Buďte vždy připraveni vydat svědectví o Kristu (1Pt 3,14-17)

1 Pt 3, 14 Ale i kdybyste pro spravedlnost měli trpět, jste blahoslaveni. ‚Strach z nich ať vás neděsí ani nezviklá 15 a Pán, Kristus, budiž svatý‘ ve vašich srdcích. Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte, 16 ale čiňte to s tichostí a s uctivostí. Když jste vystaveni pomluvám, zachovávejte si dobré svědomí, aby ti, kteří hanobí váš dobrý způsob života v Kristu, byli zahanbeni. 17 Je přece lépe, abyste trpěli za dobré jednání, bude-li to snad vůle Boží, než za zlé činy.

Otázky pro děti:

1) Co znamená být připraven dát odpověď?

2) Proč je lepší raději trpět pro dobré jednání, než pro hřích

1. Úvod

Pokoj vám milovaní a svatí v Kristu! Dnes je den vzkříšení. Máme neděli, která je dnem vzkříšení historicky, protože tento den vstal Kristus před více než 2000 lety z mrtvých, byl to první den po sobotě. Neděle je ale také dnem vzkříšení, protože skrze Kristův kříž jsme byli duchovně vzkříšeni z duchovní smrti Ef 2, 1 a Ef 2, 5.

Drazí a draze vykoupení bratři a sestry máme mnoho proč chválit našeho Boha Otce a Spasitele Ježíše Krista, Syna Davidova. Bůh ve své lásce se sklání k ubohému, padlému tvoru, kterým je potomek prvního Adama.

Ježíš Kristus, Kníže míru a Král pokoje, tento Bůh Syn se dobrovolně zřekl nekonečné slávy nebes, kterých je Pánem. On obraz Boží podstaty. Ten, skrze něhož a pro něhož vše bylo učiněno, se ve svém přijatém lidství ztotožnil s bídou a bolestí člověka, aby ji ukončil a osvobodil otroky smrti a hříchu. Dalo by se říci, že Pán Ježíš Kristus byl a je v tom s námi.

Bůh nestojí nečinně stranou, není bezduchým technokratem, který bude strojově soudit, aniž by neměl vhled dokonalé moudrosti, plnost poznání a dokonce i plnost vlastní zkušenosti.

• Židům 4:14  Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme. 15  Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu.

Ten, který byl k tomu vyvolen před stvořením věků a přišel kvůli nám na konci časů, prošel zde ve světě hříchu vším pokušením a plností zlého, plností utrpení. Byl vystaven všemu, co tento svět poskytuje. Pro ty, kteří věří, to znamená nádhernou výsadu přistupovat směle k trůnu milosti a dojít pomoci a záchrany v pravý čas. Těm, kteří vzdorují slovu života, to přináší jistotu, že na soudu nebudou moci prohlásit, že Bůh je nespravedlivý, protože neví, čím si oni museli na tomto světě projít! Bůh ví a Bůh to dokonce zakusil sám na sobě!

Beránek Boží svým dílem kříže naplnil vůli Boha Otce, který si předsevzal, že ve svém milovaném Synu zachrání celé lidské pokolení, které dobrovolně, ze své vůle vstoupilo do vzpoury a nesmiřitelného nepřátelství s Bohem. To neznamená, že bude spasen každý člověk. Ale jistojistě to znamená záchranu celého lidského rodu a porážku satana, který svou lží uvedl do zhouby skrze neposlušnost Adama celé stvoření. Lidský rod nezahyne a bude trvat navěky ve vyvoleném a spaseném Božím lidu skrze jediného Zachránce Ježíše Krista. Bůh je dobrý a Syn Boží přišel, aby všichni, kteří hleděli na něj ve víře, viděli Boha a měli pravdivé poznání Boží dobroty a milosti. Toho kdo je a jaký je Bůh.

Pán Ježíš říká: „kdo vidí mne, vidí Otce!“ Jak tedy můžeme pohledět na Krista, jak a kde ho můžeme spatřit? To je, milovaní velmi důležitá otázka. Vždyť autor listu, který dnes budeme společně vykládat, říká: „ Ač jste ho neviděli, milujete ho; ač ho ani nyní nevidíte, přece v něho věříte a jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí,“.

Jsme snad ochuzeni a obráni o možnost hledět na Krista? Potom ale platí, že nepoznáme, kdo je Bůh!

Milovaní kristovci, my nejsme ochuzeni o možnost a výsadu hledět na našeho Pána Ježíše Krista a poznávat tak, kdo je Bůh. A to je další věc, za kterou můžeme Bohu vzdávat díky. Máme výsadu a dar neděli, co neděli vykládat v našem malém sboru věrně Písmo. Tam na jeho stránkách, v jeho textu, který je plně vydechnutý slovo od slova Božím Duchem, Duchem pravdy a z něhož nepomine ani čárka, dokud se nenaplní vše, co je psáno, tam hledíme na Krista, na jeho život, posloucháme jeho slovo a tím poznáváme kdo je Bůh.

Zůstávejte ve mně a v mém slovu, je příkaz našeho Pána. A přesto, že vám dnes budou mnozí, jež si říkají křesťané tvrdit, že to znamená všechno možné. Věřte, že to znamená jen jediné, zůstávejte pevně v tom, co je psáno. Zůstávejte věrni Bibli a jejímu celému textu. A odmítněte vše, co je nad to!

Vždyť samo Písmo praví ústy apoštola Pavla v 1 K 4, 6. „ Ne nad to, co je psáno!“ Písmo není mrtvé, jak rouhavě mluví mnozí, kteří říkají, že věří. Pokud je písmo mrtvé, je mrtvý i jeho autor Duch Boží a to je protimluv a rouhání! Jak by něco, co je vydechnuté jediným Pravým a Živým mohlo být mrtvé?

Odmítněme tedy nyní názory mnohých blouznivců a ponořme se do Božího slova, které není mrtvé, ale živé a mocné. Tak mocné, že rozetne až na kost, a nikdo a nic před ním nezůstane skryto.

Pojďme se sytit chlebem z Božích úst. Budeme pokračovat v 1 Pt listu, ve třetí kapitole od 14. Do 17. Verše. Zde stojí psáno toto.

• 1 Pt 3, 14 Ale i kdybyste pro spravedlnost měli trpět, jste blahoslaveni. ‚Strach z nich ať vás neděsí ani nezviklá 15 a Pán, Kristus, budiž svatý‘ ve vašich srdcích. Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte, 16 ale čiňte to s tichostí a s uctivostí. Když jste vystaveni pomluvám, zachovávejte si dobré svědomí, aby ti, kteří hanobí váš dobrý způsob života v Kristu, byli zahanbeni. 17 Je přece lépe, abyste trpěli za dobré jednání, bude-li to snad vůle Boží, než za zlé činy.  

2. Pohotoví k odpovědi evangelia

Bratři a sestry, v minulém výkladu z našeho listu jsme si řekli, že nikdo z nás nebude trpět pro samotné dobré skutky, které konáme ve víře v Pána Ježíše Krista. Ale právě pro tu samotnou víru. Ne proto, že jsme řádní občané, manželé, podřízení v práci atd.

Nýbrž proto, že o všechny tyto věci usilujeme kvůli Pánu. Pro něho a díky němu. Skutečnost, že je to právě sám Ježíš Kristus, který v nás činí, abychom chtěli i konali, co se líbí Bohu!

Nežijeme již my, ale žije v nás Kristus, to je pravda Písma z Ga 2, 20. A tato skutečnost je tím faktorem, který žene svět proti nám. Svět nenávidí Boha a vše, co je z Něj! Lev z Judy, náš Pán říká všem svým učedníkům.

• Jan 15:18  Nenávidí-li vás svět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás. 19  Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí.

A tak skutečně většina obyvatel tohoto světa nás nebude trýznit pro dobré skutky. Pokud se nejedná o skutečně vyšinuté, nebo hluboko do hříchu zvrácené jedince. Platí však, že svědectví evangeliu vyvolává odpor jedinců i celých skupin dokonce i celých národů, státních celků a ideologií. Svět pod mocí zlého zatím stále trvá.

Svět nás tedy nebude hubit pro samotné dobré skutky a řádný život, ale pro svědectví Bohu. Ani Krista se nepokusili kamenovat pro dobré skutky, ale proto, že řekl „jsem Boží Syn“ a tím vydal pravdivé svědectví evangeliu.

 Petr říká:

Kdo vám ublíží, budete-li horliví v dobrém, ale i kdybyste měli pro spravedlnost Boží, pro evangelium trpět, jste blahoslavení.

Petrův první list je adresován pronásledované církvi. Toto pronásledování v době napsání listu ještě nemělo charakter oficiálně nařízeného útlaku, ale určitě bylo jeho podhoubím a zažívali ho křesťané po celém římském impériu. 1 Pt 5, 9.

Mravním příkazem, nebo spíše důrazem 1 Petrova listu, který vychází z teologického základu, jímž je samotná dobrá zpráva, nejlahodnější a nejúžasnější zpráva všech dob, evangelium Ježíše Krista, tímto imperativem vyvěrajícím z hluboké podstaty toho, co s námi učinil milostivý Bůh a co čteme v první a druhé kapitole, je hluboký důraz na jinakost Božího lidu, na oddělení se od starého způsobu života, od světa a jeho vzpoury, od hříchu světa i od hříchu, který přebývá v našich tělech.

Petr nás povzbuzuje a vyučuje, abychom byli pravým opakem světa. Svět je zlý a hříšný, ale vy buďte svatí a prosti všeho zlého! Svět vás uráží a týrá vás, vy však hledejte pokoj a usilujte o něj. Mějte v úctě všechny lidi a přemáhejte zlé dobrým jednáním. Svět se bouří proti Bohu a Jeho řádu, vy však buďte vzorným příkladem poslušnosti a bázně Boží.

Petr to celé shrnuje a velmi dobře charakterizuje v první polovině 15. verše, kde stojí psáno: „A Pán, Kristus, budiž svatý ve vašich srdcích!“

My jsme si minule formulovali, že tento příkaz neznamená, že naším úsilím bude Bůh, Kristus učiněn svatým v našich srdcích, jednoduše proto, že Bůh, Kristus svatý byl, je a vždy bude. Tento příkaz znamená, že Bůh a Kristus má být skutečným, jediným a dokonalým Pánem v našich srdcích a životech.

Tato skutečnost „Pán budiž svatý ve vás“, nezbytná nutnost Boží vlády v našich srdcích, je také vyvrcholením celého předešlého textu, od začátku listu je také jediným možným předpokladem, základem pro imperativ, příkaz svatého života, který bude něčím naprosto odlišným a opačně směřujícím, než náš starý život a život světa kolem nás. Nevládne-li nám Kristus, můžeme se na vše s klidem vybodnout. Není třeba chodit do církve, studovat Bibli, modlit se a není ani třeba mluvit s druhými o Kristu! Proč to říkám? Protože přes všechny naše „duchovní“ aktivity, zůstane náš život uvnitř prostý, prázdný evangelia! A my jsme dál ve smrti a pod Božím hněvem. Minule jsem mluvil o nemožnosti přijmout Krista jako Spasitele, ale ne jako Pána nad naším životem.

Bez Kristovy dokonalé a svrchované vlády nad naším srdcem a životem nebudeme také mít žádný pevný, neotřesitelný a nanejvýše potřebný základ pro příkaz z druhé části 15. Verše.

• Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte,

Být připraven obhájit svou víru na prvním místě znamená tuto víru skutečně žít. Bude-li náš život plný vůle těla a ne Boha, potom nejenom my budeme sklízet porušení a zánik těla, ale i nejspíše i ti všichni, kterým bychom ústy nakrásně byť i 100 x svědčili, sklidí jen porušenost těla, protože jim bude zvěstováno evangelium ústy, která lžou. Protože na našich životech nebude pravda, o které svědčíme vidět. Ani naše srdce v takovém případě nestojí na pravdě evangelia a zůstává mrtvé. Takové svědectví je svědectvím bez moci a evangelium je tímto vyprázdněno a zůstává jen prázdnou vnější formou bez obsahu.

Je člověku schopen dát život prázdný obal, nebo konzerva od masa a bez masa? Ne, i když navenek vypadá krásně a láká nás svým obalem k jídlu, její obsah nás nenasytí. Milovaní, stejné je to ale i s evangeliem.

Pamatujme, že věrnost a poslušnost Bohu je nejlepší odpovědí na pronásledování a výsměch ze strany světa. Život věrný evangeliu je nejlepší zbraní proti zlu a mocnostem zla. Život věrný Bohu je nejlepším svědectvím evangelia!

Druhým velikým obsahem příkazu z 15. verše, že máme být vždy připraveni dát odpověď o naší naději každému, kdo se ptá, je aspekt úrovně naší víry a našeho pravdivého poznání Boha. Každý křesťan musí sám znát dobře biblické evangelium, aby sám dobře věděl a rozuměl tomu, na čem staví pilíře svého života a života svých blízkých.

Jak mohu dát dobrou odpověď každému, kdo se ptá, když sám nevím, jaká je má víra, na čem skutečně stavím a jestli vychází z neotřesitelných pravd, skutečně biblického evangelia Ježíše Krista a Jeho apoštolů. Vzpomeňme si na to, jak Petr začíná druhou kapitolu těmito slovy:

• 1 Petrův 2:1  Odhoďte tedy všechnu špatnost, každou lest, přetvářku, závist, jakékoliv pomlouvání 2  a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení; 3  vždyť jste `okusili, že Pán je dobrý! ´ 4  Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je `vyvolený a vzácný´. 5  I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista. 6  Neboť v Písmu stojí: `Hle, kladu na Siónu kámen vyvolený, úhelný, vzácný; kdo v něj věří, nebude zahanben. ´ 7  Vám, kteří věříte, je vzácný, ale nevěřícím je to `kámen, který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným´, 8  ale i `kamenem úrazu a skálou pádu´. Oni přicházejí k pádu svým vzdorem proti slovu - k tomu také byli určeni. 9  Vy však jste `rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu´, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.

V prvním verši stojí, buďte svatí, odhoďte hřích. V druhém verši mějte touhu po stravě Božího slova, abyste rostli v poznání své spásy. A od třetího až do devátého verše je znovu odhalena nádhera evangelia a dobrotivost našeho Boha a Otce, který nám ve svém Synu Ježíši dává podíl a život z evangelia. V osmém verši je potom protikladem potvrzen fakt, že nezbytnou nutností pro každého bratra, či sestru je touha po Písmu, touha po sycení a studiu Božího slova, touha po pravdivém poznání Boha a Krista! Ti, kteří netouží a nesytí se každým slovem, jež vychází z Božích úst, ti, jenž slovu jakýmkoli způsobem bez přestání a neustále vzdorují a pozor, nezájem o Boží slovo je vzdorem proti němu, ti, co toto činí, přicházejí k předurčenému pádu. Být křesťan a neustále odmítat Boží slovo, Písmo svaté, být k němu netečný, nemít ho jako jedinou a plně dostačující autoritu, to prostě nejde dohromady!

Jsme povolání k tomu, abychom se sytili Písmem a rozjímali nad ním ve dne v noci. Abychom ho s modlitbou a díkem studovali. Pak uvidíme Krista, pak uvidíme Boha Otce, který je Duch a chce, abychom Ho ctili v pravdě Písma a vedeni Duchem svatým. Proto stojí v devátém verši druhé kapitoly jasná zpráva o našem povolání ke zvěstování Božích podivuhodných a mocných skutků. Nebudeme-li sami pořádně vědět a znát, kdo vše učinil, proč vše učinil, jak vše učinil, skrze co vše učinil, nebudeme sami schopni podle toho žít, ani dát dobrou odpověď těm, co se nás na naši naději ptají. Kde čerpá sám apoštol Petr, v Písmu. Jaký základ má pro své vyučování, ne-li tento:

• Žalmy 1:1  Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, 2  nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. 3  Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří.

Oddělení se od hříchu a světa, svatý život vybudovaný na vytrvalém a neúnavném sycení se Božím slovem. Rozjímáním nad Bohem a Jeho pravdou ve dne v noci. Jinak ho nikdy nepoznám, nikdy nepoznám Jeho vůli a bez toho ji ani nemohu žít.

Být připraven dát odpověď, znamená vědět a znát, opravdu vědět a znát znamená podle toho žít. Kdo říká, poznal jsem Krista, ale nežije podle toho, ten ve skutečnosti nepoznal. 1 J 2, 4

3. Pokora místo hněvu a odplaty (nejsilnější svědectví)!

Máme být dobře praveni dát odpověď každému, kdo by nás vyslýchal o naší víře a naději. Právě jsme si řekli, co to znamená. Pokud budeme vycházet z historického kontextu, potom pochopíme, k čemu Petr vedl první církev.

My dnes máme být úplně stejně připravení, jako naši předkové víry v době Petra, ale naše svědectví dnes zatím nemusí procházet srovnatelnými zkouškami. Petr i po nás požaduje v 16. Verši, že když dáváme lidem odpověď, má to vypadat takto:

 ale čiňte to s tichostí a s uctivostí. Když jste vystaveni pomluvám, zachovávejte si dobré svědomí, aby ti, kteří hanobí váš dobrý způsob života v Kristu, byli zahanbeni.

Uprostřed našeho souvětí je spojka ale. Dobrá odpověď těm, co se ptají, měla tehdy a má i dnes podmínku. Milovaní, pokud jste připraveni dát odpověď, čiňte to tak a tak…

Tato podmínka je zde ze tří důvodů. Za prvé potvrzuje to, co jsme si zatím řekli. Totiž, že kdo skutečně zná Krista, musí podle toho i žít a jednat s tichostí a uctivostí.

 Za druhé je zde tato podmínka proto, že svůj poklad máme v hliněných nádobách a stále žijeme v padlých tělech, a proto podmínka slouží jako varování, abychom nepadli do pokušení hříchu a neprokázali tak vlastně evangeliu medvědí službu.

 A za třetí, jen pokud věrně obstojíme, bude evangelium tou dobrou zbraní, mečem, který vykoná, co má a náš protivník, ten, kdo nás tupí bude zahanben.

Myslím, že Petr zdůrazňuje toto své ale, právě tak naléhavě pro historický kontext listu. Církev trpěla pronásledováním pro svou víru v Krista. Každý jeden z nás víme, jak často prokazujeme svou odpovědí evangeliu medvědí službu a to přesto, že žijeme v zemi, kde se svobodně scházíme a vyznáváme svou víru. Ale co až se z nás stanou opovrhovaní, vysmívaní a dokonce pronásledovaní lidé. Čím větší tlak, tím větší pokušení. Ale milovaní věřte také, že tím větší a silnější svědectví pravdě evangelia. A nebojte se, jak říká Petr, strach z nich ať vás neděsí, Pán dá, abyste vy jeho služebníci obstáli. Zůstávejte v Kristu a v Jeho učení. Syťte se a studujte s modlitbou Písmo. V bázni a chvění uvádějte své spasení ve skutek. A pán Bůh dá růst vaši víře i poznání.

Svědčit před hledajícími, svědčit před těmi, kdo nás tupí, dávat odpověď před těmi, kdo nás soudí, máme s tichostí a uctivostí pamětliví zaslíbení Krista. Petr vzhledem k historickému kontextu i samotnému kontextu listu má na mysli hlavně situace, kdy se nás budou vyptávat právě ti, kdo nás tupí a soudí. Vychází ze slov Pána Ježíše a ze situace, která nastala po celém římském impériu. A co bylo tehdy, může nastat i dnes.

• Matouš 10:16  Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice. 17  Mějte se na pozoru před lidmi; neboť vás budou vydávat soudům, ve svých synagógách vás budou bičovat, 18  budou vás vodit před vládce a krále kvůli mně, abyste vydali svědectví jim i národům. 19,  A když vás obžalují, nedělejte si starosti, jak a co budete mluvit; neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit. 20  Nejste to vy, kdo mluvíte, ale mluví ve vás Duch vašeho Otce.

Pán Ježíš říká: „ bude vám dáno, co máte mluvit, nedělejte si kvůli tomu dopředu starosti. „ Zdánlivě tím popírá, to, co jsem mluvil o připravenosti skrze modlitbu a studium Písma, ale opravdu jen zdánlivě. Pán Ježíš neříká, budete před soudem jako orákulum, které neovládá, co se s ním děje. Ale Duch svatý v nás si použije ke svědectví to, co nás učil právě skrze modlitbu a studium Písma.

A pokud si dva texty v Písmu zdánlivě odporují, musíme je vyložit za pomoci dalších textů. Jeden, který nám pomáhá v nalezení odpovědi, již zněl z prvního žalmu. Další by mohl být třeba celý žalm 119 anebo druhý list Petrův:

• 2 Petrův 1:1  Šimon Petr, služebník a apoštol Ježíše Krista, těm, kdo dosáhli stejně vzácné víry jako my díky spravedlnosti našeho Boha a Spasitele Ježíše Krista. 2  Milost a pokoj ať se vám rozhojní poznáním Boha a Ježíše, našeho Pána. 3  Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy. 4  Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti a unikli zhoubě, do níž svět žene jeho zvrácená touha. 5  Proto také vynaložte všecku snahu na to, abyste ke své víře připojili ctnost, k ctnosti poznání,

Vše jsme obdrželi, co potřebujeme. Ano! Přesto se milost a pokoj mají rozhojnit právě poznáním Boha a Ježíše a my k tomu máme vynaložit vše, co je v našich silách. Nejdříve sami musíme v tichosti přijmout a přijímat zaseté slovo, a teprve potom ho můžeme s tichostí a uctivostí předávat těm, co se ptají. Jk 1, 21

4. Pokora pro dobré svědomí v Kristu

Tichost a uctivost před hledajícími a dotazujícími, je podmínkou, která zahanbuje nejen odpůrce, ale i hledající. U těch prvních možná povede k ještě většímu vzdoru a tvrdosti, u druhých možná povede k pokání, dá-li Bůh. 1 Pt 2, 12 Těmi prvními se budeme ještě trochu zabývat v posledním bodě našeho kázání.

Tichost a uctivost ale také přináší požehnání nám samotným. Petr říká v podstatě, neoplácejte, nehřešte, zachovejte si dobré svědomí před Pánem, aby ti, kdo vás osočují, byli zahanbeni. To je hlavní myšlenka 16. Verše. Myslím ale, že není na škodu si vysvětlit, jak mnoho to znamená i pro nás. Jen tak se budou moci naplnit slova zaslíbení Písma.

• Filipským 4:1  Moji bratří, které miluji a po nichž toužím, jste mou radostí a slávou; proto stůjte pevně v Pánu, milovaní. 2  Euodii domlouvám i Syntyché domlouvám, aby byly zajedno v Pánu. 3  Ano i tebe prosím, můj věrný druhu, ujmi se jich; vždyť vedly zápas za evangelium spolu se mnou i s Klementem a ostatními spolupracovníky, jejichž jména jsou v knize života. 4  Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! 5  Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. 6  Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. 7  A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

I zde čteme o tom, že máme důvěřovat vždy a za všech okolností ve všem Bohu. Z Boha se máme radovat. Naše tichost a uctivost, zde formulovaná jako mírnost, má být známá všem lidem. I těm, kdo nás pronásledují. Potom naše svědomí zůstane čisté před Pánem a Jeho pokoj bude střežit naše srdce i mysl a nebude nic, co by tomu mohlo zabránit. To je radost z Boha, víra a láska, to je dospělost lidství v Kristu, do které máme růst. Pro Něj, pro Boží, Kristovu slávu. Podřiďte se kvůli Pánu, začíná 13. Verš 2. Kap. 1 Pt listu.

15 Pán, Kristus, budiž svatý´ ve vašich srdcích. Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte, 16  ale čiňte to s tichostí a s uctivostí. Když jste vystaveni pomluvám, zachovávejte si dobré svědomí, aby ti, kteří hanobí váš dobrý způsob života v Kristu, byli zahanbeni. 17  Je přece lépe, abyste trpěli za dobré jednání, bude-li to snad vůle Boží, než za zlé činy.

5. Jsem snad Bůh, jen když jsem blízko?!

Slyšíme dobře milovaní. Je přeci lépe trpět podle Boží vůle zde v tomto časném věku, než upadnout do osidel zlého a obrátit proti sobě Boží hněv a trest. Vzpomenete si na jedno z předchozích kázání z 1 Pt listu, Na verše 10-12 třetí kapitoly?

• 1 Petrův 3:10  `Chceš-li milovat život a vidět dobré dny, zdržuj jazyk od zlého a rty od lstivých slov, 11  odvrať se od zlého a čiň dobré, hledej pokoj a usiluj o něj. 12  Vždyť oči Páně hledí na spravedlivé a jeho uši jsou otevřeny jejich prosbám, ale tvář Páně je proti těm, kteří činí zlo.´

My si na tom, jak Petr znovu a znovu opakuje stejné důrazy, jak nám znovu a znovu staví před oči příklad našeho Pána Ježíše, který spravedlivý trpěl, ale nepodlehl pokušení hříchu ani v myšlence, jak znovu a znovu nám před oči staví Kristovu oběť a tím drahocennost a nádheru evangelia, my si na tom můžeme uvědomit, jak moc je situace vážná, jak velmi byla vážná tehdy a je vážná i dnes.

O co milovaní, jde? Nejde o moc a vládu, nejde o bohatství a slávu, nejde ani o zdravíčko, jak se všude do zblbnutí opakuje: „ Hlavně to zdravíčko, že jo paní Nováková, to je důležité, že jo!“

Skutečně si myslíme, že je důležité, abychom do hrobu, do šeolu, do věčného zatracení odcházeli poté, co naše tělo, které máme v průměru nějakých 70 let, bylo těch 70 let zdravé a silné, když se pak rozpadne v prach?

Jde o duši, o spásu, nebo zatracení. Jde o věčný život, nebo o věčnou smrt. V pekle nebudou lidé odloučeni od Boha. To není pravda. Budou odloučeni od Jeho lásky, dobroty, milosrdenství, soucitu a všeho dobrého. Proč?

Protože na místě věčného trestu, bude Bůh přítomen svou věčnou, svatou spravedlností. Lidé tam budou vnímat tuto pro ně hroznou skutečnost. Spravedlnost Boží, která je žárem spalujícím. Proto nebudou moci zakusit nic dobrého, žádné požehnání, jen věčné prokletí. Na jejich svědomí bude vypálen věčný cejch, který bude znamenat věčné a neutuchající vědomí vlastní viny, nekončícího trestu a nikdy nekončící beznaděje, která je hlubší než vesmír. Žádné světlo na konci tunelu, jen nekončící temnota a prázdnota. Jedni budou plni hrozného věčného hněvu a druzí plni zármutku bez konce. Nebo spíše všichni budou plni hněvu i zármutku navěky a navždy.

• Matouš 13:44  "Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole. 45  Anebo je království nebeské jako když obchodník, který kupuje krásné perly, 46  objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji. 47  Anebo je království nebeské jako síť, která se spustí do moře a zahrne všecko možné; 48  když je plná, vytáhnou ji na břeh, sednou, a co je dobré, vybírají do nádob, co je špatné, vyhazují ven. 49  Tak bude i při skonání věku: vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých 50  a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů."

Je hrozné to slovo? Ano je to strašlivé slovo. Slovo, které každého musí srazit na kolena, rozdrtit na prach, spálit na popel. Ale víte co je daleko, daleko drsnější a otřesnější, to jak tomu jsme my, hříšníci, kterých se tato strašlivá pravda týká nejen schopni, ale i také ochotni vzdorovat a vysmívat se tomu. A Bůh nám pravdu neříká, aby nás s ní rozdrtil, ale aby skrze ni mohla přijít Jeho milost do našich životů, budeme-li činit pokání.

Petrovo varování a nabádání z 10-12 verše třetí kap. má přesah na věčnost. Chceš-li milovat život. Chceš-li uniknout Božímu hněvu, zdržuj se od zlého v celém svém životě. To neplatí jen pro tento čas. Navíc Petr to říká křesťanům. My se můžeme vzdálit Pánu a upadnout do zlého. Ale horší je, že pokud konáme zlé, možná vůbec nejsme křesťané a zůstáváme pod hrozným Božím hněvem a soudem!

Lépe je trpět třeba celý život zde v tomto časném světě, je-li to vůle Boží, než celou věčnost ve věku budoucím. Já vím, jak strašně těžko se nám tato pravda přijímá, jak moc bychom se ji všichni chtěli vyhnout. A právě proto, že i Petr zná tuto skutečnost, která se nevyhne žádnému smrtelníkovi a nevyhnula se ani jemu, i on ji musel ve svém životě vyřešit a ve víře vybojovat, právě proto o ni Petr mluví a zdůrazňuje ji. To je Boží milost.

Křesťan není něco lepšího, než ten, kdo nevěří. Jen z Boží vůle a milosti přijímá tuto pravdu. A pokud člověk dojde do nebe a vstoupí do Božího království, není to jeho zásluha. Ale jen a jen milost a dílo Boží v jeho ubohém a bez milosti jinak bídném životě.

Tato skutečnost, že je lépe trpět podle vůle Boží nás musí vést na kolena. Musí nás nést ke Kristovu kříži. K zoufalému volání celníka z chrámu: „Pane, smiluj se nade mnou hříšným!“ Každý jeden z nás se musíme být v prsa a volat k Bohu v pokání. To je příkaz všem lidem, 17 kap. Skutků o tom mluví velice jasně. Sk 17, 30.

A my, kteří věříme, jsme závislí na milosti Boží stejně, jako na ni byla naše záchrana závislá před naším obrácením. My jsme schopni se vzdálit se Bohu, protivit se Jeho vůli. Ale nejsme schopni ani jako věřící se k Bohu ze svých sil navrátit. Noemi v knize Růt se nevrací k Bohu sama od sebe, ale Bůh ji k sobě znovu povolává. V šestém verši první kapitoly se donesla k Noemi zpráva o milosti Boží. Bůh opět milostivě shlédl na svůj lid a tím i na Noemi. Byla to Boží milost, která vzbudila v Noemi touhu k návratu.

My máme zkoumat sami sebe, zda skutečně žijeme z víry. Pavel to jasně říká ve 2 K 13, 5. Ale já bych vám i sobě chtěl věc trochu zjednodušit. I kdybyste na základě zkoumání sama sebe pojali jakoukoli pochybnost, nebo naopak budete mít jistotu víry, že jste v Kristu, rozhodnutí a krok, který je před vámi v obou případech, je naprosto stejný. Vede ke kříži, vede na kolena, vede k pokání.

Jediným skutečným znakem obrácených v Kristu je to, že vytrvají, střeženi a zachování Boží mocí skrze víru činnou ve skutcích. Na jednom z míst Písma mluví Bůh takto:

• Jeremjáš 23:23  Jsem Bůh, jenom když jsem blízko? Je výrok Hospodinův; jsem-li daleko, Bůh už nejsem?

Pokud jsme skutečně v Kristu, potom musíme odpovědět nejen ústy, ale i svými skutky: „Ne Bože, ty jsi Bůh navěky, ty jsi Bůh, jsi-li blízko a jsi Bůh, i když jsi vzdálený. Jsi Bůh v radosti i v zármutku, jsi Bůh uprostřed pokoje a míru i uprostřed zuřivé války, jsi Bohem v životě i ve smrti. Smiluj se nad námi hříšníky.“

Myslím a pevně věřím, že na tomto místě není mezi námi nikdo, kdo by si mohl byť jen pomyslet, že takovou odpověď může Bohu dát svým životem ze své vůle a síly. Je to Bůh, kdo v nás koná, abychom toužili i konali, co Jemu se líbí. Fp 2, 13 Bez Krista nezmůžeme nic. Amen!

 

Pane Bože svatý, jen ty jsi hoden vší slávy a vší chvály od celého stvoření. Celé stvoření a každý tvor v nebi, na zemi, v moři i pod zemí by měl žít každý okamžik a každou svou částí jen a jen pro Tebe a tvou slávu. Člověk padl Bože svatý a není schopen naplnit svůj život, svůj úděl, ke kterému byl stvořen. Být tvým obrazem a správcem všeho viditelného stvoření k tvé radosti a pro tvou slávu. Je to však ještě horší milostivý Pane, člověk nechce naplnit svůj úděl, tvou vůli. Je tvým nepřítelem a nenávidí vše, co je tvé a z tebe. Vyměnil život za zkázu a zhoubu! Smiluj se nad námi, Pane, zachraň nás, zachovej nás pro svůj den v tvé milosti, abychom nebyli zahanbeni při tvém návratu. Dej ať jsme poslušní tobě v radosti i smutku, v životě i ve smrti, v čase blaženosti i v čase utrpení. My zoufale potřebujeme Tebe a tvou spasitelnou milost v našich životech, bez Tebe a dokonce ani s Tebou my nezmůžeme nic. Ale Ty zmůžeš všechno v našich životech. Amen