Láska a víra!

Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 12. ledna 2020

 

Milovaní, velmi jsem si přál psát vám o našem společném spasení, ale teď pokládám za nutné napomenout vás, abyste zápasili o víru, jednou provždy odevzdanou Božímu lidu. Judův 1, 3

 

 

I. Úvod

Pokoj vám a milost od Boha Otce i Pána Ježíše Krista!  Bůh buduje svou církev. Omilostněný lid. Lid, který nebyl ani lidem, je nyní nazýván Synové živého Boha! Oz 2, 1; Proto i já se dnes raduji. Raduji se z tohoto místního společenství církve Kristovi. Těším se z možnosti vám sloužit slovem, a i jinak během našeho společenství.

Když nad tím vším přemýšlím, vybavují se mi vzácná slova Písma. Vydechnutá plně Božím duchem.

• 1 Timoteovi 1:5 Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry.

Také do Filipis píše Pavel a právě i Timoteus slova povzbuzení a vděčnosti z církve Boží.

• Filipským 1:3-7 Děkuji Bohu svému při každé vzpomínce na vás a v každé modlitbě za vás všechny s radostí prosím; jsem vděčen za vaši účast na díle evangelia od prvního dne až doposud a jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista. Vždyť právem tak smýšlím o vás všech, protože vás všechny mám v srdci jako spoluúčastníky milosti,

Jsem přesvědčen v srdci, ale i tím, co vidím trvale přítomné ve vašich životech, že vaše víra mocně roste a vzájemná láska vás všech je stále větší. Máme proto všichni ten nejvzácnější důvod a také tu nejvzácnější příležitost sklonit svá srdce před Bohem Otcem i Pánem Ježíšem Kristem a vyjádřit Bohu svou vděčnost i lásku tím nejlepším způsobem. Tak, že půjdeme s modlitbou do Božího slova. Budeme se jím sytit, budeme nad ním rozjímat s velikou touhou zabudovat ho do našich životů jako zdroj a sílu pro naši víru.

Dnes budeme pokračovat z Boží milosti v listu služebníka Kristova Judy. Proč? Od poloviny týdne jsem měl nějakou virózu. Pořád jsem čekal až to ustoupí, ale ještě ani v sobotu mi nebylo dobře a musel jsem ležet. Protože vím o Honzovi, že na tom byl podobně, rozhodl jsem se pokračovat z listu Judova. V Praze už toto druhé kázání slyšeli a dnes si ho poslechneme i zde.

Juda psal církvi o své veliké touze a radosti, kterou nemůže naplnit, protože vidí jinou potřebu Božího lidu. Potřebu zápasu o víru. Ale my jsme si již řekli, že Juda ačkoli svůj záměr opustil. Přesto ho z vůle Božího Ducha naplnil. Jen jinak a jinými slovy. Dnes budeme ve třetím verši.

• Judův 1:3 Milovaní, velmi jsem si přál psát vám o našem společném spasení, ale teď pokládám za nutné napomenout vás, abyste zápasili o víru, jednou provždy odevzdanou Božímu lidu.

Odkazy: 1 Tm1, 5; Fp 1, 3-7;

 

II. Pravá láska vždy vyvyšuje a oslavuje Krista!

A. Láska ví, komu uvěřila, touží zvěstovat pravdu

Juda píše na začátku třetího verše tato slova: Milovaní, velmi jsem si přál psát vám o našem společném spasení. Už jsme mluvili o tom, že Juda musel změnit záměr svého dopisu. Z dopisu, který měl za cíl vykreslit jednotící sílu kříže Ježíše Krista a spásu celého Božího lidu a měl tak povzbudit církev, se stal dopis napomenutí a naléhavé výzvy k boji za víru. Obsah dopisu i jeho cíl se změnil, protože před očima Judy vyvstala jiná, naléhavější potřeba církve Ježíše Krista.

Přesto ale jak jsme si již řekli a jak uvidíme i dnes. Juda naplnil i svůj původní záměr. A psal Božímu lidu o nádheře a ceně evangelia Ježíše Krista. Psal o našem společném spasení a povzbuzoval lid, který si Bůh vykoupil krví vlastního Syna. Dnes bych chtěl, abychom si z Judových slov ukázali, jaká je láska. Ta pravá, Boží láska, která byla vylita do našich srdcí spolu s Duchem svatým Ř 5, 5. Ta láska, která buduje náš život na přesvaté a pevné naději, jež neklame!

Proč budeme dnes mluvit o lásce? Vždyť to slovo v našem dnešním textu není. Nebo je? Juda začíná třetí verš slovem milovaní. Láska je v našem textu přítomna. A z Judova verše dnes budeme těžit charakteristiky lásky. A tou první je skutečnost, že láska zná. Co láska zná? Pravdu Boží zná.

„Velmi jsem si dnes přál psát vám milovaní o našem společném spasení.“  To jsou Judova slova a těžko uvěřit tomu, že Juda bude psát církvi, aby ji povzbudil o něčem, co sám nezná. Juda zná a miluje. Zná a miluje, protože byl sám nejprve Bohem milován a poznán. Spasitelné poznání Boha a Pána Ježíše Krista je hlubokou a intimní, vnitřní skutečností. A ta pramení z toho, že Bůh z nás učinil nová stvoření v Kristu. Jde o Boží dílo a o Boží dar!

• Ezechiel 36:26-27 A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich.

Další charakteristikou lásky, je že láska si své poznání nenechává pro sebe. Ale touží po šíření, zvěstování pravdy. Velmi jsem si přál psát vám o naší společné spáse, píše Juda církvi. Pokud tedy i o nás platí, že víme, komu jsme uvěřili. Pak i naše srdce musí být plné touhy po růstu v poznání Krista a po zvěstování Krista! Byli jsme Bohem milování a poznání tak, jako Juda? Potom se Boží láska v našich srdcích musí projevovat stejným způsobem, jako v srdci Judy.

 

B. Láska je věrná a vděčná

 Ukažme si ale další znaky lásky, její charakter. A to, že láska je věrná a vděčná. Z Judovi veliké touhy i z toho, že píše církvi tak naléhavě můžeme vidět i to, že láska je věrná a vděčná Bohu. Bůh je na prvním místě cílem naší lásky. Tak zní první přikázání. První z těch dvou nejvyšších.

• Deuteronomium 6:5 Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.

Pokud není v našem srdci láska, věrnost a vděčnost Bohu na prvním místě, potom není v našem srdci nic dalšího. Nic hodnotného ani smysluplného. Nemilujeme-li Boha na prvním místě, nemilujeme opravdově svého bližního. Nejsme-li věrní Bohu na prvním místě, nejsme opravdově věrni ani žádnému svému bližnímu, nejsme toho schopni. A nejsme-li vděčni Bohu na prvním místě, potom nejsme a nemůžeme ani být opravdově vděčni za své bratry a sestry. Za své bližní. To je prostý fakt.

Láska, vděčnost i věrnost povstávají a vyrůstají z poznání a z plného vědomí hodnoty objektu, který milujeme a kterému jsme proto vděční a také věrní. A to právě proto, že známe jeho cenu. Podívejme se na dva muže v Písmu, kteří milovali a byli vděční i věrní. Nejprve v době před Kristem.

• Židům 11:24-26 Mojžíš věřil, a proto, když dospěl, odepřel nazývat se synem faraónovy dcery. Raději chtěl snášet příkoří s Božím lidem, než na čas žít příjemně v hříchu; a Kristovo pohanění pokládal za větší bohatství než všechny poklady Egypta, neboť upíral svou mysl k budoucí odplatě.

To byl muž a služebník věrný v celém Božím domě. A druhý muž, muž nového věku po ukřižování, zmrtvýchvstání a oslavení Ježíše Krista je stejně milující, stejně vděčný a věrný Kristu a Jeho evangeliu. Je to Pavel.

• Filipským 3:7-9 Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic, abych získal Krista a nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista – spravedlností z Boha založenou na víře.

Oba tito muži svým životem následují v myšlení i v jednání svého Pána Ježíše Krista. On je tím jediným a pravým Mistrem v lásce, vděčnosti i věrnosti. Zřekl se všeho, protože miloval Otce i všechny, které Mu Otec dal.

• Jan 6:37-39 Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven, neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal; a jeho vůle jest, abych neztratil nikoho z těch, které mi dal, ale vzkřísil je v poslední den.

Láska tedy zná pravdu i její hodnotu. Miluje pravdu a touží po pravdě. Láska je pravdě vděčná a věrná. Miluji Boha, protože je hoden lásky, jsem Mu vděčný a věrný. Vím o ceně, kterou Ježíš zaplatil, abych mohl Boha poznat a být zachráněn. Miluji i Boží děti a jsem jim věrný, jsem za ně vděčný. Protože oni byli vykoupeni za cenu stejné krve Božího Syna a proto jsou mi drazí a vzácní.

 

C. Láska buduje druhé, slouží druhým

Podívejme se ale na další vlastnosti lásky. Protože láska slouží druhým. Naplňuje potřeby druhých. Láska buduje druhé. Juda chtěl a velmi toužil povzbudit Boží lid tím, že bude psát o společném spasení v Kristu. Chtěl psát slova lásky k Bohu. Slova vděčnosti i věrnosti. Ve chvíli, kdy přemýšlel o svém dopise, spatřil jinou, aktuální a naléhavou potřebu Božího lidu. Viděl, že církev je ohrožena. Víra církve je napadena a vystavena útoku, který měl za cíl zničit víru a tím i Boží lid!

A tak Juda, který miluje kříž Ježíšův, který miluje Ježíše i Jeho lid, jedná. Přestože mění svůj záměr a cíl listu, zůstávají jeho pohnutky stejné. Láska k Bohu a Jeho lidu, vděčnost Bohu a vděčnost za Jeho lid vykoupený Krví Krista. A v neposlední řadě věrnost Bohu, evangeliu a tím i věrnost Božímu lidu. Je to tak zázračné a živé, že Juda plní i svůj původní záměr a píše církvi o našem společném spasení! O slávě Božího díla, o ceně Božího díla i když kárá, napomíná a burcuje k boji proti nepříteli, přesto, anebo právě proto povzbuzuje. Vyučuje nás lásce, vděčnosti a věrnosti. V prvním listě Timoteovi čteme.

• 1 Timoteovi 1:5 Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry.

Tento záměr se naplňuje i v listu Judově. Unášen Svatým Duchem Juda buduje církev a vyučuje ji, aby znala cenu, aby milovala, byla vděčná a věrná. Na prvním místě Bohu, Jeho slovu. Ale i církvi Ježíše Krista. Když Pavel ve Skutcích naposledy povzbuzuje a vyučuje starší, říká:

• Skutky apoštolské 20:28 Dávejte pozor na sebe i na celé stádo, ve kterém si vás Duch svatý ustanovil za strážce, abyste byli pastýři Boží církve, kterou si Bůh získal krví vlastního Syna.

To je o lásce, vděčnosti a věrnosti. Přestože ženy nemohou být starší, a přestože každý muž v církvi nebude starším, Juda chce, aby každý křesťan měl milující, vděčné a věrné srdce. Srdce věrného strážce a dobrého pastýře. Být podobni Pánu, být jako On. To je veliká výzva i služba, milovaní. Ale i veliká výsada a odměna. Jste připraveni?

Potom váš duchovní zrak musí být zaměřen na Krista. Abyste Ho dobře znali. I evangelium a jeho hodnotu. Je to o vytrvalé modlitbě a o nakládání sebe sama do Písma. Jako okurka v láku, tak musí být křesťan naložen v modlitbě a v Písmu. Modlitba buduje náš vztah s Kristem a naši důvěru v Něho. A v Písmu je dobře vidět život Krista i hodnota kříže. Musí to být také ale vaše úsilí, námaha a tvrdá práce. Zájem o církev, bratra a sestru v praxi. Jen tak budete stejně jako Juda znát Pána, jeho vůli i potřeby Božího lidu. A budete schopni na ně reagovat a naplňovat je, jako Juda. Petr píše:

• Proto také vynaložte všecku snahu na to, abyste ke své víře připojili ctnost, k ctnosti poznání, k poznání zdrženlivost, ke zdrženlivosti trpělivost, k trpělivosti zbožnost, ke zbožnosti bratrskou náklonnost a k bratrské náklonnosti lásku. Máte-li tyto vlastnosti a rozhojňují-li se ve vás, nezůstanete v poznání našeho Pána Ježíše Krista nečinní a bez ovoce. 2 Petrův 1:5-8 

Příkaz zní: „Vynaložte všechnu snahu, abyste byli podobní Pánu, protože Ho znáte a milujete!“ To je vděčnost a věrnost.

Odkazy: Ř 5, 5; Ez 36, 26-27; Dt 6, 5; Žd 11, 24-26; Fp 3, 7-9; J 6, 37-39; 1 Tm 1, 5; Sk 20, 28; 2 Pt 1, 5-8;

 

III. Pravá láska zápasí o pravdu a chrání ji!

A. Láska napomíná a bojuje, když je potřeba

Ale láska má i další zářivé znaky. Koná další dobré dílo. A to i ve věcech, či případech možná na první pohled nepříjemných. Nebo negativně podbarvených. Poslouchejte Judu. Přál jsme si psát vám o naší spáse, ale…

•  teď pokládám za nutné napomenout vás, abyste zápasili o víru,

Chtěl bych zde na prvním místě mluvit o tom, že pravá láska drazí v Kristu má mnohem raději stav, kdy není potřeba napomínat a kárat. Také k boji přistupuje uvážlivě a jen, když je to nezbytné. Vidíme to dobře v Judových slovech. Juda pokládá napomenutí za nutnost. Je to podobné, jako když zákoník ČR pamatuje ve svých paragrafech na krajní nouzi a nutnou sebeobranu. Ve chvílích, kdy odvracíte hrozbu vám, nebo společnosti, kde žijete, povoluje zákon užití i krajních prostředků.

Stejně tak Juda by raději psal o kráse, štědrosti, moudrosti a nedostižné milosti evangelia a Boží spásy, ale pokládá za nutné pokárat církev a burcovat ji k boji. Hodnoty pravdy a evangelia jsou v ohrožení.

Víme, že Boží slovo nás vede k mírnosti a pokoji se všemi lidmi. Ale poslouchejme apoštola Pavla a list do Říma.

• Římanům 12:18 Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji.

Ne všechny okolnosti máme vždy ve svých rukou. Jen Bůh je svrchovaný a my jsme prach oživlý dechem Jeho úst. Proto někdy nastávají jakoby paradoxně situace, kdy v zájmu pokoje je nutné tento pokoj zdánlivě narušit. Třeba napomenutím bratra, Božího lidu. Nebo bojem, který musíme podstoupit. Mír je potřeba někdy bránit tím, že podstoupíme boj, bitvu. Pamatujme však dobře na další důležitá slova Písma. První čteme v šesté kapitole listu do Efezu.

• Efezským 6:11-12 Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.

My nebojujeme proti tělu. I když mnozí lidé jsou kvůli evangeliu našimi nepřáteli. A proto i zbraně našeho boje nejsou lidské. 2 K 10, 3-5

•  Jsme ovšem jenom lidé, ale svůj zápas nevedeme po lidsku. Zbraně našeho boje nejsou světské, nýbrž mají od Boha sílu bořit hradby. Jimi boříme lidské výmysly a všecko, co se v pýše pozvedá proti poznání Boha. Uvádíme do poddanství každou mysl, aby byla poslušna Krista,

To je přesně to, co potřebujeme přátelé. To jsou zbraně lásky. Láska samotná je zbraň. Láska k pravdě a samotná pravda evangelia je zbraň. Toto poznání nám dá sílu napomenout sourozence v Kristu. To nám dá sílu k boji, který je vždy nepříjemný. Dokonce i pro bojovné povahy. Těmito zbraněmi napomínáme bratra, církev. Stejnými zbraněmi čelíme ale také těm, co chtějí zničit naši víru. Je-li to nezbytné, láska napomíná, láska bojuje. Ačkoli nevyhledává s radostí tyto věci pro ně samotné. Nýbrž činí tak z lásky, vděčnosti a věrnosti pravdě evangelia našeho Pána Ježíše. Láska dobře zná hodnoty, za které je třeba bojovat!

 

B. Láska ukazuje cestu, varuje před nebezpečím, chrání

Tím vším, co jsme si až do teď řekli koná láska v našich životech další službu. Ukazuje cestu. Dobrou cestu. A volá nás k následování. Protože ale svět ve zlém leží 1 J 5, 19, ukazuje láska i na nebezpečí číhající na cestě. Varuje nás. Ukazuje na krajnice, za které bychom neměli vstoupit. I na možná protivenství, na překážky, které se mohou vyskytnout. Ukazuje na nepřátele, kteří jsou v tomto světě reální a usilují o zničení lásky, o zničení Božího lidu.

Láska je odhaluje, protože miluje pravdu, kdežto nepřátelé lásky pravdu nenávidí! Láska nás tím vším chrání. Láska je drahocenná, láska je vzácná, přestože Bůh ji má v plnosti. Láska je žádoucí a nanejvýše potřebná. Láska prospívá všem! Mnohé z nás určitě napadne text ze třinácté kapitoly první Korintským.

• 1 Korintským 13:4-7 Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.

Boží láska vylitá spolu s Duchem svatým do našich srdcí je dokonalá. Láska věří Kristu. Touží zvěstovat a zvěstuje Krista. Je věrná i vděčná Kristu. Slouží Kristu. Láska napomíná a bojuje v Kristu. Ukazuje a vede ke Kristu. Varuje před nebezpečím, které nás může odvést od Krista a tím nás v Kristu a pro Krista chrání!

 

C. Láska v Kristu, láska soustředěná na Krista.

Pravá láska, Boží láska je zjevně a plně Kristo centrická. Existuje pouze v Kristu. Člověk nemá žádnou jinou naději na tuto lásku, než skrze pokání a víru v Krista. Láska, o které tady a dnes mluvíme a kterou vidíme v listu Judově je naplněním dvou největších přikázání. Protože je tak úzce vázaná na Krista a má svůj cíl v Kristu, ke kterému směřuje. Protože má svůj zdroj, svůj počátek v Kristu. Protože má v Kristu všechny prostředky k dosažení plnosti, tedy cíle. Pán Ježíš je počátek, cesta i cíl lásky. Pouze v Něm člověk naplní pravý Boží zákon, který je nad zákonem Mojžíšovým. Jde o zákon lásky, zákon Kristův. Poslechněte si Markovo evangelium.

• Marek 12:28-33 Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: "Které přikázání je první ze všech?" Ježíš odpověděl: "První je toto: `Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán; miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly! Druhé pak je toto: `Miluj bližního svého jako sám sebe!´ Většího přikázání nad tato dvě není." I řekl mu ten zákoník: "Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho; a milovati jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc, než přinášet Bohu oběti a dary."

Pokud jsme v Kristu, potom máme tuto lásku v srdcích. V těch nových, masitých. Duch nových stvoření, které z nás Bůh učinil je zrozen z této lásky. Jsme znovuzrozeni, naplněni a zapečetěni Duchem svatým, láskou. A to vše se děje pro jeden jediný, veliký cíl. Cíl, který nemůže být ničím překonán. A tím cílem je sláva Boží. Tím cílem je sláva Krista. Charakter a vlastnosti lásky, kterou máme dnes během kázání před očima, všechno, co tato láska koná, ukazuje na to, kdo je Bůh. Kdo a jaký je Bůh v Ježíši Kristu! Juda píše církvi ve třetím verši slova, která v sobě skrývají moc Boží lásky.  Láska oslavuje Boha.

•  Milovaní, velmi jsem si přál psát vám o našem společném spasení, ale teď pokládám za nutné napomenout vás, abyste zápasili o víru, jednou provždy odevzdanou Božímu lidu.

Odkazy: Ř 12, 8; Ef 6, 11-12; 2 K 10, 3-5; 1 K 13, 4-7; Mk 28-33;

 

IV. Bůh, který je láska a nebere své dary zpět!

A. Víra, dar Boží lásky

Juda chce vyburcovat církev k boji za víru. Tato víra je vzácným darem. Tento dar je od Boha Otce a přinesl ho ve svých ranách a ve své krvi Boží Syn. Lev z Judy, Beránek Boží vyvolený a určený k tomu před počátkem času. 1 Pt 1, 18-20

Pojďme se podívat, jaký je náš Bůh, který nám dal dar víry. Už to víme, protože jsme mluvili o lásce a Bůh je láska. To říká Jan ve svém prvním listě. Říká tam i velmi vážná slova, která bychom si měli dobře zapamatovat.

• 1 Janův 4:7-8 Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska.

Kdo miluje, je z Boha a zná Boha! Kdo nemiluje, Boha nepoznal a z Boha není! Láska je tedy podstatou samotného Boha. Nepřekvapí proto nikoho, že láska také musí charakterizovat Boží lid. Každé Boží dítě. Srdce každého Božího dítěte musí odrážet a zrcadlit Boha tím, že miluje. Celé Písmo totiž svědčí o tom, kdo je Bůh. Poslouchejte. Prorok Joél volá k lidu slovy, která ukazují na Hospodina zástupů a Jeho lásku.

• Jóel 2:13 Roztrhněte svá srdce, ne oděv, navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, neboť je milostivý a plný slitování, shovívavý a nejvýš milosrdný. Jímá ho lítost nad každým zlem.

Boha jímá lítost nad každým zlým skutkem. Láska nikdy nemůže mít radost ze zlého. Nemůže mít jakýkoli podíl na zlém. Láska vždy bojuje proti zlému. Boží láska bude vždy přemáhat a potírat zlo. Proto nám Bůh dává dar víry. Dává nám ho z lásky. Vytrhuje nás tím ze zlého. Z moci zla! A činí tak jednou pro vždy! Na věky!

To je velmi důležité pochopit, že víra je darem jednou pro vždy nám odevzdaným.  Juda potvrzuje, že tento dar nám Bůh dává jednou provždy! Také píše, že máme právě o tento dar Boží lásky zápasit. Máme zápasit o víru. Proč? Na to si odpovíme v dalším bodě. Kde uvidíme, co víra všechno přináší.

 

B. Víra, vzácný dar naplňující všechny potřeby hříšníka

Křesťanská víra byla, je a bude vždy v nebezpečí. Bude vždy napadána a hubena. Stejně jako v době Judy, tak i dnes vnikají do církve lidé, kteří hubí víru Božího lidu svými bludy. I dnes stojí proti církvi ďábel a jeho démoni a v každé chvíli usilují nás svést a zahubit.  Musíme proto i my víru budovat, posilovat, šířit, probouzet a chránit. Ale nejen proto, že je napadána, musí být o víru pečováno. I kdyby naše víra měla v našich sborech dokonalé prostředí. Bez sebemenších škodlivých a zlých vlivů. I tak by bylo nutné víru doslova hýčkat. Stále by platilo, že se musíme o svou víru starat. Sytit ji. V modlitbě prosit, aby Bůh sám ji dával žít a sílit v našich srdcích.

 Víra je totiž vzácným darem, který naplňuje všechny potřeby hříšníka. Bez ní nebude nic. Žádný křesťanský život. Víra je jako vzácná rostlina, která má sama o sobě nedozírnou, nespočitatelnou hodnotu, protože nese vzácné ovoce, zachraňující, uzdravující a dávající život.   Její ovoce zachraňuje z prokletí smrti, uzdravuje od nejzhoubnější nemoci. Nemoci hříchu. Víra dává život věčný. O takovou rostlinu je potřeba se starat, aby prospívala a sílila a nesla stále více životodárného ovoce. Je potřeba se o ni dobře starat i když jí nic nehrozí. A je naprosto nezbytné se o ni starat ještě dvakrát tolik, když je ohrožena!

Vírou máme podíl ve smrti Ježíše Krista na kříži! A proto jsme zemřeli moci hříchu. Vírou máme podíl na vzkříšení Krista. A proto žijeme Bohu. Skrze víru jsme ospravedlněni a Bůh na nás hledí jako na spravedlivé. Je nám přičtena Boží spravedlnost.  Díky víře jsme posvěceni a posvěcování, vstoupili jsme na cestu nového života. Vírou máme podíl i na budoucím vzkříšení těla. To vše vidíme v Ř 6, 1-5.  Vírou máme přístup k trůnu milosti a vcházíme směle před Boží tvář Ř 5, 2. Vírou vítězíme nad pokušením a vírou vítězíme v pokání nad již spáchaným hříchem 1 J 1, 9.

Všichni dobře známe 11. kapitolu listu Židům. Kde se píše o síle spasitelné víry v Ježíše Krista. Ti, jenž měli od Boha dar víry svou vírou dobývali království, uskutečňovali Boží spravedlnost, dosáhli toho, co jim bylo zaslíbeno; zavírali tlamy lvům, krotili plameny ohně, unikali ostří meče, v slabosti nabývali síly, vedli si hrdinsky v boji, zaháněli na útěk vojska cizinců; ženám se jejich mrtví vraceli vzkříšení. Jiní byli mučeni a odmítli se zachránit, protože chtěli dosáhnout něčeho lepšího, totiž vzkříšení. Žd 11, 33-35

Už vidíme velikou vzácnost a sílu daru, jenž vírou nazván jest? Myslím, že ano. Ale můžeme jít ještě malinkatý kousek dál. Ještě mluvme o vzácnosti a síle spasitelné víry v dílo Ježíše Krista. A mluvme o tom, že tato vzácnost je znakem Božího lidu.

 

C. Víra, znak Božího lidu

Apoštol Jan dokonale shrnuje moc a tím i vzácnost víry, když píše.

• 1 Janův 5:3-5 V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání; a jeho přikázání nejsou těžká, neboť kdo se narodil z Boha, přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra. Kdo jiný přemáhá svět, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží?

Bůh nás obdaroval vírou. Vírou, která nám dává sílu zachovávat Jeho přikázání. Něco, co je naprosto nemyslitelné a nemožné pro přirozeného člověka. To nám Bůh daroval a k tomu nás dobrý Bůh povolal. To máme také dělat. Být poslušní Bohu a Jeho slovu!

Přirozený člověk ve své nevědomosti nic netuší, nic nechápe. Ani neví, co mu schází a jak zle je na tom před svým Stvořitelem. Natož, aby byl schopen milovat, a tedy poslouchat Boha. Víra toto vše mění. Víra přemáhá svět. Přemáhá prokletí hříchu a pádu. Zachraňuje a dává vítězství. Jen ten, kdo věří v Krista vítězí.

Apoštol Pavel napsal velmi silná slova. Nádherná slova.

• Římanům 8:32 On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?

Bůh nám daroval všecko! Byli jsme dnes vyučování o nádheře našeho spasení. Juda splnil svůj původní záměr i když nás zároveň možná kárá a burcuje k boji. K boji za co? Za víru jednou pro vždy odevzdanou Boží církvi. Juda nám psal o dvou znacích Božího lidu, o lásce a víře. Láska je největší z trojice Víra, naděje, láska. Ale je neoddělitelná od této trojice. Láska věří a má naději. Víra miluje a buduje lásku i naději a naděje věří v lásce.

Pojďme si vše shrnout v aplikaci. Pokud známe cenu naší naděje a víry, potom zákonitě milujeme, jsme věrní a vděční. Bohu i církvi, za kříž Krista i za církev. A bude se to projevovat prakticky. Budeme tam, kde je náš Pán. V modlitbě, v Písmu, v církvi ve shromáždění a na biblické.  Kdo zná cenu evangelia, ví, kolik bylo zaplaceno za něj i za jeho bratra v Kristu. Láska slouží, buduje, brání, chrání, vede a ukazuje vždy ke Kristu a na Krista. Vidí potřeby Božího lidu a naplňuje je. Napomíná, kárá a bojuje i chrání, je-li to potřeba. Láska konfrontuje a odhaluje falešné učení. Střeží pravdu kříže.  Když znám cenu evangelia, nemohu nemilovat Boha. Nemohu nemilovat sourozence v Kristu. Láska mne vždy povede k věrné službě oběma. Budu činit vše, co jsme si dnes řekli, že láska a víra činí.

Má tvůj bratr nouzi a ty nejsi štědrý? Prochází sestra bojem a zkouškou a ty se za ní nemodlíš?  Je někdo z tvých sourozenců ohrožen falešným učením, nebo je v hříchu a ty ho v lásce nenapomeneš, ani se nepostavíš na odpor hrozícímu bludu? Slyšíš ve sboru mluvit kohokoli špatně o dalších věřících. O jejich chybách a hříchu a nejdeš, nezastavíš ho a nevedeš ho, aby nepomlouval a jednal biblicky podle Mt 18, 15. Nevedeš druhé svým vlastním příkladem a neukazuješ tak na Krista? Potom se ptej, jaká je tvá víra a láska! To vše je totiž znakem, podle kterého musím být poznat! Amen!

Odkazy: 1 Pt 1, 18-20; 1 J 4, 7-8; 1, 9; 5, 3-5; Joél 2, 13; Ř 6, 1-5; 5, 2; 8, 32; Žd 11;