Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. (Marek 16:15)

Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 29. března 2020

 

I. Úvod

Pokoj vám a milost, milovaní svatí! Zdravím všechny, kteří se rozhodli pustit si naše dnešní kázání! Všichni se dnes nacházíme ve zvláštním stavu. Jsme v situaci, kdy z důvodu šíření koronaviru česká vláda přijala zvláštní opatření a režim, který znamená, že se lidé nemohou svobodně scházet. Nechci hodnotit opatření vlády, ani situaci, která si je vynutila. Není rozhodující a podstatné, zda jsou opatření adekvátní, nebo nikoli.

To, s čím musíme počítat, je skutečnost zákazu shromažďování. Všichni bychom dnes byli v domě Techniky na Skřivánku, kdyby netrval zvláštní stav. Společně bychom předstupovali před Boží tvář ve chválách, v naslouchání kázání, v uctívání, díkuvzdání a v modlitbě!

Bohužel to dnes nejde a nepůjde to ještě nějaký čas. Ale nemusíme se rmoutit. Vše, co děláme společně každou neděli, můžeme činit i dnes! To, čeho nedocílíme, je, že se prostě nesejdeme v sále DT na jednom místě. Ale chválit, poslouchat výklad Božího slova, uctívat, být vděční Bohu a modlit se, to můžeme! Každý ve svém domově.

A víte, co je na tom nádherné? Pravda, že i přesto budeme ve stejné jednotě, jako jsme každou neděli. Apoštol Pavel v prvním listu do Korintu píše křesťanům o tom, že každý jeden věřící křesťan, muž i žena, Žid i pohan, otrok i svobodný byl jedním a týmž Duchem pokřtěn v jedno tělo a napojen, naplněn týmž samým Duchem. Božím Duchem! 1 K 12, 13;

A apoštol Jan zachytil modlitbu Pána Ježíše Krista, tu, kterou nazýváme velekněžskou. V ní náš Pán velmi jednoduše ukazuje, kde je zdroj naší jednoty. Jak je učiněna a z čeho povstává, vyrůstá a pramení. Kde a kdo je její zdroj. Poslouchejte. „Otče…

• Jan 17:6-11 Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali.  Nyní poznali, že všecko, co jsi mi dal, je od tebe, neboť slova, která jsi mi svěřil, dal jsem jim a oni je přijali. V pravdě poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že ty jsi mě poslal.  Za ně prosím. Ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji; a všecko mé je tvé, a co je tvé, je moje. V nich jsem oslaven. Již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my.

Bůh sám je zdrojem naší jednoty. Trojjediný Bůh. Bůh, který nám všem dal svého svatého Ducha. On nás zachovává ve svém jménu, ve jménu Kristově a my jsme v Kristu jedno tělo, jeden lid Boží a jedna církev Ježíše Krista. I my neseme toto jméno. Jsme Kristovci. Dnes nebudeme pokračovat v listu Římanům. Dnes půjdeme do 2 Pr. Budeme mluvit o Bohu a Božím lidu, který nese Jeho jméno. Budeme mluvit o dobrém Božím jednání a zaopatření, které svému lidu dává. Budeme mluvit o výchově, soudu, trestu. Budeme mluvit o Bohu, Jehož srdce je nakloněné prosbám kajícího se Božího lidu. Budeme mluvit o odpuštění a milosti. To jsou nádherné skutečnosti, které činí Bůh i dnes, v tomto čase, na tomto místě v ČR a s námi stejně, jako před věky s našimi předchůdci ve víře. Čtěme…

• 2. Paralipomenon 7:13-14 Uzavřu-li nebesa, takže nebude deště, přikážu-li kobylkám, aby hubily zemi, pošlu-li na svůj lid mor, a můj lid, který se nazývá mým jménem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi.

 

II. Bůh, který svrchovaně jedná!

A. Bůh vždy zjevuje svůj záměr svému lidu, nejedná skrytě!

Bůh mluví k Šalamounovi poté, co Šalamoun spolu z Izraelem zdárně dokončili dílo Božího domu, chrámu.  Šalamoun posvětil střed nádvoří před chrámem, protože bronzový oltář nebyl schopen pojmout množství obětí zápalných a dílů obětí pokojných. Obětovalo se tedy před chrámem. Všechen lid se v čele s králem velmi radoval. Lidu bylo tolik, že shromáždění leželo od Chámátu až k Egyptskému potoku. Osmý den následovalo slavnostní shromáždění. Poté zasvěcení oltáře a další slavnost po sedm dní. Teprve po 23 dnech byl Izrael propuštěn do svých domovů. Lid se navracel plný radosti z Boha a dokončeného díla.

Proto je na první pohled podivné, jakou řečí promlouvá Bůh k Šalamounovi. Ta slova jsou zarážející. Lid radostně dokončil stavbu chrámu, přinesl oběti a plný té samé radosti a plný pokoje odchází do svých domovů. A Bůh, co říká? Jakými slovy mluví svou řeč k Šalamounovi?

• 2 Paralipomenon 7:13-14 Uzavřu-li nebesa, takže nebude deště, přikážu-li kobylkám, aby hubily zemi, pošlu-li na svůj lid mor, a můj lid, který se nazývá mým jménem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi.

Co to je!? Co to znamená!? Zavřu-li nebesa, pošlu – li sucho a kobylky, aby sežrali, na co přijdou, dopustím-li mor na svůj lid a on se v pokoře ke Mně navrátí, bude se modlit a volat ke Mně, odvrátí-li se od svých hříchů, odpustím jim a uzdravím je! To je velmi drsné, tvrdé slovo. Vždyť lid jako jeden muž pracoval, dokončil dílo, slavil a radoval se. Naplněn radostí odchází do svých domovů. Proč je slovo Boží tak „tvrdé“?

Za prvé musíme držet kontext. Jsme ve Starém Zákoně. Bůh dal Šalamounovi a Izraeli milost k vybudování chrámu. Takový byl Boží záměr od věků. Bohoslužebný řád byl pevně dán. A jediné místo určené k setkávání s Bohem a k bohoslužbě měl být a byl právě dokončený chrám. Bůh svým slovem k Šalamounovi potvrzuje to, co již dávno svému lidu zjevil! Čtěme z kapitoly šesté. 2 Pr 6, 5-9, Bůh ústy Šalamouna říká o svém záměru:

• »Ode dne, kdy jsem svůj lid vyvedl z egyptské země, nevyvolil jsem v žádném z izraelských kmenů město k vybudování domu, aby tam dlelo mé jméno, ani jsem nevyvolil nikoho, aby byl vévodou nad Izraelem, mým lidem. Ale vyvolil jsem Jeruzalém, aby tam dlelo mé jméno, a vyvolil jsem Davida, aby byl nad Izraelem, mým lidem. Můj otec David měl v úmyslu vybudovat dům jménu Hospodina, Boha Izraele. Hospodin však mému otci Davidovi řekl: »Máš sice dobrý úmysl vybudovat mému jménu dům, avšak ten dům nezbuduješ ty, nýbrž tvůj syn, který vzejde z tvých beder; ten vybuduje dům mému jménu.«

Bůh tedy stvrzuje svůj záměr a svým slovem k Šalamounovi potvrzuje, že tento vybudovaný chrám je tím místem bohoslužby, obětních obřadů a modliteb. Zde se má lid pokořovat, modlit, hledat Boha a činit pokání. Verš následující po našem dnešním textu to potvrzuje.

• 2 Paralipomenon 7:15 Mé oči budou otevřené a mé uši ochotné slyšel modlitbu na tomto místě.

Bůh vždy od počátku zjevoval svůj svrchovaný záměr. Mluvil ke svému lidu a skrze něj i k ostatním pronárodům. Mluví i k nám dnes. To je první věc patrná z našeho textu. Bůh tedy nejedná skrytě ve vztahu k vyvolenému Božímu lidu. Dokonce ani k ostatním lidem.

 

B. Učiním vždy, co jsem si předsevzal!

Bylo složité přiblížit se Bohu v době Starého zákona. Boží lid nové smlouvy má trvale otevřený přístup do nebeské svatyně skrze Kristovu oběť. V Kristu máte přístup k trůnu milosti vždy a všude.  To, co ale dobře vidíme v našem textu, je fakt, že Bůh je svrchovaný. Vše se děje tak, jak On od věků určil. Jak On chce. Izajáš prorok říká.

• Izajáš 14:24 Hospodin zástupů přisáhl: "Jak jsem si předsevzal, tak se stane, a pro co jsem se rozhodl, to se uskuteční:

Náš Bůh je Bohem, který naplní vždy svou vůli a nikdo Mu nezabrání. Naplňuje vás toto poznání pokojem i v čase, kdy se celý svět třese před něčím, co není bez mikroskopu vidět? A před ekonomickými důsledky něčeho, co ani není z hlediska biologie životem? Vy dnes nemusíte do Jeruzaléma, ani nikam jinam. Máte přístup k Bohu vždy a na každém místě. Ať jste osamoceni, nebo jste s dalšími křesťany. Také Boží vůle pro nás není ničím skrytým.  Ale v Kristu a v Písmu, které celé svědčí o Kristu máme plné Boží zjevení. Žd 1, 2;

Ve světle těchto pravd platí, že jako Boží lid máme velikou milost uprostřed zkoušek. Bůh nás neponechává ve tmě. Bůh k nám promlouvá. Poznáváme Ho i Jeho vůli. V každý čas a na každém místě této planety máme příležitost přistoupit k Němu v modlitbách a prosit o moudrost. O plnost moudrosti. Apoštol Jakub říká.

• Jakubův 1:5 Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána.

Bůh je dobrý, štědrý, milující. Dávejme Bohu oběť díků a proseb a bude nám dáno! Mírou vrchovatou, natřesenou a v plnosti Lk 6, 38; Vytrvale děkujme, prosme a modleme se!

Jestliže je Bůh naprosto svrchovaný, potom nás nemůže zaskočit pandemie koronaviru. Nemůžou nás zaskočit její důsledky. Ekonomické, sociální, kulturní. Ještě, než jsme se poprvé nadechli a otevřeli oči. Dříve než jsme se poprvé pláčem dožadovali od svých matek mléka, Bůh věděl o Covid 19. Naplánoval. Dopustil ho. Dokonce i kdybychom sami byli nakaženi. Kdybychom měli třeba i vážný průběh onemocnění a museli do nemocnice.

 A milovaní, můžeme jít v důvěře ještě mnohem, mnohem dále, za oponu tohoto světa. Kdyby se Bůh rozhodl nás povolat k sobě. Kdyby zbořil stan našeho pozemského přebýváni. I v tomto naprosto krajním případě platí, že Bůh je svrchovaný a dobrý. Jeho úmysly s námi jsou o pokoji, ne o zlu. Chce nám dát naději do budoucnosti! Jr 29, 11;  Nás může silná okolnost zaskočit, i když třeba jen na chvíli. Jeho nezaskočí nic. A žádný koronavirus, ani jeho všelijaké důsledky vás nevytrhnou z ruky Boží!

Dobře mi rozumějte přátelé! Já vás nenabádám k nezodpovědnosti. K tomu, abyste se nechránili a pokoušeli Boha. Bůh by nás nikdy k ničemu takovému nevedl. Co můžeme udělat pro svou ochranu, učiňme! Ale držme se neochvějné naděje, která říká:

• Věrný je Bůh, který vás povolal do společenství se svým Synem, naším Pánem Ježíšem Kristem.  1 K 1, 9;

To vám dá sílu, kterou měli lidé jako Komenský, Kalvín, Luther a Spurgeon a mnoho dalších, když chodili v době velkých epidemií do morových domů, sloužit nemocným a umírajícím. Někteří z nich sami onemocněli a z nich někteří další umřeli. Přesto věřím, že kdyby znovu museli jít, šli by.

Věděli, že Bůh je svrchovaný, Bůh je Všemohoucí a Bůh mluví k lidem, zvláště ke svým vykoupeným. A nenechává nás ve tmě pochyb, nejistot a strachu. Nic nemůže svaté v Kristu překvapit a rozkolísat tak, aby padli a už nepovstali. Aby byli vytrženi od Boha a ztraceni. Ani život, ani smrt.  To je tou první věcí, kterou si můžeme dnes uvědomit.

 

III. Bůh, který neponechá zlo bez trestu!

A. Bůh, který postihuje zlo soudem a trestem.

Ale pojďme znovu k našemu textu. Druhou věcí, kterou uvidíme, je, že Bůh nenechá zlo bez trestu! Poslouchejte.

• 2 Paralipomenon 7:13-14 Uzavřu-li nebesa, takže nebude deště, přikážu-li kobylkám, aby hubily zemi, pošlu-li na svůj lid mor, a můj lid, který se nazývá mým jménem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi.

Bůh mluví k Šalamounovi o drsných a těžkých věcech. Nikdo z nás taková slova neslyší rád. Nikomu z nás nejsou příjemná. Sucho a neúroda, žravý hmyz ničící zemi. Morová nákaza. Jistě nikdo z nás o to nebude usilovat a prosit. Je pro nás možná těžké pochopit, že za těmito drsnými slovy je Boží nezměrná milost a láska. Drazí svatí pravá láska nemůže nechat zlé bez povšimnutí. Bez soudu a potrestání. Vždyť ani my lidé, když vidíme zlo, nejsme lhostejní. Usilujeme o spravedlnost, potrestání a ukončení zlého. Také své děti takto vychováváme. A děti mají mít své rodiče proto v úctě. Písmo o všech těchto věcech mluví jasně. Ústy autora listu Žd.

• Židům 12:7-10 Podvolujte se jeho (Boží) výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával? Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti. Naši tělesní otcové nás trestali, a přece jsme je měli v úctě; nemáme být mnohem víc poddáni tomu Otci, který dává Ducha a život? A to nás naši tělesní otcové vychovávali podle svého uvážení a jen pro krátký čas, kdežto nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti.

A tak můžeme hledět na pandemii koronaviru i jako na přísnou Boží výchovu. Znovu opakuji, že Bůh ve své lásce jedná především s církví a křesťany. Se svým lidem. A protože my jsme stále ve světě, používá si k tomu věci, které dopadají na celý svět. Ale soud začíná vždy od domu Božího. 1 Pt 4, 17. A už začal, my jsme přeci byli souzeni jako první. Bůh soudil nás a náš život. Jen díky tomu, že Bůh soudil a posoudil můj život ve světle Krista a Božího slova. Byl jsem usvědčen ze svých hříchů a své vzpoury proti Bohu. A milost může přijít vždy jen po usvědčení z přestoupení a viny. Jinak to postrádá logiku. Nemůžete dát milost někomu, kdo není usvědčený viník. To je blbost!

Proti i nyní, když virus udeřil na celý svět, mluví Bůh na prvním místě k nám. Ke svému lidu, ke svým dětem. Nás volá na prvním místě k pokání. Náš sbor volá na prvním místě k pokání. Mně volá na prvním místě k pokání.

Ale platí, že Bůh volá k pokání každého člověka a každý národ Sk 17, 30-31. Když nás uvrhuje do situace, kdy si nedokážeme poradit s něčím tak malým a v podstatě neživým. Zabijte a zničte to, co není živé! Zkuste to. Člověk, který plánuje, že osídlí Měsíc a Mars. Člověk, který plánuje, že přenese lidské vědomí do počítače a tam ho uchová. Člověk, který mluví o klonování lidí, o nesmrtelnosti a o jejím blízkém dosažení. Člověk, který uvěřil Satanově lži, a proto si hraje na boha!

• Genesis 3:1-5 Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?" Žena hadovi odvětila: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: »Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.«" Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.

Člověk se vzbouřil proti svému Stvořiteli, a proto je vystaven důsledkům své vzpoury!

 

B. Bůh, který volá lidi k pokání a zve je k trůnu milosti!

V Itálii a ve Španělsku lidé pláčou. Tisíce mrtvých a čísla rostou. Zdravotníci rozhodují, kdo bude zachráněn. Lidé nad určitý věk, nyní je to již nad 65 let, kteří onemocněli a mají těžký průběh jsou automaticky vyřazováni z možnosti připojení na ventilátor, či jiný přístroj. Podají jim sedativa a buďto to přežijí, či ne. Člověk rozhoduje o tom, kdo bude žít a kdo ne. To je ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého. Potíž je v tom, že ovoce tohoto stromu nebylo nikdy určeno pro člověka. Poznání dobrého a zlého v takovémto rozsahu a takovéto podstaty a hloubky náleží jen Bohu. Takovou zodpovědnost může nést jenom Bůh. Jen On může mít a má v rukou život každé bytosti. Jen On unese bez úhony takové rozhodování. On jediný má tu moc.

Ale právě proto, kdo a jaký je Bůh. Právě proto, že jen On je Svrchovaný a Všemohoucí, právě proto že On jediný zná a dokonale ví, co je skutečně dobré a co je zlé. Proto může dojít k tomu, že Bůh může zlé a zhoubné důsledky lidské vzpoury proti Němu použít k dobrému. Boží milost a láska přijde skrze Boží přísnou výchovu, soud i trest. A to je to, co vidíme v našem textu.

• 2 Paralipomenon 7:13-14 Uzavřu-li nebesa, takže nebude deště, přikážu-li kobylkám, aby hubily zemi, pošlu-li na svůj lid mor, a můj lid, který se nazývá mým jménem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi.

Slyšíte to? Budu-li soudit a trestat zemi a můj lid, který nese Mé jméno se pokoří, bude činit pokání a odvrátí se od svých zlých cest! Od svých hříchů. To je Boží volání pro nás tady a nyní. Kdo je Boží lid, ne-li církev? Kdo nese jméno Krista? Kdo je Kristovec?  Koho Bůh na prvním místě volá k pokání?

Co prožívá ČR v posledních letech? Poznali jsme uzavřená nebesa, ale i prudké a silné přívalové deště, které místo vláhy přinášejí jen zkázu. Poznali jsme narůstající kůrovcovou kalamitu, která ničí naše smrkové lesy ve velkém a vymkla se kontrole. A odborníci se bojí toho, co bude ještě následovat. A nyní? Může někdo pochybovat o tom, že Bůh volá svůj lid na kolena? Když jsme v Kristu, znamená to, že jsme bezhříšní? Ne! Každý z nás, pokud si sáhne poctivě do svědomí ve světle Božího slova i Božího Ducha musí být znovu a znovu zděšen z toho, jak moc daleko jsme Bohu a Kristu. Jak moc jsme stále pevně lapeni tímto padlým světem a jak moc je stále silně přítomný hřích v našem životě. A podívejte se, jak dobře nás Bůh zná. I naše sklony ke hříchu, naše slabosti. Znovu náš text.

• 2 Paralipomenon 7:13-14 Uzavřu-li nebesa, takže nebude deště, přikážu-li kobylkám, aby hubily zemi, pošlu-li na svůj lid mor, a můj lid, který se nazývá mým jménem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi.

Bůh nás zná. Ví, jak snadno se dáme zlákat a svést. Hřích není skutečností jen pro ty venku, za branami. Jen pro ty hrozné „nevěřící“! To Boží lid se má pokořit a v modlitbě se utéct k Bohu. Církev se má odvrátit od své zlé cesty. Pro každého jednoho z nás to platí. Nevidíme, jak jsme mnohdy velmi světští? Mnohdy to opravdu nevidíme. A proto Bůh zavírá nebesa, volá žravé hmyzáky a posílá soudy v podobě pandemie. Volá nás k pokání. Protože platí, že… číst nadpis

 

IV. Bůh nepohrdá zkroušeným srdcem!

A. Bůh slyší modlitbu pokání!

Milovaní, copak nevidíme odklon od Písma a překrucování Písma i evangelia Krista všude kolem nás? Ve viditelné církvi? Ekumenická jednota na úkor pravdy. Evangelium kde středem a vrcholem je člověk a Bůh je jen automat na splněná přání, tak trochu takový náš poskok. Pastýři prý „reformovaných a evangelikálních“ církví placení z peněz státu a ŘKC. Myslím, že to stačí.

 Koronavirus je proto příležitost! Je to volání k trůnu milosti a k pokání. Na prvním místě pro církev Ježíše Krista. Ale také pro svět. A uvědomme si, že ve světě je mnoho těch, kdo patří Kristu. Jen ještě nečinili pokání. Koronavirus je tedy nejen výzvou k pokání, ale i ke zvěstování evangelia. Co říká Pavel o evangeliu. Předně, že je pro každého, pro Žida i pro Řeka, myšleno pro pohana. Ale jasně k tomu také dodává, že musí být zvěstováno!

• Římanům 10:12-15 Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť je jeden a týž Pán všech, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen´.  Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou uslyšet, není-li tu nikdo, kdo by ho zvěstoval? A jak mohou zvěstovat, nejsou-li posláni? Je přece psáno: `Jak vítaný je příchod těch, kteří zvěstují dobré věci!´

Jak to souvisí s naším textem? Bůh nás volá k pokání, k tomu, abychom se posvětili. Lid nazvaný jménem Krista je volán k pokoření se, k modlitbě, k usilovnému hledání Boží tváře a k usilovnému boji s hříchem. A v našem textu je i velmi silné dosvědčení, že Boží pohnutky jsou dobré, milosti a lásky plné. Boží soud a trest je otevřená brána milosti a odpuštění. K záchraně.

 To jsem už říkal. Jen ten, kdo je z viny usvědčen, může přijmout milost. Jen tomu může být nabídnuta. Jen v srdci usvědčený viník si je vědom toho, že milost potřebuje! A v našem textu máme veliké zaslíbení. Pravdivý příslib Boží milosti a důkaz Boží dobroty. Už jsme si řekli, že Bůh koná vše, co si předsevzal. A poslouchejte náš text.

• 2 Paralipomenon 7:13-14 Uzavřu-li nebesa, takže nebude deště, přikážu-li kobylkám, aby hubily zemi, pošlu-li na svůj lid mor, a můj lid, který se nazývá mým jménem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi.

Jak je to možné? Jednoduše…číst nadpis

 

B. Bůh odpouští kajícníkům!

Budeme tedy očištěni, posvěceni a uzdraveni. Bůh nás vyslyší, protože On neodmítá kajícníka usvědčeného a zkroušeného v srdci.

• Žalmy 51:19 Zkroušený duch, to je oběť Bohu. Srdcem zkroušeným a zdeptaným ty, Bože, nepohrdáš!

Našim modlitbám nebude nic bránit. To je Boží záměr s koronavirem. S církví. Jak můžeme volat svět k pokání, zvěstovat mu evangelium a sami být světu tak podobní? Tedy světští a jen velmi chabě si uvědomující vlastní hříšné sklony, a tedy i hřích? Divíme se, že tak málo lidí přichází ke Kristu. Ale proč se vlastně divíme? Co vidí, když se na nás, na mě podívají? Vidí v mém životě slávu Krista? Je snad horší materiál v rukou Boha, než jsem já? Není! Apoštol Pavel dosvědčuje Boží nezměrnou milost sám na sobě.

• 1 Timoteovi 1:15-16 Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného souhlasu: Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já k nim patřím na prvním místě, avšak došel jsem slitování, aby Ježíš Kristus právě na mně ukázal všechnu svou shovívavost jako příklad pro ty, kteří v něho uvěří, a tak dosáhnou věčného života.

Je Pavel první, největší z hříšníků? Ano! Je Pavel první, největší z hříšníků? Ne! Jde o biblický princip, který musíme pochopit a přijmout. I ten nejhorší hřích mého bratra, nebo jiného člověka je a zůstává před Bohem třískou. A i ten nejmenší můj hřích je před Bohem obrovským trámem. A víme, že než budeme tahat třísky z očí jiných třeba i zvěstováním evangelia, je třeba odstranit trámy v našich očích!

Nedivme se tedy, že tam málo lidí přichází ke Kristu. Za prvé je to Boží svrchovaná věc a za druhé pochopme, že na vině je náš, můj hřích! Moje pohodlnost a světskost, moje vlažnost, moje tvrdost a moje nečistota. Má neposlušnost, když nejsem poslem té dobré zprávy druhým, z lenosti, ze strachu, nebo jiných pohnutek. Jak by tedy mohli uvěřit, když v mém srdci není touha, oheň pro Krista, který by mě stravoval?

Koronavirus je milost a příležitost. Je projevem Boží lásky a pro naše posvěcení a přiblížení se Bohu. Je projevem Boží dobroty k církvi i ke světu. Je to mnohdy těžké přijmout i pro nás, tolik jsme ve svém myšlení ve světě, vzdáleni biblickému chápání Božího jednání se světem. Bojíme se a lekáme se toho stejně jako svět.

 Že onemocníme, že zemřeme, že nás rozdrtí a zničí ekonomická krize. Ale milovaní, vzdejme se takového myšlení. Než jsme spatřili světlo světa, dnešní koronavirová epidemie byla již přichystanou skutečností. Bůh je Všemohoucí! Bůh je Svrchovaný! Bůh mluví ke svému lidu a volá ho k pokání. Bůh skrze církev mluví a chce mluvit i ke světu a volá svět k pokání! Bůh odpouští kajícníkům a to je veliká milost a příležitost ke spáse pro církev i pro nevěřící. Ježíš je tou záchranou, tím plným vyjádřením milosti a lásky.

• Jan 3:16-19 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.

 To je evangelium! To jediná naděje a záchrana pro církev, ale i pro svět. Ať je tedy pokání v našich životech trvale přítomné. A to půjde jen tehdy, když porosteme v poznání Boha a Krista. Když porosteme v posvěcení, ve svatosti a citlivosti k věcem Božím. Bůh ukazuje tím virem na to, co je v našich srdcích špatně, abychom přišli k Němu v modlitbě, s prosbou: „Bože změň nás, obřezej a posvěť!“

Bůh dopustil ten virus, abychom neotáleli a nezaháleli v povolání, které máme. A tím je svatost oslavující Boha a věrné zvěstování evangelia celému světu! Amen!