Pevně spojeni dohromady (Ef 2,21)
Chrám, který staví sám Bůh
Bůh staví nový chrám, duchovní chrám - místo, kde přebývá On sám. Bůh je vlastníkem této stavby, Bůh je stavitelem této stavby, Bůh je obyvatelem této stavby.
Bůh staví nový chrám, duchovní chrám - místo, kde přebývá On sám. Bůh je vlastníkem této stavby, Bůh je stavitelem této stavby, Bůh je obyvatelem této stavby.
Náš dnešní a následující dva verše nejsou dalšími prosbami, ale jsou důsledkem té jediné první prosby ve verši šestnáctém. Tím důsledkem posílení a upevnění vnitřního člověka, je přebývání Krista ve věřících. Duch svatý přišel, aby oslavil Krista, a tady vidíme, co přesně to znamená – že Kristus bude přebývat v našich srdcích.
Ukážeme si (1.), co apoštola motivovalo k jeho modlitbě – bohatství Boží slávy, ouha oslavit Boha, dále si ukážeme (2.), jakým způsobem se upevňuje vnitřní člověk – je to dílo Ducha svatého. A nakonec se podíváme (3.) na tu prostou prosbu apoštola – upevnění vnitřního člověka.
Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 25. října 2015
Dobré dopoledne, bratři a sestry, pokoj vám a milost. Máme před sebou modlitbu apoštola Pavla, ve které se modlí za křesťany, aby rostli v poznání Kristovy lásky a aby tuto lásku společně s bratry a sestrami v církvi žili. Procházíme listem Efezským velmi pomalu, verš za veršem, a mohlo by se nám snadno stát, že si kvůli stromům nevšimneme lesa – že nám kvůli těm nádherným pravdám, které nacházíme doslova na každém kroku, unikne celek.
Dnes se zaměříme na to, ke komu v modlitbě přistupujeme a ukážeme si, proč je to důležité. Bůh je Otec, což činí z křesťanství naprosto jedinečné náboženství. Bůh je Otec našeho Pána Ježíše Krista – to je něco, co dělá Boha, k Němuž se modlíme někoho nezaměnitelného. Bůh je také Otcem, od něhož pochází každý nebeský i pozemský rod – On je Stvořitelem.
Otče náš, jenž jsi na nebesích…
Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 4. září 2015
Dobré dopoledne, bratři a sestry, pokoj vám a milost. Budeme dnes pokračovat ve výkladu našeho textu a před námi je úvod do modlitby apoštola Pavla, ve které se přimlouvá za křesťany.
První verš této modlitby nás do ní uvádí a je popisem toho, jak bychom měli k modlitbě přistupovat. Uvidíme příčinu nebo důvod, proč se modlit, uvidíme postoj modlitby a uvidíme Toho, k němuž v modlitbě přistupujeme – nebeského Otce, od něhož pochází veškerý nebeský i pozemský rod.
Máme před sebou závěr celé první poloviny třinácté kapitoly. Pavel zde předložil veliké věci, které se týkají evangelia a církve. Nyní to vše uzavírá a vyzývá křesťany ke statečnosti tváří tvář soužení – je to Pavlovo soužení, které by mohlo ochromit jejich víru, ale budou-li stateční, obrátí se to k jejich slávě.
Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 20. září 2015
Dobré dopoledne, pokoj vám a milost, milovaní svatí, bratři a sestry v Kristu Ježíši, milí přátelé. Pokračujeme v našem výkladu listu Efezským a před sebou máme závěr dlouhého souvětí, které začínalo ve druhém verši a navazovalo na verš první, ve kterém apoštol Pavel křesťanům do Efezu napsal:
A druhým veršem začíná dlouhé souvětí, v jehož první polovině vysvětluje Boží tajemství (v. 2-6), což je evangelium, spasení z milosti skrze víru nejenom pro Židy, ale také pro pohany, pro nás. Ve druhé polovině (v. 7-12) se potom zabývá službou – jak svou, tak službou církve.