Pragmatismus a účelově jednání do církve nepatří! Nejednejme podle vnějších věcí. Hledejme, co se líbí Bohu. Hledejme Jeho království a Jeho tvář. Bůh se k nám sklání. Vše ostatní přidá, i chléb pro naše těla. Vidíme v Rút i v Efezkým Jeho dobré jednání a v tom je naše pevná jistota víry. Bůh vše směřuje k plnosti v Kristu, k porážce zla a hříchu!

Jsem přesvědčen, že starost o evangelium a touha, aby nebylo jakýmkoli způsobem zneváženo, nebo napadeno je to, co Pavla vede do Jeruzaléma! Pavel má prostě starost, aby jeho úsilí nepřišlo vniveč. Verš druhý to jasně říká.

Kniha Rút vypadá na první pohled velmi poklidně. Ale opak je pravdou. Je velmi silná, co se týká nás lidí a naší zodpovědnosti a drsná, co se týká našeho hříšného selhání. Naštěstí je i velikým zjevením Boží slávy a záře Boha Otce, Boha Syna i Boha Ducha svatého. Příběh se odehrává v době soudců. Přečtěte si milovaní celou knihu Soudců.

V Sýrii a Kilikii byl Pavel tak dlouho izolován, že v judských církvích ho prostě osobně neznali! Ten řecký výraz doslova znamená: „neznali mě tváří!“ Z doslechu však věděli šokující informaci. Ten, který nenáviděl Krista a Jeho nevěstu církev, nyní velmi horlivě zvěstuje víru, kterou ničil a hubil, pohanským pronárodům!