Děti a rodiče (Ef 6,1-4)

Jako milované děti následujte Božího příkladu.

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 17. června 2018

Pokoj vám v Kristu Ježíši, Bohem milovaní bratři a sestry, milí hosté! A zvlášť bych chtěl pozdravit všechny děti ve shromáždění, protože dnešní text, kterým se budeme zabývat, se obrací na prvním místě právě k vám, když apoštol Pavel říká: Děti.....

Ale děti nejsou prvními, koho apoštol oslovuje, ke komu se obrací se svými výzvami v širším oddíle listu Efezským. Pravda, byli to také děti, ke kterým mluví vlastně už od počátku 4. kapitoly, ale jsou to všechny děti Boží. A to jsou jistě lidé různého věku, ať staří či mladí, ale všichni mají jedno společné: narodili se znovu z Ducha svatého.

Porozuměli, že žili ve vzpouře proti svému Stvořiteli a Pánu všeho. Litovali a opustili svůj hřích nevěry Bohu a nyní žijí v jistotě, že Ježíš Kristus je vykoupil z trestu věčné smrti v pekle. Nyní žijí z víry v Krista a ten život je věčný!

I. Úvod

Abychom správně porozuměli našemu oddílu, chci učinit nejprve tři poznámky. Tou první nutností je, abychom si všimli, pro koho je náš text určený.

A. Jsou to křesťané, ne nevěřící

pro koho je text napsán. A z toho také vychází naše porozumění, jak jej použít. Jestliže v 5. kapitole apoštol Pavel vyzývá ty, kteří kdysi byli tmou, ale nyní je Pán učinil  světlem, aby žili jako děti světla, není možné vyzývat k posvěcenému životu nevěřící lidi! Proto výzva: Děti, poslouchejte své rodiče, je určena na prvním místě dětem, které žijí z víry v Krista.

Jinak to ani nejde. Jak chcete přinutit levharta, aby změnil svou kůži a neměl na ní skvrny? Jak může černoch změnit barvu své pleti?

To nejde! Stejně tak v duchovní rovině nedokáže člověk duchovně mrtvý učinit nic k Boží radosti. Stejně tak hříšné srdce nedokáže žít bez hříchu.

Lhář nedokáže přestat lhát a místo toho se radovat z pravdy. Kdo dokáže milovat svou manželku tak jako Kristus miluje církev? Která manželka se dokáže podřídit svému manželovi, jako církev se podřizuje Kristu? Které dítě se bude radostně podřizovat svým rodičům?

Druhým pozorováním, které nad 4. až 6. kapitolou listu Efezským můžeme učinit, je, že křesťanův život plyne z Krista, ne z dodržování Mojžíšova zákona.

B. Ne zákon, ale Kristus

je zdrojem života pro křesťana. Poslechnout Pavlův příkaz: ´děti, poslouchejte své rodiče´ nedokáže člověk žijící pro sebe sama místo pro Boha. Celý Mojžíšův zákon je na tom postaven: kdo bude žít dokonale podle přikázání Božích, bude spasen! To nevěřící člověk nedokáže. To je možné pouze tomu, komu Bůh dal nové srdce a svého Ducha svatého.

Život v Kristu je kontext celého všeho toho jednání, ne plnění Mojžíšova zákona. Vidíte, že dobré přikázání nemá sílu nás donutit jednat dobře? Pavel o tom mluví v listu Římanům v 7. kapitole, když říká, že:

Hřích použil svaté, spravedlivé a dobré přikázání ´Nepožádáš´, aby jej usmrtil - aby byl před Bohem odsouzen:

• Ř 7:7-8  Ale hřích bych byl nepoznal, kdyby nebylo zákona. Vždyť bych neznal žádostivost, kdyby zákon neřekl: `Nepožádáš!´ 8  Hřích použil tohoto přikázání jako příležitosti, aby ve mně probudil všechnu žádostivost; bez zákona je totiž hřích mrtev
• Římanům 7:13  Bylo snad to dobré (přikázání) příčinou mé smrti? Naprosto ne! Hřích však, aby se ukázal jako hřích, způsobil mi tím dobrým smrt; tak skrze přikázání ukázal hřích celou hloubku své hříšnosti.

Zákon nevede k životu, ale ke smrti! Bůh však dal svého jediného Syna Ježíše, aby mne vykoupil, zaplatil cenu za můj hřích!

• Římanům 8:1  Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, 2  neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti. 3  Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích, 4  a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha. 5  Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní. 6  Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj. 7  Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu. 8  Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu. 9  Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho. 10  Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni

Sláva Pánu na výsostech! Kvůli Kristu a v Kristu může Pavel vyzývat druhé: Děti, poslouchejte své rodiče!

Třetí poznámkou, kterou musíme učinit nad 4. až 6. kap. listu Efezským, je, k čemu život podle něj vede:

C. Ne ke spasení ze skutků, ale k posvěcení

Jedno musí být dnes jasné! Jestli si někdo myslí, že když změní svůj život a bude lepším manželem, lepší manželkou nebo poslušným dítětem svým rodičům, pak se bude Bohu líbit a On ho přijme do svého království, pak se velmi mýlí! Žádná tvá podřízenost v manželství, žádná tvá poslušnost rodičům tě nezachrání od Božího hněvu, pokud setrváváš ve vzpouře proti Bohu!

Jestliže jsi nevydal svůj život Ježíši Kristu, pak k Němu nyní utíkej! Volej o pomoc, o odpuštění, o milost! Protože kvůli tomu, kým jsi, jaké je tvé srdce - hříšník s tvrdým srdcem, nejsi schopen být tím, kým máš být! Pojď ke Kristu!

A vy, kteří jste uvěřili v Kristovu dostatečnou oběť za vaše viny, podívejte se, co Kristus pro vás udělal a k čemu vás povolal. Pojďte a naplňte toto povolání! On vás k tomu dostatečně uschopnil a vybavil: máte Boží slovo, podrobný návod, jak jednat i Ducha svatého, přítomného v srdci, který vám k tomu dává sílu. Kristus porazil hřích i jeho mzdu: smrt. Skryti v Kristu máte moc Duchem svatým umrtvovat své hříšné sklony a posvěcovat svůj život. Proto buďte manželi a manželkami k Boží radosti, proto buďte dětmi, které svým životem svítí jako hvězdy a osvěcují tento svět! (Fp 2:15)

Od 21. verše pak vede Pavel ženy, manželky, aby se podřizovaly svým mužům (v. 22) jako církev se podřizuje Kristu. A dává také k tomu důvod: protože muž je hlavou ženy.

Stejně tak mluví k mužům - manželům: muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil. I zde dává Pavel důvod: protože i Kristus pečuje o své tělo - o církev.

A nyní se Pavel obrací k dalším členům rodiny: k dětem a i jim dává důvod pro jejich zbožné jednání.

II. Děti (6:1)

Některé překlady Bible uvádějí jiné znění tohoto verše: děti, poslouchejte své rodiče v Pánu, protože to je spravedlivé. Dává to dobrý smysl, jak jsme již viděli, protože Pavlova výzva je určena proměněným srdcím. Děti, poslouchejte své rodiče, protože se to líbí Pánu, kterého milujete.

Ke kterým dětem tu Pavel mluví? K takovým, které jsou už schopny rozumět. A také k těm dětem, které jsou už možná velké, ale stále ještě žijí s rodiči v jedné domácnosti a jsou na rodičích stále finančně závislé. Vy všichni máte ve svém Duchem naplněném životě poslouchat své rodiče, leda by vás nutili k hříchu. Potom je správné poslouchat na prvním místě Pána Boha a ne rodiče. Ctít své rodiče však budou i ty děti, které již dospěly a opustily domácnost svých rodičů. Budou je ctít po celý život, i když už budou dělat vlastní rozhodnutí, za která budou také zodpovědní.

A. Poslouchejte své rodiče (v. 1)

Čím se dítě, v jehož srdci pracuje Duch svatý, bude řídit na prvním místě ve svém životě? Na prvním místě bude chtít těšit Pána Ježíše. A to je Jeho vůle pro děti: dal ti rodiče, aby ses jim podřizoval.

Každý je někomu podřízen - jako otcové Kristu, manželky manželům, tak i děti svým rodičům. To je dobré Boží uspořádání, Boží řád, který přináší pokoj do rodiny i do společnosti.

Nepůjde vám to vždycky, děti - poslouchat své rodiče. Někdy vás vaše srdce bude zrazovat, jindy to bude rada kamarádů, někdy vlastní hloupost nebo prostě pýcha, co vás povede do vzpoury proti rodičům.

Mám ale pro vás povzbuzení. Vím, že vám to nebude jedno - a to je znak Boží milosti, která ve vás pracuje a koná své dílo proměny. Bůh ustanovil podivuhodnou cestu, jak můžeme svou vzpouru a neposlušnost nakonec proměnit v požehnání. Je to pokání. Nikdy nebudou u Boha zavřené dveře, když jeho dítě na ně bude tlouct a volat: Otče můj nebeský, provinil jsem se proti rodičům i proti Tobě.

Protože každý hřích, který děláme proti lidem, je v konci konců hříchem proti svatému Bohu. To dal Duch svatý poznat i králi Davidovi, jak je popsáno v Ž 51:6.

Je to Bůh, kdo nad tebou ustanovil rodiče jako autoritu. A je to jeho požehnání: oni jsou na světě déle než ty  a tak mají větší zkušenosti jak rozlišit dobré od zlého.

Některé děti si myslí o svých rodičích něco podobného, jako spisovatel Mark Twain: když mu bylo 17, myslel si, že jeho otec má opravdu hloupé názory. Když bylo Twainovi 21 let, poznamenal si: Je pozoruhodné, jak můj otec za ty čtyři roky tolik zmoudřel.

Věz, že zřejmě není na světě nikdo jiný, kdo by tě více miloval, než tví rodiče. Kdo by se obětoval pro tebe více, než tví rodiče. A komu by na tobě více záleželo, než rodičům.

A co zbožné děti, které uvěřili Pánu, ale jejich rodiče ne? Mají je také poslouchat? Jistě, mimo hříchu ve všem. Protože Bůh se o vás bude starat - jsi jeho dítě! A On bude jednat i s tvými nevěřícími rodiči.

Ještě jedno povzbuzení dává Boží slovo právě vám, dětem. V tomto verši se apoštol Pavel obrací výslovně k vám dětem. Ve skutečnosti je ale každé kázání z Božího slova určeno také právě i vám, dětem. Duch svatý právě proto dal církvi Bibli, abychom ji rozuměli. A když nerozumíte, o čem některé kázání je, určitě se zeptejte svých rodičů. A nestyďte se jít za kazatelem a poprosit ho, aby vám pomohl rozumět. Je to totiž zodpovědnost kazatele, aby jeho slovům rozuměli všichni - velcí i malí. Proto potřebuje mnoho vašich modliteb!

Náš text pokračuje:

B. Ilustrace (v.2-3)

• cti otce svého a matku svou (v.2), je přeci jediné přikázání, které má zaslíbení, aby se ti dobře vedlo a abys byl dlouho živ na zemi (v.3)

Apoštol Pavel nyní cituje přikázání z Desatera: můžeme jej najít v Ex 20:12 nebo opakování v Dt 5:16. Problém je, jak vysvětlit toto Pavlovo použití Desatera. Znamená to jednoduše, že Pavel používá 5. přikázání jako normu pro křesťanův život? Je právě tento oddíl v Novém zákoně důkazem, že nejvyšší normou křesťanského života je Desatero?

Tak jednoduché to nebude, protože SZ přikázání obsahuje také trest pro ty, kteří rodiče neposlouchají:

• Exodus 21:17  Kdo zlořečí svému otci nebo matce, musí zemřít.

Církev však nikde není vyzývána, aby zabíjela děti, které neposlouchají rodiče. Další problém je, že starozákonní přikázání také obsahovalo slib tomu, kdo ctí otce a matku, slib dlouhého života v zemi, kterou mu dává Hospodin - tedy ve fyzické zaslíbené zemi - v Palestině!

Ale tady nejde o fyzickou zem - tady jde o nebeské království, do kterého vstoupí ti, kteří  žijí z Ducha svatého. Tady jde o spasení a věčný odpočinek v Kristu. Více o tom mluví list Židům. Proto je Pavlův odkaz k Desateru dobrou ilustrací fyzických stínů duchovní reality.

Jedním z jejich poznávacích znaků těch, kteří nalézají dlouhý a dobrý život, tedy ten věčný s Bohem, je poslušnost rodičům.

Desatero bylo dáno skrze Mojžíše židům a jen do doby, než přijde Mesiáš. V Kristu nám byla dána lepší norma života. Mojžíšův zákon vedl k odsouzení každého, kdo nebyl schopen ho plnit. A to není nikdo. Ale víra v Krista vede k životu ve svobodě Božích dětí, proto naším zákonem je Kristus.

Na začátku 6. kapitoly se Pavel obracel k dětem (v.1). Nyní, aby jeho výzva měla protipól, obrací se k rodičům dětí.

III. Otcové

A. Nedrážděte své děti ke vzdoru (v.4a)

A jistě ten příkaz platí oběma rodičům matce i otci, vždyť děti mají poslouchat oba rodiče. Ale zde, ve verši 4, jsou zmíněni otcové na prvním místě:

• Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru (v.4)

Výchova, vedení a vyučování je svěřena oběma rodičům, vždyť v tom se projevuje jejich láska. Ale muži, otcové jsou zodpovědní, aby měli dohled nad výchovou a vedením dětí.

Jsi-li manžel, otec, nemůžeš říct své ženě: já jsem od rána do večera v práci, je to na tobě, abys vychovávala děti.

Možná, že manželka bude trávit více času s dětmi, ale vždycky je to zodpovědnost otce, aby děti rostly v poznávání Písma, v zodpovědnosti, v posvěcení.

Možná to bude znamenat, že si budeš muset upravit rozvrh dne, abys mohl být s rodinou v důležitých částech dne, kdy jsou všichni pohromadě. Ráno nebo k večeru. Povedeš čtení z Písma a budeš mít výbornou příležitost vysvětlit a aplikovat do života svého i své rodiny to, co jste právě četli. Společné modlitby pak spojují rodinu v přímluvách i díkuvzdáních a budují důvěru Kristu v srdcích dětí.

Druhou polovinu verše bychom jako příkaz pro křesťanské otce jistě očekávali: vychovávejte děti v kázni a v Písmu. Ale proč ta první polovina? Co to znamená: nedrážděte své děti ke vzdoru?

V pochopení nám může pomoci obdobný oddíl v listu Koloským 3:21

• Ko 3:21  Otcové, neponižujte své děti, aby nemalomyslněly.

Děti mohou malomyslnět! Když vidí, že ač se snaží, v očích otce stejně za nic nestojí a nedojdou pochvaly.

"I kdybych jednal sebelépe, snažil se, můj táta to stejně neocení a ještě mi vynadá." To je stav, do kterého by vztah v křesťanské rodině neměl dojít. Je opakem vyjádřené lásky a péče. Je výrazem povýšenosti a nezájmu rodičů.

Ale děti, nebuďte skleslí! Váš nebeský Otec to vidí a bude jednat s vámi i s vašimi rodiči!

Tím, čím otcové však nejvíce mohou dráždit své děti ke vzdoru, je jejich vlastní hřích, hříšné jednání. Když rodiče jednají hříšně s dětmi, povede to ke vzdoru v srdcích dětí, místo k budování důvěry a lásky k rodičům. Otcové, pokud porostete sami v posvěcení, je to ta nejbezpečnější cesta, jak naplnit Pavlův příkaz. Rodiče, potřebujeme se sytiti Kristem každý den – On je ten chléb z nebe, který nás může dokonale nasytit a připravit k dílu služby našim dětem.

Existuje ale také vzdor dětí, který není vypůsoben hříchem rodičů, ale naopak posvěceným životem. Je to vzdor vzpurného a tvrdého srdce. A tady je zbraní a pomocí zbožných rodičů modlitba za vzpurné dítě. Kéž Pán dá a přivede takovou duši k pokání. Rodiče, ani vy nebuďte malomyslní.

• Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého! Jk 5:16

Rodiče, dostali jste nádherné privilegium: můžete se podělit o lásku, kterou vám dává váš nebeský Otec, s těmi, které vám svěřil, se svými dětmi. Protože neexistuje na tomto světě nikdo jiný, kdo by mohl vašim dětem dát tolik, jako vy. Škola je naučí mnoho užitečných znalostí, s přáteli spojí společné zážitky. V církvi budou vedeni ke Kristu a službě svatým.

Ale nejvíce času tráví děti s rodiči. Mezi sebou máme ty nejhlubší vztahy, jaké dítě s jiným člověkem může mít. Bůh nám rodičům dává největší prostor v jejich životě, abychom naplnili to povolání, které jako rodiče od Boha máme: k výchově dětí ve zbožnosti.

Někdo vždycky bude mít vliv na naše děti, ale jsme to my rodiče, koho Bůh povede k zodpovědnosti, jak byly vychovány. Proto jejich vedení nemůžeme nechat ani na církvi, ani na škole, ani na přátelích, ani na prarodičích. Je to naše zodpovědnost, naše povolání.

Proto rodiče:

B. Ale vychovávejte je v kázni a napomenutích našeho Pána

Pozitivním příkazem je: veďte své děti k poslušnosti Kristu a rodičům. Jak? Vezměme užitek z příkladu, který je uveden v knize Jozue. Izraelci pod vedením Jozua konečně po 40 letech putování pouští vstupují do země, kterou jim Hospodin zaslíbil. Bůh zastavil vody v řece Jordánu, aby přešli suchou nohou. Dokud stáli kněží se schránou smlouvy uprostřed Jordánu, vody stály. Když lid přešel, vyšli i kněží a voda začal v řece zase proudit. Na to vyzval Jozue 12 mužů, aby z Jordánu vynesli 12 kamenů na břeh.

• Joz 4:20-24  Oněch dvanáct kamenů, které vzali z Jordánu, postavil Jozue v Gilgálu. 21  Řekl Izraelcům: "Až se v budoucnu budou vaši synové vyptávat svých otců: »Co je to za kameny?«, 22  seznamte své syny s tímto: Izrael přešel tento Jordán po suchu. 23  Hospodin, váš Bůh, vysušil před vámi vody Jordánu, dokud jste nepřešli, jako to učinil Hospodin, váš Bůh, s Rákosovým mořem, které před vámi vysušil, dokud jste nepřešli, 24  aby poznaly všechny národy země, jak mocná je ruka Hospodinova, a abyste se báli Hospodina, svého Boha, po všechny dny."

To je výzva všem rodičům v církvi: za výchovu dětí k poznávání Pána není na 1. místě zodpovědná církev, ale rodiče! Děti se ptají svých otců a ti mají zodpovědnost je budovat v poznávání Boha.

Dokud jsou děti malé, je přirozené, že sdílejí víru svých rodičů. Ale v životě každého dítěte přijde čas, kdy se musí postavit na svou vlastní víru. Proto není nikdy brzy, abychom my rodiče ukazovali, že křesťanská zvěst, celý biblický pohled na svět, na to jak funguje a o co v životě jde, je pravdivá, spolehlivá a jako jediná dává důvěryhodné odpovědi.

Ježíš Kristus je cesta, pravda i život a rodiče svým jednáním v životě i svým vyučováním a vedením dětí, musí neustále tuto pravdu dětem odkrývat, aby viděli, že se prakticky mohou na ni postavit.

Pomozte svým dětem především rozumět, co znamená

C. Autorita Božího slova

Pracujte na tom, aby vaše děti dobře porozuměly, čím je Boží slovo. Buď je celé od Boha, spolehlivé k tomu, aby nám pomohlo porozumět světu kolem nás, nám samotným a na prvním místě tomu, kdo je Bůh a jeho vůle.

Druhou alternativou, kterou razí svět, je názor, že Bibli se nedá ve všem věřit. Je to prý kniha jako mnoho dalších - v něčem pravdivá, jinde výmysl. Záleží, co si z ní chceš vzít a co ne.

Pokud nedáte svým dětem solidní důvody pro spolehlivost a pravdivost Bible, pak je nejspíš přesvědčí svět o své lži.

• 2 Tm 3:16  Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, 17  aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.

Bůh sám říká, že jeho slovo je celé pravdivé a spolehlivé. Jeho Syn, Ježíš Kristus, je tak spojen s Písmem, že kdyby nebylo pravdivé, pak nemáme Spasitele, ale jen podvodníka. On přišel, aby se naplnilo to, o čem Boží slovo svědčí, vysvětluje lidem, proč od Otce přišel - podle Písem a stejně tak podle nich zemřel a byl pohřben, byl vzkříšen třetího dne podle Písem (1K 15:3-4). Když odchází do nebe ke svému Otci, posílá Ducha svatého, aby budoval církev skrze Písmo (J 14:26).

Porozumět původu i účelu Písma je klíčové. Dejte si práci, abyste sami porozuměli učení o Písmu, abyste jej pak srozumitelně byli schopni předat svým dětem. Bude mít sami nesmírný užitek z takového studia.

Boží slovo má odpovědi na otázky vašich dětí. A na nás, na rodičích je, abychom jim pomohli tyto odpovědi najít. Jistě, že neumíme odpovědět na vše, v tom budou muset děti pokračovat ve svém životě samy, ale ty základní odpovědi jim musíme umět dát.

Jsou to nakonec stejné otázky, jaké dětem budou klást jejich nevěřící přátelé ve škole:

Jak víš, že Bůh je? Milí rodiče, buďte si jisti, že Boží slovo dává odpovědi. Žalm 19 popisuje němé svědectví Boží stvořitelské a udržující moci. List Římanům ve 2. kapitole se potom dotýká svědectví o Bohu, které má každý člověk bez výjimky v sobě - a to je svědomí.

Biblická víra není slepá. Je to důvěra skutečnému Spasiteli, Ježíši Kristu, založená na pravdivých skutečnostech, o kterých pravdivě a důvěryhodně mluví Boží slovo.

D. Vztah s Kristem

Žádná znalost Písma ještě nikoho nezachránila. Je to Bůh, kdo dává milost k pokání, aby si člověk zamiloval pravdu (2Tm 2:25). Děti nebudou chtít přijímat pravdu Božího slova, pokud nemají vztah s živým Bohem.

To je další pole služby rodičů svým dětem: na příkladu vašeho života se děti budou učit, co to znamená důvěřovat Ježíši. Komu telefonuješ v neřešitelné situaci s prosbou o radu a pomoc? Jsou to na prvním místě tví přátelé, lidé ve sboru anebo nejprve voláš ke svému nebeskému Otci a prosíš o Jeho vedení a pomoc? Dovoláváš se Krista, který tě vykoupil a nezanechal samotného, ale poslal Jiného Přímluvce, Ducha svatého, aby tě uváděl do veškeré pravdy (J 14:25)? Voláš ke Kristu, který řekl:

• J14:13  A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. 14  Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním.

Budovat takové svědectví křesťanského domova vyžaduje od rodičů, aby sami rostli v následování Pána. Aby sami objevovali nové důvody k víře a byli tak: 

• Pt 3:15b  Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte,

K tomu budete potřebovat číst dobré knihy, křesťanské časopisy, které budují, diskutovat s druhými. Zkrátka růst v porozumění.

K tomu také budete potřebovat sami růst ve svém vztahu ke Kristu. Tam, kde jste minule zklamali, příště budete věrnější, tam, kde jste minule vyžadovali slepou poslušnost, budete příště ochotni věnovat čas i úsilí, abyste svým dětem ukázali, že vaše důvody jsou dobré a milující.

Tou největší odměnou tady na zemi pro vás bude, když vaše dítě svěří svoji věčnost do Kristových rukou. Ale i kdyby to neudělalo, tou největší odměnou na věčnosti pro vás bude Kristus, kterému jste byli věrní.

IV. Závěr

Strávili jsme společně 5 kázání v listě Efezským v oddíle o podřízenosti. V každém lidském vztahu, který je zde popisován, ať mluví do situace manželů, manželek či dětí, vždycky to byla biblicky zakořeněná podřízenost, která přináší slávu Pánu Bohu.

Jak slavné je to povolání! Pro manžele, manželky, i pro ty, kteří jimi nejsou – ale každý je dítětem! Chvalme Pána za jeho dobrotu!