DÁVEJTE POZOR NA TO JAK SLYŠÍTE! Ř 12,3-9

DÁVEJTE POZOR NA TO JAK SLYŠÍTE! Ř 12,3-9;

Motto: Jan 4:14 Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému."

REKAPITULACE A ÚVOD DO Ř 12

Pokoj vám a milost od Boha Otce i Pána Ježíše Krista. Dnes budeme pokračovat v listu Římanům. Ve dvanácté kapitole verše 3-9. Ale zrekapitulujme si nejdříve vše, co tomu v listu římské církvi předchází a řekneme si i něco na úvod do Ř 12.

Pavel ukazuje jen jedinou cestu ke spáse pro Žida, Řeka i každého pohana. Nelze dosáhnout Boží spravedlnosti jinak než vírou v evangelium Ježíše Krista! Všichni v Adamovi zhřešili Ř 5,12 a pokračují ve vzpouře a hříchu od svého prvního nadechnutí v tomto světě! Nikdo není spravedlivý, ani jeden Ř 3,10, celý svět i každý člověk je Božím zákonem usvědčen z viny hříchu Ř 3,19.

Bůh je milostivý v tom, že aktivně jedná ve spáse u těch, které vyvolil v Kristu před stvořením světa Ř 1,16-17; Ř kapitoly 9;10;11, Ef 1,3-4. A spravedlivý v tom, že Jeho hněv se zjevuje proti každé bezbožnosti člověka, který žije v hříšné lži proti pravdě evangelia Ř 1,18.

Ve dvanácté kapitole listu Římanům potom vrcholí kontext církve vyvolené ze světa a všech národů tím, že Pavel ukazuje na nesmírnou hodnotu vyvolení a daru spásy. Protože jsme byli nezaslouženě zachráněni. Protože křesťané mají podíl na tomto převzácném vyvolení, o kterém čteme v kapitolách Ř 9;10 a 11, protože jsme unikli zhoubě, do které se žene celý svět pro své zvrácené touhy. Protože máme podíl na božské přirozenosti (2 Pt 1,4), Protože jsme zemřeli hříchu a jsme živi Bohu Ř 6,1-4. Proto Pavel píše naléhavou výzvu Ř 12,1-2.

• Římanům 12:1-2 Vybízím vás, bratří, pro (NESPOČET) Božích milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. 2 A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.

Pravá bohoslužba má a musí mít kořeny v poznání pravdy o naší záchraně a tato pravda v srdci Božích dětí musí a vždy vede ke vděčnosti. Člověk pochopí, že nepatří sám sobě, ale Bohu, který za něho zaplatil nesmírnou, obrovskou nevyčíslitelnou cenu. Petr píše.

• 1 Petrův 1:18-20 Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou. On jako beránek bez vady a bez poskvrny byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů.

Pravá bohoslužba roste z vděčnosti Bohu a její první kroky začínají odvracením se od starého hříšného způsobu života a směřováním k novému svatému způsobu života v Kristu. Ten začíná obnovou mysli poznáním Boha a Jeho svaté vůle při modlitbě a ve studiu Písma. A to Pavel zdůrazňuje právě v Ř 12,1-2. Aby v následujících verších rozvinul kontext církve vyvolené ze světa ke službě Bohu, svatým ale i světu! Svým obrácením od mrtvých model ke službě živému Bohu, od hříchu ke svatosti církev slouží jako dobré svědectví i celému světu.

• 1 Tesalonickým 1:9-10 Lidé sami vypravují, jak jste nás přijali a jak jste se obrátili od model k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a skutečnému a očekávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých, Ježíše, jenž nás vysvobozuje od přicházejícího hněvu.

Tento kontext je rozvíjen v Ř 12. Pavel vysvětluje pravou bohoslužbu, kdy   místní církve slouží Bohu tím, že především a na prvním místě jednotlivé Boží děti slouží sami sobě navzájem jako jednotlivé údy Kristova těla k budování těla i jednotlivých svatých.  V Ř 12 dále Pavel rozvíjí poznání, že je to právě praktická služba církve Bohu, která je tím praktikovaným Božím dobrem porážejícím hřích a zlo padlého světa!  PRAKTICKÁ SLUŽBA SVATÝCH SOBĚ NAVZÁJEM JAKO ZJEVENÍ BOŽÍ SLÁVY, MOCI A MOUDROSTI VÍTĚZÍ NAD ZLEM HŘÍCHU!

Dvanáctá kapitola Římanům mluví celkem pětkrát o tomto zápase dobra proti zlu, církve proti hříchu světa. A to ve verších 2;9;14;17;21. Poznávej v Kristu dobré, konej dobré, měj na mysli pro každého jen dobré, neodplácej zlo zlem, ale přemáhej zlo dobrem! Pětinásobná konfrontace dobra a zla, ze kterého má a musí církev vyjít jako vítěz!

Máme před sebou dva oddíly, které mluví o službě církve. Především o vzájemné službě sourozenců sourozencům! Protože to svědectví světu a vítězství nad zlem začíná právě uvnitř církve. Podle lásky nás má svět rozpoznávat jako Kristovi. Tyto oddíly jsou zarámované dvojím důrazem na pokoru a v Kristu nízké smýšlení o sobě. Jsou to Ř 12,3-9 a Ř 12,10-16. První mluví o konkrétních darech Ducha božího, které mají křesťané používat v lásce k budování celého těla Kristova a druhý mluví o vlastnostech a charakteru vzájemné služby. Dnes budeme v Ř 12,3-9. Stojí zde…

Odkazy: Ř kap. 1-12; Ef 1,3-4; 2 Pt 1,4; 1Pt 1,18-20; 1 Ts 1,9-10;

ŽIVOT Z BOHA V NÁS ROSTE KU POKOŘE Ř 12,3

Římanům 12:3 Každému z vás říkám na základě milosti, která mi byla dána: Nesmýšlejte výš, než je komu určeno, ale smýšlejte o sobě střízlivě (ROZUMNĚ), podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh. 4 Jako je v jednom těle mnoho údů a nemají všechny stejný úkol, 5 tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy. 6 Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás: Kdo má dar prorockého slova, ať ho užívá v souhlase s vírou. 7 Kdo má dar služby, ať slouží. Kdo má dar učit, ať učí. 8 Kdo dovede povzbuzovat, nechť povzbuzuje. Kdo rozdává, ať dává upřímně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo se stará o trpící, ať pomáhá s radostí. 9 Láska, nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému.

Podívejme se nejprve na první verš našeho textu, na verš třetí:

Římanům 12:3 Každému z vás říkám na základě milosti, která mi byla dána: Nesmýšlejte výš, než je komu určeno, ale smýšlejte o sobě střízlivě (ROZUMNĚ), podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh.

Pavel zde mluví v autoritě Kristova apoštola. A jeho slova nedávají nikomu z nás žádný prostor k tom, abychom skutečnost toho, že sloužíme Bohu a Jeho církvi vydávali za svou vlastní zásluhu! Vždyť i sám Pavel ukazuje na svou službu Kristova apoštola jako na důsledek a dar Boží milosti! To není Pavlova moudrost, síla, poznání Boha. Není to Pavlova svatost, láska, dobrota. Je to dar a nezasloužená milost. Kdyby se Bůh nesmiloval nad Pavlem, hubil by dál jako Saul Boží děti. Kdyby se Bůh nesmiloval nad námi, byli bychom dál nepřátelé boží, ti, kdo Boha nenávidí a ti o nichž Písmo říká:

• Efezským 2:1 I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, 2 v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu.3 I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní.

Byli jsme duchovně mrtví, poslušní ďáblu a jeho démonům, otroci hříšných sklonů a sobeckých vášní. Byli jsme pod Božím soudem, protože jsme odmítali Krista a nevěřili jsme v Krista! Což potvrzuje J 3,18 těmito slovy:

• Jan 3:18 Kdo v něho (Krista) věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.

Spasení není z nás, je to dar, aby se nikdo nemohl chlubit. Proto ani naše služba Bohu není z nás, ale z Boží milosti. Nikdo z nás by služebníkem Božím nikdy nebyl, kdyby se Bůh nad námi nesmiloval. A Pavel na to upozorňuje a velmi důrazně nás vede k tomu, abychom o sobě smýšleli z bázní a pokorou. Ne vysoko, ale střízlivě, doslova rozumně. Dokonce máme vědomě sami sebe snižovat a mít druhé za přednější sebe. Nikdo nemá dále dávat sám sobě v církvi význam a místo jiné, vyšší než takové, jaké mu dává Bůh. Tedy podle víry, kterou Bůh dává, podle povolání, které Bůh dává.

Pochopte to dobře, římský sbor měl problémy. Mezi křesťany ze Židů a křesťany z pohanů byly spory a nedorozumění, ve kterých hrála roli také pýcha. Pavlův silný důraz na jedno evangelium zachraňující bez rozdílu a jedině milostí vyvolené ze Židů, tak i z jiných národů, jeho poznání Boha a Krista, tento teologický důraz a základ se táhne od první kapitoly až do kapitoly dvanácté. Ve které Pavel přechází od teologických základů evangelia k důsledkům evangelia. K proměněnému životu. A jako první stavební kámen tohoto nového života staví pokoru. Malé, nízké smýšlení o sobě.

To není pohrdání sebou samým, ale pevné vědomí toho, kdo je svatý Bůh, kdo je padlý člověk a kdo je vykoupený křesťan! Je to vědomí toho, že bez Kristovi milosti nic nejsme a nic neznamenáme. Jsme trestuhodní a zavrženíhodní! Zároveň do toho vstupuje Kristova láska, která se obětuje plně a absolutně za druhé! Co říká a proč Pán Ježíš svým učedníkům?

• Jan 15:12 "To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás. 13 Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.

Bez Krista jsme jen vzbouřenci hodní věčné smrti a jsme-li v Kristu, pak milujeme a máme milovat láskou, která byla vylita do našich srdcí s Duchem Krista! Láska je pokorná, tichá a má druhé za přednější sebe! A proto Pavel říká, nesmýšlejte výš než… Vzpomeňme, že podobné varování směřoval křesťanům z pohanů v Ř 11,20.

• Římanům 11:19 Řekneš snad: Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován. 20 Dobře. Byly vylomeny pro svou nevěru, ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se! 21 Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, tím spíše neušetří tebe!

Doslova nám nyní Pavel říká nesmýšlejte pyšně, povýšeně nad míru vaší víry a vašeho povolání v Kristu! Nesrovnávejte se s druhými a už vůbec ne tímto stylem: „Má služba je lepší, větší než bratrova. Mé poznání je větší, jsem duchovnější. Víc znám Bibli, víc se modlím. Církev mě víc potřebuje a Bůh? Ten to dobře ví! Počítá se mnou mnohem víc než s ostatními.“  Jste prosti, svobodni takových myšlenek? Opravdu nikdy, ani náznak tohoto pokušení takto smýšlet? Pak chvalte Boha, modlete se a čiňte vše proto, aby to tak zůstalo!   A mějte před očima napořád Ježíše, svého Pána. Jak vysoko o sobě smýšlel Ježíš, když na kříži pil kalich Otcova hněvu?

A Pavel pokračuje: „Myslete střízlivě o sobě, rozumně.“ Tato rozumnost značí právě to pravdivé poznání toho, kdo jsem před Bohem, kdo je svatý Bůh. Je to poznání evangelia! Patříš Bohu, Kristu, byl jsi zachráněn? Ano! Ale vše je to dar a milost Boží! Jsi služebník Kristův? Ano, ale ve smyslu otrok Kristův! Patříš Mu!

• Lukáš 17:9 Děkuje snad (Pán) svému služebníku (doslova otroku!), že udělal, co mu bylo přikázáno? 10 Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: `Jsme jenom služebníci (otroci), učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit. ´"

K tvému stavu v Kristu prostě nepatří žádná povýšenost, pýcha, nadýmání ani záslužnictví, které je skrytým zákonictvím! Za všechny věřící kolem tebe bylo zaplaceno stejně draze a stejně bolestně! Jsou povolání ke stejným dobrým božím skutkům a ke stejné svatosti! Církev je tělo Kristovo složené z různých údů a orgánů, ale hlava církve je jen jedna. Ježíš Kristus! V 1 K 12,13-27 Pavel popisuje církev jako tělo Krista, kde On je hlavou. Jednotliví věřící pak jsou údy mající každý svůj úkol. A je velmi zajímavé, že ve verši 1 K 12,25 konstatuje, že to Bůh zařídil takto proto, …

• 1 K 12,25 aby v těle nedošlo k roztržce, ale aby údy shodně pečovaly jeden o druhý.

Pýcha k roztržkám vede! Je tedy vaší zodpovědností smýšlet osobě pokorně a znát své duchovní obdarování, své místo v těle Krista. Pyšně smýšlející a sám sebe přeceňující křesťan je hrozba pro sebe i celý sbor! Ale i člověk, který se nechlubí, nýbrž popírá své obdarování, je vinen pýchou, protože i on popírá Boží milost a upírá Bohu slávu! Mluví proti Boží pravdě. Kdežto naše bohoslužba má být přeci pravá, duchovní, doslova rozumná poznáním a správným chápáním pravdy Božího slova, založená na Boží pravdě. Ř 12,1;

Odkazy: Ef2,1-3; J 3,18; 15,12-13; Ř 11,19-20; Lk 17,9-10; 1 K 12,13,27;

ŽIVOT Z BOHA V NÁS NEZANEDBÁVÁ DUCHOVNÍ DARY Ř 12,4-8

Pokud správně rozumím slovu evangelia, znám své obdarování i místo v těle Krista, nelze ustrnout! Život z Ducha svatého musí růst a nemůže zanedbávat své duchovní obdarování! Poslouchejte, co Pavel psal Timoteovi.

• 2 Timoteovi 1:3 Děkuji za tebe Bohu, kterému sloužím s čistým svědomím jako moji předkové, když na tebe neustále myslím ve svých modlitbách ve dne v noci. 4 Vzpomínám na tvé slzy a toužím tě spatřit, aby moje radost byla úplná. 5 Připomínám si tvou upřímnou víru, kterou měla už tvá babička Lóis a tvá matka Euniké, a kterou máš, jak jsem přesvědčen, i ty. 6 Proto ti kladu na srdce, abys rozněcoval oheň Božího daru, kterého se ti dostalo vzkládáním mých rukou. 7 Neboť Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha síly, lásky a rozvahy.

Máme smýšlet o sobě rozumně, pokorně v souladu s Boží vůlí o nás Takto Pavel píše v Ř 12,3. Ale právě v Bohu, v Jeho svaté, dobré vůli je zakotvena i hodnota božích dětí! Jste milovaní synové a dcery! Jste boží dary církvi a církev je za vás vděčná jako Pavel za Timotea! Bůh vás povolává k novému, svatému životu jako služebníky své i Jeho církve. Tento život je dobrý! Je k Boží slávě! Pamatujete se na pětinásobnou konfrontaci dobra se zlem, která vrcholí Pavlovým: „Nedej se přemoci zlem, ale zlo dobrem přemáhej Ř 12,21? Přesně o tom Pavel píše v Římanům 12, ale i v 2 Tm 1,3-7. Jste povoláni k zabíjení zlých obrů!  Jste jako Davidovi bohatýři potírající zlé obry. Již to není maso a krev. Bojujete proti hříchu a duchovním zlým obrům! Máte rozhojňovat své duchovní obdarování od Boha, které v lásce a s odvahou používáte jako tu nejlepší zbraň, nejlepší odpověď hříchu a zlým silám temnoty! Co k tomu říká náš text?

Ř 12,4 Jako je v jednom těle mnoho údů a nemají všechny stejný úkol, 5 tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy. 6 Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás: Kdo má dar prorockého slova, ať ho užívá v souhlase s vírou. 7 Kdo má dar služby, ať slouží. Kdo má dar učit, ať učí. 8 Kdo dovede povzbuzovat, nechť povzbuzuje. Kdo rozdává, ať dává upřímně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo se stará o trpící, ať pomáhá s radostí.

Jsme údy Kristova těla. Údy, které mají tělu sloužit! Máme sloužit jeden druhému. Stejná milost, která vedla Pavla k napsání listu Ř i jeho dvanácté kapitoly dává dary každému z nás! Pavel píše do Korintu o darech Ducha svatého církvi, skrze jednotlivé věřící.

• 1 Korintským 12:7 Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. Podle Pavla je máme také hojně používat.

Pavel svůj důraz tedy v tomto oddíle neklade na úplný výčet darů. Ani již není dále jeho důrazem od verše čtvrtého zodpovědnost křesťana za rozpoznání svého obdarování. My ji máme. Ale od verš 12,4 je Pavlův důraz na to, abychom své dary využívali k budování těla Kristova i jednotlivých svatých ze všech sil. A abychom rostli v plnosti obdarování. To znamená, že i když u sebe rozpoznávám třeba jen dar povzbuzovat, měl bych vědomě usilovat růst a sloužit i v dalších darech. Cílem není sbor plný úzce zaměřených specialistů, ale Božím cílem je sbor plný svatých, kteří rostou do podoby Ježíše Krista! List Efezským to potvrzuje, co Bůh chce a koná v církvi. (Bůh ve všem jedná tak),

• Efezským 4:12 aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby – k budování Kristova těla, 13 až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti.

Zralý člověk podobný Kristu! To je to, čím máš být bratře, sestro! Já to zopakuji, abychom si dobře uvědomili váhu tohoto prohlášení Bible! Zralý člověk podobný Kristu! To je to, čím máš být bratře, sestro! Pamatujte tedy na to. Pavel také v Ř 12 nestaví církvi před oči velikost, nebo hierarchii darů, jestli učit je více, než povzbuzovat nebo sloužit více než dávat a naopak, ale vyzdvihuje jejich společný původ, hodnotu i potřebu pro budování církve! Mluvíme zde o darech Ducha svatého, který dává všem podle své dokonalé a dobré vůle, jak On sám chce! Pavel napsal o darech.

• 1 Korintským 12:11 To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce.

Bůh nám ze své milosti a dobroty dává svého svatého Ducha. Narodili jsme se z Božího Ducha, jsme naplněni a zapečetěni Božím Svatým Duchem a máme každý zvláštní duchovní dar podle vůle Ducha svatého! Už jsi rozpoznal Boží zvláštní duchovní dar tobě a církvi? A používáš ho pro budování svatých? Kristus zemřel pro to, abys měl podíl na nádherném, vznešeném úkolu, službě! Jde o výsadní službu. Není větší služby!

Původ duchovních darů je v Boží lásce, dobrotě a milosrdenství. Proto je jejich hodnota z tohoto pohledu stejná, stejně nezměřitelná. A potřeba, důležitost a nezbytnost pro církev jakbysmet. Zdravé tělo potřebuje úplně stejně každý svůj úd, každý orgán. Pavel píše do Korintu.

• 1 Korintským 12:21 Oko nemůže říci ruce: "Nepotřebuji tě!" Ani hlava nemůže říci nohám: "Nepotřebuji vás!"

Máš milý svatý dar prorockého slova? Používej ho. Vždyť kdykoli zvěstuješ evangelium, mluvíš prorocky. Vyhlašuješ Kristovu smrt, vzkříšení, nanebevstoupení. Vyhlašuješ Jeho spravedlivou vládu nad celým světem i Jeho druhý příchod, kdy bude soudit všechna pokolení země! Řecký výraz v textu znamená mít dar promluvit, promlouvat s odvahou a srozumitelně a neodkazuje nezbytně na mystické, nadpřirozené aspekty. Ale tvá živá víra, která svědčí o Kristu, je rozhodně nadpřirozená a více než mystická. Protože si se narodil z Boha!

Máš dar služby lidem? Služ! Dar služby zahrnuje široké spektrum pomoci a veškerou schopnost praktické pomoci, kterou ti Bůh dává, abys naplnil každou viditelnou potřebu svého sourozence v Kristu.

Máš porozumění Písmu a dovedeš jeho pravdu srozumitelně vyložit a objasnit? Potom uč a uč a uč! Máš dar povzbuzovat? Tedy vést a motivovat druhé ke zbožnému životu a k následování Boží pravdy? Potom povzbuzuj, napomínej, utěšuj a posiluj, jak jen to bude ve tvých silách! Život z Boha nezanedbává své duchovní obdarování!  Tak jak je to s tebou sestro, bratře?

A tak Pavel pokračuje. Ř 12,8 Kdo dovede povzbuzovat, nechť povzbuzuje. Kdo rozdává, ať dává upřímně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo se stará o trpící, ať pomáhá s radostí.

Vidíme myslím dobře, že Pavel nechtěl v Ř 12 přinést vyčerpávající, úplný seznam duchovních darů. Ale spíše ukázat na to, že nové srdce patřící Bohu prostě hledá své obdarování, aby ho mohlo použít ke službě Bohu skrze budování církve a svatých! Dělá to vše naplno, s vděčností, s radostí a velikou touhou! Mohli bychom to dokonale, absolutně shrnout jediným nanejvýše pravdivým výrokem Písma o našem drahém Pánu a Spasiteli, který říká vše o Kristu a o našem dnešním tématu! Co praví Písmo o Kristu? Na co se rozpomenuli učedníci Pána Ježíše, když na Něho hleděli?

• Jan 2:17 Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: `Horlivost pro tvůj dům mne stráví. ´

Toužíte se Mu podobat? Být jako On? Hořet pro Něho?

Důraz Pavla ve verších Ř 12,4-8 je na usilovné, hojné používání darů, na růst ve všech aspektech svatého života v Kristu, abyste všichni dorostli zralého lidství měřeného mírou Kristovy plnosti. Bůh po tobě nechce, abys byl specialista na prodlužování nohou, jak jsem to viděl v mnoha, tak zvaných církvích, ale abys ve všem rostl do podoby Pána Ježíše. Je to o důrazu na nový život z Boha, který je vidět, konfrontuje hříšný svět a přemáhá jeho zlo svou svatostí, posvěcením, dobrem v Kristu! Jak se Kristu tedy podobat?

Především v poslušnosti a svatosti, ale i v prorokování, učení, štědrosti, službě lidem, povzbuzování. V milosrdenství. Prostě ve všem!  Smýšlet pyšně, přivlastňovat si něco, co mi nebylo od Boha dáno znamená bořit sebe i tělo Kristovo. Znamená to kapitulovat před světem a dát vyhrát jeho zlu! Ale i smýšlet pyšně tak, že nehledám, popírám, nepoužívám své zvláštní duchovní obdarování, nesloužím v církvi všem jejím údům, znamená totéž, bořím sebe i tělo Kristovo, kapituluji před světem! A v obou případech to musí vézt nakonec ke zkoumání toho, zda skutečně patřím Kristu!

• 2 Korintským 13:5 Sami sebe se ptejte, zda vskutku žijete z víry, sami sebe zkoumejte. Což nechápete, že Ježíš Kristus je mezi vámi? Ledaže jste před ním neobstáli!

Viditelné důsledky evangelia, o kterých Pavel píše v Ř 12, jsou výborným lakmusovým papírkem vaší víry a její pravosti. Jak můžeš říkat jsem Kristův, a přitom nehledat své obdarování. Nezkoumat své místo na vinici Páně. Nerůst do podoby Krista ve všem a usilovat o růst ve všech duchovních darech? V 1 K 14, 1 Pavel přikazuje, abychom usilovali o duchovní dary a rostli v nich! A v 1 K 12,31 mluví dokonce takto.

• 1 Korintským 12:31 Usilujte o vyšší dary! A ukážu vám ještě mnohem vzácnější cestu:

Odkazy: 2 Tm 1,3-7; 1 K 12,7; 12,11; 12,21; Ef 4,12-13; J 2,17; 2 K 13,5; 1 K 14,1; 12,31;

ŽIVOT Z BOHA V NÁS UPŘÍMNĚ MILUJE CÍRKEV, NENÁVIDÍ ZLO A MILUJE DOBRO Ř 12,9

A tuto cestu před námi odkrývá i v listu Římanům, ve dvanácté kapitole! Pavel píše do Říma i nám v devátém verši.

Ř 12,9 Láska, nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému.

Láska ať je bez přetvářky! Chápeme dobře, co nám zde Pavel říká? Láska nechť je bez přetvářky. Jaká láska? Nemluvíme zde o duchovním obdarování? O rozpoznání duchovního obdarování a o jeho používání k budování církve? Ano, o tom přesně mluvíme! Sloužíš svými dary přesně tak, jak to Pavel popisuje v Ř 12? Potom miluješ Boha, miluješ Jeho děti a praktickým skutkem to potvrzuješ! Nesloužíš? Sám hledej odpověď. Jan napsal.

• 1 Janův 5:1 Každý, kdo věří, že Ježíš je Kristus, je zrozen z Boha; a kdo má rád otce, má rád i jeho dítě. 2 Podle toho poznáváme, že milujeme Boží děti, když milujeme Boha a jeho přikázání zachováváme.

 A co znamená milovat bez přetvářky? Především si musíme říct, že nelze milovat s přetvářkou. To není láska. Ve chvíli, kdy se do vaší služby zapletou jakékoli špatné motivy, ztrácíte lásku! Vaše láska nesmí být sebestředná, vypočítavá, to by byla především sebeláskou!

Sláva u lidí, jejich obdiv. Vypočítavost ve stylu: „Já pomůžu jemu a on potom pomůže mě!“ Nebo máte v srdci hořkost, ublížení neodpuštění a nic s tím neděláte, neřešíte to biblicky. Navenek sloužíte bratru, ale uvnitř vaše srdce by ho nejradši snad………… ani nevidělo!  Je potřeba volat k Bohu, aby zkoumal i střežil naše srdce. I my sami musíme usilovat střežit své vlastní srdce! Láska je nejvyšší ctnost a podle Pavla ta nejvzácnější, nejvyšší cesta!

• 1 Korintským 12:31-13,3 Usilujte o vyšší dary! A ukážu vám ještě mnohem vzácnější cestu: Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.

Upřímnost, o které Pavel mluví zahrnuje v sobě bezelstnost, opravdovost srdce. Tedy pokud to nemáte opravdu v srdci a máte v srdci něco jiného, raději neslužte. To není k Boží slávě!

No, jo, ale co s tím, když to tak je? Mám nějakou naději? Budu moct někdy vůbec sloužit? Ano. Vrať se na začátek, k porozumění evangeliu. K porozumění tomu, kdo je Bůh, kdo padlý člověka, kdo je křesťan a proč je křesťan! Vrať se k milosti Krista, ke kříži Krista, k bolesti Krista, k pokoření Krista, ke krvi Krista, ke smrti Krista a ke vzkříšení Krista! Jdi na kolena volej k Bohu!

Vrať se v mysli ke své nevíře, ke své vzpouře, ke své nenávisti k Bohu a všemu dobrému. Vrať se ve vzpomínkách k tomu, kým jsi byl bez Krista! Modli se ať správně vidíš! Ať ti Bůh dá milost vidět, porozumět. Připomeň si, že ta drahá, svatá krev netekla jen za tebe, ale za všechny bratry i sestry!

Ty máš znát! Ty máš dobře rozumět evangeliu! A jestli ne, potom se vrať na začátek. Do Písma, na modlitbách! Ty máš rozeznávat!

• 1 Tesalonickým 5:21 Všecko zkoumejte, dobrého se držte; 22 zlého se chraňte v každé podobě.

Pavel říká v Ř 12,9: Ošklivte si zlo, lněte k dobrému! Ale jak mohu si ošklivit něco, co nerozpoznávám, že je zlé v Božích očích! A jak mohu lnout k něčemu, o čem nerozpoznávám, že je to dobré v Božích očích!

Na začátku Ř 12 je o pravé, duchovní, rozumné bohoslužbě, o bohoslužbě doslova tykající se slova, založené na slovu, na porozumění, pochopení slova pravdy. A o tom je pak celá dvanáctá kapitola Římanům. O tom je náš dnešní text i devátý verš!  Jestli správně rozumíte slovu pravdy, správně slyšíte, potom to bude vidět! Pán Ježíš říká.

• Lukáš 8:18 Dávejte tedy pozor, jak slyšíte: Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co myslí, že má."

Porozumění pravdě slova evangelia bude vidět. Musí být vidět. Na vašem úsilí, na vaší tvrdé práci, a vaší veškeré snaze! Na poli Písma, modlitby nad Písmem. A znovu, a znovu a znovu a znovu! A když vykopete, vydolujete poznání, částečku pravdy a porozumění. Je to o jejím uvedení do praxe. Tedy znovu o vašem úsilí, o vaší tvrdé práci, a vaší veškeré snaze! Žít a růst v tomto světě znamená mnoho obtíží, překážek, soužení. Ale kde je život, tam je i růst. Možná těžký, pomalý, přitisknutý tíhou tohoto světa, ale přesto bojující ke světlu se deroucí.

Nedávno jsem v tomto sále slyšel něco, co ani nemohu nazvat kázáním evangelia! Rouhal bych se totiž. Ten muž hovořil o mnoha věcech, na které má prý věřící právo, nárok. A stačí jen se o něj hlasitě hlásit. Zdraví, úspěch, prosperita, velký dům, velké auto, velká televize, luxusní nábytek. A mnoho, mnoho dalších krásných, drahých věcí tohoto světa.  Odkazoval se na Písmo, že to tam vše v něm je, ale ani jednou ho neotevřel! Nevěděl a nechtěl vědět nic o pádu a prokletí pádu. O potu a těžké námaze se kterou potomci Adamovi budou vydobývat svůj chléb z prokleté země, bez jistoty výtěžku! Místo pravé víry a spolehnutí se na Boha ve všem tom soužení světa byla jeho víra založena na příkazu Bohu, který zněl. „Dělej, snaž se a to rychle, chci se mít dobře a mám nato právo!“ Opravdu máme na to právo?

 Z těch, kteří mají sloužit jako otroci Bohu a být vděční za spásu, činil ten muž ty, kteří jsou páni a kterým slouží Bůh jako otrok, doslova poskok. Svatý, svatý, svatý Bůh by se měl div ne přetrhnout, aby naplnil sebestředné touhy padlých, zlých otroků hříchu! Ale tak to není. My jsme dnes Písmo otevřeli a věřím, že ho otevíráme s touhou slyšet i doma. Věřím, že možná pomalu, ale přece chápeme, co je pravá bohoslužba a pravá láska Božího svatého Ducha, vylita do našich srdcí!

Nečteme v Písmu, že Bůh je náš otrok plnící naše každé přání jako automat. Ale že my jsme Jeho otroci, služebníci. Kteří se radují ze své služby, touží ji činit! Čteme v Písmu.

Římanům 12:3 Každému z vás říkám na základě milosti, která mi byla dána: Nesmýšlejte výš, než je komu určeno, ale smýšlejte o sobě střízlivě (ROZUMNĚ), podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh. 4 Jako je v jednom těle mnoho údů a nemají všechny stejný úkol, 5 tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy. 6 Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás: Kdo má dar prorockého slova, ať ho užívá v souhlase s vírou. 7 Kdo má dar služby, ať slouží. Kdo má dar učit, ať učí. 8 Kdo dovede povzbuzovat, nechť povzbuzuje. Kdo rozdává, ať dává upřímně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo se stará o trpící, ať pomáhá s radostí. 9 Láska, nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému.

Kéž dobře slyšíme, kéž dobře rozumíme. Amen!

Odkazy:  1 J 5,1-2; 1 K 12,31-13,3;  1 Ts 5,21; Lk 8,18;