O BOŽÍM SLOVĚ! Ž 119, 88-90

 

O Božím slově! Ž 119, 88-90;

Motto: Zjevení Janovo 3:7 Andělu církve ve Filadelfii piš: Toto prohlašuje ten Svatý a Pravý, který má klíč Davidův; když on otvírá, nikdo nezavře, a když on zavírá, nikdo neotevře: 8 "Vím o tvých skutcích. Hle, otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít. Neboť ačkoli máš nepatrnou moc, zachoval jsi mé slovo a mé jméno jsi nezapřel.

Úvod

Pokoj vám hrstko Božího lidu! Ve Zjevení Janově v dopise církvi ve Filadelfii píše Pán Ježíš církvi tato slova. „Vím o tvých skutcích. Hle, otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít. Neboť ačkoli máš nepatrnou moc, zachoval jsi mé slovo a mé jméno jsi nezapřel.“ Všimněte si prosím dobře, za co Pán církev ve Filadelfii chválí. Za to, že zachovala Jeho slovo. A proto Pán Ježíš, ten, který má klíče od hrobu i od smrti. Alfa i Omega všeho, co jest, otevírá před tímto sborem dveře do svého království a ke všem duchovním požehnáním již na tomto světě.

Milovaní svatí, není to o tom, zda jsme velký, obrovský sbor. Není to o tom, zda jsme materiálně bohatý sbor. Nezáleží na prvním místě ani na tom, zda a jak mocně zasahujeme své okolí. Blízké, či vzdálené. I když bychom měli zasahovat své okolí evangeliem. Pán však říká, jsi nepatrný, ale jsi věrný mému slovu a mému jménu!

Také v knize proroka Izajáše mluví Bůh ke svému lidu slova plná útěchy a milosti.

• Izajáš 41:13 Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, držím tě za pravici, pravím ti: »Neboj se, já jsem tvá pomoc.« 14 Neboj se, červíčku Jákobův, hrstko Izraelova lidu. Já jsem tvá pomoc, je výrok Hospodinův, tvůj vykupitel je svatý Izraele.

A vidíte, že říká lidu červíčku Jákobův, říká hrstko. Tedy vítězství Božího lidu není založeno na velikosti, moci a síle toho daného místního sboru. Nýbrž na Boží lásce a věrnosti. Je to mocná pravice Hospodinova, Kristova, která je tou nesmírnou, plnou jistotou. Neselže. A Boží lid k tomu potřebuje jen jedno jediné. Skutek jediný, který chce Bůh. Abychom věřili v toho, koho On poslal, v Krista. A ta víra se projevuje opět velmi jasně a jednoduše. Poslušností slovu Ježíše Krista! Zachovávat Jeho slovo znamená nezapírat Ho. Nezapírat Jeho jméno. Žít v rozporu s Jeho slovem, znamená Ho zapírat!

Pořád kolem sebe v mnohých církvích, ale i u nás slýcháme otázky ve tylu: „Jak na to? Jak žít ten pravý křesťanský život, podle čeho se vlastně pozná?“ A zde je odpověď, velmi jasná, nekomplikovaná, jednoduchá! Poznávej mé slovo! Syť se jím! A aplikuj ho! Žij podle něj!

Jednoduchá víra. Ale mocná, otevírá dveře do království nebeského. Do odpočinutí Našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Apoštol Jakub, bratr Páně učí ve svém slově:

• Jakubův 1:21 A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše. 22 Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači – to byste klamali sami sebe

Přijměte vírou to slovo a jednejte podle něj! Jinak je vaše víra přeci mrtvá! Jk 2, 14-17; V tomto se pozná nejenom živost naší víry, toho nádherného daru, který nám Bůh daroval skrze kříž svého Syna. Ale i naše láska k Bohu. Protože jen v tom, že ho posloucháme, poznáme i to, že Ho milujeme! To dosvědčuje jiný apoštol. Tentokrát apoštol Jan. Dnes budeme mluvit o Božím slově. O tom plně vdechnutém Duchem svatým, které máme v Písmu. I o tom vtěleném, kterým je Bůh Ježíš Kristus sám. I o nádherné pravdě, že jedno od druhého oddělit nelze. Když to uděláme, v tu chvíli již o nás neplatí ta nádherná slova chvály ze ZJ 3, které jistě chceme slyšet my všichni jako jednotlivci, ale i jako sbor! Pojďme do Žalmu 119.

Odkazy: ZJ 3, 7-8; Iz 41, 13-14; Jk 1, 21-22; 2, 14-17;

Žalmy 119:88 Podle svého milosrdenství mi zachovej život, svědectví tvých úst se budu držet. 89 Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích tvé slovo. 90 Z pokolení do pokolení trvá tvá věrnost, upevnil jsi zemi a ta stojí.

Boží milosrdenství drží při životě celý svět! Verš 88

A. Boží láska dává život světu uprostřed zhouby!

V Písmu máme nádherné Žalmy o Božím slově a jeho důležitosti. Například Žalm první. Který učí každého věřícího človíčka, že blaze je tomu, kdo si oblibuje Hospodinův zákon, tedy Jeho slovo a rozjímá nad ním ve dne i v noci. Takový člověk je ve své mysli, ve svých skutcích i ve svém společenství svatý. Oddělený od hříchu. Je blahoslavený. Žalm devatenáctý oslavuje Boha jako autora světa, ale i Písma, slova. A to v jeho druhé polovině, od osmého verše. Kde ve verších 8-10 je celkem šest jmen. Nebo vlastností pro Boží slovo. Jde o zákon, svědectví, přikázání, příkaz, bázeň, tedy slovo odrážející skutečnost, že Písmo je dostačující pro plné uctívání Boha. Poslední jméno pro Písmo je potom slovo rozhodnutí, Boží právní a závazné rozhodnutí.

Náš dnešní Žalm, ze kterého budeme čerpat, je nejvyšší horou ze žalmů. Ční nad ostatními jako Mt. Everest ční nad pohořími země. Jako autoři žalmu jsou uváděni David, či Daniel, nebo Ezdráš. Ale na tom až tak nesejde. Protože všichni to byli zbožní mužové. Znali dobře svého Boha. A za druhé, všichni byli unášení tím autorem všech autorů. Božím svatým Duchem!

Ať už ho tedy napsal kdokoli z nich. Věděl velmi dobře, čím pro něho je slovo živého Boha. Včetně toho, které právě zapisoval. Ze žalmu tryská velmi silné, osobní zaujetí pro Boží slovo. Láska k němu. A také poznání, jakou nesmírnou posilou v celém autorově životě je. Muž, který psal žalm 119, prožívá těžké chvíle, ale znovu a znovu utíká k Bohu, do Jeho slova. Které je mu světlem pro jeho stezky a nohy. Boží slovo je žalmistovým potěšením, doufáním, zaslíbením, štítem i skrýší. Je něčím, bez čeho žalmista bídně hyne. Duše mu chřadne a zrak slábne. Bez slova zahyne. A to je to, co čteme i ve verši 88.

• Žalmy 119:88 Podle svého milosrdenství mi zachovej život, svědectví tvých úst se budu držet.

Poznání této pravdy o nezbytnosti Božího slova v životě člověka, vede žalmistu k volání touhy. Úpěnlivému, horoucímu a vroucnému. Je to volání ze síly lidské duše, která zná pravdu o svatém Bohu, o padlém světě pod mocí zhouby a o nejzoufalejším stvoření, které existuje a kterým je i on sám. Když Pán Ježíš mluví k Židům, kteří se považují za svobodné lidi, říká jim:

• Jan 8:33 Odpověděli mu: "Jsme potomci Abrahamovi a nikdy jsme nikomu neotročili. Jak můžeš říkat: stanete se svobodnými?" 34 Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu.

Otrok hříchu je nejbídnějším stvořením z celého tvorstva. Celý svět je pod mocí zlého, nemá právo na existenci. Ale nejbídněji z celého tvorstva je na tom potomek Adamův. Je na tom hůř než zvíře. Které spěje z nebytí do nebytí. Z nicoty do nicoty. Je na tom hůř než démon, ten padlý anděl, protože ten nebyl stvořen k obrazu Božímu. Ale člověk ano. Člověk měl zrcadlit svým životem Boží slávu a dobrotu. Ale padl a celým svým životem zrcadlí jen temnotu, převrácenost a zhoubu. Poslouchejte, jak žalm 49, první polovina 15 verše mluví o životě otroků hříchu.

• Žalmy 49: 15 Ženou se jak ovce do podsvětí, sama smrt je pase,

Ano mzdou hříchu je smrt. Smrt těla i duše. Ale u Boha je odpuštění, vykoupení a milost. Bůh dává život. V plnosti. A autor žalmu 119 o tom dobře ví.

• Žalmy 119:88 Podle svého milosrdenství mi zachovej život, svědectví tvých úst se budu držet.

Milovaní, to je pokání. To je volání srdce, které již poznává a poznalo pravdu. A všimněte si, k čemu vede pokání. Kam spěchá duše, která zná Boží milosrdenství, protože ho obdržela. Spěchá ke svědectví úst živého Boha! Neboť právě v tom tkví tajemství života. Mocí tohoto slova byly stvořeny světy i vše živé Gn 1. Mocí tohoto slova je vše při životě udržováno 2 Pt 3, 7. A mocí tohoto slova je také člověk povoláván ze smrti do života a sycen k životu věčnému Jk 1, 18. Už víte, jaký to nesmírně drahocenný poklad máte v Bibli? Což teprve, když budete tím spravedlivým člověkem ze žalmu jedna? Což teprve, když rozjímáte nad Božím slovem ve dne i v noci? Když ho znáte a máte pevně ve svém srdci? Ne jenom pevně ve své knihovně.

Jsme drazí svatí, plni Božího slova? Zpíváme plni Ducha žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně, Zpíváme Pánu? Nebo jsme daleko od příkazu z Efezským 5:19? 

B. Boží láska a pravda dává život hříšníkovi!

Bratři a sestry, celý svět ve zlém leží! Celý svět propadl marnosti vinou Adama. I to, co je v tomto světě nejkrásnější, nejlepší a plné života. To, co na první pohled kypí a žhne nádhernou jiskrou života. Nejmodřejší nebe i voda oceánů. Daleko se táhnoucí prérie a stepi, které překypují ještě i dnes životem. Statisícová stáda antilop, pakoňů a zeber. Podmořské korálové útesy se skvějí v paprscích barev tropických ryb, nesčetná hejna plameňáků na solných jezerech. Ale konec toho všeho je smrt. Protože ten, kdo měl spravovat všechnu tuto nádheru se vzbouřil. A sám se stal tím nejbídnějším otrokem této zhouby, otrokem pádu a hříchu!

A najednou? Najednou uprostřed té zhouby vytryskne silný pramen života. Zdroj přemáhající samotnou smrt. Najednou uprostřed temnoty záblesk jasného oslňujícího světla! Volání z temnoty!

• Žalmy 119:88 Podle svého milosrdenství mi zachovej život, svědectví tvých úst se budu držet.

Kdo to byl, kdo volá? A ke komu? Volá člověk. Volá Boha. Toho, kterého zapřel spolu s Adamem, svým praotcem. Je ten člověk opovážlivý? Smím já volat toho, koho jsem zapíral celým svým životem a hřešil proti Němu? Ale podívejte se milovaní, čeho se hříšník činící pokání u Boha dovolává. Člověk říká: „Bože, podle svého milosrdenství mi zachovej život!“

Bůh je milosrdný! To je pravda! A to, že Bůh je milosrdný, je drazí křesťané jedinou nadějí všech lidí. Pavel v Římanům píše, že všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy 3, 23. A proto by bylo nanejvýš spravedlivé, kdyby všichni nesli mzdu hříchu, smrt. Ale náš žalmista má naději v Bohu na život. Dokonce nejenom tady a teď, ale na věčný život. Známe přeci Boží zaslíbení, že ti, kdo se utíkají k Bohu, obdrží věčnou odměnu. Čteme o tom už v žalmech. Izajáš není tím prvním, kdo o tom píše.

• Izajáš 60:21 Tvůj lid, všichni budou spravedliví, navěky obdrží do vlastnictví zemi, oni, výhonek z mé sadby, dílo mých rukou k mé oslavě.

Víte, když mě Bůh před mnoha lety přivedl poprvé k Písmu. Já jsem neviděl žádnou milost v knihách Starého zákona! Neviděl jsme tam žádnou Boží lásku a dobrotu. Snažil jsem se poctivě číst Písmo od Genesis až do konce. Ale nevydržel jsem to. Bůh byl v mých očích strašlivý! Všechno to, co požadoval bylo neunesitelné a hrozné v mých očích. O takových věcech jsem nevydržel dlouho číst. Zvláště příkaz k dobytí země a vyhnání i vybytí pronárodů byl nad mé chápání a síly. Došel jsem asi Ezechielovi, občas na přeskáčku.

Chyba byla ale ve mně! Hrozná chyba! Mé srdce bylo plné lži ze zahrady Eden. „Cože, Bůh vám zakázal?! No, protože nechce, abyste byli jako On. Abyste byli lepší, než On!“

Nevěděl jsem nic milovaní o hrozném pádu člověka. O jeho naprosté zkaženosti, o otroctví hříchu. O absolutní zhoubě a všeničící, odporné síle hříchu! O tom, že hřích je ten nejodpornější a nejzlejší pán. A přitom toto všechno, co jsem jmenoval, jsou jen věci člověka. Patří do jeho sféry.  Jak bych tedy mohl, byť i jen tušit něco o velikém, svatém, bázeň budícím Bohu, který je tak čistý a dobrý, že ani hledět na zlé nemůže!

Nevěděl jsem, že každý potomek Adamův v sobě nese plný a plně zhoubný potenciál hříchu. Netušil jsem, že doslova z každého z nás může být zloduch dosahující nejpekelnějších hloubek pádu. Myslíme si, že jsme lepší, než lidé jako Stalin? Jsem lepší, než ta žena od vedle, která zabila své novorozené dítě? Ne, Jen Boží milost mi nedovolila padnout tak hluboko! Všichni v sobě neseme tento hrozný potenciál.

A do tohoto světa přichází Boží láska a milosrdenství. Kdo čte knihy Starého zákona očima pokání. Očima nového stvoření. Ten vidí.  Boží zákon je dobrý a dokonalý. Vede k životu. Starý zákon je plný milosrdenství, je totiž plný Krista. Hovoří o Kristu! Co říká Pán zákoníkům a farizeům?

• Jan 5:39 Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně.

Z tohoto důvodu není vůbec troufalé, když se hříšník činící pokání dovolává Božího milosrdenství, přestože celým svým předchozím životem Boha zapíral!

• Žalmy 119:88 Podle svého milosrdenství mi zachovej život, svědectví tvých úst se budu držet.

Odkazy: Ž 19, 8-10; 49, 15; J 8, 33-34; 2 Pt 3, 7; Jk 1, 18; Gn 1; Ef 5, 19; Ř 3, 23; Iz 60, 21; J 5, 39;

Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh! Verš 89

A. Celé Písmo je dechem Božím!

Vykládáme žalm 119. A mluvíme o dokonalém Božím slově, o zákonu, který vede k životu. Který udržuje při životě i v temné krajině smrti, kterou je tento padlý svět. Podívejme se na další svědectví o Božím slově.

• Žalmy 19:8 Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě. Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří.

 

• Žalmy 119:97 Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval! Každý den o něm přemýšlím. 98 Nad nepřátele mě činí moudřejším tvá přikázání, navěky jsou moje. 99 Jsem prozíravější než všichni moji učitelé, neboť přemýšlím o tvých svědectvích. 100 Rozumu jsem nabyl víc než starci, neboť tvá ustanovení zachovávám.

 

• Žalmy 119:103 Jak lahodnou chuť má, co ty říkáš! Sladší, než med je to pro má ústa.

Znovu vidíme, že Boží slovo dává život a dává poznání pravdy i moudrost Ž 19! Proto se chce žalmista z celé síly držet Božího slova. Božích svědectví! Ale také vidíme, že Boží slovo je zdrojem lásky. Lásky člověka k Bohu, a proto i lásky k druhým lidem a celému stvoření.  Je zde zdůrazněn také moudrost! Když Bůh dává člověku moudrost, má ji člověk na věky Ž 119, 98! Chrání nás před nepřáteli, vztaženo ve světle evangelia na hřích a mocnosti temnoty. Nejlepší učitelé světa blednou před touto moudrostí. A tato moudrost je dána bez ohledu na věk. Vzpomeňme na Josefa, který vedl celý Egypt, ačkoli byl mladík.

Jak je to možné? Ta síla Božího slova. Toho zapsaného? Jak to, že má takový mocný vliv na naše bytí?

Za prvé musíme jít do 2 Tm 3, 16-17. Tam čteme, že Písmo je co? Vdechnuté Božím Duchem.  Písmo je tedy dechem živého Boha. Nedivme se, že dává život! Písmo je dech Stvořitele, dárce života! Proto je mocné nás připravit ke každému dobrému činu! A když toto víme, kam nás to v Písmu vede? Na úplný počátek. Do Gn, kde stojí následující slova:

• Genesis 2:7 I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.

Bůh vdechl do hliněného chřípí dech života! Jak se nám vše krásně propojuje. Nedivme se, že Písmo, psané Boží slovo přináší život. Je přeci celé vdechnuté Bohem.

Člověk nežil, dokud mu Bůh do chřípí nevdechl život. Jak bychom si mohli myslet, že budeme před Bohem živi, aniž bychom se sytili Písmem, až budeme přetékat. Jestli jsme se narodili z Boha, jak bychom si mohli myslet, že tomuto novému stvoření můžeme upřít Písmo, které je dechem Boha? Je dechem života. Může život být bez dechu? Nebo jaký je život s trvalým nedostatkem v dýchání, s nepřetržitým dušením se? Zeptejte se lidí, kteří mají CHOP. Žijete s trvalým nedostatkem Písma? Pak jste jako lidé, kteří se s touto nemocí permanentně dusí mnoho dlouhých let. Je to velké utrpení, kde na konci je smrt udušením. A nedivte se potom, že i váš duchovní život je plný podobného utrpení a strádání.

Člověk, pokud není nemocný nemá problém pravidelně a neustále dýchat. Nemusí na to neustále myslet a pamatovat. Jedná plně automaticky. Instinktivně. Nemusí za ním nikdo chodit a neustále mu opakovat, hele dýchej, nebo se zadusíš!

Ale pro nové stvoření je to jiné. Žije totiž v těle, které zůstává nemocné hříchem. Je to zde na zemi setrvalý stav. A tak se to neobejde bez boje. Bez námahy.

Někdy budeme jako s obstrukční nemocí našich duchovních plic. Budeme sípat a těžce lapat po dechu. Někdy se budeme muset prát jako topící se člověk, který zápasí s hloubkou a vlnami. Musí si proti nim vybojovat každé nadechnutí. Ale pamatujme na dvě věci. Věrný je ten, který nás povolává, On nás cele posvětí a dokončí své dílo v nás 1 Ts 5, 23-24.

Druhou věcí pak je, že náš dobrý Bůh vyslechne každou modlitbu, která je v souladu s Jeho svatou vůlí J 15, 16. Vyslyší každou modlitbu, na které se shodnou dva Mt 18, 19, a každou modlitbu zkroušeného, pokorného srdce Ž 51, 19!

Proto usilujme dýchat jako zdravý člověk. Bez nemoci plic! Držme se Božího slova stejně neochvějně, jako náš žalmista!

B. Neotřesitelný trůn Ježíše Krista!

Jenže je tu ještě mnohem mocnější poznání. Spojení biblických nauk. Jejich dokonalé souznění. Do teď jsme mluvili o Písmu, o Božím slově vdechnutém Duchem svatým. Viděli jsme, že toto Písmo učí o Ježíši Kristu. A jak je v tomto vdechnutém Božím slově Pán Ježíš nazýván?

• Jan 1:1 Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. 2 To bylo na počátku u Boha. 3 Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.

Jak by tedy Písmo mohlo učit o někom jiném? Zvěstovat někoho jiného? Uctívat někoho jiného, vyvyšovat a chválit někoho jiného, než Pána Ježíše Krista?

On je ten věčný Boží Syn. On je to věčné Slovo, které bylo na počátku. On je ta moc, skrze kterou vše bylo stvořeno i kterou je vše udržováno při životě!  On je Ten Bůh, který to vše učinil a pro tohoto Boha bylo vše učiněno!

Proto svatí, vždy když berete Písmo do ruky, pamatujte na to, že je neoddělitelné od Krista a Kristus je neoddělitelný od Písma. Nemůžete mít jedno, když nemáte druhé! Pamatujte, že v Písmu nenajdete život, pokud nepochopíte, že Písmo učí o Kristu! K Písmu přistupujte vždy s pokornou modlitbou a proste, aby vám Pán otevíral zrak, jako učedníkům na cestě do Emaus. Aby vaše srdce hořela úplně stejně, jako jejich! Lk 24, 32; Co říká náš žalm ve verši 89?

• Žalmy 119: 89 Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích tvé slovo.

A skutečně to znamená, že Boží slovo, ta pravda je pevná, věčná, neměnná. Bůh neřekne dnes něco, čemu by za pár dní, nebo mnoho set let oponoval. Co by najednou změnil! Dnes uslyšíte i mezi těmi, co se hlásí ke Kristu, že Bible je na mnoha místech kulturně a dobově podmíněná. Že dnes mohou kázat ženy a mohou být starším sboru. Že dnes nikdo nemůže věřit stvoření z ničeho, pouhým slovem Božím a v šesti dnech! Věda nám to přeci vysvětlila!

Dokonce jsem četl, že Bůh dnes proti homosexualitě nic nenamítá. To bylo tenkrát. V těch dávných dobách. Ani proti sexu mimo manželství. To je dávno překonané. Dnes víme více díky vědě přeci. Dnes je jiná doba. Ano, je jiná doba. Jako v tom filmu s panem Polívkou. Dnes host vyhazuje číšníka! Neřkuli samotného majitele restaurace! Taková smutná převrácenost.

Ale náš text trvá na tom, že na věky a neochvějně, neotřesitelně stojí v nebesích Hospodinovo slovo! Nemění se a je vždy duchovně platné, bez ohledu na dobu, či „vědecké poznatky.“ Vždyť sám Pán Ježíš je stále tentýž! Nemění se. A jeho trůn je odedávna a na navěky. To o Kristu čteme v Žd v osmém verši první kapitoly:

• Synovi však ( je řečeno) : `Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo práva je žezlem tvého království,

Termín žezlo práva, bychom mohli nazvat také žezlem pravdy. Pravda Božího slova je mocné žezlo, moc Božího království. Kristus je pravda, a proto i cesta a život! Ježíš Kristus je to pevné, neotřesitelné, navěky vládnoucí Slovo, jehož trůn je trůnem nebes i země!

V této neochvějnosti pravdy je tedy stejně pevně zakotvena i naděje každého z nás, kdo patříme Pánu Ježíši! Apoštol Petr právě proto naléhavě volá ke každému z nás, abychom odhodili všechno zlé a hříšné a…

• 1 Petrův 2:2 jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení; 3 vždyť jste `okusili, že Pán je dobrý! ´ 4 Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je `vyvolený a vzácný´.

Tím duchovním mlékem je Boží slovo, Písmo. Je nejen mlékem. Je dokonalou hutnou, plnou stravou! Přicházet ke Kristu, zůstávat v Něm, znamená toužit po této dobré stravě, po mléce, mase, chlebu, po ovoci Písma. Kdo veden Duchem svatým v Písmu zůstává, zůstává v Kristu! Je posazen na nebeský trůn spolu s Kristem, je navěky skryt v Kristu. Protože…

• Žalmy 119: 89 Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích tvé slovo.

Odkazy: Ž 19, 8; 119, 97-100; 119, 103; 51, 19; 2 Tm 3, 16-17; Gn 2, 7; 1 Ts 5, 23-24; J 15, 16; 1, 1-3; Mt 18, 19; Lk 24, 32; Žd 1, 8; 1 Pt 2, 2-4;

Boží slovo pevné, neměnné a proto věrné!

Posledním dnešním veršem je devadesátý verš. Žalmista říká:

• Ž 119: 90 Z pokolení do pokolení trvá tvá věrnost, upevnil jsi zemi a ta stojí.

Autor žalmu navazuje na to, co již řekl ve verši osmdesát devět! Právě proto, že Boží slovo je pravdivé, neměnné a věčné. Právě proto, že sám Bůh v Kristu je pravdivý, věčný a neměnný. Proto trvá Boží věrnost po všechny generace.

Vracíme se na začátek, kde žalmista vůbec není troufale smělý! Zná Boha, proto se dovolává Jeho milosrdenství. A nyní také i věrnosti. Tato Boží pevnost, neměnnost, stálost a věrnost může být u mnoha nemoudrých lidí důvodem k posměchu:

• 2 Petrův 3:3 Především vám chci říci, že ke konci dnů přijdou posměvači, kteří žijí, jak se jim zachce, 4 a budou se posmívat: "Kde je ten jeho zaslíbený příchod? Od té doby, co zesnuli otcové, všecko zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření." 5 Těm, kdo toto tvrdí, zůstává utajeno, že dávná nebesa i země byly vyvolány slovem Božím z vody a před vodou chráněny. 6 Vodou byl také tehdejší svět zatopen a zahynul. 7 Týmž slovem jsou udržována nynější nebesa a země, dokud nebudou zničena ohněm; Bůh je ponechal jen do dne soudu a záhuby bezbožných lidí.

Žalmista mluví o zemi, kterou Bůh upevnil a ona pevně stojí, trvá. Apoštol Petr mluví podobně, když říká, že i dnes jsou nebesa i země chráněny tím pevným, neotřesitelným slovem Božím! Budou trvat jen do dne soudu bezbožných. Je to hrozné upadnout do rukou živého Boha. O to horší, když si bloud v srdci říká, že žádný Bůh není! Ale nezabývejme se svévolníky.

 Apoštol Petr říká jen o malý kousek dále. Ve verši 2 Pt 3, 9, že právě Boží neměnná věrnost a pevnost, ačkoli je bloudům k posměchu. Nám je k veliké jistotě víry. Pán neotálí splnit své zaslíbení, jak tvrdí tito posmívači a přijít pro svůj draze vykoupený lid. Ale Boží věrnost trvající z pokolení do pokolení nejdříve shromáždí všechny ty, kteří patří Ježíši, protože byli vyvoleni před stvořením světa. Ve chvíli, kdy se tak stane, skončí čas milosti a bude soud. Proto Petr dává veliký důraz na svatý život všech, kteří tento den toužebně vyhlížejí, jako spasené Boží děti.

To je vážné slovo, klade na nás velikou zodpovědnost. Takovou, kterou nedokážeme nést sami ze svých sil. Ale chtěl bych, abychom si dnes zapamatovali to, co žalmista důrazně vyzdvihl. Bůh je milosrdný. Jeho milosrdenství je z pokolení do pokolení. Jeho slovo dává život. Udržuje při životě. Přivádí nás ke Kristu. Dává nám spočinout pevně v Něm. Činí z nás živé kameny, z nichž Bůh staví svůj chrám, církev. Nedopusťte tedy, aby vás břemeno zodpovědnosti rozdrtilo. Boží trvalé milosrdenství, pevnost a neotřesitelnost jeho slova. Věrnost stojící v pravdě a na pravdě. To je to, co vás neodolatelně a neustále táhne ke Kristu, k Otci. A to silou, která nemá žádné srovnání! Ani jen chaboučké napodobení, či imitaci!  Vždyť Pán Ježíš říká:

• Jan 12:32 A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě."

Když všechny, které mu Bůh Otec dal, tak všechny! Není třeba se bát. Boží, Kristova láska je dokonalá a přemáhá strach. Proto milovaní bratři a sestry, syťte se Božím slovem, poznávejte ho. Učte se ho z paměti. Milujte ho. Jděte s Pánem Ježíšem nejenom do Emaus, jako ti dva! Jděte s Ježíšem a plni Jeho slova všude, kamkoli jde s vámi a před vámi váš Pán, milovaný Ježíš!

Proste Krista, aby vaše srdce nad slovem hořela! Ačkoli jste možná nepatrní, v síle Boží milosti v Kristu Jeho slovo zachovávejte! Kristovo jméno nezapírejte! Amen!

Odkazy: 2 Pt 3, 3-7; 3, 9; J 12, 32;