TŘI DUCHOVNÍ SLOŽKY KŘESŤANSKÉHO ŽIVOTA, K OSLAVĚ A CHVÁLE BOHA Fp 1, 9-11

Kazatel

 

TŘI DUCHOVNÍ SLOŽKY KŘESŤANSKÉHO ŽIVOTA, NEZBYTNÉ K OSLAVĚ A CHVÁLE BOHA

(Fp 1,9-11)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 29. listopadu 2020 

Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, (Ř 8:1)

I.                

Úvod: Tři znaky živé víry

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista!

Jsou to již 2 týdny, kdy jsme se dívali do úvodní části Pavlova listu církvi ve Filipis, abychom se zde naučili, jaké jsou 3 znaky živé víry každého křesťana:

- vděčnost Bohu za církev

- povzbuzování církve

- touha po společenství církve

Vděčnost, povzbuzování a touha po společenství jsou přirozené znaky víry člověka, který se znovu narodil skrze víru ve vzkříšeného Krista. Ještě více si je uvědomujeme právě v situacích, které jsou tak podobné té apoštola Pavla, když psal tento dopis: sám ve vězení kvůli evangeliu, nejspíše v Římě, a je oddělen od společenství církve, kterou kvůli Kristu tak velmi miluje: církve v makedonském, tedy dnešními slovy řeckém, městě Filipis.

Také jste se tento týden radovali, když jste děkovali našemu Pánu za jeho milost, za jeho církev? Prožili jste už i dnes vděčnost v děkování Pánu? Využili jste také v uplynulém týdnu nějakou příležitost, jak povzbudit kohokoliv v církvi? Ano, učíme se to a právě nyní k tomu máme dobrou příležitost ve shromáždění. I když se jistě musíme učit, jak udělat vděčnost a povzbuzování každodenní součástí našich životů, jedno povzbuzení tu jistě máme: protože jsme zde dnes spolu, je to důkaz, že touha po společenství církve je v nás přítomná.

II.            

ŽIVÁ VÍRA VYRŮSTÁ Z PRAKTICKÉ LÁSKY  (v. 9a)

To byly tři znaky, které musí vykazovat zdravý křesťanský život. To je to, co máme dělat. Ale dnes se musíme podívat hlouběji: jaká je živná půda pro takové zbožné jednání? Z čeho vyrůstá? Zkrátka, čím se vyznačuje křesťanský charakter, který vede k vděčnosti, povzbuzování a společenství? Oddíl našeho dnešního textu, který budeme vykládat, začíná v:

  • Fp 1:9  A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost;

Vidíte? Zjevně křesťané ve Filipis ještě nedosáhli dokonalosti! Charakter těchto bratrů a sester ještě potřebuje změnu. Písmo o křesťanech mluví jako o svatých. Každý, kdo uvěřil Kristu, je označován v Bibli jako svatý,  Znamená to snad, že už nehřešíme? Ne, naprosto ne! Obmytí jsme Kristovou krví: proto jsme prohlášeni za spravedlivé před Božím soudem, za svaté. Ale svým charakterem den za dnem říkáme: potřebuji pomoc Ducha svatého, aby mě posvěcoval. Abych umrtvoval tu starou hříšnou přirozenost a rostla ve mně ta nová, Kristovská. A ten zápas neskončí dříve, než v den našeho setkání s Pánem. Pavel to ví, a proto se za ně modlí. Je odloučen od společenství církve. A tak to nejlepší, co pro ni může udělat je, že se modlí! A píše dopis. Mimochodem - vidíte jak prakticky vypadají ty první dva znaky živé víry: vděčnost a povzbuzování? Není to nic těžkého, co by neuměl a nemohl dělat jakýkoliv křesťan i dnes, kdy jsme už podruhé v letošním roce byli jako církev bez možnosti se scházet k uctívání Pána. O to víc to je příležitost se doma modlit a povzbuzovat druhé, třeba po telefonu. Ale zpět k obsahu Pavlovy modlitby. Za co se modlí?

A.   

Praktická láska

·       

aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala (v. 9)

Ke komu se má rozhojňovat láska filipských křesťanů? Zjevně k bratřím a sestrám v církvi. Je to praktická, ne abstraktní láska. Není to jen vnitřní hřejivý pocit, rozpoložení mysli, ale je to praktický projev postoje k druhým v církvi. Jaká je to láska? Pomůže nám jistě 1. Pavlův list do Korintu.

  • 1K 13:4-8  Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. 5  Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. 6  Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. 7  Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. 8  Láska nikdy nezanikne.

Je to láska, která říká: služte si navzájem; učte jeden druhého; pomáhejte

veďte jedni druhé; buďte pohostinní; modlete se jedni za druhé; napomínejte se; povzbuzujte se; vyznávejte hříchy jeden druhému. To je odpověď lásky na lásku Boží, která je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého. (Ř 5:5). A tak se rozhojňuje. Jistěže na prvním místě je v srdci křesťana láska k Bohu. Její pravost se však právě pozná na lásce k církvi. Krásně to vysvětluje apoštol Jan:

  • 1J 4:7-8  Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná. 8  Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska.
  • 1J 4:19-21  My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás. 20  Řekne-li někdo: "Já miluji Boha", a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. 21  A tak máme od něho toto přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra.

B.    

Zájem o druhého

Láska se dá popsat ještě jedním slovem: je to zájem. Láska k druhému člověku se projevuje jako zájem o něj. Možná je to úplně jednoduchý test, jaký si můžeme každý ozkoušet: Jaký je můj zájem o druhého bratra v církvi? Jak se projevuje? Někdo namítne: co je komu do mého života! Bratři a sestry, takový postoj není postojem Písma! Bůh sám ukazuje, co to znamená milovat bratry:

  • Žd 10:24-25  Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům. 25  Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův.

Kdybychom chodili do shromáždění jako do kostela s přesvědčením: tam se já setkávám s Bohem, to jen a jen má osobní věc, ale neměli zájem jeden o druhého, stala by se z nás brzy mrtvá církev, kterou je církví jen podle jména, ale ne před Bohem! Láska vyjádřená zájmem o druhé je důkaz Božího díla v našem vlastním srdci. A tam, kde nemáme zájem o druhé v církvi, je třeba se ptát, zda vůbec chodíme s Bohem! Nenalháváme si jen, že jsme Kristovi?

Máme v Písmu nějaký příklad, jak vypadá praktická láska k církvi? Písmo je plné takových příkladů a také napomenutí tam, kde láska chybí. Apoštol Pavel miloval Boha. Jeho láska k Bohu se projevovala vděčností za Boží církev, trpělivostí s druhými Božími dětmi, pokorou před druhými. Neprosazoval sebe, ale hleděl na duchovní prospěch druhých v církvi

  • Fp 1:21-25  Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk. 22  Mám-li žít v tomto těle, získám tím možnost další práce. Nevím tedy, co bych vyvolil, 23  táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší; 24  ale zůstat v tomto těle je zase potřebnější pro vás. 25  Proto pevně spoléhám, že zůstanu a budu se všemi vámi k vašemu prospěchu a k radosti vaší víry,

Nehleděl na svůj prospěch v tomto, jen aby sloužil církvi.

  •  

    2 Korintským 11:23  Jsou (jiní) služebníky Kristovými? Odpovím obzvlášť nerozumně: já tím víc! Namáhal jsem se usilovněji, ve vězení jsem byl vícekrát, ran jsem užil do sytosti, smrti jsem často hleděl do tváře. 24  Od Židů jsem byl pětkrát odsouzen ke čtyřiceti ranám bez jedné, 25  třikrát jsem byl trestán holí, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem s lodí ztroskotal, noc a den jsem jako trosečník strávil na širém moři. 26  Častokrát jsem byl na cestách - v nebezpečí na řekách, v nebezpečí od lupičů, v nebezpečí od vlastního lidu, v nebezpečí od pohanů, v nebezpečí ve městech, v nebezpečí v pustinách, v nebezpečí na moři, v nebezpečí mezi falešnými bratřími, 27  v námaze do úpadu, často v bezesných nocích, o hladu a žízni, v častých postech, v zimě a bez oděvu. 28  A nadto ještě na mne denně doléhá starost o všechny církve. 29  Je někdo sláb, abych já nebyl sláb spolu s ním? Propadá někdo pokušení, abych já se tím netrápil? 30  Mám-li se chlubit, pochlubím se svou slabostí!

A mohl bych pokračovat, vždyť Písmo je plné popisu, co znamená milovat druhé v církvi. A nad to, je i Pavlův příklad jen odleskem Kristovy lásky

  • Fp 2:6-8  Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, 7  nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka 8  se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.

To je vrcholný popis vzoru lásky. Lásky Pána Ježíše. Jak bychom my neměli napodobovat tento vzor lásky v zájmu o druhé a v zapírání sama sebe?

III.        

Láska nemůže být osamocená (v. 9b)

Ale láska nemůže stát osamocená. Pavel ji dává do souvislosti se dvěma mocnými spojenci:

  • Fp 1:9  A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost;

A.   

 Duchovní poznávání

Bez poznání a hluboké vnímavosti bude láska kulhat a nedojde zdravého cíle. My známe dobře ten opačný přístup, před kterým Písmo tak varuje:

  • 1K 13:2  Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.

Jinými slovy: kdybys měl všechno poznání, ale lásku ne, pak jsi jen duchovní nula! Jenže ono to platí i opačně: láska ke Kristu může růst jen, když Krista budu lépe znát! Toto poznání je duchovní poznání, duchovní pravda, kterou svět nevidí a vidět nemůže, protože žije ve tmě.  Ale Ježíš říká:

  • J 12:46  Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.

Tak pojď ke Kristu a poznávej ho! Vždyť to je hlavní úkol a dílo Ducha svatého, který nám byl darován: zjevovat nám Krista! Abys poznal jednání Ducha svatého ve svém životě, je třeba poznávat Krista Božího slova. Duch toto poznání bere a dává nám porozumět Boží vůli v našich každodenních zápasech - svou věrnost, svou blízkost, svou útěchu i povzbuzení, své napomenutí i vyzbrojení k odvaze. Proto je užitečné začínat modlitby prosbou o pomoc Ducha svatého, aby nám zjevoval více o Kristu. Písmo je studnice Božího zjevení. S obyčejnou studnou na vodu je tomu jinak. Když spadneš do studny a neumíš plavat, utopíš se. Když se ale ponoříš do studnice Božího zjevení, když budeš číst Písmo s pomocí Ducha svatého, s porozuměním, s modlitbou a přemýšlením, pak také budeš umírat!  Ale jinak - starému člověku, starému způsobu života, abys zároveň, ve stejnou chvíli ožíval k životu novému, věčnému. To je moc poznávání Krista jeho Duchem. Vede k životu! A to je způsob jak číst Bibli, abychom z ní měli užitek každý den!

B.    

Hluboká vnímavost

K lásce, která se projevuje zájmem o druhého, patří tedy poznání pravdy - Krista. Ale ani to ještě Pavlovi nestačí!

  • Fp 1:9  A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost;

Hluboká vnímavost! Jak důležité umění křesťana! Vědět, co kdy v pravou chvíli povědět a kdy naopak mlčet. Pavel říká, že tu jde o "duchovní krásu" křesťanského charakteru, ze kterého vychází naše jednání. "Aisthésis" je řecké slovo pro hlubokou vnímavost: je to jediné místo v Novém zákoně, kde toto slovo najdeme. Duchovní krása - to je projev lásky, která umí rozlišovat. Je to schopnost křesťanovy mysli a srdce nejen rozlišit dobré od zlého, ale  také důležité od méně důležitého v konkrétní situaci a vybrat si to první a to druhé odmítnout.

Když se stane, že tvůj bratr zhřeší nějakou lží, kterou se provinil proti druhému a Bůh mu to odkryje a položí na něj svou ruku, aby jej vedl k pokání, On se pokoří, vyzná svůj hřích, lituje jej, jeho duch je zkroušený, prosí o odpuštění.  Ty pak přijdeš za bratrem, protože jej miluješ a přijdeš s pravdou na rtech. Ano, máš lásku i poznání pravdy. Jsou však to správná slova v dané situaci, když jej zahrneš výčtem varování, co bude s lháři, že nevejdou do Božího království a že nemohou být dědici Božího požehnání? Není spíše projevem zralé hluboké vnímavosti porozumění, že v tuto chvíli tvůj bratr potřebuje potěšit v Kristu ujištěním, že Bůh odpouští těm, kdo doznávají své hříchy? (1J 1:9). To je myslím hluboká vnímavost, ke které nás Pavel vybízí svou modlitbou.

  • Fp 1:9  A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; 10  abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův,

IV.        

Cíl cesty: naše posvěcení

A.   

Rozpoznat, na čem záleží

Láska k bližnímu, poznání pravdy a hluboká vnímavost, co je důležité do dané situace, to vše spěje v Pavlově modlitbě k vytouženému cíli pro jeho milované ve filipské církvi. Zde je důvod Pavlovy modlitby:

·       

abyste rozpoznali, na čem záleží. (v.10)

Rozpoznat na čem záleží, znamená jednak vědět, co je správné a v dané chvíli důležité a za druhé také to znamená podle toho jednat. Protože pokud láska proudící koridorem pravdy bez užitku odteče pryč, nebude k ničemu. Ale pokud vykoná dobré dílo, pokud roztočí mlýnské kolo, aby vyrobilo elektřinu nebo umlelo obilí, pak bude užitečná a druhým prospěšná. Je to jako ve studentském životě. Student křesťan ví, že je špatné opisovat při písemce z taháku nebo od druhých. Křesťan to ví, rozumí, že je to podvádění. Ale to nestačí. Ještě potřebuje dotáhnout své poznání k výsledku - ke změně svého jednání: to je přestat opisovat. Rozpoznat na čem záleží, to zde znamená svěřit svůj strach do Božích rukou a nebát se. K tomu dává sílu jedině Kristus. Znamená to porozumět, že je důležitější obstát před Kristem, třeba tentokrát i s pětkou, ale bez podvodu, věrný Kristu. Pán Ježíš řekl:

 

  • Mt 11:28-30  Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. 29  Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. 30  Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží."

Důvěra Kristu je nádherná. Nekončí totiž u našeho rozhodnutí být věrný. Důvěra Kristu přináší odpočinek od ničivé síly hříchu – a podvádění nepřináší pokoj do srdce, ale nejistotu - budu odhalen? Viděl mě někdo? Nakonec ano - Bůh přeci ví všechno! A navíc až přijde na příští test, odhalí se, že jsem neuměl minulou látku. Důvěra Kristu Ježíši neznamená, že On napíše písemku za tebe. Ne, důvěra znamená prosit o pomoc jeho, Krista, a ne tahák. Znamená to prosit o pomoc být vytrvalý v učení, prosit o pomoc s porozuměním, prosit o pomoc nebát se, prosit o pomoc být věrný i v nepříznivé situaci. Je lepší jít s Kristem a učit se jeho tichosti a pokoře i uprostřed situací, kdy se nám nedaří. U něho je odpočinutí od tíhy hříchu. U něho je svoboda Božích dětí.

Vím o jednom člověku, který byl pronásledován svým strachem. Znovu a znovu ho přepadalo pravdivé obviňování v jeho mysli: ne ty nejsi dostatečně dobrý člověk, aby ses líbil Bohu! Ta tíha hříchu, která svírala jeho svědomí, ho hnala z místa na místo, aby snad tam našel Boží přízeň. Prošel kus Evropy, přes Alpy, nížinami, až do hlavního města svého náboženství. Nakonec ho jeho strach donutil, aby se plazil po kolenou. Ale tíha hříchu byla čím dál více nesnesitelná. A pak přišla Boží milost do jeho života. V mysli mu Duch svatý dal porozumět tomuto verši v Bibli:

·       

`Spravedlivý z víry bude živ.´(Ř1:17)

Ano, můj oblíbený Martin Luther. Složil svou důvěru v Krista. A on, Kristus, z toho ubohého muže, který byl na kolenou ve svém zoufalství, učinil nového člověka! Muže, který bude nyní stát před římským císařem a německými knížaty a neochvějně obhajovat evangelium Ježíše Krista. Zde stojím a nemohu jinak, tak mi Pán Bůh pomáhej! To je moc evangelia Ježíše Krista. Není vyhrazená jen pro statečné a odvážné lidi. Ne, je určená pro ty, co se bojí. Pro ty, kteří jsou slabí a nemocní. Ti přeci potřebují Lékaře! A nejlepší lékař lidského srdce je Pán Ježíš. On jediný ti pomůže rozpoznat, na čem záleží ne jen při písemce z matiky, ne jen pro dnešní den nebo zítřek, ale na čem záleží pro věčnost. Abyste

B.    

 Pro den Kristův

·       

byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův, (v. 10b)

Vždyť to je vůle Boží pro nás: totiž naše posvěcení!

·       

1Te 4:3  Neboť toto je vůle Boží, vaše posvěcení

Den Kristův se blíží! Den ode dne jsme blíž setkání s Kristem. Den Kristův je v Písmu označován okamžik, kdy se Kristus zjeví ve své slávě, aby se setkal se svou nevěstou, s církví, bude soudit a každý mu vzdá čest a slávu. Den slavný a hrozný.

  • 2Pt 3:10-12  Den Páně přijde, jako přichází zloděj. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud. 11  Když tedy se toto vše rozplyne, jak svatě a zbožně musíte žít vy, 12  kteří dychtivě očekáváte příchod Božího dne!

Všechno to, za co se apoštol Pavel zde modlí, má vést jen k jednomu jedinému cíli v životě filipských křesťanů: buďte ryzí a bezúhonní měřeno svatým Bohem! Buďte ryzí - tedy čistí. Víte, jak se čistí drahé kovy? Tavením! Ano, tavením se oddělují nečistoty od vzácného kovu a tak se jich kov zbavuje. Zbavujte se nečistoty, aby pro den setkání s Ježíšem byl váš charakter takový, který se bude Pánu líbit! Ten obstojí. Jak se dosahuje duchovního přečišťování? List Židům nám pomůže:

  • Žd 5:14  Hutný pokrm je pro vyspělé, pro ty, kdo mají cvičením své smysly vypěstovány tak, že rozeznají dobré od špatného.

Cvičením! Duchovní ryzost se získává duchovním cvičením -  posilováním víry, odhazováním hříchu, nošením břemen druhých, potápěním se do hloubky Kristovy lásky, skokem do jeho výšin, vytrvalým během za Kristem. Umrtvováním hříšných sklonů, tréninkem v posvěceném smýšlení. Těch disciplín duchovního tréninku je jako na olympiádě! Pro každého něco, ale nejlépe aspoň pětiboj, ne-li desetiboj! Abychom byli ryzí a bezúhonní: to znamená, bez duchovního ztroskotání, bez nehody a bez zranění došli do cíle víry: spasení.

Důsledkem lásky, poznání a hluboké vnímavosti, která vyúsťuje v rozpoznání, na čem záleží, je ryzost v charakteru a bezúhonnost v jednání. To je Boží milost, která nás skrze tyto cnosti chrání. Muž podvede svou manželku a má dítě s jinou ženou. I když mu Bůh i manželka odpustí a dojde skrze pokání ke smíření, důsledek mužova hříchu zůstává: jeho mimomanželské dítě.

Pavel se tu modlí a zároveň nás vede, abychom se skrze jeho pomoc vyvarovali ztroskotáním, nehodám na cestě za Kristem. To je to negativní. Jako vždy jde ale Pán Bůh ještě dále, než by kdo čekal: nejen, že odpouští hříchy, ale přijímá nás do své rodiny a zahrnuje svými dary. Tak Duch svatý vede křesťany, aby byli

C.   

 Plní ovoce spravedlnosti

·         plní ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží. V 11

Vidíte, k čemu spěje ten úžasný obsah Pavlovy modlitby? V co ústí křesťanská láska k bratřím a sestrám v církvi, je-li spojena s poznáváním Pána Ježíše a duchovním rozlišováním? Je to, jako když zasadíte dub. Pokud je živý, bere si živiny z půdy, roste, sílí a bude na něm listí. Stejný je i nevyhnutelně důsledek posvěcování křesťana: Kristus v tobě způsobí, že nezůstaneš bez ovoce! Dokonce tvůj život bude plný ovoce spravedlnosti! Druzí lidé budou rádi k tobě přicházet, protože jim v té Kristovské spravedlnosti bude dobře. Budeš jako strom zasazený u tekoucích vod, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá (Ž 1)! A tak vše z moci Pána Ježíše poroste v tvém životě k slávě a chvále Boží!

  • Ř 11:33-36 Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty! 34  `Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem?´ 35  `Kdo mu něco dal, aby mu to on musel vrátit?´ 36  Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky. Amen.

 

 

 

 

 

 

 

Rok

Osnova kázání