Buďte si jisti, že žijete Bohu! (Ř 6, 8-11)

Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 26. ledna 2020

Neboť nezáleží na obřezanosti ani neobřezanosti, nýbrž jen na novém stvoření. Galatským 6:15

 

I. Úvod

Pokoj vám a milost! Vítám domácí víry i případné hosty. Po delší době se vracíme do listu Římanům. A budeme mluvit opět o největším zázraku, který se stal v našich životech. Jde určitě o tu nejzázračnější věc, co se nám stala, o největší zázrak, na který může hledět svět. Souvisí s osobou Pána Ježíše Krista. Má svůj zdroj v Kristově vzkříšení a je učiněn stejnou Mocí Stvořitelovou!

• Koloským 2:12 S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých.

Tato věc je nadpřirozená a jediný, kdo je schopen ji učinit, je Bůh. Stvořitel všech věcí.  Víme a věříme, že Bůh učinil světy neviditelné i viditelné v šesti dnech. Stvořil vše z ničeho a „pouhým“ svým slovem. Můžeme žasnout nad tím, že Bohu stačí říct: „staň se!“ A stane se. Z ničeho, silou výroku Božích úst povstalo všechno, co jest, jak čteme v Gn. Můžeme žasnout nad tím, že silou téhož Božího slova, výroku Božích úst Bůh z mrtvol, z duchovních mrtvol učinil nová stvoření. Jak čteme v listu Ef.

Efezským 2:1-5 I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní. Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni!

A do třetice můžeme žasnout nad tím, že slovo, které bylo na počátku a které bylo u Boha, které bylo Bůh, se stalo tělem a přišlo do světa. Je to náš Pán Ježíš Kristus. On je tím mocným Božím slovem a Bohem skrze kterého a pro kterého bylo učiněno všechno, co existuje. Ko 1, 16.

Slovo, Boží slovo hraje hlavní roli ve stvoření, ve spasení i v posvěcení. Ježíš Kristus, vtělené Boží slovo je úplně stejně ústřední postavou našeho stvoření, spásy i posvěcení. Pojďme se do Ř 6, 8-11 podívat, co jsme obdrželi a co se stalo s námi prostřednictvím Ježíše Krista a v Ježíši Kristu.

Římanům 6:8-11 Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít. Vždyť víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje. Když zemřel, zemřel hříchu jednou provždy, když nyní žije, žije Bohu. Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši.

Odkazy: Ko 2, 12; 1, 16; Ef 2, 1-5; Ř 6, 8-11;

 

II. Věříme, že…! Ř 6, 8

A. Pro vládu hříchu jsme přestali existovat!

V posledním kázání z listu Římanům jsme společně probírali následující fakta. Jsme pokřtěni ve smrt. Jsme dokonce pohřbeni ve smrt! Tím jsme zemřeli hříchu, a dokonce se dát říct, že jsme pro hřích, pro našeho bývalého pána, doslova pohřbeni ve smrt. Už mu nepatříme. A je to, jako když otrokáři zemře otrok a je pohřben v hrobě.  V Kristu jsme byli hříchu ukřižováni a naše hříšné tělo bylo zbaveno vlády nad námi. Náš starý život byl ovládán a určován klamnými vášněmi naší hříšné tělesnosti. Těmito lživými vášněmi hynulo nejen naše tělo, ale hynuli jsme i my samotní. Ef 4, 22.Tento hrozný stav byl pro nás a je pro každého člověka neřešitelný. Z lidských sil nezměnitelný. Směřuje do hrozné záhuby. Ale víme, že jsme slavnou mocí Boží byli uvedeni na cestu nového života. Nového lidství, které je podstatou nového Stvoření v Kristu. Apoštol Pavel píše do Korintu:

• 2 Korintským 5:17 Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!

A skutečně na základě Římanům můžeme směle prohlásit, že pominutí starého je skutečnou smrtí a pohřbením toho starého člověka. A to, co je nové skutečně povstává zázračnou a tomuto světu nadpřirozenou slavnou silou Boží. Ta dává narodit se novému stvoření a uvádí ho na cestu svatosti a posvěcení.

 

B. Vírou se rodíme k novému životu!

V prvním verši našeho dnešního textu Pavel prohlašuje: Ř, 6, 8 Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít.

Vidíme zde podstatnou a důležitou věc. A to víru. Víra, která je darem od Boha, předchází všechno. Vzpomene si někdo, co jsme si řekli o víře ve druhém kázání z listu Judova? Víra naplňuje všechny potřeby hříšníka. Je branou k trůnu milosti. Přináší ovoce pokání a posvěcení. Proč tomu tak je?

Protože podle Ř 6 právě vírou máme podíl ve smrti Ježíše Krista na kříži! Zemřeli jsme hříchu.  Vírou máme podíl na vzkříšení Krista. A proto žijeme Bohu. Skrze víru jsme ospravedlněni a Bůh na nás hledí jako na spravedlivé. Je nám přičtena Boží spravedlnost.  Díky víře jsme posvěceni a posvěcování, vstoupili jsme na cestu nového života a jdeme po ní. Vírou máme podíl i na budoucím vzkříšení těla. To vše vidíme v šesté kapitole Římanům. 

Proto Pavel říká, že pokud máme podíl v Kristu Ježíši na ukřižování a na smrti, máme i podíl na jeho životě. Když mluvíme o cestě nového života, mluvíme přeci jednoznačně o čem? O nové cestě v Kristu, o nové cestě za Kristem! Apoštol Jan píše ve svém prvním listě.

• 1 Janův 5:13 Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život.

Apoštol Pavel ale také v Ř 6, 8 vyjadřuje velikou jistotu víry. Pavel neříká, jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, víme, ale věříme že s ním budeme také žít. Přesto Pavel mluví o plné jistotě. Protože každý, kdo díky své víře s Kristem umírá, bude s Ním a v Něm jistojistě žít! To je nezměnitelná duchovní skutečnost. Je to prostě pravda. Bůh nelže a Bůh jediný je schopen to, co si předsevzal také stoprocentně naplnit. Ř 6, 8 v sobě obsahuje tutéž absolutní jistotu naší naděje, jako Ř 5, 10.

• Jestliže jsme my, Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené zachrání jeho život.

Jestliže vás Bůh miloval takovým mocným způsobem v čase, kdy jste nebyli nic jiného než bezbožní rouhači a nepřátelé svého vlastního Stvořitele, potom tím spíše vás Jeho mocná láska ochrání a dovede domů k sobě! Jestliže jste byli vy a vaše hříchy zastoupeni Kristem ve smrti na kříži, potom si můžete být více než jisti, že budete s Kristem žít navěky!

A apoštol Jan to v 1 J 5, 13 tuto jistotu víry potvrzuje. Duch svatý vedl Jana k zapsání výroku, který je absolutní a musí zákonitě rozbít i tu nejsilnější pochybnost. Každý, kdo věří Kristu nebude mít možná někdy v budoucnu život věčný. Kdo je v Kristu již má život věčný tady a teď, navzdory vládě zlého a smrti, navzdory zhoubě, do níž se celý svět řítí. Abychom věděli, že již máme věčný život, proto píše Jan dopis církvi. A je moc dobře, že Duch svatý dal Janovi tuto neotřesitelnou skutečnost pro nás zaznamenat.

 

C. Smrt starého a zrození nového člověka musí být vidět na ovoci!

Naše smrt spolu s Kristem na kříži a nový život, který máme skrze víru, ale musí být vidět. Pravá víra musí nést ovoce. Přestože Luther nazýval list Jakubův slaměnou epištolou, jde i u Jakuba o plnou inspiraci Duchem Božím a Jakub zapsal, co Duch svatý vydechl. Právě proto Jakub velmi jasně hovoří o viditelných důsledcích víry.

• Jakubův 2:14-17 Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit? Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by jim řekl: "Buďte s Bohem – ať vám není zima a nemáte hlad", ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.

A o kus dále v devatenáctém verši Jakub říká, že i démoni věří jednoho Boha, ale nemá to na jejich existenci, na jejich myšlení a na jejich jednání naprosto žádný vliv, kromě panické hrůzy z trestu. Ale jestliže máme vírou podíl na Kristově smrti i na Kristově životě musí se to projevovat tak, že jsme životem podobní Kristu! Bůh říká buďte svatí, protože já jsem svatý. A v prvním listu apoštola Jana?

• 1 Janův 2: 4-6 Kdo říká: `Poznal jsem ho´, a jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravdy. Kdo však zachovává jeho slovo, vpravdě v něm láska Boží dosáhla svého cíle. Podle toho poznáváme, že v něm jsme. Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on.

A tak milovaní, jak nejlépe poznáte, že jste v Kristu a máte podíl i na Jeho smrti i na Jeho životě? Je to jednoduché. Ve vašem životě je viditelně prokazatelná smrt vládě hříchu a zjevné vykročení na cestu nového života v Kristu. To neznamená, že jste úplně bezhříšní. Ale už nejste bezmocným otrokem hříchu, i když občas podlehnete pokušení a zhřešíte. A také všechna vaše touha, mysl, srdce, prostě celá bytost se vzpírá hříchu. Bojuje s ním ze všech sil, přemáhá ho, utíká od něho k trůnu milosti, když je hřích silný, nenávidí hřích. A jak urputně zápasíte s hříchem, tak stejně urputně, stejně usilovně hledíte ne jít, ale spěchat, běžet za Kristem! Toužíte být v Jeho přítomnosti, v Jeho slovu a největším potěšením i odměnou pro vás je, když plníte Kristovu vůli a jste mu podobní!

Bez Krista a Jeho slova chřadnete, když jste odděleni hříchem od Krista chřadnete, jako David v Žalmu 32. Ale když se Bůh nad vámi smiluje a vy v pokání svůj hřích vyznáváte, pookřejete. Radostně toužíte a spěcháte být v Boží přítomnosti. Ztišením a modlitbou, sytíte se Jeho slovem a spěcháte do shromáždění, na biblickou. Tam, kde je náš poklad, tam musí být i naše srdce, náš život. Bez toho nedokážeme jako nová stvoření žít. Vždyť náš Pán Ježíš říká:

• Jan 12:26 Kdo mně chce sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mně slouží, dojde cti od Otce."

Takové ovoce přináší dar víry a také láska k Bohu vylitá do našich srdcí. A tyto viditelné znaky vašeho nového života, jsou a musí být rozdílné a naprosto jiné než váš starý život. Tyto znaky jsou pro lidi kolem vás, pro církev, i pro vás samotné, tím nejlepším svědectvím a důkazem. Důkazem o tom, že jste zemřeli s Kristem a nejenom, že s ním budete jednou žít, ale podle Jana už s Kristem a v Kristu žijete. Vy milovaní, kteří jste svou jedinou nadějí zakotveni v Kristu, vy již máte život věčný. To je význam Ř 6, 8. Je to absolutní jistota.

 Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít.

Odkazy: Ef 4, 22; 2 K 5, 17; 1 J 5, 13; Ř 5, 10; Jk 2, 14-17; 1 J 2, 4-6; J 12, 26;

 

III. Vždyť víme, že…! Ř 6, 9-10

A. Naše víra je poznáním, pravým poznáním!

Půjdeme dál naším textem. Pavel píše v Ř 6, 9 následující slova:

• Římanům 6:9 Vždyť víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje.

Všimněme si nejprve jak Pavel používá pod mocí Ducha svatého svou slovní zásobu. Ve verši osm používá slovo věříme a v devátém verši říká: „Vždyť víme!“ Ale vidíme zde jasně, že kontext je absolutně daný, zřejmý. Jde o to, že naše víra není vírou světa. Není to víra v nějaký talisman, nebo víra v bramborový knedlík, jak říkal jeden bratr v CB, když mluvil s nevěřícími o „víře“ světa.  Víte, skutečně můžete mít víru v bramborový knedlík. Třeba že když si pověsíte ztvrdlý plátek tohoto knedlíku na koženém řetízku na krk, tak se vám nestane nic zlého. Nebo, že když si dáte šišku brknedle pod polštář, budou se vám zdát jen krásné sny.

Ale podívejte se znovu na to, jak Pavel používá slova věříme a víme. Když jsem kdysi studoval Budhismus, tak jsem uvěřil, že křesťan, který věří v Boha, musí prostě věřit a má tu svou víru v Boha jako berličku, bez které se neobejde. Kdežto budhista má poznání, a tak žádné berličky víry nepotřebuje. K tomu vede démonské učení budhismu. Ale co říká Pavel? Říká: „věříme, protože víme! Věříme, že budeme s Kristem žít, protože víme, že Ježíš ve svém vzkříšení porazil smrt!“

Ano my věříme, že Kristus byl vzkříšen. My věříme, že je vtělený Boží Syn, smírčí oběť. Beránek Boží bez vady a bez poskvrny!  My ale pouze nevěříme, tak jako svět věří spoustě věcem, že byl vzkříšen, my to víme, protože se na něm naplnila tisíce let stará proroctví o umučeném, zavražděném a nade všechny křížem vyvýšeném služebníkovi, kniha Iz! Víme, protože to říká Bůh ve svém slově a Bůh nemůže lhát! Víme, protože o tom v Písmu svědčí více než pět set bratří, o kterých Pavel píše v 1 K 15, 4-8. Ježíš zemřel, byl dán do hrobu, třetí den vstal z mrtvých a poté se ukázal Petrovi, Dvanácti, poté Jakubovi, a poté Pavlovi a poté více, než pěti stům bratří. Také přes dva tisíce let života a svědectví církve a v ní nespočetného zástupu obrácených a zachráněných otroků hříchu svědčí o tom, že Kristus rozdrtil a porazil smrt na padrť a proto smrt už nad vzkříšeným Kristem nepanuje. Svědectví našeho vlastního života o tom hlasitě volá. Duch svatý v nás, potvrzuje své vítězství nad smrtí v našich životech.

Milovaní, pravá víra není něco méněcenného. Něco pro slabé, co potřebují berličky, protože nemají poznání! Pravá víra v Krista je vírou, která má poznání, stojí na poznání! Roste z poznání. Jde o Boží zjevení pravdy. Naše spasitelná víra je darem od Boha, ve kterém nám dal dostatečné poznání. Víme, že je Bůh dokonale svatý, víme, že my jsme beznadějně hříšní a víme, že jediná záchrana je v Jeho Synu Ježíši Kristu!  Proto Pavel říká: Věříme, že s Kristem budeme žít, protože víme, že on porazil smrt! Víra v bramborový knedlík, či talisman je pověrou. Protože doufá v něco, co je lží. Co se nezakládá na pravdivém poznání. Knedlík nemá tu moc. Každý, kdo věří v tajemnou moc knedlíku, či talismanu se svým „poznáním“ nestačí projít ani první třídou ZŠ.

 

B. Vzkříšení Krista je úplné vítězství nad smrtí a hříchem

Pojďme se ještě podívat o čem jsme vírou tak přesvědčeni, že nejenom věříme, ale i víme. Věříme a víme, že jsme-li v Kristově smrti budeme spolu s ním žít. To říká verš osmý. Věříme a také víme, že smrt byla na kříži poražena a nevládne již nad naším Pánem a Spasitelem Kristem. To říká verš devátý. A nakonec věříme a víme, že Ježíš zemřel hříchu jednou pro vždy a je živ Bohu Otci navěky. To říká verš desátý.

Jak se to mohlo stát? Jak se to technicky stalo? Už jsme o tom mluvili v minulých kázáních z listu Římanům. Smrt a hřích, hřích a smrt k sobě neodmyslitelně patří. Mzdou hříchu je smrt a zbraní smrti je hřích Ř 6, 23; 1 k 15, 55. Kdo hřeší umře. A kdo umřel, umřel proto, že zhoubnou mocí, která ho zahubila je jeho vlastní hřích! Odplata za hřích je smrt a mečem, který smrt ve své ruce třímá a kterým člověka usmrtí je jeho hřích.

Ale něco se stalo, něco se muselo stát. Protože Pavel v 1 K15, 55 volá:

• 1 Korintským 15:55-57 Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň? ´ Zbraní smrti je hřích a hřích má svou moc ze zákona. Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista!

Smrt není postava s kosou v ruce. Smrt třímá ve svých rukou dlužní úpis s našimi hříchy. A hřích má moc zabít, protože Boží zákon zní: Kdo hřeší umře! Ale my věříme v porážku smrti a hříchu. My dokonce víme o porážce smrti a hříchu. Máme pravou víru, protože je postavena na pravdivém poznání. Společně s apoštolem Pavlem voláme k nebesům: Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista!

Lidský hřích, hřích člověka musí být potrestán na člověku Ř 8, 3. To je svatý požadavek Boží spravedlnosti. To je zákon Boží. A Ř 8, 1-4 je také odpovědí na otázku, jak se to technicky stalo, že hřích a smrt byli poraženi.

• Římanům 8:-41 Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti. Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích, a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha

Bůh dal svého jediného Syna! Ježíš je tou jedinou, pravou smírčí obětí za hříchy. Bez vylití krve není odpuštění. A je to jen a jen Kristova krev, která přináší odpuštění a ospravedlnění jednou pro vždy. Ta jediná smí a směla být přinesena do nebeské svatyně. Ne do jejího kamenného předobrazu v Jeruzalémě! Žd 9, 12

Bůh svého Syna, který nepoznal hřích kvůli nám ztotožnil s našimi hříchy 2 K 5, 21. Všechny naše ohavnosti byly přičteny Svatému Božímu Synu, a nám byla přičtena Jeho spravedlnost. Tak Bůh miloval každého z vás drazí.  Láska a poslušnost byla tou mocí, kterou Ježíš porazil smrt a hřích. Kdybychom chtěli definovat hřích jednoduše, řekli bychom neposlušnost a nepřátelství Bohu. Proto zbraně k porážce smrti byly a jsou dokonalá láska k Bohu a dokonalá poslušnost Bohu. A to Ježíš dokonale naplnil, učinil. A my máme v Něm podíl! O tom mluví celý list Římanům. O přičtené Boží spravedlnosti, skrze víru. Proto ani my se nestydíme za evangelium. Víme, že je Boží mocí ke spasení, pro každého, kdo věří. Ř 1, 16-17

Ježíš zemřel za naše hříchy. Smrt Ho pro Jeho svatost neudržela ve své moci. Náš Pán jako člověk dokonale miloval Boha Otce a dokonale poslouchal Boha Otce J 4, 34. To je svatost, a proto smrt musela kapitulovat. A ztratila vládu nad Ježíšem Kristem jednou provždy a navždy!

A my máme svůj podíl v Něm.

Odkazy: Ř 6, 9; 6, 23; 8, 1-4; 1, 16-17; 1 K 15, 4-8; 15, 55-57; Žd 9, 12; 2 K 5, 21; J 4, 34;

 

IV. Buďte si jisti, že…!

A. Vzkříšení spravedlivého Krista je silou k životu věčnému

A budeme o tom mluvit i v posledním bodu dnešního kázání. Apoštol Pavel z Tarsu končí náš dnešní oddíl slovy:

• Římanům 6:11  Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši.

Celá pátá a šestá kapitola listu Římanům se zabývá tématem smírčí oběti. Bez prolití krve není odpuštění hříchů. Proto ani první smlouva nebyla uzavřena bez prolití krve Žd 9, 18; 9, 22. Krev prvních beránků prolitá ještě v Egyptě, se kterou Židé pomazali veřeje svých domovů i krev všech dalších obětních zvířat byla jen stínem věcí budoucích.

Ale krev spravedlivého Božího Syna a také Syna člověka Ježíše Krista byla tou krví, zaslíbenou od věků. Beránek bez vady a bez poskvrny, vyhlédnutý k tomu před stvořením světa. Od počátku. Od věčnosti. Žádná krev sebelepšího zvířete. Dokonce žádná krev žádného člověka nemohla nikdy očistit jednoho jediného muže, či jedinou ženu od jednoho jediného hříchu. Také ten, kdo se vtělil nemohl být nikdo jiný, než Boží Syn, od věků Bůh.

Nemohl to být anděl. Nemohl to být žádný seraf ani Cherub. Dokonce ani nikdo z archandělů. Protože zvíře, člověk i andělé jsou pouhé stvořené bytosti. A jak zaznělo včera na Zimní konferenci, naše provinění je hřích proti dokonalému, věčnému Bohu. A proto i trest za něj musí být dokonale a věčně zaplacen a splácen. To je jedna z možností, kterou má každý hříšník na tomto světě. Víte, mnohokrát jsem slyšel od různých lidí, nebo dokonce i v písních slova podobná těmto: Jsem připraven nést na soudu odpovědnost za vše, co jsem v životě udělal. Za svůj život. Palo Habera to zpívá v jedné písni.

Ale milovaní, to je hrozná pýcha. Pýcha, která pramení z hrozné temnoty a slepoty člověka, který takto hovoří. Co k tomu říká Písmo?

• Kazatel 7:20 Není na zemi člověka spravedlivého, aby konal dobro a nehřešil.

Jeden jediný hřích má moc člověka zahubit navěky. A nevěřit Bohu, nevěřit v Krista je hřích. Závažný hřích, protože dělá z Boha co? Dělá z Boha lháře! Bůh vzkřísil svého Syna a celému světu tak dosvědčil, že Ježíš je Mesiáš, kterého všichni potřebujeme. A co dělá člověk? Co viděl a vidí Hospodin, když zhlíží z nebes na lidské syny a hledá, má-li kdo rozum a pátrá po Bohu?

• Genesis 6:5 I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý.

Zlovůle, můžeme říci zlotouhy, lnutí ke zlému, dokonce láska ke zlému. Každý výtvor mysli, každé hnutí srdce a v každý okamžik. To je strašlivé!

A když Bůh přijde a promlouvá k člověku tím, že poslal svého Syna, vydal Ho hříšníkům a vzkřísil z mrtvých? Lidé volají, nechceme to poslouchat! Takové věci, báchorky o vzkříšení toho, kdo zemřel! Jakoby Stvořitel všeho, co je, neměl dost moci vzkřísit mrtvého. Jako kdyby zde nebylo svědectví mnoha set očitých svědků a mnoho dalších nespočetných svědectví obrácených životů.

Jako kdyby Pavel veden Duchem svatým jasně nesvědčil o Kristu a Jeho smírčí oběti. Proto, kdo odmítá evangelium, hřeší a říká tím, že Bůh je lhář. Na soudu bude odsouzen. Již nyní je odsouzen, protože nevěří v Syna Božího J 3, 18.

Ale vy milovaní, kteří věříte, protože víte. Vám bylo dáno poznat tajemství skryté od věků. Totiž to, že Bůh si na věčnosti předsevzal vše, co koná. Stvořil člověka, naplánoval pád, vstup smrti, hříchu i příchod svého Syna a Jeho smrt na kříži a vzkříšení. A v Kristu přivede všechno k jednotě na nebi i na zemi. V Něm jediném je smíření a život věčný. Ef 1, 10; Ko 1, 22

Vy, kteří věříte, ničeho se nestrachujte. Ať žádná sebemocnější a sebetemnější myšlenka neděsí vaše srdce. Protože Pavel v Ř 6, 11 dosvědčuje každému!

• Římanům 6:11 Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši.

Počítejte s tím! Berte to jako hotovou věc! Na to vemte jed! Nechci vás pokoušet jako Satan Pána Ježíše pod skálou. Ale buďte si jisti, že kdybyste si omylem vzali jed, nebo by vám ho někdo podal, nevytrhne vás to z ruky Krista ani Boha Otce! Buďte si jisti tím, že máte-li podíl v Kristu, zemřeli jste hříchu a jste živi Bohu a ani smrt vás od Boha neodloučí!

 

B. Žít Bohu se nedá jinak než celou bytostí!

Drazí sourozenci po krvi Našeho drahého Pána a Spasitele Ježíše Krista, buďte si jisti, že pro vládu hříchu jste přestali existovat. Ne, že jste bez hříchu, ale vyznáváte-li je On je tak věrný, tak spravedlivý a milující, že vám odpouští. A není žádný hřích, na který Boží odpuštění nestačí! Dokonce Bůh v Kristu nejen odpouští, ale i očišťuje od každé nepravosti a hříchu. Tak dobrý je Bůh, že nám přičítá spravedlnost svého Svatého Syna a proměňuje nás do Jeho podoby. Posvěcuje nás. A buďte si jisti, že jste živi právě Bohu v Ježíši Kristu. Ale co to vlastně znamená, být živý Bohu?

Apoštol Petr začíná svůj druhý list slovy: Petr otrok a apoštol Pána Ježíše Krista. A to slovo doulos znamená otrok absolutně připoutaný a závislý na svém Pánu. Plně oddaný svému Pánu! Také Pavel říká, že jsme chrámem Ducha svatého, nepatříme sami sobě, bylo za nás zaplaceno!

Víte, jak probíhala služba v chrámě v Jeruzalémě? Nepřetržitě. V každý okamžik. Oheň nesměl uhasnout, oběti se předkládali každý den ráno a večer a s obětmi  se pálilo také  kadidlo . A my jsme nyní chrámem Ducha Božího. Církev a každý křesťan. A jaké z toho pro nás plynou aplikace, nebo důsledky? Dostaneme se k tomu podrobně již v příštím kázání na list Římanům. Budeme číst:

• Římanům 6:1-132 Nechť tedy hřích neovládá vaše smrtelné tělo, tak abyste poslouchali, čeho se mu zachce; ani nepropůjčujte hříchu své tělo za nástroj nepravosti, ale jako ti, kteří byli vyvedeni ze smrti do života, propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti.

Dnes bych chtěl ale mluvit konkrétně ne o odpírání hříchu, To bude příště, chci hovořit spíše o té plné vydanosti. Jestli platí, že nepatříme sami sobě, jestli platí, že žijeme Bohu a že jsme otroci plně na něm závislí. Potom musí také platit, že to není jako jít do práce a tam si odpracovat svou smluvní pracovní dobu a po šichtě si jít užívat volna a žít a pracovat na svém! Nic takového, jako naše vlastní ani neexistuje. Není nic takového, jako odsaď až podsaď pro Boha a tady začíná moje, nebo Krakonošovo a do toho Bohu nic není!

Nejsme zaměstnanci, jsme vlastnictví Krista a vše co máme, je od Něho. Včetně našeho života, i ten je darem. Každý nádech i výdech, každý pohyb těla. Každá myšlenka patří Jemu. Když pijeme, jíme a cokoli děláme, musí to oslavovat Krista. Ř 14, 23 říká, že cokoli nečiníme z víry je hřích. Činíte-li dobré skutky z jiných pohnutek než z víry v Krista, kvůli lásce Krista k vám, potom i kdybyste vyřešili hlad v zemích třetího světa a umírání dětí pro nedostatek léků, hřešíte. Protože neoslavujete Krista, ale sebe! Poslechněte si několik krátkých, ale jasných veršů:

• Filipským 4:8 Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu.

To je celá oblast našeho myšlení! Každá myšlenka má být podřízena a vydaná Kristu.

• Koloským 3:17 Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.

To je oblast našeho mluvení i konání! Je zde skryta pravda, že čím srdce přetéká, to ústa mluví. A co je v srdci určuje i naše skutky. Proto buďme ostražití a střežme své srdce, to, čím ho sytíme. Světem, nebo Kristem? Modlím se, nebo koukám už tři hodiny na televizi?

• 1 Korintským 10:31 Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží.

I to je oblast našich skutků a oblast péče o tělo. Být zdravý, to není pouhá možnost, ale povinnost před Bohem. Starat se o chrám Páně není něco, co můžu, ale nemusím. Víte třeba to, že opravdu ortodoxně zbožní Židé, když šli na WC, chválili Boha za to, jak dokonale učinil lidské tělo, aby fungovalo? Tedy děkovali mu za každou tělesnou funkci a každý tělesný otvor. Zdá se nám to být extrémní, bizarní? Možná, ale co když?

• Koloským 3:23 Cokoli děláte, dělejte upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu,

Zde je propojena opět oblast našich skutků, tentokrát s naším svědomím. Pavel říká, že vše má vycházet z upřímné víry. A cokoli by způsobovalo v našich srdcích pochybnost nečiňme, dokud ta pochybnost trvá. Blaze tomu, kdo sám sebe neodsuzuje, když se pro něco rozhodl. Ř 14, 22;

Patříme přeci Kristu. Milujeme Ho, protože On nás miloval jako první. Proto nemůže platit, že nemám touhu po Něm a nemám touhu být tam, kde je On. V modlitbě, v Písmu, ve shromáždění. Nemohu tvrdit, že jsem křesťan, a přitom nedychtit po Božím slově. Nemohu přeci říkat, že jsem Ježíšův služebník, a přitom nesloužím své ženě, rodině. Nemohu nemilovat svou ženu, rodinu, svého bratra, a přitom přesvědčovat sám sebe, že miluji Boha. Každá myšlenka, oblast mého života, mé mluvení, skutky a mé svědomí, vše patří Pánu. Zemřeli jsme hříchu, jsme živi Bohu. Nejsme najmutí za mzdu na nějakou poměrnou část mého života. Jsme živí Bohu! A to musí být vidět! Amen

Odkazy: Ř 6, 11-13; 14, 22-23; Žd 9, 18; 9, 22; Kaz 7, 20; Gn 6, 5; j 3, 18; Ef 1, 10; Ko 1, 22; 2 Pt 1, 1; Fp 4, 8; Ko 3, 17; 3, 23; 1 K 10, 31;