Svou krví vykoupil lidi napříč celou zemí, napříč všemi národy! Ř 11,1-6;

 

Svou krví vykoupil lidi napříč celou zemí, napříč všemi národy! Ř 11,6;

Motto: Zjevení Janovo 5:9 A zpívali novou píseň: "Jsi hoden přijmout tu knihu a rozlomit její pečetě, protože jsi byl obětován, svou krví jsi Bohu vykoupil lidi ze všech kmenů, jazyků, národů a ras

Úvod

Pokoj vám a milost od Boha Otce i Pána Ježíše Krista v pravdě a v Duchu svatém! V knize Zjevení v páté kapitole. Ve verších osm a devět stojí zapsáno.

• Zjevení Janovo 5:8 A když tu knihu uchopil, čtyři bytosti a čtyřiadvacet starců padlo na kolena před Beránkem; každý měl loutnu a zlatou nádobu naplněnou vůní kadidla, což jsou modlitby Božího lidu. 9 A zpívali novou píseň: "Jsi hoden přijmout tu knihu a rozlomit její pečetě, protože jsi byl obětován, svou krví jsi Bohu vykoupil lidi ze všech kmenů, jazyků, národů a ras;

Beránek Boží, Lev z Judy, Božský Bohatýr a Boží Syn Ježíš Kristus svou krví vykoupil Bohu Otci lidi ze všech generací. Ze všech končin země a ze všech kmenů, národů a ras. Jan apoštol zapsal toto plně inspirované slovo tímto vyčerpávajícím způsobem proto. Aby nikdo nebyl na pochybách ohledně Boží dobroty, lásky a slitování. Bůh nikomu nestraní. Ani podle rasy, národa, doby, sociálního postavení, vzdělání a podobných věcí. Bůh zůstává naprosto svrchovaným, spravedlivým Bohem, nelze si Ho v otázkách spásy ničím naklonit, nebo koupit.

Že by třeba někdo řekl: „Bože podívej se na mé vzdělání, můj úspěch. Na můj altruismus, můj původ! Není to pro tebe dostatečný důvod k tomu, abys mě spasil?“ Proč nelze takto s Bohem jednat? Kupčit a smlouvat? Podívejme se na dva zřejmé důvody. Jen dva, i když bychom jich našli jistě nespočet v Písmu.

Ten první důvod je, že je to Bůh, který rozhoduje naprosto o všem v celém stvoření i v životě každého člověka. Je to On, kdo dávno věděl o nás všechno, ještě dříve, než jsme byli počati. Bible svědčí v knize Přísloví 16,14 že je to Bůh který všechno učinil a činí. Dokonce i svévolníka pro zlý den! Dále čteme v první Korintským.

• 1 Korintským 4:7 Kdo ti dal vyniknout? Máš něco, co bys nebyl dostal? A když jsi to dostal, proč se chlubíš, jako bys to nebyl dostal?

Ano tento princip Pavel používá na prvním místě v jeho duchovním významu a pro věřící. Jsi křesťan? Děkuj Bohu. On tě učinil novým stvořením. Jsi obdarován tak a tak? Děkuj Bohu, protože on dává své dary lidem v církvi podle své vůle! Ale tento princip je dokonale platný i v obecné milosti, kterou dává Bůh celému světu a všem lidem. Máš vzdělání? Děkuj Bohu! Máš prostředky k pomoci potřebným? Děkuj Bohu! Narodil jsi se v prosperující zemi a národě? Děkuj Bohu!

Druhý zřejmý důvod je pravda, kterou Písmo zjevuje velmi jasně a nikomu ji nezatajuje! Římanům pátá kapitola.

• Římanům 5:12 Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili.

I kdybychom byli tedy ve všech věcech a milostech světa ti nejlepší z nejlepších. Největší umělci, mecenáši dobra, politici, zachránci života druhých a tak dále. Platí a bude platit, že tak jak se rodíme, nemůžeme předstoupit před Boha a Jeho trůn slávy. Byli bychom zasaženi Jeho svatostí a naše hříšnost by byla jako benzín nasáklý v papíru. 

Dnes budeme mluvit znovu o dobrotě našeho Spasitele Boha. O Jeho věrnosti. Kéž se nám to nikdy neomrzí! Řeč bude o tom, že Pán zná ty, kdo jsou Jeho. V tom spočívá veliká, neotřesitelná naděje. V této pravdě, že Bůh zná své děti! Plná naděje všech vykoupených! Bůh osobně poznal v Kristu a v Kristu si zamiloval každé své dítě. A to ve všech generacích a časech. Ve všech končinách i ve všech národech! Beránkova oběť přináší spásu celému lidstvu právě tím, že Bůh povolává ze všech kmenů, národů, jazyků, ras a ve všech nynějších časech!  Náš dnešní text je Ř 11, 1-6;

Římanům 11:1 Chci tím říci, že Bůh zavrhl svůj lid? Naprosto ne! Vždyť i já jsem Izraelec, z potomstva Abrahamova, z pokolení Benjamínova. 2 Bůh nezavrhl svůj lid, který si předem vyhlédl. Nevíte z Písma, jak si Eliáš Bohu naříká na Izrael? 3 `Hospodine, proroky tvé pobili a oltáře tvé pobořili, já jediný jsem zůstal, a také mně ukládají o život! ´ 4 Jakou však dostal odpověď? `Zachoval jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili kolena před Baalem. ´ 5 A tak i nyní je tu zbytek lidu vyvolený z milosti. 6 Když z milosti, tedy ne na základě skutků – jinak by milost nebyla milostí.

Odkazy: ZJ 5,8-9; Př 16,14; 1 K 4,7; Ř 5,12;

Bůh zná ty, kdo jsou Jeho! Verš 1;

Pavel apoštol Ježíše Krista náš dnešní text začíná slovy Chci tím říci, že Bůh zavrhl svůj lid? Naprosto ne! Pavel mluví o národě Izrael. O tělesných potomcích Abrahamových. O Židech. A hned na začátek velmi jasně a rázně. Mohli bychom říci kategoricky zamítá myšlenku, že Bůh zavrhl svůj lid.  Bůh svůj lid určitě nezavrhl a nezavrhuje. Ale otázka zní pořád stejně. Kdo je lid Boží? Je to celý starozákonní Izrael? Každé Abrahamovo tělo? Můžeme položit rovnítko mezi tělesný Izrael a Boží lid? I dnes uvidíme, že kontext je král výkladu. Začněme nejdříve v minulých kapitolách listu do Říma. Přestože Židům byl dán Zákon a smlouvy, co čteme v listu Římanům?

• Římanům 3:9 Co tedy? Máme my židé nějakou přednost? Vůbec ne! Vždyť jsme už dříve ukázali, že všichni, židé i pohané, jsou pod mocí hříchu,
• Římanům 3:20 Vždyť ze skutků zákona `nebude před ním nikdo ospravedlněn´, neboť ze zákona pochází poznání hříchu.
• Římanům 9:3 Přál bych si sám být proklet a odloučen od Krista Ježíše za své bratry, za lid, z něhož pocházím. 4 Jsou to Izraelci, jim patří synovství i sláva i smlouvy s Bohem, jim je svěřen zákon i bohoslužba i zaslíbení, 5 jejich jsou praotcové, z nich rodem pochází Kristus. Bůh, který je nade všemi, buď pochválen na věky, amen. 6 Ne že by slovo Boží selhalo. Vždyť ne všichni, kteří jsou z Izraele, jsou Izrael;

Všichni jsou pod mocí zla v našich srdcích. Uzamčeni jako otroci hříchu. Z plnění zákona nemůže být a nebude nikdo ospravedlněn. Zákon byl dán pro poznání a pochopení hříchu! Pro pochopení toho, že všichni jsme jako hříšníci počati i narozeni!

Pavel píše, že si přeje být proklet a zavržen pro bratry, pro lid, z něhož pochází! Chce být na jejich místě a místo nich! Jistě v něm tuto lásku a touhu působí Duch Kristův, Ježíš se stal hříchem pro všechen Boží lid. A byl zavržen, trestán, souzen místo nás!  Jenomže to, co Pavel říká jasně ukazuje na to, že nemůžeme položit rovnítko mezi tělesný Izrael a Boží lid! Jak to tedy je?

Na konci kapitoly deváté Pavel říká o národě Izrael, že nedospěl k cíli zákona, protože vycházel ze skutků, a ne z víry. Ve zkratce bychom mohli říct, že tedy cílem zákona je víra. Ale potřebujeme dobře porozumět dílu Boží spásy. Jaká je ta víra? Co je objektem té víry? Na základě, jakých pravd a jakého poznání se ta víra může narodit?

Jedině víra přináší spásu! Víra v zaslíbeného Božího Mesiáše. Bylo tomu tak, je tomu tak.  Ta víra je výsledkem Božího jednání v srdci a v životě člověka, kterého Bůh povolává ke spáse! V Janově evangeliu čteme, že každý bude vyučen od Otce (J 6, 45), každý, koho Otec dává z tohoto světa Kristu ke Kristu přijde touto vírou. A kdo k Němu přijde, ten nebude vyhnán, ponechán, opuštěn, ani zavržen! J 6, 37; otázky pro děti.

Kdo je objektem naší víry? Je to Boží Syn Ježíš Kristus.  A čemu o Kristu věříme? Je to narození Božího Syna z panny. Dokonale svatý život, kterým plně vyhověl všem požadavkům Božího Zákona (1 Pt 2,22). Jeho zástupná oběť a smrt na kříži. Kdy On, co hříchu neučinil, zemřel za naše hříchy (2 K 5,21)! A Jeho slavné vzkříšení, kdy Ho smrt nemohla udržet ve své moci. Protože On je svatý! Když ženy spěchaly k hrobu, aby pomazali tělo Pána Ježíše, co na ně čekalo?

• Lukáš 24:2 Nalezly však kámen od hrobu odvalený. 3 Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašly. 4 A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v zářícím rouchu. 5 Zachvátil je strach a sklonily se tváří k zemi. Ale oni jim řekli: "Proč hledáte živého mezi mrtvými? 6 Není zde, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji, 7 že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát."

Dostáváme se k pravdám, které musíme poznat, pochopit a ve víře přijmout. Tyto pravdy jsou nezbytně nutné pro naše spasení. Ježíš musel zemřít, protože mzdou hříchu je smrt. Ale On přeci hříchu neučinil, jaké tedy hříchy zabili Krista na kříži?

• Izajáš 53:5 Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. 6 Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech.

Proto musel být Ježíš ukřižován.  Mzdou za hřích je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši. Existuje Bůh, který je svatý a existuje člověk potomek Adamův, který je otrokem hříchu. Obecenství svatého s nesvatým není možné. Člověk je oddělen od Boha a duchovně mrtvý v hříchu. Proto musel Ježíš přijít jako člověk na svět, naplnit zákon a zemřít, aby požadavky Božího zákony byly naplněny. Aby všem, kteří v Něho věří byla přičtena Kristova svatost a spravedlnost. To je evangelium, pravda, kterou musíme pochopit a přijmout vírou. Není jiné záchrany.

A skrze tuto optiku, skrze toto evangelium musíme nyní číst a chápat Pavlova slova o tom, že Bůh v žádném případě nezavrhl svůj lid! Tělesný Izrael jako celek nerovná se lid Boží. Písmo si nemůže odporovat. Izrael jako celek byl zavržen a Pavel si přál být zavržen místo nich.

Ale Pavel nám na vlastním příkladě velmi dobře vysvětluje, jak je to s Boží věrností. Když dosvědčuje, že Bůh svůj lid v žádném případě nezavrhl, pokračuje takto.

• Ř 1nn Vždyť i já jsem Izraelec, z potomstva Abrahamova, z pokolení Benjamínova. 2 Bůh nezavrhl svůj lid, který si předem vyhlédl.

Pavel říká i já jsem Izraelec, potomek Abrahama! A dodává, že svůj lid, který si Bůh předem vyhlédl, rozhodně nezavrhl a nikdy nezavrhne! A to je klíč. Všechen tělesný Izrael se nerovná Boží lid, duchovní, pravý Izrael. Všichni, které Bůh předem vyhlédl a které ve své lásce osobně poznal v Kristu. Ti všichni a jedině oni jsou Boží lid a pravý Izrael! Kontext je král výkladu.

• Římanům 1:16 Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. 17 Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: `Spravedlivý z víry bude živ.´

Pavel byl předem vyhlédnut. Byl poznán na věčnosti v Kristu. Stejně tak i ostatní spasení Židé. To je naděje člověka. To je naděje všech národů a ras! Bůh zná všechny, kdo jsou Jeho už od věčnosti! 2Tm 2,19;

Odkazy: Ř 3,9; 3,20; 9,3-6; 1,16-17; J 6,45; 6,37; 1 Pt 2,22; 2 K 5,21; Lk 24,2-7; Iz 53.5-6; 2 Tm2,19;

Boží vyvolený ostatek v národě Izrael! Verše 2-5;

Do příchodu Krista byl jedinou velkou domácností s nádobami tělesný národ Izrael. Pohané byli bez Boha na světě. I když Bůh několikrát naznačil během času, že i pohané jsou nějakým způsobem v Jeho plánu. Třeba nevěstka Rachab, nebo Rút. Ale Izrael byl předobraz duchovních skutečností v Kristu. Předobraz pravé Boží domácnosti uprostřed celého světa. Ne pouze uprostřed tělesného Izraele. To nebylo totiž od počátku cílem. Pavel píše do Kolos.

• Koloským 1:25 Stal jsem se jejím služebníkem (služebníkem církve), jak mi to uložil Bůh podle svého záměru, aby se na vás naplnilo Boží slovo, 26 tajemství, které po věky a po celá pokolení bylo skryto, ale nyní je zjeveno jeho svatému lidu. 27 Bůh jim chtěl dát poznat, jak bohatá je sláva jeho tajemství mezi pohany: Je to Kristus mezi vámi, v něm máte naději na Boží slávu.

Cílem a tajemstvím skrytým až do pokřtění prvních pohanů Duchem svatým byla církev! Boží lid ze Židů i pohanů. A Izrael?  Byl předobraz. I v něm byly nádoby ze zlata a stříbra. A nádoby dřevěné, či hliněné na odpadky. 2 Tm 2,20; A cenná nádoba se pozná vždy, tehdy i dnes tím, že se odvrací od nespravedlnosti, protože věří. Neshromažďuje v sobě odpad, ale vírou dobré, Bohu milé věci ve svém životě. Jak tomu bylo s těmito nádobami v národě Izrael v době staré smlouvy? Pavel pokračuje:

 Římanům 11:2 Bůh nezavrhl svůj lid, který si předem vyhlédl. Nevíte z Písma, jak si Eliáš Bohu naříká na Izrael? 3 `Hospodine, proroky tvé pobili a oltáře tvé pobořili, já jediný jsem zůstal, a také mně ukládají o život! ´ 4 Jakou však dostal odpověď? `Zachoval jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili kolena před Baalem.´

Eliáš si zoufá. Je naprosto na dně! „Bože už nikdo nezbyl. Všechny tvé věrné svévolníci vybili! Jsem sám! A i mě chtějí zabít!“ A co mu Bůh řekl. Nebo jak je psáno ve studijním překladu Bible, co mu řekl Boží výrok? „Zachoval jsem si své. Sedm tisíc mužů.“ To slovo sedm tisíců znamená plnost. Izajáš mluví v Ř 9,27-29 o ostatku, protože jeho důrazem je odpadnutí a zavržení Izraele.

• Římanům 9:27 Izajáš prohlašuje o Izraeli: `Kdyby bylo synů Izraele jako písku v moři, jen zbytek bude zachráněn, 28 neboť Hospodin vykoná svůj soud na zemi rychle a úplně. ´ 29 A jak to Izaiáš předpověděl: `Kdyby nám Hospodin zástupů nenechal aspoň símě, bylo by to s námi jako se Sodomou, Gomoře bychom byli podobni. ´

Ale v kontextu vyvolení Pavel mluví o plnosti spasených ze Židů! Mluví o všech, kteří Bohu patřili v každé generaci tělesného národa Izrael! A je to Bůh, kdo svrchovaně povolává, protože osobně ve své lásce poznal před stvořením světa každého spaseného! On to je kdo také zachovává navzdory všem zlým a těžkým okolnostem své věrné a jejich činnou víru! Eliáš byl na dně! Ale Bůh říká: „Eliáši otevři oči a věř. Ty hledíš na to tělesným zrakem. Ale já mám v každém čase uprostřed židovského národa plnost těch, kdo jsou moji! Já je znám“ Eliáš jednal podobně jako sluha Elíši ve druhé Královské. V šesté kapitole.

• 2 Královská 6:15 Za časného jitra vstal sluha muže Božího, vyšel ven, a hle, vojsko s koni a vozy obkličovalo město. Mládenec Elíšovi řekl: "Běda, můj pane, co teď budeme dělat?" 16 Odvětil: "Neboj se, protože s námi je jich víc než s nimi." 17 Potom se Elíša modlil: "Hospodine, otevři mu prosím oči, aby viděl!" Tu Hospodin otevřel mládenci oči a on uviděl horu plnou koní a ohnivých vozů okolo Elíši.

Podobně jednáme i my, když nás okolnosti tíží skoro až k nevydržení. Nebo se nám zdá, že naše hříšné sklony se probouzejí, ožívají a znovu nabývají na síle. Podléháme tomu a pochybujeme o tom, zda patříme Bohu! Nebo když usneme na vavřínech, zdá se nám, že pevně stojíme a přijde pokušení a my padneme. A znovu pochybujeme. Jenomže právě v tom nám je pomocí, když dobře chápeme, že spása je dar a dílo Boží. Že Bůh je naprosto svrchovaný a dobře zná všechny své děti. Znal je v době Staré smlouvy a zná je dokonale a dobře i dnes! Bůh říká Eliášovi: „Já mám a zachoval jsem si v tvém národě plnost svých věrných!“

A tobě sestro i tobě bratře Bůh říká mocná, konejšivá, uklidňující slova. Říká: „Znám tě jménem! Znám všecky, kdo jsou moji! Dobré dílo v tobě neskončím, ale dovedu tě k cíli!“ Nezoufejme tedy když nás obkličuje náš hřích zevnitř a silné pokušení zvenčí. Nezoufejme i když jsme jako sluha Elíši, nebo Eliáš. Když se nám zdá, že je konec. Protože není a nebude, dokud nestanete před svým Spasitelem a Pánem Ježíšem Kristem! Neboť ten, kdo je vyvolen, toho nikdo a nic nevytrhne z Boží ruky.

Když jsem včera pracoval na kázání. Zavolal mi jeden bratr a mluvili jsme spolu. Řekl mi, že poslouchal svědectví jednoho křesťana židovského původu. Mesiánského Žida. Bůh se nad ním smiloval a přivedl ho k pokání a spasitelné víře. A mě to skvěle zapadlo do našeho dnešního kázání. Pavel apoštol totiž pokračuje. Ř 11,5 A tak i nyní je tu zbytek lidu vyvolený z milosti. A já si v tuto chvíli pomůžu Pavlíkovým překladem Písma.

• Také tedy i v nynější době vznikl zůstatek podle vyvolení milosti. Pavlíkův překlad

Pavlíkův překlad je věrný. Dokonale ukazuje na to, že jde pouze o Boží dílo! Vznikl zůstatek věrných podle vyvolení milosti! Řecký originál skutečně znamená doslova nyní vznikl. V kontextu ale lze říci, že i když tělesný Izrael jako celek byl zavržen. Z Boží milosti zůstal Bohu v Izraeli plný podíl těch, co Mu patří jako to říká ČSP. Nebo lze říci i slovem ČEP tak i nyní tu je můj lid. Protože v kontextu to je Bůh, který si svůj lid v čase Eliáše, Pavla, i v každém dalším v tělesném Izraeli zachoval a zachovává. Svědectví dnešních Mesiánských Židů to potvrzuje. I když jich není mnoho a jejich život je po obrácení velmi těžký. Stejně jako u obracejících se muslimů. Evangelium bylo, je a bude až do druhého příchodu Pána Ježíše mocí ke spáse pro každého, kdo věří. Předně pro Žida, ale i pro pohana. To je veliká jistota Božího slova pro nás všechny.

Kol 1,25-27; 2 Tm 2,20; Ř 9,27-29; 2 Kr 6,15-17;

Zásluhy a milost nelze zaměnit!

Než půjdeme do posledního dnešního verše. Zamysleme se na chvíli nad tím, co pro nás znamená Boží výrok. „zachoval jsem si všechny, co mi mezi Židy patří!“ Vždyť evangelium je Boží mocí ke spasení pro všechny, kdo věří. Pro všechny, kdo jsou Jeho! Kdo patří Bohu. Je to moc Boží. Kdo se s ní vypořádá? Kdo ji zastaví, nebo zruší? Kdo ji třeba i jen maličko pozmění? A cílem této moci je spasení všech, kdo věří Kristu a jeho dílu kříže. Nelze odpadnout těm, kdo byli před stvořením světa milováni a poznáni!

• Numeri 11:23 Hospodin Mojžíšovi odvětil: "Což ruka Hospodinova je na to krátká? Hned uvidíš, uskuteční-li se mé slovo, nebo ne."
• Izajáš 59:1 Hle, Hospodinova ruka není krátká na spasení, jeho ucho není zalehlé, aby neslyšel. 2 Jsou to právě vaše nepravosti, co vás odděluje od vašeho Boha, vaše hříchy zahalily jeho tvář před vámi, proto neslyší.

Božím slovem byli stvořeny světy viditelné i neviditelné! Jak by se mohlo nenaplnit? A Iz 59,1-2 mluví jasně. To, co odděluje lidi od Boha je jejich hřích. A tak je potřeba volat k Bohu, který zaslibuje, že není ke zkroušeným, pokořeným srdcím hluchý. Náš Bůh budí bázeň čím? Ohněm z nebes? Ano. Burácením vichru a hrozným vlnobitím nesmírných vod moří? Ano. Tím, že jeho anděl sám během jediné noci pobyl 185 tisíc vojáků? Ano. Ale to nic není.

• Žalmy 130:3 Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku? 4 Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň. 5 Skládám naději v Hospodina, má duše v něho naději skládá, čekám na jeho slovo.

Bůh vzbuzuje tu největší a nejúžasnější bázeň v lidských srdcích tím, že odpouští naše hříchy a nepravosti! Dává milost provinilcům! A tím se dostáváme k poslednímu našemu verši!

• Římanům 11:6 Když z milosti, tedy ne na základě skutků – jinak by milost nebyla milostí.

Milovaní, nic nelze učinit pro svou spásu. Nelze Bohu nic dát. Spasení je dar. Je z milosti, nelze ničím přispět a něčím se chlubit. O tom jsme mluvili už na začátku. Pavel zde staví skutky a Boží milost jako naprostý protiklad. Milost by podle jeho slov nebyla milostí, pokud by na straně člověka byla jakákoli, sebemenší zásluha! Nebo si poslechněte variantu ČSP.

• Ř 11,6 Jestliže však ze skutků, pak již to není milost, jinak skutek již není skutek.

Jde o naprostou a úplnou odlišnost, naprosto odlišné zaměření a směřování milosti a zásluh. Protože i my činíme dobré skutky. Ale ne, abychom byli spaseni, nýbrž proto, že jsme spaseni! Znovu přečtu Ř 9,31-33;

• Římanům 9:31 Izrael však, který usiloval o spravedlnost podle zákona, k cíli zákona nedospěl. 32 Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž ze skutků. Narazili na kámen úrazu, 33 jak je psáno: `Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, ale kdo v něho věří, nebude zahanben. ´

Každý, kdo usiluje o spásu ze skutků, rozbije se o Krista! Bude Kristem rozdrcen! Je to hrozné, ale je to tak! Každý takový člověk přináší Bohu svou vlastní spravedlnost. Je samo – spravedlivý. A to je Bohu ohavností. Jaký je rozdíl mezi celníkem v chrámu a farizejem? Celník se bije v prsa a volá plný bázně a zármutku nad svým hříchem: „Bože smiluj se nade mnou hříšným!“ A farizeus? Přichází k Bohu a říká plný pýchy: „Vidíš, jak jsem dobrý, úžasný a svatý? Doufám, že si Bože dostatečně dobře uvědomuješ, co všechno ti dávám? Desátky, posty, modlitby. A doufám, že je ti jasné, jak moc se liším od všech těch hříšníků nebo dokonce od tohohle celnického póvlu, co támhle stojí v koutě!“

Celník ví, jak je Bůh mocný, úžasný ve své důstojnosti a velebnosti. Dokonale svatý. Nekonečně vyvýšený nad svým stvořením i každým člověkem! A ví, jak on sám je maličký, špinavý, nepřijatelný, nehodný lásky, zavrženíhodný na věky! Neschopný žít svatě a těšit Boha životem podle pravdy! Farizeův bůh je bohem s malým b. Je farizeovým poskokem a otrokem.

Jeho povinností je plnit farizeova přání a přijmout ho do nebe. Ve farizeově případě vstup do nebe není zoufalou potřebou a prosbou o milost. Ale nárokem, rozkazem a požadavkem. Bůh v jeho očích není tím, kdo probouzí v jeho srdci bázeň, protože on vlastně je svatý a není mu co odpustit. Bůh v jeho srdci nebudí úžas svým majestátem, protože farizeus je ve svých očích a ve svém srdci větší než Bůh. Bůh nebudí v jeho srdci zármutek z poznání farizeova temného srdce, protože farizeus se vidí jako dokonalé světlo! Nebuďme jako on. Nebuďme jako tělesný Izrael! Co o něm Izajáš prorokuje? Co říká o Izraeli Bůh?

• Římanům 10:21 `Každý den jsem vztahoval ruce k lidu neposlušnému a vzpurnému. ´

Myslet si, že před Bohem mohu obstát, že nejsem tak špatný, že nepotřebuji milost. A odmítnout kvůli tomu evangelium znamená chovat se jako tělesný Izrael a být zavržen pro svou neposlušnost! Přinášet Bohu své vlastní skutky třeba i ty nejlepší a stavět na nich svou spásu neznamená pouze přinášet Bohu špinavé, páchnoucí hadry. Což je rouhání a znevažování Boha. Ale znamená to neposlušnost a odmítání evangelia. Tím činím z Boha lháře! Bůh sice něco tvrdí, ale já na to kašlu. Má cesta je lepší a Bůh to musí respektovat! Milovaní, dnes jsme byli v Ř 11,1-6; Zde stojí zapsáno:

Římanům 11:1 Chci tím říci, že Bůh zavrhl svůj lid? Naprosto ne! Vždyť i já jsem Izraelec, z potomstva Abrahamova, z pokolení Benjamínova. 2 Bůh nezavrhl svůj lid, který si předem vyhlédl. Nevíte z Písma, jak si Eliáš Bohu naříká na Izrael? 3 `Hospodine, proroky tvé pobili a oltáře tvé pobořili, já jediný jsem zůstal, a také mně ukládají o život! ´ 4 Jakou však dostal odpověď? `Zachoval jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili kolena před Baalem. ´ 5 A tak i nyní je tu zbytek lidu vyvolený z milosti. 6 Když z milosti, tedy ne na základě skutků – jinak by milost nebyla milostí.

Jaké plynou z toho textu aplikace?

Odkazy: Nu 11,23; Iz 59,1-2; Ž 130,3-5; Ř 9,31-33; 10,21;

Aplikace

• Každý člověk je naprosto a absolutně oddělený od Boha. A to tak, že je před Bohem mrtvý ve svých vinách. Ef 2,1-2; V Boží blízkosti takový člověk bídně zahyne. Shoří v žáru Jeho svatosti jako papír napuštěný benzínem! Žd 12,29; Tím padá každá výmluva každého, kdo odmítá evangelium Pána Ježíše Krista!Jsi ateista, muslim, budhista, zoroastrista, polyteista? Máš smůlu, nemáš výmluvu! Tvé nejlepší skutky jsou Bohu ohavné a jsou to špinavé cáry. Do nebe a k nebeské hostině bude vpuštěn jen ten, kdo má správný šat. Mt 22,10-14; Komu Bůh přičetl dokonalou Kristovu spravedlnost. Komu dal milost činit pokání a věřit všemu, co Bůh říká v Bibli o spáse, o Kristu! Proto čiň pokání a věř evangeliu! Mt 4,17;

 

• Kdo věří v evangelium Ježíše Krista ať zkoumá sám sebe, zdali je skutečně živ z pravé víry! Zda před Pánem obstojí. 2 K 13,5; Ať usiluje o svatost, bez níž nikdo nespatří Boha! Žd 12,14; Ať se podvoluje Pánově vůli bez reptání a neposlušnosti. Vždyť poslušnost z lásky k Bohu je jasným znakem, primárním znakem křesťanů. Kdo Boha miluje, ten usiluje o poslušnost, je poslušný! J 14,21; Vždyť proč byl zavržen tělesný Izrael? Každý den Bůh k němu vztahoval ruce a každý den byl Izrael neposlušný a vzpurný. Písmo také říká, že neposlušnost a vzdor je jako hříšné věštění a okultismus s modlářstvím. 1 Sm 15,23;

 

• Kdo vidí ve svém životě kontinuální a rostoucí úsilí o svatost, o poslušnost, kdo vystavuje sám sebe zrcadlu Božího slova a světlu Kristovi svatosti, a tak sám sebe zkoumá. Komu i církev toto může dosvědčit. Ten ať má absolutní, neochvějnou jistotu v Boží zaslíbení a věrnost! Tak jako si zachoval sedm tisíc věrných v době Eliáše Ř 11,4; Tak úplně stejně věrný a mocný ve spáse je k vám! Fp 1,6; Jeho paže není krátká ke spáse. Iz 50,2;

 

• V každý čas se také modlete za sebe, své blízké a celou církev. Ef 6,18; Aby Bůh, který zná naše srdce zkoumal naše ledví. Střežil naši stezku a kroky. Abychom nesešli na cestu trápení a hříchu. Neposlušnosti! Aby nás vedl po cestě spravedlnosti pro slávu svého jména. Ž 139, 23-24; Navzdory našim hříšným sklonům i okolnostem, i světu.  Vždyť naše tělo, maso jak říká Pavlík a hřích v něm bojuje proti Bohu, jeho svatému Duchu a snaží se nás svést a znovu zotročit do hříchu! Ga 5, 17;

 

• Nikdy se nepřestaňte modlit, aby rostla vaše bázeň, vaše poznání vlastního hříchu a zármutek nad ním! Ž 130; Proste za to, aby váš úžas nad Bohem a Jeho majestátem. Vaše bázeň i pokání nikdy neochablo, nezesláblo, nevyprchalo, nezevšednělo. Ale naopak aby vše rostlo a sílilo. Čtěte takové texty o Božím majestátu a moci jako 1 Par 16,25-27; Je-li Bůh ve vašem srdci malý, je evangelium malé, nepatrné, chatrné a slabé. Vaše víra bude malá, nepatrná, chabá. Vaše služba bude malá, nepatrná, chabá. Nebude Boha těšit. A tím vším dáte prostor všem zlým a pyšným sklonům ke hříchu, které nosíte v té hliněné nádobě! Pak vám hrozí, že budete jako farizej věřit lži o své dostatečnosti a svatosti. Budete jako tělesný Izrael. Ř 10,19-21; Lk 18,10-14; Pamatujte na slova Ježíšova!

 

Matouš 26:41 Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé."

Amen!

Odkazy: Ef 2,1-2; 6,18; Žd 12,29; 12,14; Mt 22,10-14; 4,17; 2 K 13,5; J 14,21; 1 Sm 15,23; Ř 11,4; 10,19-21; Ž 139,23-24; 130; Ga 5,17; 1 Par 16,25-27; Lk 18,10-14;