Umění života v plnosti (Fp 4,11-23)

Společenství v Duchu Svatém

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 10. dubna 2005

Štěstí. Být šťastný. Spokojený. Znáte to? Všichni po tom toužíme. A hledáme své uspokojení v mnoha různých věcech. Už jsme o tom mluvili. Minulé úterý jsme mluvili o tom, v čem jsme spokojení. Dneska nás Písmo povede k tomu, jak můžeme dosáhnout spokojenosti. Jak můžeme být v našem životě šťastní. Ne tak jak říká klasik: štěstí, to je jen muška zlatá, ale jak říká Písmo, které ukazuje na štěstí jako na stav srdce a mysli.

Jak jsme si již mnohokrát ukázali, máme před sebou velmi osobní list Nového zákona. Pavel v něm mnohokrát mluví o sobě, o své osobní situaci, o své radosti, o svém očekávání, dává sám sebe za příklad, ukazuje na sobě praktické křesťanství.

A stejně jako list začíná Pavlovou situací a jeho radostí z Filipských 1,3-4 Pokaždé, když si na vás vzpomenu, děkuji svému Bohu (neboť za vás všechny při každé své modlitbě stále s radostí prosím), stejně také zakončuje dopis svou situací a radostí z Filipských.

10 Velice jsem se v Pánu zaradoval, že nyní konečně znovu rozkvetl váš zájem o mne. Mysleli jste na to sice již dříve, ale neměli jste příležitost.

Pavel mění téma a děkuje Filipským za jejich finanční podoru. Udělali jste mi bratři velikou radost a jsem za to Pánu vděčný, že jste mysleli na moje potřeby. Vím, že vám na mě záleželo i dřív, ale chyběla vám příležitost. Pavel nám neobjasňuje, proč ho Filipští přestali podporovat v minulosti, ale je vděčný za obnovení této podpory. Mohli bychom to snadno vyložit tak, že když byl Pavel mimo jejich společenství, tak vůči němu neměli žádné závazky. Ale tak to není. Oni mysleli na Pavla. Chtěli ho podporovat. Jenom neměli příležitost. To není nějaká hezky zabalená fráze. Viděli jsme, že Pavel mluví velice přímo a upřímně. Neomlouvá nějakou jejich neochotu, jak se to někdy dělává. Filipští mysleli na Pavla, měli o něj zájem a tento zájem prokázali velice prakticky. Kdyby Pavel jenom tušil, že je v jejich zájmu něco jiného Kristova láska a odhodlanost jednat podle Božích standardů, jejich podporu by nepřijal.

• 1 Korintským 9,7-15 Kdo kdy bojuje na vlastní náklady? Kdo sází vinici a nejí z jejích plodů? A kdo pase stádo a nepije mléko toho stáda? Říkám snad tyto věci podle člověka? Neříká to snad i Zákon? V Mojžíšově zákoně je přece napsáno: "Mlátícímu volu nezavážeš ústa." Má snad Bůh starost o voly? Anebo to říká spíše kvůli nám? Jistěže to bylo napsáno kvůli nám, protože ten, kdo oře, má orat v naději a ten, kdo mlátí, v naději, že bude mít na své naději podíl. Jestliže jsme vám my rozsívali duchovní věci, je to snad něco velikého, jestliže budeme sklízet vaše tělesné věci? Jestliže toho práva na vás požívají druzí, proč ne raději my? My jsme však tohoto práva nevyužili, ale všechno mlčky snášíme, abychom snad nedali nějakou překážku Kristovu evangeliu. Nevíte snad, že ti, kdo pracují se svatými věcmi, jedí ze svatých věcí, a ti, kdo slouží při oltáři, mají podíl z oltáře? A stejně tak Pán nařídil, aby ti, kdo kážou evangelium, z evangelia žili. Já jsem však nic z toho nevyužil. A toto jsem nenapsal proto, aby se tak stalo při mně, neboť pro mne by bylo lepší, kdybych umřel, než aby někdo zmařil tuto mou chloubu.

Pavel nechtěl podporu tam, kde by to mohlo vést k nějaká závisti, nebo k problémům ve vztazích. A tak ačkoliv ukazuje, že je to správné, když se církev stará o ty, kdo zvěstují, tak ukazuje také na to, že on sám je ochoten se toho vzdát, aby druzí mohli lépe růst v Kristu. Ještě si ukážeme, že to, po čem Pavel touží je vidět ovoce lásky k Pánu. Filemonovi napsal:

• Filemonovi 10-20 Prosím tě tedy ohledně svého syna, jehož jsem zplodil ve svém vězení, Onezima, který ti byl kdysi neužitečný, ale nyní je tobě i mně velmi užitečný. Toho ti posílám zpět. Přijmi ho tedy jako mé vlastní srdce. Zamýšlel jsem si ho ponechat u sebe, aby mi ve vězení pro evangelium sloužil místo tebe, ale nechtěl jsem nic udělat bez tvého vědomí, aby tvůj dobrý skutek nebyl jako z povinnosti, ale aby byl dobrovolný. Snad byl totiž na chvíli vzdálen proto, abys ho mohl dostat navždy - ne již jako otroka, ale více než otroka, totiž jako milovaného bratra, zvláště pro mne, a čím spíše pro tebe, jak podle těla, tak v Pánu. Máš-li mě tedy za společníka, přijmi ho jako mě. Jestliže ti pak způsobil nějakou škodu nebo něco dluží, přičti to mně. Toto píši já Pavel svou vlastní rukou: Já to zaplatím - ať ti však nemusím říci, že mi dlužíš i sám sebe! Nuže, bratře, ať z tebe mám v Pánu užitek i já; občerstvi mé srdce v Pánu!

Pojďme zpět k Filipským. Poslali mu finanční podporu, a pravděpodobně velkou finanční podporu a co víc – poslali mu člověka, který mu měl sloužit (a museli zaplatit také tohoto člověka). Znovu se nám tady odhaluje hluboký vztah mezi Filipskou církví a Pavlem. Vztah, který se projevuje velice prakticky.

• 1 Janův 3,17-19 Kdokoli však má jmění tohoto světa a vidí svého bratra, jak má nedostatek, a zavře před ním své srdce, jak v něm může zůstávat Boží láska? Synáčkové moji, nemilujme slovem ani jazykem, ale skutkem a pravdou. A podle toho poznáváme, že jsme z pravdy, a ujistíme svá srdce před jeho tváří.

11 Neříkám to kvůli tomu, že bych měl nedostatek; já jsem se totiž naučil být za všech okolností spokojen.

Pavel nechtěl vzbuzovat pocity lítosti nebo vyvolávat nějaká hnutí v lidech tak aby si řekli – nebohý Pavel, trpí nouzí, musíme mu pomoci. Pavel dává jasně najevo, že jeho mysl a srdce jsou takovém stavu, který popisuje ve verši 8. – ve stavu duchovní zralosti, dokonalosti. Pokoj Boží střeží jeho mysl i srdce. Proto také vyzývá věřící, kdo je dokonalý, ať smýšlí jako my. A všimněme důležité věci, kterou tento verš objasňuje: že dosažení duchovní zralosti je spojené s učením.

Nebylo to tak, že by Pavel byl spokojený včera, dneska to bylo tak napůl a možná bude zase spokojený zítra. Pavel se naučil být spokojený. V každém okamžiku jeho života bychom ho nalezli spokojeného. Jeho mysl a srdce byly uspokojené v Kristu. Nebyla to spokojenost, která by byla výsledkem lidské přirozenosti, ale byla to spokojenost, jejíž zdroj je v Ježíši.

Tato spokojenost znamená:

1. Stav mysli a srdce nezávislý na vnějších okolnostech.

2. Spokojenost s mnohým, ale také spokojenost jenom s jedním, nebo s málem.

Jak jsme si už řekli, nebyla to nějaká chvilková záležitost, ale Pavel byl spokojený stále. Krásně to objasňuje následující verš.

12 Umím být pokořen, umím také mít hojnost. Jsem zasvěcen do všeho a každým způsobem: být sytý i hladový, mít nadbytek i nedostatek.

Podívejme se nejprve na slovo umím (E – dovedu). Sloveso je použité v perfektu, které popisuje děj minulý, jehož následky trvají, takže popisuje také stav přítomný. Bylo to něco, co se Pavel naučil v minulosti, je to něco, co uměl, umí, a bude umět. Jde o to, co je popsáno ve verši 11. a rozepsáno ve verši 12. V čem byl tedy Pavel spokojený?

Říká, dovedu obojí:

1. Být pokorný, žít pokorně, skromně.

2. Žít v hojnosti, v nadbytku.

Jsem zasvěcen do všeho a ve všem dovedu žít, každým způsobem

3. Být sytý, nasycený

4. Být hladový, trpět nouzí

5. Žít v hojnosti, nadbytku, v bohatství

6. Žít v nedostatku, bez prostředků

Když Pavel používá všechna tato slova ukazuje na extrémy, na extrémní podmínky života, takže když říká ve všem dovedu spokojeně žít, tak myslí ve všem.

13 Všechno mohu v Kristu, který mě posiluje.

Pavel chápe, že schopnost být spokojený ve všem a za všech okolností nepochází z něj, ale zvenčí, mimo něj. Není z nikoho jiného než z Ježíše Krista. Není výsledkem zaopatření ze strany druhých lidí, není výsledkem okolností, ani ničeho jiného. Všechno mohu dělat skrze Krista, který mi ke všemu dává sílu. On mě posiluje. Pavel neříká, že Kristus mi dává sílu, když ji potřebuji nebo jenom když se vzdávám svého vlastního úsilí a snahy. Ale že mi dává sílu. A nikoliv do všeho. Pavel řekl, že je to Kristus, kdo je mojí silou stále a že nemám sílu mimo Něj, že nenajdu posilu ve vlastních schopnostech, ani v sebedůvěře, ale v Něm.

Když čteme Skutky nebo Pavlovo listy tak se často ptáme, jak to ten člověk mohl zvládnout, všechno to utrpení, pronásledování, práci, touhy? Tady máme odpověď – tady nám říká jak a jak můžeme toto vše zvládnout i my.

Nesmíme zapomenout, že všechna naše síla je v Kristu. Bez Něj nemůžeme nic, bez Něj nejsme schopni skutečně žít. A není to poprvé, co nám Pavel připomíná tuto velikou pravdu.

• 2 Korintským 3,1-5 Začínáme zase doporučovat sami sebe? Cožpak potřebujeme, jako někteří, doporučující listy k vám nebo od vás? Vy jste náš list zapsaný v našich srdcích, list, který znají a čtou všichni lidé. Je přece zjevné, že jste list Kristův zhotovený naší službou, napsaný ne inkoustem, ale Duchem živého Boha, ne na kamenných deskách, ale na masitých deskách srdce. A takovouto důvěru máme skrze Krista k Bohu: Ne že jsme sami o sobě způsobilí, abychom si něco mysleli sami o sobě, ale naše způsobilost je z Boha,

Slovo způsobilost můžeme přeložit jako schopnost nebo možnost něco dělat. Pavel objasňuje, že sami ze sebe nejsme způsobilí k ničemu. Je to jenom Bůh, kdo nám dává moc a sílu naplňovat Jeho vůli k Jeho slávě. Moji milí, sami v sobě nemáme žádnou sílu. Jestliže máme nějakou sílu, je od Pána.

• Efezským 6,10 Závěrem, bratři moji, posilněte se v Pánu a v moci jeho síly.

14 Udělali jste však dobře, že jste se stali spoluúčastníky mého soužení.

Pavel se tu vrací k daru Filipských. Mohlo by se zdát, že je trochu nevděčný, ale tento text nám objasňuje Pavlův postoj. Pavel nepopírá své potřeby, ale hledá jejich naplnění v Bohu. Zároveň však ví, že Bůh jedná skrze svůj lid. Pavel děkuje Bohu za dar Filipských. Říká, že udělali skvělou věc, když mu poslali svůj dar. Mluví o tom, že se tak stali spoluúčastníky jeho soužení. Slovo spoluúčastník je do češtiny těžko přeložitelné. V řečtině je slovo, které možná znáte – KOINÓNIA – společenství – s předložkou syn- , která znamená spolu, společně, dohromady. Pavel tady mluví o tom, že Filipští, tím že podporují Pavla, mají s ním společenství, spoluúčast.

Takže dávání můžeme vidět jako společenství. Dávání je společenství.

• Římanům 15,26-28 neboť Makedonským a Achájským se zalíbilo udělat nějakou sbírku pro chudé svaté, kteří jsou v Jeruzalémě. Zalíbilo se jim to totiž a jsou jejich dlužníky. Vždyť jestliže pohané měli účast na jejich duchovních věcech, jsou jim také povinni posloužit tělesnými. Když to tedy vykonám a zajistím jim toto ovoce, vydám se přes vás do Španěl.
• 2 Korintským 8,1-5 Bratři, oznamujeme vám Boží milost danou sborům v Makedonii, že se ve veliké zkoušce soužením jejich veliká radost a jejich hluboká chudoba rozhojnila do bohatství jejich štědrosti. Vydávám jim totiž svědectví, že dávali sami od sebe podle své možnosti, ba i nad možnost. S mnoha prosbami nás žádali, abychom přijali tu milost a účast na službě svatým, a to ne tak, jak jsme se nadáli, ale oni nejprve dali sami sebe Pánu a skrze Boží vůli i nám.
• 1 Timoteovi 6,17-19 Těm, kdo jsou v tomto světě bohatí, přikazuj, ať nesmýšlí povýšeně a nespoléhají na nejisté bohatství, ale na živého Boha, který nám dává k užívání hojnost všeho. Také ať činí dobře, bohatnou v dobrých skutcích, jsou štědří a dělí se s ostatními; ať si ukládají dobrý základ pro budoucnost, aby se chopili věčného života.
• Židům 13,15-16 Skrze něj tedy přinášejme Bohu neustále oběť chvály, to jest ovoce rtů, vyznávajících jeho jméno. Nezapomínejte však na dobročinnost a sdílení se, neboť takové oběti jsou Bohu příjemné.

15 Vy, Filipští, přece sami víte, že v počátcích evangelia, když jsem vyšel z Makedonie, se žádný sbor se mnou nepodílel na výdajích a příjmech, jedině vy sami.

V závěru svého listu Pavel děkuje církvi za jejich společenství, když naplňovali jeho fyzické potřeby. Před deseti lety Pavel kázal evangelium ve Filipis a vznikl tam tento sbor. Když Pavel odešel z Makedonie, byla tato církev jediná, která s ním zůstala ve styku. Doslova tam stojí, že žádná církev s ním neměla společenství. Dávání, finanční podpora je byla skutečným společenstvím a byla vyjádřením jedné lásky, partnerství.

Skutečné společenství je víc než prázdná slova, ale projevuje se v dávání – ve všech aspektech nejenom finančním (vzpomeňme na Epafrodita).

Je příznačné, že i když máme biblický pohled na dávání, často se bojíme, aby naše dávání nebylo zbytečné, nebo aby tu nebyly nějaké špatné motivy nebo cíle. Ale nezapomeňme, co jsme si ukázali v předchozím verši – že dávat, znamená mít společenství. A skutečné společenství znamená více než říkat stejná slova a být shromážděni na stejném místě. Společenství není omezeno dny, místy, službami, prací nebo okolnostmi. Společenství není založené na pohlaví ani na rase.

Biblické společenství je proměna způsobená Bohem v srdcích znovuzrozených lidí, takže Boží lid sdílí své životy jeden s druhým. A dávání je pouze jedna část pestrého obrazu, kterým je společenství.

16 I do Tesaloniky jste mi přece více než jednou poslali na mé potřeby.

Ze Skutků víme, že z Filipis Pavel zamířil do Tesaloniky. A Filipští, ačkoliv to byla velice mladá církev, ho okamžitě podporovali. Jednoduše ho zaopatřili. Postarali se o jeho potřeby. Ovšem musíme si uvědomit, že Pavel nepotřeboval ubytování v pětihvězdičkovém hotelu ani cestu první třídou nejdražší letecké společnosti. Můžeme si být jistí, že vztah mezi Pavlem a Filipskými, byl korektní. Pro ně to bylo slavné a požehnané podporovat Božího služebníka. Jaká je to tragédie pro církev v naší zemi, když nechápe finanční podporu svých služebníků jako společenství v Duchu Svatém.

17 Ne že bych toužil po darech, ale toužím po ovoci, jež se rozhojňuje na váš účet.

Pavel používá jazyk obchodníka, když popisuje dávání Filipských. Pavel netoužil po tom, aby se sám měl dobře, ale chtěl vidět církev slavnou, krásnou, plnou ovoce. Pavel se modlil za to aby církev rostla a věřím, že chtěl, aby také investovala do jeho služby a aby tato jejich investice přinesla Filipské církvi užitek. Nejen že budou dávat, že budou mít vykázaná nějaká čísla ve svém účetnictví, ale že skrze to porostou a ponesou ovoce. Dávání je tedy také ovoce. Podívejme se zpátky na text, o kterém jsme již mluvili a který nám ukazuje dávání jako ovoce.

• Římanům 15,26-28 neboť Makedonským a Achájským se zalíbilo udělat nějakou sbírku pro chudé svaté, kteří jsou v Jeruzalémě. Zalíbilo se jim to totiž a jsou jejich dlužníky. Vždyť jestliže pohané měli účast na jejich duchovních věcech, jsou jim také povinni posloužit tělesnými. Když to tedy vykonám a zajistím jim toto ovoce, vydám se přes vás do Španěl.

Ovoce je něco, co se rodí z něčeho, co je výsledkem něčeho nebo plodem, závěrem. V tomto případě je toto ovoce jasným důkazem nebo výsledkem růstu svatých v lásce.

18 Dostal jsem tedy všechno a mám nadbytek; jsem plně zaopatřen, když jsem přijal od Epafrodita to, co jste poslali - líbeznou vůni a vzácnou oběť příjemnou Bohu.

Dostal jsem všechno a nic mi nechybí. Jsem plně zaopatřen. Toto nám ukazuje, jakým způsobem dávali Filipští. Byli velice štědří k Božím dělníkům, protože rozuměli dávání jako společenství s Duchem Svatým. Viděli, jak je důležité, aby se šířilo evangelium a také rozpoznali a Pavlovy potřeby a toužili je naplnit. Pavel přijímá jejich dar jako Bohu příjemnou a vzácnou oběť. Ukazuje, že Filipští takto slouží Bohu. A že tato služba je něco, co se Bohu líbí. Tento verš nám ukazuje, že podpora Božích služebníků je oběť Bohu, který na prvním místě je tím, kdo vysílá tyto své dělníky. Ačkoliv je dávání něčím fyzickým, je to na druhé straně duchovní oběť obětovaná Pánu. Už jsme to viděli v textu, který jsme četli.

• Židům 13,16 Nezapomínejte však na dobročinnost a sdílení se, neboť takové oběti jsou Bohu příjemné.

19 Můj Bůh pak podle svého bohatství slavně naplní každou vaši potřebu v Kristu Ježíši.

Tento verš vytržený z kontextu byl už mnohokrát zneužit lidmi, kteří ignorují pečlivé studium Bible. A stejně jako ve verši 13 potřebujeme dobře porozumět tomu, jaký je význam těchto slov, abychom je nepoužívali způsobem, který nepřináší Bohu slávu.

Filipská církev byla velmi štědrá. Naplnila Pavlovy potřeby. Dávali Božímu muži, který byl zodpovědný za šíření evangelia a za vyučování Božího Slova. Bůh je použil, aby slavně naplnili Pavlovy potřeby. Tím se ale tato církev stala stejně potřebnou jako předtím Pavel. Proto Pavel říká, Bůh který vás použil, aby slavně naplnil mé potřeby, stejný Bůh naplní stejně slavně také vaše potřeby.

• 2 Korintským 9,8-11 Bůh je schopen rozhojnit k vám veškerou milost, abyste vždycky ve všem měli veškerý dostatek a byli hojní ke každému dobrému skutku, jak je napsáno: "Rozsypal a dal nuzným, jeho spravedlnost zůstává navěky." Ať tedy Ten, který dává semeno rozsívajícímu a chléb za pokrm, opatří a rozmnoží vaši setbu a dá vzrůst plodům vaší spravedlnosti, abyste byli ve všem obohacováni k veškeré štědrosti, která skrze nás působí vděčnost Bohu.

20-23 Našemu Bohu a Otci tedy buď sláva na věky věků. Amen. Pozdravte všechny svaté v Kristu Ježíši. Pozdravují vás bratři, kteří jsou se mnou. Pozdravují vás všichni svatí, zvláště pak ti, kteří jsou z císařského domu. Milost našeho Pána Ježíše Krista s vámi všemi. Amen.

Poslední 4 poznámky na závěr:

1. Bůh bude vždycky oslavován, nepřetržitě

2. Jenom ti, kdo jsou v Kristu Ježíši jsou svatí a jsou to bratři a sestry

3. Každý svatý přijímá a zdraví jeden druhého

4. Evangelium zachránilo vojáky v císařově vlastním domě. Někteří muži a ženy, kteří sloužili u císaře byli spaseni – to byl výsledek Pavlova věrného svědectví a jeho uvěznění

Pane, děkujem Ti za to, že u Tebe se můžeme učit spokojenému a naplněnému životu. Děkujeme ti za to, že Ty sám jsi naší silou. Děkujeme Ti, žes nás postavil do společenství svatých. A děkujeme Ti, že nás učíš, být za všech okolností dovrými svědky o tobě. Prosím, abys nás i v tomto týdnu vedl, v práci i mimo ni tak, abychom mohli vydávat svědectví o Tobě. Amen