Boáz vstupuje na scénu! (Rút 2,1-23)

O lidské zodpovědnosti a o Boží štědré dobrotě

Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 17. prosince 2017

Pokoj vám bratři a sestry! Máme dnes třetí adventní neděli. Advent je začátkem liturgického roku. Zahrnuje období čtyř neděl. Kdy první adventní neděle je mezi 27. listopadem a 3. prosincem. Advent je časem připomínání si Kristovi svrchované vlády nad světem i časem očekávání Jeho příchodu. Ale my jako křesťané víme, že každý čas, který nám dobrý Bůh dává na tomto světě je časem, kdy si připomínáme a plně uvědomujeme nejen pevnou a absolutní Kristovu vládu nad světem, ale i Jeho druhý příchod ve slávě a mocí v čele svých andělů a vykoupených svatých!

Žalmista vyznává a vyvyšuje svými ústy Boží královský majestát:

  • Žalm 11:4 Hospodin je ve svém svatém chrámu, Hospodin má trůn svůj na nebesích. Jeho oči hledí, jeho pohled zkoumá lidské syny.
  • Žalm 45:7 Tvůj trůn, ó božský, bude stát věčně a navždy, tvým žezlem královským je žezlo práva.

Tím zmiňovaným božským králem, jehož trůn je věčný a upevněný spravedlností a právem není nikdo jiný, než sám Ježíš Kristus. Lev z pokolení Judova a Bohatýr nebes. V novém zákoně apoštol Petr adresuje církvi slova o druhém příchodu Krista:

  • 2 Petrův 3:9-10 Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. Den Páně přijde, jako přichází zloděj. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud.

Proto drazí přátelé je milé a potěšující, když máme jako Boží lid dobré tradice jako třeba adventní čas, jehož historie se datuje od pátého století po Kristu. Je dobré prožít vánoce jako zastavení uprostřed všeho namáhání, pramenícího z těžkostí života prokletého hříchem. Ale pokud není celý náš život zaměřený a upřený na toho Jediného, jenž má moc spasit, ale i odsoudit, i dobrá tradice je potom zbytečná a marná.

Jsme spolu v knize Rút a viděli jsme v ní právě těžký úděl člověka, padlého lidství i svrchovanou moc a dobrotu Boha. Autor knihy Kazatel začíná slovy, která deptají a tíží:

  • Kazatel 1:2-4 Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí. Jaký užitek má člověk ze všeho svého pachtění, z toho, jak se pod sluncem pachtí? Pokolení odchází, pokolení přichází, ale země stále trvá.

Tuto marnost jsme mohli sledovat na Elímelekovi a jeho rodině. Když vkročili na stezku svých myšlenek a představ o tom, jak zajistit svůj život. Dopad byl drtivý a velmi bolestný pro celou rodinu. Elímelek umírá a nedlouho po něm i jeho dva synové. Všichni tři muži po sobě zanechávají vdovy. Osamělé, bez ochrany, bez prostředků a bez jakékoli naděje.

V tu chvíli vstupuje na scénu Bůh. Nejprve tak, že vdovám dá doslechnout se, že v Betlémě je opět hojnost chleba. Později k sobě obrací pohanku Rút. Tím, že jí dává nové srdce, které věří. Vede Rút a s ní i Noemi zpět do Betléma. Dává později Rút milost jednat ve víře v Boží slovo z Dt 24, 19. Kde stojí:

  • Deuteronomium 24:19 Když budeš sklízet ze svého pole a zapomeneš na poli snop, nevrátíš se pro něj. Bude patřit bezdomovci, sirotku a vdově, aby ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal při každé práci tvých rukou.

A vede svrchovaně Rút až na Boázovo pole. Rút šla, vyhlédla si pole a shodou okolností bylo Boázovo! Zde se nenaplnil žádný lidský záměr, ale Boží svrchovaná, nezměnitelná vůle. Byl to jen a jen Bůh, který prozřetelně jednal, aby zachránil Rút s Noemi. Bůh, který se slitovává, nad kým chce, a činí zatvrzelým, koho chce. Tento Bůh a jediný Pán přivedl Rút s Noemi k muži, kterého vybral a kterého zaopatřil vším potřebným, aby byl dokonalým nástrojem v Božích rukou. Boáz měl moc i prostředky k záchraně obou žen. Boáz byl významný muž. Boáz je předobrazem jiného, daleko významnějšího muže. Totiž Pána Ježíše Krista. A Boáz dnes v našem kázání vstupuje na scénu a bude opět ukazovat ne na sebe, ale na Pána Ježíše Krista a tím i na Otce, který je v nebi. Přečtěme si celou druhou kapitolu knihy Rút. A potom ji budeme pomalu procházet.

Rút 2:1-23 Noemi měla příbuzného z manželovy strany, významného muže z Elímelekovy čeledi. Jmenoval se Bóaz. Moábská Rút řekla Noemi: „Ráda bych šla na pole sbírat klasy za někým, u koho dojdu přízně.“ Noemi jí odpověděla: „Jdi, má dcero.“ Šla tedy, přišla na pole a sbírala za ženci klasy. Shodou okolností patřil ten díl pole Bóazovi z Elímelekovy čeledi. Tu přišel z Betléma Bóaz a pozdravil žence: „Hospodin s vámi.“ Odpověděli: „Hospodin ti žehnej.“ Bóaz se otázal svého služebníka, který dozíral na žence: „Čí je to dívka?“ Služebník, který dozíral na žence, odpověděl: „To je moábská dívka, která se vrátila s Noemi z Moábských polí. Optala se: »Mohla bych sbírat a paběrkovat za ženci mezi snopy?« Jak přišla, zůstala tu od samého rána až do této chvíle. Jen trochu si tady oddechla.“ Bóaz oslovil Rút: „Poslyš, má dcero. Nechoď sbírat na jiné pole a neodcházej odtud. Přidrž se mých děveček. Podívej se vždy, na které části pole budou sklízet, a jdi za nimi. Poručil jsem služebníkům, aby tě neobtěžovali. Budeš-li mít žízeň, jdi k nádobám a napij se vody, kterou služebníci načerpají.“ Tu padla na tvář, poklonila se k zemi, a otázala se ho: „Jak to, že jsem u tebe došla přízně, že se mě ujímáš, ačkoli jsem cizinka?“ Bóaz jí odpověděl: „Jsem dobře zpraven o všem, co jsi po smrti svého muže učinila pro svou tchyni, že jsi opustila otce a matku i rodnou zemi a odešla jsi k lidu, který jsi dříve neznala. Nechť ti Hospodin odplatí za tvůj skutek. Ať tě bohatě odmění Hospodin, Bůh Izraele, pod jehož křídla ses přišla ukrýt!“ Ona řekla: „Kéž bys mi i nadále projevoval přízeň, pane. Potěšil jsi mě, že jsi se svou otrokyní mluvil přívětivě, ačkoli se nemohu rovnat žádné z tvých otrokyň.“ Když byl čas k jídlu, řekl jí Bóaz: „Přistup blíž, pojez chleba a namáčej si sousta ve víně.“ Přisedla si k žencům a on jí nabídl pražené zrní. Najedla se dosyta a ještě jí zbylo. Když vstala, aby sbírala dál, přikázal Bóaz svým služebníkům: „Bude-li sbírat i mezi snopy, nevyčítejte jí to. Ano, upouštějte pro ni klasy z hrstí a nechávejte je ležet. Jen ať sbírá, neokřikujte ji.“ Sbírala tedy na tom poli až do večera. Pak vymlátila to, co nasbírala, a byla toho asi éfa ječmene. Odnesla si jej do města. Když její tchyně spatřila, co nasbírala, a když Rút vyňala i to, co jí zbylo po nasycení, a dala jí, otázala se: „Kde jsi dnes sbírala? Kde jsi pracovala? Požehnán buď ten, kdo se tě ujal.“ Pověděla tchyni, u koho pracovala: „Muž, u něhož jsem dnes pracovala, se jmenuje Bóaz.“ Tu řekla Noemi své snaše: „Požehnán buď od Hospodina, který neodňal své milosrdenství od živých ani od mrtvých.“ A pokračovala: „Ten muž je náš blízký příbuzný, patří k našim zastáncům.“ Nato řekla moábská Rút: „Dokonce mě vybídl: Přidrž se mých služebníků, dokud nebudou hotovi se sklizní všeho, co mi patří.“ Noemi své snaše Rút přisvědčila: „Dobře, má dcero, že chceš chodit s jeho děvečkami. Aspoň na tebe nebudou na cizím poli dorážet.“ Přidržela se tedy Bóazových děveček a sbírala, dokud neskončila sklizeň ječmene a pšenice. A bydlela s tchyní.

Lidská odpovědnost před Bohem

A. Bůh je svrchovaný

Jak už jsme si řekli, v našem příběhu vidíme jako hlavní myšlenku Boží prozřetelnou svrchovanost. Bůh je ten, který tvoří, předurčuje, svrchovaně řídí a vede celé stvoření, všechny okolnosti podle své neměnné vůle. A to v každém čase až k úplnému naplnění Jeho svatého záměru. Až bude všechno na nebi i na zemi dovedeno k jednotě v Kristu. Až do úplné porážky hříchu a zla. Až k vítěznému okamžiku druhého příchodu Krista.

Boží svrchovanost je velmi dobře vidět právě na příběhu Rút. Slova třetího verše: „Šla tedy, přišla na pole a sbírala za ženci klasy. Shodou okolností patřil ten díl pole Bóazovi z Elímelekovy čeledi.“

Zde se nejednalo o žádnou náhodu. Něco, co se stalo, ale zrovna tak se to mohlo odehrát milionkrát jinak. Ne! Naopak, naplnil se dokonale Boží záměr. Nejlépe tuto situaci vystihuje Pavlíkův překlad Písma, kde stoj doslova toto: „Stalo se, co se stát mělo.“ Žádná shoda okolností. Boží předurčení, Boží záměr, absolutní a nade vším svrchovaná vůle Hospodina zástupů. Tak, jak určil, tak jednal a dovedl svůj záměr k naplnění.

  • Izajáš 14:27 Když Hospodin zástupů rozhodl, kdo to zruší? Jeho paže je napřažena, kdo ji odvrátí?

B. Člověk je zodpovědný

Stejně tak ale vidíme ve druhém a třetím verši druhé kapitoly i zodpovědnost člověka. Rút věděla, že musí jednat. Znala svou potřebu. Proto šla, přišla na pole a sbírala za ženci klasy. Tím prokázala svou víru. Jednala podle ní. Víra bez skutků je mrtvá, říká Jakub ve svém listu, v 17. Verši druhé kapitoly.

Víra bez skutků je mrtvá. Stejně tak mrtvý ale je člověk, který nemá víru v Boha. Ten, kdo nevěří Hospodinovu slovu. Jen skrze poslušnost tomu, co říká Bůh múže být člověk zachráněn. Rút věděla, že Bůh ustanovil pro vdovy, sirotky a cizince v zemi, pro všechny chudé a potřebné způsob, jak mohou a mají být zachráněni před smrtí hladem.

  • Leviticus 23:22 Až budete sklízet obilí ve své zemi, nepožneš své pole až do okraje ani nebudeš po žni paběrkovat; zanecháš paběrky pro zchudlého a pro hosta. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“

Rút poslušně šla a Bůh ji přivedl na to jediné a správné pole se správným mužem Boázem. Stejně tak i dnes milostivý Bůh zachraňuje před hladem a následnou smrtí. Před duchovním hladem následnou druhou, duchovní smrtí. A ukazuje cestu na to správné pole a ke správnému muži.

  • Matouš 3:1-2 Za těch dnů vystoupil Jan Křtitel a kázal v Judské poušti: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ To je ten, o němž je řečeno ústy proroka Izaiáše: ‚Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!‘

Jan zvěstoval evangelium. Zvěstoval svatého Boha a ukazoval na hříšného člověka. Mluvil i o Božím spravedlivém hněvu a soudu. Tím vším ukazoval na duchovní hlad i duchovní smrt a ukazoval na to správné pole se správným mužem. Volal.

  • Matouš 3:1-12 Sekera je už na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já - nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. Lopata je v jeho ruce; a pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm.“

Když byl Ježíš Janem pokřtěn, aby byla naplněna vůle Boží a splnilo se slovo Písma, po zkoušce na poušti a po uvěznění Jana sám Ježíš začal zvěstovat své evangelium

  • Matouš 4:17 Od té chvíle začal Ježíš kázat: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“

Nakonec pak ve skutcích Petr zvěstuje vzkříšeného a vyvýšeného Krista zástupům.

  • Skutky apoštolské 2:22-24 Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského Bůh potvrdil před vašimi zraky mocnými činy, divy a znameními, která mezi vámi skrze něho činil, jak sami víte. 23 Bůh předem rozhodl, aby byl vydán, a vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili. Ale Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci.

I dnes tedy ve svém slově Bůh jasně sděluje a ukazuje, jakým způsobem dojdou záchrany cizinci, vdovy, sirotci i všichni nemocní, chudí a potřební. Dal lidem významného muže, zachránce, ochránce a toho, který je schopen budovat, upevňovat a vždy ochraňovat svůj dům a svůj lid v něm.

Lidskou zodpovědností pak je věřit Bohu a tomu, koho On poslal. Věřit jeho slovu!

Jan 6:29 Ježíš jim odpověděl: „Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal.“

Lidskou zodpovědností před Bohem je věřit Jeho slovu o záchraně, tak jako věřila Rút. Věřit evangeliu, činit v poslušnosti a bázni pokání a jít ke Kristu. On je ten pravý zastánce a zachránce!

Jako to učinili mnozí ze zástupů po Petrově kázání ve Sk 2. Kap.

  • Skutky apoštolské 2:37-41 Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: „Co máme dělat, bratří?“ Petr jim odpověděl: „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh.“ A ještě mnoha jinými slovy je Petr zapřísahal a napomínal: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“ Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí.

Kniha Rút je tedy na prvním místě a především o Boží svrchovanosti. Ale je také příkladem a příběhem ukazujícím na zodpovědnost člověka. Učí nás, že náš život je absolutně závislý na tom, jak se postavíme k Bohu a Jeho slovu, k tomu, co říká. Jak se postavíme a jak budeme reagovat tváří v tvář Kristu, jeho kříži a evangeliu. Zda v poslušnosti a pokání půjdeme ke Kristu, nebo ve vzdoru vlastními cestami.

Boáz, nástroj v Božích rukou

A. Přijetí

Ve čtvrtém verši vidíme vstupovat na scénu samotného Boáze. A hned od počátku vidíme, že jde o muže zbožného. Boáz přichází a zdraví žence na svém poli slovy: „Hospodin s vámi“ Hned nato se ptá dozorce na neznámou dívku na svém poli. Dozorce a správce nad dělníky mu v šestém a sedmém verši odpovídá.

  • „To je moábská dívka, která se vrátila s Noemi z Moábských polí. 7 Optala se: »Mohla bych sbírat a paběrkovat za ženci mezi snopy?« Jak přišla, zůstala tu od samého rána až do této chvíle. Jen trochu si tady oddechla.“

Povšimněme si zde dvou věcí. Za prvé je zde opět vidět dobrá a Božímu slovu poslušná víra Rút. Jak přišla, od samého jitra až do příchodu Boáze pilně a tvrdě pracovala, aby naplnila potřebu svou i své tchýně. Opět bych zopakoval, že člověk je zodpovědný za svůj život před Bohem. Bůh volá člověka, aby Boha hledal a poznával a činil pokání v Kristu. A po obrácení dílo člověka nekončí. Apoštol Pavel píše filipským.

  • Filipským 2:12 A tak, moji milí, jako jste vždycky byli poslušní - nikoli jen v mé přítomnosti, ale nyní mnohem více v mé nepřítomnosti - s bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení.

A apoštol Petr učí církev poznání, že všechno, co potřebujeme ke zbožnému životu víry, nám Bůh daroval, ale právě proto máme udělat co? Máme se namáhat a usilovat. Petr říká:

  • 2 Petrův 1:5-6 Proto také vynaložte všecku snahu na to, abyste ke své víře připojili ctnost, k ctnosti poznání, k poznání zdrženlivost…

Za druhé Boázův dozorce Rút chválí, mluví o ní velmi dobře a vyzdvihuje před Boázem její pracovitost. Říká: „Pane, od rána pilně pracuje, ani se nezastavila, jen na malou chvíli si oddechla“ Možná se bál, že Boáz bude na dívku reagovat odmítavě a tak ji chtěl pomoci tím, že zdůrazní její píli.

Každopádně Rút a její činná víra byla dobrým svědectvím pro lidi okolo ní. A tak by to mělo být i s námi.

Další věcí, která stojí za to, abychom se jí blíže zabývali je reakce samotného Boáze. V osmém a devátém verši čteme.

  • Bóaz oslovil Rút: „Poslyš, má dcero. Nechoď sbírat na jiné pole a neodcházej odtud. Přidrž se mých děveček. Podívej se vždy, na které části pole budou sklízet, a jdi za nimi. Poručil jsem služebníkům, aby tě neobtěžovali. Budeš-li mít žízeň, jdi k nádobám a napij se vody, kterou služebníci načerpají.“

Vidíme, že Boáz Rút přijímá pod svou ochranu. A vytváří ji potřebné podmínky k tomu, aby mohla nerušeně a pokojně pracovat. Jeho dozorčí služebník mluvil pochvalně o Rút. Ale stále pro něho byla cizinkou. Pohanskou dívkou. Boáz ji oslovuje má dcero. A to myslím hovoří za vše. Boáz Rút přijímá jako svou dceru a tím nám ukazuje na Boha Otce a Jeho dobrotu. Je to Bůh, o kterém v Písmu čteme:

  • Žalm 68:6 Otec sirotků, obhájce vdov je Bůh v obydlí svém svatém.

A i v našem textu je to Bůh, který svrchovaně jedná i skrze muže, kterého určil a připravil. Skrze Boáze.

B. Bůh odměňuje Rút za věrnost a pokoru, kterou sám vložil do jejího srdce

Jeden z církevních otců, svatý Augustin měl oblíbenou modlitbu, ve které se modlil těmito slovy.

„Bože dej, co žádáš a žádej, co chceš!“ A skutečně je to tak, že my sami před Bohem nemáme vůbec nic. Je to Bůh, který dává nové srdce, víru i vše potřebné ke zbožnému životu. Přesně, jak čteme v první kapitole 2 Pt listu. A stejně tak vidíme jednat Boha v životě Rút. On jí dal nové srdce, vložil do něho poslušnost, pokoru, víru a odvahu. To vše je Jeho svrchovaný dar z pouhé milosti. Bůh však jde ve své dobrotě ještě dál. Nejenom, že štědře Rút obdaroval k životu, dokonce k životu věčnému, ale nyní Rút navrch ještě odměňuje za jím danou věrnost a pokornou, poslušnou víru. Pojďme se na ten okamžik podívat. Od 10. Verše.

  • Tu padla na tvář, poklonila se k zemi, a otázala se ho: „Jak to, že jsem u tebe došla přízně, že se mě ujímáš, ačkoli jsem cizinka?“ Bóaz jí odpověděl: „Jsem dobře zpraven o všem, co jsi po smrti svého muže učinila pro svou tchyni, že jsi opustila otce a matku i rodnou zemi a odešla jsi k lidu, který jsi dříve neznala. Nechť ti Hospodin odplatí za tvůj skutek. Ať tě bohatě odmění Hospodin, Bůh Izraele, pod jehož křídla ses přišla ukrýt!“ Ona řekla: „Kéž bys mi i nadále projevoval přízeň, pane. Potěšil jsi mě, že jsi se svou otrokyní mluvil přívětivě, ačkoli se nemohu rovnat žádné z tvých otrokyň.“

Vidíme, že Rút je udivená nečekanou přízní. Mohli bychom říci, přízní nad rámec Hospodinova příkazu a nařízení platnému pro žně a paběrkování. Vzápětí se jí dostává od Boáze vysvětlení. Boáz je dobře informovaný. Chválí Rút za její víru a věrnost. Za to, že se vzdala všeho, nešla s Orpou zpět ke svému lidu a ke svým bohům. Chválí jí i za statečnost, se kterou se vydala do neznáma. To svědčí o dobré pověsti Rút, o tom, že se to mezi lidmi stalo známostí. Příběh o její víře, věrnosti a oddanosti se mezi lidmi rychle rozšířil.

Také to ale svědčí o skutečném významu Boáze v Betlémě. Byl to muž přední mezi svými. Muž mající vliv a přehled. A tak zbožný Boáz tváří v tvář zbožnosti a věrnosti pohanské ženy Rút velice oceňuje a chválí tuto její věrnost. Je vidět, že Boáz je opravdově zbožný. Vidí totiž velmi dobře za oponu viditelného. Svým duchovním zrakem rozpoznává svrchované a spasitelné dílo v životě Rút. Moc dobře rozpoznává, kdo je za tím vším. Kdo jedná a zachraňuje. Proto sám žehná Rút těmito slovy 12. Verše.

  • Nechť ti Hospodin odplatí za tvůj skutek. Ať tě bohatě odmění Hospodin, Bůh Izraele, pod jehož křídla ses přišla ukrýt!“

Ano je to sám veliký Hospodin zástupů. To On jedná a přivádí Rút k sobě a pod svá ochranná křídla. A jeho dobrota a štědrost ještě nekončí. Bůh jedná dál skrze Boáze, muže, kterého určil.

C. Společenství stolu

Pro Boáze není Rút jen pracovitou a pilnou ženou. Pohankou a cizinkou, která nám může být sympatická pro své vlastnosti, ale přesto zůstává někým, kdo je pro své pohanství od nás napořád velmi vzdálený. Je cizí. Když ji oslovil, nazval ji svou dcerou, zaopatřil ji více, než musel a pokračuje v tom. Podívejte se na verše 14-16.

  • Když byl čas k jídlu, řekl jí Bóaz: „Přistup blíž, pojez chleba a namáčej si sousta ve víně.“ Přisedla si k žencům a on jí nabídl pražené zrní. Najedla se dosyta a ještě jí zbylo. Když vstala, aby sbírala dál, přikázal Bóaz svým služebníkům: „Bude-li sbírat i mezi snopy, nevyčítejte jí to. Ano, upouštějte pro ni klasy z hrstí a nechávejte je ležet. Jen ať sbírá, neokřikujte ji.“

Boáz cizí, pohanskou ženu nazval dcerou a nyní ji přivádí ke svému stolu. Zve ji: „ Přistup blíž, vezmi chléb a jez a namáčej sousta ve víně.“ My nemůžeme na tomto místě nevzpomenout na stůl Kristův, ke kterému jsme zváni a který je symbolicky vyjádřen ve svátosti památky večeře Páně. Chléb a víno.

Nabízí jí i pražené zrní a z celého jeho jednání na nás dýchá jeho zbožnost, dobrota a štědrost. Víte, co svět světem stojí, nebo spíše od chvíle, kdy svět již nestojí, ale padl a padá, je svět pod vládou zla. A je velmi temným a tvrdým místem, kde člověk člověku je vlkem. A Boáz nám svým jednáním do tohoto světa nezapadá. Ano měli Mojžíšův zákon a nařízení od Boha jak jednat. Ale také víme, že tělesný Izrael po většinu času zákon více neplnil, než plnil. A navíc, Boáz jde jednoznačně mnohem, mnohem dál, než je Boží nařízení. Jde nad zákon daný Mojžíšovi. Ten Boázovi neukládá, aby Rút přijal jako dceru a přivedl ji ke svému stolu. My ale jako bychom to už někde zaslechli. Ozvěnu zákona, kterým se řídí Boáz.

  • Lukáš 6:27-38 Ale vám, kteří mě slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují. Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou, a bude-li ti brát plášť, nech mu i košili! Každému, kdo tě prosí, dávej, a co ti někdo vezme, nepožaduj zpět. Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, jednejte i vy s nimi. Jestliže milujete jen ty, kdo vás milují, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. Činíte-li dobře těm, kdo vám dobře činí, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť totéž činí i hříšníci. Půjčujete-li těm, u nichž je naděje, že vám to vrátí, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek. Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec. Nesuďte a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte a bude vám odpuštěno. Dávejte a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.“

Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům, nezcizoložíš, ale já vám pravím…

Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům, nezabiješ, ale já vám pravím…

Zde nejde o zákon Mojžíšův, ale o zákon Kristův! Je to zákon, který není dozorcem nad padlým lidským srdcem a hlídá toto padlé a zlé srdce, aby nepropadlo zlu. Zákon Kristův má větší moc, než držet zlo lidských srdcí na uzdě a trestat ho, aby nepropadlo úplné bezuzdnosti. Zákon Kristův jde hlouběji, nedrží srdce sevřené v ocelové pěsti spravedlnosti, ale proniká hluboko do srdce, mění ho, dává zemřít tomu starému a nahrazuje ho novým! Zákon Kristův je vyšší a dokonalejší smlouvou, než zákon Mojžíšův. Poslyšte apoštola Pavla, co píše galaťanům o zákonu Mojžíšovu.

  • Galatským 3:19-25 Jak je to potom se zákonem? Byl přidán kvůli proviněním jen do doby, než přijde ten zaslíbený potomek; byl vyhlášen anděly a svěřen lidskému prostředníku. Prostředníka není potřebí tam, kde jedná jen jeden, a Bůh je jeden. Je tedy zákon proti Božím slibům? Naprosto ne! Kdyby tu byl zákon, který by mohl dát život, pak by vskutku spravedlnost byla ze zákona. Ale podle Písma je všechno v zajetí hříchu, aby se zaslíbení, dané víře v Ježíše Krista, splnilo těm, kdo věří. Dokud nepřišla víra, byli jsme zajatci, které zákon střežil pro chvíli, kdy víra měla být zjevena. Zákon byl tedy naším dozorcem až do příchodu Kristova, až do ospravedlnění z víry. Když však přišla víra, nemáme již nad sebou dozorce.

Boáz je předobrazem Ježíše Krista a Jeho zákona.

D. Boáz, předobraz Boží dobroty a štědrosti

Boáz tedy svým jednáním ukazuje nejen na Mojžíšův zákon, ale tím, že jde mnohem dál, ukazuje i na Ježíše Krista. Je Kristovým předobrazem. Je člověkem, který nalezl na poli poklad, ukryl ho zpět a koupil celé pole. Je jako obchodník, který nalezl vzácnou perlu a koupil ji za celý svůj majetek. Reprezentuje svým jednáním Krista v našem příběhu a ukazuje na jeho dobrotu, milosrdenství, lásku a štědrost. Je jako dobrý hospodář, který ví, co má ve své pokladu a moudře všeho užívá.

  • Matouš 13:52 A on jim řekl: „Proto každý zákoník, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré.“

V minulém kázání jsme si řekli, že Boáz reprezentoval a ukazoval na Krista svou významností. Tím, že byl schopen a měl prostředky k záchraně Rút a Noemi. Dnes Boáz reprezentuje a ukazuje ke Kristu svou zbožností, dobrotou, láskou a štědrostí.

Boáz nemusel přistupovat k Rút, jako ke své dceři, nemusel jí zaopatřovat nad rámec Mojžíšova zákona, nemusel ji pozvat ke společenství svého stolu a nemusel ji štědře zahrnout tím vším, čím ji zahrnul. Nemusel svým služebníkům dávat příkaz, aby s Rút zacházeli zvláštním, nad míru laskavým způsobem, jak o tom čteme ve verších 15-16. Ale on to učinil. Tím ukazuje na Boha v Kristu. Na Boha Otce i na Krista samotného.

  • Efezským 1:1-3 Pavel, z Boží vůle apoštol Ježíše Krista, bratřím věrným v Kristu Ježíši: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů;

Bůh nás ve svém Synu Ježíši Kristu zahrnul vším požehnáním nebes! Slovo zahrnul, ukazuje na to, že jsme doslova zavaleni Božím požehnáním a štědrostí. Jako veliký buldozer zahrne hluboký příkop, tak Bůh nás zahrnul vší svou štědrostí a dobrotou. Svou láskou zahrnul propast hříchu mezi Ním a námi. Apoštol Pavel říká v:

  • Římanům 8:32 On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?

Slyšíte to? Bůh nám daroval spolu se svým Synem všecko. Byli jsme Boží nepřátelé, ale nyní jsme Boží děti. Byli jsme Bohu svým smýšlením i skutky odporní, odcizení, ale nyní jsme čím? Poslouchejme slova apoštola Petra ze druhé kap. 1 Pt listu, od šestého verše.

  • 1 Petrův 2:7-10 Vám, kteří věříte, je vzácný, ale nevěřícím je to ‚kámen, který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným‘, ale i ‚kamenem úrazu a skálou pádu‘. Oni přicházejí k pádu svým vzdorem proti slovu - k tomu také byli určeni. Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu‘, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Kdysi jste ‚vůbec nebyli lid‘, nyní však jste lid Boží; pro vás ‚nebylo slitování‘, ale nyní jste došli slitování.

Ano milovaní v Kristu. Byli jsme Bohu cizí daleko více, než byla Rút cizí židům v Betlémě. A nyní jsme rodem vyvoleným, kněžími Krále, svatým národem. Jsme povolání ke zvěstování té nejúžasnější zprávy a mocných skutků Božích! Došli jsme u Boha mocnějšího slitování, než Rút u Boáze.

Jsme pozváni ke společenství stolu Pána Ježíše Krista. Jsme povoláni ještě k daleko užšímu a intimnějšímu společenství s Kristem.

  • Jan 6:53-56 Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.“

Nemusíme se hrozit a pohoršovat jako to učinili po těchto slovech židé. Ale musíme chápat, čím je pro nás Ježíš Kristus. Jakým bohatstvím a požehnáním a jak hluboko a pevně musíme být vrostlí do Krista. Tak, že se staneme Jeho součásti a Jeho krev bude proudit naším tělem. On je tím pravým Boázem. V něm jediném je síla spasit, zachránit a uchovat pro život věčný!

Prozření Noemi

V posledním úseku, ve verších 17-23 vidíme znovu vytrvalé úsilí a práci Rút. Vidíme ale také Noemi, která je překvapená z požehnání, které Rút domů přinesla. Noemi je úplně konsternovaná. Ptá se: „ Kde jsi byla, u koho jsi sbírala. Požehnán buď ten muž, co se tě ujal.“ Když jí Rút dá odpověď, otevírají se Noemi oči a začíná vidět Boží svrchované konání a milost ve svém životě. Noemi to vede ke chvále. Noemi chválí Boha a žehná Boázovi. I naše věrnost a vytrvalá zbožnost by měla lidi kolem nás vést k prozření ke chvále!

Boáz nakonec vybídl Rút k tomu, aby se ho držela až do konce sklizně všeho, co mu patří a ona se jeho slova drží. Obě Noemi i Rút chápou, že je Boáz vzal pod svá ochranná křídla i to, jak moc jsou obě potřebné mocného zastánce.

I nás Ježíš vybízí, abychom zůstali v něm a pracovali na Jeho poli, dokud nebude sklizeno vše, co Mu patří. Dokud neshromáždí pšenici do sýpky a plevy nespálí ohněm neuhasitelným. Buďme proto, pokorní, poslušní, vytrvalí a věrní, jako Rút. Amen!

Rok

Osnova kázání