Probuďte se! (Neh 8,1-18)

Obnova Božího lidu Božím Slovem

Jarda Kernal, Ústí nad Labem 29. května 2005

Když se staví dům nebo silnice nebo jakákoliv stavba, je nejprve nutné zjistit, jaká je země, na které bude tato stavba stát. Jaký bude základ této stavby. A teprve potom je možné dobře a kvalitně stavět. Totéž platí také v životě člověka i společenství. Ve Francii dnes probíhá referendum o evropské ústavě. Měl by to být základ nové společnosti. Jaký je tento základ? Dá se na něm stavět demokratická společnost?

Jako biblický sbor vyznáváme, že Bible je naším základem. Je tím, na čem stavíme své životy. Pojďme se dnes podívat do Nehemjáše 8 a poučit se z tohoto textu o tom, co znamená udělat z Božího Slova skutečný základ společenství Božího lidu.

Budeme číst Neh 8,1-18.

• 1 Všechen lid se shromáždil jednomyslně na prostranství před Vodní branou a vyzvali znalce Zákona Ezdráše, aby přinesl knihu Mojžíšova zákona, který vydal Hospodin Izraeli.

Osmá kapitola Nehemjáše začíná jedním z největších probuzení v historii Izaele. Stalo se to během svátku troubení. Svátek troubení byl zvláštní připomínkou, která měla být úvodem ke dni smíření. První den sedmého měsíce byl den odpočinku a celé společenství mělo přinést speciální oběti. Bohoslužba, uctívání bylo prioritou společenství a bylo také tím, co Bůh po svém lidu chtěl.

Když začíná hořet oheň probuzení v Božím lidu, můžeme si všimnout jedné věci – důrazem Božího lidu je uctívání Pána.

Zastavme se na okamžik u uctívání. Mnohé církve v naší zemi ztratily ze zřetele tuto prioritu Božího lidu. Společné uctívání už není tím nejdůležitějším v životě církve, přestává to být smyslem její existence. Ale podívejme se na to, co říká Písmo o smyslu existence Božího lidu – a to jak jednotlivců tak celého Kristova těla:

• Efezským 1:5-14 Podle zalíbení své vůle nás předurčil k přijetí za své syny skrze Ježíše Krista ke chvále slávy své milosti, kterou nás poctil v Tom milovaném. V něm máme skrze jeho krev vykoupení, totiž odpuštění hříchů, podle bohatství jeho milosti, kterou k nám rozhojnil ve vší moudrosti a prozíravosti, když nám podle svého zalíbení, o němž rozhodl sám v sobě, oznámil tajemství své vůle, aby v uspořádání plnosti časů shromáždil pod jednu hlavu v Kristu všechno, co je v nebesích i na zemi - v něm, ve kterém jsme se také stali dědici, když jsme byli předurčeni podle předsevzetí Toho, který působí všechno podle rozhodnutí své vůle, abychom tu my, kteří od dřívějška máme naději v Kristu, byli ke chvále jeho slávy. V něm jste i vy (když jste vyslechli slovo pravdy, totiž evangelium svého spasení, a uvěřili mu) byli označeni zaslíbeným Duchem Svatým, jenž je zárukou našeho dědictví až do vykoupení toho, co jím bylo získáno ke chvále jeho slávy.

Jsme tady ke chvále Jeho slávy. Jsme tu pro to, abychom uctívali Pána – když se shromažďujeme jako společenství Božího lidu, když se rozcházíme, každý do svých domovů, když nakupujeme, když pracujeme, když studujeme – cokoli děláme, všechno musíme dělat k Boží slávě (1K 10,31). Toto nesmíme nikdy zapomenout a nesmí se nám to schovat za nějaký jiný cíl, sebevíc krásný a vznešený, sebelépe ospravedlněný Božím Slovem. Pojďme ještě jednou společně zopakovat verš z 1K 10,31. Naučme se ho zpaměti ať nám stále září jako světlo na naší cestu, když jako jedinci nebo církev jdeme za Bohem.

• 1 Korintským 10,31 Ať už tedy jíte nebo pijete nebo děláte cokoli, dělejte všechno k Boží slávě.

Oslava Boha – uctívání – to je důvod naší existence, naše povolání, naše výsada.

Společné uctívání, bohoslužba nebo shromáždění (používám dnes tato slova jako ekvivalent) se v poslední době stalo nepovinným představením, které je mnohdy pouhou velmi lacinou a zábavnou fraškou, nikoliv uctíváním živého Boha. Namísto uctívání Boha – a dovolte mi říct společného uctívání Boha jsme svědky vytváření různých stylů bohoslužeb, především zábavných a lidsky přitažlivých – tzv. otevřené bohoslužby, tzn. hlavně abychom byli přijatelní pro nevěřící lidi, aby se jich nic nedotklo, nebyli pohoršeni nějakým slovem z Písma. Takové uctívání je ohavností před Bohem.

Co se můžeme dozvědět o uctívání z Neh 8,1

1. Lidé se shromáždili – byli spolu a v jednotě, jednomyslnosti: Všechen lid se shromáždil jednomyslně na prostranství před Vodní branou

2. Lidé hledali Písmo: vyzvali znalce Zákona Ezdráše, aby přinesl knihu Mojžíšova zákona

Ptali se po Božím Slově a nechtěli jenom nějaké intelektuální žvásty a nebo přežvýkanou stravu Božího Slova jako náhradu za osobní studium Bible – jak to bývá dnes v církvích obvyklé.

Při probuzení v Božím lidu a také tam, kde je skutečné uctívání vždycky bylo, je a bude Písmo prioritou. Bez Písma není žádné probuzení ani pravé uctívání Boha.

3. Lidé porozuměli tomu, že zákon Mojžíšův jim byl dán do jejich každodenního života: který vydal Hospodin Izraeli. (Překlad Jeruzalémské Bible: který předepsal Hospodin Izraeli.)

• 2 Kněz Ezdráš tedy přinesl Zákon před shromáždění mužů i žen, všech, kteří byli schopni rozumět, aby jej slyšeli, prvního dne měsíce sedmého.

Kniha zákona byla přinesena před muže a ženy a před všechny, kteří byli schopní se učit z Písma, což obvykle znamená starší děti (mladší než 12 let – to už byli jako dospělí před zákonem, ale takové, které byly schopné porozumět, když slyší, což je doslovný překlad z hebrejštiny – kteří mohou porozumět slyšením, nebo když slyší). Kdo je tedy schopný se učit, je schopný porozumět. Být schopný se učit z Božího Slova znamená:

1. toužit po Božím Slově
2. chtít slyšet Boží Slovo
3. chtít se učit z Božího Slova
4. poslouchat Boží Slovo

Všechny tyto kroky jsou naprostým základem k našemu porozumění pravdě. Jsem přesvědčený, že jakmile některý z nich vynecháme, potom nemůžeme správně porozumět Písmu.

Boží Slovo četli a vykládali, jak uvidíme za okamžik, takže mu lidé mohli porozumět. Ale nutno poznamenat, že lidé naslouchali pozorně tomu, co jim zákon říká. Byli připravení slyšet Boží Slovo. Podívejme se do 3. verše:

• 3 Četl z něho na prostranství před Vodní branou od svítání až do poledne mužům i ženám, těm, kteří byli schopni rozumět. Všechen lid pozorně naslouchal slovům z knihy Zákona.

Od svítání do poledne lidé naslouchali Božímu Slovu. Každá osoba, která zde stála, pozorně naslouchala. Bible Kralická říká: A uši všeho lidu obráceny byly k knize zákona. Jak je to s námi, moji milí? Soustředíme svoji pozornost na pravdu Božího Slova, když je vykládáno, nebo se naše mysl toulá někde daleko? Někdy je opravdu těžké udržet pozornost a překonat únavu, nenechat se rozptýlit, ale pokud chceme přijímat užitek z Božího Slova musíme se naučit pozorně naslouchat.

Praktická poznámka: Je dobré dělat si poznámky, protože nám to pomůže udržet pozornost a také se můžeme vrátit k těmto poznámkám a promýšlet, jak uvést Boží Slovo do praxe.

• 4-5 Znalec zákona Ezdráš stál na dřevěném lešení, které k tomu účelu zhotovili; po pravici vedle něho stál Matitjáš, Šema, Anajáš, Úrijáš, Chilkijáš a Maasejáš, po levici pak Pedajáš, Míšael, Malkijáš, Chašum, Chašbadána, Zekarjáš a Mešulám. I otevřel Ezdráš knihu před zraky všeho lidu, stál totiž výše než ostatní lid. Když ji otevřel, všechen lid povstal.

Ezdráš stál za kazatelnou a spolu s ním tam byli někteří významní lidé – představitelé lidu jako Chašúm (10,19), Mešulám (10,21) nebo Anajáš (10,23), lévité jako Pedajáš (13,13) nebo kněží jako Malkijáš (10,4) nebo Zekarjáš (12,35). Byli to lidé, kteří se podíleli na vyučování Božího Slova nebo se možná střídali s Ezdrášem ve čtení Písma.

To, co následovalo, bylo nesmírně důležité. Lidé viděli Boží Slovo. Neexistovaly Bible jako je máme dnes. A tak se lidé dívali na Ezdráše a viděli jak otevírá nebo rozbaluje svitek zákona a věděli, že to co čte je Boží Slovo. Viděli, že Boží Slovo přichází od jejich vedoucích.

Čtěme Boží Slovo. Nesmíme se bát otevírat Písmo, když mluvíme s lidmi. Nechme je, aby sami přečetli verše, které jim ukazujeme, sami je čtěme. Používejme Slovo.

• Izajáš 55,10-11 Spustí-li se lijavec nebo padá-li sníh z nebe, nevrací se zpátky, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou, takže vydává símě tomu, kdo rozsívá, a chléb tomu, kdo jí. Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nevrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal."
• 6 Ezdráš dobrořečil Hospodinu, Bohu velikému, a všechen lid odpověděl s pozdviženýma rukama: "Amen, amen." Padli na kolena a klaněli se Hospodinu tváří až k zemi.

Hebrejské slovo dobrořečil v sobě obsahuje skutečnost, že „poklekl před Bohem“. Vyznal Hospodina jako Pána. Udělal to, co potřebuje udělat každý věřící – padl na tvář před Pánem a chválil Ho. Proč Ezdráš pokleká? Protože rozpoznává velikost Boží. I dobrořečil Ezdráš Hospodinu Bohu velikému. A všechen lid odpověděl nebo potvrdil tuto pravdu zvoláním amen, amen, což znamená ano, je to tak, souhlasím. Nešlo jenom o slovní souhlas s velikostí Boží, ale celým svým tělem se zapojili do uctívání Boha. Jejich ruce byly pozdviženy na znamení závislosti na Pánu a k Jeho chvále, padli na kolena a klaněli se, padali na tvář k zemi.

Když mluví Nový zákon o uctívání používá slovo PROSKYNEÓ, což znamená přesně to, co dělal Boží lid v Neh 8,6. Padnout před někým na tvář, klanět se až k zemi, rozpoznat velikost uctívaného objektu. Podívejme se do Ř 12,1.

• Římanům 12,1 Proto vás vyzývám, bratři, pro Boží milosrdenství, abyste vydali svá těla jako živou oběť, svatou a příjemnou Bohu, skrze vaši rozumnou službu.

MY jsme duchovní obětí a bohoslužbou našemu Pánu. Je to logické a rozumné, protože jsme byli přemoženi Boží milostí.

Během opravdového probuzení lidé odpovídají pravou chválou ze správným motivem, jímž je rozpoznání velikosti Boží. Tato chvála je chválou rtů, rukou, kolen, … Mnoho lidí nikdy nerozpoznalo velikost Boží ve svém vlastním životě a tak jejich chvála, uctívání je záležitostí pouhého intelektu. Vědí o Bohu, ale nerozpoznávají Jeho přítomnost ve vlastním životě, Jeho velikost.

• 7 Nato Jéšua, Baní, Šerebjáš, Jamín, Akúb, Šabetaj, Hódijáš, Maasejáš, Kelíta, Azarjáš, Józabad, Chanan a Pelajáš, levité, vysvětlovali lidu Zákon, zatímco lid stál na svém místě.

Tito muži byli nástrojem ve vyučování lidu a vzpomeňme – lidé přišli s postojem být vyučováni. Byli schopní se učit. Podívejme se do verše 2. Kniha zákona byla přinesena před lidi, muže a ženy, kteří byli schopní porozumět.

Jestliže člověk není schopen se učit, nemůže ani rozumět Božímu Slovu.

Jak jsem už řekl, být schopný se učit, znamená toužit po Božím Slově, chtít ho slyšet, být vyučován ve slově a být poslušný Slovu Božímu.

• 8 Četli z knihy Božího zákona po oddílech a vykládali smysl, aby lid rozuměl tomu, co četli.

Tady nacházíme něco velmi zajímavého. Tento verš říká, že ONI četli. Nejenom Ezdráš vyučoval zákon, ale všichni ti, kdo stáli vedle Ezdráše a také levité. Všichni vedoucí byli zodpovědní za vyučování Božího Slova. Podívejme se nyní na to, co tito muži dělali, když přišli vyučovat lid, který byl schopný porozumět.

Četli z knihy Božího zákona. Četli lidem z Písma.

Četli po oddílech, dosl. po částech, literárně, tak jak tam to slovo bylo napsáno. Při čtení Božího Slova musíme být pečliví a pozorní, protože se jedná o Boží Slovo.

Vykládali smysl. Přinášeli porozumění, moudrost.

• 1 Samuelova 25,3 Ten muž se jmenoval Nábal a jeho žena se jmenovala Abígajil. Byla to žena bystrého rozumu a krásné postavy, ale muž byl zatvrzelý a v jednání zlý. Byl to Kálebovec.
• 1 Paralipomenon 22,12 Kéž ti Hospodin dá prozíravost a rozumnost, až tě ustanoví nad Izraelem, abys dbal na zákon Hospodina, svého Boha.
• 2 Paralipomenon 2,12 Nyní ti tedy posílám důvtipného odborníka Chúrama,
• 2 Paralipomenon 30,22 Chizkijáš promluvil k srdci všech lévijců, kteří s mocným zaujetím sloužili Hospodinu. Připravovali hody pokojných obětí, po sedm dní slavnostního shromáždění jedli a pěli chválu Hospodinu, Bohu svých otců.

Důvodem tohoto výkladu bylo, aby lid porozuměl tomu, co četli. Vedoucí musí přinášet Boží Slovo tak, aby to vedlo k porozumění, jinými slovy, aby byla proměňována jejich mysl Božím Slovem.

• Římanům 12,2 A nepřizpůsobujte se tomuto světu, ale proměňujte se obnovením své mysli, abyste mohli rozeznat, co je dobrá, příjemná a dokonalá Boží vůle.

Co znamená mysl v tomto verši?

Je to schopnost přijmout a porozumět tomu, co prožíváme, o čem rozhodujeme a uvažujeme. Především jde o schopnost našeho intelektu porozumět duchovním pravdám, přijmout Boží věci, rozpoznat dobré od zlého.

• 9 Nehemjáš, který byl místodržícím, a kněz Ezdráš, znalec Zákona, a levité, kteří vysvětlovali lidu Zákon, řekli všem lidu: "Dnešní den je svatý Hospodinu, vašemu Bohu. Netruchlete a neplačte." Všechen lid totiž plakal, když slyšel slova Zákona.

Co se stalo, když vykládali Boží Slovo? Došlo vyznání hříchů, k lítosti nad vzpourou proti Bohu. Tito lidé léta neslyšeli Boží Slovo a když ho nyní slyšeli, plakali. Hřích a absence Božího Slova vedli k zatvrzení srdcí Izraelců, ale výklad Bible, který vedl k porozumění je vedl v vyznání, k lítosti, k pláči nad svým hříchem.

V první kapitole jsme viděli Nehemjáše, muže Božího Slova, který když byl konfrontován s důsledky hříchu v Božím lidu, usedl a plakal. A zde je Boží lid, který byl neustále konfrontován s důsledky svého hříchu a když porozuměl z Bible, proč to tak je, vedlo je to ke stejné věci jako Nehemjáše – k pláči, lítosti a vyznání hříchů.

Lidé, kteří byli schopní se učit, kteří přišli s touhou po Božím Slově byli usvědčeni Božím Duchem a jejich mysl byla proměněná. A ustanovení vedoucí je utěšovali. Ve chvíli, kdy vyznávali své hříchy, litovali jich a odvraceli se od nich přicházejí jejich vedoucí, Ezdráš, Nehemjáš a levité a povzbuzují je.

Nesmíme zakrývat hřích falešným povzbuzováním. Povzbuzováním, které není na místě. Mnohdy jsme v pokušení utěšoval hříšníky, kteří jsou zarmoucení a zkroušení, ale musíme dát pozor, jestli je tento zármutek, zármutkem, který vede k pokání. Jsou lidé, kteří litují více toho, že nemohou dále hřešit (protože jsou přece křesťané) než toho, že svým hříchem jsou ve vzpouře proti svatému Bohu.

Ale tam, kde je vyznání hříchů je také odpuštění.

• 1 Janův 1,9 Vyznáváme-li však své hříchy, Bůh je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy a očistil nás od veškeré nepravosti.

A takový den je svatý Hospodinu. Víte, že tam kde jediný hříšník lituje svých hříchů, tam se raduje celé nebe.

Thomas Watson, pastor ze 17. století, řekl, že dvě věci shledává na kázání obzvláště obtížné – rozplakat hříšníky a rozradostnit zbožné.

• 10-11 Dále jim řekl: "Jděte, jezte tučná jídla a pijte sladké nápoje a posílejte dárky těm, kdo nemají nic připraveno. Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou." Také levité utěšovali všechen lid: "Utište se. Dnešní den je svatý, netrapte se!"

Zármutek se obrátil v radostnou oslavu. Když jste poznali Boží milost, radujte se. Jednejte podle této milosti. Lidé měli jít domů a radovat se z Pána. Měli se podělit s potřebnými (viděli jsme v předchozích kapitolách, že jich byla celá řada). Byl to svatý den. Byla to předepsaná slavnost, ale došlo také k tomu, že životy lidí byly proměněny. A tak tento svatý den byl dnem radosti.

Radujte se. Radost z Pána vás bude chránit a posilovat (K – bude vaší silou).

Jak může být radost naší ochranou a naší silou? Někdy vnímáme radost jenom jako výsledek. Jako vnější projev. Ale radost má svůj objekt, své příčiny. Radost z Hospodina. Z Jeho milosti. Z Jeho dobroty. Z Jeho velikosti. Když máme před očima tyto věci, je mnohem jednodušší bojovat s pokušením a s hříchem, je snazší naplňovat Boží vůli. Vědět, co je dobré, Bohu milé, dokonalé. Kdy se to děje, že máme tyto věci jasně před očima? Kdykoliv otevíráme Písmo s touhou porozumět a jednat podle něj.

Je nádherné vidět, jak porozumění duchovní pravdě vedlo k praktickým důsledkům. Jděte domů a jednejte zbožně. Pokud porozumění duchovní pravdě nemá praktické dopady, potom nedošlo k porozumění.

• 12 I rozešel se všechen lid, aby jedli a pili a posílali dárky; uspořádali velmi radostnou slavnost, protože porozuměli slovům, která jim byla zvěstována.
• Jeremjáš 15,16 Jakmile se objevila tvá slova, pozřel jsem je. Tvá slova mi byla veselím a radostí srdce. Nazývají mě tvým jménem, Hospodine, Bože zástupů.

Radujeme se také, když jsme porozuměli nějaké duchovní pravdě z Božího Slova? Nebo jsme jako ti, o nichž se píše na jiném místě?

• Jeremjáš 6,10 Ke komu mám mluvit, koho varovat, aby to slyšel? Hle, jejich uši jsou neobřezané, nemohou tomu věnovat pozornost. Hle, Hospodinovo slovo je jim potupou, nelíbí se jim.

Jsem vděčný Pánu Bohu, za to že nám otevírá srdce i uši a že se jako jednotlivci i jako sbor radostně podřizujeme Božímu Slovu.

• 13 Na druhý den se pak shromáždili představitelé rodů ze všeho lidu, kněží a levité ke znalci Zákona Ezdrášovi, aby si vyložili slova Zákona.

Tento verš nám ukazuje, že Izraelci se neshromáždili kvůli tomu, že byl svátek troubení, protože o něm pravděpodobně vůbec nevěděli. Dokončené dílo a Boží milost je svedli dohromady.

Ale nyní slyšeli Boží Slovo a porozuměli mu. A přicházejí za Ezdrášem s otázkou, jestli je to opravdu tak, jak tomu porozuměli z Písma a co s tím mají dělat.

Nepřišli za Ezdrášem, aby jim poradil, co mají dělat v jejich charitativní činnosti, ani jak spolu mají vycházet jako manželé, nepřišli kvůli radě o svém byznysu – chtěli vyložit slova zákona.

• 14-15 Našli totiž zapsáno v Zákoně, jejž Hospodin vydal skrze Mojžíše, že Izraelci mají při slavnosti v sedmém měsíci sídlit ve stáncích a vyhlásit a rozhlásit ve všech svých městech a v Jeruzalémě: "Vyjděte na hory, přineste větve oliv šlechtěných i planých i myrtové a palmové a jiných listnatých stromů, abyste mohli udělat stánky, jak je psáno."

Vidíte, jak pečlivě naslouchali Božímu Slovu? Našli totiž zapsáno. V Ezd 3,4 čteme, že při stavění chrámu lidé slavili slavnost stánků. Nejspíš ale nestavěli přístřešky, ale jenom obětovali a měli osmidenní slavnost, jak ji předepisuje zákon. A od té doby se toho asi moc nezměnilo. Možná už slavnost neslavili vůbec. Ale nyní bylo srdce lidí obnoveno a chtěli jednat podle toho, co slyšeli.

• 16-17 Lid vyšel, přinesli větve a udělali stánky, každý na své střeše nebo na dvorku i na nádvořích Božího domu, na prostranství u Vodní brány a na prostranství u Efrajimovy brány. Celé shromáždění těch, kdo se vrátili ze zajetí, si udělalo stánky a sídlili v nich, což Izraelci nedělali od dob Jozua, syna Núnova, až do onoho dne. Byla z toho převeliká radost.

Celá slavnost byla ve znamení radosti. To bylo základem tohoto svátku.

• Deuteronomium 16,13-15 Slavnost stánků budeš slavit po sedm dní, až shromáždíš úrodu ze svého humna a lisu. Při své slavnosti se budeš radovat ty i tvůj syn a tvá dcera, tvůj otrok a tvá otrokyně, lévijec i bezdomovec, sirotek a vdova, kteří žijí v tvých branách. Sedm dní budeš slavit slavnost Hospodina, svého Boha, na místě, které Hospodin vyvolí. Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, ti požehná na veškeré tvé úrodě a při všem, co budeš dělat. Oddej se proto radosti.

Z páté kapitoly jsme viděli, že bylo mnoho potřebných. Ale svátek stánků měl na mysli tyto potřebné. Byla to slavnost společenství. Slavnost vzájemného sdílení se a radosti z Hospodina, z Jeho požehnání.

• 18 Z knihy Božího zákona se četlo den co den, od prvního až do posledního dne. Po sedm dní slavili slavnost. Osmého dne bylo slavnostní shromáždění, jak je ustanoveno.

Ezdráš využil příležitost, která se naskytla a dovedl ji do konce. Bůh lidu otevřel srdce a tak pokračovalo čtení Božího Slova.

• Deuteronomium 31,10-13 Mojžíš jim přikázal: "Každého sedmého roku, v roce určeném k promíjení dluhu, o slavnosti stánků, až přijde celý Izrael, aby se ukázal před tváří Hospodina, tvého Boha, na místě, které vyvolí, budeš předčítat tento zákon před celým Izraelem, aby jej slyšeli. Shromáždi lid, muže i ženy a děti i hosta, který žije v tvých branách, aby slyšeli a učili se bát Hospodina, vašeho Boha, a bedlivě dodržovali všechna slova tohoto zákona. Též jejich synové, kteří ho ještě neznají, ať poslouchají a učí se bát Hospodina, vašeho Boha, po všechny dny, co budete žít v zemi, do níž přejdete přes Jordán, abyste ji obsadili."

Pravděpodobně nebyl sedmý rok. Každopádně ho neměli jak spočítat. Vždyť naposledy se taková slavnost v takovém měřítku konala v době Jozue, což bylo před tisíci lety. Ezdráš a levité možná využili situace popsané v páté kapitole, kdy Nehemjáš vyzval všechny ty, kdo půjčovali a žádali úroky, ty kdo kupovali své bratry do otroctví, aby je propustili a dluhy smazali, půdu vrátlili vlastníkům.

Nyní Židé vyznávali své hříchy, činili pokání. Bylo to opravdu léto milosti. A tak se radovali, četli z Bible a dělali shromáždění podle Božího Slova.

Na začátku byl skutečný hlad po Božím Slově a Bůh, který otevřel lidem oči, takže viděli Jeho velikost. Modleme se teď slovy apoštola Pavla, který vede nový Boží lid, církev, k těm stejným věcem, jako Ezdráš a Nehemjáš.

• Efezským 1:16-21 Nepřestávám za vás děkovat, když se o vás zmiňuji ve svých modlitbách, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení v poznání jeho a osvícené oči vaší mysli, abyste věděli, jaká je naděje jeho povolání, jaké je bohatství slávy jeho dědictví ve svatých a jak nesmírná je velikost jeho moci k nám věřícím podle působení moci jeho síly, kterou dokázal na Kristu, když ho vzkřísil z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, vysoko nad každou vládu, mocnost, moc i panství, i nad každé jméno, které je jmenováno nejen v tomto věku, ale i v budoucím.

Amen.