DŮLEŽITOST PAMÁTKY VEČEŘE PÁNĚ PRO NAŠE DUŠE (1 Korintským 11,23-26)

 

DŮLEŽITOST PAMÁTKY VEČEŘE PÁNĚ PRO NAŠE DUŠE (1 Korintským 11,23-26)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 9. červen 2024

 

Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem! 2 Korintským 5:19-20 

 

Pokoj vám a milost od Boha Otce a Ježíše Krista, Pána našeho. Kéž se mezi námi dnes rozhojní Boží pokoj a láska a poslušnost skrze evangelium, dobrou zprávu o Boží milosti připravené pro každého hříšníka, který lituje svých hříchů před Bohem, opouští je a důvěřuje Božímu Synu Ježíši Kristu, že On všechen dluh za něj zaplatil na kříži Golgoty. To je slavné evangelium! To je motor, který pohání život tohoto světa, protože Bůh nestvořil člověka, aby svět zahynul pro svou vzpouru, ale stvořil jej, aby skrze evangelium byla všem zjevná Boží sláva a aby nesčetné zástupy lidí milovali Boha po celou věčnost a radovali se v Jeho lásce. To je sláva Boží zjevující se pokaždé, když lidé slyší evangelium!

 

1. Památka večeře Páně zvěstuje evangelium

Církev je Bohem povolána, aby evangelium zvěstovala. My se dnes budeme dívat na jeden ze způsobů, které nám, církvi Boží, náš Pán dává, aby se jím evangelium zvěstovalo. Památka večeře Páně je právě jedním ze způsobů, jak je evangelium hlásáno, vysvětlováno a také uvedeno v život lidí. Ale jak moc Pán Bůh ví, jak mnohdy dokážeme to nádherné evangelium zastřít svou neschopností jej pravdivě lidem povědět, vysvětlit co to znamená, ukázat jaké jsou důsledky, když té zprávě o Kristu někdo uvěří a jaké jsou důsledky, když jej odmítne. Bůh zná naše srdce i mysl, které byly tak poškozeny hříchem, až jsou ve stavu, kdy i to nejnádhernější od Boha dokáží překroutit a místo pravdy k životu věčnému přinášet lež k zatracení na věky. Díval jsem se nedávno do učebnice matematiky ze základní školy. Zaujalo mě, jakým způsobem se v ní žákům vysvětluje počítání. Děti mají před očima kostičky jako v legu a jejich pomocí se učí sčítat, odčítat a tak dál. Ty kostky, které děti vidí, je učí pravdy z matematiky. Také vám to pomáhá porozumět a pamatovat si, když k tomu máte před očima nějakou pomůcku? Pán Bůh dal své církvi takovou úžasnou pomůcku před naše oči, aby nám zvěstoval evangelium, učil nás rozumět mu a zahrnoval nás důsledky evangelia do života každého dne. Pán Bůh zvěstuje evangelium skrze Památku večeře Páně. Apoštol Pavel o tom říká v:

• 1K 11:23-25 Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, 24 vzdal díky, lámal jej a řekl: "Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku." 25 Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku."

Skrze viditelné symboly chleba a vína nás Pán učí, vysvětluje a aplikuje své slavné evangelium. Evangelium Ježíše Krista. Tak vidíte, Pán Bůh, náš nebeský Otec je dobrý, zkušený učitel, který ví, jak nám přinést pravdu evangelia, abychom z ní vzali věčný užitek pro své životy. Kde jinde by se měli učitelé inspirovat, jaké metody vyučování jsou nejlepší, než u našeho Stvořitele? Kde se to učil Jan Amos Komenský, než u svého nebeského Otce? Pojďme se to u něj učit i my. Již jsme společně některé pravdy, které nám Památka Páně zvěstuje, již viděli při našem posledním studiu oddílu Pavlova prvního listu do Korintu od v. 17 do v. 34. Máte je uvedeny v osnovách a v kázání z minula. Zdaleka jsme však nevyčerpali vše, co se můžeme o Památce Páně naučit. Pojďme tedy dále. Co nás dále Písmo o Památce učí?

 

1. Učí nás o vykoupení

• 1K 11:26 Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.

Když slavíme v církvi Památku večeře Páně, pak všem lidem, kteří jsou tu ve shromáždění přítomní, ať už jako vykoupení mají účast při stolu Páně anebo nemají, ale jsou tu v sále a vidí a slyší, co se děje, všem nám se v Památce zvěstuje, připomíná a vysvětluje učení, na kterém stojí a padá evangelium, učení, na kterém stojí a padá církev Boží, učení, na kterém stojí a padá tvá věčná spása, tvůj věčný život. Učení i Kristově vykoupení. Co je to vykoupení?

 

• Ř 5:6-8 Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné. 7 Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život. 8 Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.

O čem tu Pavel mluví? Co tak důležitého pro nás má? Co to chce, abys ty – ano, ty, který tu dnes sedíš a slyšíš tahle slova, co tak důležitého tu Bůh skrze Písmo pro tebe říká? Bůh ti říká, že ti dal život. Ne na chvíli. Ne na 10, 50 nebo 100 let. Dal ti ho darem a to napořád. Bez omezení. Takový úžasný dar jsi dostal. Svůj život. Dostal jsi jej, abys ho prožil v tom nejnádhernějším vztahu se svým Stvořitelem. A On tě zahrnuje tolika dobrými věcmi. Ale prožíváš jenom dobré? Ne? Máš těžké dny, kdy nevidíš téměř žádný důvod k radosti? Dny, kdy přemýšlíš, proč ti někdo ubližuje, proč se ti dějí takové věci, proč musíš snášet utrpení? To je důsledek hříchu v tomto světě. Důsledek přítomnosti hříchu v srdci lidí. A nejhorší je, že kolem jsou lidé, kteří vědí a zažívají důsledky hříchu ve tvém srdci. Ano, nikdo z nás není výjimka, není ani jeden, kdo by někdy nepřinášel zklamání nebo bolest druhým lidem. Apoštol Pavel nám ale v listu Římanům 5 připomíná, že hrůza našeho hříchu nezasahuje jen lidi kolem nás, ale co je nejhorší, náš hřích, naše tvrdé srdce, z nás dělá bezbožné lidi. Někdo řekne: Počkej, počkej, jak bezbožné? Já přece věřím v Boha. Ale věřit Bohu znamená podle listu Židům

 

• Žd 11:1 Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.

Věříš vždy Bohu v každé situaci? Spoléháš na jeho moudrost a řídíš se vždy jeho vůlí? Opravdu vždycky. Určitě ne. Nevěříme Bohu a dokazujeme to svým životem dnes a denně. Kolik lidí v tomhle městě cele věří Bohu? Máme v Písmu odpověď. Abraham stál u Sodomy, ve které byl jeho synovec Lot. Bůh se rozhodl pro hřích lidí toho města jej úplně zničit. Abraham se odvolává na Boží spravedlnost. Přece spravedlivý Bůh nedopustí, aby zemřel spravedlivý člověk.

• Gn 18:22 Zatímco se muži odtud ubírali k Sodomě, Abraham zůstal stát před Hospodinem. 23 I přistoupil Abraham a řekl: "Vyhladíš snad se svévolníkem i spravedlivého? 24 Možná, že je v tom městě padesát spravedlivých; vyhladíš snad i je a nepromineš tomu místu, přestože je v něm padesát spravedlivých?

Abraham dál mluvil s Bohem a dostal ujištění, že Bůh bude jednat spravedlivě s lidmi toho města. Dokonce je připraven jednat s nimi milostivě! To znamená, že je připraven odpustit všem, když se ve městě najde 10 spravedlivých. Jak to dopadlo? Víme to asi všichni. Celé město i se svými obyvateli bylo zničeno. Jen Lot, jeho žena a dvě dcery byli vyvedení z města. O Lotovi je v 2. listu Petrově napsáno: „spravedlivý Lot“. Žil tento muž spravedlivě? Věřil v každé chvíli Bohu? Poslouchal vždy Boha? Když si měl vybrat zemi, kam půjde, vybral si podle očí tu podle něj nejlepší – okolí Sodomy. Místo, aby se ptal Hospodina a do jeho rukou se svěřil (Gn 13,10). Sodomským zvrhlíkům by byl vydal své dvě dcery, kdyby mu v tom Bůh nezabránil (Gn 19,8). Věřil v tu chvíli cele Bohu? Když jej zachránci vyváděli ze Sodomy, vedli ho na horu, aby nezahynul. Ale on se chtěl raději schovat do města Soáru. Byl poslušný? Nakonec tam stejně šel, kvůli svému strachu (Gn 19,20). A jak tady prokázal svou důvěru Bohu? Nechal se opít svými dcerami (Gn 19,33). To, že jej Petr nazývá spravedlivým Lotem má jediné vysvětlení. Nebyl spravedlivý pro své správné, svaté jednání, ale jedině, protože mu Bůh daroval Kristovu spravedlnost a odpuštění. Bez ní byl bezbožný jako my všichni. Jak říká kniha Kazatel

• Kaz 7:20 Není na zemi člověka spravedlivého, aby konal dobro a nehřešil.

Jediný způsob, jak mít u Boha věčný život vždy byl, jak od dob knihy Genesis až po dnes, stále stejný. Jedna jediná cest k Bohu a ta vede skrze víru v Ježíše Krista.

• Ř 5:8 Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.

Musel přijít někdo, kdo vždy věří Bohu, kdo vždy poslouchá Boha, kdo v každé chvíli naplňuje Boží svatou a dobrou vůli. Já to nejsem, vy to nejste. Je to jediný Spasitel, Bůh v lidském těle, Ježíš Kristus.

• 1Pt 3:18 Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu.

On je jediná cesta ke spáse, k věčnému životu, daleko od hrůz pekla, blízko k nádheře našeho Spasitele Boha. Pros proto Pána, aby ti odpustil tvé viny a věř v účinnost Kristovy oběti. Věř, že jeho krev smyla i tvé hříchy. Věř, že na jeho těle byl potrestán tvůj hřích. Věř tomu a budeš spasen. Toto evangelium nám připomíná a oživuje znovu Duch svatý pokaždé, když slavíme Památku večeře Páně. Kristus nás vykoupil. Mimo víru v něj není spása. Jakákoliv víra v kohokoliv jiného nevede k odpuštění a přijetí Bohem. Ani víra ve svaté lidi, ani víra v Ježíšovu matku Marii, ani víra v sebe sama, ani víra v modly východních náboženství, ani víra v dobré skutky islámu. Nic z toho ti nepřinese vykoupení z hříchů a smíření s Bohem. Jedině důvěra Kristu Ježíši. Bůh v lidském těle dal sám sebe, aby nás vykoupil z našich vin. To zvěstuje pokaždé chléb a víno při Památce večeře Páně: není jiná cesta spásy než vykoupení z věčné smrti vírou v Ježíše Krista.

 

 

2. Učí nás o Boží lásce k nám

Hledíme-li na chléb a víno Památky večeře Páně před našima očima, slyšíme slova Pána Ježíše, když vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl:

• „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku.“ (1K 11:24)

Vskutku, na kříži Golgoty bylo vydáno skutečné tělo Pána Ježíše. Jaká to milost, jaká to láska Ježíšova. Znovu a znovu nemůžeme jinak než žasnout nad tím, jaký je Bůh. Nám dělá potíže omezit se kvůli někomu jinému. Přirozenost každého člověka, který přichází do světa, má jeden cíl: mít se dobře. Dá vám to práci, zapírat sám sebe? Dá nám hodně práce někdy zapírat sám sebe a své touhy, abychom mohli upřednostnit někoho druhého. Učíme to naše děti, učí nás to ve škole, ale nikde nám to nejde samo od sebe. Dokonce ani ti, kteří dostali nová srdce a uvěřili Kristu, nedokáží dávat přednost druhým, ale musí se to učit. Církvi do Filip, tedy křesťanům, kteří mají Ducha Božího, i těm Pavel musí psát a vyzývat je:

• Fp 2:2-4 dovršte mou radost a buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, 3 v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; 4 každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu.

Proč to píše? Protože ještě pořád je v srdci křesťana tolik sebelásky a stále málo místa pro druhé. Pavel se za ně modlí a volá je k pokoře a lásce. A podívejte se na našeho Pána Ježíše. Takto o něm vyznává nicejsko – konstantinopolské vyznání:

 

Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky. Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, ne stvořený, jedné podstaty s Otcem, skrze něho všechno je stvořeno.

 

Svědectví Písma o Kristu Ježíši vyjádřené tímto vyznáním nás vede k úžasu. Chléb, který jíme při slavení Památky Páně nám připomíná, kdo se to pro nás stal tělem. Ten, který nemá počátek ani konec. Slovy z knihy Zjevení – On je Alfa i Omega, tedy první i poslední slovy abecedy, A i Z v naší české abecedě, tedy Ten, od kterého je všechno. Mimo jeho vůli není nic. On je věčný Bůh. Jeho uctívají andělé v nebi, je jich tisíce a na statisíce (Zj 5,11). On je ten, koho bude jednoho dne uctívat všechno stvoření, do posledního, celý vesmír, nebe i země budou uctívat Boha. Apoštol Jan to viděl ve Zjevení:

• Zj 5:13 A všechno stvoření na nebi, na zemi, pod zemí i v moři, všecko, co v nich jest, slyšel jsem volat: "Tomu, jenž sedí na trůnu, i Beránkovi dobrořečení, čest, sláva i moc na věky věků!"

A tento nejslavnější, kterého uctívá na věčnosti vše, co jest, ten se dobrovolně stal člověkem. Kvůli nám. Kvůli tobě, kvůli mně. Je něco méně pochopitelného pro lidským hříchem pokažený rozum? Asi ne. Toto musí být láska. To musí být pravá láska. Kristus

• Fp 2:6-8 Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, 7 nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka 8 se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.

Ještě je někdo, kdo ve světle této skutečnosti může říci, že Bůh je slepý a hluchý k tomuto světu utrpení? Ještě je někdo, kdo ve světle této pravdy může říci, že Bůh je slepý hodinář a nechal svět světem, aby běžel sám bez Božího zájmu? Bůh není autor hříchu. My lidé jsme. Bůh nehřeší. My lidé ano. Místo, aby se Bůh ode mne odvrátil pro moji bezbožnost, udělal pravý opak. Sám se zřekl všeho kvůli mně. Odložil svou slávu a poddal se výsměchu, pohrdání a týrání lidí. Ke své božské přirozenosti přidal lidskou. Přijal tělo, poddané únavě, hladu a bolesti. Nic z toho nezakoušel po celou minulou věčnost. Pro lásku ke mně to udělal. O tom mluví chléb Památky večeře Páně. Ale nemůžeme zůstat jen při utrpení Ježíšova těla, kvůli slabosti lidského těla, protože fyzickým utrpením, které On snášel pro nás to nekončí. Ta nejhlubší agonie přišla v hodině nejtěžší, v hodině Kristova ukřižování. I na nebi se zatmělo slunce.

• Mk 15:33-34 Když bylo poledne, nastala tma po celé zemi až do tří hodin. 34 O třetí hodině zvolal Ježíš mocným hlasem: "Eloi, Eloi, lema sabachtani?", což přeloženo znamená: `Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?´

Potom Ježíš znovu vykřikl mocným hlasem:

• J 19:30 "Dokonáno jest." A nakloniv hlavu, skonal.

Ježíš Kristus se v těle jako máme my stal hříchem. On svatý, svatý, svatý, na jehož slávu ani serafové zpříma nemohli hledět, a tak si zakrývali oči (Iz 6,2) jak viděl Izajáš – tento Kristus se stal hříchem. A proto na něj byl vylit spravedlivý Boží hněv, proto zemřel na kříži, proto jej Otec opustil, proto zakusil peklo, kde není ždibec projevu Boží lásky, kterou nyní tak hojně užívá celý svět, ať Krista vyznává nebo ne. Když lámeme chléb, připomínáme si Pána Ježíše, který se stal tělem, protože nás miluje. Udělal to pro tebe, protože to je jeho láska k tobě

• 1J 4:10 V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.

A za třetí nás Památka večeře Páně

 

3. Vede nás k vděčnosti a chvále

Pomysleme na okolnosti, kdy Pán Ježíš vzal chléb, vzdal díky a lámal jej a řekl učedníkům: to čiňte na mou památku. Ano, bylo to v tu noc, kdy byl Jidášem zrazen a vydán do rukou svých nepřátel. (Mt 26,20) Proč to udělal právě v tu chvíli? Už jsme se zamýšleli nad důvody Kristovy smrti na kříži. Ale kříž Kristův není konec! Nebyl to konec nadějí jedenácti učedníků, plných obav z budoucnosti, naplněných zklamáním, že jejich Mistr místo trůnu v Jeruzalémě má za cíl kříž Golgoty. Kříž je totiž prázdný. Hrob je prázdný. Kristus je vzkříšený. To učedníci ještě při své poslední večeři s Ježíšem nevěděli, nechápali, co přijde. A tak je jejich Mistr a Pán povzbuzuje. A tak před tím, než lámal chléb a rozdával kalich, měli spolu večeři – jedli velikonočního beránka.

• Lk 22:15-16 Řekl jim: "Velice jsem toužil jísti s vámi tohoto beránka, dříve, než budu trpět. 16 Neboť vám pravím, že ho již nebudu jíst, dokud vše nedojde naplnění v království Božím."

To, co nyní přichází, to není konec. Všechno, co jsem vám zaslíbil, co zaslíbil Otec, všechno dojde naplnění v Božím království. Bratři a sestry, Boží království je již mezi námi, kdo věří. Dnes a zde. Nyní, v tuto chvíli. Kristova oběť a jeho vzkříšení. Památka večeře Páně nám nepřipomíná jen polovinu Kristova díla. Ano, svou smrtí za nás Kristus už zaplatil, co bylo třeba.

 

• Ř 8:1 Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši,

 

To je druhá polovina: důsledky kříže, které nám přinášejí účinky Kristem vydobyté spásy pro nás: nové narození, obrácení, duchovní porozumění, novou přirozenost, duchovní i morální sílu, vedení Duchem Božím, Jeho potěšování i útěchu a také jistotu věčné spásy ve slávě. To říká symbolika Večeře Páně: to všechno je tvoje! Protože Kristus vydal sám sebe jako oběť smíření, dostal jsem darem život! Nevíme proč, ale přece to Pán udělal v mém životě: odpustil mi mé hříchy, daroval mi Kristovu spravedlnost a přijal mě za své adoptivní dítě. Jak nám připomíná pravdivá píseň Pane, díky!, kterou jsme zpívali na letošní konferenci Zápasu o duši a Poutníkovy četby.

 

To kříže tajemství je pro mě záhadou,

to utrpení Golgoty.

Ty, svatý Bůh, jsi Syna svého postihl,

On hořký kalich za mě musel pít.

 

Tvá dokonalá oběť přivedla mě blíž,

z nepřítele přítel jsem.

Bohatě jsi milost svou na mě vylil,

Tvá dobrota a milost nekončí.

Tvá krev, ta obmyla můj hřích, Pane, díky.

Otcův hněv je plně usmířen, Pane, díky.

Já kdysi nepřítel teď jsem u Tvého stolu, Pane, díky.

 

Tak nás chléb a víno Večeře Páně vede nevyhnutelně k chvále našeho požehnaného Spasitele!

Závěr

• 2K 5:17-21 Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! 18 To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. 19 Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. 20 Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem! 21 Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti.