Blaze těm, nad kterými bdí paže Hospodinova! Ř 10,16-21;

 

Blaze těm, nad kterými bdí paže Hospodinova! Ř 10,16-21;

Motto: Žalmy 32:1 Blaze tomu, z něhož je nevěrnost sňata, jehož hřích je přikryt.

Úvod

Pokoj vám a milost! V evangeliích, konkrétně v Mt 21, 28 mluví Pán Ježíš toto podobenství.

• Matouš 21:28 „Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Přišel a řekl prvnímu: `Synu, jdi dnes pracovat na vinici! ´ 29 On odpověděl: `Nechce se mi. ´ Ale potom toho litoval a šel. 30 Otec přišel k druhému a řekl mu totéž. Ten odpověděl: `Ano, pane. ´ Ale nešel. 31 Kdo z těch dvou splnil vůli svého otce?" Odpověděli: "Ten první!" Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky předcházejí vás do Božího království.

Víra je o poslušnosti. Poslušnosti, která pramení z poznání Boha. Z poznání Jeho vůle! Toto poznání musí být pravdivé poznání. Takové, které nám zprostředkovává a zajišťuje Duch svatý a Písmo Duchem svatým vydechnuté. Nemá kořeny v našich představách a přáních, jak by měl Bůh vypadat a jednat! Toto pravdivé poznání musí dopadat na dobrou půdu, kterou si sám Bůh připravuje v člověku. Tak, že vyučí, usvědčí a v pokání dovede člověka k poslušné víře v evangelium. Pravda dopadající do neznovuzrozeného a pokání nečinícího srdce je něčím, jako dávat mrtvému do hrobu sebou jídlo, aby neměl hlad! A jak jsme si již řekli, vedla Izrael k odmítnutí a ukřižování Krista. Vedla Saula z Tarsu k pronásledování Krista a Jeho oveček!

Pokud ale se mnou Bůh učinil všechny tyto veliké věci, potom Boha poznávám v Duchu svatém a v pravdě Božího slova. Poznávám Jeho vůli, a to mě připravuje ke každému dobrému činu 2 Tm 3,15-17;

Když ale tedy poznávám, co je dobré v Božích očích a rostu v tomto poznání. Musí to být vidět na mém životě. Když se podíváte znovu na oddíl Mt 21,28 uvidíte, že pravá víra není o pocitech. Ten první syn, který se nakonec prokázal jako dobrý a oslavil svého otce. Ten, pokud by stál na tom, jak se zrovna cítí, jak vidí okolnosti ve svém životě, zůstal by neposlušný! Ale on ve svém srdci věděl, co je dobré, proto se zastyděl, činil ve svém srdci pokání, když se odvrátil od své neposlušnosti a učinil to, co po něm jeho otec chtěl. Co je důkazem o jeho pokání? Krásná, citlivá, tklivá slova z jeho úst? Slzy v jeho očích? Naprosto ne! Jak by řekl Pavel apoštol. Důkazem jsou jeho činy! Šel pracovat na vinici!

Víte můžeme mluvit krásná slova plná biblických pravd. Můžeme citovat celé pasáže z Bible. Stát za kazatelnou a věrně kázat! Ale pokud náš život, naše skutky, naše mluvení a jednání v praxi není v souladu s našimi proklamacemi. Jsme jako syn druhý, který říká ano otče. Ale když otec odejde, zůstává v nečinnosti! Co na to Písmo?

• Jakubův 2:15 Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, 16 a někdo z vás by jim řekl: "Buďte s Bohem – ať vám není zima a nemáte hlad", ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? 17 Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.

A je to ještě horší:

• Lukáš 6:44 Každý strom se pozná po svém ovoci. Vždyť z trní nesklízejí fíky a z hloží hrozny. 45 Dobrý člověk z dobrého pokladu svého srdce vydává dobré a zlý ze zlého vydává zlé. Jeho ústa mluví, čím srdce přetéká. 46 Proč mne oslovujete `Pane, Pane´, a nečiníte, co říkám?

Je lépe mít srdce zmítané nejistotou a nepokojem. Každý den v úzkosti volat k Bohu o smilování. Než mít srdce naplněné pokojem falešným. Lépe je denně prosit Boha, aby zkoumal mé ledví a soudil mě. Než být o sobě přesvědčený, jak dobrý jsem služebník a křesťan. Jak skvělá je má víra, a ještě skvělejší má služba.

Patříte k těm, co zbožně mluví, ale nekonají? Sám o sobě se bojím, že já ano. Vím, že já mnohdy ano! Patříte k těm, co naplňují potřeby druhých, jako ten druhý syn naplnil vůli a potřebu svého otce? Ano, ano, udělám to. Jdu! A potom nic? Jeden den, druhý, týden, měsíc!

A pokud nemáte při pomyšlení na to ani špetku bázně, myslíte, že je to všechno oukej? Nepřichází do vašich životů žádná přísná Boží výchova i když takto jednáte? Ta, o které mluví list Židům? Potom se ptejte tou otázkou, která v listu Židům následuje velmi záhy! Ptejte se“ „Jsem vůbec syn, dcera Boží?" Žd 12,6-8;

Dnes totiž budeme mluvit o víře a víře. Budeme mluvit o „Izraeli“ a Izraeli. Budeme dnes pokračovat v desáté kapitole listu do Říma. Verše 16-21.

Římanům 10:16 Ale ne všichni přijali evangelium. Už Izaiáš říká: `Hospodine, kdo uvěřil naší zvěsti? ´ 17 Víra je tedy ze zvěstování a zvěstování z pověření Kristova. 18 Ptám se však: To snad nikdy neslyšeli zvěst? Ovšemže slyšeli! `Po celé zemi se rozlehl jejich hlas, do nejzazších končin jejich slova. ´ 19 Ptám se tedy: Nepochopil Izrael, co mu bylo zvěstováno? Nepochopil; už u Mojžíše se přece říká: `Vzbudím ve vás žárlivost na národ, který není národem, proti národu pošetilému vás popudím k hněvu. ´ 20 A Izaiáš má odvahu říci: `Dal jsem se nalézti těm, kteří mě nehledali, dal jsem se poznat těm, kteří se po mně neptali. ´21 O Izraeli však říká: `Každý den jsem vztahoval ruce k lidu neposlušnému a vzpurnému. ´

Odkazy: Mt 21,28-31; 2 Tm 3,15-17; Jk 2, 15-17; Lk 6,44-46; Žd 12,6-8;

Národ Izrael jako celek nežil z víry!

Náš dnešní text Pavel apoštol začíná v šestnáctém verši, kde stojí psáno:

Římanům 10:16 Ale ne všichni přijali evangelium. Už Izaiáš říká: `Hospodine, kdo uvěřil naší zvěsti? ´

Když se podíváme do předchozích veršů pro kontext, co uvidíme? Pavel ve třináctém verši říká neotřesitelnou pravdu, která musí zákonitě plnit srdce každého křesťana radostí, vděčností, pokojem a pevnou jistotou! Každý, a zopakujme si to slovo. Každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen! Nádhera! Radost! Chvála Bohu na výsostech!

Potom Pavel mluví o tom, že nemohou vzývat Pána, pokud v Něj neuvěřili. Nemohli uvěřit, pokud jim nebyl Pán zvěstován a neslyšeli o Něm! A nemohl jim být Pán zvěstován, nemohli o Něm uslyšet, pokud nebyl nikdo, kdo by Ho zvěstoval! Text dále zaslibuje, že pravé zvěstování pravého evangelia našeho Pána Ježíše Krista je velmi očekávané, dychtivě vyhlížené a blahoslavené jsou nejenom nohy těch, co nesou svatou zvěst lidem ve světě. Blahoslavené jsou i uši těch, co opravdově, v biblickém slova smyslu slyší! Tak, jako slyšel ten první syn ve výše uvedeném podobenství. Mohlo by se zdát, že i ten druhý syn slyšel svého otce. Ale jeho skutky tomu nenasvědčují! Ne nadarmo říká Pán Ježíš, abychom dávali pozor na to, jak slyšíme!

• Lukáš 8:18 Dávejte tedy pozor, jak slyšíte: Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co myslí, že má."

A náš dnešní text bude právě o tomto pravém slyšení. Bude o těch, kterým je shůry dáno. Otázka Pavlem položená ve čtrnáctém verši. Když Pavel říká: Jak mohou vzývat Toho, v Něhož neuvěřili má i další význam. Pavel mluví nejen o těch, kteří neslyšeli, a proto nemohli uvěřit a nemohou vzývat. Pavel mluví i o těch, kteří uslyšeli, ale odmítli. Neuvěřili a nevěří! Uvidíme to dobře v našem dalším textu. Jak o tom mluví Pavel? Už jsme to slyšeli. Začíná tím náš dnešní text.

• Římanům 10:16 Ale ne všichni přijali evangelium. Už Izaiáš říká: `Hospodine, kdo uvěřil naší zvěsti? ´

Pavel cituje proroka Izajáše. Padesátá třetí kapitola listu proroka Izajáše je snad tím největším a nejnádhernějším odhalením a zvěstováním Ježíše Krista ve Starém Zákoně. Nijak tím nechci snižovat další nádherné a Krista odhalující texty. Neboť Ježíš je obsahem celého Písma. Ale přečtěte si Iz 53 a posuďte to sami. V prvním verši Izajáš říká:

• Izajáš 53:1 Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova?

A potom pokračuje tím nádherným odhalením proutku z kořene Jišajova. Odhalením dokonalého Božího služebníka Ježíše Krista a Jeho oběti. Protože tím, co Kristus zakusí, přinese Boží spravedlnost, milost a vykoupení mnohým!

Kteří to jsou? Ti, kdo opravdově slyší. A proč opravdově slyší? Protože jak jsme si již řekli Byli Bohem vyučeni, přivedeni k víře a pokání. Narodili se z Boha, Bůh jim dal nové srdce. A jejich nové srdce je tou jedinou dobrou půdou, na kterou když je zaseto, přinese násobek, mnohonásobek pravé víry. Nikdo jiný to není a nemůže být. Jen ten, kdo je vyvolen v Kristu již před stvořením světa! Pavel pokračuje ve svém vyučování o dětech pravé víry, o dětech pravého Izraele. O zaslíbeném potomstvu Abrahamovu! Římanům devátá kapitola.

A to, co řekl Izajáš osm set let před Pavlem to jasně potvrzuje. Izajáš říká: Nad kým se zjeví paže Hospodinova? Tento výrok je roven předchozím Izajášovým slovům. Kdo uvěří naší zvěsti? Zprávě? Uvěří jen ten, nad kým se zjeví paže Hospodinova! Jen ten, v jehož životě tato Hospodinova paže spasitelně jedná. Nad kým se tato paže zjeví a koho tato paže vyprostí z otroctví a koho tato paže spasitelně v Kristu přikryje a chrání před Božím soudem. Jen ten bude spasen, koho tato paže uchopí a postaví na pevnou skálu víry v Ježíše Krista! Izajáš potvrzuje pravdu o Božím svrchovaném vyvolení. Bůh se smilovává, nad kým chce, spasí toho, koho chce. Ř 9,15;

Ale národ Izrael jako celek nežil z víry, která má moc zachránit. Nevzýval opravdově toho, kdo jediný má moc vyvést duši ze smrti do života. Izrael jako národ neslyšel spasitelně! A Izajáš to dosvědčuje. Ne všichni uvěřili v evangelium. Tak Pavel vykládá text Izajáš 53,1 ve světle zjevení nového Zákona!

Potom Pavel znovu potvrzuje, že víra bez zvěstování evangelia není možná! Vidíme zde znovu, jak se snoubí Boží svrchovanost se zodpovědností člověka! Bůh není odkázán na člověka a povolá si toho, koho chce i bez lidského přispění. A jsou takové případy, kdy člověk je veden do Písma, aniž by se potkal s jediným znovuzrozeným křesťanem. Ale to z nás zodpovědnost nesnímá a nemůžeme se upokojovat tím, že Bůh je svrchovaný a všichni, které vyvolil budou nakonec v nebi! Ano platí, že nebudeme-li volat my, bude volat a zvěstovat kamení. Ale tento Ježíšův výrok je varováním, a ne upokojením k neposlušnosti. Protože víra je nejenom ze zvěstování, ale zvěstování je z pověření samotného Pána Ježíše. A my, pokud nezvěstujeme, jsme jednoduše neposlušní. A neposlušnost může být a často i bývá znakem neobráceného srdce.

 Tato neposlušnost je na Izraeli jako celku patrná. Pavel totiž odpovídá na otázku, zda je nevíra Izraele zapříčiněna snad tím, že jim nebylo zvěstováno a neslyšeli takto:

• Římanům 10:18 Ptám se však: To snad nikdy neslyšeli zvěst? Ovšemže slyšeli! `Po celé zemi se rozlehl jejich hlas, do nejzazších končin jejich slova. ´

Pravdu Pavlových slov si opět potvrdíme Písmem. Neboť chceme přeci vykládat Písmo Písmem? Věříme přeci, že Písmo svědčí samo o sobě a dosvědčuje samo sebe? Nejprve odkaz ze Ž 19, o neustálém, nezpochybnitelném svědectví samotného stvoření, které zní po celém světě.  Písmo přeci v Ř 1, 19-21, že kdo hledí na Boží stvoření, nemá výmluvu.

• Žalmy 19:2 Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou. 3 Svoji řeč předává jeden den druhému, noc noci sděluje poznatky. 4 Není to řeč lidská, nejsou to slova, takový hlas od nich nelze slyšet. 5 Jejich tón zvučí celičkou zemí, zní jejich hovor po širém světě. Bůh slunci na nebi postavil stan.
• Matouš 24:14 A toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec.

Pavel také v Ř 1,8 děkuje Bohu za to, že po celém tehdy známém světě se šířila zvěst o víře římských křesťanů. A tak tentýž Pavel usvědčuje pravdivě a spravedlivě tělesný národ Izrael z toho, že mu bylo zvěstováno, slyšel, ale odmítl a neuvěřil! Proto Jan apoštol zapsal.

• Jan 1:10 Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. 11 Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. 12 Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.

A ve Skutcích 4,26-27 je potvrzena vina Izraele jako národa. Izrael se srotil spolu s pohany Pilátem i Herodem a ukřižovali Krista.

Odkazy: Lk 8,18; Iz 53,1; Ř 9,15; 10,18; 1,8; 1,19-21; Ž 19,2-5; Mt 24,14; J 1,10-12; Sk 4,26-27;

Zvěstované Evangelium rozděluje!

Ale naděje trvá a neklame, jak říká Písmo na jiném místě! Slova o tom, že ne všichni uvěřili zvěstovanému evangeliu znamenají také, že někteří a chvála Bohu mnozí evangelium přijali a uvěřili mu! Mnozí ze Židů, mnozí z pohanů. Všichni ti, jak jsme si řekli, kteří byli povoláni Bohem. Všichni, nad kterými bděla Hospodinova paže! Co ale vidíme. Jedni slyší ušima, ale ne srdcem. Druzí slyší ušima i srdcem. Jedni věří. Druzí odmítají. Jedni jsou půdou dobrou, od Boha připravenou a udržovanou. Druzí jsou úhorem neplodným! Ale to je naprosto v pořádku milovaní. Písmo o tom svědčí! A nemělo by nás to znepokojovat a bořit naši víru. Protože dychtivě očekávaný a netrpělivě vyhlížený je příchod zvěstovatelů dobré zprávy O Ježíši Kristu. A Bůh, který nechybuje dokonale bdí nade vším!

• Matouš 13:1 Toho dne vyšel Ježíš z domu a posadil se u moře. 2 Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď; posadil se v ní a celý zástup stál na břehu. 3 I mluvil k nim mnoho v podobenstvích: "Vyšel rozsévač rozsívat. 4 Když rozsíval, padla některá zrna podél cesty, a přilétli ptáci a sezobali je. 5 Jiná padla na skalnatou půdu, kde neměla dost země, a hned vzešla, protože nebyla hluboko v zemi. 6 Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla. 7 Jiná zas padla mezi trní; trní vzrostlo a udusilo je. 8 A jiná zrna padla do dobré země a dala užitek, některé sto zrn, jiné šedesát a jiné třicet. 9 Kdo má uši, slyš!"

Ano ten, komu Bůh dal uši schopné slyšet, ten slyší! A pozná se to tak, že ho vidíme jednat v souladu s tím, co bylo zaseto, co slyšel a vírou přijal! Proto se žádný z nás nemusí rmoutit tváří tvář všeobecnému vzdoru a odmítání evangelia. Vždyť přeci i Izrael, kterému byly dány smlouvy, zákon, byla mu svěřena Boží slova. Ani Izrael nebyl jako celek spasen a zachráněn, nýbrž jen ti, které si Bůh s Izraele zachoval. Nad nimiž byla právě paže Hospodinova. Jako síla, která vytrhuje, zachraňuje a chrání skrze milostivý dar víry! Eliáš naříkal před Bohem a co se mu dostalo za odpověď?

• Římanům 11:3 `Hospodine, proroky tvé pobili a oltáře tvé pobořili, já jediný jsem zůstal, a také mně ukládají o život! ´ 4 Jakou však dostal odpověď? `Zachoval jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili kolena před Baalem.´ 5  A tak i nyní je tu zbytek lidu vyvolený z milosti. 6 Když z milosti, tedy ne na základě skutků – jinak by milost nebyla milostí.

Eliáš podlehl tomu, co bylo možná navenek velmi silné a zjevné. Bůh mu však říká: Eliáši, Já jsem Svrchovaný a Všemohoucí Bůh. Já jsem si zachoval. A můžeš věřit tomu, že naprosto všechny, které jsem chtěl si zachovat! Neexistuje jediná duše v Izraeli, o které bych rozhodl, že si ji zachovám a potom by se to nestalo! Ty, které jsem vyvolil, ty povolám, posvětím a dovedu k sobě domů! Povědomé, že? Ř 8,29-30;

I my na základě toho, co máme před očima, podléháme mnohdy stejné depresi a beznaději. Často smýšlíme, a i voláme k Bohu stejně, podobně.

„Bože, kamkoli jdeme, jsme odmítnuti! Kamkoli jdeme, jsme vysmíváni! Kamkoli jdeme, hrozí nám pronásledování a tvé evangelium všude naráží na tvrdost a vzpouru hříšných srdcí! „

Není to tak? Ruku na srdce. Kolik lidí se zjevně obrátilo po vašem zvěstování? Jsou to davy, tisíce, stovky, nebo alespoň desítky? Ne. Spolehlivě můžeme mluvit možná o jednotlivcích! Jenomže…

Milovaní, nebyla naše srdce stejně tvrdá a vzpurná? A možná ještě více? Netrvalo to většinou spoustu let od prvního setkání s evangeliem až po naše obrácení? Nemluví Boží slovo jasně o tom, že každý musí být vyučen od Otce, dříve, než přijde v pokání a víře ke Kristu? A to prostě většinou trvá. Léta i desítky let!

Není to tak, že ti, co nám zvěstovali, nevěděli stejně jako my dnes, jakou půdu mají před sebou? Vždyť jenom Pán Bůh vidí do lidských srdcí a jen Pán Bůh zná dopředu ty, kdo jsou Jeho! Tento pevný Boží základ, že Bůh osobně zná všechny, kdo jsou Jeho trvá! 2 Tm 2,19; Na něm musíme postavit svou víru i zvěstování!

Neplatí snad slova Pána Ježíše, že má ovce i v jiných ovčincích a ty musí přivést a přivede před trůn Otcův obmyté svou krví. Očištěné, ospravedlněné, svaté v Kristu?

Neplatí, že ze všech národů, jazyků a ras? Ze všech kultur, společenských vrstev, ze všech končin země bude přiveden pravý Boží lid?

A neplatí snad, že ačkoli se nám dnes na zemi zdá to, co se zdálo i Eliášovi. Že totiž nikdo nechce činit pokání a věřit Bohu a evangeliu? Neplatí, že i přesto Boží slovo, Písmo, které nemůže lhát a klamat, svědčí o nespočetných zástupech Kristových oveček, svědků, učedníku, bratrů a sester v nebesích před Božím trůnem? O nespočetných zástupech, které vyprali z Boží milosti svá roucha v Beránkově krvi a chválí Boha dnem i nocí?

A tak kéž každý jeden z nás přijme Kristovo pověření ke zvěstování tak, jak má toto pověření Kristovo být přijato. S třesením, chvěním, bázní a v dokonalé poslušnosti! Pevný Boží základ trvá Bůh zná svoje ovce. Ty, které jsou Jeho. Má je všude ve všech ovčincích. Tedy i všude kolem nás.

A budeme-li narážet na vzdor, zatvrzelý výsměch? Je tato práce bezpředmětná, bez významu a bez ovoce? Ne, naprosto ne! Všichni, které Bůh osobně poznal budou zachráněni. To jsme si již řekli. A co ti, kteří setrvají ve vzdoru, vzpouře a hříchu? Milovaní, pokud zvěstujete člověku, který odmítne, vysměje se vám. Urazí vás a především Boha. Je to i tak k úplně stejné slávě Boží, jako když člověk uvěří a činí pokání! Evangelium rozděluje!  Ale všechno, pokání a víra, vzdor a odmítnutí, vše je ke slávě Boží. Která je nevyslovitelná, neuchopitelná, mocná, plná, dokonalá. Majestátní, ohromující, ochromující a věčná! Bohu přinesou dokonalou svatou slávu ti, kteří v pokání věří. I ti, kteří bez pokání a bez víry dál proti Bohu zuří a sočí! Z úst Pána Ježíše přeci slyšíme, že povstane syn proti otci, dcera proti matce, snacha proti tchyni a naopak. A v Matoušovi čteme.

• Matouš 24:38 Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu, 39 a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky – takový bude i příchod Syna člověka. 40 Tehdy budou dva na poli, jeden bude přijat a druhý zanechán. 41 Dvě budou mlít obilí, jedna bude přijata a druhá zanechána. 42 Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde.

Odkazy: Mt 13,1-9; 24,38-42; Ř 11,3-5; 8,29-30;

Jen ten, komu je dáno shůry!

Náš text pokračuje od 19 verše:

Římanům 10:19 Ptám se tedy: Nepochopil Izrael, co mu bylo zvěstováno? Nepochopil; už u Mojžíše se přece říká: `Vzbudím ve vás žárlivost na národ, který není národem, proti národu pošetilému vás popudím k hněvu. ´ 20 A Izaiáš má odvahu říci: `Dal jsem se nalézti těm, kteří mě nehledali, dal jsem se poznat těm, kteří se po mně neptali. ´ 21 O Izraeli však říká: `Každý den jsem vztahoval ruce k lidu neposlušnému a vzpurnému. ´

Ano Izrael nepochopil, co mu bylo zvěstováno. A Izrael jako národ už měl k tomu předem našlápnuto. Proč? Protože oni nepochopili už samotný zákon Boží daný Mojžíšovi! Špatně ho uchopili. Špatně ho používali. Nepochopili jeho službu ani cíl!

• Římanům 10:1 Bratří, toužím z celého srdce a modlím se k Bohu, aby Izrael došel spásy. 2 Vždyť jim mohu dosvědčit, že jsou plni horlivosti pro Boha, jenže bez pravého poznání. 3 Nevědí, že spravedlnost je od Boha, a chtějí uplatnit svou vlastní; proto se spravedlnosti Boží nepodřídili. 4 Vždyť Kristus je konec zákona, aby spravedlnosti došel každý, kdo věří.

Střežme sloužit tedy Bohu sice horlivě, ale bez pravého poznání. Jak mnoho je lstivé a úskočné lidské srdce. Tvé bratře! I to tvé sestro! I to mé je úskočné a lstivé. Naše staré srdce je prostě takové. Jak lehce mé srdce uvěří, že má služba je skvělá, mé poznání je skvělé. A přitom ve své horlivosti možná nadělám více škody, než užitku! Jak málo trávím čas modlitbou nad Písmem, tak aby se o mě dalo říct, že jsem muž blažený, protože rozjímám nad Božím slovem ve dne i v noci! Prosím o moudrost shůry a odmítám vytrvale tu vlastní, přízemní, živočišnou, dokonce ďábelskou!

Rozdíl mezi mnou a tělesným Izraelem je jen a jen milost Boží, pokud skutečně patřím Kristu a neklamu sám sebe. Jinak jsem stejný. Bůh tím však není zaskočen, ani překvapen. Všechny tyto věci on zná. Pavel cituje Dt 32. kapitolu verš 21.

• Deuteronomium 32:18 Opomněl jsi Skálu, která tě zplodila, zapomněls na Boha, který tě v bolestech zrodil. 19 Hospodin to viděl. Odvrhl je, uražen skutky svých synů a dcer. 20 Řekl: "Skryji před nimi svou tvář, uvidím, jaký vezmou konec. Je to proradné pokolení, synové bez věrnosti. 21 Popouzeli mě lžibohem k žárlivosti, svými přeludy mě uráželi; já je popudím lžilidem, pobloudilým pronárodem jim urážky splatím.

Bůh dlouho dopředu seznámil Izrael s tím, jak bude jednat, jak budou jednat oni a co Bůh učiní. Ale co se týče těch předchozího 18 verše. Cožpak nám se to neděje? Bratře nikdy jsi nezapomněl ani na okamžik na skálu, která tě zplodila? Na Krista? Nikdy ani na okamžik nepřemýšlíš sestro tak, jako by Bůh nebyl? Vždy, všude a za všech okolností máme pevně v srdci a na paměti bolest a oběť Pána Ježíše na kříži Golgoty? Proč nás Bůh neodvrhne? Proč před námi neskryje svou tvář? Kvůli Kristu milovaní. Kvůli Jeho krvi. Neučiní to na věky. Dovede nás domů. Ale milovaní, v tomto časném věku může nás na nějaký čas odvrhnout, když uvidí že vzdorujeme. Může nás nakrátko vydat hříchu v plen, aby nás přivedl k rozumu. Kéž není nikdy potřeba takovéto přísné výchova ve vašem i v mém životě!

Pavel pokračuje opět slovy proroka Izajáše: 20 `Dal jsem se nalézti těm, kteří mě nehledali, dal jsem se poznat těm, kteří se po mně neptali. ´ 21 O Izraeli však říká: `Každý den jsem vztahoval ruce k lidu neposlušnému a vzpurnému.´

Ale pojďme přímo do 65. kapitoly Izajáše. Najdeme tam slova bázeň budící.

• Izajáš 65:1 Dal jsem odpověď těm, kdo se neptali, dal jsem se nalézt těm, kdo mě nehledali. Řekl jsem: "Hle, tady jsem, jsem tady" pronárodu, který nevzýval mé jméno. 2 Po celé dny vztahoval jsem ruce k lidu svéhlavému, k těm, kdo chodí po nedobré cestě, za vlastními úmysly. 3 Je to lid, jenž neustále do očí mě dráždí: Obětují v zahradách, na cihlách kadidlo pálí, 4 vysedávají v hrobech, nocují v tajemných skrýších, jedí maso z vepřů a ve svých nádobách mají polévku ze závadných věcí. 5 Říkají: "Jdi si po svém, nepřistupuj ke mně, jsem pro tebe svatý." Tito jsou v mých chřípích kouřem, ohněm, který po celé dny plane. 6 Hle, je to přede mnou zapsáno: "Nebudu zticha, dokud neodplatím. Do klína jim odplatím.

Ano Izrael byl jako celek, jako národ shledán lehkým v Božích očích. Nikdy nebyl vybrán k tomu, aby uspěl. Bůh se nemýlí a chyby nedělá. Každý den byl Izrael Bohem volán k pokání! Každý den k němu Bůh vztahoval ruce! Ale každý den bylo odpovědí jen znovu to samé! Jen neposlušnost, jen vzpurnost! Aby se prokázalo, že nikdo není spravedlivý, není ani jeden. Aby se prokázalo, že ze skutků zákona nebude nikdo ospravedlněn! Aby každý člověk na této zemi pochopil, že jediná naděje na spásu je evangelium Ježíše Krista! Dokonalý život Pána Ježíše, toho Beránka bez vady a poskvrny! Dokonalá smrt Pána Ježíše, protože On hříchu neučinil, ústa neotevřel, v Jeho ústech nebyla nalezena lest! Jediný skutečně spravedlivý člověk. Jediný skutečně nespravedlivě odsouzený, co kdy chodil po světě! A přesto ani nehlesl, neoplatil ani v myšlence.  Ještě vola k Bohu Otci: „Bože odpusť jim, neboť nevědí, co činí!“

Jaký rozdíl je mezi mnou a průměrným mužem z rodu Izraele? Co Bůh může čekat od vás ode mě? Pokud to bude záležet na vás, na mě, Bůh obdrží ode mě to stejné. Jen samou vzpouru a neposlušnost! A co vás a mě zachrání? Sténáme a naříkáme jako celé stvoření. Ba ještě hůře, sténáme, pláčeme a zoufale voláme jako Pavel apoštol.

• Římanům 7:21 Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo. 22 Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím; 23 když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy. 24 Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? 25 Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! - A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu.

Naše naděje je pouze v Kristu milovaní! Protože osmá kapitola listu Římanům začíná nádhernými slovy: Římanům 8:1 Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, 2 neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti. Cílem Boha není tělesný národ. Ale duchovní ze všech ras a jazyků. Cílem Boha je církev. Boží lid narozený z božího Ducha. Cílem je znovuzrozený křesťan! A to vy jste milovaní!

Proto prosím bratře nezneužívej tuto milost Boží, nepohrdej jí sestro! Milovaní, jaká je aplikace? Blaze těm, kdo se Bojí živého Boha. Protože Boží paže a Boží oko bdí nad těmi, kdo se Ho bojí, nad těmi, kdo čekají Jeho milosrdenství! Proto proste usilovně za pravé poznání Boha, za pravou bázeň, která je Jeho darem. Nikde jinde k ní nemůžete přijít! Čtěte vytrvale Písmo milovaní. Učte se ho z paměti. A především se vytrvale modlete! Tak se všude ve světě rozběhne zvěst o vaší víře a lásce, a to je to nejlepší zvěstování! Amen!

Odkazy: Ř 10,1-4; 7,21-25; 8,1-2; Dt 32,18-21; Iz 65,1-6;