Nepřátelé Božího lidu (Neh 3,33-6,19)

Nebojujeme proti tělu a krvi

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 8. května 2005

Dnešní den je dnem osvobození Československa spojeneckou armádou. Připomínáme si vítězství na fašisty ve 2. světové válce. A zároveň máme vzácnou příležitost připomenout si vítězství Božího lidu v knize Nehemjáš. Budeme číst Neh 3,33-4,17 a 6,1-19.

  • 33-35 Jakmile uslyšel Sanbalat, že stavíme hradby, vzplanul a velice se rozzlobil. Vysmíval se Judejcům a mluvil před svými bratry a před vojskem samařským takto: "Do čeho se to pouštějí ti židovští ubožáci? To je máme nechat? Budou snad obětovat a dokončí to ještě dnes? Oživí snad z hromad prachu kameny přepálené ohněm?" Ale Tóbijáš amónský stál vedle něho a řekl: "Jen ať si stavějí! Až přiběhne liška, protrhne jejich kamennou hradbu. 

V každé práci pro Boží království se budeme setkávat s nepřáteli. Tito nepřátelé používají hrozby, výsměch, pomluvy, nařčení, fyzické útoky a mnoho dalších věcí. Jejich cílem je zastavení práce na Božím díle. Chtějí zabránit Božímu lidu naplňovat Boží vůli.

Nejprve Sanbalata popadla „veliká zlost“ (2,10), ale nyní čteme, že „vzplanul a velice se rozzlobil“ a vysmíval se Izraelcům. Nejenom že roste jeho hněv a odhodlání zastavit Boží dílo, ale zjevně se také projevují jeho ďábelské postoje. Ale co dělá Boží lid, když se jeho nepřátelé snaží sebrat mu odvahu?

Modlí se a pokračují ve stavbě!

  • 36-37 "Slyš, Bože náš, že jsme v opovržení. Obrať jejich hanění na jejich hlavu! Vydej je, aby se stali kořistí a zajatci cizí země. Nepřikrývej jejich nepravost, ať není jejich hřích před tebou smazán, neboť podněcují proti těm, kdo stavějí."

Nehemjáš byl mužem modlitby. Když nepřátelská opozice pozdvihla svou ohavnou hlavu, nepokoušel se dělat nic bez toho, aby se modlil. Jeho modlitba je velmi podobná té z první kapitoly – „Rozpomeň se Bože na své služebníky“! Ale hned vzápětí prosí o Boží jednání, o Boží soud nad Božími nepřáteli. Nehemjáš se modlí za to, aby Bůh soudil své nepřátele. Je to modlitba, která dnešní církvi připadá tak trochu zbabělá nebo nepatřičná.

Ale všimněme si toho, že Nehemjáš ve své modlitbě odkrývá skutečné jádro problému. Problém není mezi ním a těmi muži, ale mezi Bohem a těmi muži. Nehemjáš se vzdává svého řešení v tomto konfliktu. Vkládá ho do Božích rukou. Výsměch Božímu dílu a Božímu lidu je výsměchem samotnému Bohu (KR protože tě popouzeli v stavitelích), který Nehemjáše a Boží lid poslal na toto dílo. Kéž nesou důsledky svého jednání ve vší plnosti.

Podívejme se na to, jak se modlila první církev:

  • Skutky apoštolské 4,24-29a A když to bratři uslyšeli, pozvedli jednomyslně hlas k Bohu a řekli: „Hospodine, ty jsi Bůh, který stvořil nebe i zemi, moře i všechno, co je v nich, který jsi ústy Davida, svého služebníka, řekl: `Proč se rozzuřily národy a lidé vymýšleli marnosti? Králové země povstali a vládci se shromáždili proti Pánu a proti jeho Pomazanému.´ A opravdu se proti tvému svatému služebníku Ježíši, kterého jsi pomazal, sešli Herodes a Pontský Pilát s pohany a lidem Izraele, aby udělali to, co tvá ruka a tvá vůle předurčila, aby se stalo. Nyní, Pane, pohleď na jejich výhrůžky 

Modlili se úplně stejně jako Nehemjáš – podívej se Pane na náš problém, který máme kvůli těmto lidem – lidem, kteří se staví proti tobě a tvému lidu a tvému dílu. A podívejme se také, jak jejich modlitba pokračuje:

  • Skutky apoštolské 4,29b-30 a dej svým služebníkům mluvit tvé slovo se vší smělostí, když budeš vztahovat svou ruku k uzdravování a k činění znamení a zázraků skrze jméno svého svatého služebníka Ježíše."

Dej nám sílu a odvahu dokončit dílo, ke kterému jsi nás povolal. Stejně čteme:

  • 38 Stavěli jsme hradby dále, byly již zpoloviny hotovy, protože lid byl srdcem při práci.

Klíčový verš třetí kapitoly. Lid byl srdcem při práci. Nebyli to dělníci najatí za mzdu, nešlo o lidi, jejichž práce byla neosobní, kteří by si drželi odstup, od své práce. Ale mnozí z nich stavěli naproti svému domu, což vedlo k takovému velmi osobnímu přístupu k práci, a co je nejdůležitější - všichni věděli, že se jedná o dílo Boží.

Příliš dlouhou dobu museli snášet výsměch nepřátel, možná jejich vměšování se do jejich náboženství, ale nyní se objevila příležitost zbavit se tohoto výsměchu. A lidé toho využili. Nebyli jako církev v naší zemi, o které známá herečka Veronika Žilková prohlásila, že místo aby se po revoluci v roce 1989 věnovala lidem, tak se starala o restituce a dnes naříká, že lidé nemají důvěru k církvi, zájem o křesťanství a podobně.

Vidíme zde charakteristický znak provázející probuzení. Lidé jsou srdcem při práci pro Boží království. Nejenom že poslouchají své vedoucí, ale každý odvádí svůj díl práce a dělá to se vším nasazením.

  • 4,1-2 Jakmile uslyšeli Sanbalat a Tóbijáš, Arabové, Amónci a Ašdóďané, že obnova jeruzalémských hradeb pokračuje, že se trhliny opět uzavírají, velmi vzplanuli. Vzájemně se smluvili, že vytáhnou proti Jeruzalému do boje a že v něm vyvolají zmatek.

Ovšem opozice také nespí. Když viděli, že výsměch a zlehčování nestačí, když viděli, že hradby začínají být kompletní, bez trhlin, že za chvíli už jen porostou do výšky, tak se domluvili, že rozpoutají válku. Jak reagoval Boží lid na tuto hrozbu?

  • 3 Modlili jsme se ke svému Bohu a stavěli proti nim na obranu stráže ve dne v noci.

I když zde byla opozice, Izraelci se dále modlili k Bohu a udělali ještě něco navíc – postavili stráže. Nesmíme nepříteli dovolit, aby nás odvrátil od našeho cíle, třeba „jenom“ tím, že zaujme naší pozornost natolik, že se potom nesoustředíme na Boží dílo.

Také nám tady vyniká zodpovědnost Božího lidu. Mohli by říct: to je věc pastora, starších (oni jsou strážci – dohlížitelé). NE! Jestliže je nepřítel nablízku, je to náš problém. Jako Boží lid jsme zodpovědní za to, že postavíme stráže, že povoláme starší, dohlížitele, strážce. Oni jsou potom zodpovědní za svou práci, za to, jak střeží, ale my jsme zodpovědní za to, abychom je postavili. Neutečeme před protivníkem, ale postavíme stráž, budeme se modlit a budeme pokračovat v budování Božího díla.

  • 4 Juda říkal: "Síla nosičů je podlomena, všude jsou hromady sutin, nejsme schopni hradby dostavět."

Ale pracovníci začínají podléhat. Začínají být unavení. Dílo se začíná zastavovat. Ruiny a odpad je všude a brání další stavbě.

  • 5-6 Naši protivníci říkali: "Nic nepoznají a nic nepostřehnout, dokud mezi ně nevtrhneme. Pobijeme je a to dílo překazíme." Avšak Judejci, kteří sídlili v jejich blízkosti, přicházeli a varovali nás znovu a znovu: "Ze všech míst, kam se obrátíte, jdou proti nám!"

Dochází ke kombinaci vnitřních i vnějších problému. To může být smrtelný koktejl! Zastrašování ze strany nepřátel a únava pracovníků. A do toho přicházejí zděšení Judejci se slovy: Chtějí vás zabít, chystají se na vás úplně odevšad. A nepřišli jednou nebo dvakrát, ale jak říká E „znovu a znovu“ a K „desetkrát“!

  • 7 Proto jsem postavil stráž pod svatým místem při hradbách na nechráněných úsecích. Postavil jsem tam lid podle čeledí s meči, kopími a luky.

Lidem byl dán pokyn, aby se připravili k boji. Nesměli zůstat sedět na svém zadku jako kdyby se nic nedělo, jako kdyby nebezpečí nebylo skutečné. Měli se připravit k boji. I my musíme být připraveni k boji.

  • Efezským 6,11-13 Oblečte si celou Boží zbroj, abyste se mohli postavit proti ďáblovým úkladům. Vždyť náš boj není proti krvi a tělu, ale proti vládám, proti mocnostem, proti světovládcům temnoty tohoto věku, proti duchovním silám zla v nebesích. Proto si vezměte celou Boží zbroj, abyste mohli odolat ve zlý den, všechno vykonat a zůstat stát.

Někteří křesťané ale nejsou připraveni k boji! Proč tomu tak je? Nejsou připraveni nejméně ze tří důvodů:

  1. Nejsou připravováni a cvičeni na tento boj. Nerostou do duchovní zralosti a jsou zmítáni nepřítelem (Ef 4,11-16).
  2. Nejsou chráněni. Neoblékají každý den Boží zbroj proti nepříteli (Ef 6,11-18).
  3. Nevěří realitě tohoto boje. Myslí si, že křesťanství nebude seriózní, když budeme věřit tomu, že tento boj existuje (1 Pt 5,8).

Často mnoho mluvíme a málo se připravujeme. Nejsme připraveni, protože necháváme svou zbroj ležet doma. To můžeme snadno vidět, když si uvědomíme, jaké maličkosti nám často způsobují velké problémy, nebo nás lehce položí a „zničí“. Obvoláváme naše věřící přátele a prosíme o modlitby a o pomoc (a je správné to dělat), ale často nám přitom uniká smutná skutečnost, že jsme byli opět „natvrdle“ a tvrdošíjně nepřipraveni.

Jak snadno odmítneme dělat to, o čem víme, že dělat máme a to je potom příčinou toho, proč nás rozzlobený nepřítel dokáže zničit i maličkostí.

A tak potřebujeme být připraveni bojovat. Když odmítneme stát na svém místě v Božím díle, tak se stáváme trhlinou v hradbách, kterou se nepřítel dostane dovnitř.

  • 8-9 Když jsem všechno přehlédl, šel jsem a řekl šlechticům, představenstvu a ostatnímu lidu: "Nebojte se jich, pamatujte na Panovníka velikého a budícího bázeň! Bojujte za své bratry, syny a dcery, ženy a domy!" Jakmile naši nepřátelé uslyšeli, že je nám vše známo, pochopili, že Bůh překazil jejich záměr. My všichni jsme se vrátili na hradby, každý ke svému dílu.

Přestaňte je poslouchat! Vzpomeňte si na Boha. Zaměřte na Něj svou mysl. Přemýšlejte, meditujte o Něm, o jeho velikosti a bojte se JEHO samotného, ne nepřátel. A když přijdou nepřátelé, bojujte jeden za druhého.

Součástí probuzení Božího lidu, je vždy obnovený pohled na to, KDO BŮH SKUTEČNĚ JE. Dívejme se na Boha a buďme odhodlaní nepřestat v díle a bojovat s nepřítelem.

Bůh odhalil plány nepřátel, takže Židé byli připraveni. Jestliže za naší prací stojí Bůh, tak nás také ochrání. To nás ovšem nesmí vést k lehkomyslnosti nebo k nedbalosti. Všimněme si toho, jak jednali ti, kdo pracovali na Božím díle – každý se vrátil ke své práci, všichni bez výjimky.

  • 10-12 Avšak od onoho dne pracovala na díle jen polovina mých lidí, zatímco druhá polovina byla ozbrojena kopími, štíty, luky a pancíři. Velmožové stáli při celém domě judském. Ti, kdo stavěli hradby, nosiči břemen i nakladači, pracovali jednou rukou na díle a v druhé drželi zbraň. Všichni, kdo stavěli, měli meč připásaný na bedrech a tak stavěli, a vedle mne stál trubač.

Od té chvíle, kdy jim nepřátelé vyhrožovali, se maličko změnil Nehemjášův postup v práci na Božím díle. Ustanovil trvalou stráž kolem hradeb, která měla zabránit útokům. Jejich zodpovědností bylo chránit dělníky.

Vedle toho ale také každý kdo pracoval, měl svoji zbraň u sebe a byl připraven na boj. Museli zabránit proniknutí nepřátel do města. Stejně jako tenkrát je takováto infiltrace velkým nebezpečím pro dnešní církev.

  • Skutky apoštolské 20,29-30 Já totiž vím, že po mém odchodu mezi vás vstoupí draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo. I z vás samotných povstanou muži, kteří budou mluvit převrácené věci, aby strhli učedníky za sebou.

Proto máme oblékat svou duchovní zbroj a v ruce držet meč, jímž je Slovo Boží. A stejně jako Nehemjáš řekl Sanbalatovi na začátku, že nemá žádný podíl v Jeruzalémě, tak také my musíme jasně říci nepřátelům evangelia, že nemají žádný podíl v církvi Boží ani na Božím spasení.

Zajímavá je poznámka, že Nehemjáš chodil s trubačem po boku. Znamená to, že Nehemjáš obcházel stavbu a dával pozor na nepřátele.

  • 13-14 Řekl jsem šlechticům, představenstvu a ostatnímu lidu: "Dílo je veliké a rozsáhlé a my jsme rozděleni po hradbách daleko od sebe. Uslyšíte-li z některého místa zvuk polnice, shromážděte se tam k nám. Náš Bůh bude bojovat za nás." 

Zároveň Nehemjáš povzbuzoval ostatní. To je jeden z velkých úkolů vedoucích v církvi. Ukázali jsme si ve druhé kapitole některé charakteristiky zbožných vedoucích a tady je jedna z těch nejdůležitějších. Všichni jsme povoláni k tomu, abychom povzbuzovali druhé a je to naše zodpovědnost vůči druhým:

  • 2 Korintským 13,11 Závěrem, bratři, buďte zdrávi. Spějte k dokonalosti, povzbuzujte se, mějte jednu mysl, žijte v pokoji a Bůh lásky a pokoje bude s vámi.
  • 1 Tesalonickým 5,11 Proto se navzájem povzbuzujte a budujte jeden druhého, jak také činíte.

Ale pro starší je to podmínka jejich kvalifikace:

  • Titovi 1,7-9 Neboť biskup musí jakožto Boží správce být bezúhonný, ne samolibý, ne prchlivý, ne pijan, ne rváč, ne ziskuchtivý, ale pohostinný, milovník dobra, rozvážný, spravedlivý, svatý, zdrženlivý, držící se spolehlivého slova podle toho, jak byl naučen, aby mohl nejen povzbuzovat zdravým učením, ale i přemáhat odpůrce.

A podívejme se také na to, jak to mají dělat – povzbuzovat zdravým učením nebo ve zdravém učení. Povzbuzovat Božím Slovem. Tam, kde toto církev opomíjí a zanedbává, kde jsou vůdcové, kteří nedbají na Boží Slovo a na zdravé učení, je církev slabá a plná nepřátel, plná lidí, kteří nejsou znovuzrozeni z Božího Ducha.

Nehemjáš povzbudil všechen lid – šlechtice, představenstvo i ostatní. A tak musí jít ruku v ruce individuální povzbuzování (když obcházel hradby a hlídal je před nepřáteli) ale také „skupinové“ – starší MUSÍ kázat Boží slovo církvi. Jako to vidíme u Nehemjáše, když dal lidem moudrou radu (aby přišli na pomoc, když uslyší zvuk trubky) a povzbudil je Božím Slovem – Bůh bude bojovat za nás. K tomu poznámka: neříká bez nás, ale za nás. Mnohokrát v Písmu vidíme, jak Bůh bojuje za Boží lid, ale nejčastěji je to s Božím lidem nebo ve spolupráci s nimi. Když aktivně bojují, Bůh aktivně bojuje na jejich straně. A tak se nebojme, protože náš Bůh bojuje za nás.

  • Židům 13,5b-6 Vždyť Bůh řekl: "Nikdy tě nenechám ani neopustím," takže můžeme směle říkat: "Pán je můj pomocník, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?"

Naučte se ty verše a opakujte si je. Budou vám pomocí ve vašich těžkých dnech a stanou se součástí vaší duchovní zbroje. Opásejte se touto pravdou a povzbuzujte jí druhé!

  • 15-17 A pokračovali jsme v díle; polovina mužů držela kopí od svítání až do soumraku. V té době jsem také řekl lidu: "Každý se svým služebníkem nocujte uprostřed Jeruzaléma; v noci nás budou střežit a ve dne pracovat." Nikdo z nás si nesvlékal šat, ani já ani moji bratři ani moji lidé ani strážní, které jsme měli při sobě…

V noci to bylo ve městě zvlášť nebezpečné, protože se zvyšovala pravděpodobnost útoku nepřátel. Proto Nehemjáš určil stráž, která hlídala ve dne v noci. Stáli pořád na svém místě, takže si ani nevyměňovali oblečení. Podobnou stráž potřebujeme jako církev i dnes, protože ďábel se snaží zmařit Boží dílo. A používá k tomu jednak přímé útoky, jak jsme již viděli a jednak, jak si nyní ukážeme, infiltraci, kompromis, svedení k hříchu.

  • 6,1-2 Když se doneslo Sanbalatovi, Tóbijášovi, Gešemovi Arabskému a ostatním našim nepřátelům, že jsem dostavěl hradby, takže v nich nezbylo trhliny - ovšem do té doby jsem ještě nevsadil vrata do bran -, poslal ke mně Sanbalat a Gešem se vzkazem: "Přijď, sejdeme se spolu v některé vsi na pláni Ónu." Zamýšleli však provést mi něco zlého. 

Lid se zaměřil na dílo, které mělo být uděláno a myslel na Boha a bál se Ho víc, než nepřátel. Takže hradby byly dokončeny a nehrozil již frontální útok za strany nepřátel. To ovšem neznamená, že protivenství skončilo. Když se nepříteli nepodařilo zastavit Boží dílo při budování hradeb, snaží se zničit Nehemjáše, toho kdo vede toto dílo. Když ti nešlo zvenčí, snad to půjde zevnitř. Snad se jim podaří odvrátit Nehemjáše od díla a nebo ho nějak jinak zničit.

  • 3-4 Poslal jsem k nim tedy posly se vzkazem: "Dělám veliké dílo, proto nemohu odejít. Mělo by se to dílo snad přerušit tím, že bych je opustil a sestoupil k vám?" Stejný vzkaz mi poslali čtyřikrát a já jsem jim pokaždé stejně odpověděl.

Úsilí Božích nepřátel bychom mohli nazvat kompromisem. Když to nejde zastavit přímo, uděláme to nepřímo. Sejdeme se a budeme mluvit o tom, co děláte, vytvoříme mírový plán. Přijď. Pro Izraelce to možná byla dobrá zpráva. Ale Nehemjáš viděl, že mu chtějí udělat něco zlého. Pláň Óno byla asi 33 km od Jeruzaléma, blízko samařských hranic, nedaleko od pelištejských osad. Byla to dobrá příležitost, v nějakém údolí zabít Nehemjáše a potom přepadnout Jeruzalém, který bude bez vůdce a zničit to, co bylo postaveno.

Nepotřebujeme se scházet s nepřáteli Božího díla. Mám tu na mysli ty, kdo se aktivně staví proti Bohu a Božímu lidu.

A tak Nehemjáš odpovídá znovu a znovu – dělám veliké dílo a nemohu je přerušit. Nemohu ztrácet čas mluvením s vámi. Vy mi nemáte co k tomu říct.

Nehemjáš nám tady ukazuje zodpovědnost vedoucích.

Musí dávat lidem jistotu v tom, že dílo půjde dopředu.

Boží dílo potřebuje vedení a bez něj by se mohlo snadno zastavit.

Úkolem vedoucích není stát a mluvit, když je třeba dokončit práci. Není důležité odpovídat na otázky nebo s každým mluvit, ale je nutné soustředit se na práci. Na to, k čemu jsme povoláni.

Někdy se některé věci zdají být důležité a naléhavé, ale nesmí nás odvést od našich priorit, které nám zjevuje Boží Slovo a od našeho povolání. Podívejme se, jak tento problém řešili apoštolové v první církvi.

  • Skutky apoštolské 6,2 Dvanáct apoštolů tedy svolalo shromáždění učedníků a řeklo: "Nesluší se, abychom my opustili Boží slovo a sloužili u stolů.

To není naše priorita ani to není to, k čemu jsme byli povoláni na prvním místě. Nemůžeme opustit Boží Slovo proto, abychom dělali to, co vy chcete abychom dělali.

  • Skutky apoštolské 6,4 My se však budeme pilně věnovat modlitbě a službě Slova."

Všechen svůj čas a všechno své úsilí budeme soustředit na modlitby a kázání Božího Slova – k tomu jsme byli povoláni.

Jaký byl výsledek?

  • Skutky apoštolské 6,7 A Boží slovo rostlo a počet učedníků v Jeruzalémě se mocně rozrůstal. Také veliké množství kněží poslouchalo víru.

1. Slovo Boží ROSTLO.

2. Počet učedníků rostl.

3. Násobili se ti, kdo poslouchali víru – kdo byli spaseni.

Zpět k Nehemjášovi. Pokaždé jim stejně odpověděl. Jeho odpověď byla správná a nic se neměnilo počtem výzev, které obdržel. Nepřátelé chtěli zastavit práci tím, že zastaví vedoucího, ale on se prokázal jako ten, kdo stojí na pravdě.

Minulý rok ve sboru, s nímž spolupracujeme, vážně zhřešil jeden ze starších. Hřích byl odhalen a podle Božího Slova byla věc vyřešena. Ale díky tomu, že byl napaden a „zastaven“ jeden z vedoucích, přišel tento sbor asi o třetinu lidí.

  • 5-7 Stejným způsobem poslal ke mně Sanbalat po páté svého služebníka, a to s otevřeným dopisem. Bylo v něm napsáno: "Proslýchá se mezi pohany, i Gašmu to říká, že ty a Judejci pomýšlíte na vzpouru, že proto stavíš hradby, a ty sám prý se chceš stát jejich králem. Také jsi prý ustanovil proroky, aby o tobě v Jeruzalémě provolávali: »To je král judský.« Tato slova se jistě donesou ke králi. Proto přijď, poradíme se spolu." 

Kompromis nevyšel a tak nepřátelé vypouštějí pomluvy. Posílají otevřený dopis. Všichni se to mají dozvědět. Nehemjáš má veliké ambice. Zakládá si vlastní církev. Chce být králem. Prý už to provolávají v Jeruzalémě. A král se to jistě dozví. Přijď, Nehemjáši. Uděláme plán, vymyslíme, co s tím. Jinými slovy, když ho nemůžeme zabít, zničíme mu pověst.

Pomluvy jsou cestou, jak spolehlivě zničit vedení sboru. Proto Pavel nabádá Timotea:

  • 1 Timoteovi 5,19-20 Obvinění proti staršímu nepřijímej, jedině na základě výpovědi dvou nebo tří svědků. Ty, kteří hřeší, kárej přede všemi, aby i ostatní měli bázeň.

Tento text nám ukazuje, jak je to vážné a co máme dělat, abychom se pomluvám vyhnuli. Ověřovat slova, která slyšíme. A v našem textu nacházíme ještě druhý způsob, jak máme zacházet s pomluvami:

  • 8 Odpověděl jsem mu: "Nic z toho, co říkáš, se nestalo. Ty sám sis to vymyslel."

Konfrontace. Nehemjáš konfrontuje Sanbalata. A nazývá ho lhářem. Říká, že to všechno je jen výmysl, že to vychází ze srdce Sanbalata. Nehemjáš ví, že to není pravda, ale potřebuje odhalit opozici. Na veřejnou pomluvu odpovídá veřejně a po pravdě.

  • 9 Ti všichni nás chtěli zastrašit. Říkali si: "Upustí od díla a ono se neuskuteční." "Proto nyní, Bože, posilni mé ruce!" 

Nehemjáš se modlí. Je zde opět jedna z těch krátkých Nehemjášových modliteb. Ví, že jenom Bůh ho může posilnit. A hledá u Něj sílu k dokončení díla. Pane, posilni také naše ruce a dej nám odvahu mluvit Slovo Boží lidem kolem nás.

  • 10-13 Vstoupil jsem do domu Šemajáše, syna Delajáše, syna Mehétabelova, který žil odloučeně. Řekl: "Sejděme se v domě Božím, uvnitř chrámu; musíme však zavřít chrámová vrata, protože se tě chystají zavraždit; v noci přijdou, aby tě zavraždili." Odpověděl jsem: "Člověk jako já má prchat? Což může někdo jako já vstoupit do chrámu a zůstat naživu? Nevstoupím." Zjistil jsem totiž, že ho Bůh neposlal. To proroctví mluvil proti mně, protože ho najali Tóbijáš a Sanbalat. Byl najat proto, abych ze strachu tak jednal a zhřešil. Chtěli toho využít, aby pošpinili mé jméno a potupili mě.

Kněz odhaluje Nehemjášovi údajné proroctví od Boha, ve kterém ho varuje před nebezpečím a radí mu, aby se ukryl v chrámu. Nehemjáš ale zkoumá toto proroctví a odhaluje v něm další nepřátelský úskok. Lidé se často ohánějí znalostí Boží vůle, i když jim jde o něco úplně jiného. Proto musíme všechno nejprve zkoumat podle Božího Slova. To je Boží vůle, která je jasně zjevená a té musíme podřizovat každé naše rozhodnutí.

Už jsme viděli Nehemjáše jako muže Božího Slova. A zde se tato jeho vášeň pro Boží Slovo projevuje v praxi. Jistě věděl, že může hledat ochranu u rohů oltáře na nádvoří chrámu:

  • 1 Královská 1,50-51 I Adónijáš vstal a ze strachu před Šalomounem šel a chytil se rohů oltáře. Šalomounovi oznámili: "Hle, Adónijáš se bojí krále Šalomouna, drží se rohů oltáře a říká: »Ať mi dnes král Šalomoun odpřisáhne, že svého služebníka neusmrtí mečem.«" 
  • 1 Královská 2,28 Zpráva o tom se dostala až k Jóabovi; Jóab se totiž přiklonil k Adónijášovi, ačkoli k Abšalómovi se nepřiklonil. I utekl Jóab ke stanu Hospodinovu a chytil se rohů oltáře.

Věděl ale také, že jenom kněz mohl jít dovnitř chrámu.

  • Numeri 3,10 Árona pak a jeho syny pověříš, aby střežili své kněžství. Jestliže se přiblíží někdo nepovolaný, zemře." 
  • Numeri 18,7 Ty však a s tebou tvoji synové budete dbát na své kněžské povinnosti ve všem, co se týká oltáře i služby uvnitř před oponou; tam budete sloužit. Vaši kněžskou službu vám dávám darem. Kdyby se přiblížil někdo nepovolaný, zemře."

Nehemjáš nechtěl zhřešit proti Bohu. Byl připravený, stál v Boží zbroji s mečem Božího Slova v ruce a tak mohl obstát. A opět ho vidíme, jak se modlí.

  • 14 "Pamatuj, můj Bože, na Tóbijáše a na Sanbalata, na tyto jejich skutky, a také na prorokyni Nóadju a na ostatní proroky, kteří mě zastrašovali."

Připomíná všechny, kdo se stavěli proti Bohu. Už jsme si ukazovali modlitbu novozákonní církve proti nepřátelům a podívejme se také na modlitbu Pavla:

  • Skutky apoštolské 13:9-11 Tehdy byl Saul, zvaný také Pavel, naplněn Duchem Svatým, upřeně na něj pohlédl a řekl: "Ó, ďáblův synu, plný vší lsti a vší ničemnosti, nepříteli veškeré spravedlnosti, copak nepřestaneš převracet Pánovy přímé cesty? A hle, Pánova ruka je nyní na tobě a budeš slepý a neuvidíš slunce až do uloženého času!" A ihned na něj padla mlha a tma a on začal chodit kolem a hledat, kdo by ho vedl za ruku.
  • 15-16 Hradby byly úplně dostavěny dvacátého pátého dne měsíce elúlu, za dvaapadesát dní. Jak o tom uslyšeli všichni naši nepřátelé a spatřili to všichni pohané z okolí, velice zmalomyslněli. Poznali totiž, že toto dílo bylo vykonáno s pomocí našeho Boha.

Hradby byly dokončeny navzdory všem problémům, navzdory nepřátelům v rekordním čase 52 dnů. Naše práce bude dokončena, když se budeme modlit a budeme pokračovat v tom, k čemu nás Bůh povolal.

Nepřátelé zmalomyslněli. Tak jako předtím chtěli vzít odvahu Božímu lidu, tak dokončené dílo vzalo odvahu jim. Ba co víc – toto dílo bylo ohromným svědectvím o Boží moci. Jasně rozpoznali, že to je Bůh Izraele, kdo za vším stojí.

  • 17-19 V oněch dnech judští šlechtici často posílali dopisy Tóbijášovi a od Tóbijáše přicházeli dopisy jim. Mnozí v Judsku s ním totiž byli spjati přísahou, neboť byl zetěm Arachova syna Šekanjáše a jeho syn Jóchanan si vzal dceru Berekjášova syna Mešuláma. Také ho přede mnou vychvalovali a má slova donášeli jemu. A Tóbijáš posílal dopisy, aby mě zastrašoval. 

Neslavný závěr slavné kapitoly. Jak uvidíme příště, situace v Božím lidu nebyla ideální a ačkoliv se Nehemjáš snažil ji řešit, tady vidíme, proč byla ta situace taková jaká byla.

Někteří šlechtici byli příbuzní s Tobijášem a tato skutečnost je vedla ke kompromisům. Jako kdyby najednou zapomněli, že to byl právě on, kdo stál po boku Sanbalata, když se chystal zaútočit na Jeruzalém. Jmenovaní šlechtici patřili ke spolupracovníkům Nehemjáše a najdeme je na seznamu ve 3. kapitole.

Upřednostnili své příbuzenské vztahy před vztahem k Božímu lidu. A podporovali tak Tóbijáše, který se stále snažil zastrašit Nehemjáše.

A tak tento závěr je pro nás odstrašujícím příkladem vztahů v Božím lidu – místo podpory svých vedoucích se lidé, a další, kteří mají vést obrací proti svým vůdcům. Ale Nehemjáš neztratil všechnu podporu ani odvahu pokračovat v práci a ve v. 7,2 čteme: „Pak jsem dal ohledně Jeruzaléma příkaz svému bratru Chananímu a správci hradu Chananjášovi, který byl mužem věrnějším a bohabojnějším než mnozí jiní.“ Nehemjáš našel své věrné a s Boží pomocí pokračoval v díle, k němuž ho Bůh povolal.

A tak je tu výzva také pro nás dneska, abychom se modlili a pokračovali v tom díle, ke kterému nás Pán povolal, k budování církve, zevnitř Božím Slovem a tím, že my sami budeme růst do dospělosti v Kristu a zvenku tím, že budeme druhým lidem přinášet evangelium - prakticky i slovem stejně jako Pavel, který vykládal a svědčil o Božím království a od rána až do večera je z Mojžíšova zákona a Proroků přesvědčoval o Ježíši (Skutky apoštolské 28,23).

Amen.

Rok