Přijali jste Ducha svatého? - Sk 19,1-10

Tři roky kázal celou radu Boží

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 14. července 2013

Pokoj vám a milost, milovaní svatí. Před námi je studium listu apoštola Pavla církvi do Efezu. Abychom dobře pochopili všechny souvislosti, tak musíme důkladně prostudovat všechno, co nám Bible říká o církvi v Efezu.

Myslím, že o církvi v Efezu toho je v Bibli skoro nejvíce ze všech církví, které jsou zde zmíněné. Ve třech kapitolách knihy Skutků se mluví o církvi v Efezu, máme list Efezským, máme další list církvi do Efezu z knihy Zjevení, kromě toho oba listy Timoteovi jsou adresované právě do Efezu, kde Timoteus pokračoval v práci apoštola Pavla – myslím, že můžeme směle říci, že pracoval jako starší Efezské církve. Máme skutečně hodně materiálu, který můžeme prostudovat. Ovšem listy Timoteovi a list do Efezu ze Zjevení jsou napsané až potom, co byl napsán Pavlův list Efezským, takže se jimi až tak moc zabývat nemusíme. Ale to, co nacházíme v knize Skutků, se týká založení církve v Efezu, zhruba prvních šesti až osmi let existence této církve. Proto je nutné, abychom tyto věci důkladně prostudovali. Budeme tedy číst Sk 19,1-10.

Úvod - opakování

Jsme v knize Skutků apoštolských. Minulý týden jsme viděli, jak do Efezu přišel Pavel společně s Akvilou a Priskou. Pavel se dlouho nezdržel a spěchal pryč, ale Priska s Akvilou zůstali a brzo kolem nich byla církev. Když přišel Apollos, tak se ho ujali a důkladněji mu vysvětlili cestu Páně. Apollos věděl přesně o Ježíšovi, ale znal jenom Janův křest.

Apollos věděl o Kristu a učil o Něm velmi přesně, ale něco jeho kázání chybělo. Rozhodně to nebyla horlivost, protože o něm čteme, že mluvil s velikým nadšením. Apollos mluvil o Kristu, ale chyběl mu osobní vztah s Ježíšem Kristem, který je zprostředkovaný Duchem svatým. Proto tady čteme, že znal jenom křest Janův – neznal křest do Ježíše, křest Duchem svatým, který nás ponořuje a zapojuje do Těla Kristova. Jinými slovy bychom mohli říci, že Apollos nebyl znovuzrozeným křesťanem.

Možná bychom ho mohli přirovnat k jinému velikému kazateli minulosti – byl to Angličan John Wesley, který žil v 18. století. Byl to vynikající učenec, který ovládal biblické jazyky, učil na univerzitě, roky kázal o Kristu. Dokonce se vydal na misii – jel do Ameriky, aby Indiánům kázal evangelium. Na cestě potkal na lodi znovuzrozené křesťany, a na příkladu jejich života sám zpozoroval, že mu něco zásadního chybí. Později si napsal, že jel obracet na víru pohany, ale sám obrácený nebyl. Věděl přesně o Ježíši, ale neměl s ním osobní vztah. Stejně to bylo i s Apollem.

Akvila s Priskou mu vysvětlili důkladněji evangelium – seznámili ho s učením apoštolů, s důsledky Kristovy smrti a vzkříšení a vedli ho k tomu, aby on sám vložil svůj život do rukou samotného Ježíše Krista.

Na konci 18. kapitoly vidíme, že Apollos odchází a s novou mocí káže čisté evangelium a tak prospívá všem učedníkům v celé Asii. Mnoho církví přijalo velký užitek z Apollova vyučování. Z Efezu Pavel napsal korintské církvi:

• 1 Korintským 3:5-6.9 Kdo je vlastně Apollos? A kdo je Pavel? Služebníci, kteří vás přivedli k víře, každý tak, jak mu dal Pán. Já jsem zasadil, Apollos zaléval, ale Bůh dal vzrůst; … Jsme spolupracovníci na Božím díle.

Mimochodem, Pavel napsal tato slova, když byl Apollos v Efezu (1 K 16,12).

I. Přijali jste Ducha svatého? (v. 1-7)

Pojďme nyní do textu, který jsme četli v úvodu. Devatenáctá kapitola Skutků popisuje službu apoštola Pavla v Efezu. Předchozí kapitola mluví o vzniku církve v Efezu, tato kapitola popisuje, jak mocný dopad mělo vytrvalé a jasné kázání Božího slova nejenom na Efez, ale na celou oblast.

V následujícím oddíle Lukáš popisuje práci apoštola Pavla. Popisuje dvě události, které vypadají, jako kdyby následovaly těsně za sebou. Ale jak upozorňují někteří novozákonní učenci, tak tato časová souvislost vůbec není nutná a dokonce to vypadá tak, že by logicky byla spíš na obtíž, kdyby zde byla. Události, které jsou zaznamenány v prvních sedmi verších, se spíše odehrály současně s těmi následujícími.

A. Setkání s nějakými učedníky (v. 1-3)

Apollos byl v Korintu a Pavel na své třetí misijní cestě prošel hornatým vnitrozemím Malé Asie a dostal se opět do Efezu. Když přišel do Efezu, tak hned v prním verši čteme, že se setkal s nějakými učedníky.

Tady je první velmi zajímavá, ale také trochu matoucí věc – nějací učedníci. Co to bylo za učedníky? Vypadá to, že se hlásili ke Kristu, protože Lukáš, autor Skutků, používá slovo učedník výhradně pro ty, kdo následují Ježíše Krista. Byla to malá skupinka, která ale byla známá ve svém okolí – apoštol Pavel je vyhledal, našel je. Ale když je našel, tak velice brzy zjistil, že v jejich životě není úplně všechno tak, jak by mělo být. Bylo zde něco, co ho vedlo k otázce, kterou musel těmto učedníkům položit:

• Skutky apoštolské 19:2 Zeptal se jich: "Když jste uvěřili, přijali jste Ducha svatého?" Odpověděli mu: "Vůbec jsme neslyšeli, že je seslán Duch svatý."

Tady se nám trochu poodhaluje duchovní pozadí těchto učedníků. Zdá se, že tito muži na tom byli stejně, jako předtím Apollos. Věděli o Ježíši – stejně, jako o Něm věděl Jan Křtitel. Pavel se jich ptá na to, jak uvěřili – a to ukazuje na jejich víru v Krista. Ale všechno ukazuje na to, že tito učedníci stále ještě věřili „starozákonním“ způsobem. Čekali na Krista. Jan Křitel, na kterého se odkazují v následujícím verši, volal lidi k pokání a ukazoval na toho, který měl přijít. Jan se během své služby setkal s Ježíšem – dokonce na něj ukázal:

• Jan 1:29-31 Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa. To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve, než já. Já jsem nevěděl, kdo to je, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby ho poznal Izrael.

I když Jan rozpoznal Krista jako zalíbeného Božího beránka, tak se zdá, že o Kristu příliš nekázal, ale že se dál držel své zvěsti a volal Izrael, aby činil pokání a věřil v toho, který měl přijít. Další věc je pak ta, že Jan byl nedlouho potom, co pokřtil Ježíše zatčen a zavřen do vězení, kde sám zakoušel pochybnosti o tom, zda je Ježíš skutečně tím zaslíbeným Mesiášem.

Jan byl popraven více než dvacet let předtím, než apoštol Pavel přišel do Efezu. Přesto zde byli lidé, kteří stavěli na Janově zvěsti. Jedním z nich byl Apollos, dalšími byla skupinka učedníků v Efezu. Tito lidé nejspíš přišli do Efezu po odchodu Apolla – nedávalo by to smysl, kdyby zde byli a Apollos by je nevedl dál v jejich poznání Krista. Je také pravděpodobné, že se nesetkali s Akvilou a Priskou.

Je ale jisté, že těchto dvanáct učedníků nevědělo nic o seslání Ducha svatého. Věděli o Ježíšovi, ale nevěděli o užitku Jeho smrti a vzkříšení. Byli horliví pro Krista, ale bez pravého poznání.

Když Pavel slyšel, že nevědí nic o Duchu svatém, tak jim položil ještě další otázku, která se týkala křtu. Odpověď na ní odhaluje duchovní pozadí těchto učedníků – byli pokřtěni křtem Janovým. To byl dobrý výchozí bod pro Pavlovo zvěstování dobré zprávy těmto učedníkům:

B. Kázání Krista (v. 4)

• Skutky 19:4 Tu jim Pavel prohlásil: „Jan křtil ty, kteří se odvrátili od svých hříchů, a vybízel lid, aby uvěřili v toho, který přijde po něm - v Ježíše.“

Pavel káže Krista. Nachází styčný bod s těmito učedníky – učení Jana Křtitele a od něj potom odvíjí své kázání Ježíše Krista. Ježíš je ten zaslíbený Mesiáš. On je ten, kdo snímá hříchy světa.

Janův křest ani Janovo kázání nemohlo z nikoho sejmout břemeno jeho hříchů, nemohlo to nikoho od jeho hříchů očistit. Ničí kázání nemá takovou moc ani žádný skutek. Lidé chtějí něco udělat, aby odčinili své hříchy – zapalují svíčky, pálí kadidlo, obětují sochám – modlám, dělají poutě na svatá místa, postí se, cvičí, snaží se dělat dobré skutky – chtějí udělat cokoliv, aby odčinili své hříchy. Ale nic z toho nefunguje ani nikdy nefungovalo!

Jediný způsob, jak může být člověk očištěn od svých hříchů je víra v dokonanou zástupnou oběť Ježíše Krista na kříži. Jenom Kristova krev přináší dokonalé odpuštění, naprosté, totální očištění ode všech hříchů – jak od těch minulých, tak od těch přítomných, tak od těch budoucích. Kdo uvěří v Ježíše Krista, je očištěn od svých hříchů. Bůh:

• Koloským 2:14 Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž.

Jak to zpíváme v jedné písni: Jako je východ od západu, tak daleko od nás vzdálil naše hříchy. Pavel kázal o Kristu, který přináší odpuštění. Kdo je v Kristu je nové stvoření.

• Galatským 3:27 Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli.

To byl hlavní důvod, proč se Pavel ptal na to, jakým křtem byli pokřtěni. Byli pokřtěni do Krista? Přijali Ducha svatého? Každý, kdo uvěří v Ježíše Krista vzkříšeného z mrtvých, přijímá Ducha svatého a je Duchem svatým pokřtěn do Těla Kristova, do Krista, do Jeho církve.

C. Víra a její důsledky (v. 5-7)

Zvěst evangelia se setkala s okamžitou odezvou.

• Skutky apoštolské 19:5 Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše.

Je tady úplně stejná reakce, jakou můžeme vidět na etiopském dvořanovi, který uvěřil v Ježíše Krista na cestě z Jeruzaléma. Když mu Filip vysvětloval evangelium a dvořan uviděl vodu, tak žádal Filipa, aby ho pokřtil.

• Skutky 8:36-37 „Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn?“ Filip mu řekl: „Jestliže věříš celým svým srdcem, nic tomu nebrání.“ On mu odpověděl: „Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží.“

Křest ve vodě ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého je první známkou poslušnosti nového křesťana. Učedníci u Efezu se dali pokřtít okamžitě, jakmile uslyšeli slovo pravdy a uvěřili mu. Podobnou situaci vidíme také ve druhé kapitole Skutků, kdy se lidé ptají Petra, který jim zvěstoval Krista, co mají dělat – a on jim řekl, čiňte pokání a dejte se pokřtít.

Apoštol Pavel potom vložil na učedníky ruce a oni mluvili v jazycích a prorokovali. Ve všech předchozích případech – v Jeruzalémě, v Samaří, i v Caesareji to byl Petr, koho Bůh použil jako svůj nástroj pro šíření evangelia. Nyní je potvrzena také Pavlova autorita jako apoštola. V podstatě se tu opakuje scéna, kterou známe ze Samaří.

Ježíš přikázal učedníkům, aby mu byli svědky v Jeruzalémě, v Judsku, Samařsku a až na sám konec světa (Sk 1,8). Ve Skutcích můžeme sledovat tuto šablonu šíření evangelia. Nejprve slyší evangelium Židé v Jeruzalémě a v Judsku, dále Samařané v Samaří, a nakonec pohané v Caesareji.

Ve 13. kapitole odchází Pavel na svou první misijní cestu mezi pohany. Ačkoliv v každém městě, kam přichazí, míří nejprve mezi Židy do synagogy, většinou velmi brzo odchází a jde za pohany, kteří dychtivě přijímají evangelium. Bůh otevírá srdce a lidé reagují na Boží slovo:

• Skutky apoštolské 13:48 Když to pohané uslyšeli, radovali se a velebili slovo Páně; ti pak, kteří byli vyvoleni k věčnému životu, uvěřili.

Jak nám do tohoto scénáře zapadá skupina učedníků z Efezu? Myslím, že nejlepším vysvětlením je, že se tady objevuje další skupina lidí, kteří mají slyšet evangelium. Nejde o další skupinu, co se týče rozsahu, ale spíše co se týče obsahu. Setkáváme se tady s lidmi, kteří něco vědí o Ježíši, žijí náboženským životem, ale nejsou skutečnými křesťany.

• Římanům 8:9 Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho.

Jsou zde lidé, kteří věří v Boha, vědí o Kristu, ale nemají s Ním osobní vztah. Také takoví lidé potřebují slyšet evangelium. Také pro takové lidi je zde dobrá zpráva o odpuštění hříchů a o spasení z pouhé milosti skrze víru. Pavel byl ustanoven apoštolem pohanů a jeho mandát je tady potvrzen.

II. Vytrvalé kázání Božího slova (v. 8-10)

Ruku v ruce s kázáním Božího slova těmto učedníkům jde také kázání dobré zprávy v synagoze.

A. Zaměření Pavlovy zvěsti

• Skutky apoštolské 19:8 V synagóze pak Pavel neohroženě působil po tři měsíce; rozmlouval s lidmi a přesvědčoval je o království Božím.

Všimněte si, co bylo obsahem Pavlova kázání v synagoze – mluvil s lidmi o Božím království. To znamená, že mluvil o vládě Kristově, o našem podřízení se této vládě, mluvil o Králi, který kraluje už nyní, který byl posazen na trůn Davidův, jak o tom mluvil Petr ve svém kázání o Letnicích ve Skutcích 2. Boží království je souhrný pojem pro evangelium a pro všechno, co s ním souvisí.

V tomto verši jsou hned tři slovesa, která popisují Pavlovu činnost v synagoze. Sloveso „působit“ není nejlepším překladem řeckého originálu – je tam slovo silně, mocně, důrazně mluvit nebo kázat a hned po něm následuje vysvětlení – rozmlouvání – dialegomai, z toho máme dialog, rozhovor, ale může to opět znamenat kázání – možná s větší mírou interakce, se zapojením posluchačů. Mohli bychom to přeložit jako diskuse, rozmluva. A silné je také slovo „přesvědčoval“. To slovo nám ukazuje, že Pavlovi nebyli lidé lhostejní. Se slzami v očích je přesvědčoval, aby se podřídili Bohu a složili všechnu svou důvěru a naději na záchranu v Ježíše Krista.

Moji milí, nevynechejme příležitost mluvit s druhými lidmi o Kristu. Prosme Pána, aby nám dal srdce, které bude plné Jeho lásky ke ztraceným. A vás, kteří ještě nejste smířeni s Bohem, prosím, prosím, dejte se smířit s Bohem skrze Ježíše Krista. Nezůstávejte pod Božím hněvem jako ti, kdo nedojdou milosti před Boží tváří, ale utíkejte ke Kristu a proste ho milost a slitování. Prosím vás, utečte před Božím hněvem ke Kristu, zachraňte se, pokořte se před Jeho tváří. On je plný milosti a slitování. Nikoho, kdo k Němu přijde, nevyžene ven. On je dobrý pastýř, který se stará o své ovečky.

B. Otevřená příležitost

Ale zdá se, že dveře v synagoze nezůstaly příliš dlouho otevřené. V předchozí kapitole jsme četli o tom, jak Židé v Efezu přemlouvali Pavla, aby u nich zůstal. Když zůstal, tak se brzo nabažili jeho slov.

• Sk 19:9  Protože však někteří tvrdošíjně trvali na svém a nedali se přesvědčit, ba dokonce cestu Páně přede všemi tupili, oddělil se Pavel od nich, odvedl s sebou i učedníky a začal denně mluvit v přednáškové síni filosofa jménem Tyrannos.

Proti evangeliu se zvedl odpor. Pravé evangelium vyvolává odpor – především na straně nábožných lidí. Evangelium nám totiž odhaluje naši naprostou nedostatečnost a neschopnost zachránit sami sebe. Několikrát to bylo dokonce tak, že lidé chtěli Pavla zabít, když jim kázal evangelium. Dnes kazatelé často kážou taková kázání, která mají přitáhnout zástupy lidí. Říkají to, co se lidem líbí a co lidé chtějí slyšet. Dnes nikdo nechce kazatele zabít kvůli evangeliu. To není dobrá vizitka pro nás, kteří kážeme Boží slovo. Chtěl bych, abychom si tady všimli několika věcí.

1. Intenzita Pavlova kázání. Pavel se přesunul ze synagogy do učebny filozofa Tyranna. Někteří lidé tvrdí, že mu toto jméno dali jeho žáci. Pravda je taková, že o tomto filozofovi nevíme nic dalšího. Ale víme, že Pavel využíval jeho přednáškové síně k tomu, aby tam každý den vyučoval své učedníky. Jeden z významných starověkých textů na tomto místě uvádí, že Pavel učil od páté do desáté hodiny, tj. od 11 do 16 hodin. Tedy v době, kdy lidé měli pauzu na oběd a po obědě siestu – kdy se snažili ukrýt před horkem dne. Podle některých badatelů jsou slova v Bezově kodexu autentická a měla by být součástí Písma. Znamenalo by to, že Pavel každý den kázal a vyučoval celkem pět hodin.

Když dnes budete studovat teologický seminář a budete se učit o kázání, tak na valné většině škol uslyšíte, že kázání hlavně nesmí být moc dlouhé. A skutečně – když zabrouzdáte na internetu, tak najdete kázání, která mají deset nebo patnáct minut! Pavel kázal pět hodin!

Český reformátor, Jan Milíč z Kroměříže, který žil na konci vlády Karla IV., kázal několikrát denně a jeho kázání trvala běžně dvě až tři hodiny. Kněz Ezdráš vyučoval Boží lid od svítání až do poledne (Neh 8). A mohli bychom pokračovat příklady řady dalších kazatelů z historie, kteří vyučovali Boží lid.

2. Horlivost posluchačů. Křesťané, kteří byli v Efezu chodili každý den poslouchat Pavlova kázání a vyučování. Každý den poslouchali několik hodin křesťanské vyučování. Víte, mohli dělat něco úplně jiného. Nemohli se sice dívat na televizi, ale mohli jít třeba do divadla. V Efezu, který měl v té době kolem dvou set tisíc obvytel, bylo divadlo se sedadly pro 24.000 lidí. Tehdejší zábavní průmysl se o mnoho nelišil od toho dnešního. Lidé mohli odpočívat – vždyť museli od časného rána pracovat. Mohli strávit čas s přáteli nebo se věnovat svým koníčkům. Místo toho chodili poslouchat vyučování apoštola Pavla. Velice mi to připomíná první církev v Jeruzalémě:

• Sk 2:42 Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se.

Nebo Židé v Beroji – každý den studovali Písmo a chtěli vědět, zda skutečně Písmo učí to, co jim vykládá apoštol Pavel (Sk 17,11). První křesťané měli ohromnou touhu po Božím slově a využili každou příležitost, která se jim naskytla k tomu, aby poslouchali kázání, četli Boží slovo nebo Božím slovem sloužili druhým lidem. Apoštol Petr nám připomíná:

• 1 Petrův 2:2 …jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení;

Znovuzrozený křesťan touží po pokrmu Božího slova.

3. Pavlovo nasazení pro dílo Páně. Apoštol Pavel využíval každý den čas, kdy lidé odpočívali k tomu, aby je vyučoval. Ale v následující kapitole skutků najdeme ještě další šokující informaci. Pavel tam mluví se staršími efezské církve a říká jim, že celou dobu, kterou strávil v Efezu – a celkem to byly tři roky, si vlastníma rukama vydělával na živobytí (Sk 20,34). Od svítání do jedenácti vyráběl stany, od jedenácti do čtyř vyučoval a potom navštěvoval domácnosti.

Tohle je skutčná horlivost pro dílo Páně.

4. Rozsah Pavlova kázání. Poslední verš textu nám říká vzácné věci:

• Skutky apoštolské 19:10 To trvalo dva roky, takže všichni obyvatelé provincie Asie mohli slyšet slovo Páně, židé i pohané.

Svým vyučováním zasahoval Pavel i nejvzdálenější kouty provincie Asie. To bylo možné jenom tak, že lidé, kteří poslouchali jeho vyučování, šli, a kázali to, co slyšeli dále. Evangelium zaplavilo celou oblast. Na tomto místě si můžeme položit otázku, kolik z oněch pěti hodin denně věnoval Pavel tzv. evangelizačnímu kázání. Odpověď najdeme v následující kapitole a je průzračně jasná – ani jednu.

• Sk 20:26-27 Proto vám v tento den prohlašuji před Bohem, že mou vinou nikdo nezahyne, neboť jsem vám oznámil celou Boží vůli a nic jsem nezamlčel.

Pavel kázal celou vůli (radu) Boží. Probral všechny důležité doktríny Bible a seznámil své posluchače s každým důležitým učením Božího slovo. To bylo Pavlovo kázání evangelia. Neměl speciální kázání pro nevěřící a jiné pro nově obrácené a další zase pro ty, kteří už dlouho chodili s Pánem. Nic takového. Kázal celou radu Boží. Po domech i ve shromážděních (Sk 20,20).

III. Závěry a aplikace

Dostali jsme se na samotný závěr. Před námi je velmi bohatý text a my bychom strávit čas nad každým veršem samostatně. Dovolte mi zdůraznit alespoň pár věcí, které jsme dnes viděli:

A. Osobní vztah s Kristem

Dnes je mnoho lidí, jako byl Apollos nebo oni učedníci před Efezem. Jsou lidé, kteří vědí mnoho věcí o Kristu, ale nejsou spasení. Nemají osobní vztah s Kristem. Mnoho Svědků Jehovových je plných horlivosti pro Boha, ale zkuste s nimi mluvit o tom, jaký je jejich modlitební život – nemají co říct, protože je prázdný, je bez vztahu k Bohu. Oni neznají Otce ani jeho lásku k Božím dětem. Podobně mnoho katolíků ví o Bohu, vědí o Kristu, ale nežijí s ním v osobním vztahu. Nevložili všechnu svou důvěru a svou naději v to jediné jméno, které bylo lidem zjeveno, aby v něm byli spaseni – ve jméno Ježíše Krista. Proto nejsou spaseni. Nechci generalizovat – jenom Bůh zná lidská srdce a pravdou je, že On má své děti na různých místech. Ale je řada náboženských skupin, které vycházejí z křesťanství, jako jsou například ony dvě zmíněné, které nevedou lidi k osobnímu vztahu s Pánem Ježíšem Kristem, a proto musíme trvat na tom, že lidé z těchto skupin nejsou křesťané v tom smyslu, jak o nich mluví Bůh ve svém Slově.

B. Přijetí Ducha svatého

Učedníci, které apoštol potkal v Efezu, nevěděli nic o Duchu svatém. Je tady hned několik věcí, které si musíme říci:

1. Víra jde ruku v ruce s informacemi.

Aby někdo mohl uvěřit, musí nejprve slyšet evangelium. Musí vědět, čemu má věřit. A musí poznat pravdu o tom, čemu má věřit. Toto je důležitá věc, která se týká evangelizace. Dnes jsou lidé na různých tzv. evangelizačních shromážděních vedeni k tomu, aby uvěřili v Krista. Nemohu souhlasit s tím, jakým způsobem bývají podobná shromáždění vedena, ale nechci popřít dílo Ducha svatého – může opravdu použít i taková shromáždění. Musí zde ale být splněn jeden zásadní předpoklad – lidé musí slyšet pravdu o Kristu, o spasení, o svém hříchu – o svém pravém stavu před Bohem – jinými slovy, musí slyšet celé evangelium.

 Pokud chybí evangelim, potom budou chybět křesťané. Dnes můžete slyšet takové věci, jako – uvěřte v Boha a zlepší se váš život, vaše manželství, vaše finanční situace, uvěřte v Boha a vyřeší to vaše problémy, apod – pokud je to jenom toto, tak to není evangelium a když lidé na takových shromážděních vyznají, že věří v Krista, i když mají nějaké duchovní zážitky, tak to není Duch Kristův, kdo v nich působí. Duch Kristův jde ruku v ruce s Božím slovem a s pravdou evangelia.

2. K přijetí Ducha svatého dochází při uvěření.

Velmi jasně to dokazuje otázka apoštola Pavla, když se ptá oněch učedníků v Efezu, jestli přijali Ducha svatého, když uvěřili. Nepřijali! Ale nebylo to proto, že by bylo možné uvěřit v Krista a nepřijmout Ducha svatého, ale bylo to proto, že neslyšeli celé evangelium! Pavel tyto věci efezskm křesťanům znovu připomínal v dopise, který jim později napsal:

• Efezským 1:13 V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého.

Když jste uvěřili slovu pravdy, evangeliu o svém spasení, tak jste přijali Ducha svatého. A Titovi apoštol Pavel napsal:

• Titovi 3:5-6 On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého. Bohatě na nás vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele,

Křesťané, každý, kdo uvěřil v Ježíše Krista, kdo je znovuzrozen z Ducha svatého, ten Ducha svatého také přijal, jako závdavek zaslíbeného dědictví, které máme v Kristu. To je jasné učení Písma, na kterém potřebujeme, zvláště v dnešní době, pevně stát.

C. Kázání Božího slova

Dnes je tato pravda důležitější než mnohé jiné. Je tolik věcí, jimiž se církve snaží nahradit Boží slovo, aby byli přitažlivější pro nevěřící lidi. Ale nic kromě Božího slova nemá moc přinést nový život, proměnit a vybudovat.

Jeden kazatel napsal: Hledal jsem všechno možné, co bude fungovat, ale pravda mi přitom ležela přímo pod nosem – Boží slovo. Byl jsem překvapen, když jsem zjistil, jak je Bible aktuální. Král David říká:

• Žalm 119:105 Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.

Boží slovo je naprosto dostatečné pro celý křesťanský život – pro vyučování, usvědčování, nápravu i výchovu ke spravedlnosti. Nechtějme ho nahradit něčím jiným. Amen.