SPOJENI GOLGOTOU! Ř 16,5-16;

 

SPOJENI GOLGOTOU! Ř 16,5-16;

Marek 10:29 Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium, 30 aby nyní, v tomto čase, nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domů, bratří, sester, matek, dětí i polí a v přicházejícím věku život věčný.

 

ÚVOD

Pokoj vám a milost od Boha Otce i Pána Ježíše Krista. Jsme v šestnácté kapitole listu Římanům. Ale než  k ní přikročíme, chtěl bych nejdříve obhájit její místo v Písmu. Protože někteří vykladači se v posledních desetiletích přiklánějí k názoru, že Pavlův list původně neobsahoval 16. Kapitolu. A spory se vedou i o kapitolu 15. Jejich argumenty zní.

Starobylý významný rukopis P46 řadí závěrečnou doxologii Ř 16,25-27 na konec 15. Kapitoly. To naznačuje, že dopis mohl končit na tomto místě.

Varování před falešnými učiteli v Ř 16,17-20 nenalézá žádnou oporu v kapitolách 1-15.

Dalším argumentem je, že Pavel pozdravuje v 16. Kapitole jmenovitě 25 osob. Dále dvě rodiny, jednu domácí církev a blíže neurčený počet bratří a sester, přičemž nikdy doposud Římskou církev nenavštívil.

Tito badatelé tvrdí, že 16. Kapitola byla původně samostatným dopisem třeba jako právě doporučující dopis Foibé. Nebo byla Pavlem připojena, když přeposílal svůj list Římanům efezské církvi.

Podle většiny vykladačů však tato hypotéza nestojí na dostatečně pevné půdě. Nemáme žádný přímý textový důkaz, že by epištola Římanům měla pouze patnáct, nebo dokonce pouze 14 kapitol. Ve prospěch samotné 15, kapitoly mluví silně samotná provázanost a propojenost kapitoly 14 a 15.  Stejně tak se dá vyvrátit i zpochybnění kapitoly 16.

Varování před falešnými učiteli lze opřít například o Ř 3,8. Dále víme, že Pavel zařazoval podobná varování na samotný konec svých listů. Nedá se také spolehlivě tvrdit, že množství osobních pozdravů nemohlo být adresováno do Říma. Mnozí z pozdravovaných mohli být podobně jako Priscilla a Akvila židokřesťané, kteří po vyhnání z Říma potkali Pavla na svých cestách na východě římské říše, kde nutně vyhledávali společenství v místních křesťanských sborech.

Máme tedy dobré důvody se domnívat, že list do Říma obsahoval všech šestnáct kapitol. Nejlepším vysvětlením problémů kolem kapitoly šestnáct je vysvětlení nejstarší, které viní z těchto problémů Markiona. Markion nepřijímal Starý zákon, vadili mu zjeména citace z Ř 15,3 A 15, 9-12 a proto nežádoucí texty odstranil. My ale dnes budeme pokračovat v šestnácté kapitole v dobré víře, že většina vykladačů odmítla pochybnosti o patnácté a šestnácté kapitole listu do Říma. Náš text je Ř 16,5-16.

Římanům 16:5 Pozdravujte také shromáždění v jejich domě. Pozdravujte Epaineta, mně velmi drahého, který se jako první v provincii Asii oddal Kristu. 6 Pozdravujte Marii – tolik se pro vás napracovala!  7 Pozdravujte Andronika a Junia, původem židy jako já a kdysi spoluvězně, apoštoly, kteří se těší zvláštní vážnosti a uvěřili v Krista dříve než já. 8 Pozdravujte Ampliata, kterého miluji v Pánu. 9 Pozdravujte Urbana, mého spolupracovníka v díle Kristově, a Stachya, mně velmi drahého. 10 Pozdravujte Apella, osvědčeného v Kristu. Pozdravujte ty, kteří jsou z domu Aristobulova. 11 Pozdravujte mého krajana Herodiona. Pozdravujte ty z domu Narcisova, kteří se oddali Pánu. 12 Pozdravujte Tryfainu a Tryfósu, které pracují v díle Páně. Pozdravujte Persidu, mně velmi drahou; horlivě pracovala v díle Páně. 13 Pozdravujte Rufa, vyvoleného v Pánu, a jeho matku, která i mně byla matkou. 14 Pozdravujte Asynkrita, Flegonta, Herma, Patrobia, Hermia i bratry, kteří jsou s nimi. 15 Pozdravujte Filologa a Julii, Nerea a jeho sestru, Olympia a všecky věřící, kteří jsou s nimi. 16 Pozdravte jedni druhé svatým políbením. Pozdravují vás všecky církve Kristovy.

SOUNÁLEŽITOST, LÁSKA A JEDNOTA SVATÝCH

Při letmém pohledu na ř 16 se nám může zdát, že neobsahuje velké pravdy a duchovní principy. Pavel pozdravuje toho a toho. Případně tu a tu. Ke každému řekne pár slov, abychom měli nějaké informace. A tak podléháme dojmu, že Pavel byl unavený a jako autor dopisu se  vyčerpal a tak je rád, že dal dohromady nějaký závěr. Abychom nepodlehli tomuto klamu, podívejme se na dva texty, které určují správný přístup k jakémukoli biblickému textu. Ten první je známý a často citovaný.

• 2 Timoteovi 3:16 Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, 17 aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.

Mnozí namítnou, že Pavel vztahuje výraz svaté Písmo na spisy Starého zákona. Jenomže v 1 K 7,40 Pavel napsal ironickou poznámku k těm, kteří popírali jeho apoštolské učení, popírali Pavlovu inspiraci Duchem svatým a potvrdil, že jeho učení, vše co píše je inspirované Duchem svatým. Napsal: “vždyť i já mám Ducha svatého!” A náš druhý vybraný text potvrzuje to, že Pavel jako autor novozákonních textů byl unášen Duchem svatým. Petr napsal.  

• 2 Petrův 3:15 A vězte, že ve své trpělivosti vám Pán poskytuje čas ke spáse, jak vám napsal i náš milý bratr Pavel podle moudrosti, která mu byla dána. 16 Mluvil tak o tom ve všech svých listech. Některá místa jsou v nich těžko srozumitelná a neučení a neutvrzení lidé je překrucují, jako i ostatní Písmo, k vlastní záhubě.

Petr nazývá Pavlovi listy Písmem! Proto dnes nepomineme šestnáctou kapitolu listu Římanům. Ona není fádní, tedy nezajímavá, stejnotvárná, či nudná. Skrývá poklady pravé víry. 

Vidíme hlubokou sounáležitost svatých. To, že nežijí ve vzduchoprázdnu, nebo v jednotlivých izolovaných bublinách.  Pavel buduje v Kristu přátelství a láskyplné vztahy. Svým doporučením vyzdvihuje Foibé jako služebnici, která pečuje o církev v Kenchrejích i o Pavla. Pavel ukazuje na jednotu Božího lidu když mluví o společném díle evangelia s Priscillou a Akvilou. Náš text začíná těmito slovy: Pozdravujte také shromáždění v jejich domě.

Priscilla a Akvila tito manželé v Kristu byli velmi otevření celému společenství svatých. Jejich srdce bylo srdce pastýřů, služebníků a pečovatelů, stejně jako srdce Foibé.  Dali k dispozici svatým svůj dům. Jistě nás napadnou slova Jozua, když řekl. “ Vyberte si dnes Izraelci komu budete sloužit. Já a můj dům však budeme sloužit Hospodinu!” Kniha Jozue 24,15.

Vybaví se nám také zaslíbení Pána Ježíše Krista, které dal všem svým následovníkům. Všem, kteří opouštějí a dávají pro Krista dobrovolně věci tohoto světa.

• Marek 10:28 Tu se Petr ozval: „Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou.“ 29 Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium, 30 aby nyní, v tomto čase, nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domů, bratří, sester, matek, dětí i polí a v přicházejícím věku život věčný.

Jste-li jako Foibé, a Priscilla s Akvilou, tak právě i skrze vás se naplňují Ježíšova nádherná slova o tom, že v církvi když opouštíme, když dáváme kvůli Kristu to takzvaně své, tak zároveň ze všech stran dostáváme stokrát více všeho.

Dáváme svůj dům, svůj čas, svůj chléb, svůj um, svou sílu a moudrost? Pokud se tím opravdu všichni svatí řídí, tak zároveň mají k dispozici mnoho domů, času druhých, chleba, umu, síly i moudrosti ze všech stran. Kam se v církvi otočíte, tam dostáváte bohaté a štědré požehnání. Není to nádherné? Předpokladem jistě je, že všichni usilujeme vzdávat se toho svého ve prospěch druhých, všichni usilujeme dávat sebe a vše co máme druhým. Všichni následujeme Pána Ježíše i zbožné příklady z Písma a kolem nás!

Proto Pavel vyjadřuje svou vděčnost. Hlasitě křičí v Římanům šestnáct: “chvála buď Bohu, že  patřím k božímu lidu, jsem jedním z jeho údů.”  A tato jeho vděčnost i souznění s tělem Kristovým je patrná z celého dnešního textu. Podívejte se.

Pozdravujte Epaineta, mně velmi drahého, který se jako první v provincii Asii oddal Kristu. 6 Pozdravujte Marii – tolik se pro vás napracovala!  7 Pozdravujte Andronika a Junia, původem židy jako já a kdysi spoluvězně, apoštoly, kteří se těší zvláštní vážnosti a uvěřili v Krista dříve než já.

Všimněte si živých Pavlových vztahů. O každém má co říct. To znamená, že Pavel netrpí tím, před čím jsme byli varováni bratrem Pavlem Donátem v minulém kázání! Pavel netrpí neláskou, izolovaností od druhých, netrpí lhostejností ke druhým. Buduje a hledá cesty ke všem, kteří patří Kristu. Všimněte si, jakým způsobem nás v dnešním oddíle Pavel učí mít druhé za přednější sebe. Chce, abychom se to naučili. Pavel ukazuje na druhé, povzbuzuje druhé a chválí druhé za jejich službu. Vyvyšuje ne sebe, ale druhé!

Epaineta Pavel nazývá “mně velmi drahým”. Také dosvědčuje, že je prvotinou Kristovy úrody v Asii. A neřekne o něm jen, že Epainet uvěřil v Krista. Podívejte co Pavel řekl. Epaneit se jako první v provincii Asie oddal Kristu. Pavel ho chválí za tuto horlivou oddanost. Indiánské jméno Epaneita, kdyby Pavel byl indián, by znělo nějak takto: “Ten mně velmi drahý, Kristu na prvním místě a první v Asii oddaný.” Chápete co tím chci říci? O Marii Pavel říká: “tolik se pro vás napracovala!” A o Andronikovi a Juniovi zase říká, že prokázali svou víru a oddanost Kristu už tím, že byli vězněni spolu s Pavlem. A získali si mezi apoštoly vážnost svou věrnou vírou a zbožným způsob života.

Pokud však jsme chladní, lhostejní a bez lásky k druhým co se stane?

Když vám někdo položí otázku: co by si mi řekl dobrého o tomto bratru, o této sestře a jejich víře a službě? Ptejme se na věci, kterých si vážíme na tom druhém. Dokážeme vyjmenovat řadu věcí o druhých kolem nás, pro které si jich vážíme? Jak dlouho, nebo často  mluvíme o jejich kvalitách a zbožném charakteru v jejich životě? Minutu, nebo dvě? Jak dlouho a často mluvíme o všem, co se nám na nich nelíbí ? Nebo naše ústa úplně zmlknou, když se nás ptají nato  dobré v životě našich blízkých?

Soustředit se na hříchy a chyby druhých je vlastností padlých lidí. Hříšníků, jako jsem já a jako jste vy! Pavel nás učí, abychom se zřekli tohoto hříšného smýšlení a jednali jako on. Abychom hledali to dobré, zbožné v životě našich blízkých, bratrů a sester! Abychom ukazovali na ně a chválili je za každý dobrý čin, který učiní. Láska přikrývá množství hříchů. A to není o tom, že budeme akceptovat, tolerovat hřích v životě lidí kolem nás, nebo v životě církve. To ne, láska konfrontuje ty, které miluje, když je to potřeba. Ale láska se nesoustředí na přítomný hřích hříšným způsobem. Jaký je ten hříšný způsob?

• L 6:41 Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve svém vlastním oku nepozoruješ? 42 Jak můžeš říci svému bratru: ‚Bratře, dovol, ať ti vyjmu třísku, kterou máš v oku,‘ a sám ve svém oku trám nevidíš? Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.

Hříšný způsob vidí jenom hříchy toho druhého. Ke svému hříchu je takový člověk velmi blahosklonný a slepý. Pavel nás učí jednat opačně. Hledat to dobré, ukazovat na to dobré, chválit a povzbuzovat druhé za to dobré. Soustředí se Hospodin na to zlé v nás? Pak běda nám! Ale u něho je odpuštění!

Pavel učí budovat živý vztah s každým svatým ve společenství. Opravdově milovat znamená nebýt chladny a lhostejný, mít upřímný zájem o druhé, který se projeví tím, že je budeme znát více a více a budeme moci o nich říci mnoho dobrých věcí. Opravdový život svatých nezůstane nikdy skrytý opravdovým svatým! Pavel to dosvědčuje.

Ampliata miluje láskou Kristovou. Urbana vyzdvihuje jako spolupracovníka evangelia. Stachyus je mu drahý. Apell je osvědčený. Znovu v textu vidíme oddanost Pavlových bratrů a sester, znovu tam vidíme to jak jsou Pavlovi drazí. Jak horlivě pracovali spolu s Pavlem na díle Páně! Ve třináctém verši vidíme, že tělo Kristovo je Pavlovi skutečnou rodinou v Duchu svatém, ne po těle a Pavel ví, že v této rodině dostává mnohem více, než v jakékoli rodině ve světě a dostává mnohem více, než si zaslouží. Svoji velikou lásku ke všem potom vyjadřuje v šestnáctém verši, když píše následující slova:  16 Pozdravte jedni druhé svatým políbením. Pozdravují vás všecky církve Kristovy. Plnost, rozmanitost a nádhera Kristova těla je v Ř 16 ukázána nám všem.

Odkazy: 2 Tm 3,16-17; 2 Pt 3,15-16; Mk 10,28-30; Lk 6,41-42;

ZDROJ SOUNÁLEŽITOSTI. LÁSKY A JEDNOTY SVATÝCH

Ve verši šestnáctém máme klíč k pochopení sounáležitosti a jednoty církve. Pavel tuto jednotu zdůrazní, když dává příkaz, aby v Římě pozdravili jedni druhé svatým políbením. A potom dodává: „pozdravují vás všechny církve Kristovi.“ Je jenom jedna církev Kristova, skládá se z místních společenství. A všechna církev je Kristova! Všechny sbory církve jsou Krista!

Kde se rodí ta jednota, blízká sounáležitost a láska božího lidu? Kde se bere ta vzácnost jednotlivých údů Kristova těla, pro kterou Pavel říká: „jste mi všichni velmi drazí?“ Kde se bere ta horlivost, oddanost, obětavost a vytrvalá společná práce na díle evangelia? Víte nikdy bychom se nezabývali těmito věcmi, pokud bychom nebyli všichni do jednoho spojeni křížem Ježíše Krista. A nikdy bychom neměli ani ten nejmenší podíl na těchto vzácných věcech, nebýt Kristova díla na Golgotě! Tam na Golgotě jsme všichni spojeni! Tam na Golgotě je zdroj, pramen a základ sounáležitosti všeho Božího lidu!

Kdo byl Pavel? Pronásledovatel, násilník a rouhač. Hubil církev. Kdo byli Foibé, Priscilla, Akvila a všichni ti další? Hříšníci zasluhující Boží hněv. Nejenom Efezským křesťanům, ale všem křesťanům ve všech časech a na všech místech Pavel napsal.

• Efezským 2:1 I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, 2 v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. 3 I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní.

Byli jsme duchovně mrtví. Žili jsme podle tohoto světa, a dokonce v poslušnosti ďáblu. To znamená nutně neposlušnost Bohu, protože jde o neslučitelné věci, nelze sloužit dvěma tak zcela odlišným, silně znepřáteleným pánům. Jen jednoho můžete milovat a druhého budete nenávidět! Pavel zakončuje tím, že boží hněv a soud nám po právu náležel jako to jediné, co jsme skutečně zasluhovali! Odsoudit nás a spravedlivě potrestat na věky by bylo svatým a dobrým Božím skutkem.

Náš stav byl charakterizován smýšlením a jednáním, které místo sounáležitosti, jednoty, a budování vzájemných vztahů v lásce, mělo přesně protichůdné tendence. Titovi Pavel napsal.

• Tit 3:3 Vždyť i my jsme byli kdysi nerozumní, neposlušní, zbloudilí, byli jsme otroky všelijakých vášní a rozkoší, žili jsme ve zlobě a závisti, byli jsme hodni opovržení a navzájem jsme se nenáviděli.

Takže ne láska, sounáležitost a jednota. Nýbrž zloba, závist a vzájemná nenávist. A tak je snad jasné, že jednota a sounáležitost Božího lidu není naším dílem. Nýbrž dílem Kristova kříže. Jsme drazí jeden druhému a vzácní v očích druhých snad kvůli sobě samým? Ta horlivost, oddanost, vytrvalá služba a práce na díle evangelia je snad naším rozhodnutím? Naší svobodnou volbou a z naší síly, či moudrosti? Ne! Pavel v Efezským pokračuje.

• Efezským 2:4 Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, 5 probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni!

Boží přehojné milosrdenství, protože Bůh nás tolik miloval, probudil nás k životu spolu s Pánem Ježíšem Kristem a spasil nás svou milostí! Z čeho nás probudil? Ze smrti! Byli jsme duchovní mrtvoly!

Znáte pohádku o Sněhurce, nebo Šípkové Růžence? V obou případech hrdina probouzí svou vyvolenou polibkem. My jsme však nebyli políbeni! Na nás byla vylita krev Beránkova! Beránek byl zabit!

Princi ve Sněhurce stačilo jet kolem, seskočit z koně, sundat víko skleněné rakve a políbit Sněhurku. Prince v Šípkové Růžence to stálo o něco více. Musel se prosekat neprostupným trním, které ho zraňovalo do krve.

A co náš Spasitel Pán Ježíš? Kolik to stálo našeho Pána a Spasitele Krista? Krista stál lid boží naprosto všechno! Znáte dobře všechno to ponížení, když byl svatý Boží Syn započten mezi zločince bit a popliván. Písmo ukazuje všechno to tělesné utrpení od hrozného bičování až po přibití na kříž, tak strašlivé až se mysl vzpírá to přijmout. To je ale to nejmenší v oběti Božího Beránka! To se totiž týká těla. Ale lidský duch Ježíšův byl zkroušen až ke smrti! Čím?

Svatý Bůh Syn se stal terčem hněvu svatého Otce a pil tento hrozný Boží hněv místo nás. To, co je mnohem závažnější je Kristovo ztotožnění s našimi hříchy před tváří svatého Otce. Kdy Písmo učí, že svatý Boží byl doslova učiněn pro nás hříchem 2 K 5,21 CSP. A hrozná, nikdy před tím nepoznaná samota, oddělení od Otce pro naše hříchy tam na kříži. To je ta nezměrná hlubina temnoty, do které svatý Syn Boží klesal místo nás a pro nás. To je ta cena!

Nás spojuje Golgota. To díky Kristu je Foibé služebnicí a pečovatelkou. Ze stejného důvodu jsou Akvila s Priscillou tak otevření a vydaní církvi, že vše, co je jejich, patří zároveň všem svatým! Díky kříži Krista je Epainet Pavlovi velmi drahý a pro Kristovu krev je Epainet tak Kristu oddaný a stal se Kristovou prvotinou v Asii!

Z lásky a z moci kříže Marie tolik pracovla pro svaté v Kristu. Andronik a Junius snášeli vězení a usilovali o posvěcení. Vytrvalost Urbana v díle evangelia a vzácnost Stachya, ale i horlivost všech svatých, které Pavel pozdravuje měla zdroj v kříži Krista! To vše je možné a vše roste z jednoho jediného zdroje převzácné moci a síly! A to z pravé oběti pravého Božího Beránka Ježíše Krista!

A tak šestnáctá kapitola listu do Říma, o které mnozí pochybují, zda vůbec patří do Písma prokazuje svým obsahem a charakterem, že je neodmyslitelně spojena s celým listem Římanům. Protože nás vrací zpět až do první kapitoly, kde jsme četli silná, nádherná slova o Boží spáse!

• Římanům 1:16 Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka 17 Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: ‚Spravedlivý z víry bude živ.‘

 Vykládáme Boží slovo, zvěstujeme evangelium Boží. Dokazujeme lidem pravdivost Písem a ukazujeme na Krista, Božího Syna v lidském těle. Mesiáše, který zemřel za naše hříchy. Ale milovaní chci vám říct, že i kdybychom nic z toho nedělali. I kdybychom mlčeli, evangelium obhájí samo sebe. A jak? Od Kristova ukřižování a vzkříšení se jeho moc prokazuje naprosto spolehlivě sama na životech všech, kteří byli Boží nepřátelé, hříšníci zotročení hříchem. Ale jsou povoláváni k pokání generace za generací. Již více než dva tisíce let ze všech národů, jazyků a ras. Doba milosti trvá a otroci hříchu stávají z duchovní smrti a jsou povoláváni znovu a znovu jako služebníci Boží milosti a spravedlnosti! Chce svět nějaký větší důkaz?

Odkazy: Ef 2,1-3; 2,4-5; Tt 3,3;

BÝT JAKO SVATÍ V ŘÍMANŮM ŠESTNÁCT

Poslední bod kázání začnu otázkami. Věřím, že znáte odpovědi. Ztotožňuji se se slovy Pavla z Ř 15,14. Věřím o vás, kteří patříte Ježíši Kristu stejně! Pavel napsal do Říma všem Kristovým svatým.

• Jsem přesvědčen také já o vás, bratří moji, že i vy jste plni dobroty, naplněni veškerým poznáním, takže sami můžete ukazovat cestu jeden druhému.

Zeptám se tedy. Změnil se Bůh? Změnilo se evangelium? Skončila doba milosti? Uzavřela se snad nebesa? Naprosto ne! Písmo říká, že Bůh je stále tentýž Žd 13,8; Jk 1,17. Písmo potvrzuje neochvějnost Božích slov, zaslíbení Ž 119,89.

Evangelium je dnes tou stejnou Boží mocí ke spáse pro každého věřícího, jako tehdy. Evangelium je  dnes stejnou mocí k posvěcení, ke zbožnému životu, jako bylo i v době, kdy Pavel psal list do Říma. Petr o moci evangelia napsal následující slova.

• 2 Petrův 1:3 Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy.

Všecko máme v Pánu Ježíši. To On nás povolal podle Petra doslova svou vlastní slávou a svou vlastní ctností! Ta veliká sounáležitost, láska a jednota zobrazená v Ř 16, to není něco, co bylo jen pro první církev! Evangelium se šíří ne lidskou moudrostí, mocí. Ani vzletností a krásou lidských slov. Po celé zemi až do nejzazších končin se rozlétl hlas evangelia. Pavel napsal Korinťanům.

• 1 Korintským 2:1 Ani já, bratří, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemstvÍ nadnesenými slovy nebo moudrostí. 2 Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného. 3 Přišel jsem k vám sláb, s velkou bázní a chvěním; 4 má řeč a mé kázání se neopíraly o vemlouvavá slova lidské moudrosti, ale prokazovaly se Duchem a mocí, 5 aby se tak vaše víra nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci Boží.

Bůh i Jeho evangelium se nemění. První církev a ranné křesťanství byly tím, co naprosto směle můžeme nazvat Ježíšovým hnutím v tom nedoslovnějším a naprosto plném významu. Síla evangelia zasáhla tehdejší svět mnohem více, než blesk čistého nebe je schopen zasáhnout zemi. A během tří století evangelium proniklo do všech zemí tehdy známého světa a až k nejvzdálenějším národům. To vše navzdory silnému pronásledování. Boží moc působila na lidské svědomí a vedla věřící k novému životu. Věřící kázali slovem, ale především zbožným způsobem života evangelium Ježíšovo. Poznávali se podle ovoce víry a lásky a byla to hlavně zjevná zbožnost, která získávala bližní pro Krista! Jistě znáte slova Pavlova o Tesalonických.

• 1 Tesalonickým 1:8 Od vás pak se slovo Páně rozeznělo nejen po Makedonii a Achaji, ale o vaší víře v Boha se ví všude, takže není třeba, abychom o tom vůbec mluvili. 9 Lidé sami vypravují, jak jste nás přijali a jak jste se obrátili od model k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a skutečnému

Tlak nepřátel a pronásledování jen zvyšoval odhodlání prvních svatých a posiloval jejich víru, takže se evangelium šířilo ještě rychleji. Proč by to dnes milovaní svatí mělo být jiné? A jestli to je jiné, je jasné, že chyba není v Bohu, který je stále tentýž, ani v evangeliu, které je tou stejnou mocí ke spáse každému, kdo věří! I kdyby svět byl dnes tisíckrát vzpurnější a tvrdší, i kdyby se lidskou zlobou zakalilo ostří hříchu do ještě větší tvrdosti a ostrosti, i kdyby se vztek celého pekla ještě výš a zlostněji vzdouval, co říká Písmo o moci Krista a Jeho evangelia?

• Efezským 6:10 A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci.

CSP říká posilujte se v převaze síly Krista. Pavlíkův nabývejte moci v mohutnosti Kristovi síly. Ale dalo by se to také přeložit jako, zesilte, posilte se, zotavte se ve vládě Kristovi moci! Kristova moc je svrchovaně vládnoucí mocí. A k této neměnné vládnoucí moci máme dnes stejný přístup, jako měla první církev. Na Kristovu moc, do výše Kristovi moci žádná jiná moc nedosáhne!

Proto jste povolaní ke stejné sounáležitosti a vzájemné službě jako církev v Římě. Abyste byli služebníci a zastánci potřebných, jako Foibé. Abyste byli vytrvalí a horliví spolupracovníci jako Priska a Akvila. Bůh vás volá k dávání vás samých, vašeho života a všeho, co máte jako Prisku a Akvilu.

Jako Epainet byl prvotinou Krista v Asii, ať jsou všechny vaše zbožné činy znovu a znovu prvotinou Krista. Buďte cele oddaní Kristu. Usilujte být vždy první tím, že jste služebníci všech. Bude-li o vás kdokoli mluvit, ať řekne tolik se napracoval/a pro církev a svaté.

Chcete-li se těšit vážnosti svatých, berte soužení, zkoušky i třeba pronásledování jako výsadu a mocnou milost, která sráží možná vaše těla, ale vašeho ducha má moc pozvednout do nebeských výšin. Milujte druhé v Pánu jako Pavel miloval. Hleďte na své bratry a sestry optikou Kristova kříže a věřte, že vám budou stejně drazí jako Pavlovi Epainet a Stachyus.

Vaše srdce bude potom spolehlivě se všemi svatými, jako bylo Pavlovo srdce s Urbanem, Apellem, Aristobulem, Herodionem, s těmi z domu Narcisova, s Tryfainou a Tryfósou, Persidou, Rufem i jeho matkou.

Jistě nezapomenete ani na další, tak jako Pavel nezapomněl na Asynkrita, Flegonta, Herma, Patrobia, Hermia i bratry, kteří byli s nimi.

Vaše srdce se v Pánu Ježíši Kristu stane velikým, podobným Kristovu a tak i mnozí další svatí v něm určitě najdou místo! Jako Filolog, Juile, Nereus s Olympií,  a všichni další věřící našli v srdci Pavla.

Pavel napsal ve druhém listu do Korintu ve své obhajobě proti falešným apoštolům z řad Židů, že pro evangelium prošel mnohem více než kdo jiný soužením, útrapami, nebezpečím, pronásledováním i mučením a ohrožením na životě. Ten seznam je strašlivý! 2 K 11,23-27. Ale jasně svědčí o velikosti Pavlova srdce pro Ježíše Krista, pro evangelium a všechny svaté! Končí totiž slovy:

• 2 Korintským 11,28 A nadto ještě na mne denně doléhá starost o všechny církve. 29 Je někdo sláb, abych já nebyl sláb spolu s ním? Propadá někdo pokušení, abych já se tím netrápil?

Mějte touhu milovaní napodobovat Pavla, jako Pavel napodoboval Pána Ježíše Krista. Doléhá na tebe sestro, bratře denně starost alespoň o všechny svaté ve sboru, kde tě postavil tvůj Pán Ježíš? Pak jsi na dobré cestě, vytrvej! Ptám se vás, ale i sebe samotného: Platí, že je-li někdo slabý, jsi, jsem slabý spolu s ním? Propadá-li někdo pokušení, je mé, tvé srdce naplněné zbožným zármutkem a touhou pomoci? Jsi na dobré cestě, pokračuj v běhu, abys obdržel vavřín vítěze!

Drazí vím, že byste stejně jako já moc rádi znali podrobnosti o životě svatých, které Pavel pozdravuje v Ř 16. Ale máte mnohem mocnější výsadu a milost. I vy jste totiž živými kameny v Kristu Ježíši, ze kterých Bůh staví svůj chrám. Pavel nám odhalil přesně tolik k tomu, abychom pochopili, že Bůh se rozhodl se vším nás dopodrobna seznámit v knize našeho vlastního života v Kristu. Modleme se tedy, abychom mu byli oddáni stejně jako první církev, jako ti, které pozdravuje Pavel do Říma.

Odkazy: 2 Pt 1,3; 1 K 2,1-5; 1 Ts 1,8-9;Cef 6,10; 2 K 11,28-29;

APLIKACE

Osobní oddanost Kristu se projevuje osobní oddaností Písmu a modlitbě. Hledejte a poznávejte Krista za pomoci neustále modlitby tam, kde ho lze nalézt.  V  Písmu, jako učedníci jdoucí do Emauz. Nechte se Duchem Kristovým vést do Písma Lk 24,27 . Nehledejte Krista na poušti, ne ve vnitřním úkrytu, jak říkají falešní kristové a falešní proroci Mt 24,24-26; hledejte Ho v Písmu, neboť o Něm svědčí. Svůj vztah s Ním upevňujte modlitbou, chválou a díkuvzdáním. Fp 4,6; Kol 4,2;

Osobní oddanost Kristu se projevuje osobní oddaností církvi, všem svatým. Proto vše, co vás Ježíš Kristus vyučuje ve svém slově naplňujte ve svých životech skutkem. Jk 1,22; 2,17; Amen!