Zapečetěni zaslíbeným Závdavkem – Ef 1,13-14

Dílo Ducha svatého v životě křesťana

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 23. února 2014

Pokoj vám a milost, bratři a sestry v Kristu. Podruhé dnes otevíráme poslední dva verše první modlitby apoštola Pavla z první kapitoly jeho listu do Efezu.

• Ef 1:13-14 V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého jako závdavek našeho dědictví na vykoupení těch, které si Bůh vydobyl k chvále své slávy.

Je to poslední část Pavlovy první modlitby – od patnáctého verše je modlitba další. Tato první modlitba v listu Efezským je modlitbou, která oslavuje dílo Boží trojice.

Víte, stále se setkávám s lidmi, kteří se označují za křesťany, ale zároveň popírají Boží trojici. Nemluvím teď o svědcích Jehovových – to je sekta, která má s biblickým křesťanstvím společného pramálo, ale mluvím o lidech, kteří o sobě prohlašují, že jsou křesťané, a přesto popírají Boží trojici. Tvrdí, že v Bibli není o Boží trojici vůbec nic. Skutečně – slovo trojice ve spojení s Bohem v Písmu nenajdeme. Ale najdeme tři rovnocené osoby, které jsou označené slovem Bůh, a najdeme také jasné prohlášení, že Bůh je jenom jeden. To jsou skutečnosti, které nás vedou k jasnému učení o Boží trojjedinosti.

Když se podíváme do našeho textu, tak vidíme vděčnost Bohu Otci, který nás vyvolil a přijal za syny. Vidíme chválu Božímu Synu, který nás vykoupil svou krví a zahrnul moudrostí a poznáním Božího plánu. A nakonec je tady velebení zaslíbeného Ducha svatého, který nás zapečetil a je závdavkem našeho dědictví. To je dílo trojjediného Boha. Dnes máme před sebou dílo Ducha svatého. Je tady zapečetění zaslíbeným Duchem svatým. Než se pustíme do našeho textu, pojďme se sklonit před svatým Bohem a vyprosit si Jeho požehnání. 

Máme před sebou text, který popisuje dílo Ducha svatého, které se týká přítomnosti a budoucnosti, ale zároveň je zde řečeno, že Boží Duch je zaslíbeným Duchem. A to je důvod, proč se podíváme na náš text z chronologického pohledu – podíváme se nejprve na věci minulé – to je zaslíbení Ducha svatého a pak na věci přítomné – to je zapečetění a nakonec na věci budoucí – to je závdavek našeho dědictví.

I. Zaslíbení

Duch svatý je nejtajemnější a svým způsobem – jde-li to vůbec tak říci – také nejskrytější osobou Boží trojice. Ale musíme říci, že je jednak zdánlivě skrytý a jednak cíleně skrytý. Co tím myslím? K cílenému skrytí se ještě dostaneme, ale jde o to, že cílem Ducha svatého je oslavit Božího Syna a vydat o Něm svědectví.

Duch svatý je zdánlivě skrytý a to hned několika způsoby. Především je to Duch – to je něco, s čím nemáme jednoznačnou zkušenost. Kristus přišel v těle, stal se jedním z nás a tak se nám stal velmi blízkým, takže věřící ho mohou nazývat bratrem. Bůh Otec je otcem a to je něco, s čím máme důvěrnou zkušenost. Každý člověk má svého otce. A tak se nám představa Boha Otce zdá bližší než představa Ducha svatého. Ale nesmíme zapomenout na důležitou věc:

• Jan 4:24 Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě.

Zcela nepochybně je tou nejskrytější osobou Boží trojice Bůh Otec.

• Jan 1:18 Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl.
• 1 Timoteovi 6:16 On jediný je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí neviděl a nemůže uvidět. Jemu patří čest a věčná moc. Amen.

Vedle toho musíme mít ale také na paměti, že Boha nelze rozdělit na oddělené osoby Boží trojice. Otec, Syn i Duch svatý se vždy podílejí na všem společně. Nejednají nezávisle, přestože se projevují samostatně.

A. Duch svatý ve Starém zákoně

Když se někdy zeptáte křesťanů, jak se projevuje Duch svatý ve Starém zákoně, tak vám řeknou, že tam Ducha svatého skoro nenajdeme, a že hlavní dílo Ducha svatého vidíme v Novém zákoně. Tak to rozhodně není.

Duch svatý je ve Starém zákoně možná tou nejvíce se projevující osobou Boží trojice. Všímejte si toho, když budete číst Starý zákon, jak se tam Duch svatý projevuje. Je skoro všude. Vidíme ho hned na začátku Bible:

• Genesis 1:1-2 Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží.

Duch Boží byl u stvoření. Duch Boží byl u vyvedení Izraele z Egypta a během čtyřiceti let na poušti (Neh 9,19-20), během stavění stánku. Duch svatý byl se soudci, kteří v Izraeli povstávali, se zbožnými králi, s proroky, byl s řemeslníky, kteří stavěli Hospodinův chrám za krále Šalamouna. Znovu a znovu nacházíme Ducha svatého ve Starém zákoně při plné práci. Krásný příběh najdeme v Nu 11, kde Bůh dává Ducha starším Izraele:

• Numeri 11:26-29 Dva muži však zůstali v táboře, jeden se jmenoval Eldad a druhý Médad. I na nich spočinul duch, ačkoliv nepřišli ke stanu; byli totiž mezi zapsanými. Ti prorokovali v táboře. Tu přiběhl mládenec a oznámil Mojžíšovi: "Eldad a Médad v táboře prorokují." Nato se ozval Jozue, syn Núnův, který už jako jinoch přisluhoval Mojžíšovi, a zvolal: "Mojžíši, můj pane, zabraň jim v tom!" Ale Mojžíš mu řekl: "Ty kvůli mně žárlíš? Kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci! Kéž by jim Hospodin dal svého ducha!"

Mojžíš chtěl, aby všichni Izraelci měli Ducha svatého. Jednou z jeho motivací možná bylo, že by mohl snáze vést tento vzpurný lid, ale už tady vidíme začátek toho, co bylo naplněno v den letnic. A je to předzvěst zaslíbení.

B. Zaslíbení Ducha svatého

Boží duch je zaslíbeným Duchem. Co to znamená? Jak tomu rozumět? V Nu 11 je vidět Mojžíšovo přání. Ale tak, jak se Boží plán spásy krok za krokem odhaloval, vycházelo stále více najevo, že Boží Duch, Duch svatý, bude v budoucnosti hrát klíčovou roli. Podívejme se teď na několik textů ze Starého zákona, které nám pomohou pochopit, co to znamená, když apoštol Pavel píše v listu Efezským, že byli zapečetěni zaslíbeným Duchem svatým.

• Iz 32:15-17 Až bude na nás vylit z výše duch, poušť se stane sadem a sad bude mít cenu lesa. I na poušti bude přebývat právo a v sadu se usídlí spravedlnost. Spravedlnost vytvoří pokoj, spravedlnost zajistí klid a bezpečí navěky.

Izajáš zaslibuje jaro. Poušť rozkvete. Suchá a vyprahlá poušť bude naplněna stromy, které ponesou ovoce. Stane se sadem. Nebezpečná poušť, která sloužila za úkryt zločincům a banditům, se stane místem spravedlnosti. Tou pouští, o které je tady řeč, není poušť v Izraeli, není to ani Sahara nebo Gobi. Tou pouští je vyprahlé a prázdné, ztvrdlé a bezbožné lidské srdce plné nespravedlnosti, násilí a rouhání. Ale až bude vylit Duch, říká Izajáš, tak toto srdce změkne, promění se v sad, který ponese ovoce Ducha svatého – lásku, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrotu, věrnost, tichost a sebeovládání (Gal 5,22-23).

• Izajáš 44:3 Já vyleji vody v místa zprahlá žízní, bystřiny na suchou zemi. Já vyleji svého ducha na tvé potomstvo a své požehnání na ty, kteří z tebe vzejdou.

Zprahlé místo – to je prázdné srdce. Suchá země – to je místo bez života. Takové skutečně byly naše vlastní životy – žili jsme, ale nebyl v nás skutečný život, život věčný. Naše duše nebyly zavlažené zaslíbeným Duchem života. Byly mrtvé, pusté a prázdné. Podívejme se na další místo:

• Ezechiel 36:26-27 A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich.

Toto je jasné zaslíbení, které je spojené s novou smlouvou, kterou Bůh uzavře se svým lidem – je to smlouva poslušnosti, smlouva zapečetěná Duchem svatým, smlouva věčná, smlouva věrnosti. Je to zaslíbení, které se týká výlučně Božího lidu, ale zároveň je to zaslíbení, které se týká úplně všech v Božím lidu.

• Jóel 3:1 I stane se potom: Vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění.

To je asi nejznámější místo, které zaslibuje vylití Ducha svatého. Můžeme v něm slyšet dozvuky Mojžíšovy touhy – kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci. Na každé tělo v Božím lidu bude vylit Duch svatý.

Toto jsou slova, která apoštol Petr citoval v den letnic. Pamatujete si, co řekl?

• Skutky apoštolské 2:16 Ale děje se, co bylo řečeno ústy proroka Jóele:

Byl vylit zaslíbený Duch svatý. Zaslíbení se stalo skutečností, naplnilo se. Bůh dodržel své slovo a vylil Ducha života na vyprahlou poušť lidských srdcí. Ovšem toto zaslíbení Ducha svatého nestálo ve vzduchoprázdnu, ale muselo mu předcházet něco velmi důležitého – a tím byl příchod Mesiáše.

C. Mesiáš a Dar Ducha svatého

Zaslíbení vylití Ducha svatého je v Písmu spojené s příchodem Mesiáše. Ukazuje na to zase celá řada textů ve Starém i v Novém zákoně. Podívejme se ještě na pár z nich:

• Izajáš 11:1-2 I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce. Na něm spočine duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy.

Poutek z pařezu Jišajova je potomek z rodu krále Davida. Tím potomkem je Ježíš Kristus. Proto nacházíme v evangeliích rodokmeny Ježíše Krista, proto apoštol Pavel připomíná Timoteovi:

• 2 Timoteovi 2:8 Pamatuj na Ježíše Krista vzkříšeného z mrtvých, původem z rodu Davidova; to je moje evangelium.

Jedno z nejznámějších míst, které spojuje Mesiáše s darem Ducha svatého je:

• Izajáš 61:1 Duch Panovníka Hospodina je nade mnou. Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě obvázat rány…

To bylo kázání Ježíše Krista v Nazaretě. Jeho první kázání potom, co veřejně vstoupil do služby. Přišel, přečetl tento text z proroka Izajáše a potom řekl:

• Lukáš 4:21 Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.

Ti lidé museli být nadšení, nemyslíte? Měli by volat: „Haleluja, sláva Bohu!“ Ale nebylo to tak. Když Ježíš pokračoval, že evangelium je tu i pro pohany, tak ho tito Židé, kteří čekali vylití Ducha svatého, chtěli shodit ze skály.

Ale Duch Boží skutečně na Kristu byl. Byl počat z Ducha svatého (Mt 1,18):

• Lukáš 1:35 Anděl jí [Marii] odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.“

Ježíš vyrůstal pod vedením Ducha svatého – byla s ním moudrost a milost Boží (Lk 2,40). Když dospěl, tak šel za Janem Křtitelem, aby ho Jan pokřtil. Jan křtil vodou, ale ukazoval na toho, který přijde po něm a bude křtít Duchem svatým a ohněm. Lk 3,17 jasně ukazuje, že to znamená – Duchem svatým ke spasení, zatímco oheň odkazuje na Boží soud, který spálí plevy, tj. bezbožníky. Jan se bránil, když chtěl Ježíš pokřtít, ale Pán mu řekl:

• Matouš 3:15 „Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všechno, co Bůh žádá.“ Tu mu již Jan nebránil.

Co se stalo, když byl Ježíš pokřtěn? Sestoupil na Něj Duch svatý v podobě holubice a Otec z nebe promluvil: Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil (Mt 3,17). A potom? Naplněn Duchem svatým jde na poušť, kde je pokoušen od ďábla a v moci Ducha svatého se vrací a káže v Nazaretě.

Nejlepší a nejsouvislejší vyučování o Duchu svatém najdeme v Písmu v Janově evangeliu. Je tam skutečně mnoho věcí, které by stály za to, abychom se jimi zabývali do hloubky, ale nemáme na to čas. Takže jen pár věcí:

• Jan 3:34 Ten, koho poslal Bůh, mluví slova Boží, neboť Bůh dává Ducha bez odměřování. (ČSP)

Tento verš ukazuje, kdo je Ježíš Kristus. Je to Mesiáš, přišel, a mluvil Slova Boží. Jeho poslal Bůh. On přijal Ducha svatého od Otce a přijal ho bez odměřování. Tím se jednoznačně odlišuje ode všech, kdo byli před Ním, a zároveň se stává vzorem pro všechny, kdo přijdou po Něm. Ježíš vždy chodil v plnosti Ducha svatého. Ale my můžeme jít ještě dále. Petr ve svém kázání v den letnic říká o Kristu:

• Skutky apoštolské 2:33 Byl vyvýšen na pravici Boží a přijal Ducha svatého, kterého Otec slíbil; nyní jej seslal na nás, jak to vidíte a slyšíte.

Ježíš přijal Ducha svatého od Otce a seslal Ho na svůj lid. Právě k tomu směřovala Ježíšova slova, která řekl v den velkého svátku:

• Jan 7:37.39 Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, ‚proud živé vody poplyne z jeho nitra‘, jak praví Písmo. [A Jan k tomu dodal vysvětlení:] To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch svatý nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven.

Nikdo jiný, než Mesiáš by nemohl říci taková slova. Nikdo jiný než Bůh by nemohl slíbit něco takového, jako slibuje Ježíš na tomto místě. Kdo věří ve mne, proudy Ducha svatého poplynou z jeho nitra. Toto by nemohl prohlásit ani Mojžíš ani David ani žádný z proroků, králů nebo praotců. Takové prohlášení mohl udělat jenom Bůh, který se stal člověkem.

Jako křesťané vyznáváme spolu s ranou církví, že věříme v Ducha svatého, jak je to napsáno v apoštolském vyznání víry. Zároveň však z Písma vidíme, že přijímáme Ducha svatého nikoliv na základě víry v Ducha svatého, ale víry v Ježíše Krista. A to jsme u našeho verše z Ef 1,13. Když jste uslyšeli evangelium a uvěřili, tak jste byli zapečetěni Duchem svatým. Když jste uvěřili v Krista, tak jste se stali chrámem Ducha svatého a z vašeho nitra se nyní jako řeka mohou vylévat proudy živé vody, proudy Ducha svatého. Jak se budou vylévat? Už jsem to zmínil: láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost, sebeovládání – to jsou ty proudy života. To je ovoce Ducha svatého – to všechno dohromady tvoří jediný plod, který se postupně ukazuje na životě křesťana. To jsou ty proudy, v nichž lidé kolem nás mohou naleznout život, protože tyto proudy ukazují na Krista, který proměňuje lidský život, váš život. Už není vyprahlou pouští, už není suchým a nebezpečným místem, ale je rozkvetlým sadem, který přináší dobré ovoce, přináší hojnost ovoce a zaplavuje vše kolem sebe úrodnou vláhou. To je život křesťana, to je život naplněný Duchem svatým, to je život, který je žitý ve víře v Pána Ježíše Krista.

Křesťane, je tvůj život vyprahlý a suchý? Křesťane, potřebuješ oživení a zavlažení Duchem Božím, aby tvůj život rozkvetl jako zahrada a byl naplněn ovocem jako sad? Pohleď na Krista! Na beránka Božího, toho ukřižovaného, který zemřel a vstal z mrtvých. Ve víře se spolehni na Krista. Všechnu svou důvěru slož u Něj – jen u Něj je život, jen u Něj je naděje, jen u Něj je záchrana, jenom od Něj přijde zavlažení Duchem svatým, jenom skrze Něj přichází plnost a ovoce, jenom ve víře v Něj poplynou proudy živé vody z vašeho nitra.  

• Efezským 1:13 V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého…

II. Zapečetění

Byli jste zapečetěni. Dostáváme se k dalšímu bodu našeho kázání – zapečetění Duchem svatým. Byla vám vtisknuta pečeť, byli jste zapečetěni. Co si pod tím máme představit? Asi všichni víme, co to je pečeť, ale co znamená v tomto kontextu? Ve starověku se pečeť používala celkem běžně. Je dochovaná řada pečetí, pečetních válečků nebo prstenů už z doby Abrahama. Možná si vzpomínáte, že v příběhu Jákoba jsme se v knize Genesis setkali s pečetí – vyžádala si ji Támar na Judovi v Gn 38. Jak se tedy pečeť používala?

A. Zapečetěni pro Boha

Obvykle – a to bylo nejčastější použití – pečeť znamenala vlastnictví. Jsme označeni, zapečetěni, jako Boží vlastnictví, jsme zapečetěni pro Boha jako ti:

• Efezským 1:14 které si Bůh vydobyl k chvále své slávy.

Pečeť znamenala, že toto už někomu patří, má to svého majitele. Pečeť Ducha svatého znamená, že toto je Boží vlastnictví. Je tady vlastnictví, které je jednoznačeně označené, zapečetěné.

• Římanům 8:16 Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.

Zapečetění Duchem ve smyslu vlastnictví je vnitřním svědectvím Ducha svatého, které je vlastní každému Božímu dítěti. Každý, kdo slyšel slovo pravdy a uvěřil, je Boží dítě a Duch svatý mu tuto pravdu dosvědčuje. To je zapečetění – je to vnitřní, subjektivní ujištění o tom, že patříme Bohu.

B. Zapečetěni ke svatosti

Pečeť také sloužila k ověření pravosti. V tomto smyslu ji známe pravděpodobně také my – takto se používala později v historii a my ji tak známe z historických filmů. Když někdo napsal dopis nebo nějaký dokument, tak ho zapečetil – což znamenalo, že ho označil takovým způsobem, aby nebylo možné zpochybnit jeho autorství. Pečeť se v tomto slova smyslu používala k označení oficiálních dokumentů. Panovník podepsal dokument a připojil k němu svou pečeť. Tak byla ověřena pravost dokumentu.

Takto jsme zapečetěni také my, kdo jsme uvěřili v Pána Ježíše Krista. Jsme zapečetěni Duchem svatým a to ukazuje, co bude v praxi sloužit k ověření naší pravosti – není to nic jiného než svatost. Vzpomeňte si:

• Efezským 1:4 …v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří.
• 2Tm 2:19a …pevný Boží základ trvá a nese nápis ‚Pán zná ty, kdo jsou jeho‘…

Ti jsou zapečetěni Duchem svatým, označeni jako Boží vlastnictví, což znamená, že ti, kdo jsou takto označeni budou prokazovat svou pravost tím, že:

• 2Tm 2:19b ‚se odvrátí od nespravedlnosti každý, kdo vyznává jméno Páně‘.

C. Zapečetěni pro věčnost

Konečně pečeť se používala také jako ochranná známka, zabezpečení. To mohlo souviset s vlastnictvím, ale nemuselo. V tomto slova smyslu známe zapečetění také my. Pilát nechal po ukřižování zapečetit hrob Ježíše a nechal ho hlídat svými strážemi. Takto měl být hrob chráněn před učedníky, protože velekněží a zákoníci se báli, že by učedníci mohli přijít a ukrást Pánovo tělo. Pilátova pečeť měla chránit hrob před neoprávněným vniknutím.

Pečeť Ducha svatého je pečetí pro den vykoupení:

• Ef 4:30 …nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení.

Pečeť Ducha svatého znamená, že toto Boží dítě bude chráněno až do dne příchodu Pána Ježíše Krista. A až přijde Pán, tak bude toto Boží dítě proměněno do Pánovy podoby. Jinými slovy to apoštol říká Filipským:

• Filipským 1:6 …a jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista.

Kdo je označen pečetí majitele, kdo je autorizován, bude také majiteli předán. Něco podobného jsme už zmiňovali, když jsme mluvili o adopci, přijetí za syny. Všechno právo na přijetí je na straně toho, kdo adoptuje. Podobně je to tady. Majitelem byla vtisknuta pečeť. Jenom majitel může tuto pečeť sejmout nebo odstranit. Kdokoliv jiný by se o to pokusil, bude obžalován a odsouzen jako zloděj. Na Božích dětech je Boží pečeť. A Bůh je ten, kdo říká:

• Židům 13:5 Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.

Proto je pečeť Ducha svatého pro ty, kdo věří, ujištěním o jejich spasení.

• Efezským 1:13-14 V něm byla i vám … vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého jako závdavek našeho dědictví…

III. Závdavek

Dostáváme se ke třetímu bodu našeho kázání – Duch svatý je závdavkem, zálohou našeho dědictví. Zapečetění Duchem svatým, samotný Duch svatý je platbou, kterou jsme dostali předem, jako záruku, že dostaneme slíbené dědictví.

Zatímco zapečetění bychom mohli formulovat slovy – zapečetěni, abychom byli…, o závdavku můžeme říci: že budeme… Jsme zapečetěni Bohem, abychom byli Božím vlastnictvím. Přijali jsme Ducha svatého jako závdavek toho, že nepochybně budeme trvalým Božím vlastnictvím. Jsme zapečetěni, abychom byli svatí a bez poskrvny. Přijali jsme Ducha svatého jako závdavek toho, že nepochybně budeme svatí a bez poskrvny. Jsme zapečetěni, abychom byli v onen den vykoupeni a strávili s Bohem věčnost. Přijali jsme Ducha svatého jako závdavek toho, že skutečně budeme vykoupeni i tělesně a budeme trávit věčnost s Bohem.

• 2 Korintským 1:22 On nám také vtiskl svou pečeť a do srdce nám dal svého Ducha jako závdavek toho, co nám připravil.

Moji milí, Duch svatý, který sídlí v srdci křesťanů, je jenom závdavek, záloha toho, co jednoho dne přijde. Představte si to! Všechny ty úžasné věci, o kterých jsme už dneska mluvili a které už v nějaké míře už zakoušíme, jsou jenom závdavkem, zálohou, zárukou.

Láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání – to je ovoce Ducha svatého, plod, jediný hrozen s mnoha kuličkami. Je to nádherné a mocné ovoce Ducha, které se projevuje v životech vykoupených. Ale je to jen záloha. Plné dědictví teprve přijde.

Svědectví Ducha svatého, kterým nám dosvědčuje, že jsme Božími dětmi – to je něco ohromného, co už nyní můžeme zakoušet, a čas od času – a vím, že ne vždy a plně – zakoušíme. Ale to je jen závdavek. Přijetí za syny se vším všudy je teprve před námi. Dočkáme se ho při vykoupení těla.

Ujištění Ducha svatého a posvěcení. To jsou úžasné věci. Život ve svatosti – to je nádhera. Ale je to jen závdavek. Podíl na Boží svatosti teprve přijde.

IV. Závěr

Toto jsou věci, které nás vedou k samotnému závěru, v němž se podíváme na několik aplikací, které vyplývají z našeho dnešního textu.

A. Zapečetěný je každý křesťan

Kdo uslyšel a uvěřil, je zapečetěn. Křesťan bez Ducha svatého je protimluv. Není možné, aby se někdo stal křesťanem bez Ducha svatého.

• Římanům 8:9 Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho.

Dnes panuje v učení o Duchu svatém mnoho zmatku a jedno falešné učení říká, že člověk může být křesťanem a nemít Ducha svatého. Je to lež. Boží slovo je dost jasné na to, abychom viděli dílo Ducha svatého v křesťanech a měli jistotu, že každé Boží dítě při svém uvěření přijalo Ducha svatého.

B. Zapečetění je trvalé

Když Ježíš mluvil se svými učedníky o příchodu Ducha svatého, tak řekl:

• J 14:16 ...a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky...

Pečeť, kterou křesťan dostane, už z něj nikdy nikdo nesejme. Duch svatý zůstává s křesťanem navěky. To je varování i povzbuzení. Varování je v tom, že když se vzdalujete od Boha, On vás přitáhne zpátky. Možná ta cesta bude dlouhá, možná bolestivá, trnitá, vyprahlá, ale On to udělá. Proto je to i povzbuzení, abychom se s radostí podřídili pod mocnou ruku Boží.

C. Zapečetění je ke slávě

Přijde den, kdy se závdavek stane plnou cenou. Dědictví bude naplněno. Kdy k tomu dojde? Při Kristově druhém příchodu. Na to ukazuje Duch svatý. To je Jeho dílo. Jeho hlavní úkol je vydávat svědectví o Kristu (J 15,26).

Viděli jste někdy večer, jak je osvětlený Střekov? Představte si, že přijedou manželé z Drážďan a uvidí to. A ten muž řekne – to je úžasné osvětlení, to jsou skvělá světla. Podívej se, jak září. Můžeš mě s těmi světly vyfotit? Takový člověk bude úplně mimo, protože ten hlavní důvod proč tam ta světla jsou, je hrad Střekov. Ta světla nejsou kvůli sobě.

Právě tak Duch svatý nepřišel kvůli sobě a kvůli tomu, aby svědčil o sobě, ale aby svědčil o Kristu, aby vyvýšil Božího Syna a oslavil Ho. To je to, co dělá s námi, co dělá v nás a co dělá skrze nás: Oslavuje Božího Syna, Pána Ježíše Krista. Proto jsme Jím zapečetěni – aby byl Kristus vyvýšen v našich životech, abychom byli zmocněni ke svědectví o Kristu, abychom byli uschopněni ke svatému životu a abychom byli zachováni ke slávě.

Amen.