Každý bude vyučen od Otce! Ř 7, 14-25

 

Je psáno, každý bude vyučen od Otce! Ř 7, 14-25

Jan 6:45 Je psáno v prorocích: `Všichni budou vyučeni od Boha´. Každý, kdo slyšel Otce a vyučil se u něho, přichází ke mně.

Úvod

Radostný pozdrav vám všem, kteří jste dnes tady kvůli Kristu a Jeho evangeliu! Pozdrav pokoje také vám, pokud jste zde, ale váš vztah ke Kristu není osobním vztahem obmytého hříšníka, ke svému Zachránci a Pánu. Jako sbor nejsme dnes v úplně lehké situaci. Řešíme konflikt a rozdělení. Stojíme tváří v tvář realitě odchodu některých sourozenců v Kristu ze sboru. Navíc se to vše děje uprostřed bláznivých okolností a chaosu kolem nás.

Přesto ale bratři a sestry máme důvod se radovat. Jsme Boží děti, jsme povoláni k podílu na Boží svatosti. Nikdo nás nevytrhne z ruky Pána Ježíše, ani Boha Otce. J 10, 28-29. A tak dokonce zkoušky, soužení, konflikty a těžkosti mohou být dobrou příležitostí k růstu a posvěcení! Nevěříte? Nebo věříte, ale ptáte se jak? Poslouchejte dobře.

Všechny tyto věci by nás totiž měli vést k větší závislosti na Kristu. Na evangeliu. A měli bychom se v nich soustředit na tyto body.

1. Oslavování Boha. Tím, že mu důvěřujeme uprostřed těch těžkých věcí. Tím, že Ho posloucháme uprostřed těch těžkých věcí. Tím, že Ho napodobujeme, místo toho abychom v těch těžkých chvílích napodobovali hříšný svět!
2. Služba druhým. Těžkosti, soužení, zkoušky a konflikty. Nelehké věci, nelehké období. Vždy nutí naši starou přirozenost soustředit se na sebe. Služba druhým je nejlepší odpověď, nejlepší lék.
3. Vyrůstání do podoby Kristovy. Těžké věci sice vedou naši starou přirozenost nejprve k sebestřednosti a musíme s tím pokušením bojovat. Ale Bůh si je používá k tomu, aby odhalil naše hříšné myšlenky a návyky. Tím že budeme nejen svou mysl, ale i život a skutky podrobovat Kristu a budeme je káznit, tím se budeme těchto věcí zbavovat a budeme je nahrazovat zbožným myšlením a zbožnými návyky.

Dnes budeme v sedmé kapitole listu Římanům. Od verše 14 až do verše 25. Jak souvisí náš dnešní text s tím, o čem jsem v úvodu mluvil? Je to jednoduché. Uvidíme v něm opět a velice dobře důvod a příčinu toho, proč křesťan usiluje oslavit Boha, potěšit Ho službou druhým a růst v podobě Pánu Ježíši Kristu. Je to přeci vše kvůli Pánu, jak říká Petr v 1 Pt 2, 13. Kvůli Kristu. Pro Jeho rány a krev. Pro milosrdenství a slitování Boží, které je v Kristu, v ranách a krvi Krista, prostě v kříži Ježíše Krista. Tam jsme spolu s Ním nejenom zemřeli, ale také vstali k novému životu Ř 7, 6! Ale spěchejme již k našemu dnešnímu textu.

Římanům 7:14 Víme, že zákon je svatý – já však jsem hříšný, hříchu zaprodán. 15 Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím. 16 Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý. 17 Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně. 18 Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. 19 Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. 20 Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá. 21 Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo. 22 Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím; 23 když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy. 24 Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? 25 Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! - A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu.

Odkazy: J 10, 28-29; 1 Pt 2, 13; Ř 7, 6;

Povolán z hrobu, jako Lazar! Verše 14-15

1. Pavel poznává Boží svatost.

Všimněte si prosím, prvních dvou veršů našeho textu. Oba tyto verše jsou kontrastní. Popisují skutečnosti, nebo věci stojící tvrdě, neslučitelně proti sobě.

• Římanům 7:14 Víme, že zákon je svatý – já však jsem hříšný, hříchu zaprodán. 15 Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím.

Pavel nejprve konstatuje, že Boží zákon je svatý, zatím co on hříšný a hříchu zaprodaný! Když se podíváme do jiných českých překladů, uvidíme, že jedině překlad ekumenický používá slovo svatý pro vyjádření charakteru Božího zákona a slovo hříšný pro vyjádření Pavlova charakteru.

Ostatní české překlady používají pro Boží zákon slovo duchovní a pro vyjádření Pavlova stavu slovo tělesný. Velmi silně to vyjadřuje Pavlíkův překlad.

• Ř 7, 14 Víme, že zákon je duchovní, já však jsme z masa, prodaný pod hřích.

Pavel začíná náš text slovem víme, které je v množném čísle. A skutečně můžeme mluvit o obecném povědomí nás všech. Všichni křesťané vědí, že Boží zákon je duchovní záležitostí. Není z člověka, ale od Boha! Nejen ten Mojžíšův, předaný Izraeli na kamenných deskách. Ale i ten, který byl vepsán do srdce každého člověka Ř 2, 14-15;

My jsme si již v minulých kázáních řekli, že Boží zákon je svatý právě a především proto, že je z Boha. Jeho původ je nanejvýš královský. Bůh je svatý, a proto i Jeho zákon je svatý.

To množné číslo na začátku textu můžeme ale směle vztáhnout na všechny lidi! Hluboko v povědomí každého padlého člověka je potlačena a umlčena znalost Boha a Jeho svatého zákona. Vždyť v Ř 1, 19-20 je jasné svědectví Božího slova. Když hledíme na stvoření, nemáme výmluvu. Nýbrž ve své vzpouře tuto pravdu tvrdě potlačujeme a umlčujeme!

Náš text ale také vyjadřuje Pavlovu osobní zkušenost toho, co sám prožil a osobní poznání. Viděli jsme ji ve verších 9-10 sedmé kapitoly. Pavlova slova, byl jsem bez zákona, když však přišel zákon, hřích ožil a já jsem zemřel. Pavel byl obřezán osmého dne a podroben tak zákonu od svého narození. Ale přišel okamžik, kdy celá duchovní skutečnost zákona dopadla na Pavla. Zákon ožil, usvědčil Pavla z toho, že je mrtvý před Bohem ve svých mrtvých skutcích. Pavel do té doby stavěl na zákoně, na své spravedlnosti. Na přesvědčení, že plní a je schopen plnit ustanovení zákona. Ale nebylo tomu tak. Pavel poznal dokonalou Boží svatost skrze Boží zákon a poznal svou hříšnost. Pavel neobstál ve srovnání se svatým Božím zákonem. V jeho světle poznal svou bídnou podstatu! To, že je jen bezmocný otrok hříchu. Jak píše ve 14 verši. „Boží zákon je svatý, já však jsem hříšný a hříchu beznadějně zaprodán!“

Do této doby byl Pavel přesvědčený naprosto pevně o své pravověrnosti. O tom, že dosáhne spasení a přijetí od Boha na základě svého vlastního úsilí. A pokud bychom žili spolu s ním ve společenství Izraele, a usilovali o plnění zákona jako on. Myslím, že by nám mohl být Pavel vzorem v plnění zákona. Když varuje v listu do Filipis před učiteli obřízky těla, co o sobě říká?

• Filipským 3:5 obřezán osmého dne, z rodu izraelského, z kmene Benjamínova, Hebrej z Hebreů, jde-li o Zákon – farizeus, 6 jde-li o horlivost – pronásledovatel církve, jde-li o spravedlnost, která je v Zákoně, byl jsem bez úhony.

Ale Bůh ve svém slitování Pavla probudil ze smrti. Jak to udělal? Protesal mu uši, otevřel jeho oči i srdce.

2. Jak Pavel poznává svou hříšnost.

Jak to Pavel konkrétně poznal? Co přišlo v Jeho životě? Podívejte se na patnáctý verš.

• Římanům 7:15 Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím.

Pavel poznává Boží zákon v jeho dokonalé svatosti. Zákon na něho dopadá plnou silou. Zákon z Boží milosti učinil v Pavlově životě to, k čemu byl dán! Co čteme v Ř 3. kapitole?

• Římanům 3:20 Vždyť ze skutků zákona `nebude před ním nikdo ospravedlněn´, neboť ze zákona pochází poznání hříchu.

Pavel píše, že sám sebe nepoznává. Nedělá to, co chce, nýbrž to, co má v nenávisti! Ale jak je to možné? Změnili se Pavlovy skutky? Začal najednou krást, lhát, smilnit? Začal se najednou rouhat a zle mluvit proti Bohu? Ne, naprosto ne! Pavel pokračoval v tom, co dělal vždy. V tom, o čem byl až doteď přesvědčen, že mu to přinese život! Na venek, co do skutků to byl pořád ten stejný Pavel. Ale v Pavlově nitru se něco změnilo. Pavel se nepoznává ve svých skutcích, ne protože by se najednou změnili! Pavel se nepoznává ve svých skutcích, protože poprvé vidí svou podstatu pravdivě. On je hříšný, hříchu zaprodán. Najednou vidí, že ačkoli navenek usiloval o plnění zákona. Jeho podstata stojí tvrdě a nepřátelsky proti Božímu zákonu! A proto se nepoznává ve svých skutcích!

Zákon také probudil v Pavlovi všechnu žádostivost, všechnu zlou touhu usilující o porušování zákona! Ř 7, 8; Bez zákona je hřích mrtev v tom smyslu, jak jsme si řekli v minulých kázáních. Je to dřímající býk v aréně. Spící zlý obr, který ale když je probuzen začne hubit plnou silou vše, co má v dosahu.  A tak Pavel i nadále chce plnit Boží zákon, protože dobře ví, že je svatý. Ale najednou ví, že toho není schopen. Poznává svou hříšnou přirozenost, která je zotročená hříchem.

Jakmile pomyslí na to, co je dobré a Bohu milé. Je tažen silou hříchu beznadějně do věcí, které nenávidí! Dříve tyto věci ve svém životě neviděl a nerozpoznával. Nyní již ano, protože Boží zákon konal v Pavlově životě dobrou práci. Zasel poznání dobrého a v tomto světle Pavel uviděl sám sebe. Znáte ze svých starých životů ten stav, kdy víte, že nějaké vaše jednání je zlé. Znovu a znovu se rozhodujete, že to už neuděláte. Nebude již křičet. Nebudete již oplácet. Ale jakmile přijde další křižovatka, znovu kráčíte tou samou cestou zlého! Nemůžete totiž jinak, jste otroci zlého!

Všimněte si prosím, že Pavel toto poznání znovu a znovu zdůrazňuje. Učiní to celkem třikrát. Víme, že cokoli Písmo svaté řekne dvakrát, je velmi důležité pro nás. Ale zde Pavel ukazuje na trojitý kruh. Ocelovou obruč hříchu, která trojitě Pavla svírá. Poprvé to vidíme ve verších 14-15. Uvidíme to i v oddíle 16-20 a 21-23.

Jde o nářek, o naprosté a čiré zoufalství, které vytrysklo z Pavlova srdce, ve chvíli, kdy zákon učinil svou svatou práci v jeho životě! Pavel je usvědčen. Je zdrcen. Poznává, že jeho obrovská snaha a úsilí, které až dosud vynakládal je a byla vždy naprostá marnost a beznaděj! Ale Pavel není bez naděje na světě. Podívejme se dál do našeho textu.

Odkazy: Ř 2, 14-15; 1, 19-20; 3, 20; 7, 8; Fp 3, 5-6;

Bod obratu, narození z Boha! Verše 16-23

1. Pavlovo Bohem probuzené svědomí

Dobře pozorujme apoštola Pavla, jak dále popisuje svůj stav.

• Římanům 7:16 Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý. 17 Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně. 18 Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. 19 Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. 20 Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá.

Pavel píše: „Mé skutky jsou v rozporu s mou vůlí. Já souhlasím se zákonem Božím. Přiznávám Božímu zákonu jeho dobrotu, svatost a krásu. Ale svými skutky jednám opačně, v rozporu s poznáním tohoto dobrého Božího zákona.“ Už jsem výše řekl, že přirozený člověk nemůže jednat jinak. Je totiž otrokem hříchu. Což nám potvrzuje 17 verš, který nezbavuje nikoho zodpovědnosti za hřích, jak se mnozí domnívají. Ale mluví právě o tomto plném otroctví. Otrok musí dělat a vždy dělá to, co chce jeho pán. Činí vůli jiného bez ohledu na to, jaká je jeho vlastní vůle. Ale přesto všechno Pavel už na tom není beznadějně zle. Proč? Je to jednoduché. Pavlova vůle je už totiž probuzená Božím zákonem. Pavel už dobře vidí, že zákon je svatý a dobrý. Zákon už na něj dopadl celou silou.

Také poznání, že činím zlé je už tím prvním stupněm Božího slitování. Rozpoznání že mé skutky jsou v rozporu s dobrým Božím zákonem je darem Boží milosti. Otroctví přirozeného člověka v tomto padlém světě je totiž mnohem, mnohem horší. Pavel již souhlasí se zákonem Božím, přiznává, že je dobrý. A proto nenávidí zlé skutky, do kterých neustále upadá. Ale ten souhlas s dobrým zákonem a nenávist ke zlu, jemuž stále propadám je již důsledek a důkaz Božího milostivého jednání v životě člověka. Je to první krok k tomu, aby člověk byl vytržen ze soudu.

• Jan 3:19 Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.

Přirozený člověk miluje tmu. Miluje zlé. Člověk, který může o sobě jako Pavel prohlásit následující výrok: „nepoznávám se v tom, co dělám. Dělám, co nechci a co bych chtěl dělat, to nečiním.“ Takový člověk je šťastný člověk. Protože otroctví přirozeného člověka je takovou temnotou, že hříšník má rád, to, co dělá a dělá to, co chce. Jeho vůle i skutky jsou souladem a harmonií zlého!

Pavel však už v takovém stavu není. Jeho svědomí je probuzené Bohem a Jeho zákonem. Svědčí o tom verš 18.Pavel ví, že v něm nepřebývá nic dobrého. A to je Boží milost! Pokud se člověk nachází ve stavu, kdy si uvědomuje rozpor mezi Božím zákonem a svým životem neznamená to ještě, že je znovuzrozený a spasený. Ale je na tom rozhodně lépe, než byl předtím. Zná svoji diagnózu. Ví o své smrtelné nemoci a může začít pátrat po léčbě. Písmo potvrzuje tuto pravdu, poslouchejte:

• Marek 2:15 Když byl u stolu v jeho domě, stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky mnoho celníků a jiných hříšníků; bylo jich totiž mnoho mezi těmi, kteří ho následovali. 16 Když zákoníci z farizejské strany viděli, že jí s hříšníky a celníky, říkali jeho učedníkům: "Jak to, že jí s celníky a hříšníky?" 17 Ježíš to uslyšel a řekl jim: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky."

 

2. Pavel poznává svou závislost na Boží milosti.

Pavlovo svědomí bylo tedy z Boží milosti probuzené k životu, a to díky dobrému Božímu zákonu. Haleluja! Myslím, že když budeme zkoumat naše vlastní životy. Uvidíme tam podobné, možná i shodné rysy. I když nás Bůh nepovolával skrze Mojžíšův zákon, ale skrze zákon vepsaný do našich srdcí, nebo i skrze zákon Kristův, když jsme byli konfrontováni přímo evangeliem. I my jsme došli ve svých životech do bodu, kdy jsme spolu s Pavlem vyznávali tato slova:

• Římanům 7:21 Objevuji tedy zákon, že když chci konat dobro, je mi nablízku zlo. 22 Ve svém nitru radostně souhlasím s Božím Zákonem, 23 ale ve svých údech vidím jiný zákon, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v mých údech.

A není to pouze tak, že jsme již nějaký čas ve starém životě pozorovali, jak neustále činíme věci, o kterých víme, že jsou zlé a znovu a znovu do nich upadáme. Není to dokonce ani tak, že pouze během našeho obrácení, našeho vyučení od Boha jsme pozorovali tento zákon bojující proti zákonu Božímu, proti našemu radostnému souhlasu s ním. My tento zákon nutící nás konat zlo proti naší vůli pozorujeme i nyní v životě každého křesťana! Jak je to možné? Budeme se opakovat. Nádherný poklad, to nové srdce, nový člověk v nás je uskladněn v hliněném střepu. Sláva nového stvoření v Kristu je oblečena pořád ještě v bídě hříšného padlého lidství.

Mnozí vykladači se přou, zda oddíl Ř 7 a zvláště jeho konec mluví o Pavlovi před obrácením, nebo o Pavlovi po obrácení. Když jsem studoval ten oddíl a četl ho znovu a znovu, tak myslím, že platí oboje. Mluví o Pavlovi před obrácením, během obrácení i po obrácení! Popisuje proces Pavlova vyučení Bohem! Tedy celou cestu od Pavla spoléhajícího na sebe, přes Pavla nepoznávajícího své skutky, až k Pavlovi volajícímu: „Jedině Bohu buď dík skrze Pána Ježíše Krista našeho!

Sedmá kapitola listu Římanům ukazuje dílo Božího zákona v životě apoštola Pavla. Ukazuje, jak zákon dopadl na Pavla plnou vahou. Hřích ožil a Pavel zemřel. Sedmá kapitola ukazuje na to, jak Bůh probudil svým zákonem Pavlovo svědomí a Pavel díky tomu mohl začít skutečně milovat Boží zákon a nenávidět svůj hřích. Před tím miloval své skutky, svou spravedlnost. Pavel objevuje zákon těla, který neustále bojuje proti zákonu Božímu i proti Duchu Božímu, verše 21-23. Před obrácením, během obrácení, i po něm!

Uvidíme to dále v listu Římanům, nejdříve na konci našeho textu, ve verši 25. A potom i na začátku osmé kapitoly. Kde verš první svědčí o tom, že i v životě znovuzrozeného křesťana bojuje zákon hříchu proti Duchu Božímu v nás.  Pavel tam totiž ujišťuje všechny křesťany o tom, že v Kristu už nám nehrozí žádné odsouzení. Kdyby to znamenalo, že v Kristu jsme již bez hříchu a zákon a moc hříchu se nás tedy již žádným způsobem netýká. Nemusel by nás Pavel ujišťovat, že jsme ze soudu osvobozeni. Galatským pět také svědčí o pokračování boje mezi starou a novou přirozeností.

• Galatským 5:16 Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost. 17 Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete.

My se tím budeme zabývat ještě dnes ale i v dalších kázáních z listu Římanům. Já bych chtěl vypíchnout ještě před tím jednu velmi důležitou pravdu z našeho textu. Pavel díky poznání svého zoufalého stavu objevuje svou absolutní závislost na Boží milosti. Podívejme se na Pavlovo definitivní odvrácení od mrtvých skutků k živému Bohu!

Odkazy: J 3, 19; Mk 2, 1517; Ga 5, 16-17;

Jen jedno místo, jen jeden Zachránce, jen jeden skutek! Verše 24-25

1. Od mrtvých model, k živému Bohu.

Tím, že zákon učinil v jeho životě práci, ke které byl dán, ukázal Pavlovi na Krista. Připravil ho na setkání s Kristem. Připravil Pavlovo srdce na kapitulaci před Bohem. Když Pavel vyzbrojen plnou mocí od kněžské velerady pronásledoval křesťany v Jeruzalémě i jinde, stalo se na cestě do Damašku následující.

• Skutky apoštolské 26:13 Když jsem byl na cestě, králi, spatřil jsem o poledni světlo z nebe, jasnější než slunce. Jeho záře obklopila mne i ty, kdo šli se mnou. 14 Všichni jsme padli na zem a já jsem uslyšel hlas, který ke mně mluvil hebrejsky: `Saule, Saule, proč mě pronásleduješ? Marně se vzpínáš proti bodcům. ´ 15 Já jsem se zeptal: `Kdo jsi, Pane? ´ A Pán řekl: `Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. 16 Ale zvedni se, povstaň. Neboť proto jsem se ti zjevil, abych tě učinil svým služebníkem a svědkem toho, co jsi spatřil a co ti ještě dám poznat.

Pavel oslepl. Museli ho za ruce dovést do Damašku. Tři dny nic nejedl ani nepil. Určitě celou věc zkoumal a nejspíše se i modlil. Po třech dnech k němu Bůh poslal proroka Ananiáše. Pavel prohlédl fyzicky i duchovně. Činil pokání a stal se tím nejhorlivějším vyznavačem a následovníkem Pána Ježíše Krista.

Ihned se dal pokřtít. Zůstal s damašskými učedníky jen několik dní. Po několika pouhých dnech okamžitě začal kázat, že Ježíš je Syn Boží! Pavel začal se svou službou evangeliu v neuvěřitelně krátké době. Pár dní po svém setkání s Pánem káže Krista ukřižovaného pro naše hříchy, Krista, který vstal z mrtvých, pro naše vzkříšení Sk 9, 18-20. Pavlovo nasazení bylo neuvěřitelné. Jeho zápal i nadšení. Všichni, kdo ho slyšeli kázat a znali ho, žasli. Byli ohromeni! Doslova padli na zadek. Říkali:

• Sk 9, 21"To je přece ten, který se snažil v Jeruzalémě vyhladit všechny vyznavače tohoto jména. I sem přišel jen proto, aby je v poutech odvedl k velekněžím." 22 Ale Saul působil čím dál tím mocněji a svými důkazy, že Ježíš je Mesiáš, přiváděl do úzkých damašské židy. 23 Po nějaké době se židé uradili, že Saula zabijí,

Milovaní bratři a sestry. Co potřebujeme k tomu, abychom kázali Krista? Potřebujeme nejprve mnoho let po obrácení růst? Potřebujeme teologické vzdělání? Vím, že namítnete, že Pavel ho měl. Ale k čemu mu bylo před tím, než ho Ježíš zastavil a Pavel se znovuzrodil? K čemu bylo jeho vzdělání církvi živého Boha a všem křesťanům v ní? Jen ke zlému! Jen k bolesti, utrpení a k slzám!

 Víme, že dobrý Bůh dal potom Pavlovi milost vynášet i ze starého pokladu dobré věci. Dal Pavlovi velikou moudrost. Přesto to jediné, co skutečně potřebujeme ke zvěstování evangelia Ježíše Krista, je narodit se z Boha. Stát se novým stvořením!

A to stačí, abychom kázali stejně mocně, jako Pavel. Děláme to? Přivádíme svět do úzkých tím, jak svědčíme a kážeme o Kristu? Už nám hrozila kvůli evangeliu skutečná újma? Podívejte se na Pavla. Stačila nějaká doba. Ten termín podle mě neoznačuje dlouhý časový úsek. A Pavla chtěli zabít za jeho zvěstování!!! Tolik se temnota bála!

V Pavlově životě se Ježíš okamžitě stal vším! Prvním i posledním. I vším mezi tím. Stal se mu zdrojem, cestou, cílem, životem i smrtí! Pavel poznal, že je jen jedna léčba smrtelné nemoci. Jen jedno místo, na kterém mu bude odpuštěno. Je jen jeden Zachránce a jen jeden skutek, který Bůh požaduje!

• Jan 6:29 Ježíš jim odpověděl: "Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal."

2. Poklad v hliněné nádobě, ale…

V posledních dvou verších našeho dnešního textu čteme:

• Římanům 7:24 Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? 25 Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! - A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu.

Z Pavlova nitra vychází zoufalé zvolání! Znovu nám ukazuje na bídný stav přirozeného člověka. Znovu nám ukazuje na absolutní závislost na Boží milosti. Z Pavlova nitra však ale vzápětí vychází i to nejradostnější zvolání! Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! Není žádná jiná cesta! Jedině milostí, jedině vírou, jedině v Kristu, Jedině Bohu buď sláva!

Ten text je dále i dalším důkazem toho, že sedmá kapitola popisuje život Pavla nejen před obrácením. Popisuje nejen proces jeho obrácení, ale popisuje i Pavla po obrácení, v souladu s Ř 8,1 i Ga 5, 16-17. Pavel píše že i po tom všem, co se dělo v jeho životě stále do určité míry platí, že – A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu. Hřích už nad námi nepanuje, ale stále platí, že se někdy nepoznáváme ve svých skutcích. Často o nás platí, že naše síla umdlévá, dříve, než dospěje k samotné službě. Zpíváme to v jednom nádherném kancionálu. Stále jsme jako Pánovi apoštolové v zahradě Getsemane.

• Marek 14:37 Přišel k učedníkům a zastihl je v spánku. Řekl Petrovi: "Šimone, ty spíš? Nedokázal jsi jedinou hodinu bdít? 38 Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé."

Dokud budeme v těchto tělech, stále budeme žít v určitém rozporu. Naše tělo stále bude bojovat proti zákonu Božímu. Nebude už platit 17 a 19 verš. Ta krutá pravda o lidském beznadějném otročení hříchu. Dnes jsme naplno nová stvoření v Kristu. Hříchu jsme zemřeli v tom smyslu, že nad námi již nemá absolutní vládu. Stále je však silný. Je stále mocným a velmi nebezpečným protivníkem. Proto pro nás platí příkaz Pána Ježíše ze zahrady Getsemane, který dal Petrovi, Janovi a Jakubovi.

• Mk 14, 38 Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé."

Ale my již nejsme pod kletbou zákona hříchu a smrti. Jsme pod zákonem Ducha Božího. Hned na začátku osmé kapitoly to uslyšíme. A tak moc hříchu a smrti, která je tou největší mocí v celém stvoření, je na nás krátká. Milostí vítězíme, milostí jsme spaseni Ef 2, 5!

Máme ta nejmocnější zaslíbení. Celé Písmo je jedním celistvým zaslíbením Božím. A tak ke čtyřem reformačním principům, které jsme již slyšeli můžeme přiřadit i ten poslední. Jedině Písmo, jako dostačující a plné spasitelné zjevení Boží a autorita našich životů.

Máme poklad v hliněné nádobě, ale je zapečetěna Boží pečetí. Nikdo nemá moc ji rozlomit a obsah zničit. I když bude rozbita, nebo se rozpadne v prach, obsah bude oblečen v den Kristův do nádoby nepomíjitelné! Jan radostně volá ve svém prvním listu.

• 1 Janův 3:2 Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest.

A tak bratři a sestry, budete Mu podobni! Budete podobni Kristu až přijde ve své slávě! Budete mít podíl na Boží svatosti. Budete radostí Boží i celého stvoření! Andělé v nebi se radují a budou radovat. I celé padlé tvorstvo, kromě ďábla a jeho andělů. Ti budou uvrženi do ohně! Ale v Římanům v osmé kapitole stojí psáno.

• Římanům 8:19 Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů.

Chceme snad zůstat pozadu? Když všechno stvoření se nemůže dočkat? Stojí nám to za námahu, pot, slzy i krev? Ano stojí! Ale buďme střízliví, bdělí, vzájemně se povzbuzujme i kárejme. Zpívejme Bohu duchovní písně a toužebně vzhlížejme k Pánu Ježíši! U Něho hledejme všechnu svou pomoc, sílu, a hlavně Jeho milost! Vždyť Písmo učí.

• Koloským 3:16 Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch.

Odkazy: Sk 26, 13-16; 9, 18-23; J 6, 29; Ř 8, 1; 8, 19; Ga 5, 16-17; Mk 14, 37-38; Ef 5, 2; 1 J 3, 2; Ko 3, 16;

Aplikace

Závislost na Kristu žijte! Nestačí o ní vědět, znát ji. Proste o ní. A uvádějte ji v praxi modlitbou i studiem Božího slova. Ko 3, 16

Nebuďte udiveni tím, že musíte tvrdě bojovat s hříchem. Když podlehnete, obraťte to v dobré. Utíkejte v pokání ke Kristu. Vždyť v Něm máme milost za milostí. J 1, 16

Nečekejte až budete dokonale zbudovaní, to zde nikdo z nás nikdy nebude! Služme všem, na prvním místě rodině víry. Pokud chceme vidět lidi přicházet ke Kristu, nečekejme. Okamžitě zvěstujme jako Pavel. Ne naší moudrostí, ale přímo, tím, co říká Boží slovo.

• 1 Korintským 2:4 má řeč a mé kázání se neopíraly o vemlouvavá slova lidské moudrosti, ale prokazovaly se Duchem a mocí, 5 aby se tak vaše víra nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci Boží.

A nakonec to, co jsme si řekli již v úvodu. I v těžkých chvílích jednejte podle následujících principů. Důvěřujte vždy Bohu, oslavujte vždy Boha, vždy služte církvi a evangeliu. Ještě více tím posvěcujte své životy! Buďte svatí, protože ten, který si vás zamiloval, a tak draze vykoupil je Svatý, Svatý, Svatý! ZJ 4, 8;

Odkazy: Ko 3, 16; J 1, 16; 1 K 2, 4-5; ZJ 4, 8;