Věříš v Syna člověka? (J 9,8-41)

Slepý od narození vidí. A co teprve, když uvěří!

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 26. listopadu 2017

I. Odkrytá skutečnost

Pokoj vám, milí domácí víry i vám vážení hosté,

o velikém svátku stánků vyučoval Ježíš v jeruzalémském chrámu lidi o Otci, který Ježíše poslal na zem, aby ukazoval lidem cestu k Bohu. Poslal jej, Světlo světa, aby každý, kdo ho slyší, poznal Otce v nebesích a měl věčný život spolu s ním.

A. Všichni hřeší

Někteří mu naslouchali a uvěřili tomu, co říká. Jiní byli velmi pobouřeni, protože se jich dotýkalo, co si o nich Ježíš myslí. Nikomu se dobře neposlouchá, když slyší: nejsi svým vlastním pánem, ale jsi otrok. Tvoje myšlení i jednání neurčuješ ty sám, ale chceš dělat, co po tobě žádá někdo jiný.

To se špatně poslouchá, když si myslíte, že jste svobodný, nezávislý člověk. Navíc, když si myslíte, že jste dobrý člověk. Ale Ježíš jde ještě dál: nejenže tím, koho posloucháte, není nějaký jiný člověk, možná mocnější nebo důležitější než jste vy, ale odhaluje hrůznou skutečnost:

Pánem, kterého posloucháte a který má vládu nad vámi, je ďábel (8:44).

Kdyby to Ježíš říkal hříšným lidem! Rozuměli bychom tomu, kdyby mluvil ke zlodějům, vrahům, podvodníkům a lhářům.

Rádi souhlasíme, když čteme o politicích, kteří takzvaně "odklání" státní majetek na soukromé účty. Nebo o někom, který lže, jako když tiskne, jen aby se nepřišlo na jeho podvod. O takových je nám hned jasné, že to jsou zlí lidé, kteří dělají zlé věci!

Ale Ježíš v chrámě mluvil k lidem, kteří svýma rukama nikdy nikoho nezabili, neměli doma plnou spižírnu nakradených věcí ani to nebyli notoričtí lháři. Naopak, snažili se žít dobře a byli na to hrdí. Jsou to stejní lidé, kteří dnes chodí po ulicích tady v Ústí nad Labem, Mostě nebo v Teplicích. A přece Ježíšova slova zní hlasitě jako hlas zvonu:

Jste otroky! Neboť každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu! Nikdo není schopen říci: dneska nebudu hřešit a dodržet to. Nikdo to nedokáže.

• Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy! (Ř 3:23)
• Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili. (Ř 5:12)

Ani nejbližší učedníci Ježíšovi, kteří s ním trávili většinu času už tři roky, tomu nechtěli uvěřit: že by všichni byli pod mocí hříchu a nikdo nebyl svobodný? To není přece možné! Přeci na tom nejsme tak zle?

Jsme na tom tak zle. Každý, kdo se narodí do tohoto světa, stává se otrokem hříchu. Nikdo není bez hříchu, nikdo není svobodný.

B. Příklad pro učedníky

A hned Bůh přivádí učedníkům do cesty člověka, který byl od narození slepý. Učedníci potřebují příklad.

Stejně jako paní učitelka ve škole, když žákům vysvětluje co je to např. gravitace. Nejprve vysvětlí, že jde o univerzální silové působení mezi všemi formami hmoty. V tu chvíli tomu možná některý ze žáků s dobře vyvinutou představivostí porozumí. Pak ale učitelka použije názorný příklad: upustí z dlaně křídu a ta spadne na zem. Takhle funguje gravitace. Každý potřebujeme příklady pro lepší pochopení skutečností.

• "Jak to, že je ten člověk slepý?", ptají se učedníci Ježíše. (9:2)

Ten slepý je fyzickým příkladem před očima učedníků. Důsledky hříchu přítomného v tomto světě jsou tak hrozné, že se může stát, že se někdo dokonce narodí slepý. Slepota jeho těla je obrazem duchovní slepoty, do které se lidé rodí. Ale proto přišel Ježíš, Boží Syn, aby otvíral oči slepých. Ne však především fyzické oči, ale duchovní zrak.

• J 12:46 Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.
• J 9:39 Ježíš řekl: "Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí."

Ježíš má moc uzdravit zrak toho od narození slepého člověka. A udělal to způsobem, který myslím učedníci nečekali.

• Jan 9:6 (Ježíš) plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel slepému tím blátem oči 7 a řekl mu: "Jdi, umyj se v rybníce Siloe." (To jméno znamená `Poslaný´.) On tedy šel, umyl se, a když se vrátil, viděl.

Ten poslaný člověk Ježíše poslechl, umyl se a viděl.

Na fyzickém příkladu od narození slepého člověka nás tak Pán učí o našem duchovním stavu, o vztahu člověka k Bohu toto:

1) Rodíme se do tohoto světa duchovně mrtví, neschopní sami sebe uzdravit.

2) Ježíš Kristus má schopnost uzdravení, lépe řečeno vzkříšení pro duchovně mrtvé.

3) Proto byl Boží Syn poslán, aby dával věčný život tam, kde čekala věčná smrt.

4) Způsob, jakým Ježíš křísí duchovně mrtvé, je takový, jaký On sám určuje a ne jak by si to představovali duchovně mrtví lidé.

5) Ježíš Kristus skutečně povolává k víře, tedy k životu.

Ten původně od narození slepý člověk Ježíše poslechl a získal zrak. Pamatujme, že je to pořád jen fyzický příklad duchovní skutečnosti.

Láska Ježíše Krista je ale tak veliká, že jde dál. Neuzdravil jen jeho vidění, ale jak uvidíme do konce 9. kapitoly Jana, Duch Boží jednal v srdci toho člověka, aby na konci byl také duchovně vzkříšen.

Co se můžeme naučit na příkladu uzdravení zraku, který Pán Ježíš předkládá učedníkům?

Ježíš Kristus uzdravuje tělesně nemocné lidi. Kdyby ale někdo byl uzdraven na těle, a přitom jeho duše zůstávala dále ve svých vinách a hříších (Ef 2:1), bylo by to tělesné uzdravení k ničemu. Zemřel bys sice uzdravený z tělesné nemoci, ale byl odsouzen pro svou nedůvěru Bohu, pro svou vzpouru, pro svůj hřích.

Proto hledejte u Krista to nejdůležitější, co vám může dát. Nespokojte se s ničím menším. Přijďte, vyznávejte mu své hříchy, proste Ho o odpuštění, proste Ho, aby vás zachránil od důsledků vašeho bezbožného života. Přijď a pij z pramene živé vody, kterou je Ježíš. Utíkej a volej, pros!

• Lk 11:9-10 Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. 10 Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.

Ii. Čí je to dílo?

A. Reakce sousedů

Když se člověku přihodí v životě taková zásadní změna, reakce okolí na sebe nedá dlouho čekat. Zpráva o zázračném uzdravení toho člověka se rychle roznesla. To, co se stalo na jeho těle, nedalo se skrýt. Byla to tak výrazná změna, že si toho okamžitě lidé všimli. Vždyť ten, který byl slepý, nyní vidí květiny, stromy, domy kolem ulic a také lidi. Vidí tváře svých sousedů, tváře svých rodičů, vidí učitele zákona, dokonce židovskou veleradu. A uviděl ještě mnohem vzácnější tvář! Tvář toho, kdo ho uzdravil. Jaký to musel být pohled – plný vděčnosti a radosti, plný překvapení a úžasu. To, co jeho oči nikdy neviděly, co mu na mysl nepřišlo, to připravil Ježíš pro něj.

• 1 K 2:9 Ale jak je psáno: `Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.´

Když Bůh otvírá oči, je to na člověku poznat. Sousedé, kteří spatřili toho uzdraveného, si nebyli úplně jistí, že je to on:

• Jan 9:8-9 Sousedé a ti, kteří jej dříve vídali žebrat, se ptali: „Není to ten, kdo tu sedával a žebral?“ (9) Jedni říkali: „Je to on.“ Jiní pak: „Není, ale je mu podoben.“ On sám řekl: „Jsem to já.“

Dříve nepřítomný pohled, oči zastřené tmou se nyní proměnily v oči, soustředěné na toho s kým dříve slepý nyní mluví. Celá tvář doznala změny. Vlil se do ní jas a soustředěnost. Dokonce je v nich vidět radost! A radost poměňuje celu tvář, celého člověka. Proto si nebyli sousedé úplně jisti. S přesvědčením jim potvrdil:

• "Jsem to já." (v. 9)

Ta proměna okamžitě vyvolala otázku u sousedů:

• Jan 9:10 I řekli mu: „Jak to, že se ti otevřely oči?“ 11 Odpověděl: „Člověk jménem Ježíš udělal bláto, potřel mi oči a řekl mi: Jdi k Siloe a umyj se! Šel jsem tedy, umyl jsem se a vidím.“

Lidé se ho ptají, co se stalo. On vydává svědectví: nic složitého, prostě řekl, co mu Ježíš učinil a jak.

Pamatujete, že jde o fyzický obraz duchovní skutečnosti? Jaké principy můžeme tedy z reakce sousedů a z jednání toho dříve slepého odvodit?

Tím první je, že když člověk uvěří Ježíši Kristu, který mění lidské srdce, je ta změna na člověku patrná. Nemůže zůstat bez povšimnutí okolí, zvláště těch, kteří vás nejlépe znají: rodiny, sousedů a přátel. Protože tam, kde je nový duchovní zrak, rozzáří se celý člověk. To, co dříve bylo temné a bez naděje, nyní nádherně rozkvetlo. Mysl obtěžkaná ve svém svědomí vinou je nyní osvobozená! Tam, kde Bůh odpouští hříchy a dává nový život, přichází radost a pokoj do srdce člověka. Pokoj s Bohem, protože člověk nalezl smíření se svým Stvořitelem a také spravedlivým Soudcem. Kdo složil svou naději v Krista Ježíše, za koho Kristus zaplatil svou smrtí na kříži, ten je nové stvoření!

• 2 K 5:17 Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!

Druhou skutečností, kterou se zde můžeme naučit, je, že k vydávání svědectví o Kristu není třeba žádného zvláštního tréningu, školení, semináře nebo schopností. Ten dříve slepý člověk prostě pověděl sousedům, co se s ním stalo! Stejně tak, když křesťan má povědět druhým lidem o Kristu, není potřeba mít obavy. Bát se: co mám říct, vždyť toho vím tak málo o Bohu, o Ježíši Kristu. Navíc Bibli skoro neznám.

To nejlepší, co může každý křesťan udělat, je říct druhým jednoduše, co udělal Pán Ježíš v jeho životě. To je to nejlepší svědectví, aby i druzí porozuměli, že víra v Boha není akademická disciplína, kterou se můžete naučit na vysoké škole. Víra v Boha Bible je vždy osobní důvěra Bohu.

Apoštol Pavel to vysvětluje ze své vlastní zkušenosti:

• Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného souhlasu: Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. (1 Tm 1:15)

Mnoho věcí se dá o Bohu dozvědět, prozkoumat, dá se rozjímat. Ale slyšet o tom, jak Bůh usvědčil člověka z jeho hříchů, jak ho přivedl na kolena k modlitbám pokání a jak ten člověk nalezl Boží milost v odpuštění a přitom vidět, že to je člověk, kterého znám, je mi podobný, to je efektivní cesta evangelizace.

Je to způsob nesení evangelia, kdy ponesete svou kůži na trh. Zažijete výsměch, nepochopení a odmítnutí. A to není ani příjemné, ani lehké. Ale zažijete také radost, že jste mohli svědčit o díle Božím ve svém životě, o radosti v nebi z obráceného člověka. Kdo by nechtěl slyšet slova svého Pána: služebníku dobrý a věrný.

Třetí skutečností, kterou se zde můžeme naučit je, že vydávání svědectví o Kristu zaujme mnohé. I sousedé se ptali: kde je ten člověk? Mysleli Ježíše. Mnoho lidí by také šlo nechat si dát bláto na oči a umýt se v rybníku. Co když to pomůže před Bohem? Ale to by byl jen povrchní, pověrčivý přístup. Ježíš to neřekl každému: jdi a umyj se v Siloe. Jen jednomu. Všechny však volá k pokání. Lidé budou vždy chtít udělat něco vnějšího pro svou spásu, ale pokání bude činit málokdo. Mnozí budou zvědaví, ale málokdo se před Bohem pokoří.

B. Teologové rozděleni

Je potřeba vzít toho muže k lidem vzdělaným v teologii. Ježíš ho totiž uzdravil v sobotu. A to podle oficiálního náboženství židů nebylo možné dělat. V sobotu se nemá pracovat.

• Jan 9:13-16 Přivedou toho, který byl dříve slepý, k farizeům; (14) toho dne, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, byla totiž sobota. (15) Proto se ho farizeové znovu dotazovali, jak nabyl zraku. A on jim řekl: „Položil mi bláto na oči, umyl jsem se a vidím.“ (16) Někteří z farizeů říkali: „Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu.“ Jiní naopak říkali: „Jak by mohl hříšný člověk činit taková znamení?“ A došlo mezi nimi k roztržce.

Není pravidlem, že převládající názor ve společnosti, i když je vytvořený na základě mínění lidí, kteří jsou považováni za k tomu povolané, musí být názor správný. Část z farizejů, tedy lidí, kteří byli horliví v náboženství a vedli náboženský život Izraele, označili Ježíše za někoho, kdo určitě není poslán od Boha. Argumentem bylo, že by přeci neporušoval zachovávání dne odpočinku – soboty, kdyby byl od Boha.

Písmo svědčí o tom, že Ježíš, věčný Syn Boží, se narodil jako Syn člověka a byl podroben Zákonu (Ga 4:4). Žádným způsobem nemohl tedy porušovat přikázání Zákona. Musíme proto hledat jiné vysvětlení, proč Kristovo uzdravování v sobotu není hříchem.

Je to proto, že Kristus sám je pravý sobotní odpočinek. Každá duše potřebuje uzdravení - potřebuje dokonce vzkříšení ze své duchovní mrtvosti. Ve svém ukřižování dokonal Kristus veškeré vykupitelské dílo. Je dokonáno!, zvolal z kříže. Uzdravení v Kristu je pravým sobotním odpočinkem. A to Ježíš zvěstoval svým tělesným uzdravováním nemocných. Kdo v něj uvěří, odpočívá v Kristu, v dokonalém sabatu, stále.

Druhá část farizejů si nebyla vůbec jistá tím, že Ježíš opravdu otevřel tomu člověku oči. Udělali si názor dopředu: Ježíš je hříšník, proto nemůže být od Boha a proto se ani nestalo to, o čem vypráví ten žebrák. Určitě si to vymyslel, nebo je to nějaký podfuk (v. 16). Dokonce se mezi sebou začali hádat. Jejich předporozumění jim zabránilo uvěřit Ježíši.

Rozhodli se zavolat si rodiče toho uzdraveného. Teď se ukáže, jak to bylo!

C. Rodinná anamnéza: strach

• Jan 9:18-19 Židé nevěřili, že byl slepý a že prohlédl, dokud si nezavolali jeho rodiče (19) a nezeptali se jich: „Je to váš syn, o němž říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že nyní vidí?“

Jak těžké to muselo být pro slepého žebráka, když neviděl a byl odkázaný zcela na pomoc druhých. O co hroznější to však bylo nyní, když sice obdržel zrak, ale jeho nejbližší se ho prakticky zřekli. Jeho vlastní rodiče! Strach z lidí je přemohl tak, že v tom nechali svého syna samotného.

• "Je dospělý, ať mluví sám za sebe" (v. 21).
• Jan 9:22-23 To řekli jeho rodiče, protože se báli Židů, neboť Židé se již usnesli, aby ten, kdo Ježíše vyzná jako Mesiáše, byl vyloučen ze synagógy. (23) Proto řekli jeho rodiče: Je dospělý, zeptejte se ho!

Židé veřejně pohrozili všem, že kdo se k Ježíši přidá, kdo jej vyzná jako Mesiáše, bude vyloučen ze synagogy. To prakticky znamenalo konec v izraelské společnosti. V synagoze bylo centrum nejen veškerého místního náboženského života komunity, ale i sociálního života. Být vyloučen ze synagogy - to znamenalo úplné odříznutí od bohoslužby i od lidí. Ode všeho požehnání.

Je to jako kdyby se s vámi nikdo z vašich sousedů nebavil. Dokonce byste pro úřady nebyl nikdo. Nemáte žádná práva ve společnosti, žádné dovolání, jste naprosto cizí.

A tak i když rodiče toho slepého věděli, neřekli nic a odkázali vedoucí židů, ať se zeptají jejich syna. Hospodin je mu však posilou:

• Ž 27:10 I kdyby mě opustil můj otec, moje matka, Hospodin se mě vždy ujme.

Ježíš varuje všechny své následovníky, aby si spočítali náklad, cenu následování Krista. Být věrný Kristu může znamenat také rozdělení nejbližších v rodinách kvůli Kristu.

• Mt 10:32-39 Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi; 33 kdo mně však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi. 34 Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. 35 Neboť jsem přišel postavit syna proti otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni; 36 a `nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina´. 37 Kdo miluje otce a matku více nežli mne, není mne hoden. 38 Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden. 39 Kdo nalezne svůj život, ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.

Spočítal sis náklad? Jsi ochoten pro Krista nést i takovou cenu? A co ten slepý od narození?

III. Dílo Ducha svatého v srdci člověka

Podívejte se, jak celou dobu, kdy evangelista Jan líčí příběh slepého od narození, je ten muž proměňován. Poslušnost Ježíšovu příkazu, aby šel a umyl se v rybníce Siloe není vůbec ještě spasitelnou vírou. Díky své poslušnosti obdržel zrak. Když se ho sousedé ptali na Ježíše (v.12), prakticky nic o něm neřekl. Jen pokrčil rameny a řekl: „To nevím“.

Později, když už se ho ptali farizejové (v. 17), za koho on Ježíše pokládá, odpověděl: Je to prorok".

Pak si ho vedoucí autority zavolali znovu:

• Jan 9:24 Zavolali tedy ještě jednou toho člověka, který byl dříve slepý, a řekli mu: „Vyznej před Bohem pravdu! My víme, že ten člověk je hříšník.“

Vyzývají ho, aby mluvil pravdu! Kápni božskou! A přitom ji ale vůbec nechtějí přijmout! Mají názor už udělaný, pravda je nezajímá:

• my víme, že ten člověk je hříšník. (v. 24).

Bývalý slepý čím dál více promýšlí, co se to stalo. Duch svatý pracuje v jeho srdci. O co víc jsou zatvrzelejší srdce vedoucích židů, o to víc roste ve slepém porozumění, kdo ho to vlastně uzdravil. A tak směle odpovídá, a odpovídá beze strachu a podle pravdy:

• Jan 9:25 Odpověděl: „Je-li hříšník, nevím; jedno však vím, že jsem byl slepý a nyní vidím.“

Nyní dovádí fyzické skutečnosti (tedy to, co se stalo na jeho těle) do duchovních důsledků. Znovu se ho ptají:

• Jan 9:26 „Co s tebou učinil? Jak ti otevřel oči?“

Odvaha slepého roste úměrně s porozuměním Boží milosti.

• Jan 9:27 Odpověděl jim: „Již jsem vám to řekl, ale vy jste to nevzali na vědomí. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?“

A celý výslech graduje. Když nepochodili s Abrahamem, vytasí se nyní s odvoláním k Mojžíšovi:

• Jan 9:28-29 Osopili se na něho: „Ty jsi jeho učedník, ale my jsme učedníci Mojžíšovi. (29) My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je.“

Židé se dovolávají Mojžíše. Je to srozumitelné. Každý, kdo čte Starý zákon, rozumí, že k Mojžíšovi mluvil Bůh. To není těžké poznat, to tam čteme. Ale dá to větší práci s Biblí rozumět více o Mesijáši, o kterém Starý zákon mluví.

Jestliže chcete více poznávat Boha, jeho vůli pro váš život a lépe rozumět důsledkům své víry, dá to práci s Biblí. Ale je to práce, která bude bohatě odměněna radostí a rozkvětem moudrosti. K člověku, který roste v posvěcení a moudrosti budou přicházet další lidé pro radu a pomoc. Takový člověk je čím dál více podoben rozložitému stromu, v jehož větvích najdou ptáci úkryt, v jehož stínu odpočívají druzí. Takový člověk je požehnáním pro své okolí. Proto dáváme takový důraz na Písmo a povzbuzujeme každého, aby měl svou Bibli, četl ji každý den. Aby četl systematicky tak, aby ji přečetl za rok, za dva celou a potom znova a znova. Proto povzbuzujeme každého, aby nosil svou vlastní Bibli do shromáždění a na biblickou hodinu, protože v ní má své poznámky, dobře se v ní orientuje. Proto povzbuzujeme každého, aby pracoval na svém poznávání Bible – uměl se v ní orientovat, kde je která kniha, dovedl povědět, jaké je hlavní téma dané knihy a do jaké situace v ní nalezneme odpovědi. Kéž je ten dar, který jsme od Pána dostali, že máme svou Bibli a v jazyce, kterému rozumíme, pokladem pro nás.

Už jednou v Janově evangeliu Ježíš vysvětloval, co je cílem Mojžíšových knih:

• J 5:46 Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně.

Ten, který byl od narození slepý, chudý a neschopný se o sebe postarat, dokonce tak, že musel jen sedět a žebrat, je nyní doveden Duchem svatým k přesvědčivému poznání a vyznání před lidmi:

• Jan 9:30-33 Ten člověk jim odpověděl: „To je právě divné: Vy nevíte, odkud je – a otevřel mi oči! (31) Víme, že hříšníky Bůh neslyší; slyší však toho, kdo ho ctí a činí jeho vůli. (32) Co je svět světem, nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepého od narození. (33) Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nemohl by nic takového učinit.“

Čím dál víc mu je jasné, kdo musí Ježíš být:

1) otevřel oči od narození slepému, což se ještě nikdy nestalo (30)

2) Bůh ho slyší, hříšníky ne (31)

3) musí být tedy od Boha (32)

K čemu došel ten slepý? Ježíš musí být jedinečný a je nadmíru milý Bohu, protože činí zázraky.

K čemu došli náboženští vedoucí? Vlastní pýcha jim zabránila poznat Spasitele. A vlastní pýcha se také projevila navenek vůči druhým lidem, když začali toho muže ponižovat a nakonec ho vyhnali a vyloučili ze synagogy (34).

IV. Kdo vidí Krista, má život věčný

• Jan 9:35 Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: „Věříš v Syna člověka?“

Sanhedrin jej vyloučil ze synagogy. Automaticky ho odmítli i sousedé. Vlastní rodiče stejně tak ze strachu před autoritami.

Ale Ježíš jej vyhledal. On je Dobrý pastýř svých ovcí:

• J 10:7 Řekl jim tedy Ježíš znovu: "Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce.
• 11 Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce.
• J 10:27 Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou

Ježíš jej vyhledal (35) a vedl k víře v Krista. Ten muž potřeboval vědět, kdo to je (36) a Ježíš se mu dal poznat (37).

Ten muž padl na kolena, uvěřil Kristu a uctíval ho.

Ten dříve slepý, jehož jméno neznáme, procházel těžkými zkouškami. Ale jak zklamání z druhých lidí rostlo a jak rostly výhrůžky a tlak, tak také rostla jeho víra. A to je posilou i pro nás: těžkosti a trápení nám mohou pomoci jasněji vidět Krista Ježíše, Spasitele duší.

Farizejové neměli výmluvu. Písma mluví o přicházejícím Mesiáši i jeho království:

• Iz 29:18-19 I uslyší v onen den hluší slova knihy a oči slepých prohlédnou z temnoty a ze tmy. (19) Pokorní se znovu budou radovat z Hospodina a nejubožejší z lidí budou jásat vstříc Svatému Izraele.

Nikdo jiný nedokáže otevřít oči slepého od narození, jedině Boží Syn. Co je svět světem nikdo to nedokázal.

Vidíš i ty, kdo je Ježíš? Důvěřuješ mu ve věcech své přítomnosti i budoucnosti? Ve věcech tělesných i duchovních? Už vidíš Ježíše, kým opravdu je: Bůh v lidském těle, který má moc tě zachránit od přicházejícího Božího hněvu a dát ti věčný život?

Jestliže i tobě otvírá oči, nezbývá ti, než padnout před ním na kolena a uctívat ho. On, sám Bůh má moc nad životem i smrtí. On se sklání k těm, kteří jsou duchovně slepí, aby viděli.