DOBŘE CHÁPEJ TENTO VĚK TMY A SVÉ POVOLÁNÍ! Ř 13,11-14

 DOBŘE CHÁPEJ TENTO VĚK TMY A SVÉ POVOLÁNÍ! Ř 13,11-14

Římanům 13:11 Víte přece, co znamená tento čas: už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, když jsme uvěřili. 12 Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblečme se ve zbroj světla. 13 Žijme řádně jako za denního světla: ne v hýření a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti, 14 nýbrž oblečte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním.

ÚVOD

Pokoj vám a milost od Boha Otce i od jeho Syna Ježíše Krista. V listu do Korintu, v tom prvním, stojí psáno.

• 1 Korintským 2:14 Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem. 15 Člověk obdařený Duchem je schopen posoudit všecko, ale sám nemůže být nikým správně posouzen.

Dnes to bude o porozumění. Porozumění tomu, kým jsme byli, kým v Kristu jsme, v jakém věku, v jakém světě   a proč se nacházíme. Pavel poté, co nádherným způsobem vysvětlil a probral evangelium Pána Ježíše ze všech možných stran, všemi směry a ve všech rovinách přechází v kapitolách 12, 13, a 14 k praktickému životu křesťana, který je ovocem, důsledkem pravého spasení. Jednoduše řečeno celý náš život, všechny naše vztahy v církvi, v rodinách i ve světě mají být naplněním lásky k Bohu i lásky bližnímu.

• Římanům 12:1 Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.

Od církve, vzájemné služby a lásky svatých v těle Krista ve dvanácté kapitole, Pavel přechází k našim vztahům ve světě, ve společnosti a říká, že máme být poslušní Bohu tím, že budeme ctít všechny autority, počínaje vládou. Budeme ctít všechny další autority v rodinách, v církvi i světě. Budeme se náležitě chovat s úctou a láskou ke všem lidem! Neboť láska je podle svědectví Písma svatého naplněním zákona. Láska neučiní nikdy a nikomu nic zlého!

Když Pavel   kárá sbory v Korintu pro jejich nezdravé a mnohdy i tělesné a hříšné dychtění po darech, které živilo sebestřednost, pýchu a roztržky v církvi. Říká na konci 1 K 12 usilujte o vyšší dary, ukáži vám tu nejvzácnější cestu a největší Boží moc, která se v církvi nejmocnějším způsobem projevuje ve vzájemné úctě, službě a lásce. Pavel Koriňtanům vysvětluje, že i ty nejmocnější duchovní dary, pokud neslouží vzájemné službě a lásce jsou jen prázdnotou a hříchem sobectví a pýchy, a nevedou k budování církve, ale k jejímu ničení! 1 K 13,1-3; a poté říká o Boží lásce vylité do srdcí křesťanů tato nádherná slova.

• 1 Korintským 13:4 Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. 5 Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. 6 Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. 7 Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.

I my dnes budeme zápasit o porozumění. Doufám, že chápeme dobře na základě kapitol 12 a 13, že i nás Pavel vede cestou lásky. Abychom milovali Boha celým srdcem, duší, silou, myslí a abychom milovali bližního jako sebe samého. Potřebujeme porozumět času, místu, a našemu povolání, kterého se nám od Boha dostalo! Náš text zní.

Římanům 13:11 Víte přece, co znamená tento čas: už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, když jsme uvěřili. 12 Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblečme se ve zbroj světla. 13 Žijme řádně jako za denního světla: ne v hýření a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti, 14 nýbrž oblečte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním.

Odkazy: 1 K 2,14-15; Ř 12,1; 1 K 13,4-7;

PROBUZENÝ V KRISTU ROZUMÍ TOMUTO VĚKU, ZÁŘÍ V NĚM JAKO HVĚZDA Ř 13,11-12a

V listu Římanům souvisí všechno se vším. Potřebujeme dobře rozumět evangeliu. Tomu, že svět je stvořen svatým Bohem. Potřebujeme rozumět, že člověk padl, je otrokem hříchu a Boží svatý hněv dopadá na každého potomka Adamova. Potřebujeme porozumět Boží spasitelné moci, která zachraňuje každého, kdo věří evangeliu. Potřebujeme porozumět, že spása je dar a je Boží milostí. Nikdo z nás si tuto milost nezasluhuje! Potřebujeme pochopit, že Bůh se slitovává, nad kým chce a koho chce, toho činí zatvrzelým a ještě zatvrzelejším! Ř 1,18-32;

Pokud rozumíme těmto věcem, potřebujeme pochopit i to, co se vlastně stalo s námi, když jsme uvěřili a za jakou cenu toho bylo dosaženo. Utrpení, život a krev Syna Božího je tou cenou. Kristova opuštění Otcem na kříži! Potřebujeme chápat k čemu jsme povoláni a jaký je náš stav před Bohem. K tomu právě Pavel vede v kapitolách 12-13. Dnes Pavel zasadí toto porozumění do kontextu tohoto věku a tohoto místa, do kontextu padlého světa. Říká.

Římanům 13:11 Víte přece, co znamená tento čas: už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, když jsme uvěřili. 12 Noc pokročila, den se přiblížil. CEP

Římanům 13:11 A ještě něco. Rozumějte, jaká je doba, protože přišel čas probudit se ze spánku. Spása je nám teď blíže, nežli když jsme uvěřili. 12 Noc pokročila a den je blízko. B21

Všimněte si, že v CEP stojí: Víte přece, co znamená tento čas:

Zatímco v B21 stojí: A ještě něco. Rozumějte, jaká je doba,

Chtěl bych, abychom zachovali oba důrazy. Ten první, že křesťan prostě ví a rozumí v jakém světě a v jakém čase žije! Když uvěřil a narodil se pokáním a vírou stal se novým stvořením, má Ducha Božího a Písmo svědčí o jeho schopnosti porozumět všemu, co je potřeba.

• 1 Korintským 2:14 Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem. 15 Člověk obdařený Duchem je schopen posoudit všecko, ale sám nemůže být nikým správně posouzen. 16 Vždyť `kdo poznal mysl Páně a kdo ho bude poučovat? ´ My však mysl Kristovu máme.

Všimněte si zásadního rozdílu. Potomek Adamův zhola vůbec nerozumí věcem Ducha Božího. Nezná pravdu, nerozumí pravdě, je pro něj nepochopitelná! A to určuje jeho pohled na svět a všechny věci v něm, i jeho chování a bezbožný způsob života. Kdežto ten, kdo se narodil z Boha, je schopen posoudit všechno, má všechno, co potřebuje ke zbožnému životu a je schopen tomu porozumět. Dokonce čteme, že my máme mysl Kristovu!

To je nádherné, úžasné naprosto odzbrojující a přemáhající slovo! Bratře, sestro máš mysl Kristovu! Rozumíš? Nenáviděli jsme Ho, ale nyní máme Jeho mysl! A i u nás to určuje a musí určovat pohled na svět i způsob života, který je na rozdíl od potomka Adamova cele zasvěcen Bohu, je zbožný. Znovu…

• Římanům 12:1 Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.

Druhý důraz Ř 13,11-12a je potom vidět v překladu B21, který neříká víte přeci, jaký je čas, ale rozumějte tomu, jaký je čas!  Rozumějte! Jde o příkaz, a to znamená úsilí a růst v porozumění, v jakém věku a v jakém světě jako křesťané žijeme. A proč tu žijeme. Bůh nás přeci po našem obrácení ze světa nevytrhl, a to má jistě nějaký účel a cíl. Následující text nám myslím hodně napoví k porozumění o čase i místě, kde se jako církev nacházíme.

• Jan 17:14 Dal jsem jim tvé slovo, ale svět k nim pojal nenávist, poněvadž nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. 15 Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého. 16 Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. 17 Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.

Co říká Pán Ježíš ve své modlitbě? Dal nám své slovo. Zvěstoval nám evangelium o Božím hněvu, soudu a o záchraně v Něm! My jsme ho z milosti Boží vírou přijali, činili jsme pokání! Bylo to dílo Ducha svatého v nás!  Ale hleďte na to, co se stalo pro to slovo, které jsme přijali. Svět k nám okamžitě pojal nenávist! Jak je to možné? Svět k nám pojal nenávist pro to nádherné, úžasné, dobré, mocné a zachraňující slovo evangelia? Ano, přesně tak to je! Celý svět je pod mocí Zlého.1 J 5,19; Jde o naprostý protiklad mezi královstvím Krista a říší Beliála.  Světu vládnou zlé, od Boha odpadlé duchovní bytosti v čele s ďáblem. My už do tohoto světa nepatříme!

Pán Ježíš prosí, aby nás Bůh Otec zachoval od zlého. A milovaní, zde zastavme. Jak tomu rozumíme? Bude náš život prostý ode všeho zlého, co se v tomto světě děje, když Syn Boží prosí, aby nás Bůh Otec od zlého zachoval? Přemýšlejte!

Je snad zde někdo, kdo si myslí, že tato velekněžská prosba nebude vyslyšena? Doufám, že ne! Protože ona bude a je vyslyšena! Ne podle našich představ, ale podle dokonalých záměrů Božích. Bůh nás zachová od zlého tak, že nic z toho všeho zla, ani to nejhorší, jaké se na tomto světě děje, nás neodloučí od Něho a od Jeho lásky!

• Římanům 8:28 Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.

Pavel stojí pevně na této pravdě a o kus dále ji rozvíjí.

• Římanům 8:35 Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? 36 Jak je psáno: "Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku." 37 Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. 38 Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, 39 ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

A vraťme se ještě na konec toho oddílu z J 17, na verš 17. Co je cílem toho všeho? Naše posvěcení. „Posvěť je Otče pravdou, tvoje slovo je pravda!“   Tato prosba úzce souvisí s Ř 13,11-14. Svatost je cíl!

Víme už tedy lépe, co znamená tento čas? Rozumíme, co znamená procitnout ze spánku? Tento čas není jen o vnějších okolnostech v tomto padlém světě a o vládě zla v něm. Výraz tento čas zahrnuje i vnitřní duchovní skutečnost. To, čím jsme se stali v Kristu a že jsme povoláni ke svatosti ve věku hříchu!  Máme život věčný, který se projevuje už v tomto věku tím, že jsme v tomto věku jako hvězdy na temném nebi! Navzdory vládě zla, navzdory temnotě i moci hříchu!

 

 

 

 

 

 

Jsme vystaveni jako občané nebeského království zlu tohoto světa, jsme nenáviděni tímto světem pro evangelium. Ale přesto všechno záříme v tomto pokolení tmy jako hvězdy! Takové porozumění pravdy máme, to znamená procitnout ze spánku! A všechno nám napomáhá k dobrému. To je moc evangelia Kristova. Znamená to žít v očekávání příchodu našeho Spasitele Ježíše tak, abychom v ten den nebyli zahanbeni! Jdeme spáse vstříc v poslušném a zbožném způsobu života, jak velí Písmo v listu do Filipis.

• Filipským 2:12 A tak, moji milí, jako jste vždycky byli poslušní – nikoli jen v mé přítomnosti, ale nyní mnohem více v mé nepřítomnosti – s bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení.

Odkazy: Ř 1,18-32; 8,28; 35-39, 12,1; 1 K 2,14-16; j 17,14-17; 1 J 5,19;

PROBUZENÝ V KRISTU NENÁVIDÍ HŘÍCH A MILUJE SPRAVEDLNOST Ř 13,12b

Náš text pokračuje. Odložme proto skutky tmy a oblečme se ve zbroj světla. Jsme přeci děti světla, probuzené děti zářivého dne! Co to znamená odložit skutky tmy? Jak to máme udělat, kde začneme? Písmo nám pomůže milovaní svatí! List Římanům nám pomůže. Jak jinak.

Římanům 12:9 Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému.

A B21 říká: „Mějte odpor ke zlému, tíhněte k dobru.“

Odložit tmu, obléct světlo! Ošklivit si zlo, lnout k dobrému. To je jinými slovy totéž! Co znamená si něco ošklivit? Znamená to vědomě si něco znechutit. Ubrat tomu absolutně na kráse a mít to za ohavné.  Prohlásit něco, co mělo pro nás dříve hodnotu, za bezcenné, zlé! Mít k tomu prostě mocný odpor, přesně jak to říká B21. Odstranit to z našich životů!

To začíná v našem srdci, v naší mysli, v našem nitru. Mluvíme o duchovních skutečnostech. Protože víme, že to, co si máme dnes ošklivit (hřích) bylo pro nás dříve neodolatelně přitažlivé. Chápeme, že ošklivit si hřích, neznamená jen nějaké bezduché opakování nějaké mantry ve smyslu. Je to zlé, je to zlé. Krást je zlé, smilnit je zlé.

Ano, připomínat si tyto pravdy o zhoubě hříchu je dobré, ale podívejte se, co říká Ř 12,9 dál. Lněte k dobrému, tíhněte k dobru. Lnout, přilnout už jsme si v kázání vysvětlovali. Znamená to přimknout se k něčemu. Jde tedy o pevné přimknutí, které má odolat každému náporu, každému pokusu mě od dobrého oddělit!  Lnout k něčemu znamená být tomu naprosto oddán, milovat to! A jak silná je láska?

• Píseň písní 8:6 Polož si mě na srdce jako pečeť, jako pečeť na své rámě. Vždyť silná jako smrt je láska, neúprosná jako hrob žárlivost lásky. Žár její – žár ohně, plamen Hospodinův.

A my musíme dokonce trvat na tom, že Boží láska zjevená světu v Kristově kříži je ještě silnější než smrt. Smrt Pána Ježíše Krista neudržela ve své moci!

A když čteme v B21, že máme tíhnout k dobru, uvědomme si sílu nového stvoření v nás! Sílu kříže Pána Ježíše. Mluvíme o neodolatelné milosti, kterou Bůh dává svým dětem, Neodolatelné! Kam se hrabou všechny síly celého vesmíru na tuto gravitaci Boží lásky a milosti v Kristu! Takové tíhnutí vás prostě nepustí a pevně vás vmáčkne do Krista! Moc hříchu je v životě křesťana zlomena, poražena, hřích již nad námi nepanuje a co se stalo a co se děje?

• Jan 12:31 Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. 32 A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě."

Ježíš nás táhne neodolatelnou silou. Moc je Kristova, přičinění a plné úsilí jsou naše. Proto si musíme aktivně ošklivit zlo a lnout k dobrému a v konečném důsledku to zase je o tom, že musíme vynaložit všechnu svou snahu 2 Pt 1. Bůh nás nebude posvěcovat a neposvěcuje nás proti naší vůli, proti a bez našeho přičinění! Máte nový život z Krista? Tak ho žijete! A jestli ho nežijete, potom ho jednoduše nemáte! Oddíl z 2 Pt 1,5-8 patří těm, kteří mají a žijí pravou, spasitelnou víru a věci o kterých Petr píše jsou prostě v jejich životech přítomné, činí je!  

• 2 Petrův 1:5 Proto také vynaložte všecku snahu na to, abyste ke své víře připojili ctnost, k ctnosti poznání, 6 k poznání zdrženlivost, ke zdrženlivosti trpělivost, k trpělivosti zbožnost, 7 ke zbožnosti bratrskou náklonnost a k bratrské náklonnosti lásku. 8 Máte-li tyto vlastnosti a rozhojňují-li se ve vás, nezůstanete v poznání našeho Pána Ježíše Krista nečinní a bez ovoce.

A jak tedy prakticky si ošklivit zlo a lnout k dobrému? Pokud jste nová stvoření a máte spasitelnou víru, potom je to o odvaze, o rozhodném následování Krista! Ctnost je odvážné následování Krista! K této odvaze je pak potřeba připojit poznání svatého Boha v Kristu! A jde milovaní o cestu vytrvalé kázně! Bůh nás povolává k životu v kázni. Tím, kdo  nás v této kázni vede a řídí je Duch svatý a Jeho dílo posvěcující milosti! A živá milost vede k vytrvalé kázni v pěti základních oblastech.

1. Modlitba
2. Studium Písma
3. Správné využívání času
4. Umrtvování hříchu
5. Obětující se láska

Jsou ve vašem životě? Potom věřte, že váš odpor ke zlému, ošklivost ke hříchu poroste a ruku v ruce s tím poroste i vaše oddanost, láska k dobrému!

Vždyť vy jste povoláni ke svatosti!  K tomu, abyste byli podobní Pánu Ježíši! Máte se Mu den ze dne více a více podobat! Ježíš je Bůh. A jaký je?

Je svatý, je přímý a pravdivý ve všem, co koná. Miluje právo a spravedlnost! Je milosrdný. Ž 33,4-5; Jeho vláda je vláda práva, trůn Jeho na právu a spravedlnosti stojí a je právem a spravedlností upevněn. Ž 45,7; 97,2;

Když královna ze Sáby mluví k Šalamounovi, vidíme, že on je předobrazem pravého krále Izraele, Krista! Říká Šalamounovi tato slova.

• 2 Paralipomenon 9:8 Požehnán buď Hospodin, tvůj Bůh, který si tě oblíbil a dosadil tě na svůj trůn, abys byl králem před Hospodinem, svým Bohem. Protože si tvůj Bůh zamiloval Izraele, aby trval navěky, ustanovil tě nad ním králem, abys zjednával právo a spravedlnost."

Pán Ježíš Kristus je Bůh, proto nenávidí každý hřích, každé zlo, každou vzpouru, nevíru a věrolomnost, To je Jeho hněv, o kterém čteme v Ř 1,18 a který se zjevuje proti každému hříchu lidí. On bude soudit svět! Sk 17,30-31;

A vy Mu máte být podobní, napodobovat Ho ve všem! Mít hřích v ohavnosti, hněvat se na hřích! Na prvním místě na svůj vlastní hřích a hříšný sklon! Ježíš je plnou mírou zralého lidství stvořeného k Božímu obrazu, plný svatosti, spravedlnosti a pravdy. A když byl na zemi uprostřed pokolení zvráceného, co dělal? A co tedy, máte dělat i vy, když ho napodobujete a následujete? I vy máte milovat právo, spravedlnost, věrnost a přímost. I vy máte nenávidět hřích!

Mluvili jsme o pěti bodech.

1. Modlitba, 2. Studium Písma, 3. Správné využívání času, 4. umrtvování hříchu, 5. Obětující se láska

Můžeme vidět podobnost v Kristově životě? Ano! Modlil se? Ano! Vytrvalou modlitbu a ukázněné využívání času, bod 1 a 3 vidíme v Lukášovi.

• Lukáš 5:16 On však odcházíval na pustá místa a tam se modlil.

Studium Písma, bod 2?  On sám je přeci slovo Boží, které se stalo tělem J 1,14! Přesto Ho vidíme, že na Písmu pevně staví svůj život, je Písmu oddán. Jsem přesvědčen, že Písmo pilně četl a studoval, že Ho k tomu vedli Jeho zbožní, pozemští rodiče Lk 4,16!

Brání se ďáblu a pokušení hříchu na poušti Božím slovem Lk 4,2-12. Tak v určitém slova smyslu naplňuje i bod 4. Nemusí umrtvovat hřích, je bez hříchu, svatý! Ale brání se pokušení ke hříchu, citací Písma! Znovu a znovu Písmo cituje, vyučuje a vykládá. Mt 12,3; 12,5; 19,4; 21,16; 21,42; 22,31;

Kristův život je pravým vzorem ve všech bodech, protože bod pátý, obětující se láska je Ježíš sám. Sám sebe cele vydal a zmařil! Od narození, přes smrt až po vzkříšení!  Je nám tak dokonalým příkladem. A my nemáme na vybranou, jestli Boží Syn naplnil tyto body, jak bychom my ne!

1. Modlitba, 2. Studium Písma, 3. Správné využívání času, 4. odmítání a umrtvování hříchu, 5. Obětující se láska

Mějte v tom kázeň! Čiňte podobně, co Ježíš činil! Pak budete milovat dobré a nenávidět zlé!

Odkazy: Ř 1,18; 12,9; Pis 8,6; J 12,31-32; 2 Pt 1,5.8; Ž 33,4-5; 45,7; 97,2; 2 Pa 9,8; Sk 17,30-31; Lk 5,16; J 1,14; Lk 4,16; 4,2-12;

LÁSKA K DOBRÉMU JE SILOU KŘÁDNÉMU ŽIVOTU

Pavel pokračuje slovy.

Ř 13,13 Žijme řádně jako za denního světla: ne v hýření a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti, 14 nýbrž oblečte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním.

Chtěl bych vám říci, že ošklivit si zlo a lnout k dobrému je záležitostí nového stvoření v Kristu. Je to vnitřní záležitost naší nové podstaty, našeho nového srdce. Smyslem zákona bylo držet zlo potomků Adamových na uzdě a prokázat na de vší pochybnost vinu celého světa před Bohem. Zákon však nemá sílu vás posvětit. Má možná sílu vás zvenku obílit, ale to je vše.  Přináší odsouzení ke smrti!

Podstata člověka vždy určuje jeho chování. To jsme si již řekli, to, čím jsme uvnitř určuje náš pohled na svět, myšlení, jazyk i skutky. Dál porušujete zákon, nemluvíte pravdu s lidmi, ale lžete?  Berete si, co vám nepatří? Ovládáte druhé? Dychtíte po cizí ženě? Jste sobečtí a nestaráte se o druhé, o rodinu? Tak kde berete jistotu, že jste nová stvoření? Jak víte, že nejste pořád v Adamovi pod prokletím zákona?  

Vždyť podle Pavla byl každý křesťan osvobozen od prokletí zákona a povolán k naplnění zákona! A tím je láska. Boží láska Agapé, kterou Bůh vlil do našich srdcí při našem znovuzrození Duchem svatým.

• Římanům 13:8 Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon. 9 Vždyť přikázání `nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepožádáš´ a kterákoli jiná jsou shrnuta v tomto slovu: `Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. ´ 10 Láska neudělá bližnímu nic zlého. Je tedy láska naplněním zákona.

Žít řádně jako děti světla, žít řádně jako za bílého dne. To nás odkazuje ke všemu, co již bylo řečeno ve 13. kap. Ř. Dávat každému, co jsme povinni! Mít pořádek ve všech svých vztazích v tomto světě. daň, komu daň; clo, komu clo; úctu, komu úctu; čest, komu čest. A lásku všem! Lásku všem! To vše má být v našich životech vypořádané a uspořádané. Každému, co jeho jest, praví Písmo!

A proto Římanům 12-13 vede především k tomu, abychom milovali Boha celou svou bytostí, každou buňkou našich těl a plnou silou nového stvoření v nás! A všechny lidi, stvořené k Božímu obrazu. A ten, kdo tak činí, ten bude mít věřte nevěřte všechny věci ve svých vztazích vypořádané. Nebo na jejich vypořádání bude usilovně a tvrdě pracovat!

Láska neučiní nikomu nic zlého. Vždy naplňuje dobro druhých. Už jsme si řekli, že nezavraždí, nevezme nikomu násilím život. Nikoho neokrade, nepodvede, netouží po ženě jiného muže, po muži jiné ženy. Neuvede nikoho do smilstva, do cizoložství a do hříchu předmanželského sexu.

Láska také nečeká na soumrak a na setmění. Nečeká na tmu. Nemá s temnotou nic společného! Nežije ve tmě, nenávidí tmu i její skutky. Podívejte, co Pavel říká.

Ř 13,13 Žijme řádně jako za denního světla: ne v hýření a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti,

Proč to asi tak Pavel říká? Jestli to chcete pochopit, běžte na Mírové náměstí, nebo v Praze na Václavák, počkejte do tmy a uvidíte. Svévolníci jsou tam pořád. Ale všimněte si, jak při příchodu tmy doslova ožívají, nabývají na síle!  Jsou hluční, drzí, okázalí a bezuzdní. Dalo by se říct s nadsázkou, že jsou s příchodem tmy najednou plní hříšného života a hříšně kypí! My však víme, že se o život nejedná! Jde jen o šílenství hříšné smrti! Co říká Pavel, když církvi vysvětluje, že hřích je nepřijatelný?

• Římanům 6:19 Mluvím názorně z ohledu na vaši lidskou slabost: Jako jste se dříve propůjčovali k službě nečistotě a nepravosti k bezbožnému životu, tak se nyní dejte do služby spravedlnosti k posvěcení. 20 Když jste byli služebníky hříchu, měli jste svobodu od spravedlnosti; 21 jaký jste tehdy měli užitek z toho, zač se nyní stydíte? Konec toho všeho je přece smrt. 22 Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky Božími, máte z toho užitek, totiž posvěcení, a čeká vás život věčný.

To, co usilovalo za denního světla být co nejlépe skryté, to najednou ožívá a vstupuje nepokrytě na jeviště světa s příchodem tmy. Milovníci hodů a pitek, lehké děvy, zlodějíčci, kapsáři. Nemravní a bezuzdní lidé hnaní chtíčem svého hříchu, všichni ve tmě ožívají. Vždyť přeci černota tmy kryje jejich zlé skutky. To si totiž myslí, že fyzická tma zakryje jejich duchovní tmu, že Bůh nevidí a neuvidí! Bláhoví zoufalci.   Sami sebe odsuzují, sami na sobě naplňují své vlastní odsouzení. Nevěříte?

• Jan 3:19 Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.

I Pavel to tenkrát viděl. Bylo to stejné. S příchodem tmy nastává vláda tmy. Ale křesťané již tmě nepatří, ani jejím skutkům. Nebo snad ano? Patříme k nim? Nebo snad toužíme patřit k nim? Copak ten, kdo byl omilostněn a zachráněn od těchto ohavností Kristovou krví, se může dál těchto ohavností účastnit a toužit po nich ve svém srdci?

• Římanům 6:1 Co tedy máme říci? Že máme dále žít v hříchu, aby se rozhojnila milost? 2 Naprosto ne! Hříchu jsme přece zemřeli – jak bychom v něm mohli dále žít? 3 Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? 4 Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce – i my vstoupili na cestu nového života.

Vždyť křesťan si to vše oškliví a má v srdci proti těm věcem rozhodný odpor, nenávidí hřích. Opravdového křesťana nemůžete vidět, jak hýří, ožívá a užívá si noční život.  Pavel klade důraz na praktický křesťanský život. Jsme děti dne, a proto máme chodit jako synové světla.

Co má křesťan společného s divokými večírky, diskotékami a rockovými kluby plnými drog, opileckými mejdany, sexuální nevázaností, zvrhlostí, nebo také se svárem, násilím a závistí? Vůbec nic! A pokud jsou tyto věci přítomné ve vašem životě, ve vašem srdci, pokud vás pořád přitahují a lákají. Pokud musíte čas od času zaskočit z Kristova světla do temnoty světa. Pokud vám to prostě nedá spát a musíte alespoň čas od času okusit tyto věci. Jak o sobě můžete tvrdit, že jste znovuzrození křesťané a milujete Ježíše Krista?

Žít jako dítě světla je znakem znovuzrozeného srdce. Takový člověk se nejen nevrhá do proudu hříchu a prostopášnosti, ale jsou mu tyto věci bytostně odporné. Více a více každý další den ve kterém ho Bůh posvěcuje. Ve kterém se on sám ze všech sil posvěcuje z Boží milosti.  Takový člověk je ukázněný. V čem? V řádném způsobu života, pro který čerpá sílu v…

1. Modlitbě, 2. Studiu Písma, 3. Správném využívání času, 4. umrtvování hříchu, 5. Obětující se lásce,

Pavel pokračuje, říká nežijte v bezuzdném hříšném běsnění… nýbrž oblečte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním. Ř 13,14 

Jaké pravdy vidíme v tomto verši? První pravda: nemůžeme se stavět moci hříchu sami ze svých vlastních sil. To ztroskotáme! Svou sílu musíme čerpat u Pána Ježíše a v Jeho veliké moci. Ef 6,10; Pavel doslova říká: „Oblečte se do Krista!“

Druhá pravda: Teprve oblečeni v Pána Ježíše postavte se svým hříšným sklonům a umrtvujte je mocí Ducha svatého! Jak? Řekneme: „Duchu svatý napumpuj mi svaly, bicepsy, stehna, záda? Určitě ne! A vlastně ano! Modlíme se totiž, čteme Písmo a znovu se modlíme, abychom to, co čteme uváděli do praxe z Boží milosti.

Třetí pravda: Takto jsme chráněni před tím, abychom propadli svým hříšným sklonům a vášním!

A co když padneme? Vyznávejme své hříchy, znovu vstupme do boje proti nim, abychom je zabili!  Máme přeci zaslíbení Písma, které je pravdivé a dává moudrost ke spáse vírou v dílo Kristovo!

• 1 Janův 1:8 Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. 9 Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.

A můžeme se na to podívat ještě jinak.

1. Nehýčkat tělo, starou přirozenost

Nehýčkejme tělo. Nemějme ho na prvním místě. Víme přeci, že nesmírný poklad máme v hliněné nádobě. V Galatským pět čteme, že ten, kdo chodí v moci Ducha Božího, nepodléhá tomu, k čemu ho táhne jeho padlé tělo, plné hříšných tužeb! Nejlépe to vyjádřili Kraličtí.

• Galatským 5:16  Ale pravímť: Duchem choďte, a žádosti těla nevykonáte. Kral.

Tělo představuje starou, zlou přirozenost. Pořád křičí a chce víc a víc! Žádostivost těla nemá konce. Pohodlí, přepych, nedovolené sexuální i jiné požitky, jako obžerství a opilství. Prázdná zábava a světské radovánky před kterými Pavel varuje už ve verši Ř 13,13. Prázdný materialismus, srdce zakotvené pevně tady a teď ve věcech světa které jsou možná někdy i dobré, ale ne na prvním místě před Kristem! Nebuďme k tělu a jeho světským i hříšným touhám shovívaví. Ani špetičku!

2. Ranami nutím své tělo ke kázni

Pavel miloval řecké atletické hry. Na jejich principech vysvětluje duchovní boj. Běh, řecký pěstní box, zápas. Pavel dává rány sám sobě pro evangelium! A vysvětluje ten tvrdý, a přitom tak nádherný duchovní zápas na principech řeckých her.

• 1 Korintským 9: 25 Každý závodník se podrobuje všestranné kázni. Oni to podstupují pro pomíjitelný věnec, my však pro věnec nepomíjitelný. 26 Já tedy běžím ne jako bez cíle; bojuji ne tak, jako bych dával rány do prázdna. 27 Ranami nutím své tělo ke kázni, abych snad, když kážu jiným, sám neselhal.

Proč tvrdý, nelítostný zápas? Protože jde o věčné zatracení a o věčnou spásu. Proč nádherný a nanejvýš dobrý zápas. Protože je odměnou pro člověka, který nenáviděl Boha, Boha milovat, zápasit o tuto lásku k Němu a o Jeho pravdu ve svém životě! Je to výsada a milost. 

A tak nehýčkejte tělo a jeho starou přirozenost. Ani co se za nehet vejde! Ranami ho nuťte ke kázni jako Pavel! Tlačí na vás? Jak by řekl můj bývalý trenér: „Pusťte mu tam zadní křižný úder!“ Přímo na bradu. Zastavte ho, knokautujte ho! Anebo front kick, přímý kop na slabiny. Ať se skácí, ať ztratí dech stará přirozenost i její hříšné, tělesné touhy. A jak vypadá tento duchovní úder, nebo kop? Zopakuji již potřetí. Je to kázeň ve všem. Je to kombinace duchovních bojových technik křesťana!

1. Modlitba, 2. Studium Písma, 3. Správné využívání času, 4. umrtvování hříchu, 5. Obětující se láska.

 Kéž vám Bůh žehná ve vašem boji! Amen!

Odkazy: Ř 6,19-12; 6,1-4; Ef 6,10; 1 J 1,8-9; 1 K 9,25-27;