Vzkříšení Krista

Vzkříšení Krista podle záznamů čtyř evangelistů

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 16. dubna 2006

Křesťané na východ od nás se v těchto dnech zdraví nádherným pozdravem - Chrestos voskres - Ježíš je vzkříšený!

Velikonoční neděle je každý rok pro mnoho lidí velikým svátkem. Miliony lidí si připomínají vzkříšení Ježíše v tento den. Mnozí ho označují jako největší křesťanský svátek. Pro některé lidi to znamená jediný den v roce, kdy přicházejí do církve.

Křesťané v prvním století ovšem tyto události pravidelně každý rok neslavili. Každoroční slavení tohoto svátku je lidskou tradicí, která byla zavedena ve druhém a ve třetím století.

Církve, které se drží novozákonní tradice, nemusí oslavovat Velikonoce jako náboženský nebo dokonce křesťanský svátek. Podobně jako církev v Jeruzalémě se takové církve drží učení apoštolů (Sk 2,42) a toho, co apoštol Pavel učil o náboženských svátcích (Ga 4,9-11). Dávají také pozor na Ježíšovo varování před lidskými tradicemi (Mt 15,9).

Tímto nechci nijak snížit hodnotu nebo význam Kristova vzkříšení. Kristovo vzkříšení je nejdůležitější událostí v křesťanství a v celých dějinách lidstva. Je to událost, o které musíme přemýšlet a uvažovat o jejích důsledcích a to mnohem častěji než jedenkrát za rok.

• Jan 8,20 Ta slova řekl v síni pokladnic, když učil v chrámě. Ale nezatkli ho, protože dosud nepřišla jeho hodina.

Když jsme si řekli tyto věci, můžeme využít tuto příležitost k tomu, abychom se vrátili ke vzkříšení Ježíše Krista.

• Lukáš 23,32-54 Spolu s ním byli vedeni na smrt ještě dva zločinci. Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej i ty zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. Ježíš řekl: "Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí." O jeho šaty se rozdělili losem. Lid stál a díval se. Členové rady se mu vysmívali a říkali: "Jiné zachránil, ať zachrání sám sebe, je-li Mesiáš, ten vyvolený Boží." Posmívali se mu i vojáci; chodili k němu a podávali mu ocet a říkali: "Když jsi židovský král, zachraň sám sebe." Nad ním byl nápis písmem řeckým, latinským a hebrejským: "Toto je král Židů."

Jan k tomu dodává, že Pilát nechal tuto tabulku napsat ve třech jazycích - hebrejsky, řecky a latinsky, ovšem vysloužil si velkou nelibost židů.

• Jan 19,21-22 Židovští velekněží řekli Pilátovi: "Neměls psát `židovský král´, nýbrž `vydával se za židovského krále´." Pilát odpověděl: "Co jsem napsal, napsal jsem."

Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: "To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!" Tu ho ten druhý okřikl: "Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen ke stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal." A řekl: "Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království." Ježíš mu odpověděl: "Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji."

Nikdy během lidského života není pozdě obrátit se k Pánu s prosbou o slitování. Bible nás učí, že žádný hřích není tak veliký, aby na něj nestačila Ježíšova oběť. Jsou lidé, kteří tvrdí, že jejich hříchy jsou tak veliké, že je Ježíš odpustit nemůže - ovšem to je satanova lež - většinou za tím stojí to, že si lidé neuvědomují, co znamenala Kristova oběť, a nebo za tím může být obyčejná lidská pýcha - MOJE hříchy jsou tak veliké.

Ale tam kde je pokorné vyznání hříchu a odvrácení se od něj, kde je prosba ke Kristu o milost, kde je vyznání Ježíše jako Pána a Spasitele, tam je spasení.

• Římanům 10,9 Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.

Bylo už kolem poledne; tu nastala tma po celé zemi až do tří hodin, protože se zatmělo slunce. Chrámová opona se roztrhla v půli. A Ježíš zvolal mocným hlasem: "Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha." Po těch slovech skonal. Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: "Tento člověk byl vskutku spravedlivý."

Tento setník nebyl obyčejným setníkem - byl velitelem popravčí čety.

• Jan 19,31-37 Poněvadž byl den přípravy a těla nesměla zůstat přes sobotu na kříži - na tu sobotu totiž připadal veliký svátek - požádali Židé Piláta, aby odsouzeným byly zlámány kosti a aby byli sňati s kříže. Přišli tedy vojáci a zlámali kosti prvnímu i druhému, kteří byli ukřižováni s ním. Když přišli k Ježíšovi a viděli, že je již mrtev, kosti mu nelámali, ale jeden z vojáků mu probodl kopím bok; a ihned vyšla krev a voda. A ten, který to viděl, vydal o tom svědectví, a jeho svědectví je pravdivé; on ví, že mluví pravdu, abyste i vy uvěřili. Neboť se to stalo, aby se naplnilo Písmo: `Ani kost mu nebude zlomena´. A na jiném místě Písmo praví: `Uvidí, koho probodli.´

Tento voják měl specifické poslání - velel popravčí četě a byl zodpovědný za dobře odvedenou práci. Římské tresty byly nesmírně tvrdé a kdyby někoho prohlásil za mrtvého a on nebyl mrtvý, byl by musel zemřít místo něj - stejným způsobem.

A ti, kdo se v celých zástupech sešli na tu podívanou, když viděli, co se stalo, odcházeli bijíce se do prsou. Všichni jeho přátelé stáli opodál, i ženy, které Ježíše doprovázely z Galileje a všechno to viděly. Členem židovské rady byl muž jménem Josef, člověk dobrý a spravedlivý, který nesouhlasil s jejich rozhodnutím a činem. Pocházel z židovského města Arimatie a patřil k těm, kdo očekávali království Boží. Ten přišel k Pilátovi a požádal ho o Ježíšovo tělo;

Jan dodává, že Josef byl tajným učedníkem Ježíše, protože se bál židů (J19,38). Nyní byl Ježíš mrtvý, takže mu nic nebránilo se o Něj postarat.

• Marek 15,44-45 Pilát se podivil, že Ježíš už zemřel; zavolal setníka a zeptal se ho, je-li už dlouho mrtev. A když mu to setník potvrdil, daroval mrtvé tělo Josefovi. Sňal je z kříže, zavinul do plátna a položil do hrobu, vytesaného ve skále, kde ještě nikdo nebyl pochován. Byl pátek a začínala sobota.

Jenom několik poznámek k tomuto textu:

Dva zázraky - tma a roztržená opona - odshora dolů.

Další zázrak - dva spasení lidé - lotr na kříži a setník, který vyznal Ježíše.

Celá řada důkazů Ježíšovy smrti - množství svědků, „čistá“ práce popravčí čety, svědectví setníka před Pilátem, Josef z Arimatie, který si vyžádal Ježíšovo tělo, ženy, které to vše sledovaly, apoštol Jan, který byl svědkem všech událostí a všechny zapsal.

Pojďme se nyní posunout v čase o dva dny dopředu a podívejme se na popis Ježíšova zmrtvýchvstání.

• Jan 20,1-21 První den po sobotě, když ještě byla tma, šla Marie Magdalská k hrobu a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen. Běžela k Šimonu Petrovi a k tomu učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kam ho položili." Petr a ten druhý učedník vstali a šli k hrobu. Oba dva běželi, ale ten druhý učedník předběhl Petra a byl u hrobu první. Sehnul se a viděl tam ležet lněná plátna, ale dovnitř nevešel. Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna, ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě. Potom vešel dovnitř i ten druhý učedník, který přišel k hrobu dřív; spatřil vše a uvěřil. Dosud totiž nevěděli, že podle Písma musí vstát z mrtvých. Oba učedníci se pak vrátili domů. Ale Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde před tím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou. Otázali se Marie: "Proč pláčeš?" Odpověděla jim: "Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili." Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on. Ježíš jí řekl: "Proč pláčeš? Koho hledáš?" V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: "Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu." Ježíš jí řekl: "Marie!" Obrátila se a zvolala hebrejsky: "Rabbuni", to znamená `Mistře´. Ježíš jí řekl: "Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu." Marie Magdalská šla k učedníkům a oznámila jim: "Viděla jsem Pána a toto mi řekl." Téhož dne večer - prvního dne po sobotě - když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš a postavil se uprostřed nich a řekl: "Pokoj vám." Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. Ježíš jim znovu řekl: "Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás."

Popis evangelia podle Jana začíná v neděli, kdy byla ještě tma (J 20,1). Marie Magdaléna přišla k hrobu, ale když uviděla kámen odvalený od hrobu, běžela pro Petra a Jana (J 20,2).

Toho nedělního rána se ženy vydaly k hrobu, aby pomazaly tělo Ježíše. Ženy, které měly pomazat Ježíše, bydlely na různých místech. Jak se zdá, Marie Magdaléna bydlela v Betanii, a tedy měla před sebou cestu dlouhou asi 2 km. Pokud se s nimi domluvila, že se sejdou za svítání u hrobu, pak musela z domu vyjít ještě za tmy, jak napsal Jan, zvláště když použil takové sloveso, resp. čas, které může znamenat „přichází“, „jde“ nebo „odchází“. Takže doba, kterou popsal slovy - "když byla ještě tma" - se spíše vztahuje na její odchod z domu na cestu, než na příchod na místo (J 20,1).

U Matouše čteme:

• Matouš 28,1 Když uplynula sobota a začínal první den týdne, přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu.

Lukáš doplňuje:

• Lukáš 24,1 Prvního dne po sobotě, za časného jitra, přišly k hrobu s vonnými mastmi, které připravily.

Apoštol Jan napsal, že když Marie uviděla odvalený kámen, běžela za Petrem a Janem se slovy: "Pána vzali z hrobu a nevíme, kam ho položili." (J 20,2) Použité množné číslo ("nevíme") potvrzuje přítomnost jiných žen u hrobu.

Po odchodu Marie Magdalény ženy vešly do hrobu a vylekaly se (Mk 16,6-7). Uviděly anděly v lidské podobě (Lk 24,4-7), kteří jim řekli, aby zavolali apoštoly, což také udělaly (Mt 28,5-8; Lk 24,910). Marek napsal, že od hrobu utekly a "nikomu nic neřekly, protože se bály" (Mk 16,8). Ženy byly vylekané. Po takovém prožitku potřebovaly nějaký čas, aby se vzpamatovaly, a teprve pak šly a řekly o tom všem apoštolům (Mt 28,8; Lk 24,10; J 20,18).

Petr a Jan, informováni Marií Magdalénou, rychle spěchali k hrobu (J 20,4), což také potvrzuje Lukáš (Lk 24,12), a pak se vrátili "k sobě domů" (J 20,10). Marie odešla za nimi, zůstala u prázdného hrobu a plakala. Když se naklonila do hrobu, uviděla dva anděly v lidských postavách, což potvrzují Marek i Lukáš (Lk 24,4; Mk 16,5). Marie musela mít v pláči skloněnou hlavu, protože na počátku poblíž stojícího Ježíše považovala za zahradníka, kterému řekla: "Pane, jestli si ho odnesl ty, řekni mi, kam jsi ho položil, a já si ho vezmu." (J 20,15) Ale stačilo pouze oslovení "Marie!", aby Ho poznala. "Ona se obrátila a řekla mu (hebrejsky): Rabboni!, to znamená Učiteli." (J 20,16) Pak i Marie odešla, aby oznámila všem učedníkům, že uviděla zmrtvýchvstalého Pána (J 20,18).

Zpráva o vzkříšení je zapsaná - stejně jako zpráva o ukřižování - všemi evangelisty. Jejich popisy se mírně liší - v některých detailech. Mnozí lidé tuto skutečnost považují za důkaz nepravdivosti evangelií a říkají, že evangelia byla napsána na objednávku. Ovšem opak je pravdou. Stačí si vzpomenout na dobu nedávnou, kdy v naší zemi vládli komunisté - učebnice dějepise byly tehdy psané na objednávku vládnoucího režimu a co nebylo schválené cenzurou nesmělo vyjít. Tehdy byly všechny události v různých učebnicích popsány stejně. Husité byli revolucionáři. Nikdo z nás se tehdy nedozvěděl o tom, že milovali Krista a Boží Slovo. Jan Ámos Komenský byl pedagog a humanista, ale místa v jeho knihách, která se zabývají náboženstvím nesměla vyjít. To, že to byl skvělý křesťan se nikdo nedozvěděl.

Vidíme tedy, že rozdílnosti v popisu ukřižování a zmrtvýchvstání ukazují na to, že evangelia jsou zprávami očitých svědků. Potvrdil by to každý policista, který někdy vyslýchal více svědků jedné události.

Německý historik Hans Stier prohlásil: „To, že prameny popisující zmrtvýchvstání Ježíše obsahují nejasnosti v určitých událostech, je pro historika důkazem jejich věrohodnosti. Pokud by byly dílem církve nebo nějaké skupiny lidí, jistě by zpráva byla kompletní a shodná. Z tohoto důvodu každý historik bývá obvykle skeptický, pokud jsou zprávy o nějaké významné události bez jakýchkoliv nejasností.“

Blížíme se k závěru, ale ještě než skončíme, pojďme se podívat na jednu věc. Ukázali jsme si, že ukřižování je místo křesťanské spásy.

• 1 Korintským 1,21-24 Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost.

A zmrtvýchvstání je základem naší víry (Ř 10,9). Pojďme se tedy v krátkosti podívat, jak by to vypadalo, kdyby Kristus nebyl vzkříšen.

• 1 Korintským 15,14-19 A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra, a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu: dosvědčili jsme, že Bůh vzkřísil Krista, ale on jej nevzkřísil, není-li vzkříšení z mrtvých. Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus. Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu. Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí!

Jestliže Kristus nebyl vzkříšen:

• Je kázání evangelia zbytečné (1K 15,14) - kázání apoštolů je bez jakéhokoliv smyslu a významu, protože to není nic víc než pohádka nebo vymyšlený příběh.
• Naše víra je marná (1K 15,14) a bezvýznamná. Kvůli své víře chceme žít ve lži a naše životy a skutečnost, že jsme uvěřili nejsou pravdivé. 
• Apoštolové byli lháři (1K 15,15), když přísahali, že Ježíš vstal z mrtvých (Sk 2,32), když tvrdili, že 40 dní po Jeho vzkříšení s Ním jedli a pili (Sk 10,39-41). Není možné, že by se mýlili, nebo byli oklamání - znamená to jediné - buď mluvili pravdu nebo byli těmi největšími lháři a podvodníky. 
• Jsme ztraceni ve svých hříších (1K 15,17), protože ten, kdo zemřel na kříži byl lhář nebo blázen a nikdo nemůže přinést Bohu dostatečnou oběť, která by byla svatá a bez poskvrny.
• Věřící budou pohlceni smrtí (1K 15,18), protože uvěřili ve falešného zachránce a jejich hříchy nejsou odpuštěny, žijí ve svých hříších a nemají žádnou naději.
• Křesťané jsou nejubožejší lidé (1K 15,19), protože věří lži, protože naše víra v Krista nás odvádí od mnoha světských žádostí, a protože se nám lidé posmívají kvůli víře a nebo nás dokonce pronásledují.

Vzkříšení je základem křesťanské víry. Jestliže Ježíš nevstal z mrtvých, potom nemůžeme být křesťané.

Jako historická událost má vzkříšení věčné důsledky pro věřící i nevěřící.

Pro věřící je vzkříšení klíčovou událostí v dějinách a nikdy by neměli odvrátit svůj pohled od této skutečnosti. A důsledky vzkříšení by se měly projevovat v našich životech. Ukazuje tedy náš život na to, že sloužíme vzkříšenému Pánu a Spasiteli? Jsme plni naděje, pokoje a síly, která je dána křesťanům právě díky skutečnosti a moci vzkříšení Krista?

Nevěřící potřebují pečlivě zkoumat důležitost vzkříšení, protože vzkříšení znamená ověření Ježíšova Božství a ukazuje na to, že On má všechnu moc a autoritu - Ř 1,4; Mt 28,19; Sk 2,36

Vzkříšení je známkou pravdivosti toho, co Ježíš vyučoval:

• Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne (J 14,6)
• Jeho krev byla prolita na odpuštění hříchů (Mt 26,28)
• Přišel, aby přinesl hojnost života (J 10,10)
• Odešel, aby pro nás připravil místo, kde budeme přebývat spolu s Ním (J 14,2)
• Znovu se vrátí (J 14,3)
• Lidé budou vzkříšeni z mrtvých a potom bude soud (J 5,28-29; 12,48)

Jestliže Ježíš vstal z mrtvých, potom v Něj musíme věřit (J 8,24).

Amen.