nám. Do rukou svévolných a hříšných vzbouřenců, jejichž životy jsou převrácením pravdy, vzporou proti pravdě. Motorem této vzpoury jsou naše zkažená srdce, plná nenávisti k Bohu, který je pravda! Ježíš tak činí naprosto vědomě a dobrovolně. Ježíše nikdo nezaskočil ani nepřekvapil. Nezhroutil se mu následkem zrady a léčky plán. Nestalo se něco, co se nemělo stát. Ale přesně naopak!

Když Pán Ježíš míří do Jeruzaléma na svátky Velikonoc připravuje své učedníky a přátele na to, co se má stát a kvůli čemu se narodil, kvůli čemu zde žil. Učedníci byli zaražení, měli možná zlé tušení. Pán je upokojuje.

• Marek 10:33-34  "Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům, budou se mu posmívat, poplivají ho, zbičují a zabijí; a po třech dnech i vstane."

V čem je to upokojení drazí svatí? Oznámená slova jsou strašlivá. Ale právě ve skutečnosti, že pro tento okamžik se Ježíš vtělil a k němu jedinému neochvějně směřoval, dává pokoj. A také slova na konci 34 verše Mk 10, Jsou to slova o vzkříšení. Bůh Syn se neochvějně vydal za svým cílem. Vše je pevně od věků dáno i přichystáno. Místo, čas i jednotliví protagonisté.  A Ježíš tomu nejen čelí. Nejen že podstupuje tuto cestu a vydává se po ní. On dychtí a z celého srdce a z plnosti vůle běží a chvátá k tomuto cíli! V Lukášovi zástupům svým učedníkům říká:

• Lukáš 12:49-50 Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi, a jak si přeji, aby se už vzňal! Křtem mám být pokřtěn, a jak je mi úzko, dokud se nedokoná!

Plní Otcovu vůli a ta je pro něj víc, než Jeho vlastní život! Pamatujme tedy na to, že Bůh Syn, svatý, dokonalý a čistý vydal sám sebe do rukou špinavců, kteří nenávidí Boha, protože miloval Otce. Protože miloval vás, všechny ty, které Mu Otec ze světa dal. Jaká je Boží láska k nám, když takovýmto způsobem miloval nás, své nepřátelé, kteří Ho nenáviděli a celým svým bytím popírali Boží pravdu? Nemusíte odpovídat. V tichosti o tom přemýšlejte!

B. Cestou hříšníků na kříž určený nejhorším vyvrhelům!

Kdo jen trochu zná historii ví, že Římané měli velmi dobře vybudovaný právní systém. Ale také velmi tvrdý, přísný systém práva. Říše Římanů vládla železnou rukou. A Drtila celý tehdejší civilizovaný svět. Jde o čtvrté království ze snu, který se zdál babylónskému králi Nebúkadnesarovi. Výklad snu dal Bůh Danielovi. A o Římu se zde píše.

• Daniel 2:39-40 Po tobě povstane další království, nižší než tvé, a pak další, třetí království, měděné, které bude mít moc nad celou zemí. Čtvrté království bude tvrdé jako železo, neboť železo drtí a drolí vše, a to království jako železo, které tříští všechno, bude drtit a tříštit.

Trest ukřižováním byl trestem pro nejhorší zločince z řad nižších vrstev a hlavně otroků. Těch nejnižších otroků a jedinců ve společnosti. Jde o mimořádně krutý, ponižující, a tedy potupný trest! Kříž byl pro Židy, kteří opovrhovali Římany a štítili se jich, obrovským a nepřijatelným pohoršením a důkazem barbarství. Jejich král, předpovězený Mesiáš proto podle nich nemohl takto nikdy skončit. Proklet je přeci každý, kdo visí na dřevě! Ale ani pohané nemohli zkousnout, že ten Pavlem zvěstovaný Boží Syn a Spasitel zemřel takovouto nejpotupnější, hanebnou a krutou smrtí!

Ukřižovat římského občana se považovalo za zločin. A trest ukřižováním byl tak strašlivý a potupný, že latinští autoři se o něm zmiňují jen velmi málo. Bylo to tak odporné, že pro vyšší vrstvy bylo nepřijatelné o tom i jen hovořit!

A do toho vstupuje druhá osoba Boží trojice. Vyvolený, předpovězený a Bohem pomazaný Mesiáš! Přichází jen proto, aby vstoupil na cestu, která je určená zločincům. Těm nejhorším odpadlíkům a převrácencům. Míří ke kříži, k tomuto nástroji hrůzy a bolesti, který je vymyšlen padlými lidmi pro ty nejhorší z nich. Rozumíme dobře tomu, o čem se bavíme?

Lidé, kteří jsou všichni zlí a milují zlo mají mezi sebou, ve svém společenství tak bezuzdně zlé jedince, že pro ně museli vymyslet tresty tak potupné a hrozné, že i démoni tiše závidí.

A kdo se to dobrovolně podává takové hrozné smrti? Kdo kráčí se srdcem plným lásky a odvahy vstříc něčemu takovému? Je to Ježíš, náš Pán a Spasitel. Jeho zrak, Jeho mysl, Jeho srdce se upíná jen k této jediné cestě, k tomuto jednomu popravčímu nástroji na jednom kopci v jednom přesně určeném čase! Svatý Boží Syn. Ten, který sedí na trůnu věčné slávy a vlády. Ten, jenž neučinil nic zlého, ani na to nepomyslel. V něm nebylo nalezeno nic nečistého, nečestného, nemorálního, neposlušného. Nic zlého! Celé nebe Ho velebí a miliardy svatých andělů padají před Ním a zakrývají své tváře. Pravdivé Boží slovo Ho popisuje takto:

• Zjevení Janovo 19:11-13 A viděl jsem nebesa otevřená, a hle, bílý kůň, a na něm seděl ten, který má jméno Věrný a Pravý, neboť soudí a bojuje spravedlivě. Jeho oči plamen ohně a na hlavě množství královských korun; jeho jméno je napsáno a nezná je nikdo než on sám. Má na sobě plášť zbrocený krví a jeho jméno je Slovo Boží.

Náš text nám říká, jakým způsobem to Pán Ježí činí: Jde jako ovce vedená na porážku, jako beránek, němý, když ho stříhají, ani on neotevřel ústa.

Odkazy: J 5, 39; Mk 10, 33-34; Lk 12, 49-50; Da 2, 39-40; ZJ 19, 11-13;

4. Ani neotevřel ústa!

A. Dokonale dobrovolná poslušnost

Činí to s plností poslušnosti, pokory a mírnosti. Jde jako mírná ovečka. Jako malý tichý beránek. Jde tak poslušně, že se zdráháme tomu uvěřit. Není to proto, že by byl nevědomý, jako jateční beránek. Věděl již před svým narozením o své cestě a o jejím cíli. Každý na Jeho místě by se vzpíral a vzpírá se. Ale On ne. Vládce a vladař nebes. Bohatýr a udatný rek, kterého popisuje ZJ 19, 11-13 jako mocného válečníka a vojevůdce, který rozdrtí své nepřátele a bude je porážet a drtit mečem svých úst! Jde nejen jako ovce vedená na porážku. V moci ovce není vzepřít se svému údělu, kdyby mohla, utekla by. Ježíš jde dobrovolně!

• Jan 10:17-18 Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal.  Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce."

Nehledejme v tom nějaký fatalismus, rezignaci nebo něco podobného. Tím, co vede Krista je láska. Láska Otce ke Kristu a láska Krista k Otci a Jeho vykoupeným dětem. Ježíš jako člověk naplňuje dokonale první dvě přikázání o milování Boha a bližního svého. Naplňuje zákon lásky a sám je zákonem Lásky. Nám, kteří jsme upadli do vzpoury se vše, co zavání pokornou poslušností příčí.

 A proto nechápeme, nebo jen velmi špatně a omezeně, co se odehrává mezi Otcem a Synem a jaký je vztah mezi láskou, poslušností a jednotou. Jsme sobci egocentricky zaměření sami k sobě a k naplnění na prvním místě svých potřeb, tužeb a vůle. A kdo se nám postaví do cesty, zle se mu bude dít.

Použili bychom všech dostupných prostředků, abychom se vyprostili, ale ne tak Ježíš. V okamžiku, kdy někoho milujete, opravdu milujete, se vše mění. A nebavíme se nyní o ničem jiném než o Boží lásce vylité do našich srdcí. O lásce, která není z nás. O Agapé. Ve chvíli, kdy kohokoli budete milovat touto láskou, učiníte vše, naprosto vše, abyste naplnili vůli toho, koho milujete. Abyste zachránili toho, koho milujete. A přesně to udělal Pán Ježíš. Zmařil sám sebe!

• Sk 8, 32 nn jako ovce vedená na porážku, jako beránek, němý, když ho stříhají, ani on neotevřel ústa.

Proto nejde fatalismus, nebo odevzdanost nevědomého jatečního zvířete. Ale o dokonalé vítězství lásky, které bylo připravené a promyšlené od věků. Je tam naprostá plnost. Není tam netěsnost, skulina, vada ani stín, nic takového. Láska Otce k Synu a k Božím dětem, láska Syna k Otci a k Božím dětem. Mezi Otce a Krista, mezi Boha a Jeho děti nevrazíte ani žiletku nastojato. Ani vlásek se mezi to nevklíní. To je naprostá jednota, pevnost a oddanost mezi těmi, kdo jsou takto milováni a kdo takto milují! Kde je dokonalá láska, tam je dokonalá jednota vůle i dokonalá poslušnost.

 Když učedníci mají o Pána strach, že již dlouho nic nepojedl, co slyší?

• Jan 4:34 Ježíš jim řekl: "Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo.

Žádná vlastní vůle. Žádná neposlušnost a vzdor. Žádný pokus dostat se z toho. Udělat si to po svém a zachránit se!

B. Ani slovem se nevzepřel!

 Taková je velikost a síla Jeho oběti. Oběti, která je Bohu milá, oběti, která nás vykoupila, která jediná má moc jednou provždy nás očistit. Kristova naprosto dobrovolná a dokonale poslušná oběť. Ta Jeho mírnost a pokora se kterou šel a nevzpíral se! To vše potvrzuje sílu, krásu evangelia a hloubku Kristovi oběti. Tyto skutečnosti činí z kříže, místa potupné smrti místo naděje, života a vítězství Boží lásky! 

Pán Ježíš je dokonale milován Otcem, dokonale miluje Otce. Proto prostě není a nikdy nebylo možné, aby Krista jakákoli síla zastavila v jeho cestě na kříž! Ani stín pochybnosti se nevloudil, ani myšlenka. On nikdy ani nepomyslel na cokoli, co by mohlo ohrozit Otcovu vůli a Jeho cestu na kříž! Proto žádná nevědomá odevzdanost jatečního zvířete, ale dokonalá poslušnost. Stojí před námi někdo, na Jehož povel by vyrazili andělské legie a vymazali by z povrchu země každého Kristova nepřítele. Ale tento bohatýr nebes ani nepomyslí na něco takového. Nejen, že nebojuje a nevzpírá se. Ale On zůstává tichý. Skutky dokonce říkají, že zůstal němý, jako beránek, kterého stříhají.

A to je ten největší důkaz o veliké lásce k Otci i k nám. Kristova tichost. To, že zůstal němý. Tváří v tvář hrůze, která byla před Ním. Podívejme se na to blíže. Postupně podle míry muk, která podstupoval.

1. Podstoupil krutý, velmi potupný a bolestivý trest. Určený pro nejhorší vyvrhele! A byl přitom nevinný!
2. Byl svatý Boží Syn. Naprosto bez hříchu! A přesto šel poslušně na kříž! Byl na Něho vylit Boží hněv. Otcův svatý a hrozný hněv. Věřte, že nikdo z nás by neunesl a neunese trest za jeden jediný námi spáchaný hřích.
3. Byl na kříži odloučen od Boha, svého Otce. Což bylo tím nejhorším, co musel nést. Ten, který byl svatý a od věku v plné jednotě a v náruči svého Otce. Učinil se pro nás hříchem a byl od Otce oddělen.

Markovo evangelium svědčí o okamžiku, kdy Ježíš v Getsemane hledí přímo před sebe a na kalich Otcova hněvu, který bude pít místo nás! Odhaluje nám, že Pán velmi dobře věděl, co Ho čeká a čím musí pro nás projít.

• Marek 14:32-35 Přišli na místo zvané Getsemane. Ježíš řekl svým učedníkům: "Počkejte tu, než se pomodlím." Pak vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Přepadla ho hrůza a úzkost. I řekl jim: "Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!" Poodešel od nich, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li možné, minula tato hodina.

 A přitom všem nejen, že se nevzpíral. Ale On zůstal němý. On zůstal tichý. On mlčel!

Vzpomeňme proto na sebe. Dnes, když si připomínáme velikost Ježíšovi oběti a Jeho lásku k nám. Jak moc se vzpíráme, protože málo milujeme. Jak mnohdy padáme do hříchu. A to i vědomě. A někdy rádi podlehneme pokušení. Jak často nás nezajímá vůle Otce a Krista. Jak často volíme tu svou, protože se nám ta Kristova moc nehodí, nebo nelíbí. Jak jsme neposlušní. Jak málo milujeme, a hlavně jak mnoho a často reptáme a mluvíme, přestože se nám v podstatě nic neděje. A naše starosti a trampoty zůstávají směšné, vedle Kristovy cesty a Kristova kříže. Děkujme proto vždy a za všech okolnosti, že Ježíš šel na kříž místo nás!

Amen!

Odkazy: J 10, 17-18; Sk 8, 32; J 4, 34; Mk 14, 32-35;