Stvořitel Bůh (Gn 1-11)

Pamatuj na svého Stvořitele 

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 11. září 2011

Dobré dopoledne. Pokoj vám a milost, milě sestry, milí bratři, milí přátelé. Znovu se scházíme k uctívání našeho Pána a také proto, abychom slyšeli Jeho slovo a mohli mu podřídit své životy. Když Boží slovo mluví o smrti krále Saula, prvního izraelského krále, tak ji nepopisuje nijak pěkně. V knize Genesis, kterou dnes znovu po delší době otevřeme a jíž budeme procházet v následujících měsících, uvidíme příběhy velikých Božích mužů – o nich můžeme číst: zemřel stár a sytý dnů – tak je to o Abrahamovi (Gn 25,8) nebo o Izákovi (Gn 35,29). Ale o Saulovi čteme:

• 1 Paralipomenon 10:13 Tak zemřel Saul pro svoji zpronevěru; zpronevěřil se Hospodinu, protože nedbal na Hospodinovo slovo.

Bůh k nám promlouvá a my nechceme být jako král Saul, který dobře slyšel Boží slovo, ale nejednal podle něj, nepodřídil mu svůj život, a proto přišel o všechno, co měl – přišel o rozum, přišel o království, přišel o svou rodinu, přišel o svůj život a přišel o Boží přízeň a s ní také o věčný život v Boží přítomnosti. Proč? Duch svatý to shrnul do pěti slov: protože nedbal na Hospodinovo slovo!

My se teď společně vrátíme ke knize Genesis. Už jsme prošli prvních jedenáct kapitol, které popisují dávnou historii světa. Nevíme přesně, jak dávnou, ale je jisté, že těchto jedenách kapitol popisuje nejméně dva tisíce let historie. Ve dvanácté kapitole dochází k prudkému zpomalení děje a všechna pozornost se soustředí na jednu jedinou rodinu – na čtyři pokolení Abrama, syna Terachova.

Dnes se ještě vrátíme k těm prvním jedenácti kapitolám Genesis. Uděláme si takové krátké a jednoduché opakování, připomeneme si nejdůležitější události těchto jedenácti kapitol a při tom všem se podíváme na to, o jakém Bohu mluví tyto úvodní kapitoly Bible. Kdo je Bůh knihy Genesis a kdo je tedy Bůh celé Bible. Ještě než se do toho pustíme, tak se pomodleme.

Úvod

Dříve než otevřeme vlastní text, tak si musíme připomenout několik věcí. To prní je celistvost knihy Genesis. Už jsem zmínil, že můžeme knihu Gn rozdělit na dvě velké části: Gn 1-11, 12-50, přičemž bychom mohli rozděli i druhou část na příběhy patriarchů, Abrahama, Izáka a Jákoba, které jsou spíše zlomkovité a ukazují nám takové střípky z jejich života a potom je tady život Josefa (kap. 37.39-50). Vyprávění o Josefovi je souvislé a vysvětluje, jak Jákobova rodina v počtu sedmdesáti pěti lidí přišla do Egypta. V knize Exodus potom vidíme, jak tato rodina po čtyřech stech letech jako celý velký národ z Egypta odchází.

V celé knize Genesis se celkem jedenáctkrát vyskytuje jedno zvláštní slovní spojení, které je do češtiny překládáno slovy: toto je rodopis. A potom následuje něčí jméno – tedy kromě prvního výskytu. Poprvé se totiž mluví o rodopisu nebe a země (Gn 2,4). Jinak jde o Adama, Noeho, jeho syny, Šema, Teracha, Izmaela, Izáka, Ezaua, Jákoba. Z tohoto pohledu má kniha Genesis úvod – první kapitolu a potom deset příběhů, deset historií. Ukazuje nám to na celistvost knihy, kterou nejde rozdělit na nějaké báje na začátku, v prvních kapitolách a na historii na konci. Je tady souvislé vypravování, které je hluboce zakotvené v historii. Je zde popis událostí tak, jak se doopravdy staly.

Knihu napsal Mojžíš a dal ji Izraelcům, když je vyváděl z Egypta. Toto je důležitá souvislost, kterou si budeme připomínat častěji. Ukazuje nám, jak je Boží slovo povzbuzením pro věřící:

• Římanům 15:4 Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději.

Budeme si postupně ukazovat, jak Boží slovo hrálo vždycky důležitou roli v životech věřících. A vždycky to také mělo tragické důsledky, když někdo nedbal na Hospodinovo slovo. Pojďme teď k první věci, kterou se dnes budeme zabývat:

I. Bůh Stvořitel

• Genesis 1:1 Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.

První slova Bible nám ukazují Boha Stvořitele. Lidé říkají: „Kdo stvořil Boha?“ Boží slovo neřeší tuto hloupou otázku, ale hned v první větě nás vede na správné místo, odkud nám ukazuje absurdnost lidské otázky. Hned v první větě nám Písmo ukazuje, kdo jsme my a kdo je Bůh. Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Bůh je stvořitelem všeho. V listu Koloským je to popsáno ještě takto:

• Koloským 1:16 V něm [v Kristu] bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.

Viditelné i neviditelné věci byly stvořeny Bohem. Svět duchovní i svět tělesný. Tento okamžik určuje počátek. To je počátek našeho světa. Před tím zde byla věčnost a v ní nekonečný Bůh, tři osoby Boží trojice ve vztahu lásky a slávy. Ale potom zaznělo slovo a Bůh stvořil nebe a zemi. Když apoštol Jan psal evangelium o Ježíši Kristu, tak použil právě první slova Bible:

• Jan 1:1-3 Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.

Vidíme zde jasnou roli Ježíše Krista při stvoření. Ježíš Kristus je stvořitel. To také jednoznačně ukazuje na to, že Ježíš Kristus je Bůh. On je skutečný Bůh a my můžeme vidět jeho roli při stvoření světa. Bez něho nepovstalo nic, co jest. To je náš Pán, to je Kristus, kterého uctíváme.

Příběh stvoření, který tvoří takový úvod ke knize Genesis, ale nekončí stvořením nebe a země. Bůh tvořil dále. První den stvořil světlo, a oddělil světlo od tmy. Světlo nazval dnem a tmu nocí. My si vůbec nedovedeme představit, jak mohlo být světlo a tma dohromady před tím, než je Bůh od sebe oddělil. Ale to není nic překvapivého – my si dokonce nedokážeme představit ani samostatné světlo, které by bylo bez zdroje. Až čtvrtého dne Bůh stvořil slunce, měsíc a hvězdy – to jsou věci, bez nichž si nedokážeme dost dobře nějaké světlo představit. Přesto to tak bylo – Bůh stvořil světlo již prvního dne. Mimochodem Boží slovo nám připomíná také to, že Bůh sám je světlo (1 J 1,5). On může být tím finálním zdrojem, z něhož by mohlo světlo pocházet. Ale asi to tak nebylo v případě onoho světla, které Bůh stvořil prvního dne, protože toto světlo Bůh oddělil od tmy a v Bohu žádná tma není.

Druhého dne stvořil Bůh nebeskou klenbu a oddělil vody na nebi od vod na zemi. Další den Bůh stvořil veškerou zeleň na zemi, když předtím oddělil suchou zemi od vody. Čtvrtý den slunce, hvězdy. Pátý den stvořil Bůh všelijakou havěť – vodní a nebeskou. Šestý den stvořil Bůh všechny pozemské tvory, živočichy, kteří se pohybují po zemi a kromě nich – jako vrchol všeho stvoření – také člověka.

Každý den, když se Bůh podíval na své dílo, tak čteme takový refrén:

• Genesis 1:31 Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré.

 Všechno, co Bůh stvořil, bylo dobré. Tady můžeme vidět, jak do stvoření proniká něco z charakteru Boha Stvořitele. Stvoření v sobě neslo odraz Boží dobroty. Proto také apoštol Pavel, když se objevili falešní učitelé, kteří zakazovali lidem jíst pokrmy, které Bůh stvořil, píše:

• 1 Tm 4:4 Neboť všechno, co Bůh stvořil, je dobré a nemá se zavrhovat nic, co se přijímá s díkůvzdáním.

Přesto bylo stvoření, to dobré stvoření, vydáno marnosti, jak se dočteme na jiném místě Písma. Člověk, kterého Bůh stvořil, odmítl poslouchat svého Stvořitele a raději poslechl jinou stvořenou bytost, satana. Do světa vstoupil hřích, a spolu s ním také smrt, která je důsledkem hříchu. Celá kniha Genesis ukazuje hřích v celé jeho surovosti a hrůze. Stvoření odmítlo svého Stvořitele. Takto to trvá až dodnes. Podstata hříchu je stále stejná. V prním století našeho letopočtu to popsal apoštol takto:

• Římanům 1:23 zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů.

Devatenácté a dvacáté století přinesly jinou věc místo ptáků a čtvernožců – a tou je evoluce, evoluční věda. Musíme zdůraznit, že je to evoluční věda, věda, která je založená na evoluci. Nejde o vědu jako takovou. Většina lidí v naší společnosti neuctívá ptáky nebo zvířata, ale místo Stvořitele naslouchá evoluční vědě a podřizuje se jí, protože jim umožňuje – zdánlivě rozumně, odmítnout Stvořitele. Místo věčného Stvořitele je tady věčná hmota. Smysl života není – nebylo tady nic, teď tady něco je, a potom zase nebude nic. Tato rovnice nedává vůbec žádný smysl, ale umožňuje lidem mít alespoň nějaké vysvětlení o tom, jak vznikl svět a tak popřít Stvořitele, který stvořil svět z ničeho. Člověk nechce přemýšlet o Bohu:

• Římanům 1:20 Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.

Bůh stvořil svět tak, abychom ho v něm mohli poznat, abychom mohli Boha najít, abychom pochopili stvoření jako dílo někoho, kdo nás nekonečně převyšuje. Kniha Genesis tohoto Stvořitele popisuje velice jasně. A to hned od prvního verše.

• Genesis 2:1-3 Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy. Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo. A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo.

Stvoření je něco zvláštního. Něco, co Bůh konal na počátku, kdy z ničeho vytvořil všechno. Pouhým slovem! Prostě řekl. Když Bůh dokončil svět v šesti dnech, tak si odpočinul od stvořitelské práce.

Nesmíme si ale myslet, že Bůh stvořil svět jako nějaké hodiny, šestého dne strčil do kyvadla a potom už se jen tak nezávisle díval, jak hodiny samy fungují, jak ten svět pěkně sám od sebe běží. Tak to není. To není Bůh, kterého nám popisuje kniha Genesis. Bůh si odpočinul od stvořitelského díla, přestal konat stvořitelské dílo, ale to neznamená, že přestal konat úplně. Bůh je živý Bůh, aktivní Bůh, není jenom Bohem, který z dálky pozoruje, ale je Bohem, který aktivně zasahuje, který působí, který svou mocí udržuje v chodu celý svět, který stvořil.

II. Bůh Udržovatel

Bůh sice sedmého dne odpočinul od stvořitelského díla, ale podívejme se na to, co o tom říká Ježíš:

• Jan 5:16-17 Židé začali Ježíše pronásledovat, že takové věci dělal v sobotu. On však jim odpověděl: "Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji."

Bůh odpočinul od stvořitelského díla, ale nemůže odpočinout od udržování stvoření. Celé stvoření je na Bohu závislé – ať chce nebo nechce.

• Jób 34:14-15 Kdyby měl na mysli jenom sebe a svého ducha i dech k sobě zpět stáhl, tu by všechno tvorstvo rázem vyhynulo, člověk by se obrátil v prach.

Kdyby se Bůh staral jen o sebe, tak jsme rázem ztracení. Všechno by se obrátilo v prach. Celý vesmír by se zhroutil, rozpadl. Podívejme se teď na několik příkladů z Genesis 1-11, které nám jasně ukazují na to, jak Bůh udržuje celý svět.

Péče o člověka: když Bůh stvořil člověka, tak člověka také zajistil:

• Gn 2:9 Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu.

Všimněte si, jak je popsán „přirozený“ chod věcí – Bůh dal vyrůst. Podobně Ježíš mluví o polní lilii a říká, že ji Bůh obléká do krásy, kterou tato květina má (Mt 6,30). Zde se Bůh postaral o člověka a dal vyrůst stromům, aby člověk nehladověl. Byl to nadpřirozený Boží zásah, takže stromy v zahradě byly plné ovoce, když tam Bůh člověka šestého dne přivedl.

Druhá kapitola Genesis nám dává ještě další příklad, jak Bůh všechno udržuje. Člověk zakoušel samotu. A Bůh se postaral o to, aby člověk nebyl sám. Dal člověku ženu.

Po pádu, který je popsán ve třetí kapitole, se znovu dovídáme o Boží péči o stvoření. I nadále udržuje stvoření v chodu. Poté co člověk zhřešil, tak on a s ním celé stvoření, podléhají smrti. Ale Bůh i nadále zaslibuje, že se bude starat o reprodukci. Když Bůh postavil člověka do zahrady, tak mu přikázal, aby se plodil a množil a naplnil zemi, kterou mu Bůh dal. Po pádu – přestože tento řetězec trhá smrt, tak může pokračovat. Už ne v takové slávě a nádheře, s níž to bylo připraveno – naopak s prokletím bolesti a trápení. Ale přece. Země bude i nadále vydávat své plody a lidem se budou rodit děti. A tytéž věci vidíme i v deváté kapitole, když po potopě, která je největší událostí a nejvíce popisovanou událostí prvních jedenácti kapitol, Bůh opět zaslibuje, že se bude o člověka starat.

• Genesis 8:21-22 Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil. Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země.

Bůh slibuje, že země bude fungovat správně, aby na ní mohl člověk žít. Dává lidem pokrm, dává jim zvířata, a dává jim také zaslíbení milosti. Dává jim také zákon, který můžeme v praxi vidět již od prvních kapitol Písma – zákon, který je později formulovaný takto:

• Galatským 6:7 Co člověk zaseje, to také sklidí.

Je to zákon, který platí jak v duchovní, tak také ve fyzické oblasti. Noe ho dostal v následující podobě:

• Genesis 9:6 Kdo prolije krev člověka, toho krev bude člověkem prolita, neboť člověka Bůh učinil, aby byl obrazem Božím.

Bůh se postaral o Kaina, který zavraždil svého bratra. Neminul ho trest za prolitou krev, přesto ho Bůh zaopatřil a postaral se o něj.

Bůh se postaral o Noeho a jeho syny – přestože to byli hříšníci a jejich hřích se projevuje velice jasně. Přesto je Bůh nesmetl z povrchu země, ale uzavřel s nimi smlouvu, ve které se zavázal, že se bude o lidi starat a že jim bude prokazovat své milosrdenství.

To je Bůh, který udržuje celé stvoření stále při životě, a to i přes to, že se celé stvoření neustále snaží tento životní proces zastavit. Celá kniha Genesis nám ukazuje, jak se rozmáhá hřích ve světě. Od první neposlušnosti k první vraždě. Od vraždy k několikanásobné vraždě, k chlubení se vraždou, až k naprosté zvrácenosti člověka. To nás vede ke třetímu bodu našeho kázání:

III. Bůh Soudce

V prvních jedenácti kapitolách knihy Genesis najdeme tři Boží soudy, které se týkají úplně celého lidstva. Vedle nich je tady několik dalších, které se týkají jednotlivců nebo skupin. Bůh se hned od začátku Bible dává poznat jako spravedlivý a svrchovaný soudce. Mějme na paměti první dvě charakteristiky – Bůh je stvořitel a z toho mimochodem vyplývá jeho právo soudit své stvoření a Bůh je také udržovatel, a to, jak jsme viděli, dobrý udržovatel. Tyto dvě věci dohromady nám ukazují, že když Bůh soudí, tak soudí jako vlastník, majitel a že jeho soudy jsou spravedlivé. On je Soudce, který je dobrý – to neznamená, že všem všechno promine. Mluvili jsme o zákonu setby a sklizně. Bůh nemůže zavřít oči a dělat, že nevidí zlo, hřích, nespravedlnost. Každou nepravost potrestá. A potrestá ji přesně a správně. Ale Bůh je dobrý a proto můžeme vidět také Jeho milost – a ukážeme si ji za chvilku. Teď se podívejme na ty tři veliké soudy, o nichž mluví kniha Genesis.

1. Soud nad Adamem 

Bůh dal Adamovi k jídlu všechno ovoce v zahradě Edenu. Adam mohl jíst ze všech stromů v zahradě kromě jednoho jediného. Adam se ale rozhodl neposlechnout Boha a přivedl na sebe i na celé lidské pokolení a na celé stvoření, jehož byl korunou, Boží soud.

Tento soud se projevil několika věcmi: tou nejdůležitější bylo oddělení od Boha. Když Adam zhřešil, tak se před Bohem ukryl. Jeho vztah s Bohem byl zničen. Člověk duchovně zemřel. Od toho okamžiku se každý člověk rodí duchovně mrtvý bez schopnosti mít živý vztah s Bohem. Aby tuto schopnost získal, tak se musí narodit znovu.

• Jan 3:3 Ježíš řekl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží."

Bez nového narození nelze mít vztah s Bohem. Bez nového narození, které je spojené s vírou v Ježíše Krista, nelze žít takovým duchovním životem, který vede k věčnosti, k Bohu, do Božího království.

Spolu s duchovní smrtí vešla do světa také fyzická smrt. Člověk se rodí duchovně mrtvý a přesto, že se rodí proto, aby žil, tak stejně směřuje k smrti. Smrt je údělem každého člověka. Je to důsledek Adamova hříchu. Už jsme si ukázali, že Adamův hřích nezasáhl jenom Adama samotného a jeho potomky, ale celé stvoření. Všechno tvorstvo se dostalo pod prokletí. Proto nyní:

• Ř 8:19-21 Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů. … Trvá však naděje, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích.

Boží soud dopadl na celé tvorstvo. Všichni zakoušíme zničující moc hříchu.

2. Potopa 

Druhým Božím soudem, který znovu zasáhl všechny lidi a většinu stvoření na zemi, byla potopa. Potopa je největším příběhem v té první části knihy Genesis. Skoro celé čtyři kapitoly z jedenácti se zabývají potopou. Potopa je znovu důsledkem hříchu. Kniha Genesis nám ukazuje, jak do světa vstoupil hřích a jak se rozmáhá, jak narůstá. Zastavují ho jenom dvě věci, které se často projevují v jedné události: je to Boží milost a Boží soud. Na začátku šesté kapitoly čteme:

• Genesis 6:5 I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý.

Proto přišla na svět lidí potopa. Apoštol Petr to popisuje takto:

• 1 Petrův 3:20 Tenkrát Boží shovívavost vyčkávala s trestem, pokud se stavěl koráb, v němž bylo z vody zachráněno jenom osm lidí.

Hřích se rozmohl natolik, že Bůh zasáhl a smetl z povrchu zemského úplně všechno. Celá země byla pokryta vodou do výše několika metrů nad vrcholky nejvyšších hor. Co nebylo v korábu, zahynulo. Bůh zde tak trochu tvoří znovu. Země je při potopě prázdná a pustá – stejně jako to bylo na počátku:

• Genesis 1:2 Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží.

Z jednoho manželského páru znovu povstvává celé lidstvo – Noe je praotcem všech lidí žijících nyní na zemi. Bůh dává Noemu podobné příkazy, jaké dal Adamovi: plodit se, množit se a naplnit zemi. Vládnout na zemi, starat se o ní.

Přestože byl Noe ospravedlněn Bohem, tak byl stejně jako všichni potomci Adama postižen Božím soudem, o nemž jsme mluvili před chvílí. Jistě si pamatujete na to, kdo byl kromě Noeho a jeho rodiny v arše: byl tam s nimi také hřích. Takže po potopě, v Gn 8, když Noe obětoval Bohu zápalnou oběť, tak stejně můžeme číst:

• Genesis 8:21 I ucítil Hospodin libou vůni a řekl si v srdci: "Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil.

Lidské srdce se potopou nezměnilo a my to uvidíme ještě několikrát, jak budeme procházet příběhy patriarchů v následujících kapitolách knihy Genesis.

3. Zmatení jazyků

Posledním soudem, který zasáhl všechno lidstvo, bylo zmatení jazyků. Je to příběh jedenácté kapitoly Genesis a jedná se příběh lidské pýchy, která by se chtěla vyšplhat až k Bohu. Je to příběh lidské domýšlivosti a hlouposti. Příběh, jehož důsledky zakoušíme ve svých životech dodnes. Abychom se mohli domluvit se svými přáteli, abychom rozuměli lidem na druhém konci světa, tak se musíme pracně a obtížně učit jiné jazyky. Stejně je jich ale tolik, že nikdy nebudeme schopni se se všemi domluvit. Stále budeme zakoušet důsledky tohoto Božího soudu. Těšíme se do nebe, kde bude toto prokletí – stejně jako každé jiné – odstraněno a kde si budeme rozumět se všemi lidmi, kteří tam budou a oni budou rozumět také nám.

Průvodním znakem tohoto Božího soudu bylo také to, že se lidé rozprchli po celé zemi. Bůh je rozehnal:

• Genesis 11:6-9 Hospodin totiž řekl: "Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést. Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli." I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města. Proto se jeho jméno nazývá Bábel (to je Zmatek), že tam Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid rozehnal po celé zemi.

Tady na tom místě se děj knihy Genesis zpomaluje. Odtud se začíná ubírat jedním jediným směrem – k vykupiteli, kterého zaslibuje už od prvního Božího soudu. V úvodu do Starého zákona jeho autoři napsali: Bibli lze popsat jako symfonii o čtyřech větách: začíná stvořením a pádem, poté následuje spasení a nakonec obnovení stvoření. Kniha Genesis klade základy pro zbytek Bible tím, že krátce líčí první dvě věty a začíná třetí. Závěrečná věta je předmětem posledních dvou kapitol Bible (Zj 21-22). Konec dějin bude připomínat jejich počátek, protože bude obnoven harmonický a nádherný vztah s Bohem. Tento citát nás vede k té třetí větě, ke čtvrté charakteristice Boha v knize Genesis:

IV. Bůh Spasitel

Asi nejvýraznějším poselstvím prvních jedenácti kapitol Bible je nesmírná trpělivost Boží a láska, se kterou přistupuje k nevěrným a vzpurným lidem. Od třetí kapitoly Bible se nám Bůh dává poznat jako ten, kdo zachraňuje. Když Adam s Evou zhřešili, tak spolu s trestem dostali také zaslíbení záchrany. Bůh jim zaslíbil, že z ženy se narodí ten, kdo zvítězí nad satanem – a tedy nad hříchem i nad smrtí. Adam s Evou dostali zaslíbení, na které se mohli vírou postavit a tak být zachráněni.

Od toho prvního lidského páru, který na zemi byl, zde byla možnost spasení skrze víru. Od prvního lidského páru je tady zaslíbení vykupitele, který zachrání člověka, zaslíbení, které se naplnilo, když na svět přišel Pán Ježíš Kristus. V Gn 3 bylo zasazeno semínko a v následujících kapitolách uvidíme, jak pomalu vyrůstá, aby v evangeliích přineslo plnou úrodu.

• Lukáš 19:10 Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo."

Začátek tohoto poselství nacházíme v knize Genesis.

Boží milosrdenství se velmi mocně projevuje také v příběhu Kaina a Ábela – Bůh nezachránil zbožného a spravedlivého Ábela, ale postaral se o jeho vraha Kaina. To je obraz Boží milosti. Takto Bůh jedná s námi hříšníky. To je jasný důkaz Boží trpělivosti s námi.

O jiném důkazu jsme již četli v 1 Pt: Bůh trpělivě čekal, dokud se stavěl koráb. Bůh dával lidem čas milosti. 2 Pt 2,5 nazývá Noeho kazatelem spravedlnosti. Noe stavěl a přitom kázal o Bohu. Asi o blížícím se soudu a jistě také o Boží milosti. Bůh je skutečně spasitel, který zachraňuje.

Po potopě Bůh uzavírá s lidstvem smlouvu, že bude pamatovat na své milosrdenství a už nikdy nesmete lidstvo celosvětovou potopou.

Události po potopě vedou jediným směrem – k jednomu člověku v kaldejské zemi – tím člověkem je Abram. Od něj potom pokračuje příběh přes jeho syna Izáka, vnuka Jákoba a dále ke vzniku Izraele – velikého národa, ze kterého vyšel Spasitel Ježíš.

Takto se nám představuje Bůh v knize Genesis. Stvořitel a Udržovatel všeho stvoření. Soudce, tedy také vládce a Pán všeho stvoření. A také spasitel stvoření. Znovu a znovu vidíme, že to je Bůh, kdo zachraňuje, je to Bůh kdo uzavírá smlouvu, je to Bůh, kdo je zárukou smlouvy, je to Bůh, kdo jedná ve prospěch člověka, je to Bůh, kdo přemáhá moc hříchu a dává milost. Jsme na Bohu životně závislí. A pokud nevnímáte tuto závislost a máte pocit, že máte svůj život pevně v rukou, potom volejte k Bohu a proste Ho o slitování, protože stále ještě žijete ve svých hříších a tedy pod Božím soudem.

Apoštol Pavel shrnul poselství knihy Genesis do několika vět, když kázal v Athénách:

• Skutky apoštolské 17:24-27 Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, ten je pánem nebe i země, a nebydlí v chrámech, které lidé vystavěli, ani si nedává od lidí sloužit, jako by byl na nich závislý; vždyť je to on sám, který všemu dává život, dech i všechno ostatní. On stvořil z jednoho člověka všechno lidstvo, aby přebývalo na povrchu země, určil pevná roční údobí i hranice lidských sídel. Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt.

Bůh stvořil svět tak, aby lidé hledali Boha, když se budou rozhlížet po světě a po jeho uspořádání. Vytvořil a udržuje věci takovým způsobem, aby na tomto základě lidé hledali jeho samotného. Stíhá hřích a každou nepravost svými soudy – cíl je jasný – abychom my, lidé, viděli, kdo je Bůh a kdo jsme my před Boží tváří. Když přicházejí na svět soudy, je to pro nás výzva, abychom hledali Boha, abychom činili pokání, pokořili se před Bohem, vzdali mu chválu a čest a prosili Ho o milost. A On se slitovává a dává se poznat jako Spasitel. Jako Bůh, který zachraňuje.

Jonáš v útrobách ryby, kterou pro něj Bůh připravil, volá: U Hospodina je spása! (Jo 2,10)

Pojďme totéž volat i my.