NAROZENÍ JEŽÍŠE KRISTA UDÁLO SE TAKTO (MT 1,18-25)

NAROZENÍ JEŽÍŠE KRISTA UDÁLO SE TAKTO

 (Mt 1,18-25)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 26. prosince 2021

Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: "Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje." Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní. (Izajáš 9:5–6)

1. Úvod: o Vánocích

Milí hosté, i domácí víry, buďte pozdraveni dnešního dopoledne přáním Boží milosti. Milosti, kterou vyprošujeme u Pána pro každého, kdo přichází, aby slyšel poselství Božího slova. Kéž Bůh požehná toto shromáždění a vylévá svou milost k pokání a spáse. Ano, dnešní text z Písma, který jsme právě četli, je svědectvím Ducha svatého o událostech, které si v těchto dnech připomínáme. Narození Ježíše, řečeného Kristus (v.16). Děti, máte rády Vánoce? Věřím, že ano! A když se zeptám dospělých, uslyším stejnou odpověď? Od některých určitě, od jiných pak spíš jinou. Pro děti je to především čas dárků pod stromečkem, že? Pro dospělé čas, kdy se sejdou rodiny, aby byly spolu. Ale jsou i tací, kteří budou o Vánocích sami, nikoho nemají, nebo chtějí být sami. Cinkání rolniček a všudypřítomné úsměvy nemají vždycky sílu vyvolat v člověku dobrou náladu, zvlášť když jej svírá nemoc nebo prostě není na nájem.

A přece v naší kultuře mají snad všichni povědomí, o čem tyto svátky jsou - Vánoce. O narození Ježíška v jesličkách v Betlémě. Ještě tak je tento příběh spojen s Josefem, který přivedl Marii do Betléma na oslátku. Ale je to vůbec všechno pravda? Skutečně se to někdy stalo? Proč se vlastně o tom malém Ježíškovi tolik mluví a zpívá v koledách? A kdo byl Josef, kdo Marie? To jsou otázky, na které dnes budeme hledat odpovědi.

2. Marie, Josef a zaslíbené dítě (v. 18-19)

Náš dnešní text z Písma začíná prostým sdělením:

• Narození Ježíšovo se událo takto (1:18).

První, co se dozvídáme je, že Ježíš je skutečná osoba. Člověk, který se narodil své matce, stejně jako já nebo vy. Narodil se v určité době. I když je ta doba pro nás vzdálená, Písmo říká, kdy se to stalo: Ježíš se narodil ve 42. pokolení od Abrahama, ve 28. pokolení od krále Davida. A pro jistotu zvláště židů, kteří pečlivě uchovávali záznamy o svých předcích, jsou všechna pokolení od Abrahama až po Josefa, muže Marie, vyjmenováni hned na začátku Matoušova evangelia. A právě o matce Ježíše, Marii čteme dále:   

• Narození Ježíšovo událo se takto: Jeho matka Marie byla zasnoubena Josefovi, ale dříve, než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého. (1:18)

Josef, o němž víme, že byl nejspíše tesař, byl zasnouben s Marií. Na první pohled obyčejný pár. Muž a žena, jsou zasnoubeni a nyní spějí k manželství. Ale zjistí se, že Marie je těhotná, čeká dítě. Dnes by to téměř nikdo neřešil. Nejsou ještě manželé, a přitom Marie čeká dítě. Kolik lidí takhle dnes žije? A málokdo se nad tím pozastaví. Ale v době Marie a Josefa a v zemi, kde oba žili, to znamenalo něco jiného. Velký problém. Marie čeká dítě, ale ještě nežijí s Josefem v jedné domácnosti. Znamená to tedy, že mu byla nevěrná? Evangelista Matouš nám sděluje, že ale Marie a Josef byli zasnoubeni.

Zásnuby v židovské společnosti 1. století znamenaly ještě něco víc než jen vzájemný příslib budoucího manželství. Bylo to důležitý a vážný závazek. Muž a žena si v přítomnosti svědků dali slib. Svatební hostina a společná domácnost ale musí ještě rok počkat. Nyní je čas, aby jeden rok žili odděleně, obvykle každý u svých rodičů. Avšak na jejich zasnoubení se hledělo už jako na uzavřené manželství, i když ještě nedošlo naplnění ve společném životě pod jednou střechou a v intimním vztahu. Tak Marie a Josef už v očích lidí patřili k sobě, dali si veřejně slib. Ale během roku "v zasnoubení", ještě před tím, než spolu začnou bydlet a mít sexuální vztah, Marie zjistila, že je těhotná. Pro Marii to nebylo překvapení. Když se podíváme v Písmu do evangelia podle Lukáše, dozvíme proč.

• Lk1:26-38 Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do Galilejského města, které se jmenuje Nazaret, 27 k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Marie. 28 Přistoupil k ní a řekl: "Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou." 29 Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. 30 Anděl jí řekl: "Neboj se, Marie, vždyť jsi nalezla milost u Boha. 31 Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. 32 Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. 33 Na věky bude kralovat na rodem Jákobovým a jeho království nebude konce." 34 Marie řekla andělovi: "Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?" 35 Anděl jí odpověděl: "Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. 36 Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná. 37 Neboť `u Boha není nic nemožného´." 38 Marie řekla: "Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova." Anděl pak od ní odešel.

Marie věděla, že otcem dítěte, které nosí, není Josef. Ale Josef nevěděl, čí to dítě je. Musel se cítit hrozně. „Tak Marie mě zradila, porušila svůj slib,“ myslel si. Pro Josefa už není možné, aby spolu došli k naplnění manželství a ke společnému životu. A tak má dvě možnosti, jak to celé vyřešit. Buď přivede Marii před starší města, aby ji soudili. To by byla veřejná hanba pro Marii. Mojžíšův zákon dokonce pro cizoložnici požaduje smrt. Anebo se s ní rozvede. Potichu, bez rozmazávání na veřejnosti, ji dá rozlukový lístek. Rozvod. Rozchod, konec manželství, konec vztahu.

• 19 Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají.

Josef miloval Marii, jistě se těšil na společný život, na rodinu, kterou spolu založí. A nyní je všechno v troskách. Jeho srdce muselo být zdrcené. Ale byl to také čestný muž, byl spravedlivý (v. 19). Jeho touhou bylo žít podle Boží vůle. Vidíme v Lk 2:22, 23, jakého charakteru je Josef: miluje Hospodina, a proto ho poslouchá. Později, když se Ježíš narodil, čteme, že se Josef řídil Božím zákonem, daným skrze Mojžíše Izraeli.

• Lk 2:22-24 Když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina - 23 jak je psáno v zákoně Páně: `vše, co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno Hospodinu´ - 24 a aby podle ustanovení zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata.

Josef zjevně miluje Boha a chce žít podle jeho vůle A tak se rozhodl dát potichu Marii potvrzení, že už nejsou manželé. Nevydal ji soudu, i když to v jejich době už automaticky neznamenalo, že by byla odsouzena k smrti ukamenováním. Takhle už to v židovské společnosti nechodilo. Dobře víme z 8. kapitoly Janova evangelia, že se židovští učenci dohadovali mezi sebou, co je správné. Josef se už rozhodl, propustí ji. Raději se rozvedou.  Tak vidíte, že by to mohl být příběh, který se odehrává dnes.  A přece si Bůh použil tyto dva lidi – Josefa a Marii, aby na nich ukázal svou slávu. Josef miloval Boha. Marie milovala Boha. Všimněte si, že Bůh dal svého Syna, aby se narodil do doby, kdy lidem nebylo jedno, jestli žijí podle Boží vůle. Lidem v té době nebylo jedno, jestli novomanželé žijí jen tak na hromádce. Nebylo jedno, když dívka otěhotněla, a přitom ještě nebyla vdaná žena.

Bůh si vybral Josefa a Marii a svěřil jim do péče dítě, které je jeho vlastní Syn! Marie miluje Boha a poslechla anděla Gabriela, který k ní byl poslán (Lk 1:26). Věřila Bohu, přestože to pro ni znamenalo veřejné odsouzení. Pravděpodobně ztratí Josefa, toho, kterého miluje. Jak by to mohl chápat, když se stalo něco, co je většině lidí tak těžko uvěřitelné a nad čím nechápavě a nevěřícně kroutí hlavou miliony lidí už 2000 let, že by dívka, která neměla intimní vztah s žádným mužem, otěhotněla? Ale ona miluje Boha víc než sebe. Je ochotná nést odtržení od muže, kterému je zasnoubena. Je ochotna nést pohanu před svými sousedy. Je ochotná žít vírou v Boha a jeho jednání, i když mu tak málo rozumí. Na příkladu Marie se učíme, co znamená mít srdce oddané Pánu a sloužit mu celým životem. Josef miluje svou Marii a nedopustí, aby byla zostuzena mezi lidmi při veřejném soudu za cizoložství. Raději ji potichu propustí. Miluje Boha a chce mu sloužit. Modlí se, a nakonec se rozhodne: potají jí propustí. Pán Bůh si je oba použil pro svou slávu jedinečným, neopakovatelným způsobem. Boží Syn Ježíš vzal na sebe podobu člověka a narodil se jako člověk jen jednou v dějinách. Ale i tebe si Bůh může dnes použít ke své slávě. Skrze tvou lásku k Pánu, skrze tvůj vděčností za Krista prosáklý život, bude Pán Bůh zjevovat svou slávu. Můžeš jít životem a jen tak na okraj žít pro Něj. Můžeš vyznávat, že věříš v Krista, ale svůj život naplnit radostmi tohoto světa a zůstat bez ovoce víry, které by přinášelo užitek dnes i na věčnost. Ale to není Boží povolání, Bohu patří celé tvé srdce. Josef i Marie zvolili život následování Boha a naplněný službou Bohu. A Pán Bůh si je použil k jedinečnému úkolu – vychovávat Božího syna. Jaká čest! Jaké privilegium! Jaká milost!

Oddej se cele Pánu a On si tě použije ke své slávě! On dává dobré dary lidem! Měj svůj podíl raději v Božím království než v tomto pozemském. Ten pomíjí, ale Boží království zůstává na věky.

3. Dítě počaté z Ducha svatého (v. 20-25)

Josef poslechl Boha, který poslal anděla, aby ho pobídl k věrnosti.

• 20 Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: "Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého.

Neboj se přijmout Marii! Josef potřeboval povzbuzení a ujištění. A dostalo se mu ho. Ve snu k němu mluvil Boží posel a oznámil mu, jak se to s dítětem a Marií má. Nepodvedla Josefa s jiným mužem, nebyla mu nevěrná. Josef uvěřil Bohu a jeho slovu: dítě je počato z Ducha svatého.

1. Marie potřebuje Spasitele

Tady se však stalo něco, co se ještě před tím nikdy v historii lidstva nestalo. Zde se děje něco, co je jedinečné nejen v historii lidstva, ale v celé historii všeho stvoření.  Marie otěhotněla mocí Ducha svatého. Ve svém těle nosí dítě, které nebylo počato s mužem. Jak se to mohlo stát, tomu nerozumíme. Ale je nám řečeno u Lukáše, že se to stalo Boží mocí. A dítě, které nosí, je svaté a je nazváno: Syn Boží.  V době narození Pána Ježíše je ve společnosti v římské říši rozšířená řecká kultura. V řecké mytologii se objevují příběhy, kdy bohové zplodí děti s lidmi. Ale v evangeliu je jeden zásadní rozdíl: všechny narozené děti řecké mytologie jsou obrazem svých rodičů – a tedy hříšníci. O dítěti, které porodí Marie, je řečeno něco jiného: bude svaté! Být svatý v Písmu znamená být bez hříchu. Ano, bude svaté, protože je počato Duchem svatým. A dokonce Bůh to udělal tak, že co bylo počato Duchem svatým jako svaté, zůstalo svaté, i když se narodilo z lidského těla Marie. Teologové se snaží po staletí přijít na to, jak je to možné. Jedni zvolili cestu vyvýšení matky toho dítěte. Prohlásili, že ani ona nemá hřích – je svatá. Myslím, že to ale není odpověď Písma. Dítě bylo v Marii počato ještě když byla panna, tedy nežila s mužem. Je tak vyloučeno, že by hříšná přirozenost mužského otce byla přenesena na dítě. O Marii ale čteme její slova vyznání, když chválila Pána za milost, kterou jí zahrnul skrze to počaté dítě:

• Lk 1:46-47 Marie řekla: "Duše má velebí Pána 47 a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli,

Marie nazývá Boha svým Spasitelem! Ona potřebuje Spasitele. Není bez hříchu, potřebuje být skryta vírou v Toho, který je spravedlivý, protože jí samotné se spravedlnosti před Bohem nedostává. Písmo přináší také výčet jejích předků. Její Otec Heli byl stejně hříšné přirozené podstaty tak jako jeho předci. Anděl Gabriel ji zvěstoval: jsi zahrnutá Boží milostí – to proto, že se z ní narodí Ježíš. Ale není v Písmu o Marii řečeno to, co o jejím dítěti: bude svaté!

Daleko věrnějším výkladem Písma se tedy jeví, že Pán Bůh svou mocí způsobil, že hříšná přirozenost Marie se nepřenesla na dítě, které v ní bylo počato Duchem svatým. O Ježíši, který se jí narodil, svědčí Písmo: on hříchu neučinil (1Pt 2:22). Byl počat jako svatý a zůstal vždy svatý, navzdory tomu, že se narodil z Marie, stejně zasažené Pádem, z člověka hříšného, z maminky, která sama potřebuje Spasitele. Nenechme se zmást. Že by tu byl někdo z lidí, kdo nepotřebuje Spasitele? Snad by někoho z posluchačů v tomto sále mohlo napadnout něco podobného: ale já nepotřebuji Spasitele. Já obstojím před Bohem i bez Něj. Milí přátelé, to je největší lež, které kdy, kdo věřil! Kolik práce si dal Duch svatý, aby skrze Boží slovo ujistil každého čtenáře, že nikdo není bez viny, není ani jeden (Ř 3:10; Kaz 7:20).

• Kaz 7:20 Není na zemi člověka spravedlivého, aby konal dobro a nehřešil.

Marie potřebovala Spasitele, potřebujeme jej i my! Nikdo není výjimka. Bez víry ve Spasitele jsme zanecháni ve svých vinách a hříších. Proto je tento dnešní oddíl z Bible určený právě pro nás! Potřebujeme zachránit z důsledků svých vin. A zde je vykreslena naše cesta záchrany.

2. Ježíš je Spasitel

Dotkli jsme se Božího jednání s Josefem a Marií. Ale co to dítě, které se má narodit? Ono je přeci středem tohoto příběhu! Anděl Josefovi ve snu řekl:

• 21 Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů."

Dáš mu jméno Ježíš. Pro nás je to neobvyklé jméno, že? Je to hebrejské jméno a má také svůj význam. České znění jména Ježíš je odvozeno od řeckého Iesous a to je formou hebrejského Jeshua - zkrácené formy jména Jehoshua. Známe ze Starého zákona knihu, která nese název Jozue: to je stejné hebrejské jméno- Jehoshua. Jozue - Jehoshua - znamená doslova: Hospodin zachraňuje. A to je přesně to, jak anděl vysvětluje Josefovi jméno Ježíš:

• dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů

Když Jozue vedl Izraelce, jeho jméno ukazovalo na to, že je zachrání z jejich 40 letého trápení na poušti a dovede do zaslíbené země k odpočinku. Do země, která je nyní obsazena nepřáteli a budou ji muset tedy dobýt. Ale Hospodin zachraňuje. Jehošua, Jozue. Když v Izraeli někomu dali jméno Jozue, bylo to s nadějí, že bude zachráncem před nepřáteli, že vysvobodí sužovaný národ od nepřátel. Jozue. Ježíš zachraňuje! Ale nyní Bůh dává Marii dítě, Ježíše, který zachrání z hříchů! Zde je skutečné naplnění toho jména Jehošua: Hospodin zachraňuje. Bůh dal svého Syna, aby zachránil svůj lid z jeho hříchů! Už nejde o záchranu v tomto časném světě, na chvíli. Jde o věčnost! To je příslib anděla, že do světa přichází světlo. Takto Něm píše apoštol Jan. Bůh se v Kristu stal člověkem a přinesl světlo do tmy.

• J 1:1-5 Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. 2 To bylo na počátku u Boha. 3 Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. 4 V něm byl život a život byl světlo lidí. 5 To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.

Milí přátelé, bratři a sestry, dítě, které bylo počato v Marii Duchem svatým, je Boží Syn, světlo světa, Spasitel všech lidí a zvláště věřících (1Tm 4:10). Generace lidí čekali na Boží milost, až se rozzáří. I to nejjasnější zjevení Boží milosti zjevené do té doby v Písmem Starého zákona, bylo jen stínem přicházejícího dobra, jen stín přicházející skutečnosti (Žd 10:1): ale nyní je v Kristu milost Boží zjevená plně (Kol 2:17). Bůh sám se stal pro nás člověkem.

• Ř 8:3-4 (Otec) Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích, 4 a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.

Hospodin zachraňuje!  Slyšeli jste kolegy v práci, jak říkají: Kdyby byl Bůh, nebyly by nemoci, války, ... Je to podobné, jako když židé nepoznali Ježíše jako zaslíbeného Mesiáše. Jejich představa zachránce byla zcela jiná: zachrání nás od Římanů, stane se králem v Jeruzalémě a podrobí si všechny národy. Pohané se nám budou podrobovat. To bude náš zachránce, náš Mesiáš, politický vůdce, kterému se nikdo nevyrovná! Bůh se stal člověkem, aby zachránil ty, co hynou! Máme rádi svou představu, jak by to měl udělat: potrestat zlé lidi, pečovat o ty hodné, ... je to tak? Vzdejme se svých vlastních představ, jaký by měl Bůh být, jaký by měl být Spasitel. Přijměme ho takového, jaký je! On je pravdivý Spasitel, ne falešný Jeho poslal Bůh, nevymysleli si jej lidé! Sedm století před narozením Ježíše v Betlémě mluvil prorok Izajáš o těchto dnech, aby každý, kdo četl jeho knihu poznal, že ten čas nyní nastal.

• 23 `Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel´, to jest přeloženo `Bůh s námi´.

Nyní se jeho slovo naplnilo. Marie je ta panna, která počala dítě z Ducha svatého. Jeho jméno bude Ježíš, neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů. Je to Bůh sám, který se stal tělem, Immanuel, Bůh s námi!

• J 1:14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

3. On vysvobodí svůj lid z jeho hříchů

Ještě u jedné pravdy našeho dnešního textu o narození Ježíše, se musíme zastavit:

• dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů

Kolik jste dostali v pátek sms zpráv od svých přátel, kteří se nepovažují za křesťany, s přáním k Vánocům? V kolika domácnostech byl na Štědrý večer rozsvícený vánoční stromeček, i když ti, co ho ozdobili nevyznávají, že Ježíš, jehož narození se připomíná, by byl i jejich Spasitel? Panuje taková všeobecná představa, kterou podporuje i největší organizace světa, která se nazývá církví, přesněji Římsko-katolickou církví, že Spasitel je zachránce všech lidí na světě. Tvrdí, že navzdory tomu, že si to mnozí lidé ani nepřipouští, nevěří tomu a už vůbec za to Bohu nejsou vděční. A neříká to i samo Písmo ústy apoštola Pavla v:

• 1Tim 4:10 Proto se namáháme a zápasíme, že máme naději v živém Bohu, který je Spasitel všech lidí, zvláště věřících.

Bůh v Kristu je Spasitel všech lidí, zvláště věřících, říká Písmo! Určitě! Je to pravda. A každý jeden člověk na této zemi dnes a denně zakouší na vlastní kůži Boží záchranu. Bůh je zachránce všech lidí.  Každý den Bůh zachraňuje od nemoci, od bídy, od hladu, od války, do kterých pro svoji sebelásku nebo sebelásku druhých jako lidé stále upadáme. A přece každý den zakoušíme blahodárné působení slunce a jeho tepla, s každým nádechem užíváme okysličující sílu vzduchu ve svých plicích. Bůh se stará o své stvoření, i když se k němu lidé otočili zády a nevzdávají mu díky ani čest, která Jemu jedinému náleží. Je to jen a jen Boží dobrota, že dává své dary lidem každý den. Bůh projevuje svou dobrotu, svou péči o všechny lidi bez rozdílu, a to každý nový den. Ale buďte zachráněni nejen od neštěstí současného věku! Bůh je zachránce všech lidí, ale ty, kteří mu věří, zachraňuje z mnohem horšího: z důsledků našich hříchů. To je plný, pravý význam Ježíšovy záchranné mise.  To, jestli prožijeme tento život v hojnosti anebo s málem, není proti tomu vůbec důležité. Jestli život na zemi bude krátký nebo dlouhý není to nejpodstatnější. Jestli se bude vyznačovat trápením a nemocí, ano, to je těžké k žití. Ale nést hněv svatého Boha po věky věků je s tím nesrovnatelné! Zde je zpráva Písma: narodil se Spasitel, který jediný tě může zbavit tvých vin! Svěř se dnes cele do jeho rukou. Vlož svou důvěru na něj. Má veškerou moc přikrýt tě svou dokonalou spravedlností a ochránit před přicházejícím spravedlivým hněvem, který zničí každý hřích i jeho nositele. Bude místo už jen pro spravedlnost. Kristus je tvá jediná naděje!

• J 3:36 Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává."
• Ř 2:4-5 Či snad pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a velkomyslnosti, a neuvědomuješ si, že dobrotivost Boží tě chce přivést k pokání? 5 Svou tvrdostí a nekajícnou myslí si střádáš Boží hněv pro den hněvu, kdy se zjeví spravedlivý Boží soud.

Anděl Josefovi říká: Ježíš vysvobodí svůj lid z jeho hříchů. Nemylme se, On nevysvobodí všechny lidi bez rozdílu, ale svůj lid. Patříš mezi jeho lid? Kdo je jeho lid? Kdo je lid Boží? Boží lid jsou všichni, kdo si uvědomují, že neuctívají Boha svým životem i svými ústy tak, jak Bohu náleží. Vyznávají Bohu svou nedostatečnost, svá provinění a hříchy vůči svatému Bohu. Jakou to lidé, kteří věří Ježíši, že je vysvobodil od Božího hněvu tím, že zaplatil plnou cenu za jejich hříchy. Protože Ježíšovo narození je jen začátek. Bez něho by nebylo ani Kristova kříže. Ale jestliže se o Vánocích lidé radují a dávají si dárky, a přitom také nepřicházejí ke Kristovu kříži, aby u něj složili svá břemena hříchu, pak jsou Vánoce nejen prázdné, ale jsou dokonce připomínkou soudu!

• J 3:36 Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává."

ale

• Kdo věří v Syna, má život věčný.

Možná, že ve své mysli připouštíš, že pravým důvodem ke slavení Vánoc je narození skutečného Ježíše. Ale jeho narození tě nezachrání! To, co zachraňuje, je Ježíš, který zvolal přibitý na golgotském kříži: Je dokonáno! Tam dokonal dílo spásy. Jeho narození byl jen začátek. Celý svůj život podřídil plnění Boží vůle. Proto se stal dostatečnou zástupnou obětí za nás a Bůh jeho oběť přijal. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých. Na tom záleží. Ježíš zachraňuje svůj lid. Patříš k jeho lidu? Pamatuj: narození Krista bez jeho vzkříšení není nic.  Proto se jmenuje Immanuel – Bůh s námi. Ujisti se, že Bůh není tvůj nepřítel, ale že je s tebou. Immanuel, Bůh s námi. To je důležité, milý posluchači. Je Bůh s tebou nebo proti tobě? Je i tvůj zachránce k životu věčnému s Bohem?