Vidíme Pavlovo zakotvení v poznání Boha a Krista, v poznání vlastní duchovní bídy. Vidíme charakter pravého Božího služebníka, který velmi dobře ví, že je to jen a jen Boží milost, která ho povolává a zmocňuje ke službě Bohu, církvi a hynoucímu světu. Saul byl ve svých očích, i v očích druhých někdo, ale Pavel ví, že sám o sobě není naprosto ničím!

Procházíme společně list apoštola Pavla svému milovanému spolupracovníku do města Kolosy, Filemonovi. A protože už jsme dnes v tomto listě potřetí, věřím, že už všichni víme, co je hlavní téma tohoto krátkého listu. Ano, je to odpuštění. A jaké je to odpuštění?

Nalezl jsi odpuštění. Boží odpuštění se projeví novým životem. Duch svatý vede Filemona novou cestou. Filemon roste ve zbožném charakteru. Co se s ním začalo dít? Protože sám poznal Boží lásku, nyní Filemon prokazuje lásku církvi – bratřím a sestrám. (v. 5) Protože jej Bůh přijal do své rodiny, nyní má Filemon účast na společné víře místní církve, kde jeden patří druhému. (v.

Písmo, Boží slovo se nevrací nikdy z prázdnou zpět, ale vždy vykoná to dílo, pro které ho Bůh posílá Iz 55,11. jedněm je slovem milosti a života, druhým slovem soudu a trestu, věčné smrti 2 K 2,15-16.

Život Svatého Krista uprostřed vlády hříchu a davu hříšníků. Ježíš se ptá: “Jak dlouho vás musím ještě snášet, pokolení zlé a zpronevěřilé?”Mt 17,17; Muka směřující ke kříži, muka na kříži, samota a odloučení od Boha Otce na kříži, smrt na kříži. Celý ten strašlivý hněv svatého Božího Otce. Plný kalich svatého Otcova hněvu.