KRISTUS, ZDROJ ŽIVÉ VODY PRO MRTVÝ SVĚT! Ř 10,1-4;

 

KRISTUS, ZDROJ ŽIVÉ VODY PRO MRTVÝ SVĚT! Ř 10,1-4;

Motto: Jan 7:37 V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: "Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! 38 Kdo věří ve mne, `proud živé vody poplyne z jeho nitra´, jak praví Písmo."

Úvod

Buďte pozdraveni milované sestry a milovaní bratři! Vítám i  případné hosty, či hledající. Boží stádečko se opět dnes schází díky Boží milosti a dobrotě. Díky Boží svrchované moci a vládě nad celým světem. Písmo učí následující pravdu a poznání ústy krále Jóšafata.

• 2 Paralipomenon 20:6 „Hospodine, Bože našich otců, cožpak nejsi ty Bůh na nebi, který vládne nade všemi královstvími pronárodů? Máš v rukou moc a bohatýrskou sílu, nikdo se ti nemůže zpěčovat.

A tak to, že jsme dnes zde, abychom uctili našeho Stvořitele, našeho Zachránce, Spasitele a Pána, je Boží milost uplatňovaná skrze mocnou Boží vládu nad celým světem, každým člověkem a vším stvořením. Bůh všechno pevně třímá ve svých rukou. Neuhne od svého rozhodnutí a plánu. Bůh prostě kraluje!

V uplynulém týdnu jste mohli možná zaznamenat dvě události, které stojí zdánlivě v protikladu ke zjevené Boží svrchované vládě. Stojí ve vzpouře proti Boží vládě nad člověkem a celým stvořením. Přesně ve smyslu slov druhého žalmu. Kde se vládcové a soudcové světa domlouvají spolu s pronárody na svém plánu, že svrhnou pouta Boží svrchované vlády a moci. Že prý zpřetrhají a daleko od sebe pryč odhodí pouta a provazy tohoto Božího svrchovaného kralovaní. Svět pro to již učinil vše, co bylo možné a v jeho silách. Dokonce se justiční vraždou chtěl zbavit Božího Syna Ježíše Krista! Přibil Ho na kříž a zavraždil! Ale smrt ho neudržela ve své moci! Třetího dne Syn Boží vstal z mrtvých!

A tak to svět zkouší dál. Nevěří v Božího Syna, odmítá Božího Syna a Jeho zákon pravdy a lásky. Přijímá a tvoří svůj zákon, své zákony. Zákony převrácenosti, lži a ďábelské zloby. Dvě události v uplynulých dnech potvrzují stále větší snahu světa umlčet pravdu, umlčet samotného Boha a Jeho slovo!

V Kanadě byl přijat zákon proti takzvané konverzní terapii. Konverzní terapie je sama o sobě dost sporná záležitost, protože usiluje pomocí psychoterapie změnit sexuální orientaci. Je tedy zaměřena na léčení homosexuality. A my víme z Římanům první kapitoly, že homosexualita je důsledek lidské vzpoury, převrácenosti a modlářství. Je to duchovní záležitost a vysvobodit z ní může pouze evangelium. Jenže tento zákon proti konverzní terapii byl napsán tak, že kriminalizuje právě i samotné zvěstování evangelia homosexuálům a dalším skupinám patřícím do takzvané LBGTQ komunity. Pokud tedy povedete takového člověka k pokání a víře v evangelium, k opuštění svého hříšného chování, porušujete zákon a hrozí vám až několikaleté vězení!

Tím druhým případem snahy o umlčení Písma, a tím i evangelia je navrhovaný církevní zákon na Slovensku. Zákon, který se moc netají snahou státu mít církve pod kontrolou. V tomto návrhu je zakotven paragraf kontrolující, co církve mohou učit. Celé oddíly Písma, zvláště Starého zákona, jsou podle tohoto paragrafu nahlíženy jako texty, které je potřeba umlčet pro jejich údajně závadný obsah. Texty a pasáže o hříchu a trestu, kdy Bůh mluví o tom, aby Izrael potrestal pronárody Kanaánu a vybil je pro jejich zlovolnou zvrácenost. Texty o potopě pro zlo člověka, o zničení Sodomy a Gomory pro homosexuální zvrácenost mužů těchto měst. Zkáza Jericha a další a další jsou texty závadné a musí být zakázány a umlčeny!

Člověk ve své pýše a vzpouře dospěl do bodu, kdy ani na chvilku nepochybuje o tom, že je lepší, moudřejší a láskyplnější než samotný Pán Bůh! Pokolikáté už? Satanská lež ze zahrady Eden koná své zkázonosné dílo v srdcích vzbouřených lidí! Hřích v srdci lidí namlouvá lidskému společenství, že člověk je lepší ve všech ohledech než Bůh.  Běda však všem, co takové věci zastávají. Boží hněv se zjevuje proti tomuto převracení a umlčování pravdy Ř 1,18;

A církev? Ta je v Písmu nazvána sloupem a oporu pravdy. Solí země a světlem světa. Sůl má konzervovat a světlo má porazit a zahnat temnotu lidských myslí. Církev tedy nemá mlčet. Má hlasitě volat k pokání. Nazvat věci pravým jménem. Vyhlásit Boží přicházející hněv a soud nad takovými věcmi! Vyhlásit Boží dobrotu a milost k těm, kdo činí z takových věcí pokání a odvracejí se od nich, opouští je vírou v Ježíše Krista.

Jedním z nejlepších způsobů je výkladové kázání a zvěstování Božích pravd Písma každou neděli. To je věcí, která buduje každého křesťana, aby ve svém osobním životě byl rostoucím a stále více posvěceným svědectvím o Kristu. Věrné, výkladové kázání je dnes největší potřebou církve. A vždy bylo. A je-li největší potřebou církve, je i největší potřebou celého padlého světa. Kráčejícího ve své zlo-vzpouře do zahynutí. To řekl Martyn Lloyd-Jones. A Kalvín dodává, že výkladové kázání Písma ukazuje lidem Boží soud, pokud bude odmítnuto. A Boží milost v Kristu, pokud ho lidé přijmou. Kéž je nám Bůh nápomocen ve své milosti i dnes, náš dnešní text. Ř 10,1-4;

Odkazy: 2 Pa 20,6; Ž 2; Ř 1, 18;

Římanům 10:1 Bratří, toužím z celého srdce a modlím se k Bohu, aby Izrael došel spásy. 2 Vždyť jim mohu dosvědčit, že jsou plni horlivosti pro Boha, jenže bez pravého poznání. 3 Nevědí, že spravedlnost je od Boha, a chtějí uplatnit svou vlastní; proto se spravedlnosti Boží nepodřídili. 4 Vždyť Kristus je konec zákona, aby spravedlnosti došel každý, kdo věří.

Vroucí touha a modlitba, znaky nového stvoření v Kristu!

V prvním našem verši Pavel apoštol vyznává křesťanům v Římě velikou touhu svého srdce. Tato touha je touhou z celého srdce. Co to znamená? Znamená to, že je touhou absolutně Pavlovo srdce naplňující a ovládající. Nic není v Pavlově srdci větší a mocnější směrem k člověku, směrem k Izraeli. K národu, ze kterého Pavel pochází! Můžeme si být u Pavla směle jisti, že jen jedna věc je v jeho srdci větší a mocnější. Sám Kristus, samo evangelium, sama Boží sláva! Ale hned po ní je touha po spáse všech lidí, a zvláště Pavlova národa.

• Římanům 10:1 Bratří, toužím z celého srdce a modlím se k Bohu, aby Izrael došel spásy.

Pavlovo srdce puká plností touhy po spáse Izraelců, lidu z něhož pochází. Pavlovo srdce puká žalem nad muži, ženami, dětmi Izraele. Když vidí, že odmítli Krista. Toho, který byl zaslíben a očekáván. Nerozpoznali Ho. A má to pro Izrael hrozné důsledky. Slova pronesená Pánem Ježíšem nad Izraelem v čase před Jeho vstoupením do Jeruzaléma a smrtí na kříži bolí.

• Lukáš 13:34 „Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, ale nechtěli jste! 35 Hle, ve svém domě zůstanete sami. Pravím vám, že mě neuzříte, dokud nepřijde chvíle, kdy řeknete: Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově."

Víme, že Boží sláva byla od Izraele odňata. Neboť plně zjevenou Boží slávou je sám narozený Boží Syn, kterého Izrael odmítl.

Ala Pavlův žal nad Izraelem není prázdnou lítostí, která nemá co nabídnout a nečině sténá. Místo toho je bolestí víry. Naprosté důvěry Svrchovanému Bohu. Naprosté důvěry poznání v Duchu svatém a v pravdě. Pavel ví, že Bůh má vše pevně v rukou. Ví, že to nejlepší je následovat zbožnou touhu svého srdce, která vyrůstá z poznání Boha, z poznání pravdy evangelia Krista. Vyrůstá z lásky, jež Bůh vylil spolu s Duchem svatým do srdcí všech svých milovaných dětí! A tak Pavel následuje tuto svou zbožnou touhu ve vytrvalé, ukázněné modlitbě. To jsou znaky nového srdce, nového stvoření v Kristu! Zbožné touhy, vyjádřené v modlitbách, ve slovech i ve skutcích života Božích dětí.

Máme stejnou touhu po spáse těch, co odcházejí do zahynutí? Pláče naše srdce nad českou kotlinou, českým národem? Máme stejného Ducha svatého a s Ním i stejnou Boží lásku. Písmo to říká v Římanům 5,5 a tato naděje neklame! Nenechme tedy tuto zbožnou touhu po záchraně padlého světa, lidí, našeho národa zapadnout. Zatvrdnout v našich srdcích. Nebo jen tak živořit a skomírat! Modleme se v každý čas za lásku a zbožnou touhu po záchraně ztracených. Modleme se za ztracené. Svět, lidi, český národ!

Ale milovaní vroucí touha a modlitba by měla plnit srdce křesťana v mnoha dalších oblastech a rovinách. Příklady z Písma:

1. Křesťan touží po společenství Božích dětí. Modlí se, aby rostla láska všech Božích dětí. Aby rostlo poznání a hluboká vnímavost a citlivost křesťanů na Boha a Jeho pravdu. Aby on sám i církev rozpoznávala, byla čistá, plná ovoce pravdy ke slávě a chvále Boha! Fp 1,8-11;

 

2. Křesťan touží, modlí se za konkrétní lidi. Za jejich duchovní, duševní i tělesné zdraví. Raduje se, když konkrétní lidé prospívají ve víře a jsou svědectvím církvi. 3 J 1,2-4;

 

3. Křesťan touží, děkuje Bohu za církev a konkrétní lidi v ní. Neustále na ně pamatuje ve všech svých modlitbách. 2 Tm 1,3;

 

4. Křesťan touží, naplňuje potřeby církve i jednotlivých lidí, usiluje mít druhé za přednější sebe. Ef 5, 21; 1 J 3,17-18;

To je několik rovin a příkladů touhy a modlitebních předmětů, které ukazují na nové srdce. Na to, že člověk je nové stvoření v Kristu.  To, k čemu a kam má toto všechno v našich životech směřovat je Boží sláva. To je věc, ke které byl člověk stvořen. A obnovený, z Boha narozený člověk musí být naprosto pohlcen touto pravdou! Je potřeba usilovat o obnovu a proměnu mysli, přetékat Písmem. Být v něm jako okurka v láku. Jako ta okurka kvašák. Kterou když vyndáte z láku, je měkká. Prosáklá lákem.  Ani ji nemusíte tisknout, lák z ní sám od sebe prýští! Jak to vypadá, když křesťan prýští jako kvašák?

• 1 Petrův 2:1 Odhoďte tedy všechnu špatnost, každou lest, přetvářku, závist, jakékoliv pomlouvání 2 a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení; 3 vždyť jste `okusili, že Pán je dobrý! ´ 4 Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je `vyvolený a vzácný´.

Křesťan kvašák se aktivně vzpírá zlu ve svém životě. Každé špatnosti. Touží po stravě Božího slova ať už mléka jako čerstvě znovuzrozený, nebo hutné stravy Písma jako dospělý věřící. Má důvěru v Pána, ví, že je Dobrý! A ne, že přichází k Němu, zůstává v Něm! Jde totiž o neustálé, nikdy nepřestávající přicházení ke Kristu. Znovu, znovu, znovu, znovu! V podstatě to znamená, nikdy se nevzdálit. O to je třeba usilovat.

Zmínili jsme některé znaky, které je potřeba hledat ve svém životě. Je potřeba o ně usilovat. Modlit se za ně. Žít je. Vždyť Pán Ježíš volá k sobě všechny a říká o svých ovečkách toto:

• Jan 7:37 V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: "Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! 38 Kdo věří ve mne, `proud živé vody poplyne z jeho nitra´, jak praví Písmo."

To je více, než prýštění láku. To je pramen živé vody pro hynoucí svět! Modlete se, usilujte, ať touha být takovým pramenem je absolutní touhou vašich srdcí!

Odkazy: Lk 13,34-35; Fp 1,8-11; 3 J 1, 2-4; 2 Tm 1,3; Ef 5,21; 1 J 3, 17-18; 1 Pt 2, 1-4; J 7, 37-38;

Horlivost bez pravého poznání

Pavel apoštol Pána Ježíše je naplněn vroucí touhou i žalem za Izrael, který odmítl světlo Izraele. Svatého Izraele. Touží po spáse svého národa a modlí se za něj, aby došel spásy. Jeho bolest je o to větší, že jim, Izraeli může dosvědčit plnost horlivosti pro Boha a Boží věci. Ale bez pravého poznání!

Římanům 10:1 Bratří, toužím z celého srdce a modlím se k Bohu, aby Izrael došel spásy. 2 Vždyť jim mohu dosvědčit, že jsou plni horlivosti pro Boha, jenže bez pravého poznání.

Mohli bychom si vzít příklad z Pavla. Dříve, než přejde k závažným a těžkým věcem, hledá, co dobrého by se dalo o Izraeli říct. Láska je taková. Usiluje započítat k dobrému vše, co se dá. Vše, co se najde. To je chvályhodné. Jak často smýšlíme přesně obráceně. Vidíme vše negativní a špatné, soustředíme se na to. Přitom přehlížíme to, co je hodné chvály a dobré.  Ale nemylte, když budeme podrobně zkoumat horlivost Izraele pro Boha, nedopadne to pro Izrael dobře. Naopak uvidíme, co jsme již viděli v předchozí deváté kapitole. Padlý člověk je schopen i dobré věci použít špatně a ke své zkáze. Tak použil Izrael i Boží zákon. Stavěl na něm sám sebe a svou slávu. Viděl se jako přijatelný a více než přijatelný pro Boha! Jeden příklad za všechny.

• Lukáš 18:9 O těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství: 10 "Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník. 11 Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: `Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. 12 Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám. ´

Izrael nedospěl k cíli zákona. Nepochopil ho, neuviděl a nepoznal, že zákon umlčuje ústa hříšníků, tedy všech lidí.  A ze zákona pramení poznání hříchu!  Ř 3,19-20; Ve svých srdcích uchopili zákon jako prostředek ke svému vyvýšení a ke své slávě. Když smýšleli o sobě pyšně a podle podstaty padlé, zatvrzelé a temnotě propadlé lidské mysli. Jejich poznání bylo padlé, hříšné, temné. Říkali si: „Bůh nám dal zákon, abychom my dokázali Jemu i světu, že jsme hodni takového úkolu.“ Během času Izrael úplně obrátil a převrátil v srdci pravdivé učení o svém vyvolení.

Už nebyli vyvolení z Boží milosti. Pro Boží milosrdenství a dobrotu. Ale protože oni to dokážou! Jsou přeci lepší než ostatní. K takovému smýšlení přirozeně tíhne každý člověk. Jejich převracené, pyšné a na lži založené poznání Boha i Jeho zákona je vedlo k takovému smýšlení! Tvrdě a bez milosti dodržovali vnější ustanovení zákona a pohrdali ostatními národy i Izraelci, kteří viditelně selhávali a jejichž hřích byl vidět. Kam to zavedlo farizeje v chrámu vidíme. Kam to zavedlo Pavla apoštola?

• Galatským 1:13 Slyšeli jste přece o tom, jak jsem si kdysi vedl, když jsem ještě byl oddán židovství, jak horlivě jsem pronásledoval církev Boží a snažil se ji vyhubit. 14 Vynikal jsem ve věrnosti k židovství nad mnoho vrstevníků v našem lidu a nadmíru jsem horlil pro tradice našich otců.

Všimněte si dvou věcí. Ta první je ve verši čtrnáctém. Pavel vynikal v horlivosti v židovství nad mnohé jiné. Mohl být a určitě byl mnohým v Izraeli vzorem a ideálem. A za druhé, kam ho jeho horlivost pro Boha bez pravého poznání zavedla? K pronásledování Božích dětí a tím i samotného Krista! Hubil církev, Chytal a vydával k věznění, mučení i smrti věrné křesťany! To je cesta horlení pro Boha, bez pravého poznání. Po ní kráčí každý náboženský člověk. Neznovuzrozený člověk, který horlí pro Boha a přitom je duchovně mrtvý. Je to varování pro nás. Pro celou církev, abychom nekráčeli touto cestou. Abychom nikoho v takové cestě nepodporovali a neměli na ní podíl. Ne každý, kdo říká Kristu Pane, Kristu také patří! Mt 7,21;

Izrael navzdory Božímu jednání zaznamenanému v Písmu nepochopil své vyvolení, nepochopil cíl zákona. Boží jednání ukazující na Boží milost, která je připravena i pro pohany, jim nestačilo k pochopení pravdy. Nevěstka Rachab a její víra. Moábka Rút a její víra. Víra 120 000 lidí v Ninive vedoucí k pokání po kázání Jonášově nestačila. Příběh syrského Námana, nebo sidónské vdovy ze Sarepty nestačil. A my víme proč. Pán ježíš to vysvětluje Nikodémovi.

• Jan 3:1 Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady. 2 Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: "Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním." 3 Ježíš mu odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží." 4 Nikodém mu řekl: "Jak se může člověk narodit, když už je starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit." 5 Ježíš odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. 6 Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.

Kam vede pravá zbožnost a horlivost narozená z Boha? Jak se projevuje? Začíná bázní před Bohem, když Bůh nám otevírá oči a ukazuje kdo je kdo. Kdo je On, kdo jsme my. Bůh je obrovský, veliký a hrozivě svatý ve svém spravedlivém hněvu. Člověk je uboze malý, odporný ve svém hříchu! Duchovně mrtvá, padlá, hříšná horlivost pro Boha, bez pravdivého poznání dělá co? Již jsme to řekli. Je pyšná místo aby byla plná bázně a tím i pokory. Spoléhá na sebe, místo na Boží milosrdenství. Vyvyšuje a oslavuje sebe místo Boha.

Pravé poznání přináší ne vlastní zásluhy a skutky, ale víru a pokání. Spoléhání ne na sebe, ale na Boží milosrdenství a dobrotu. Důvěru v Boha. Takový člověk nechválí sebe, ale Boha. Oslavuje Boha, ne sebe a člověka. Je vděčný a proto usiluje o spravedlnost, aby oslavil Boha. Jeho život je plný chvály.

Takový člověk svým smýšlením, postojem, životem doznává, že Bůh je pravdivý, kdežto každý člověk lhář! Znovuzrozený člověk doznává, že Bůh je svatý, ale každý člověk hříšný a hříchu otrok! Ř 3,4; Člověk, jehož srdce je naplněno pokáním ví, že Boží hněv se zjevuje proti každé nepravosti, tedy i proti němu, pokud by v nepravosti setrval a nečinil pokání! Ř 1,18; Ví, že pouze evangelium, Boží moc je záchranou a spravedlností pro každého, kdo věří! Ř 1,16-17;

Jak jste na tom vážení přítomní? Žijete s přesvědčením, že jste nic zlého neudělali? Nebo jsou vaše „hříšky“ zanedbatelné ve srovnání s vašimi dobrými skutky? Že jste pro Boha přijatelní a možná ještě více? Že vy jste dokonce hodni nebe a přebývání s Bohem? Protože se tolik modlíte, tolik sloužíte? Tolik dáváte? Možná peněz, možná jiných věcí, kterými se snažíte koupit si Boha?

Říkáte Bohu? „Děkuji, že nejsem jako tento můj bratr. Že můj život není naplněný takovým hříchem jako jeho. Mé hříchy jsou jen slabý odvar proti jeho hříchům. Děkuji, že můj život je prostý toho, co vidím u něj a u druhých. Samý zápas, chaos, nestabilita, pády a selhání.“

 Smýšlíte o lidech v církvi, kteří procházejí podobnými věcmi a soužením jako Jób, stejně jako Jobovi přátelé smýšleli o něm? „To ale musí být hříšník, když Bůh dopouští takové věci v Jeho životě, že?“ Říkáte si to ve svém srdci, nebo dokonce nahlas? Ale Bůh se Jóbem chlubí. Říká Satanu: „Už jsi viděl mého spravedlivého služebníka Jóba? Nemá na zemi sobě rovného!“ To říká Bůh!

Pohrdáte lidmi ze světa? Těmi pohany zatvrzelými a plnými temnoty? Zapomněli jste, čím jste byli nedávno i vy? Je místo touhy po záchraně bídného hříšníka ve vašem srdci pýcha a pomyšlení, že vy jste něco lepšího? Potom jste někde sešli z cesty pravdy, nebo jste po ní možná nikdy nešli! Potom je možná ve vašem srdci horlivost pro Boha, ale bez pravdivého poznání! Čiňte pokání, začněte se bít v prsa jako celník, neodvažujte se k nebi ani pohlédnout! Proste Boha, aby vás zbavil pýchy. Vede do zkázy. Do neposlušnosti!

Odkazy: Lk 13, 9-12; Ř 3, 19-20; 3,4; 1,18; 1,16-17; Jb;

Pýcha člověka vede k neposlušnosti a tvrdosti

Ano pýcha vede přesně tam! Do zkázy, do neposlušnosti. Co říká Pavel o Izraeli dál?

• Římanům 10:3 Nevědí, že spravedlnost je od Boha, a chtějí uplatnit svou vlastní; proto se spravedlnosti Boží nepodřídili.

Skutečně je to tak, že Izrael nevěděl o tom, že spravedlnost je od Boha? Izrael, který měl smlouvy, zákon, chrám a bohoslužbu, zaslíbení? Izrael, který byl Bohem poznán a Boha viděl? Vždyť před ním Kristus chodil v sloupu oblakovém ve dne a v noci ohnivém. Vždyť s Izraelem jednal Bůh každý den na poušti. A co řekl tento Bůh Izraeli o jeho vyvolení?

• Deuteronomium 4:37 Protože miloval tvé otce, vyvolil po nich i jejich potomstvo a tebe vyvedl svou velikou mocí z Egypta,
• Deuteronomium 7:6 Jsi přece svatý lid Hospodina, svého Boha; tebe si Hospodin, tvůj Bůh, vyvolil ze všech lidských pokolení, která jsou na tváři země, abys byl jeho lidem, zvláštním vlastnictvím. 7 Nikoli proto, že byste byli početnější než kterýkoli jiný lid, přilnul k vám Hospodin a vyvolil vás. Vás je přece méně než kteréhokoli lidu.

 Není to tedy velikost, moc, síla, sláva Izraele, ale Boží láska, milosrdenství a věrnost! Bůh si neřekl: „To je ten lid, který potřebuji! Má sílu, moudrost a početnost nad ostatní národy! Je schopen jediný dodržovat a naplnit Můj zákon! S těmi to zvládnu, s těmi se oslavím!“

Chceme opravdu připustit, že Izrael nevěděl, že spravedlnost je od Boha? Cožpak nevyznával sto tisíckrát společně se slovy Písma následující pravdu?

• Deuteronomium 32:4 On je Skála. Jeho dílo je dokonalé, na všech jeho cestách je právo. Bůh je věrný a bez podlosti, je spravedlivý a přímý.
• Žalmy 119:1 Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon. 2 Blaze těm, kdo zachovávají jeho svědectví, těm, kdo se na jeho vůli dotazují celým srdcem. 3 Ti podlosti nepáchají, jeho cestami se berou.

Není z těchto slov patrné, kdo jediný je spravedlivý? Kdo je zdrojem a pramenem veškeré spravedlnosti a práva? Kdo je sám spravedlností a právem? Nevěděl tedy Izrael o tom, že pravá spravedlnost je a může být jen od Boha? A co nám k tomu řekne Římanům první kapitola?

• Římanům 1:18 Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu. 19 Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. 20 Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. 21 Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě.

Lidé svým lhaním potlačují pravdu a činí tak vědomě! Platí to o pohanech i o Židech! Vše, co lze o Bohu poznat je lidem přístupné k poznání. Bůh to odhalil. Ř 1,21 dokonce říká, že poznali Boha! Ale odmítají ho ctít, odmítají být Mu vděční! Vědomě. Důkazy Boží existence jsou jasné a přístupné všem! Ve svědomí Ř 2, 14, ve stvoření Ř 1,19! Lidé se rozhodli odmítnout pravdu a odolávat jí tím, že setrvávají v hříchu! Navíc Izrael měl Boží zjevení, měl zákon!

A to je přesně význam našeho verše. Nevědí znamená nechtějí vědět! Neslyší, protože nechtějí slyšet. Zacpávají si uši. Řvou svůj řev vzpoury, aby přehlušili slovo Boží pravdy!  Jak to funguje v praxi? Pojďme do skutků, ke svědectví apoštolů před velekněžími.

• Skutky apoštolské 5:30 Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, kterého vy jste pověsili na kříž a zabili;31 toho Bůh vyvýšil jako vůdce a spasitele a dal mu místo po své pravici, aby přinesl Izraeli pokání a odpuštění hříchů. 32 My jsme svědkové toho všeho a s námi Duch svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají." 33 Když to velekněží slyšeli, rozlítili se a chtěli apoštoly zabít.

A když svědčí Štěpán před veleradou, co vidíme na konci příběhu?

• Skutky apoštolské 7:51 Jste tvrdošíjní a máte pohanské srdce i uši! Nepřestáváte odporovat Duchu svatému, jako to dělali vaši otcové. 52 Byl kdy nějaký prorok, aby ho vaši otcové nepronásledovali? Zabili ty, kteří předpověděli příchod Spravedlivého, a toho vy jste nyní zradili a zavraždili. 53 Přijali jste Boží zákon z rukou andělů, ale sami jste jej nezachovali!" 54 Když to členové rady slyšeli, začali na Štěpána v duchu zuřit a zlostí zatínali zuby. 55 Ale on, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a uzřel Boží slávu i Ježíše, jak stojí po pravici Boží, 56 a řekl: "Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží." 57 Tu začali hrozně křičet a zacpávat si uši; všichni se na něho vrhli 58 a hnali ho za město, aby ho kamenovali.

Zde v praxi vidíte, co znamená, že Ježíš se stal kamenem úrazu a skálou pohoršení. Když je pravda kříže zvěstována, probouzí bez Boží milosti v lidském hříšném srdci lhostejnost, vztek, běs, dokonce vražednou zlobu. U každého. Nevěříte? Potom ale budete muset vysvětlit proč byl Ježíš ukřižován. Proč davy křičeli ukřižuj Ho, na kříž s Ním!

Je to pýcha, která říká: „Nepotřebuju žádného Krista! K čertu s tebou i s Kristovou milostí křesťane!  Jsem dost dobrý!“

V horším případě zuřivě řve: „Raději budu v pekle, pěkně v teploučku, než s tím tvým Kristem v nebi!“

Pýcha vede k pohrdání Kristem a Jeho evangeliem. Pýcha vede k odmítnutí Krista a Jeho evangelia, tedy k neposlušnosti. Protože příkaz činit pokání je dán všem lidem Sk 17,30-31! Pýcha vede k tvrdosti srdce, které zůstane netknuté tváří v tvář evangeliu. Pýcha vede k tomu, že i velmi dobré věci, jako Boží zákon, člověk překroutí a používá jen ke své zkáze. Tak moc špatně na tom každý člověk před Bohem je! To se stalo Izraeli, to se stává všem, co vzdorují Bohu a Kristu. Varujme se pyšného, hříšného vzdoru! Každý náš vzdor je synem pýchy! Saul slyšel z úst Samuela hrozná slova.

• 1 Samuelova 15:22 Tu řekl Samuel: "Líbí se Hospodinu zápalné oběti a obětní hody víc než poslouchat Hospodina? Hle, poslouchat je lepší než obětní hod, pozorně rozvažovat je víc než tuk beranů. 23 Vzdor je jako hříšné věštění a svéhlavost jako kouzla a ctění domácích bůžků. Protože jsi zavrhl Hospodinovo slovo, i on zavrhl tebe jako krále."

Varujme se být neposlušní jako Izrael, je to jako modlářství a okultismus. Tedy je to jako smilnění s démony!

Odkazy: Dt 32, 4; Ž 119,1-3; Ř 1,18-21; 1,19-21; 2,14; Sk 5,30-33; 7, 51-57; 17,30-31; 1 Sm 15,22-23;

 

Ježíš Kristus konec zákona i kletby zákona

Milovaní, jak mnoho usvědčuje tento text mé srdce. Ve kterém zůstává stále sklon k hříšnému vzdoru a neposlušnosti. Ale to je zahrávání s Božím milosrdenstvím, když se vydávám cestou neposlušnosti Bohu! Degradace milosti a pohrdání Boží milostí. Je jen jedna správná cesta. Na kolena, ke kříži. S voláním „Bože smiluj se na de mnou hříšným!“

A ty bratře, sestro? Co vlastně děláš kdykoli si pohráváš s hříšným vzdorem a uraženě jako malé neposlušné dítě setrváváš ve vzdoru? Když se vymlouváte, že jste přeci tak slabí na to, abyste odolali hříchu. Že jste přeci tolik vytížení na to, abyste se věnovali své rodině, své ženě, svému muži. A naplnili poslušně vůli svého Spasitele. Není přeci síla, čas, touha se modlit, pracovat na domě, zahradě. Číst se ženou, mužem, dětmi Písmo. Sloužit druhým ke spáse a posvěcení. To je přeci jasné ne? I Bohu to musí být jasné!

Jenže Písmo praví: „Svou sílu hledejte u Pána a v Jeho veliké moci!“Ef 6,10; Proč u Pána Ježíše? Protože to On na kříži zlomil satanovu moc. I moc smrti a hříchu. Podívejte se na náš poslední verš dnešního textu.

Římanům 10:4 Vždyť Kristus je konec zákona, aby spravedlnosti došel každý, kdo věří.

Ježíš je nejenom konec zákona, ale i vykoupením z kletby zákona Ga 3,13. Ať už Mojžíšova, nebo zákona svědomí. Zákon usvědčuje z viny a tím přivádí k odsouzení, ke smrti.

• Římanům 7:9 Já jsem kdysi žil bez zákona, když však přišel zákon, hřích ožil, 10 a já jsem zemřel. Tak se ukázalo, že právě přikázání, které mi mělo dát život, přineslo mi smrt.

Ale Pán Ježíš je konec této kletby, konec zákona. Protože On ho žil, naplnil. Jako jediný a jedinečný Beránek Boží! Je dokonalý Bůh. Dokonalý Syn Boží, dokonalý Syn Člověka. Míra jeho lidství je pro nás vším. Cílem, prostředkem, motivací, odměnou. Poslouchejte, co s námi učinil Bůh skrze Krista, v Kristu a fíky Kristu. Poslouchejte, kdo je Ježíš Kristus.

• Koloským 1:13 On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna. 14 V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů: 15 On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, 16 neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti – a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. 17 On předchází všechno, všechno v něm spočívá, 18 on jest hlavou těla – totiž církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých – takže je to on, jenž má prvenství ve všem. 19 Plnost sama se rozhodla v něm přebývat, 20 aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích – protože smíření přinesla jeho oběť na kříži.

Smíření, to slovo tak vzácné, tak lahodné našim uším! Ježíš Kristus, Bohem nade vše milovaný Boží Syn pil kalich Božího hněvu, který patřil mě, tobě! Chceš snad větší důkaz Boží dobroty a lásky, člověče, křesťane? Jen pomyšlení a pohled na tento kalich Božího hněvu srazil Pána Ježíše na zem. Jeho duše byla vyděšená a plná zármutku až ke smrti. Potil krůpěje potu plné krve! Mk 14 kap. Proč? Protože Kristovo božství nijak a ničím neumenšovalo Kristovo lidství! V zahradě Getsemane je to především a jenom člověk Kristus Ježíš, který čelí tomu všemu hroznému, co bylo v lisu a v kalichu Božího hněvu! Zákon musel naplnit člověk. A to bez božské protekce. A hřích musel být odsouzen na člověku a to plně! Jinak by nemohl být nikdo vykoupen! Ježíš tomu čelil jako dokonalý člověk, svou vírou, posilován Bohem. Ale byl to Syn Člověka, kdo čelil a zvítězil!

Pamatujme na to! Pamatuj na to bratře, sestro! Znovu to zopakuji. Pamatujte prosím na Kristův kříž. Kdykoli si pohráváš člověče s hříšným vzdorem a uraženě jako malé hříšné dítě setrváváš ve vzdoru. Kdykoli se vymlouváš, že jsi tak slabý na to, abys odolal hříchu. Že jsi tolik vytížený na to, aby ses věnoval své rodině, své ženě, svému muži. A naplnil poslušně vůli svého Spasitele. Pamatuj na to, když ti hřích namlouvá, že nemáš sílu, čas, touhu se modlit, pracovat na domě, zahradě. Číst se ženou, mužem, dětmi Písmo. Sloužit druhým ke spáse a posvěcení.

A děkuj Bohu Otci za Pána Ježíše. Duchu svatému za zjevenou a vírou přijatou pravdu. Děkuj Pánu Ježíši, že On si neřekl: „Nemám dost touhy, síly, chuti a času se zabývat tím Pavlem Borovanským. Tou Martinou, tím Petrem a těmi všemi lidmi, co vlastně tak rádi setrvávají ve svém hříchu!“ Proč bych měl za ně nést hněv mého Otce? Copak mi každý jeden z nich a oni všichni dohromady stojí za tu hrůzu, bolest, odloučení od Otce? Copak mi oni všichni stojí za to, abych já Boží Syn, dokonalý a svatý byl učiněn prokletím a hříchem místo nich?  To Ježíš nikdy neřekl. To jsme z Jeho úst nikdy neslyšeli. Na to On ani nepomyslel! Vždyť hříchu neučinil a v Jeho ústech nebyla nalezena lest!

Pamatuj na to člověče! Příkaz činit pokání a věřit evangeliu je příkaz daný všem lidem! Pamatuj na to křesťane a ve všem Krista následuj, ve všem Ho napodobuj! Příkaz být svatý, protože On je svatý, je daný všem křesťanům! Amen!

Odkazy: Ga 3,13; Ř 7,9-10; Ef6,10; Ko 1,13-20; Mk 14;