BŮH, KTERÝ SVRCHOVANĚ JEDNÁ SKRZE JEDINÉHO, SKRZE KRISTA! Ř 9,25-33

 

BŮH, KTERÝ SVRCHOVANĚ JEDNÁ SKRZE JEDINÉHO, SKRZE KRISTA!

Úvod

Pokoj vám a milost milovaní svatí! Bůh ve svém slovu říká.

• Židům 12:25 Varujte se tedy odmítnout toho, kdo k vám mluví. Jestliže neunikli trestu ti, kdo odmítli tlumočníka Božích příkazů na zemi, tím spíše neunikneme my, odvrátíme-li se od toho, který mluví z nebe. 26 Jeho hlas tehdy zatřásl zemí, nyní však slibuje: `Ještě jednou otřesu´ nejen `zemí´, nýbrž i `nebem´. 27 Těmito slovy naznačuje, že otřese vším stvořením a promění je, aby zůstalo jen to, co je neotřesitelné. 28 Buďme vděčni za to, že dostáváme neotřesitelné království, a služme proto Bohu tak, jak se jemu líbí, s bázní a úctou. 29 Vždyť `náš Bůh je oheň stravující´.

Autor listu Židům ukazuje na Boží velikost, svrchovanost a absolutní vládu. Na příběhu těch, kteří neunikli trestu pro svou nevíru, když odmítli lidského prostředníka Mojžíše a s ním i Boží zákon. Varuje autor listu před tím, abychom odmítali nebeského prostředníka Pána Ježíše! Na hoře Sión Boží hlas mluvil s takovou silou, že ti, kteří stáli pod horou se třásli strachy. Prosili Mojžíše, aby k nim promlouval on místo Boha. Báli se, že zemřou! Ex 20,19;

Boží hlas je hlasem moci. A to vždy. Bůh, který stvořil vše svým slovem, mluví vždy v absolutní autoritě. Jeho slovo, je život! Vše, co Bůh vyřkne, stává se realitou, pravdou! Na Siónu Bůh mluvil, lid se třásl strachy, ale chvěla a třásla se i celá hora i zem kolem ní!

Podle dvanácté kapitoly listu Židům Bůh ale slibuje, že ještě jednou zatřese nejen zemí, ale i nebem. Tak, že celé stvoření bude proměněno do podoby věčné, neotřesitelné! To nás má vést k vděčnosti a chvále. Má nás to vést ke službě plné bázně a posvátné úcty! Náš Bůh je oheň stravující vše, co se protiví Jemu i Jeho svaté vůli!

Pojďme nyní do závěru deváté kapitoly listu Římanům, kde poznáváme Boží věčný úradek a záměr. Mluvíme o vyvolení a společně spějeme k porozumění tomu, co to znamená. Doktrína o vyvolení je velmi důležitou doktrínou. Její pochopení přináší srdci člověka plnou a věčnou jistotu a radost. To vše již nyní v tomto temném místě, které celé ve zlém leží. Jak píše Jan, apoštol Páně. Ten samý Jan ale také dosvědčuje plnou a věčnou jistotu i radost již nyní na tomto světě. Poslouchejte jeho slova, která předchází tu temnou pravdu z 1 J 5, 19. Pravdu o tom, že celý svět leží ve zlém! A předchází ji pro to, abychom se jí nelekali a čelili ji právě s neotřesitelnou nadějí a radostí. Jan píše o šest veršů dříve.

• 1 Janův 5:13 Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život.

S tímto vědomím neotřesitelné naděje a nehynoucího dědictví, které nám již náleží, pojďme společně do našeho dnešního textu, abychom se ještě více upevnili na pravdě Božího slova!

Římanům 9:25 Jak je psáno u Ozeáše: `Lid, který není můj, povolám za svůj lid a Nemilovanou nazvu Milovanou, 26 a kde bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého. ´ 27 A Izaiáš prohlašuje o Izraeli: `Kdyby bylo synů Izraele jako písku v moři, jen zbytek bude zachráněn, 28  neboť Hospodin vykoná svůj soud na zemi rychle a úplně.´ 29  A jak to Izaiáš předpověděl: `Kdyby nám Hospodin zástupů nenechal aspoň símě, bylo by to s námi jako se Sodomou, Gomoře bychom byli podobni.´ 30  Co tedy nakonec řekneme? To, že pohanští národové, kteří neusilovali o spravedlnost, spravedlnosti dosáhli, a to spravedlnosti z víry; 31 Izrael však, který usiloval o spravedlnost podle zákona, k cíli zákona nedospěl. 32 Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž ze skutků. Narazili na kámen úrazu, 33 jak je psáno: `Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, ale kdo v něho věří, nebude zahanben.´

Odkazy: Žd 12,25-29; Ex 20,19; 1 J 5,19;

Vše je dopředu rozhodnuto a dáno Bohem! Verše 25-28;

Bůh, jehož slovo čteme, studujeme, přijímáme a jímž se sytíme pro život věčný. Tento Bůh je Bohem, který je! Chápeme dobře význam výroku Božích úst, když Hospodin prohlašuje o sobě „Já jsem?“ Pochopit tento výrok znamená poznat a přijmout základní realitu a pravdu! BŮH JE! ON PROSTĚ JE! List Židům nám vysvětluje, proč je nanejvýše důležité začít svou víru, své poznání zde. U této absolutní pravdy.

• Židům 11:6 Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.

Druhá nezbytná pravda, kterou je nutné poznat, pochopit a přijmout zní: „BŮH, KTERÝ JE, VLÁDNE!“

Tyto dvě základní pravdy musí poznat, pochopit a vírou přijmout každý člověk, aby mohl být spasen. BŮH JE A BŮH VLÁDNE, KRALUJE! Vždy kraloval, nyní kraluje a vždy bude kralovat!

V dnešním textu vidíme další velmi důležitou informaci, která je přímo spjatá s našimi dvěma pravdami. S realitou toho, že Bůh je a Bůh vládne! Bůh je, Bůh vládne a Bůh co? Bůh povolává! V deváté kapitole listu Římanům jsme poznali, že ne všichni v Izraeli jsou Izrael. Že děti Boží jsou děti zaslíbení, protože Bůh řekl: „V určený čas přijdu a Sára bude mít syna! Poznali jsme, že děti Boží, jsou dětmi vyvolení, protože Jákoba si Bůh zamiloval, Ezaua odmítl, zavrhl už před jejich narozením, aniž by mohli učinit cokoli dobrého, cokoli zlého!

A nyní čteme: „Římanům 9:25 Jak je psáno u Ozeáše: `Lid, který není můj, povolám za svůj lid a Nemilovanou nazvu Milovanou,

Všimněte si nejprve toho, co stojí úplně na počátku věty. Stojí tam, že vše, co Bůh činí a činil bylo dopředu oznámeno a zapsáno. Bůh, který kraluje, tento Bůh dopředu ohlašuje, co bude konat Iz 46,10!  V tomto případě u proroka Ozeáše. Petr apoštol Pána Ježíše píše ve svém listu také o Božím hlase, který zněl a třásl zemí a píše toto:

• 2 Petrův 1:18 A tento hlas, který vyšel z nebe, jsme my slyšeli, když jsme s ním byli na svaté hoře. 19 Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte; je jako svíce, svítící v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci. 20 Toho si buďte především vědomi, že žádné proroctví v Písmu nevzniká z vlastního pochopení skutečnosti. 21 Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha.

Kdo se drží prorockých slov, ten koná dobře, protože unášeni Duchem Živého Boha psali biblické knihy lidé, poslaní od Boha! Byl to prorok Ozeáš, který prorokoval v letech 755-710 před Kristem. Byl to Ozeáš, kdo skoro osm století před Kristem ohlásil Boží svrchované rozhodnutí učinit sobě lid, církev a to nejen ze Židů, ale i pohanů!

• Ozeáš 2:23 V onen den odpovím, je výrok Hospodinův, odpovím nebesům a ona odpovědí zemi, 24 země pak odpoví obilím moštu a oleji a ony odpovědí Jizreelu (to je Bůh rozsívá). 25 Vseji jej pro sebe do země, Neomilostněné budu milostiv, těm, kdo Nejsou-lid-můj, řeknu: "Tys můj lid", a on řekne: "Můj Bože!"

Dětmi Božími, tedy dětmi zaslíbenými jsou lidé povolaní jak ze Židů, tak i z pohanských národů! Kontext je tedy jasný. Jen ten, kdo byl zaslíben, kdo má účast na zaslíbení daném Abrahamovi.

• Genesis 26:4 »Tvé potomstvo rozmnožím jako nebeské hvězdy; tvému potomstvu dám všechny tyto země. V tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země.«

V listu Galatským 3,14 Pavel vysvětluje význam Gn 26,4; Říká, že se nejedná o potomstvo, ale o potomka. V tomto potomku dojdou požehnání všechny čeledi a národy země. A tím potomkem je Ježíš Kristus! Dětmi Božími jsou tedy všichni, kdo mají podíl v Ježíši Kristu, v zaslíbeném potomku. Lidé ze Židů i pohanů. V Něm, v Kristu nás Bůh před stvořením světa vyvolil. Ef 1,4;

V kontextu deváté kapitoly jsou dětmi Božími tedy ti, kteří jsou vyvolení ještě před svým narozením  to na věčnosti. Tak, jako Jákob, kterého si Bůh zamiloval, dříve, než se narodil. Vidíme, jak je kontext deváté kapitoly Římanům v souladu s ostatním Písmem. V našem případě s Ga 3, 14 a Ef 1,4;

Vidíme, jak se nám vše krásně spojuje. Seřaďme si nyní všechny pravdivé výroky o Bohu a Jeho spasitelném díle. Bůh je! Bůh vládne! Bůh před stvořením světa vyvoluje! Bůh v průběhu dějin spásy zaslibuje!  Bůh v průběhu dějin spásy povolává ze Židů i pohanů ty, kteří mají podíl na tomto zaslíbení v Kristu a vyvolení v Kristu! A proč? Protože miluje od věčnosti všechny, které vyvolil, zaslíbil a povolal v Kristu!

• Římanům 9:25 Jak je psáno u Ozeáše: `Lid, který není můj, povolám za svůj lid a Nemilovanou nazvu Milovanou, 26 a kde bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého.

Odkazy: Žd 1,6; 2 Pt 1, 18-21; Oz 2,23-25;Iz 46,10;  Gn 26,4; Ga 3,14; Ef 1,4;

Izrael stejný jako Sodoma a Gomora! Verš 29,

Jste Kristovi? Máte osobní víru ve vzkříšeného Krista? Co stojí v Písmu? Brzy, dá-li Pán k tomu dojdeme.

• Římanům 10:9 Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.

Pokud jste to vy, potom by vaše srdce měla v tuto chvíli jásat! Radovat se tou nevýslovnou radostí Písma! Teď byste měli mít ze samé radosti podobný pocit, jako člověk, kterému se blíží infarkt, zástava srdce! Protože vaše srdce musí nyní křepčit před Bohem jako křepčil David, když vezl schránu do svého města! Bůh, který je, který vládne, který vyvoluje, zaslibuje a podle svého slibu povolává. Tento Bůh svrchovaně, podle své absolutní moci vás učinil svým synem, svou dcerou! Protože vás miluje, protože vás miloval před stvořením světa! Proto vás učinil účastníkem Svého nezměnitelného zaslíbení a slib splnil, když vás ve stanovený čas povolal svou dobrotou a milostí! To je jistota učení o vyvolení!

A chci vás povzbudit ještě i jinak. Následujícím textem, který sám o sobě, pokud ho vytrhneme z kontextu, bude textem smutným a tragickým.

• Římanům 9:27 A Izaiáš prohlašuje o Izraeli: `Kdyby bylo synů Izraele jako písku v moři, jen zbytek bude zachráněn, 28 neboť Hospodin vykoná svůj soud na zemi rychle a úplně. 29  A jak to Izaiáš předpověděl: `Kdyby nám Hospodin zástupů nenechal aspoň símě, bylo by to s námi jako se Sodomou, Gomoře bychom byli podobni.´

Než ale se do textu podíváme blíže a hlouběji, chci abyste si znovu uvědomili, že pokud nějaký prorok cokoli prohlašuje, nebo vyhlašuj v Písmu. Činí tak ne ze své vůle, ale z Boží vůle. Ne ve své ubohoučké lidské autoritě, ale ze svrchované a absolutní Boží autority a moci! Taková slova jsou slova absolutní, protože jsou ryze pravdivá!

Další Boží muž, prorok unášený Duchem Božím, současník Ozeášův prorokoval o Izraeli slova, která zarmucují. Muž Boží ohlašuje soud nad Izraelem. Soud rychlý a úplný.  Mohli bychom říct, že Bůh rychle, rázně a nekompromisně zúčtuje s Izraelem! Izraeli nebude nic platná jeho síla, velikost, bohatství. Ani počet duší ho nespasí.  Izajáš jde dokonce tak daleko, že mluví o Izraeli jako o Sodomě a Gomoře! Izajáš připodobňuje soud nad Izraelem soudu nad dvěma hříchu propadlými a hříchu úplně zaprodanými městy! Zakřičeli jste ve svých srdcích cože?!!!

Izajáš řekl, že pokud by se Bůh nesmiloval nad Izraelem pro svou věrnost a pro svou dobrotu. Ne pro věrnost Izraele a ne proto, že Izrael by byl dobrý. Ale protože Bůh je věrný a Bůh je dobrý. Z Izraele by nic nezbylo, žádná duše, žádné zvíře, žádný strom, rostlina, nezůstal by kámen na kameni! Bůh ve své dobrotě a věrnosti ponechal zbyteček lidu. Izajášem nazývaný símě, semínko, zárodeček. Co víme o Sodomě a Gomoře? Co víme o jejich hříchu?

• Genesis 18:20 Hospodin dále pravil: "Křik ze Sodomy a Gomory je tak silný a jejich hřích je tak těžký, 21 že už musím sestoupit a podívat se. Jestliže si počínají tak, jak je patrno z křiku, který ke mně přichází, je po nich veta; zjistím si, jak tomu je."

Také víme, že se v těch městech nenašlo ani deset spravedlivých! Protože Bůh ve verši Gn 18,32 slibuje, že bude-li v těch městech deset spravedlivých. Nevyhladí je! A co Petr apoštol Páně říká o těchto městech a soudu nad těmito městy? Když varuje církev před lživými učiteli a mluví o spravedlivých Božích soudech říká:

• 2 Petrův 2:4 Vždyť Bůh neušetřil ani anděly, kteří zhřešili, ale svrhl je do temné propasti podsvětí a dal je střežit, aby byli postaveni před soud.  5 Ani starý svět neušetřil, nýbrž zachoval jen Noéma, kazatele spravedlnosti, spolu se sedmi jinými, když uvedl potopu na svět bezbožných. 6Také města Sodomu a Gomoru odsoudil k záhubě a obrátil v popel. Tím dal výstrahu budoucím bezbožníkům.

Hřích Sodomy a Gomory byl těžký. Bůh říká je po nich veta! V obou městech nenašlo se ani deset spravedlivých! A oheň soudu na Sodomou a nad Gomorou je výstrahou všem budoucím pokolením. Varováním před hněvem a hrozným ohněm soudu, který přichází na svět a každého člověka! A Izajáš? Ten říká, že Izrael je na tom před Bohem stejně jako tato dvě hříchem odporná města! To je fakt síla!

Ale je tady Bůh, a Jeho dobrota, Jeho slitování, Jeho odpuštění. A text, který je vůči Izraeli i každému člověku tak kritický, tento text nese v sobě evangelium. Zprávu o Boží milosti darované těm, které si zamiloval. Je to Bůh, kdo skrze darovanou víru zachraňuje z Izraele zbyteček lidu. Zachraňuje to semínko, ten zárodeček. Aby Izrael nezmizel jako lid Sodomy a Gomory! A je to potvrzení Boží věrnosti, dobroty a slitování. Ten motiv se vine celým Starým zákonem znovu a znovu ho vidíme.

• Nehemjáš 9:27 Proto jsi je vydal do rukou jejich protivníků, aby je sužovali. Když však v dobách svého soužení úpěli k tobě, tys je z nebe vyslýchal a z nesmírného slitování jsi jim dával vysvoboditele, aby je vysvobozovali z rukou jejich protivníků. 28 Ale jen si oddechli, zase páchali, co je před tebou zlé. Proto jsi je nechal napospas jejich nepřátelům, aby nad nimi panovali. Když však opět k tobě úpěli, tys je z nebe vyslýchal a ve svém slitování je nesčetněkrát zachraňoval.

Hříšníci se nemění! Není to v jejich silách. Levhart nezmění svou skvrnitost, ani Kúšijec barvu své kůže. Naštěstí se ani Bůh nemění! On se rozhodl na věčnosti, On si zamiloval a vyvolil, On v přesný čas povolal a zachoval každého, kdo mu patří od věčnosti. A to i v národě Izrael. Ne každý z národa Izrael je Izrael, ale každý v Izraeli, o kom Bůh rozhodl a předem ho určil ke spáse byl a je Izrael! Co odpovídá Bůh Eliášovi, když si myslí, že zbyl jediný jako věrný?

• Římanům 11:2 Bůh nezavrhl svůj lid, který si předem vyhlédl. Nevíte z Písma, jak si Eliáš Bohu naříká na Izrael? 3 Hospodine, proroky tvé pobili a oltáře tvé pobořili, já jediný jsem zůstal, a také mně ukládají o život!´ 4  Jakou však dostal odpověď? `Zachoval jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili kolena před Baalem.´ 5  A tak i nyní je tu zbytek lidu vyvolený z milosti.

Ne každý z Izraele byl a je Izrael. Ale v každé době každý, koho si Bůh zachoval ne pro jejich věrnost, ale pro Svou! Ne podle jejich vůle, ale podle Své! Ne proto, že by oni byli dobří, ale proto, že On je dobrý! A tak text Ř 9,27-29 říká o člověku hrozné věci. Člověk nemá a neměl nikdy žádnou naději! Stejná hrůza, která zaplnila mysl apoštolů, křičí i v nás tu věčnou otázku: „Kdo tedy může být spasen?“

 

 Ale o Bohu ten text říká věci úžasné, nádherné, naše chápání přesahující! Žádná duše k smrti unavená, k smrti vyděšená nemusí zoufat! Bůh je! Bůh vládne! Bůh si zamiloval! Bůh v lásce vyvolil! Bůh vše vyhlásil! Bůh zaslíbil! Bůh naplnil, svůj slib splnil a v pravý čas povolal k víře a ve víře zachoval každé své dítě! Co je u člověka nemožné, u Boha možné je! U Boha není nic nemožné!

Odkazy: Ř 10,9; 11,2-5; Gn 18,20-21; 2 Pt 2,4-6; Neh 9,27-28;

Doktrína vyvolení skrze dar víry! Verše 30-33;

Pavel apoštol pokračuje:

• Římanům 9:30 Co tedy nakonec řekneme? To, že pohanští národové, kteří neusilovali o spravedlnost, spravedlnosti dosáhli, a to spravedlnosti z víry;

Pavel se ve své argumentaci vrací zpět do první kapitoly listu Římanům! Zde je v pouhých dvou verších položen základ celého listu!

• Římanům 1:16 Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. 17 Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: `Spravedlivý z víry bude živ.´

Předně evangelium je moc Boží! Každému, kdo věří. Ze Židů i z pohanů. Tato spravedlnost a moc evangelia je přijímána vírou a vede k víře. Spasitelná víra není z člověka, ale je darem od Boha, což nám opět potvrzuje, že je to On, kdo jedná a zachraňuje.

• Efezským 2:9 Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.

Pavel říká, že ti z pohanských národů, kteří patří Kristu, pro to nic neudělali! Ani nemohli. Boha neznali. Nikdo Ho nehledal! Nikdo se po něm neptal! Všichni byli ve svém hříchu daleko od Jeho slávy a ani netušili, že směřují do zahynutí. Dokonce Písmo říká, že…

• Římanům 3:10 jak je psáno: `Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, 11 nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha; 12 všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden. 13 Hrob otevřený je jejich hrdlo, svým jazykem mluví jen lest, hadí jed skrývají ve rtech, 14 jejich ústa jsou samá kletba a hořkost, 15 jejich nohy spěchají prolévat krev, 16 zhouba a bída je na jejich cestách;17 nepoznali cestu pokoje 18 a úctu před Bohem nemají. ´

To byla a je cesta každého člověka. Ale co je u člověka nemožné pro jeho zkaženost a slepotu, pro jeho totální otroctví hříchu. To u Boha není žádná překážka! On je, On vládne, On vyvolil, On povolal, On zachová! Evangelium je neodolatelnou Boží mocí pro každého, kdo byl Bohem zamilován před stvořením světa. A nepřemožitelnou Boží mocí pro každého, kdo věří!

A podobně, jako u předchozího oddílu vás povzbudím ještě více. Tedy doufám. I nyní máme před sebou verše, které vytrženy z kontextu zdánlivě budí smutek, beznaděj a zoufalství!

• Ř 9,31 Izrael však, který usiloval o spravedlnost podle zákona, k cíli zákona nedospěl. 32 Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž ze skutků. Narazili na kámen úrazu…

 

Když ten text vytrhneme, a neuchopíme ho správně. Bude to špatné. To, že není nikdo spravedlivý a každý je pod mocí hříchu platí o pohanech i Židech! Ř 3,9;

• Co tedy? Máme my židé nějakou přednost? Vůbec ne! Vždyť jsme už dříve ukázali, že všichni, židé i pohané, jsou pod mocí hříchu,

Ale vždyť Izrael měl zákon!  Měl zaslíbení, smlouvy s Bohem! A přesto Pavel říká, že k cíli zákona nedospěl! Přesto, anebo právě proto, že usiloval o spravedlnost podle zákona, plněním zákona a tedy ze svých skutků! Jak je to možné?

• Galatským 2:16 víme však, že člověk se nestává spravedlivým před Bohem na základě skutků přikázaných zákonem, nýbrž vírou v Krista Ježíše. I my jsme uvěřili v Ježíše Krista, abychom došli spravedlnosti z víry v Krista, a ne ze skutků zákona. Vždyť ze skutků zákona `nebude nikdo ospravedlněn´.

Izrael nepochopil. Nepoznal a neporozuměl. Přirozený člověk nemůže pochopit věci Božího Ducha! Zákon nikdy nebyl dán, aby skrze něj mohl kdokoli dojít spásy, ale..

• Římanům 3:19 Víme, že co zákon říká, říká těm, kdo jsou pod zákonem, aby byla umlčena každá ústa a aby celý svět byl před Bohem usvědčen z viny. 20 Vždyť ze skutků zákona `nebude před ním nikdo ospravedlněn´, neboť ze zákona pochází poznání hříchu.

Kdyby byl člověk spravedlivý, nepotřeboval by zákon. Ale protože je otrok hříchu, je hříchu zaprodán, potřebuje Boží zákon jako Boží diagnostický nástroj! Zákon Boží daný Izraeli prostřednictvím Mojžíše, nebo Boží zákon vepsaný do srdcí pohanů. Co dále říká Písmo o zákonu Božím?

• 1 Timoteovi 1:8 Víme, že zákon je dobrý, když ho někdo užívá správně 9 a je si vědom, že zákon není určen pro spravedlivého, nýbrž pro lidi zlé a neposlušné, bezbožné a hříšníky, pro lidi bohaprázdné a světské…

Zákon je pro zlé, bezbožné a hříšné! Celý svět má být usvědčen a každá ústa umlčena! Z čeho? Ze života, který se příčí evangeliu Pána Ježíše Krista! Ze života, který nenávidí Boha, pravdu, světlo a dobro. Ze života, který je bohaprázdný! A Bohu nepřátelský!

Izrael nepochopil, k čemu byl zákon dán. Nepoznal, že zákon ho usvědčuje, odsuzuje a trestá smrtí. Padlé lidství je tak zaslepené, a tak pyšné, že i když má světlo zákona. Není schopné ho použít k vlastní záchraně! Jen pokud se Bůh smiluje a otevře člověku oči, pak je dotyčný zachráněn. Přirozený člověk nemůže pochopit věci Božího Ducha, jsou mu bláznovstvím! Je na tom tak špatně, že i dobrý Boží zákon, to světlo zákona, používá ke své zkáze! Ke svému odsouzení! To byl i případ tělesného Izraele.  Ale co je u člověka nemožné, je u Boha snadné. A tak Bůh povolává v Kristu podle své vůle svůj lid ze Židů i pohanů. To potřebovali slyšet křesťané v Římě v době sepsání listu. To potřebujeme slyšet i my dnes!

• Římanům 9:30 Co tedy nakonec řekneme? To, že pohanští národové, kteří neusilovali o spravedlnost, spravedlnosti dosáhli, a to spravedlnosti z víry; 31 Izrael však, který usiloval o spravedlnost podle zákona, k cíli zákona nedospěl. 32 Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž ze skutků. Narazili na kámen úrazu, 33 jak je psáno: `Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, ale kdo v něho věří, nebude zahanben. ´

Odkazy: Ř 1,16-17; 3,10-18; 3,9; 3,19-20; Ga 2,16; 1 Tm 1,8-9;

Aplikace:

1. Všichni jsme bez Krista lidé Sodomy a Gomory. To je první aplikace. Myslet si o sobě cokoli jiného je pýcha, která nás usmrtí! Ta správná pozice před Bohem je na kolenou, nebo ještě lépe v leže tváří k zemi. V pokorné prosbě o záchranu, protože On je a On vládne a On bude soudit, každého, kdo odmítne Krista!
2. Kdo je tím kamenem úrazu a skálou pohoršení? Je to Syn Boží, Ježíš Kristus! Jedině vírou v Něho se člověk stává spravedlivým a je zachráněn. Jen když v pokání a víře odevzdá Kristu své hříchy a přijme od Něho šat Kristovi spravedlnosti! Další aplikací našeho textu je poznání, že Kristus je jedinečný, jediný! On je ta jediná cesta, i pravda a život! Není jiné jméno pod nebem, dané lidem, které by mělo moc zachránit člověka. Nejste-li Kristovi vyznavači a učedníci, honem to napravte. Spěchejte k Němu v pokání! Co stojí v Písmu psáno? Co říká Boží Syn?

Matouš 11:28 Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. 29 Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. 30 Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží."

3. Žádná duše, která poznala, že Bůh je a Bůh vládne. Žádná duše, která poznala, že je před Bohem ztracena jako Sodoma a Gomora nemusí si zoufat. Pán Ježíš volá všechny k Sobě a zve nás! Chce sejmout smrtící břemeno hříchu. Hříchu, jehož mzdou je smrt. Smrt těla i druhá smrt, smrt duše! Pokud kdokoli odmítne evangelium, pohorší se nad Kristem. Bude rozdrcen Kristem, tou skalou!
4. Na slovo Písma, na slovo Boží se můžeme absolutně spolehnout! Ti kdo odmítají evangelium, ať se spolehnou na to, že zaplatí svůj dluh do posledního haléře. A protože jde o věčný dluh, bude i splácení věčné! Písmo to říká! Ti, kdo Krista vyznávají, mají v učení o svrchovanosti a Božím vyvolení naprosto pevnou naději, že dobré dílo, které Bůh koná v jejich životech. Bůh také dovede do cíle. Bůh je! Bůh vládne! To je absolutní realita. A tedy i vše, co slíbil a co si předsevzal je absolutní realita. Je to jisté. I když v tomto čase k tomu úplnému naplnění teprve směřujeme. Písmo to říká! Pojďme do Ř 8,31-39;

Římanům 8:31 Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? 32 On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko? 33 Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje! 34 Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás! 35 Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? 36 Jak je psáno: "Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku." 37 Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. 38 Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, 39 ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

5. Pokud jsme na tom jako lidé tak špatně, jak jsme viděli. Když víme, že ve své slepotě jsme schopni používat dobré Boží dary převráceně a ke své záhubě, jako Izrael zákon. K čemu nás to vede? Milovaní jsme úplně závislí na Boží věrnosti, dobrotě a slitování. To je poznání. A aplikace? V každé vteřině potřebujeme Jeho milost, slovo, světlo. Jeho Ducha! Budu se opakovat. Když to tak je, jak to, že se tak málo modlíme? Jak to, že se tak málo sytíme slovem? Jak to, že tak málo a chabě vzdorujeme hříchu? Jak to, že tak málo náš život projevuje vděčnost? Proč tak málo uctíváme, tak málo chválíme? Proč tak málo mluvíme o Něm? Proč tak málo povzbuzujeme druhé? Proč tak málo zvěstujeme druhým zprávu o soudu a záchraně? Kéž Bůh odstraní v našich životech vše, co nám brání. Naši tělesnost, lenost, nevděčnost, každý hřích!

Nelze zakončit jinak, než slovy Pána Ježíše Krista pro všechny jeho učedníky, kteří musí projít mnohými zkouškami, aby poznali, že stavět na sobě samém, na své síle, schopnostech, moudrosti atd. je bláhovost a zhouba. Ve chvíli, kdy jim Pán říká tato slova, oni jsou sebejistí, myslí si, že vše už ví a všemu plně rozumí! Pán je seznamuje s jejich slabostí a říká, že za chvíli budou všichni prchat a nechají Ho samotného. Jen On zůstane, jen On obstojí, necouvne, zvítězí, ale ujišťuje své milované slovy. „Jan 16:33 To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.“ Amen!

Odkazy: Mt 11,28-30; Ř 8,31-39; J 16,33;