Svět rozděluje, ale evangelium spojuje (FP 1,1) | Biblické společenství křesťanů

Filipským

Kazatel

Jan Suchý

SVĚT ROZDĚLUJE, ALE EVANGELIUM SPOJUJE

(Fp 1,1)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 18. října 2020

Ale i kdybych měl skropit krví oběť a službu, kterou Bohu přináším, totiž vaši víru, raduji a spoluraduji se s vámi se všemi; Filipským 2:17

Úvod:

Pokoj vám, bratři a sestry v Kristu Ježíši. I když jsme dnes od sebe vzdáleni, Bůh nás potěšuje, neboť pro Kristovu prolitou krev jsme se stali blízkými jak Bohu samotnému, tak také společenství Božího lidu. Proto ač tělesně oddělení, přeci jsme spojeni Duchem svatým skrze důvěru Kristu, skrze víru. Bohu buď sláva!

Ef 2:13 Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev.

Procházíme nejenom celá země ale také jako místní církev, těžkou zkouškou. Zkouškou zodpovědnosti, víry i důvěry jeden druhému. To, co vypadalo před rokem pevně a nadějně, je nyní silně otřeseno a zdá se, že dokonce rozbito. Jaká je odpověď církve na zkoušky, těžkosti a trápení? Věřím, že jediná cesta dál vede jen skrze pokání a přimknutí se vírou ke Kristu Ježíši. Odpovědí církve musí být evangelium!

Jestliže první církev ve Skutcích byla podrobena pronásledování hned v počátcích, její odpovědí bylo šíření evangelia! Jestliže se místní sbory ponořovaly do světskosti a odkláněli se od Krista, jako církve zmíněné ve 2. a 3. kapitole knihy Zjevení, pak lékem, který předepsal Pán Bůh k uzdravení církví, bylo zase jenom a jenom evangelium. Proto se musíme i my znovu zaměřit na evangelium! Před dvěma týdny jsme se společně dívali do knihy Skutků, do 16. kapitoly, abychom viděli, co je obsahem evangelia, které proměňuje lidská srdce. Sledovali jsme skupinu evangelistů - apoštola Pavla, Silase a Timotea jak přinesli zvěst o ukřižovaném a vzkříšeném Ježíši do Evropy, do města Filipis na území dnešního Řecka.

Zpráva evangelia, kterou říkali lidem ve městě, obsahuje pravdy, které jsou stejné dnes, jako před 2000 lety. Začíná Božím svatým charakterem. On je spravedlivý. Každý člověk, ačkoliv je stvořen, aby byl obrazem odrážejícím tento svatý Boží charakter, naopak kvůli svému hříchu musí čelit Božímu hněvu - nyní, když nás Bůh nechává žít s důsledky našich hříchů. Dobře to víme - je to patrné z rozbitých lidských životů a vztahů s druhými. Nejhorší však je, že smrt není vysvobození z této bídy. Nepředstavitelná hrůza trestu za nedůvěru Bohu je, když hříšník bude muset po celou věčnost žít zbaven i té nejmenší špetky Boží dobroty, kterou nyní na zemi stále ještě zakouší, i navzdory své nevěře. Tíha Božího hněvu vůči hříchu je připravena pro každou nekající se mysl.

Ale Bůh Písma není jako bohové vymyšlení lidskou fantazií, kteří trpí podobnými neduhy nespravedlnosti, jako jejich tvůrci lidé. Ať je to bůh islámu nebo jiní pohanští bohové, ti dávají odměnu za vykonanou službu a trestají za neposlušnost. Bůh Bible, jediný všemohoucí Stvořitel nebe, země i všeho co je v nich, je nejen dokonale spravedlivý, ale On je také milující. Proto dal svého vlastního jednorozeného Syna, Ježíše Krista, aby se stal smírnou obětí za hříchy mnohých. A to je naše evangelium, které se hlásá zadarmo už 2000 let, aby každý, kdo Kristu věří, nezahynul, ale měl život věčný s Bohem! To, co hřích rozbil, evangelium spojuje! To jsou počátky církve ve Filipis.

II.

Církev ve Filipis

Chtěl bych spolu s vámi projít listem Filipským. Myslím, že jsme byli povzbuzeni dílem Ducha svatého v tomto městě, když jsme se dívali, jak Pán povolával lidi ke spáse. Stejně tak, a to neodmyslitelně, patří k evangeliu, že jsme nenašli jen povzbuzení pro své vlastní životy, ale také nás Duch svatý vyučoval, budoval ve víře. Skutky 16 kapitolou zpráva o díle Božím v církvi a skrze církev ve Filipis nekončí. Ve Skutcích se s ní ještě setkáme, ale velkou službu nám Pán Bůh prokazuje, že nám do Písma dal také Pavlův dopis napsaný církvi ve Filipis, napsaný asi o 11 let později. Náš list Filipským.

Důvody studia listu

Už když jsme na jaře procházeli ve sboru knihu Malachiáše, přemýšlel jsem a modlil se, aby mi Pán dal porozumění, z jaké příští knihy po skončení Malachiáše kázat. Ptal jsem se, co jako sbor potřebujeme do naší situace slyšet. Čím dál více jsem se klonil k přesvědčení, že list Filipským, který je plný povzbuzení pro církev, který vyzdvihuje pouto vzájemné křesťanské lásky jako Boží milost a požehnání pro místní církev, je to, co nyní potřebujeme. Události posledních měsíců mě pak ale vedly k pochybnostem: jak mám kázat o lásce a věrnosti Kristu, když ze sboru odcházejí lidé? Když místo vzájemné podpory a pomoci v církvi být světlem o Kristu, vydáváme spíše svědectví o svých tvrdých srdcích a sebestřednosti? Jak jsem však znovu a znovu četl list Filipským, přemýšlel nad ním, nad jeho vyučování a aplikacemi, uviděl jsem stále jasněji, že to je list právě pro nás a právě nyní! Doufám, že to společně uvidíme, když jej budeme procházet.

Odpovědi na důležité otázky

Jsou v něm totiž odpovědi na palčivé otázky naší vlastní situace ve sboru i jako místní církve uprostřed světa, který žije, jako by Bůh nebyl. Poslouchejte, na jaké otázky v něm můžeme najít odpovědi. Chci vám nyní ukázat alespoň některé:

Jak můžu pomáhat druhým v církvi, i když jsme fyzicky odděleni? Jsme přeci stále spojeni Duchem svatým. Dokonce tento vzor biblické péče o druhé bratry a sestry v církvi ukazuje, že vzájemná služba bude mít nesmírné důsledky pro můj křesťanský život už teď!

Další téma listu je otázka: jak mohu použít ve svém životě to špatné, co se nám děje, k dobrému, aby to přineslo Bohu slávu a mě radost? (v. 12)

List Filipským nám pomáhá si promyslet, co je v mém životě to důležité a co méně (1:21-26).

Přináší praktické odpovědi na otázky: na co má být zaměřený sborový život (2: 1- 5) a jak vypadá vzor křesťanovy služby? (2:6-12)

Další témata:

kdo je křesťanovou autoritou? (2:12-18)

čím se řídí společenství s dalšími křesťany mimo sbor (2: 19-3:1)

v tomto světě nezáleží, kým jsme. Ale na čem záleží ve světle věčnosti? Co je křesťanova identita? (3:2-21)

jak si držet Boží pokoj uprostřed tlaků tohoto světa? (4: 1- 9)

jak vypadá péče církve o své služebníky? (4: 10-23)

III.

Kdo píše dopis filipské církvi

Budu se dnes věnovat úvodu listu, a to 1. verši.

Filipským 1:1 Pavel a Timoteus, služebníci Krista Ježíše, všem bratřím v Kristu Ježíši, kteří jsou ve Filipech, i biskupům a jáhnům:

Zhruba 11 let po tom, co stáli Pavel, Silas, Timoteus a Lukáš u zrodu filipské církve, spatřuje světlo světa dopis, který nyní čteme.

Pavel a Timoteus

List posílají Pavel a Timoteus. Dva bratři obmytí stejnou krví Ježíše Krista a zachránění pro věčnost stejným evangeliem, a přece rozdílní. Apoštol Pavel je starší než Timoteus, asi o generaci. Vždyť tak Pavel sebe a Timotea popisuje v

Fp 2:22 O Timoteovi však dobře víte, jak se osvědčil, když se mnou jako syn s otcem sloužil evangeliu.

Podobně rozdílné jsou i jejich zkušenosti jak životní, tak i ve službě evangeliu. Pavel, vzdělaný farizeus, vyučený v Mojžíšově zákoně a na druhé straně Timoteus, syn židovské matky a pohanského otce. Roky Pavlova vzdělávání byly naplněny Mojžíšovým zákonem a teprve, když se na cestě do Damašku setkal s živým Ježíšem Kristem, začala jeho cesta porozumění Starému zákonu ve světle evangelia. Fyzické stíny zákona ožili Duchem svatým a Pavel začal objevovat, jak každá část Písma Starého zákona mluví o Kristu. Naproti tomu Timoteus byl ve víře v Krista vychováván svou matkou Euniké i babičkou Lois (2Tm 1:5). Jakého požehnání se mu dostalo, že už od mládí byl vyučován v zákoně Kristově. Jaké požehnání, když dnes rodiče své dítě už od malička vedou ke znalosti Božího slova. Dá-li Bůh a takové dítě později uvěří evangeliu celým svým srdcem, pak je požehnaným nástrojem Ducha svatého pro všechny okolo!

Ačkoliv tak rozdílní, přece je vidíme oba i po takové době spolu. To, co je spojuje, popisuje Pavel dále: oba jsou totiž

Služebníci Krista Ježíše

To je označení! Jak by ses popsal ty? Jaká slova bys chtěl, aby lidé použili, když budou popisovat tebe? Čím jsi známý pro své přátele a také pro své příbuzné, nakonec i pro lidi ve tvém okolí?

Apoštol Pavel býval kdysi známý pod odlišným jménem - židovským. Jako Saul z Tarsu (Sk 9:11), známý pronásledovatel církve, přesvědčený o své spravedlnosti podle Mojžíšova zákona (3:5nn). Známý svou horlivostí. Ale nyní se označuje za služebníka Kristova. To je jeho vyznání, to je jeho charakteristika, to je jeho identita. Pro Krista odepsal ve svém životě všechno ostatní a pokládá to za nic, jen aby získal Krista a dosáhlo zmrtvýchvstání.

Fp 3:7-9 Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. 8 A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic, 9 abych získal Krista

Slovo služebník je zde stejně jako na jiných místech Nového zákona překladem řeckého slova "doulos", doslovně otrok. Když se však dnes řekne v češtině: ty jsi něčí otrok, máme to slovo spojené spíše se zneužíváním člověka, s nedobrovolností, s násilím a zlem.

Biblické slovo "doulos", otrok, když se používá pro křesťana jako označení jeho vztahu k Pánu Ježíši, tak je v něm významově obsaženo daleko víc. Pavel i Timoteus, otroci Krista Ježíše byli oba koupeni za nevyčíslitelnou cenu: za cenu prolité krve Božího Syna. Tolik za ně bylo zaplaceno. To nebylo zaplaceno žádným otrokářem, jak jej známe ze starých knih či filmů z popisu trhu s černošskými otroky. Slovo otrok tu má totiž také duchovní význam. Otrok Ježíše Krista, vykoupený jeho krví, je na Kristu cele závislý a slouží mu celým srdcem, ne z donucení, ale v novotě ducha v radosti z obdržené dokonalé svobody. Pozemský otrok je nedobrovolně připoután ke svému pánu, ve vynuceném poddanství a mnohdy pod krutým zacházením. Naproti tomu nebeský Pán svým duchovním služebníkům, otrokům, dává dosud nikdy nepoznanou svobodu. Osvobodil je od otroctví hříchu a smrti a učinil z nás lidi, kteří se radují z dokonalé svobody od hříchu. Srdce Božího otroka je naplněno láskou k Bohu i druhým lidem. Boží otrok je také zahrnut dary svého Pána - darem věčného života, darem Ducha svatého k uctívání a poznávání Pána, dále dary Ducha svatého ke službě církvi. To je popis Božích otroků, služebníků.

Vraťme se k označení Pavla a Timotea: služebníci Krista Ježíše. Myslím, že to nikdy neznamenalo, že ve všem ostatním mimo křesťansku službu by nezáleželo, jak Pavel pracuje a jedná s druhými lidmi. Neznamená to, že v časech, kdy se Pavel musel živit svýma rukama, aby podporoval službu svou i dalších křesťanů, tak že by nebyl pečlivým a důvěryhodným výrobcem stanů. To by bylo špatné svědectví o Pavlově víře, špatné svědectví o Kristu samotném, kdyby si lidé říkali: to je ten výrobce stanů, které nic nevydrží a brzy se zničí. U něj nenakupujte, on svou práci fláká. Jistě dělal i tuto práci jak nejlépe dovedl. Podle hesla: dělej svou práci, jako bys ji dělal Bohu, ne lidem.

Kol 3:23 Cokoli děláte, dělejte upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu,

A přece je oba dva Duch svatý označuje jako "služebníky Krista Ježíše". Vím, ne každý z nás se ve svém životě bude cele věnovat misii, zvěstování evangelia jako Pavel a Timoteus. Ale abychom byli známí mezi lidmi jako "služebníci Krista Ježíše", nemusíme být deset, patnáct let evangelisty plně podporovanými církví. Máme být dobrými "výrobci stanů", dobrými učiteli, dobrými dělníky, dobrými obchodníky, dobrými lékaři. V čemkoliv jsme povoláni, máme být dobří. A více než dobří. Ale ještě víc než svou kvalifikací máme být známí jako služebníci Ježíše Krista. Abychom věděli jak na to, k tomu nám bude pomáhat právě i tento list apoštola Pavla filipským křesťanům. Kristus Ježíš má moc proměňovat nás den ze dne do lidí takového označení. Nedělá to automaticky, ani přes noc. Dělá to tak, že v nás působí, že chceme a činíme, co se mu líbí (2:13). Jeho je zmocnění, naše je práce a úsilí. To je posvěcování. Jiní lidé nás můžou naučit, jak být dobrým a užitečným učitelem ve škole. Ale jenom Ježíš Kristus má moc proměňovat nás do lidí, kteří jsou známí jako "služebníci Ježíše Krista". Proto musíme svoje životy naplnit Kristem.

Pavlova situace

Ještě jedna skutečnost tohoto listu je pro nás důležitá. Odkud a za jakých okolností Pavel napsal tento dopis? Máme jak v tomto listu, tak jinde v Písmu několik nápomocných míst, abychom mohli odpovědět na tuto otázku. Předně: Pavel je vězněn a prochází soudním vyšetřováním. Pro co je souzen, to je patrno z jeho výpovědi ve verši 13:

Fp 1:13 takže po celém soudu i všude jinde je známo, že jsem vězněn pro Krista,

Kvůli službě Ježíši Kristu se Pavel dostal do vězení. V jakém městě je to vězení? Z knihy Skutků apoštolských i dalších listů Nového zákona víme o několika vězeních, kterými Pavel prošel - i v tomto městě, ve Filipis byl přece uvězněn! O jaké konkrétní vězení jde, nám napovídá 4. kapitola našeho listu. Ve verši 4:22 Pavel vyřizuje filipským křesťanům pozdravy od dalších bratří, kteří jsou z císařského domu

Fp 4:22 Pozdravují vás i ostatní bratří, zvláště ti, kteří jsou z císařského domu.

S největší pravděpodobností je tedy Pavel v římském vězení. Není jiného NZ listu, kde by byl podobný pozdrav. Snad proto, že ve Filipis bylo usídleno mnoho bývalých římských vojáků. Vyřizuje Pavel tento pozdrav od křesťanů z prostředí císařského paláce. Zjevně i zde byli obrácení vojáci, kteří byli v kontaktu se svými spoluslužebníky v císařském vojsku, kteří jsou nyní součástí filipské církve.

Všimněte si, že apoštol Pavel ve vězení - je bez společenství církve. Jak podobná situace té, ve které jsme nyní my, křesťané moderní doby, v Česku roku 2020. Řím od Filipis dělilo mnoho stovek kilometrů. My dnes nejsme od sebe navzájem vzdáleni tak daleko. A přeci stejně jako Pavel jsme fyzicky jeden od druhého odděleni. Nemůžeme se setkat, abychom společně uctívali Pána a povzbudili se ve společenství církve. A v takové chvíli apoštol Pavel píše. Píše dopis, který tak hovoří i do naší situace. Necháme se jím vést? Necháme se jím povzbudit i vyučit? Kéž tomu tak je.

Pavel píše, aby církev povzbudil a vedl - jako pastýř. Nám je tak skrze Pavlův dopis pastýřem sám Pán Ježíš. On používá své slovo, aby s námi jednal. Nechejme se od Něho vést, buďme mu poslušní a vděční. Odměnou nám bude posila a povzbuzení. Odměnou nám bude radost v Bohu samém navzdory našemu oddělení jeden od druhého. Možná je to také dobrý předmět k našim modlitbám. Abychom brali Boží slovo vážně a nevybírali si z něj jen to, co se nám právě líbí a hodí. Víme, že Boží slovo je ostré a proniká až k jádru. Nechme jej konat své dílo. Nebraňme Duchu svatému konat jeho dílo svou neposlušností slovu. Pán pak bude používat i méně příjemnou výchovu, aby nás posvětil.

IV.

Komu Pavel píše dopis

Pavel spolu s Timoteem adresuje svůj dopis

všem bratřím v Kristu Ježíši, kteří jsou ve Filipech, i biskupům a jáhnům (1b)

Pevné pouto

Ano, filipští křesťané jsou "bratři" a můžeme dodat i "sestry" apoštola Pavla i Timotea. Vždyť byli všichni přijati do rodiny našeho Pána, když z nich skrze víru v Pána Ježíše učinil Otec své děti: adoptoval je do své rodiny. Zahrnuje je svou láskou Otce k dětem. Dokonce je miluje stejnou láskou, jako Bůh miluje svého jednorozeného Syna Ježíše. Taková slova volí Pán Ježíš ve své modlitbě k Otci před svým zatčením a ukřižováním.

J 17:23 ... svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne.

Ale pro Pavla jsou filipští křesťané výjimeční. Vždyť spolu s Timoteem stáli u zrodu této místní církve ve Filipis. Skrze službu za městskými branami, u řeky o jedné sobotě, začala se rodit nová církev těch, které Bůh povolal ke spáse. A Pavel i Timoteus byli Jeho nástroje. Byli jste někdy u toho, když se narodilo zvíře. Třeba hříbě? Jistě k němu máte hlubší vztah než ke všem ostatním hříbatům ve stádě. Stejně jako každá žena, která se stala maminkou. Váš vztah k vlastnímu dítěti je ještě jiný, než může mít otec s tímto dítětem.

A Pavel byl u toho, když se tato místní církev narodila. I Timoteus. Byla to snad dokonce první církev, u jejíhož zrodu byl i mladý učedník Timoteus? Nevíme. Ale rozhodně pouto, které naše pisatele s adresáty pojí, je hluboké a dlouhodobé. Je to nějakých 11 let od prvního setkání Pavla a Timotea s filipskými. Za tu dobu je Pavel znovu navštívil (Sk 20:5-6), Lukáš, pisatel Skutků, dokonce ve Filipis zůstal delší dobu, mezi Sk 17:1-20:6, tedy mezi druhou a třetí Pavlovou misijní cestou, zřejmě několik roků.

Mezi tím filipští několikrát podpořili Pavla a jeho službu evangelia v dalších městech. Do Tesaloniky mu více než jednou poslali dar na jeho potřeby (4:16).

Pavel a filipští jsou spojeni pevným poutem. To pouto vytvořil sám Bůh. Jak? Podívejte se, jak nazývá Pavel křesťany ve Filipis:

všem bratřím v Kristu Ježíši, kteří jsou ve Filipech,

Spojeni Božím dílem

Slovo "bratřím" ve verši 1 v originále znamená "svatým". Pán Bůh učinil z těchto lidí svaté. Každý, kdo uvěřil Kristu, je svatý.

Ř 11:33 Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty!

Je to poněkud matoucí, že? Bůh říká, že jsme díky víře v Krista svatí. Ale stačí se upřímně na chvíli zamyslet nad svým životem: jak a o čem přemýšlím - a hned je nám jasné, že to není vždy o tom, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, co je hodno lásky,... Ne. Naše myšlenky nejsou vždy o pravdě, ale i trochu o lži, že? Nejsou vždy čisté, ale přemýšlíme o hříšných touhách. A nejednáme za všech okolností spravedlivě, ale dovedeme jednat zle s druhými. Tak jak bychom mohli být svatí?

Pohleďte na Ježíše! On je ta jediná příčina v celém vesmíru, že nás Bůh označuje jako svaté! Boží duch nás označuje jako svaté - a to jen a jen kvůli Kristu Ježíši! Ta velká transakce, která proběhla na golgotském kříži, ta mi přinesla nové postavení před svatým Bohem. Ve víře jsme odevzdali své hříchy Ježíši a On je vynesl na kříž. Poslouchejte Pavla v listu do Kolos:

Kol 2:12-14 S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním /s Kristem/ také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých. 13 Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás k životu spolu s ním /s Kristem/ a všechny viny nám odpustil. 14 /Bůh/ Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej /úpis/ přibil na kříž.

Kristus svou smrtí zaplatil všechny moje dluhy. Už neexistuje žádný dlužní úpis, svědčící proti mně. Ale zde evangelium nekončí! Pán Bůh udělal něco, o čem se nám nikdy ani nezdálo! To, co po nás požaduje, ale čeho jsme nikdy jako lidé od doby Adamova pádu nebyli schopni. To je svatost.

1Pt 1:16 Vždyť je psáno: `Svatí buďte, neboť já jsem svatý.´

Bůh nám daroval Kristovu spravedlnost. Když jsme byli svlečeni ze špinavého oblečení hříchu, nezůstali jsme nazí: Bůh nás oděl Kristovou spravedlností. Prohlásil nás za spravedlivé. Ne kvůli našim skutkům, ale kvůli Kristu. Proto jsme před Bohem svatí: On nás za svaté prohlásil před svým spravedlivým soudem. Ta svatost je darovaná, není zasloužená dobrým životem. To je Boží dar pro Kristovu církev. Pro mě i pro tebe! Děkujme Pánu!

Pavel a Timoteus, služebníci Krista Ježíše, všem svatým v Kristu Ježíši, kteří jsou ve Filipech (1)

Pouto, které Pavla i filipské k sobě váže, není způsobeno lidskou nákloností. Ne, to pouto vytvořil Bůh skrze Krista. To je pouto v církvi. Pavel a filipská církev si nejsou cizí. Prošli trápeními i radostmi ve službě evangeliu. Neopustili to pouto. Jsou si zavázáni minulou společnou službou lásky ke službě budoucí. Víme z Písma i o jiných poutech v církvi, která zpřetrhána byla. Byla však zpřetrhána kvůli hříchu lidí. Proto se jedni museli oddělit od druhých, protože evangelium nemůže mít společenství s hříchem. Ale jestliže překážkou ve společenství není hřích, pak nemáme právo rozbíjet to, co vytvořil Bůh: On nás povolal do místní církve. Jsme zavázání Bohu a také druhým lidem, bratřím a sestrám, které Ježíš vykoupil svou drahocennou krví, k vzájemné službě. Neopouštějte společná shromáždění, není-li tím důvodem setrvávání druhých ve sboru v hříchu bez ochoty k pokání. Ale pokud nejde o hřích, pak je každé oddělení se od závazku druhým v církvi nakonec samo hříchem. Co ještě vidíme v 1. verši? Písmo ukazuje, že apoštol Pavel

Píše církvi, která roste

Církev, která roste. Není stejná jako na počátku. Ve Skutcích 16 jsme četli o Lydii, která uvěřila a spolu s ní i její dům - tedy zřejmě děti i služebníci. Dále mladá otrokyně a nakonec i žalářník se všemi v jeho domě - tedy znovu jde zřejmě o rodinu a případné služebníky. Na konci 16. kapitoly Skutků, když se Pavel a Silas vrátili z vězení do domu Lydie, Lukáš píše, že se zde shledali "s bratřími".

Za těch jedenáct let jsou ve sboru další křesťané. Víme o některých: Epafrodites, Euodie, Syntyché, Klement, To jsou někteří, o kterých se dozvídáme z tohoto listu Filipským v dalších kapitolách. Ve sboru muselo být ale daleko více lidí. Dopis je adresován také "biskupům a jáhnům" (v. 1b). Tento sbor se za jedenáct let proměnil! Pán Bůh mezi nimi povolal také starší.

Zjevně práce evangelia nesla své ovce! Starší se nerodí na stromech. Starší rostou skrze dary Ducha svatého a pilnou práci celé církve. Ti, které Bůh povolával za starší, museli pracovat, aby rostli ve zbožnosti, rostli ve schopnosti učit Boží slovo, rostli v péči o jednotlivé členy, ovce, údy církve. Na druhou stranu i všichni ve sboru se museli vyučovat o charakteru starších, aby byli schopni je rozpoznat. Museli také sledovat službu budoucích starších. A svou vlastní službou také přispívat ke zdravému růstu církve. Bylo by mnoho co hovořit o životě zdravé církve! Ale jedno je jisté. Církev je zdravá, když každý následuje Ježíše a roste ve zbožnosti. Zjevně byly v církvi také lidé, kteří potřebovali praktickou pomoc, péči. Proto jsou ve filipské církvi ustanoveni také diákoni, tedy služebníci v praktické oblasti sboru. Potřebných lidí už bylo tolik, že starší se už nemohli dostatečně věnovat modlitbám za církev a kázání slova (Sk 6), což je jejich hlavní úkol.

Proto církev ve Filipis potřebovala ustanovit také diákony. Vidíte, že Pán dal do církve řád a úkoly. Když v církvi přijmeme Boží řád, je to ku prospěchu místní církve a její služba roste uvnitř i navenek. Starší dal Pán církvi, aby ji vedli, chránili, vyučovali, slovy Sk 20, aby pásli Boží stádo. A církev se jim má podřizovat ve všem, kde následují Krista, má se za ně modlit a podporovat je. To je Boží řád v církvi.

Pán dává také diákony všude tam, kde budou potřeba. A věřím, že zpravidla jsou v církvi potřeba, pokud je církev věrná v otázce starších, tak jak jsem to nyní popsal. Protože skrze poslušnost Pánu roste také požehnání a tedy i příležitost ke službě diákonů.

Závěr

Otevřeli jsme společně poprvé list Filipským. A doufám, že jsme mohli spolu alespoň takto na dálku zakusit tu hloubku bohatství Božího slova a Boží dobrotu i moc Ducha svatého, když nám začal dnes odkrývat, jak mnoho má společného sbor ve Filipis s námi a s naší vlastní dnešní situací. Jsme jen na začátku. Co dál nám Pán chce odkrývat? Kde nás bude volat k pokání a nápravě svého jednání? Nevíme. Ale On nás povede. Jen buďme více než ochotní změnit postoj svých srdcí tam, kde nás k tomu Bůh skrze své slovo bude volat. Pak máme naději, že budeme zakoušet i my něco z požehnání, které zakoušela i církev ve Filipis. Církev charakterizovaná radostí a Božím požehnáním.

Rok

2020