1. Jan 3, 4 Každý, kdo činí hřích, činí také svévoli. Hřích je svévole. 5 A víte, že on se zjevil, aby odstranil naše hříchy, a hříchu v něm není. 6 Žádný, kdo v něm zůstává, nehřeší. Žádný, kdo hřeší, ho neviděl ani nepoznal. 7 Dítky, ať vás nikdo nesvádí. Kdo činí spravedlnost, je spravedlivý, tak jako on je spravedlivý.

Ten, kdo uvidí hrůzu své duchovní bídy, pozná hloubku svého pádu i sílu hříchu, hříchu který roztáčí doslova spirálu střemhlavé smrti. Ten dobře porozumí jakým darem je Boží milost! Když  vidí nekonečnou cenu, kterou Syn Boží platil, ví, že sloužit této převzácné a přehojné milosti je výsada, nebeská vzácnost, dar a nejvyšší odměna již tady a teď.

Vidíme Pavlovo zakotvení v poznání Boha a Krista, v poznání vlastní duchovní bídy. Vidíme charakter pravého Božího služebníka, který velmi dobře ví, že je to jen a jen Boží milost, která ho povolává a zmocňuje ke službě Bohu, církvi a hynoucímu světu. Saul byl ve svých očích, i v očích druhých někdo, ale Pavel ví, že sám o sobě není naprosto ničím!

Procházíme společně list apoštola Pavla svému milovanému spolupracovníku do města Kolosy, Filemonovi. A protože už jsme dnes v tomto listě potřetí, věřím, že už všichni víme, co je hlavní téma tohoto krátkého listu. Ano, je to odpuštění. A jaké je to odpuštění?

Nalezl jsi odpuštění. Boží odpuštění se projeví novým životem. Duch svatý vede Filemona novou cestou. Filemon roste ve zbožném charakteru. Co se s ním začalo dít? Protože sám poznal Boží lásku, nyní Filemon prokazuje lásku církvi – bratřím a sestrám. (v. 5) Protože jej Bůh přijal do své rodiny, nyní má Filemon účast na společné víře místní církve, kde jeden patří druhému. (v.