KONEC STRACHU Ž 46

Kázání z knihy Žalmů, Žalm 46, neděle 25. 8. 2024

Úvodní modlitba

Připravme svoje srdce modlitbou.

Žalm 46

1 Pro vedoucího chval. Synové Kórachovi. Na alamót. Píseň. 2 Bůh je naším útočištěm i silou, velkou pomocí, kterou nacházíme v souženích. 3 Proto se nebudeme bát, i kdyby se převrátila země a hory se zřítily do mořských hlubin, 4 byť by jeho vody burácely a pěnily, byť by se hory pro jeho zpupnost třásly. Sela. 5 Řeka svým proudem oblažuje Boží město, svaté příbytky Nejvyššího. 6 Bůh je uprostřed něj, nezhroutí se. Bůh mu přijde na pomoc hned za rozbřesku. 7 Národy hlučí, království se otřásají. Vydá svůj hlas a země se rozplývá. 8 Hospodin zástupů je s námi, nepřístupným hradem je nám Bůh Jákobův. Sela. 9 Pojďte a pohleďte na Hospodinovy skutky, jakou hroznou spoušť udělal na zemi. 10 Činí přítrž bojům až do končin země, láme luky a přesekává kopí, vozy pálí ohněm. 11 Přestaňte! Uznejte, že já jsem Bůh, vyvýšený nad národy, vyvýšený nad zemí! 12 Hospodin zástupů je s námi, nepřístupným hradem je nám Bůh Jákobův. Sela.

Úvodní ilustrace

Byl jeden muž, který významně ovlivnil směřování společnosti v Evropě v období 20 století. Jeho myšlenky se staly součástí základů dnešní postmoderní filosofie. Jmenoval se Friedrich Nietzsche[1].

Věřím, že Vám to jméno není neznámé.

Celý svůj život bojoval proti křesťanství. Je znám pro svou tezi „smrti Boha“. V jeho díle je vyvyšován člověk a jeho zápas o prosazení vlastní vůle. Je autorem teze „nadčlověka“, kterou přijal do svých úvah i Adolf Hitler.

Jeho dílo podpořilo rozvoj mnoha dalších směrů, které vyvyšovali člověka a odmítali Boha, materialismus, existencialismus[2], nihilismus, současná psychologie apod.

Působením těchto myšlenkových směrů se křesťanství a křesťané dostávali pod tlak silně zpochybňující víru v Boha. Častokrát se tyto myšlenky stali i základy společenských proudů, které vyústili v otevřené pronásledování křesťanů.

To vše na nás křesťany vytváří velký tlak a zkoušku naší víry. Tlak nedůvěřovat Bohu, ale lidem. Tlak opustit pravdu Božího slova a nechat se vléct bahnem světské filosofie.

Tlak, který snadno vede k otevřenému pronásledování.

Úvodní otázky směřující pozornost posluchačů

Milí bratři a sestry, jak v čase velkých zkoušek upevníme svou jistotu v Bohu?

Přechod k hlavním bodům

Žalm 46 nás vede k pochopení, že:

• Bůh nás ochraňuje,
• Bůh je naší pomocí,
• Bůh je stále s námi.

Název dnešního kázání je: Konec strachu

Hlavní text kázání

Úvod (v. 1)

Máme před sebou silný žalm, který je opět z pera někoho z rodiny Kórachovců, podobně jako již 4 předchozí žalmy.

Tento žalm patří do trilogie žalmů opěvujících Boží vítězství. Patří sem ještě dva následující žalmy 47 a 48.

Ve v. 1 nalézáme termín nejistého významu „na alamót“. Hebrejské slovo almah je mladá žena, nebo panna.

Je možné, že předpis požaduje zpěv této písně vysokým ženským hlasem, nebo hrou na nástroje s vysokým tónem. Přesně to nevíme.

My neznáme ani přímé okolnosti vzniku, ale pravděpodobně je reakcí na velké vítězství, které Bůh zajistil Izraelskému národu proti útočícím nepřátelům někdy v období samostatného Judského království.

A že jich bylo hodně.

Například zničení armád Amónců a Moábců za vlády krále Jóšafata (2Let 20). Tehdy z hrůzy před nepřáteli všichni Judejci utíkali k Hospodinu a hledali u Něj pomoc.

Král Jóšafat na společném shromáždění se modlil k Bohu slovy:

2 Let 20:6 (řekl:) Hospodine, Bože našich otců, což ty nejsi Bůh na nebesích? Ty vládneš nad všemi královstvími národů. Ve tvé ruce je síla a udatnost. Není, kdo by se ti mohl postavit.

A druhého dne Bůh zničil útočící armády a Izraelci ani nevytáhli meč.

1. Bezpečí v Bohu, když se stvoření hroutí (v. 2-4)

1. Bůh je naším útočištěm v čase katastrofy (v. 2)

První část žalmu hovoří o hrůze, kterou může způsobit v srdci člověka přírodní katastrofa.

Žalm začíná povzbuzujícím výrokem, čím vším nám je Bůh.

„Bůh je naším útočištěm“ Bůh je nám bezpečným místem ve všech dobách, v čase útlaku i nebezpečí. Ve všech životních zápasech. Kdekoliv na zemi máme bezpečný úkryt v nekonečném Bohu (62:8–9).

„silou“ která je vyjádřením neomezené Boží moci, silou Jeho mocné paže porážející nepřátele (89:11) i vedoucí Jeho lid v těžkých časech ke správnému cíli (Ex 15:13).

„velkou pomocí, kterou nacházíme v souženích“ Pomocí, která je nám nadosah. Pomocí, které Bůh sám je zdrojem a kterou bychom si sami nedokázali zajistit.

Výraz „soužení“ neznamená obvyklé životní těžkosti, ale život ohrožující situace, z nichž člověk sám nenachází úniku, například přírodní katastrofy, války, či pronásledování.

Jako Jeho lid máme k dispozici v čase soužení silné projevy Boží moci. Bůh nám je nablízku, není od nás oddělen, ani vzdálen.

2. Bůh je naší oporou proti strachu (v. 3-4)

„Proto se nebudeme bát“ uvádí v. 3 výsledek jistoty, kterou máme v Bohu.

Popis katastrofy, o které žalmista píše vyjadřuje hypotetickou katastrofu s obrovským rozsahem na moři i na zemi.

Zpřevrácená země, hory zřícené do mořských hlubin dává představu silného zemětřesení, které mění reliéf krajiny.

Hory, symbol stability se třesou a rozpadají.

Vody moře s ohlušujícím hlukem burácí a pění. Povodně od vzedmutých přívalových vln jakoby zpupností zaplavují zemi a otřásají horami celé země.

I: V polovině 8. st. př. Kr., za vlády judského krále Uzijáše, nastalo velmi silné zemětřesení. Bylo tak silné, že strhlo část svahu chrámové hory a zemina zavalila královské zahrady. Svou silou se vrylo do paměti lidí tak, že ještě o dvě století později jej prorok Zachariáš (Zach 14:5) používá jako příměr k zemětřesení při druhém příchodu Ježíše Krista.

Silná zemětřesení a povodně jsou bez pochyby hrozivé události. Působí ztráty na životech, škody na majetku a budí strach.

Ale žalmista nás povzbuzuje, že žádné přírodní katastrofy nemohou ohrozit naše bezpečí v Bohu. Vždyť Bůh je svrchovaný nad celým stvořením. On svou mocí uvádí zemi i moře do pohybu podle svého záměru.

Proto se nemusíme bát přírodních živlů, ani lidských nepřátel.

2. Bůh je s námi proti nepřátelům (v. 5-8)

3. Bůh svou přítomností upevňuje svůj lid (5-6a)

Žalmistův pohled nyní směřuje na Boží město, Jeruzalém. V protikladu k předchozímu popisu přírodní katastrofy čteme „Řeka svým proudem oblažuje Boží město“.

Slovo „oblažuje“ znamená přinášet radost.

Tato řeka přináší pro život města nezbytnou vodu. Místní zdroj byl pro starověká města zásadní podmínkou pro přežití v čase obléhání.

Slovo řeka však nemusí znamenat velký vodní tok, ale i potok či pramen. Jeruzalémem žádná řeka neprotéká, Jordán je více než 20 km daleko.

Ale pod Davidovým městem vyvěrá pramen Gíchón, který byl sveden do rybníka Siloe. Ten byl po dlouhou dobu hlavním zdrojem vody pro město. Doslova byl Božím požehnáním pro jeho obyvatele.

V textu vidíme, že nejen řeka, ale samotná Boží přítomnost je zdrojem požehnání městu, protože se v něm nachází „svaté příbytky Nejvyššího“.

Prorok Izajáš píše v podobném duchu o budoucí přítomnosti Hospodina v Jeruzalémě:

Iz 33:20–21 Pohleď na Sijón, město našich svátků, tvé oči uvidí Jeruzalém, klidný příbytek, stan, který se nepohne, jeho kolíky se nikdy nevytrhnou a žádný jeho provaz se nepřetrhne. 21 Neboť tam pro nás bude vznešený Hospodin místem řek — velmi širokých kanálů — jímž nepoplyne loďstvo s vesly, ani jím nepropluje vznešená loď.

Podobně píše o souvislosti pramene vyvěrající vody a Božího požehnání prorok Ezechiel:

Ez 47:1 Potom mě přivedl zpět ke vchodu do domu a hle, odspodu prahu domu vyvěrala voda na východ; průčelí domu totiž mířilo na východ. Voda plynula zdola z pravé strany domu jižně od oltáře.

Ez 47:8–9 Pak mi řekl: Tato voda vytékající do východní oblasti stekla do Araby. Pronikla až do moře, a když se vlila do moře, byla jeho voda uzdravena. 9 I stane se, že každá živá duše, která se bude hemžit všude, kam pronikne potok, bude žít a bude tam velmi mnoho ryb, neboť tam pronikla tato voda. Kamkoli potok pronikne, všechno bude uzdraveno a ožije.

Tato voda vyvěrající v Božím městě a protékající dále izraelskou krajinou uzdraví Mrtvé moře a přinese uzdravení kamkoliv doteče.

To je dokonalé naplnění Božího požehnání, které očekáváme, že se plně stane v Tisíciletém království, o kterém hovoří Zj 20.

Titul Nejvyšší, h. „ěl-yon“ poukazuje na Boží vyvýšenost s nádherou a nezbytnou úctou od okolí. S tímto Božím titulem se poprvé v Písmu setkáváme u Melchisedeka, kněze Boha Nejvyššího a krále Šálemu, což byl nejspíše dřívější Jeruzalém za Abrahamových dob (G 14:18).

A především titul Syn Nejvyššího náleží Pánu Ježíši. Nazval jej tak anděl Gabriel při rozhovoru s Marií (Lk 1:32).

Myšlenku Boží přítomnosti v Božím městě autor rozvádí ve v. 6 slovy „Bůh je uprostřed něj“. On přebývá se svým lidem, je mu nablízku a je mu oporou.

Boží město, ani lid v něm „se nezhroutí“ pod tlakem okolního světa, jako ty hory pod tlakem mořských vod. Autor obrazně propojuje tlak nepřátel, kteří se srocují kolem Božího města s tlakem mořských proudů na hory. Používá stejného slovesa jako ve v. 3 „se zřítili“.

Boží město, kde Bůh přebývá se svým lidem zůstane pevně stát.

4. Bůh nám přichází na pomoc (v. 6b-8)

Neboť „Bůh mu přijde na pomoc hned za rozbřesku.“

Při dobývání obležených měst nastával útok obvykle časně z rána, aby dobyvatelé měli celý den před sebou a měli co nejvíce času pro boj.

Boží pomoc tedy přichází v pravý čas, kdy je jí potřeba. V historii Izraelského národa bylo nespočet takových případů.

I: Vezměme si příklad průchodu Izraele Rákosovým mořem v Ex 14. Bůh oddělil faraonovu armádu od tábora Izraelců, takže na ně nemohli zaútočit. Přes noc rozehnal větrem moře a vytvořil průchod, takže po ránu mohl celý lid projít mořem suchou nohou. A egyptské vojsko, které vkročilo do moře po stejné cestě následně spláchl.

Tím Bůh zachránil svůj lid, zničil nepřátele a mocně se oslavil.

Ve v. 7 vidíme více o nepřátelském jednání lidu kolem Božího města. Srocené národy „hlučí“ stejně jako „burácely“ ty mořské vody ve v. 4.

Jejich vzpurný hluk otřásá základy království, jako se třásly základy hor (v. 3). Připravují se k útoku na město.

Avšak Bůh „vydá svůj hlas“, promluví proti nim, „a země se rozplývá“. Pod tlakem Božího hlasu, ve strachu země doslova taje. Stejně roztála i odvaha a schopnosti armády, jako kopeček zmrzliny za horkého dne.

Job 37:4–5 Za ním zařve hlas, jeho vznešenost hlasitě zahřmí. Blesky nezadrží, až bude jeho hlas slyšet. 5 Bůh obdivuhodně zahřmí svým hlasem, činí velké věci, které nepochopíme.

„Hospodin zástupů“ v čele nebeských vojsk je „s námi“. Je to titul, který vyjadřuje Boží svrchovanost nad všemi mocnostmi vesmíru.

On je s námi, On je Immanuel, což se překládá Bůh s námi (Iz 7:14, Mt 1:23).

On je „nepřístupným hradem“ bezpečným útočištěm vyvýšeným nad schopnosti nepřátel.

Milí svatí, náš Pán je stále s námi a chrání nás. Tímto faktem se upokojujte, pokud proti vám útočí jiní lidé, nebo se obáváte jakékoliv budoucí události.

Bůh nám dává klid, protože Jeho pomoc je na dosah ruky a přijde vždy v pravý čas.

Stejně jako Jeho vítězství nad nepřáteli.

3. Bůh vítězí nad nepřáteli (v. 9-12)

5. Bůh zastavuje války (v. 9-10)

V poslední části od v. 9 čteme dvě výzvy. První „Pojďte a pohleďte“ je určena všem lidem, Božímu lidu i Božím nepřátelům. Druhá „Přestaňte! Uznejte“ přímo Božím nepřátelům.

První výzva vede všechny, aby viděli výsledek působení Boží moci na nepřátelích.

Všichni mají pohlédnout na „Hospodinovy skutky, jakou hroznou spoušť udělal na zemi“ při záchraně svého města.

Výraz „hrozná spoušť“ v sobě nese nejen význam rozsáhlé míry zničení, ale také ohromení a úžasu.

Sloveso „udělal“ odkazuje nejen na minulé události, ale i na jistotu budoucího Božího jednání. Bůh to udělá opět.

Podle v. 10 ukončí svou mocí všechny války, nejen v okolí Jeruzaléma, ale na celém světě „až do končin země“.

Svou mocí „láme luky a přesekává kopí, vozy pálí ohněm“. On zničí zbraně i veškerou techniku a vezme tím bojovníkům jejich kuráž i sílu.

Z těch, kdo sledují tento výsledek Hospodinových skutků a patří mezi Boží nepřátele má vše sloužit jako varování.

Naopak Božímu lidu jako povzbuzení k důvěře Bohu.

6. Bůh vyzývá nepřátele k pokání (v. 11-12)

Druhá výzva „Přestaňte! Uznejte“ vyzývá nepřátele k pokání.

Přestaňte se svým nepřátelstvím. Zastavte je dříve, než bude pozdě.  Uznejte, kým Bůh skutečně je.

Uznejte, že je „Bůh, vyvýšený nad národy, vyvýšený nad zemí!“ Jinými slovy, Bůh vyzývá vzbouřence, kteří bojují proti Němu a proti Božímu lidu, aby uznali Jeho svrchovanou vládu. Tedy podřídili se.

Protože jejich vzpoura nemá šanci. Bůh je trpělivý a vyčkává, ale jen do určitého času, kdy každému jednotlivému vzbouřenci vystaví účet za jeho hříchy.

Závěrečný v. 12 opakuje čím žalmista uzavřel druhou část a potvrzuje, že Hospodin zástupů je se svým lidem, chrání jej před nepřáteli. Což zde ještě více podtrhuje marnost boje nepřátel proti Božímu lidu.

Bratři a sestry, Bůh zvítězí. Nemějme o tom pochyb. Už se tak rozhodl a vše naplánoval. A vše se tak stane.

Ano nepřátelé ještě budou chvíli běsnit a dosáhnou zdánlivých úspěchů, ale slovy Ž 73:

73:18–20 Ano, postavíš je na kluzká místa, necháš je padnout do klamu. 19 Jaký děs vyvolají, když náhle zmizí, zahynou hrůzou. 20 Panovníku, až se vzbudíš, pohrdneš jejich přeludem jako snem po procitnutí.

Aplikace a kázání do srdce

V úvodní ilustraci jsme zmínili člověka, který měl velký vliv na rozvoj bezbožného smýšlení lidí v Evropě a možná na celém světě, Friedricha Nietzsche.

Ačkoliv se jeho vliv a vliv jemu podobných zdá být dnes neotřesitelný, a naopak Boží lid zůstávající v Boží pravdě zostuzený a utlačený někde v koutě společnosti, je to jen zdánlivé.

Bůh průběžně ukazuje různými způsoby marnost myšlenek nepřátelských proti Bohu. Když se podíváme na důsledky, kam tyto filosofie vedou – úzkosti, deprese, marnost, zmatek atd. Vidíme jasně, že Bůh přináší odsouzení již skrze hřích samotný (Ř 1:24,28).

Avšak pro nás Boží lid platí, že když se zdají útlak a nebezpečí bezvýchodné, tak vězme, že Bůh vítězí.

A proto potřebujeme kultivovat naši bezpodmínečnou důvěru Bohu ať se děje cokoliv.

Přírodní katastrofy i války, ohrožení života. Platí „Bůh je naším útočištěm i silou, velkou pomocí, kterou nacházíme v souženích“ (v. 2).

Výsměch, odsouzení od lidí, vyčlenění ze společnosti, On je stále „s námi“ (v. 8, 12).

Jeho přítomnost „s námi“ byla dokonale naplněna v Ježíši Kristu, Immanueli. Pán Ježíš zaslíbil při svém odchodu do nebe svým učedníkům a nám po nich stejně:

Matthew 28:20 ... A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku.

Proto v našich životech není místo pro obavy a strach.

Pamatujte bratři a sestry, naše jistota v Něm je tak silná, jak si uvědomujeme Jeho moc působit v našich životech.

Náš dnešní text však přináší i varovnou výzvu pro nevěřící (v. 11).

Ve své vzpouře se stavíte proti Bohu a cíleně i nevědomě útočíte na Jeho lid. Je jedno jestli jste obyčejní spoluobčané, nebo jednáte z jakékoliv vlivné pozice politiků, učitelů, filosofů, nebo celých armád.

Můžete škodit jen do té míry, co vám Bůh dovolí, ale vyhrát nemůžete.

Bůh vás volá, abyste s tím přestali a uznali Boží vyvýšenost nad vámi i nad celými národy. Ještě máte naději.

Bůh poslal na svět svého Syna narozeného z panny, aby přinesl dokonalou výkupní oběť a aby každý, kdo v Něj uvěří byl Jeho obětí ospravedlněn.

Zde je dar spásy. Avšak pokud jej odmítnete dopadne na vás spravedlivý Boží hněv.

Dobře se rozmyslete.

Shrnutí

Žalm 46 nás vede k bezpodmínečné důvěře Bohu, neboť Bůh je s námi a má moc nás ochránit v průběhu jakéhokoliv nebezpečí.

Držme tedy pevnou důvěru v Bohu, který nám je nablízku a který je vůči nám milostiv pro oběť svého Syna.

Amen.